Velké Losiny

obalka1_4_3_2.qxd

27/06/2006

15:20

StrÆnka 1

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY VELKÉ LOSINY

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

obalka1_4_3_2.qxd

27/06/2006

15:20

StrÆnka 3

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Postupem času budou publikace o jednotlivých památkách vznikat v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii.

Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách www.fraus.cz.

unikátní encyklopedie na pokračování PAMÁTKY VELKÉ LOSINY Text Bc. Kamila Davidová Ilustrace – perspektivní pohled Ing. arch. Jaroslav Staněk Redakce Mgr. Kateřina Rubášová Zpracováno na základě podkladů Státního památkového ústavu v Olomouci.

V publikaci byly použity fotografie z archivů Nakladatelství Fraus, Státního památkového ústavu v Olomouci a Jaromíra Maška z OVM v Šumperku.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2002 Printed in the Czech Republic ISBN 80-7238-191-1

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:32

StrÆnka 1

velké losiny se PŘedstavují

Bohatá historie rodu Žerotínů je silně spjatá se zámkem ve Velkých Losinách, jehož majiteli byli více než tři staletí.

Za jejich správy v 17. století se na zámku odehrávaly nechvalně známé čarodějnické procesy.

Losinský zámek prošel složitým stavebním vývojem, jeho charakteristickou podobu určila zejména výstavba renesančních křídel zámku, probíhající od 60. let 16. století do roku 1589 za Jana mladšího ze Žerotína.

Zámecké pozdně renesanční interiéry patří mezi nejzachovalejší a nejpozoruhodnější u nás.

Mimo ně se zde nachází vzácná sbírka tapiserií, žerotínská sbírka zbraní, obrazárna s vynikajícími díly italského, vlámského a holandského malířství 17. a 18. století, knihovna a kaple s interiérovou výmalbou od Jana Kryštofa Handkeho.

Od 16. století losinští obyvatelé využívali zdejších léčivých pramenů.

Jan mladší ze Žerotína na jejich místě nechal postavit první lázeňskou budovu, kolem níž postupně vyrostl komplex lázní, kde se léčí neurologická onemocnění a nemoci dýchacího ústrojí.

Okolí zámku nabízí díky své výhodné poloze na úpatí Hrubého Jeseníku mnoho příležitostí k aktivnímu odpočinku. Atraktivním turistickým místem je Červenohorské sedlo a nejvyšší hora Jeseníků Praděd, vysoký 1491 m. Kromě významných pamětihodností přímo v obci (lázně, kostel sv. Jana Křtitele, ruční papírna) zaujme soubor dřevěných kostelíků v Maršíkově, Žárové a Klepáčově, městečko Úsov nebo středisko celé oblasti, Šumperk.

Atmosféru čarodějnických procesů, které se odehrávaly přímo na zámku, přibližuje ukázka z knihy Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice.

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:32

StrÆnka 2

historie

Jan mladší ze Žerotína (1535 (?)

– 1608 ) byl zakladatelem velkolosinské větve žerotínského rodu, který patřil v 16. a na počátku 17. století k největším aristokratickým rodinám na Moravě. Na začátku Janovy působnosti na zdejším panství stojí jeho roční věznění v tvrzi. Zde si odpykával trest za vraždu bratra Zikmunda, kterou vyvrcholil jejich spor o dědictví. Kromě moderního renesančního zámku, vybudovaného na místě staré vodní tvrze, založil v jeho těsném sousedství lázně a papírnu, podnikal také ve lnářství a pivovarnictví. Zisky mu mimo jiné plynuly z dvaceti přilehlých obcí. Čtyři manželky tomuto mimořádně schopnému, ale despotickému šlechtici porodily asi osm dětí; po roce 1590 tedy začal užívat přídomku „starší“.

Příslušníci žerotínského rodu vlastnili významná města nejen na Moravě – například Břeclav, Moravskou Třebovou, Starý Jičín, Strážnici, Židlochovice – ale i Brandýs nad Orlicí či Kolín.

Losinské panství po Janově smrti dostal syn Jan Jetřich ze čtvrtého manželství a pokračoval ve stavební činnosti až do třicetileté války.

První zmínka o Velkých Losinách pochází z roku 1297, v roce 1412 se v moravských zemských deskách uvádí Jan Dítě, sedící na Losinách. Od této doby zřejmě existovala v místech dnešního zámku tvrz, která je však písemně doložena až roku 1569. Roku 1494 získal Losiny jako součást šumperského panství zástavou Jan starší ze Žerotína. S rodem Žerotínů je poté zámek spjat více než tři sta let.

Město Šumperk se roku 1562 vykoupilo z žerotínského poddanství a o několik let později získalo i šumperský zámek. Tehdejší majitel losinského panství Jan mladší ze Žerotína musel přenést svou působnost na tvrz v Losinách, která ovšem nevyhovovala reprezentativním požadavkům. Do roku 1589 tedy vystavěl nové panské sídlo – trojkřídlý renesanční zámek. Jan mladší byl ale také znám jako tvrdý vymahatel robotních povinností od dvaceti poddaných obcí. V roce 1581 vypukla vzpoura proti stále se zvyšujícím robotním dávkám, ale olomoucký soud, na něhož se poddaní se stížnostmi obrátili, je nevyslyšel.

Tyto vzpoury se poté opakovaly v letech 1620 – 1621 se stejným neúspěchem. Za vlády Přemyslava III. v roce 1662 vyvolal stále sílící útlak další nepokoje, které ukončil rozsudek smrti, jejž vydal císař Leopold nad třemi vůdci odporu. Tito muži byli pro výstrahu ostatním sťati před zámkem, kde údajné místo popravy připomíná mohutný dub. Po smrti Jana mladšího v roce 1608 bylo losinské panství rozděleno mezi jeho tři syny. Fridrich získal bludovské panství, losinský podíl připadl Janu Jetřichovi a panství Vízmberk (dnešní Loučná nad Desnou) dostal Přemyslav II. Po porážce stavu na Bílé hoře došlo k proti-

1200

první zmínka - 1292 pravděpodobná - 1412 o Velkých Losinách existence tvrze

1500

1494 - Losiny získal Jan St. ze Žerotína

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:32

StrÆnka 3

reformačnímu hnutí spojenému s násilnou rekatolizací. Synům Jana mladšího, Janu Jetřichovi a Přemkovi II., kteří vyznávali luterskou víru, byly za účast na stavovském povstání zkonfiskovány tři čtvrtiny majetku.

Bratři přislíbili, že přestoupí na katolictví a povedlo se jim získat zabavený majetek zpět. Přesto zůstali do smrti protestanty a jejich slib mohl vyplnit až Přemyslav III., syn mladšího z nich.

Temnou stránkou v historii zámku byly inkviziční procesy. Započaly roku 1678, za správy panství hraběnky Sybilly Galle, rozené Žerotínové, a trvaly až do její smrti. V tzv. soudním sále ve druhém patře zámku zasedal v letech 1678 – 1692 inkviziční tribunál v čele s Františkem Jindřichem Bobligem z Edelstadtu (Zlatých Hor). Během patnácti let bylo na Losinách upáleno 56 obětí čarodějnické inkvizice.

Po tomto hrůzném období opět nastal rozkvět panství. Počátkem šedesátých let 17. století byly strženy obranné a hospodářské stavby. Byla tak připravena půda pro vybudování barokních křídel rezidence na přelomu 17. a 18. století. K velkému rozkvětu kulturního života na zámku a k dalším stavebním akcím došlo za Jana Jáchyma, který zastavil procesy s čarodějnicemi. Patřil do okruhu moravské šlechty, jež se těšila přízni císaře Josefa I., zastával funkci c. k. komořího, tajného rady a přísedícího nejvyššího soudu pro Moravu a roku 1706 byl povýšen do stavu říšského hraběte.

Rozsáhlé umělecké sbírky, zčásti zachované dodnes, a existence zámecké kapely jsou dokladem jeho bohatství a kulturních zájmů.

Za jeho života byla také dokončena dvoupodlažní barokní křídla zámku s arkádami orientovanými do nádvoří. V roce 1802 zadlužení Žerotínové zámek prodali Karlovi z Lichtenštejna, pánovi na Moravském Krumlově, a sami se uchýlili na nedaleký zámek v Bludově.

Bludovské panství bylo také jediné, jež Žerotínum z dřívějších rozsáhlých majetku zbylo.

Lichtenštejnové zámek využívali pouze k odpočinku, k lovu apod. V rukou Lichtenštejnů zůstaly Losiny až do roku 1945, kdy je převzal Československý stát.

Od roku 2002 přešel zámek do správy Státního památkového ústavu v Olomouci.

2000

1678 - započaly čarodějnické inkviziční procesy

1802 - Žerotínové prodali zámek Lichtenštejnům

Erb Žerotínů – Žerotínové mají ve znaku černého lva na červeném poli, stojícího na třech stříbrných pahorcích.

Kniha s opisy protokolů čarodějnických procesů.

K velkému rozkvětu kulturního života na zámku a k dalším stavebním akcím došlo za Jana Jáchyma, který byl roku 1706 povýšen do stavu říšského hraběte. Rozsáhlé umělecké sbírky, zčásti zachované dodnes, a existence zámecké kapely jsou dokladem jeho zájmů a bohatství.

Za jeho života byla také dokončena dvoupodlažní barokní křídla zámku s arkádami orientovanými do nádvoří.

V roce 1802 zadlužení Žerotínové zámek prodali Karlovi z Lichtenštejna, pánovi na Moravském Krumlově, a sami se uchýlili na nedaleký zámek v Bludově. V rukou Lichtenštejnů zůstaly Losiny až do roku 1945, kdy je převzal československý stát.

V poválečných letech se na zámek vrátila řada předmětů ze sbírek Žerotínů, které si dříve odvezli do Bludova. Na losinském zámku byl vytvořen instalovaný prohlídkový turistický okruh a takto zámek slouží dodnes. V roce 2002 přešel zámek do správy Státního památkového ústavu v Olomouci.

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:32

StrÆnka 4

Architektura

Zámecká kaple – původní pozdně gotická kaple s lomenými okny byla výrazně barokně přestavěna v letech 1741 – 1743.

Přehrazením klenuté místnosti a odbouráním stropu v přízemí vznikla velká kaple, v původní malé kapli byl zvýšen strop a prolomena kulatá barokní okna. Na výzdobě jejího interiéru se podílela řada vynikajících umělců a řemeslníků, mezi nimiž zvláště vyniká autor freskové výmalby Jan Kryštof Handke. Fresku s tématem Hold tvorstva jménu Ježíšovu namaloval Handke roku 1742 spolu s alegorickými postavami světadílů v lunetách a výjevy ze života Panny Marie na poprsni kruchty a oratoři.

O rok později vytvořil fresku Hold tvorstva jménu Panny Marie v malé kapli. Mezi další umělce, jež se podíleli na výzdobě kaple, patří také olomoucký sochař Antonín Winterhalder, který zde vytvořil rokokový oltář.

Jan Kryštof Handke se narodil 18. února 1694 v Janovicích u Rýmařova. Po počátečních školeních v Bruntále a posléze v Moravské Třebové přešel ve svých dvaceti letech do Olomouce a díky svým schopnostem ještě v témže roce převzal po zemřelém F. Nabothovi vedení v dílně. V roce 1724 se dokonce oženil s mistrovou vdovou.

V jeho tvorbě se kromě kontaktů s umělci olomouckého okruhu podepsalo setkání s Petrem Brandlem v Sedlci u Kutné Hory.

Za téměř 60 let práce namaloval velké množství nástěnných maleb, téměř 140 závěsných obrazů a zachovalo se také pozoruhodné množství návrhů a kreseb. Záběr jeho působnosti se rozšířil ze severní a střední Moravy do Slezska a východních Čech. Stal se nejvýznamnějším moravským barokním malířem. Zemřel 31. prosince 1774 v Olomouci.

Přibližně na místě dnešního zámku stávala od 1. poloviny 15. století gotická vodní tvrz. Jan mladší ze Žerotína ji postupně přebudoval v renesanční dvoupatrový zámek. S výstavbou započal zřejmě v roce 1560.

V první etapě výstavby vzniklo východní křídlo zámku se zaoblenou zdí a portálem pocházejícími z původní tvrze a jednopatrové západní křídlo. Tento soubor byl na severu uzavřen vnější zdí, na jihu byla obě křídla propojena spojovací zdí s brankou. V druhé etapě, za Janovy třetí a čtvrté manželky, do roku 1589 přistavěl k severním čelům východního a západního křídla nová dvouramenná schodiště, dostavěl severní dvoutraktové křídlo se třemi podlažími a celý komplex byl výškově sjednocen nástavbou jednoho patra na východní a západní křídlo. Při západním křídle byla vystavěna vysoká osmiboká věž. Fasáda celého objektu byla sjednocena sgrafitovými psaníčky, která po vybudování dřevěných pavlačí spojujících jednotlivá křídla renesančního zámku překryla nová omítka. Zámek byl rovněž opatřen lunetovou sgrafitovou římsou s vyobrazením římských císařů a vysokými sedlovými střechami.

Počátkem 17. století byla jednotlivá křídla propojena místo stávajících dřevěných pavlačí trojpodlažními arkádami s pískovcovými toskánskými sloupy, sjednotilo se nepravidelné rozmístění okenních otvorů všech křídel zámku.

V letech 1725 – 1730 proběhla v západním křídle barokní přestavba zámecké kaple, která se stala nevyhovující. Propojením dvou pater vznikl poměrně vysoký prostor, jejž v letech 1741 – 1743 bohatě vyzdobil významný moravský malíř Jan Kryštof Handke.

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:32

StrÆnka 5

Malá kaple zůstala zachována a používány byly obě dvě, od roku 1743 se staly veřejnými.

V 17. století byla renesanční trojkřídlá dispozice zámku uzavřena třemi nižšími barokními křídly, rovněž s arkádovými ochozy. Masivní sloupy v přízemí mají ovšem oproti štíhlým renesančním sloupůmseversky těžkopádný charakter. Tato nová křídla se postupně stávala hlavním obytným prostorem šlechty.

Původní renesanční zahrada založená počátkem 17. století, rozkládající se v zámeckém areálu, byla v baroku rozšířena a přeměněna v zahradu s fontánami, zahradním pavilonem a pískovcovými sochami.

Sochařská výzdoba byla bohužel z větší části zničena při úpravách parku v 19. století.

V následujících dvou stoletích, za Lichtenštejnů, docházelo již pouze k úpravám a modernizacím zámku. Odbourány byly nárožní přístavby jižního křídla nízkého zámku i s hradbou, arkádové lodžie barokních křídel zasklili a odstranili drobné stavby v zahradě, domky zahradníka a zámeckého kaplana.

Schodiště u štítu východního křídla renesančního zámku nahradili novým trojkřídlým schodištěm v rohu východního a jižního křídla. Samotný park byl přeměněn v přírodně-krajinářský, se vzácnými listnatými a jehličnatými stromy a s ozdobným rybníkem napájeným vodou z Losinky. Poslední Žerotínové již renesanční část zámku neobývali, stala se jakýmsi zámeckým muzeem. Lichtenštejnové poté zařídili interiér východního barokního křídla v klasicistním a empírovém slohu. Poslední majitel zámku a losinského velkostatku, princ Alois z Lichtenštejna, prováděl drobnější udržovací práce, ale jeho přičiněním zde také byla akademickým malířem Alfredem Schneiderem odkryta a renovována sgrafita na vnější fasádě zámku.

V letech 1964 – 1966, kdy zámek spravovalo Okresní vlastivědné muzeum Šumperk, byla provedena výměna sloupu ohrožených renesančních arkád, zachráněna byla také stropní konstrukce sálu předků.

Z bývalých barokních stájí byla vybudována nová vstupní síň, v níž se dnes konají příležitostné výstavy a je zde vystaven model okrasné zahrady z 30. let 18. století. V současné době již několik let probíhá restaurování renesanční sgrafitové výzdoby na vnějším plášti severního a východního křídla zámku.

Gotický lomený portál ve východním křídle zámku dokazuje spolu se silnou zaoblenou zdí existenci původní tvrze, jejíž skutečná podoba zůstává ovšem stále neznámá.

Sgrafito – rýsovaná technika pro výzdobu domovních fasád, užívaná nejčastěji v renesanci, ale i v novorenesanci 19. století. Omítka pro sgrafito má dvě vrstvy; nejčastěji se vlhká – světlá – svrchní proškrabuje na suchou – tmavou – spodní.

Detail sgrafitové výzdoby s letopočtem 1589 na fasádě východního křídla, který se pravděpodobně vztahuje k přepatrování této části zámku.

Původní renesanční okna sestavená ze skleněných terčíků zalitých do olova, jsou dnes považována za nejstarší ve střední Evropě.

Vykládané dveře z konce 16. století na arkádách zámku.

Figury trpaslíků – v arkádách barokních křídel zámku je umístěno osm dochovaných karikujících soch trpaslíků pocházejících z vrcholně barokní zahrady. Původní počet byl zřejmě vyšší než dnes, vznikly někdy mezi lety 1741 – 1760 a dělí se do dvou skupin. První tvoří karikatury zahradníků, do druhé patří sochy hudebníků a žebráků. Trpaslíci pravděpodobně nepocházejí od jednoho autora. Plastiky zahradníků prozrazují zkušeného umělce, dle preciznosti sochařského provedení lze usuzovat na Jiřího Antonína Heinze, jenž vytvořil několik dalších děl do losinské zámecké zahrady. Ostatní vytvořil méně zkušený sochař, mohlo se také jednat o sochařskou dílnu.

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:33

StrÆnka 6

Lázně Velké Losiny

Lázeňský dům Šárka, nynější budova č. VI. Hmotově velmi členitá stavba s čestným nádvořím. Její dvě patra jsou vystavěna z neomítaného kamene.

Alfred Castelliz byl po studiích na vídeňské Akademii výtvarných umění – mimo jiné také u Otto Wagnera – činný v oblasti památkové péče, restaurátorem a členem vídeňské ústřední památkové komise.

Chaloupka – lázeňský dům pro děti, postavený podle projektu Alfreda Castellize v roce 1932. Lázně touto stavbou více nabyly horského charakteru a projevil se zde také vliv architektury Karlovy Studánky. Budova stojí na půdorysu mandlovitého tvaru, její zdi jsou kryty dřevem a je zastřešena šindelem. Vstupní část má otevřený klasicizující portikus a cibulovou věžičku na střeše.

Patří k nejstarším moravským lázním. Od 16. století jsou jejich studené i termální sirné vody využívány k léčbě. Losinská léčivá voda byla poprvé zmiňována v šumperských městských knihách roku 1562.

Zakladatelem lázní na žerotínském panství byl lékař Tomáš Jordan z Kluže, který je zároveň autorem spisu „O vodách hojitelných neb teplicech moravských“.

O třicet let později nechal majitel panství, Jan mladší ze Žerotína, odvodnit močály s vyvěrajícími sirnými prameny a vystavěl dřevěnou budovu nad jedním z nich. Díky péči tohoto šlechtického rodu se lázně vzmáhaly a v 17. století byly nazývány „knížecími“.

Také Jan Amos Komenský na své mapě Moravy už roku 1627 zmiňuje místo jako lázni. Po odmlce během třicetileté války se zájem o ni obnovil. K roku 1721 dala hraběnka Ludovika (1716 – 1737) postavit dřevěnou kapli sv. Kříže, v roce 1750 nahrazenou zděnou. Žerotínové nahradili také další dřevěné objekty zděnými – nejvýznamnější byl v té době rondel (kruhová stavba) s bazénem, napájeným čtrnácti minerálními prameny.

Karel III. František z Lichtensteina (1802 – 1865) investoval do průzkumu a rozborů minerálních vod. Od 30. let 19. století pak byly Velké Losiny propagovány jako „Sirné lázně a ústav

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:33

StrÆnka 7

pro pitnou léčbu syrovátkou“ a krátce se zde experimentovalo i s jesenickými vodoléčebnými metodami Vincenze Priessnitze.

Největší stavební rozmach a rozvoj technologických zařízení však proběhl v 19. století, avšak rozvoj lázní je spojen s osobou mladého lékaře Františka Riedla až po roce 1910. Zavedl novou koncepci – vybudoval dětské sanatorium, cvičební ústav, plovárnu, sluneční lázně, elektroléčbu a další – kterou rozvíjel jako hlavní lékař až do konce 2. světové války.

Velkolosinské lázně byly jedním z předních středisek společenského života slezských a moravských Němců, ale i návštěvníků z Vídně.

Jejich architektura se díky kvalitě a slohové příbuznosti řadí mezi významné komplexy moderní architektury meziválečného období na našem území.

Na zdejších architektonických kvalitách se nepochybně podepsal také významný architekt a uměleckoprůmyslový výtvarník Josef Hoffmann (1870 – 1956).

Studoval na Akademii ve Vídni, stal se profesorem na vídeňské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Pro olomouckou rodinu Primavesi vytvořil pozoruhodné venkovské letovisko v Koutech nad Desnou (1913 – 1915) a lázně ve Velkých Losinách byly podle jeho projektu v letech 1919 – 1920 rozšířeny o léčebný ústav Podesní postavený v letech 1912 – 1913 architektem Castellizem (1870 – 1940). Po smrti svého učitele Otto Wagnera byl nejproslulejším rakouským architektem. Jeho stavby stojí kromě Moravy také nedaleko Vídně v Bruselu.

V těchto nejstarších moravských lázních se léčí děti i dospělí s neurologickými onemocněními a nemocemi dýchacího ústrojí. Hlavní areál je tvořen čtyřmi budovami z přelomu 19. a 20. století a z meziválečného období a upoutávají svým architektonickým řešením. Příjemné prostředí dotváří rozsáhlý park se starými a vzácnými dřevinami.

Ve Velkých Losinách se léčí především neurologická onemocnění a onemocnění dýchacího ústrojí.

Koupaliště v areálu lázeňského parku.

Lázeňský park je příjemným prostředím pro procházky.

losiny_vnitrek.qxd

27/06/2006

14:33

StrÆnka 8

Interiér zámecké kaple

Osmiboká věž vznikla za první etapy výstavby renesančního zámku v 80. letech 16. století.

V 17. století byl renesanční zámek rozšířen o tři barokní křídla, rovněž s arkádami, které byly v 19. století zaskleny.

Budova bývalé jízdárny

Arkády zámku byly ke třem renesančním křídlům přistavěny počátkem 17. století za Jana mladšího ze Žerotína.

Renesanční okna jsou dnes považována za nejstarší ve střední Evropě.

V barokních arkádách uvnitř nádvoří zámku jsou umístěny sošky trpaslíků.