Zbiroh

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY ZBIROH

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Publikace této edice jsou určeny široké veřejnosti od dětí školou povinných, pro něž se mohou stát zajímavým doplňkem výuky, přes turisty, zapálené do krás přírody i kultury, zahraniční návštěvníky, poznávající naši vlast, cestovní kanceláře a jejich nabídky, až po seniory naplňující aktivně svůj zasloužený odpočinek, tedy každému, koho naše památky zajímají.

Postupem času vyjdou publikace o jednotlivých památkách v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

Další publikace z edice

Zajímavé články i aktuální informace o našich pamětihodnostech najdete i v časopise Klubu českých turistů . unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY

Zbiroh Text: Ing. Karel Drhovský Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Ilustrace k pověsti: akademický malíř Pavel Žilák Výřez mapy: SHOCart Redakce: Mgr. Kateřina Rubášová Zpracováno na základě podkladů Gastro-Žofín s.r.o.

V publikaci byly použity fotografie z archivu Nakladatelství Fraus, Mgr. Karla Brože a archiv fotek Gastro-Žofín s.r.o.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první.

Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2005 Printed in the Czech Republic.

ISBN 80-7238-555-0

Zbiroh se představuje

Hrad na nejtvrdší hornině – jaspisové skále – v Čechách

První hrad v Čechách, postavený z vůle šlechty, nikoli jako počin vladařský

Nejhlubší studna v Evropě

První samostatná hláska ve vývoji hradní architektury v Čechách

Kostel sv. Mikuláše, dnes barokní věží dominující náměstí města, je gotického původu.

Pod hradem, původně manským, později královským, postaveným před rokem 1230 při důležité obchodní stezce z Prahy do Bavor, vzniklo z původní vsi postupně poddanské městečko. To je poprvé připomínáno v r. 1336, kdy výhodně koupil celé zbirožské panství, spolu se třemi městečky dalšími, Petr z Rožmberka. Za Rožmberků již Zbiroh dostal městská práva a od 14. století byl čile rostoucím sídlem, je uváděn jako městečko pod hradem s protáhlým pravoúhlým tržištěm. Ve Zbiroze bylo tou dobou například devět mlýnů. Zdejší kostel sv. Mikuláše je od 1330 uváděn již jako farní. V rukou Rožmberků byl Zbiroh až do husitských válek, poté v držení Kolowratů a dále Lobkowiců. Pak se stalo zbirožské panství součástí majetku královské komory a hrad po bělohorské bitvě i státním vězením. Za třicetileté války vypálili městečko Švédové, shořela i radnice s důležitými dokumenty, právy a pamětními knihami. Po krátkých zástavách spravoval městečko i celé panství až do poloviny 19. století vrchní horní úřad v Příbrami. Od r. 1850 bylo městečko sídlem státních úřadů, povýšení na město se datuje rokem 1897. Od r. 1868 bylo město, zámek i celý kraj velice silně ovlivněn novým majitelem Bethelem Henry Strousbergem, který chtěl využít bohatství dřeva, železné rudy a černého uhlí v kraji a vytvořit velkou železářskou průmyslovou oblast, jakýsi český Manchester. Celý podnikatelský rozmach končil r. 1875 úpadkem.

Na zbirožském zámku v době, kdy ho již vlastnili Mansfeldové, dlouhá léta pobýval i se svou rodinou Alfons Mucha, spolutvůrce nového slohu, secese (ve Francii zvaném Art Nouveau, v Německu Jugendstill). Zde, ve velkém sále, kde měl svůj ateliér, namaloval nejen většinu svých pláten, ale především unikátní Slovanskou epopej.

Pompézní vstup do zámku „krále železnic“

Za 2. světové války byl Zbiroh posádkovým městem vojsk SS, které obsadilo zámek. Po válce se pak stal sídlem československé armády, která na zámku měla jedno z nejtajnějších pracovišť v republice. Odtud byly odposlouchávány a sledovány vysílací stanice a naváděcí systémy západních armád.

Dnes je hrad a zámek poprvé v celé své mnohasetleté historii zpřístupněn veřejnosti.

Město Zbiroh bylo i kulturním centrem a rodištěm i působištěm významných osobností. Ve městě pobývali spisovatelé Jaroslav Hašek, Marie Majerová, Z. M. Kuděj. Na letní pobyty sem přijížděli hudební skladatelé J. B. Foerster a Václav Vačkář, který městu věnoval i proslavenou skladbu „Vzpomínka na Zbiroh“. Básník Fráňa Šrámek zde byl inspirován k napsání Stříbrného větru. Slavná operní pěvkyně Marie Gärtnerová, rodinná přítelkyně Muchů, předváděla své umění v zámeckém sále.

K nejslavnějším zbirožským rodákům patří Josef Václav Sládek (27. 10. 1845–28. 6. 1922), jeden z největších českých básníků a překladatelů. Ve Zbiroze se narodil v rodině zedníka, ve městě pobýval v době svého redaktorského a učitelského působení a do Zbiroha se vrátil natrvalo v r. 1900, kdy byl postižen trýznivou nervovou chorobou, ve Zbiroze také zemřel. Po maturitě na akademickém gymnáziu v Praze a po zápisu na přírodovědeckou fakultu už publikoval první verše. Avšak záhy přerušil z obavy před rakouskou perzekucí studia a odjel do Ameriky, kde se v letech 1868–1870 protloukal v různých zaměstnáních, jednou dokonce v poslední chvíli unikl indiánskému nájezdu. Po návratu mu, přes jeho svobodomyslné názory, perfektní znalost angličtiny dopomohla k místu středoškolského profesora. Při tom dvacet let řídil literární časopis Lumír a hojně publikoval svou vlastní tvorbu.

Jeho osobní život byl neradostný a smrt manželky po porodu prvorozeného dítěte se dlouho promítala v jeho verších. J. V. Sládek byl také vynikajícím překladatelem, přebásnil 33 dramat W. Shakespeara, poezii R. Burnse, H. W. Longfellowa, G. G. Byrona a jiných. Z Ameriky jsou jeho sbírky Americké obrázky a Básně. Ve své lyrice spojil lumírovský ideál tematické bohatosti a vytříbenosti básnických forem s city národními a vlasteneckými i s prostou formou života (Jiskry na moři, Selské písně, České znělky).

V 80. letech obohatil svou tvorbu tematicky i žánrově (Světlou stopou, Na prahu ráje, Sluncem a stínem). V meditační lyrice v posledních letech života hledal odevzdání a usmíření (Za soumraku, Nové selské písně, Léthé a jiné básně). Sládek proslul také svými sbírkami veršů pro děti, zbavenými v té době běžné mravoličnosti a násilného poučování (Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky). Jestliže při tom všem stačil psát i učebnice, je jeho práce skutečně více než obdivuhodná.

Ve Zbiroze na náměstí, v domě na místě domu rodného, je expozice Sládkova života a tvorby.

V zachovalé středověké baště bylo nejtajnější vojenské pracoviště v Československu.

Hrad tří císařů – Karel IV. , Zikmund, Rudolf II. Ti všichni byli alespoň na čas majiteli hradu a dříve či později nosili i císařskou korunu.

Hrad a zámek Zbiroh stojí na okraji rozsáhlých bukových lesů.

Spolutvůrce secesního slohu Alfons Mucha zde vytvořil svá největší díla, včetně unikátní a proslavené Slovanské epopeje.

Historie hradu a zámku Zbiroh

Král Přemysl Otakar II. (1233–1278). Syn Přemyslovce Václava I. Již v mládí byl zvolen za markraběte moravského, v r. 1247 šlechtou prohlášen za „mladšího krále“. V tomto postavení vedl v letech 1248–1249 vzpouru proti svému otci, byl však poražen a na čas uvězněn. V r. 1251 byl zvolen vévodou rakouským, od r. 1253 králem českým.

V boji s uherským králem o dědictví babenberské zvítězil u Kressenbrunnu v r. 1260, poté získal další země. Na březích Baltu založil město Královec (Königsberg). Patřil k nejmocnějším vladařům Evropy, jeho vláda se rozprostírala „od moře k moři“. Za jeho vlády nastal ohromný rozvoj Českého státu, zakládal města, podporoval kolonizaci země. V roce 1273 neuznal volbu Rudolfa Habsburského německým králem. Z obavy před mocí císaře byl okolními panovníky i vlastní šlechtou postupně izolován a zrazován i svými přáteli. Zahynul v bitvě na Moravském poli.

Císař a král Karel IV. (1316–1378). Syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Původně pokřtěný Václav, jméno Karel přijal při biřmování.

Vychován byl u francouzského královského dvora, velice vzdělaný. Od r. 1333 spravoval České království za nepřítomného otce. Český a německý král, římskoněmecký císař atd. Císařem, tedy formální světskou hlavou celého křesťanstva korunován r. 1355. Měl postupně čtyři manželky. Za své vlády, jejímž středem určil Čechy a Prahu, učinil Království české centrem římskoněmecké říše a všestranně ho zveleboval.

Stavěl chrámy a hrady, dal postavit katedrálu v Praze, univerzitu, kamenný most. Zvelebil Pražský hrad i Vyšehrad, dal postavit Nové Město pražské, Prahu opevnil. Napsal vlastní životopis (Vita Caroli), Legendu o sv. Václavu, vydal zákoník (Majestas Carolina) šlechtou odmítaný. Při jeho smrti se údajně samy od sebe rozezněly zvony v Praze.

Zcela prvotní počátky románsko-gotického hradu jsou neznámé. Původ hradu, postaveného při významné cestě z Prahy do Bavor, je ale patrně velmi starý.

Jako zakladatel se uvádí mocný rod Sulislaviců, první známý člen z tohoto rodu je Oldřich z r. 1193. Ale první písemná Zbirožský zámek v romantické podobě zmínka o Zbirohu (Zbirovu) se datuje k r. 1230 v písemnostech plaského kláštera, kde je uveden jako svědek Chřen ze Zbirova. Dle tohoto zápisu se tedy ve Zbirohu jedná o první šlechtický (manský) hrad v Čechách, kde do té doby byly stavěny hrady jenom z vůle panovníkovy (vyjímaje Přimdu, která byla německou provokací vůči českému panovníkovi). Někdy později přešel Zbiroh do rukou významného rodu Drslaviců. Tento rod do značné míry ovládal západní Čechy a zastával i významné úřady na panovnickém hradě Plzni (dnes Starý Plzenec). Břetislav ze Zbiroha, člen jedné z větve tohoto rodu, pomohl r. 1197 Přemyslu Otakaru I. a dopomohl mu získat český trůn. Jeho syn, Děpolt, který později přijal přídomek z Rýzmberka, byl v letech 1251–1281 nejvyšším sudím Království českého. Přemysl Otakar II. převzal hrad Zbiroh násilně do majetku koruny ve sporu s šlechtou, aby její vliv oslabil. Po jeho smrti získal v r. 1282 Děpolt z Rýzmberka hrad zpět. Z dalších významnějších majitelů je uváděn v r. 1327 Oldřich ze Žebráku z rodu Zajíců z Valdeku. Do korunního majetku se hrad dostal znovu v r. 1333, kdy jej koupil markrabě, budoucí císař Karel IV., když se vrátil z Francie do Čech.

Ve snaze o pozvednutí jeho otcem zanedbané země a omezení vlivu zištné šlechty potřeboval hrady jako oporu panovnické moci. Jenže ještě jeho otec král Jan Lucemburský stačil hrad i s panstvím předat Petrovi z Rožmberka jako náhradu za své stálé výpůjčky.

Rod Rožmberků vládl na Zbiroze celé další století až do r. 1431, kdy hrad koupil císař a král Zikmund, který jej ale vzápětí zastavil jako záruku svým věřitelům.

Dalšími majiteli byli Kolowratové, jejichž člen Hanuš II. dal v hradní kapli Zbirohu vyhlásit v r. 1469 papežskou klatbu nad králem Jiřím z Poděbrad. Proti novému panovníkovi Vladislavu Jagelonskému stál Hanuš z Kolowrat i po smrti Jiřího. Z finančních

důvodů prodal v r. 1477 panství Jaroslavovi a Zdeslavovi ze Šternberka, ale ti ho už v r. 1505 přenechali Václavu Popelovi z Lobkovic. V rodu Lobkowiczů byl hrad až do r. 1594, kdy byl Ladislav z Lobkovic odsouzen za spiknutí proti císaři Rudolfovi II. V majetku koruny byl tentokráte déle, Rudolf II. si Zbiroh oblíbil a jezdil sem na hony. Dal také dosud středověký hrad přestavět na renesanční zámek. Ovšem po bělohorské bitvě byl objekt určen na vězení významných politických odpůrců. Třicetiletá válka postihla jako mnohé obce v zemi i Zbiroh. Švédové město vypálili, shořela i radnice se starobylými městskými právy.

Za pomoci místních nevolníků Švédové zámek obsadili, vykradli a vypálili. Vedle těchto pohrom byl zámek a panství devastováno také královskými hejtmany a purkrabími, kteří tento korunní statek spravovali především pro vlastní prospěch.

V letech 1671–1691 byl hejtmanem na Zbiroze Ignác de BoZámek ze severní strany. Koncem 19. století byl is, proslulý výraznou dominatou krajiny. svou krutostí.

Dokonce se praví, že tady zavraždil svou milenku. Škody po skončení válek po švédském rabování byly napravovány velmi dlouho a nedostatečně, zejména vinou zištných hejtmanů. Až v r. 1868 zakoupil zbirožské panství baron Henry Bethel Strousberg, který chtěl z celého panství vytvořit železářskou oblast, aby využil zásoby železné rudy, dřeva a uhlí. Zámecký objekt dal přestavět ve velkorysou reprezentační novodobou rezidenci. V roce 1875 však jeho rozpracované projekty skončily velkým krachem. Majetek rozebrali věřitelé, bylo rozprodáno i celé honosné zařízení zámku. Zbirožské panství koupil r. 1879 kníže Josef Colloredo-Mansfeld. V majetku jeho rodu zůstal bez velkých úprav až do okupace Československa německými nacisty. Zámek byl zabrán vojsky SS, která si zde zřídila svůj štáb. Po roce 1945 zámek ve Zbiroze využívala československá armáda, která zde měla jedno z nejtajnějších pracovišť v republice. Působily tady zpravodajské služby, byl zde používán také výkonný radiolokátor „Tamara“ pro sledování vzdušného prostoru v zájmu celé Varšavské smlouvy. V roce 2004 byl zámek armádou opuštěn, posléze se majitelem stala společnost Gastro-Žofín, která dne 18. června 2005 zámek, poprvé v jeho mnohasetleté historii, zpřístupnila veřejnosti.

Reprezentační křídlo a hmota velkého sálu

Císař a král Zikmund Lucemburský (1368–1347). Syn Karla IV. a Alžběty Pomořanské, bratr Václava IV. Otcem mu byly přiřčeny Uhry, králem uherským byl od r. 1387, římským králem od r. 1410, českým králem na čas od r. 1419, římským císařem od r. 1433. Měl velmi pestrý a činorodý život. Jako uherský panovník bojoval s Benátkami a bránil expanzi osmanských Turků. Od r. 1402 si vynutil na Václavovi IV. , který byl slabý a o vládu se příliš nestaral, jmenování správcem Království českého a prakticky v té době v Čechách vládl. Po návratu do Uher uklidnil poměry a podnítil silný hospodářský život. Jako římský panovník usiloval o odstranění papežského schizmatu (dvojpapežství).

V r. 1436 byl přijat za českého krále, ale jeho vláda už trvala jenom rok.

Císař Rudolf II. (1552–1612).

Syn Maxmiliána II. , vychován na španělském královském dvoře. Arcivévoda rakouský, král uherský, český a německý atd. Po nástupu na trůn se snažil udržet mír s Turky. Zvolil si Prahu za své sídlo a učinil ji centrem celé říše. Vzhledem ke svému sběratelství a mecenášství byla v jeho době Praha evropským střediskem věd a umění. Pro údajnou duševní chorobu byl postupně zbavován vlády v jednotlivých zemích ve prospěch bratra Matyáše. Udržel se v Čechách a ve Slezsku díky udělení Majestátu Rudolfa II. protestantským stavům.

Po vpádu pasovských do Čech v r. 1611 zbaven vlády i zde.

Architektura

Nejhlubší studna v Evropě o celkové hloubce 163 metrů je velkolepým dílem. Tesána v nejtvrdší hornině, buližníku, je dílem i dnes při moderní technice téměř nepředstavitelným.

Je tesána do šroubovice, aby vytvářela žebra, protože tak vysoká kolmá stěna by mohla tlakem povolit.

Velké panorama hradu a zámku

Muchův sál dal Strousberg postavit na místě jižní hradby hradu.

Původně měl skleněnou střechu jako jediné osvětlení. Teprve později byla proražena okna na přistavěnou zimní zahradu. V tomto sále měl řadu let Alfons Mucha svůj ateliér, vrchní osvětlení mu vyhovovalo. Dnes je malířská výzdoba náročně restaurována po armádních devastacích.

Na buližníkovém suku zůstala zachována z prvního období existence hradu věž, která měla sloužit jako strážní i jako útočištná. Vysoká 20 m, široká 10 m, se zdmi až 4 m silnými však vzbuzuje další pochybnosti, že skrývá i jiné určení a tajemství. Dnes je zakončena barokní střechou a je přístupná přistavěným schodištěm, ačkoli původně bylo do ní možno vstoupit jenom po dřevěném – a tedy spalitelném – můstku až z patra hradního paláce.

Původní hrad byl vystavěn na vysokém skalním suku, který je ze tří stran příkrý, takže vyhovoval obranným podmínkám. Na pozvolném svahu ze západní strany byl vytesán hluboký příkop a navršen val. Po padacím mostě se vcházelo branou, střeženou okrouhlou věží do velikého předhradí přibližně čtvercového půdorysu, kde byly především hospodářské, patrně většinou dřevěné objekty, chráněné vysokými hradbami. Vlastní hrad byl od předhradí oddělen druhým velkým příkopem (ve sklepení dosud zachovaným) s padacím mostem. Za ním se do hradu, vystavěném na upraveném vrcholu skály, vstupovalo příkrým schodištěm. Hrad byl vystavěn na půdorysu nepravidelného pětiúhelníka. Ve středu na samém vrcholu ponechané příkré skály v nádvoří byla vybudována okrouhlá hlásná věž, vysoká 20 m a široká 10 m.

Do ní se dalo vstoupit jenom po dřevěném můstku z prvého patra paláce. Věž, která zůstala zachována, má 4 m silné zdi, v dolní polovině z kamenů otesaných, v horní polovině z kamene lomového. Pochází z 13. století, je opatřena barokní šindelovou střechou s vikýřem a hodinami a boční přístavbou schodů z doby přestavby z let 1868–1870. Druhá, hranatá věž byla na severozápadním rohu paláce. V prvním patře severovýchodní části paláce je umístěna hradní kaple, která byla rozšířena v 15. století. Je opatřena třemi oltářními arkýři, z nichž původní východní je gotický, ostatní barokní. V 19. století byl kůr kaple upraven na oratoř vlastníka zámku se skleněným stropem.

Kaple je přístupná přes novorenesanční portikus schodištěm přímo z nádvoří. Koncem 16. století, za držení Rudolfem II., byl hrad přestavěn na zámeckou rezidenci. Především byl vystavěn palác na jižní straně předhradí, které bylo zakrytím dělícího příkopu spoArchitektonickým i technickým unikátem zámku je jeno s hradem. předsunutá zimní zahrada.

Při přestavbě za barona Strousberga v r. 1868 byl palác rozšířen v severozápadním koutě nádvoří velmi působivou stavbou nového schodiště, balkonu a několika místností.

Jižní část plochy vlastního hradu zaujímá velký sál (Muchův), postavený v letech 1869–1870 v novorenesančním slohu. Je zaklenut plochou lunetovou klenbou s velkým nástropním světlíkem. V roce 1924 byla do sálu proražena nízká okna a světlík zakryt. Okna byla proražena do ochozu na vnější straně, který měl sloužit jako zimní zahrada, vyloženém na mohutných krakorcích. Hmota sálu i fasáda jsou nejvýraznějším architektonickým prvkem zámku.

Západní část hradu vznikla přestavbou renesančního křídla, jímž se vždy vstupovalo do hradu. Původní vstup vedl po padacím mostě přes příkop a potom schodištěm do renesančního portálu. Dnes je schodiště ukryto uvnitř křídla a vstupuje pod arkádou do horního nádvoří. Při přestavbě tohoto křídla za barona Strousberga byla ubourána západní část hlavního paláce a tak znejasněno jeho původní řešení.

Jižní křídlo předhradí vzniklo zásadní přestavbou části zámku, která byla upravena v renesančním slohu za Rudolfa II. Je jednopatrové s vloženým mezipatrem, které je nepochybně velmi zajímavé.

Sloužilo jako psinec barona Strousberga a dodnes jsou zachovány jednotlivé kóje navázané na úzkou a nízkou chodbu.

Křídlo je přístupné z průjezdu za monumentálním portikem přes vestibul se schodištěm do 1. patra. V přízemí navazují za sebou čtyři sály, Slavnostní brána jako antické pro- první s krbem a arkádou. pyleje přivádí návštevníka do parku Původně zde byly konírkolem dřevěného zahradního domku. ny, později reprezentační prostory. V patře byly z podélné chodby při dvorním průčelí přístupny čtyři salony. Z původního předhradí se zachovala dělová bašta v nároží, v jejímž patře je lunetově zaklenutý prostor, zřejmě zbytek renesančních úprav.

Vstupní západní průčelí předhradí je také jednopatrové. Místnosti jsou přístupné ze středních chodeb.

Na severním konci křídla je pravidelná obdélníková prostora, která se jeví jako součást pozdně gotické výstavby a může se jednat o zbytek věže. Výtvarně nejzdařilejší ze Strousbergovy přestavby je portikus tohoto křídla, který je postaven na výšku obou podlaží a vytváří vstupní pergolu. Je ozdoben dvěma reliéfy andělů.

Před vstupem do zámku jsou monumentální sochy dvou lvů z plechů ze slitiny zinku a olova, vytvarovaných na kovové kostře.

Vstup do parku a k zámku je veden na jižní straně branou o třech obloucích opatřených mřížemi. Za ní stojí vstupní objekt ve formě dřevěného pavilonu, jehož fasády jsou pobity tvarovaným šindelem a který sloužil jako domek zahradníka.

Krajinářský park, který dnes obklopuje zámecký areál, byl vytvořen jako nezbytná součást reprezentativního sídla ve stylu krajinářského romantismu. Kromě obvyklých průhledů a pohledů do krajiny, které využívaly topografii terénu, byla jedním z jeho základních os vazba mezi průčelím zámku a hospodářským dvorem stojícím na okraji třešňovky. Byl postaven v unikátní formě podobné italskému castellu, což je velká čtyřkřídlá kamenná budova s patrovými věžemi v nárožích. Součástí parku je i impozantní a milý bukový les zabírající severní polovinu parku. Park je, přes své poškození a omezení vojenským areálem, jedním z nejvýznamnějších zahradních areálů v západních Čechách, pozoruhodný i dendrologicky jak velikostí dřevin domácích, tak i sbírkou dřevin exotických a kultivarů.

Na vstupní ploše teras vedle zámku byla postavena ohromná oranžerie, romanticky laděná stavba ve formě malého zámečku s vyhlídkou pod vrcholnou kopulí. Tato unikátní konstrukce byla věřiteli beze zbytku rozebrána po Strousbergově krachu.

I novodobá přestavba areálu byla nucena zachovat neobvyklý přístup do původního hradu, který byl pro velké převýšení možný jenom po s chodech. Dnešní schody vedou na II. nádvoří pod monumentálním sloupovým portikem.

Proč se ze Zbiroha nestal český Manchester?

Bethel Henry baron von Strousberg V Niederburgu, malém městečku ve východním Prusku (dnes polská Nidzica v oblasti Mazurských jezer) se 20. listopadu 1823 v rodině chudého židovského právníka Strousberga narodil chlapec, který dostal jméno Baruch Hirsh. Jeho matka rodině přivydělávala prodejem másla, kůže a pšenice na trzích. Ve dvanácti letech Baruch osiřel, poté se ho ujal strýc, který si ho vzal k sobě do Londýna. Tady se intenzivně vzdělával, naučil se několika jazykům. Na svá studia si vydělával prodejem uhlí, který mu svěřil strýc. Změnil si i své jméno na anglicky znějící Henry Bethel. Stal se dopisovatelem listu Times, redigoval London Magazine.

Dne 22. dubna 1845 se přes odpor nevěstiných rodičů oženil v londýnském kostele St. Bride Church se slečnou Mary Ann Swann, dcerou sira Roberta Jamese Swanna. Spolu měli celkem sedm dětí. Ve snaze po získání lepšího postavení odjeli Strousbergovi do Ameriky, kde se pokoušeli, nepříliš úspěšně, obchodovat. Strousberg tady ale vystudoval a získal doktorát filozofie. Po návratu do Anglie a k žurnalistice ale nastal rozhodující zlom v jeho životě. V r. 1856 nastoupil v Berlíně jako zástupce anglické pojišťovací společnosti Waterloo, což mu otevřelo dveře do vysokých podnikatelských kruhů. V této době začal se svými podnikatelskými aktivitami, jejichž úspěchy ho vynesly do nejvyšších kruhů, získal baronský titul a stal se jedním z nejvlivnějších mužů ve střední Evropě. Po závratném úspěchu přišel pád. Svou rodinu stihl ještě zabezpečit před věřiteli prodejem své vily v Berlíně, závodních koní, cenné knihovny a sbírky obrazů a přestěhovat do Londýna. Sám ještě krátce působil jako novinář, ale dne 31. 5. 1884 v Berlíně, na Taubenstrasse 10, v podkrovním bytě své bývalé kuchařky, umírá v chudobě a opuštění. Pohřben je ale v nádherné novogotické hrobce, kterou sám dal postavit na hřbitově sv. Matyáše v berlínské čtvrti Schönberg.

Honosný maurský pavilon měl umocňovat vznešenost Strousbergova sídla.

Před rokem 1868 získali panství Zbiroh, Mirošov a Osek c. k. komorní rada Samuel Sigmundt a vídeňský bankéř Vincenc Kirchmayer. Stalo se tak za dodnes nevyjasněných okolností, protože podle rozhodnutí říšské rady mělo tato panství převzít město Praha. Pánové tento majetek také obratem prodali baronu Strousbergovi za 9,4 milionu zlatých. Tímto majetkem získal Strousberg, už tehdy jeden z největších podnikatelů, zejména v oblasti železářství a výstavby železnic, veliké území, které poskytovalo železnou rudu, dřevo, uhlí a přístup k významným železničním tratím. Rozhodl se, že na tomto panství učiní středisko železářského průmyslu, které nebude mít v Čechách konkurenci – český Manchester. Ihned začal s přestavbou zbirožského zámku, který se měl stát reprezentačním sídlem a prestižním centrem jeho panství. Podle berlínského architekta Augusta Ortha, jeho „dvorního architekta“, zahájil přestavbu ve stylu bombastické neorenesance. Stavebních prací se zúčastnilo veliké množství dělníků, uvádí se, že zde po dobu jednoho roku, „ve dne v noci, za jakéhokoli počasí“ pracovalo 1500 dělníků. Rozběhly se velkorysé práce na celém Zbirožsku. V té době zde pro Strousbergovy plány pracovalo přes 10 000 dělníků, převážně místních. Vedle toho zahradníci a cihláři z Belgie, drážní dělníci na stavbách nových tratí a štukatéři z Itálie, tesaři z Rumunska, pecaři z Porýní a železáři z Vestfálska, cihláři z celého Německa, komináři z Postřekova na Chodsku. V samotném Zbirohu bylo v provozu 16 hospod, z toho 3 s dámskou obsluhou a nevěstincem. V roce 1869 byl při svém příjezdu do Zbiroha baron Strousberg bouřlivě vítán. Vždyť sliboval Obdivovaného i nenáviděného barona Strousberga charakterizuje i hůl, se kterou údajně chodil na revize i procházky. Pevná, ocelová, lehká, ale se skrytou dlouhou zbraní.

lidem nejen dostatek práce, ale i vyšší platy, než byl průměrný výdělek. Dokonce prý prohlásil, že si u něj dělník vydělá tolik peněz, že si bude moci dát k obědu i kuře. V dubnu 1870 byla dokončena přestavba zámku, manželé Strousbergovi zde oslavili stříbrnou svatbu.

Ve Zbiroze se začal stavět mezinárodní hotel s prádelnou a lázněmi. Své vily tu začali stavět někteří přední zaměstnanci. Spolu s panstvím získal Strousberg i ohromující množství železné rudy a uhlí. Ovšem zdejší železná ruda obsahovala velké množství fosforu, které, přes velké úsilí, se Strousbergovým odborníkům nepodařilo odstranit.

To se podařilo až v r. 1879 v Anglii metodou nazvanou tomasování, pouhé čtyři roky po Strousbergově krachu. Roku 1874 začal ještě stavět ocelárnu a válcovnu v nedalekém Kařezu, pro velikou zakázku stavby železnice ve Francii. Pro financování vydal akcie v hodnotě 8 milionů zlatých, do oběhu jich však pustil osmkrát více. Před narůstajícími dluhy ho tento podvod ani korumpování nejvyšších míst nezachránilo. Další pohromou byla obrovská povodeň v r. 1872, která smetla vysoké pece ve Františkově a řadu dalších rozestavěných objektů. To, co dokončilo Strousbergův pád, byl projev poslance Eduarda Laskera v Říšském sněmu, ve kterém odhaloval jeho spojení se zahraničním kapitálem a otevřeně mluvil o korupci. V roce 1875, dva roky po pádu vídeňské burzy, vyhlásil Strousberg úpadek svých závodů. Ještě odjel do Ruska, kde vydal sérii akcií s téměř nulovým krytím a na tyto akcie, pomocí zde vždy nutných úplatků, vybíral v Moskevské bance milionové zálohy.

V říjnu téhož roku byl však v Petrohradě zatčen. Nevylučuje se, že toto zatčení a zejména dvouleté držení ve vězení pro dlužníky podplatili Rothschildové, aby zkázu nebezpečného konkurenta završili.

Miláček Německa a příští německý císař Nositel řady pruských a rakouských vyznamenání, vzdálený příbuzný německého kancléře Bismarka. V r. 1857 obdržel mj. i Korunní řád IV. stupně. Jeho aktivitám přál i císař Vilém I. To byl chudý židovský sirotek, pozdější baron a jeden z největších evropských podnikatelů své doby, Strousberg. Jeho podnikatelské aktivity v celé Evropě a zejména v Německu byly ohromující. Především se prostřednictvím společnosti svého jména zabýval výstavbou a provozem železničních tratí. Další doménou byly hutě, železárny, válcovny. A samozřejmě k tomu příslušely železnorudné doly. K výrobě železa je zapotřebí uhlí, tedy i uhelné doly po Evropě, ale také rozsáhlé lesy a společnosti na zpracování dřeva patřily Strousbergovi, stejně jako závody na zpracování železa, slévárny a strojírny, zejména v Hannoveru, s první výrobou lokomotiv v Německu. Pro své závody potřeboval velké množství pracovních sil. Postavil tedy v Hannoveru dosud největší německé sídliště, nazvané Malé Rumunsko. A protože pracující potřebují jíst, postavil všestranný Strousberg v Berlíně první veliká jatka a sjednotil tím celý drobný berlínský obchod se zavedením dosud neznámých přísných hygienických pravidel. Postavil i burzovní dům, ale i tržnici a řadu vývařoven pro chudé. Není tedy divu, že byl nazýván „miláčkem Německa“. Je zaznamenán dokonce výrok Bedřicha Engelse, pronesený k jeho kolegovi Karlovi Marxovi: „Největší muž Německa je bezpochyby ten Strousberg. Ten chlap je příštím německým císařem. Všade, kam člověk přijde, se mluví jenom o Strousbergovi.“ Ovšem s úspěchem roste závist, zejména Rothschildům se aktivity a rozrůstání Strousbergových podniků nelíbilo. S úspěchem také někdy přichází vlastní nekritičnost, velikášství a neopatrnost. A navíc nastupoval, zejména v Německu, antisemitismus, který zasáhl i Strousberga – „kdo se Židem narodí, Židem zůstane“. To vše vytvořilo krach Strousbergových závodů, roztrhání jeho majetku. A dnes, jenom málo po stu letech, o „největším muži Německa“ téměř nikdo nic neví.

Strousbergstadt a jiné plány na Zbirožsku.

Na vrcholu své slávy vlastnil baron von Strousberg po celé Evropě železné a uhelné doly, vysoké pece, válcovny, továrny na výrobu železničních vagonů, tržnice, ohromné pozemky a nemovitosti. Jenom v Německu postavil sedm železničních tratí a položil 1700 km kolejí v zahraničí. Celkem pro něj pracovalo na sto tisíc zaměstnanců. Není tedy divu, že jeho plány na Zbirožsku, kde byly po Německu jeho snahy největší, byly také megalomanské. Kromě plánů uskutečněných mělo v tomto kraji vyrůst ještě mnoho. Především na okraji Zbiroha mělo vyrůst nové město – Strousbergstadt, s 5000 obyvateli, s veškerým vybavením, kostelem, nemocnicí, divadlem, tržnicí. Hned vedle velká pudlovna a válcovna. Celkově zamýšlel postavit železárny a všechny k tomu doprovodné podniky v takovém rozměru, že v Čechách by s ním nemohl nikdo soutěžit. Plánoval také celou síť železnic s nádražími a překladišti, těžařské podniky v brdských lesích, další doly na železnou rudu i uhlí, železárny a strojírny v celém okolí. Dnes, při pohledu na krásnou krajinu kolem Zbiroha, na křivoklátské a brdské lesy, s obrovským zadostiučiněním lze říci: Zaplať Bůh, že se to nepodařilo!

Za vlády Marie Terezie v r. 1756 byly ve strašických železárnách odlity dvě nadživotní sochy granátníka.

Po Strousbergově krachu a jeho dvouletém uvěznění v Rusku se věřitelé vrhli na všechen majetek.

Za oběť padla i skvostná oranžerie na prvním zámeckém nádvoří.