KVĚTEN
5 2011
ZAJÍMAVOSTI A NOVINKY PRO VÝLETY PĚŠKY I NA KOLE PO ČESKU I ZA JEHO HRANIC HRANICEMI
Mapky, obrázky a texty k pořadu
S Čechem po Čechách Vrcholy & Hřebenovka
Toulky s Toulavou kamerou Kolín – Jeruzalém na Labi Jurkovičova vila v Brně
Stará Ves nad Ondřejnicí
Hustopeče – město plné památek na T. G. M.
NPP Dunajovické kopce Labyrint světa a ráj srdce v Brandýse nad Orlicí
Kolského kříž u Valachova Keltové v Prášilech První české muzeum cyklistiky Tanaberk L | 123 Cena: 45 Kč
Obsah
1 Úvodník | Vztah KČT k ochraně přírody 2 Aktuality 2 3 4 4
Mlýnská věž v Chebu Na Kolínsku opět vykvetly orchideje Vyhlídka nad Studánkami Na Tanaberku opět najde turista „střechu nad hlavou“ 6 Zámek Koloděje nad Lužnicí 7 Pamětní deska Pavla Landovského
8 S Čechem po Čechách 8 Vrcholy české krajiny 11 Hřebenovka
tul: Makové pole jde spát (foto: Bc. Michal Srna)
14 Stará Ves nad Ondřejnicí 17 Město plné památek na T. G. Masaryka 21 NPP Dunajovické kopce 24 Labyrint světa a ráj srdce aneb Pojďme si zabloudit do Brandýsa 28 Kolského kříž u Valachova 30 Keltové v Prášilech 32 Toulky s Toulavou kamerou 32 Kolín – Jeruzalém na Labi 36 Jurkovičova vila
Cínové bohatství Krupky (str. 14)
Zámek Stará Ves nad Ondřejnicí (str. 14)
40 Vyhliadková plošina na riadiacej veži Gabčíkovo (Slovensko) 42 Z historie organizované turistiky Turistická chata Pláně pod Ještědem 44 Okénko do přírody | …a jsme tady 46 Soutěž | Kde tvořil jeden z našich prvních národních umělců? 48 Křížovka | Medvědí stezka 50 Pêle mêle 50 Za tvůrcem VW – „brouka“ 51 Do Rožmitálu pod Třemšínem nejen za aerovkami 52 První české muzeum cyklistiky 54 Nádraží v garáži
Repliky keltských staveb v Prášilech (str. 30)
55 Zprávy KČT 61 Zprávy Asociace TOM 63 Novinky do vaší knihovny
TURISTA na internetu
www.turista.cz PŘEDPLATNÉ ZAJIŠŤUJE: ■ SEND Předplatné, spol. s r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9 Horní Počernice e-mail: send@send.cz, SMS: 605 202 115 tel.: 225 985 225, 777 333 370, www.send.cz ■ Pro knihovny: VaRA distribuce, A. Trägera 275/9, 370 10 České Budějovice, tel.: 723 563 271 ■ Na Slovensku: Magnet Press Slovakia, s.r.o., Šustekova 8, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava, tel./fax: +421 2 67201931–3, e-mail: predplatne@press.sk, www.press.sk Rozšiřuje: První novinová společnost, a.s. Doporučená cena: 45 Kč REDAKCE Školní 68, 312 00 Plzeň tel.: 602 932 933, 371 425 286 e-mail: turista@literaplzen.cz Šéfredaktorka: Mgr. Svatava Pátková Redakční rada magazínu: Mgr. T. Novotný (předseda), Ing. I. Hejl, Bc. A. Krško, Mgr. T. Lejsek, Ing. V. Pátek, E. Pavlásková, L. Ptáček Redakční rada zpráv: Ing. J. Havelka (předseda), M. Holenda, Ing. J. Babnič, Ing. M. Nováček Kolektiv stálých spolupracovníků: Vladimír Čech, Jakub Hloušek, Ing. Edward Chmiel, Josef Kosák, Mgr. Josef Schwarz, Mgr. Jan Sládek, PhDr. Dagmar Šumberová, Jaroslav Vála, RNDr. Jan Vítek, Ing. Stanislav Wieser, tým Toulavé kamery České televize PRODUKCE Litera Plzeň, s.r.o. Školní 68, 312 00 Plzeň tel.: 371 120 613, 608 238 626 e-mail: info@literaplzen.cz
Grafická úprava: Hana Lehmannová Sazba: Mgr. Iva Soukupová Fotokorekce: Ondřej Fiala Tiskne: Tiskárna Libertas, a.s. Příspěvky adresujte redakci časopisu.
PRODEJNY POTŘEB PRO TURISTY, ve kterých můžete zakoupit i TURISTU ■ Vobchůdek Kudrna – prodej průvodců, map a potřeb pro turisty, podchod pod hl. brněnským nádražím ČD, Nádražní 1, Brno, tel.: 542 210 660, www.kudrna.cz ■ KIWI SVĚT MAP A PRŮVODCŮ, s.r.o. – prodej turistické literatury (ke koupi i starší čísla TURISTY), Jungmannova 23, 110 00 Praha 1, tel.: 224 948 455, www.mapykiwi.cz ■ Infocentrum KČT – prodej map a průvodců (ke koupi i starší čísla TURISTY), Fügnerovo nám. 3, 120 00 Praha 2, tel.: 224 261 919, e-mail: info@klubturistu.cz ■ H.S.H. Sport s.r.o. – prodej turistického vybavení, Radlická 19, Praha 5, tel.: 224 827 443, info@prooutdoor.cz, www.proOutdoor.cz ■ PRODEJNA MAP A PRŮVODCŮ, Senovážné nám. 6, 110 00 Praha 1, tel.: 224 227 245 ■ LIMAN SPORT – potřeby pro turistiku, tábornictví, skauting, Slovanská 31, 326 00 Plzeň, tel. 377 446 782, e-mail: limansport@volny.cz, www.limansport.cz ■ Mapové centrum – prodej map a průvodců, Martinská 4, 301 00 Plzeň, tel.: 377 235 836
Za původnost a věcnou správnost uvedených příspěvků odpovídají autoři. Názory vyjádřené v autorských článcích nemusejí být totožné s názorem vydavatele a redakce. Redakce neručí za věcnou ani jazykovou správnost textů na inzertních plochách. Technické záležitosti související s inzercí vyřizuje: Litera Plzeň, s.r.o. Vydává Klub českých turistů P. O. Box 42, Archeologická 2256, 150 04 Praha 5-Lužiny Registrováno na MK ČR pod číslem E 7264 ISSN 0139–5467 Ročník L (Časopis turistů ročník 123) Uzávěrka příštího čísla: 28. 4. 2011 Uzávěrka zpráv příštího čísla: 3. 5. 2011 Příští číslo půjde do distribuce: 1. 6. 2011
■ ALPI SPORT – specializovaná outdoorová prodejna, Jičínská 15, 742 58 Příbor, tel.: 556 722 266, obchod@alpisport.cz, www.alpisport.cz
KČT na internetu
www.nacestu.cz
www.kct.cz
1
Úvodník Vztah KČT k ochraně přírody Klub českých turistů měl vždy ve svých stanovách ochranu přírody jako jeden ze základních článků svého programu. Mohli bychom vypočítávat na mnoha stránkách, co všechno KČT ve své 123leté historii pro ochranu přírody udělal, a psát o tom, kteří významní botanici, biologové a další odborníci v klubu ochranu přírody řídili, či ovlivňovali. Není proto překvapením, že téma ochrany přírody je projednáváno na každé celoklubové výroční konferenci. Ta poslední se konala v sobotu 2. dubna 2011 jako obvykle v Pardubicích. Témat k projednání bylo na konferenci mnoho a vyvolaly poměrně obsáhlou diskuzi. Přesto jsme se však dokázali téměř jednomyslně shodnout na závěrečném usnesení. Z těch mnoha témat vybírám právě ochranu přírody. Při jednání konference se vyskytla dvakrát: poprvé v souvislosti s projednáváním základních bodů vize o směrování a cílech KČT v příštích deseti letech, podruhé pak při diskuzi o současné situaci na Šumavě. V prvním případě zde chci ocitovat jeden ze základních bodů vize stanovující poměr KČT k ochraně přírody. Ten říká: „Klub bude jedním z nejvýznamnějších partnerů státní ochrany přírody a krajiny, kde prosadí své tradiční stanovisko: přírodu a krajinu je zapotřebí chránit, ale s podmínkou, že ji lidé budou moci poznávat a navštěvovat (úměrně ke stupni její ochrany).“ Tento cíl z hlediska historie KČT byl takto či podobně formulován vždy, bohužel však od roku 1990, kdy klub obnovil svoji činnost, nebyl klub jako významný partner v oblasti ochrany přírody uznán. Moc to nezlepšila ani smlouva, kterou klub v roce 2005 uzavřel s ministerstvem životního prostředí. A nyní k tomu druhému případu. Situaci s přístupností respektive nepřístupností Šumavy považoval KČT již od devadesátých let za nedobrou. Svízelně jsme se domáhali otevření některých historických tras, „zelených“ přeshraničních přechodů atp. Někde situace není dořešena dodnes. Počátkem tohoto století však k tomu přistoupil další faktor: my bychom chtěli chránit tu krásnou zelenou živou Šumavu, tak jsme ji znali, a najednou jsme se dověděli, že poměrně malá skupina odborníků tu původní krajinu a přírodu nechce a naopak tam chce vytvořit cosi jako středoevropskou divočinu. To jsme si v diskuzi vyjasnili a po sjednocení několika návrhů vedoucích k podobným formulacím jsme se shodli na stručné a výstižné formulaci. Usnesení zní: „Konference KČT vyjadřuje podporu k udržení trvalé a bezpečné přístupnosti Šumavy při zachování jejích historických a krajinných hodnot.“ Pro
přijetí tohoto usnesení hlasovalo 56 z 58 přítomných delegátů ( jeden byl proti, jeden se zdržel hlasování). Myslím, že to dokonale vystihuje jak naše stanovisko, tak i podporu, kterou tuto stanovisko v klubu má. Je dobře zde konstatovat, že delegáti tak hlasovali přes to, že v posledních týdnech došlo k několika pokusům jednotlivců i organizací, kteří se ve svých dopisech, obsahujících značně nepřesné i nepravdivé informace, snažili ovlivnit názor členů v jednotlivých odborech KČT. Jako příklad lze použít dopis ředitele České ornitologické společnosti, který rozeslal na řadu odborů KČT z výzvou k vyjádření se ke kácení nebezpečných souší podél turistických cest na Šumavě. Považuji proto za potřebné zde uveřejnit odpověď PhDr. Jana Stráského, ředitele správy NP CHKO Šumava a zároveň předsedy Klubu českých turistů. Ve Vimperku 6. dubna 2011 Vážený pane řediteli, reaguji tímto na Váš dopis z 23. 3. 2011, určený „představitelům odborů Klubu českých turistů“ a hned v úvodu bych rád zdůraznil, že si nevykládám etiku občanské společnosti tak, že bych se v jakékoliv kritické otázce obracel bez Vašeho vědomí na organizační články Vaší organizace. Chci Vás seznámit s mým výsledným rozhodnutím, které má zajistit bezpečnost a vstřícnost Šumavy vůči jejím návštěvníkům a týká se Vaší pochybnosti o nutnosti „kácení kolem turistických stezek na Šumavě“. Po zvážení všech námitek jsem rozhodl o odstranění rizikových stromů podél turistických cest kácením. Jedná se o 6 350 suchých stromů, které budou do 30. 6. 2011 (do začátku hlavní turistické sezóny) odstraněny v šíři poloviny výše stromu, nejméně však 15 m od cesty. Maximální výška pařezů při kácení motorovou pilou bude 1,3 m, při kácení harvestorem z cesty při jeho příležitostném průjezdu bude 2,5 m. Nevznikne tak holý 100 m široký pruh, ale pruh pařezů uvedené výšky široký 35-40 m. Na území I. zón bude dříví ponecháno ve větvích na místě, na ostatním území bude šetrně vyklizeno a použito zejména k výrobě paliva pro místní obyvatele. Práce bude zadána převážně formou minitendrů. Opatření je vyvoláno požadavkem zvýšení bezpečnosti návštěvníků Šumavy a zároveň podpoří místní zaměstnanost.
Tolik ocitovaný dopis. Myslím, že zrovna v tomto případě je jasné, že kácení souší podél turistických tras je nutné, nemají-li být tyto trasy z bezpečnostních důvodů uzavřeny. A to určitě nemají. Naproti tomu je vidět, že toto opatření nepoškozuje žádným způsobem ochranu přírody. Tak bychom si my, v Klubu českých turistů, představovali i budoucí řešení všech problémů. Teprve potom docílíme stav, který je zcela běžný například v Rakousku, kde obyvatelstvo, starostové obcí, podnikatelé a sedláci činnost národního parku podporují a vychovávají tak i návštěvníky jako uvědomělé ochránce přírody. Ing. Jan Havelka
Přijďte na Kutnohorské havíře | 28. 5. 2011 » » více na www.nacestu.cz
Aktuality
Text a foto: Vít Lodr
Mlýnská věž v Chebu Turisty, kteří od léta loňského roku zavítají na chebský hrad, jistě potěší zpráva, že prohlídkový okruh v areálu hradu byl rozšířen o návštěvu Mlýnské věže. Ta stojí již mimo vlastní areál hradu a přístup do ní je veden přes torzo hradního paláce.
Chebský hrad vznikl ve 2. polovině 11. století na místě staršího slovanského hradiště, samotná Mlýnská věž je však podstatně mladší. Postavena byla v roce 1467, kdy, v důsledku husitských válek, bylo ve 2. polovině 15. století ještě posíleno již tak mohutné středověké opevnění hradu i města. Jméno věž dostala – podobně jako nedaleká městská brána a do ní ústící ulice – podle mlýnů, které tehdy stávaly na březích nedaleké řeky a jejichž nepatrné zbytky můžeme na protějším břehu Ohře spatřit dodnes. V průběhu 18. století ztratila chebská pevnost svůj význam a v roce 1808 se přikročilo k prvnímu bourání hradeb, jejichž existence výrazně bránila dalšímu rozvoji města. V roce 1866 byla zbourána i Mlýnská brána a hodiny, které dnes můžeme vidět na Mlýnské věži, sem byly přeneseny právě z ní. V této době věž sloužila k obytným účelům, o čemž svědčí i záznam, že zde bydlel městský policista Franz Engelhart. Neklidná 1. polovina 20. století i následující neblahá situace v naší zemi památkám nepřály. Zřejmě v roce 1982 již značně zchátralá věž vyhořela a i když se hned ↓ Pohled na Mlýnskou věž od východu, vlevo chebský hrad s torzem hradního paláce a gotickou kaplí sv. Erharda a Uršuly.
↑ Pohled na Mlýnskou věž od jihozápadu z prostoru bývalého podhradí. Dobře vidět jsou zde věžní hodiny, přenesené na věž ze zbourané Mlýnské brány.
v následujícím roce dočkala alespoň provizorního zastřešení, její důkladná rekonstrukce proběhla až v letech 2009–2010. Nakolik se podařila, o tom se můžete přesvědčit sami. A co by to bylo za věž, kdyby se k ní nevázala nějaká pověst. O bílé ruce „Ve věži kdysi žila stará vdova s dcerou Madlou. Jednou večer Madla obírala hrachové lusky, když tu se ze zdi vynořila bílá ruka. Překvapená Madla do ní nasypala hrst lusků a ruka zase zmizela. Vzápětí se však vynořila znovu a na stůl začaly padat lusky se zlatými hrášky. Náhlé zbohatnutí obou žen se samozřejmě neutajilo a ve věži se začal hledat poklad. Nic se nenašlo, jen zazděná polorozpadlá kostra s bílou rukou. Obojí pohřbili u paty věže. Jednoho dne se Madla dozvěděla pravdu – je poslední z rodu, který uvalil prokletí na prince, jehož kostra byla ve věži nalezena. Prokletí jej může zbavit jen ona, ovšem jen za cenu vlastního života. Toho večera Madla ve věži dlouho do noci seděla u okna a přemýšlela… Ráno našli její tělo roztříštěné u paty věže. Sebevrazi nemají ve svěcené půdě hřbitova místo. Pohřbili ji tedy tam, kde ji našli – u paty věže.“ Podrobnosti včetně otevírací doby a výše vstupného najdete na adrese: www.muzeumcheb.cz/hrad. GPS: N 50° 04‘ 53,6‘‘, E 12° 21‘ 57,5‘‘
Přijďte na Na kole z Plzně na hrady | 28. 5. 2011 » » více na www.nacestu.cz
2 3
Text a foto: Bc. Roman Šulc
Na Kolínsku opět vykvetly orchideje Orchideje a u Kolína? Ačkoliv se to zdá jako neuvěřitelná věc, je to pravda. Každoročně v květnu se stane malý zázrak a na území národní přírodní památky „V Jezírkách“ nedaleko Velimi vykvete několik tisíc nádherných orchidejí. Však také ochrana území o rozloze 2,89 hektaru byla vyhlášena v roce 1987 právě kvůli nim.
Největší rozlohu rezervace zabírají mokré slatinné louky v okolí dvou mělkých terénních depresí, v průběhu roku zaplněných nepravidelně vodou, a jednoho trvalého jezírka. Obdivuhodný je výčet ohrožených druhů rostlin i živočichů, které zde lze spatřit. Z rostlin se jedná o orchideje vstavač bahenní (Orchis palustris Jacq.), který zde má jedno z nejbohatších nalezišť, a prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), také zvaný vstavač strmo-
↑ Žluťucha žlutá/slatinná Vstavač strmolistý/prstnatec pleťový ↓
↓ Zvětšený výřez z mapy EDICE KLUBU ESKÝCH TURIST
listý, dále žluťuchu žlutou/ slatinnou (Thalictrum flavum) nebo ožanku čpavou (Teucrium scordium). Mimo to je zde dobře zachováno společenstvo měkkýšů vázaných na mokřady a periodické vodní plochy, v tůních žije řada druhů vodního hmyzu (více než 10 druhů vážek) a z obojživelníků žába blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) nebo kuňka obecná/ohnivá (Bombina bombina). Běžné je zde drobné ptactvo rákosin, ve východní části rezervace trvale hnízdí moták pochop (Circus aeruginosus). K národní přírodní rezervaci se dostanete po neznačené cestě (bývalé silnici) Velim – Sokoleč, od nádraží ve Velimi je vzdálena 3 kilometry. Zvláštní opatrnosti dbejte při přecházení kolejí zkušebního železničního okruhu! Více na: www.cestyapamatky.cz/kolinsko/velim/v-jezirkach
www.leki.cz
www.nacestu.cz
Aktuality
Text a foto Mgr. Svatava Pátková
Vyhlídka nad Studánkami Ještě v polovině minulého století se ve Studánkách pokojně žilo zhruba ve 30 domech. Za to, že obec de facto ze stráně nad Všerubským průsmykem zmizela, může větrná smršť, která tu 18. července 1966 zlikvidovala téměř všechna stavení.
Když se živel uklidnil, stály pouze dva domy. Proto se Studánky dostaly na památníček zaniklých obcí Všerubského průsmyku, který stojí v sousedství kostelíka sv. Václava nad Brůdkem (představili jsem jej v soutěži v č. 12/2010). Od červené značky, která vede od kostelíka přes Studánky na Bělohrad (a dále na Českou Kubici), nově odbočuje žlutá značka k vyhlídce s úžasným výhledem na panorama šumavských kopců od Jezvince přes Prenet, Ostrý až po bavorský Hoher Bogen, z něhož ční věže dnes už opuštěné základny NATO. Spojenci z ní zpoza železné opony ještě před nedávnem monitorovali území Česka. (Z cesty od Studánek je vidět Čerchov, na němž ve stejné době na revanš „tábořili“ naši vojáci.)
Text a foto: Mgr. Svatava Pátková
Na Tanaberku opět najde turista „střechu nad hlavou“ Nevysokému návrší Tanaberk nad Všerubským průsmykem, nad obcí Hájek, dominuje už téměř tři staletí impozantní poutní chrám, zasvěcený svaté Anně. Ačkoli patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka, mnoho lidí o něm ani neví. Po válce, po roce 1945, jej totiž obsadili vojáci a jejich pobyt svatostánku věru neprospěl.
Kostelu vtiskl tvář stavitel italského původu M. A. Gilmetti, který dostal za úkol nahradit původní dřevěnou kapli, postavenou r. 1704 Františkem Pajerem na místě jeho zázračného uzdravení. Tento kantor a varhaník z nedalekých Všerub dorazil na Tanaberk 25. 7. 1703 a byl svědkem zajímavého přírodního úkazu. Nad hlavou se mu rozzářila oblaka, která celou krajinu zabarvila jasným světlem, a muž, do té doby prý trpící trudomyslností a depresemi, se při tom rázem potíží zba-
Až se usadíte v altánku na vyhlídce a budete se kochat nádhernou krajinou, zvedněte oči pod stříšku, kde visí panoramatická fotografie, na níž jsou všechny viditelné vrcholy popsány. Vrátit se můžete k červené a pokračovat po ní dle libosti liduprázdným pohraničím, nebo po žluté dojít zpět ke kostelíku nad Brůdkem, v tomto případě absolvujete procházku celkem dlouhou asi 3 km.
Přijďte na Toulání kolem Orlice | 28. 5. 2011 » » více na www.nacestu.cz
4 5 ↑ Pohled do kopule chrámu
↑ Altán postavený v místech bývalé turistické chaty
vil, což přičítal vůli boží, a jako výraz díků nechal postavit dřevěnou kapličku. Za uzdravením k ní přicházeli lidé ze široka daleka a to byl dobrý důvod pro to, aby tu v letech 1712–1717 vyrostl poutní chrám. V roce 1723 k němu přibyl poutnický dům a v r. 1747 doplnila areál fara. Farnost na Tanaberku se stala posledním českým ostrůvkem na okraji německy mluvící oblasti. Když na Tři krále (6. 1.) 1865 chrám po úderu blesku vyhořel, zbyly pouze holé zdi. Včas se podařilo zachránit alespoň obraz sv. Anny z hlavního oltáře (ten z chrámu odcizili před pár lety naši současníci). V plné kráse se stavba skvěla do tří let po požáru, ale nová vysoká kopule zatěžovala zdivo stěn tak, že musela být v r. 1897 sňata. Jeden z projektů na přestavbu chrámu tehdy zpracoval architekt Vratislav Pasovský, známý přední činovník Klubu českých turistů. Leč jeho návrh zůstal jen na papíře a kostel byl upraven
do podoby, v jaké ho známe dnes. Ale jak věhlas Tanaberku coby poutního místa pomaličku slábl, začali se na návrší zabydlovat turisté. V roce 1898 odkoupili členové odboru KČT Domažlice poutnický dům, který tehdy již sloužil i jako hospůdka, a přeměnili jej na ubytovnu s hospodou. Z popudu Emila Tšídy (viz TURISTA 12/2010 str. 50) sem kdyňští turisté vyznačili turistickou cestu z Kdyně a místo se stalo cílem oblíbených výletů. V meziválečném období sloužila opuštěná fara částečně jako škola pro děti z Nové Vsi, v létě pak obvykle rozšířila ubytovací kapacity na návrší. Avšak posezení před hospůdkou brzy ztratila někdejší pohodu, neboť národnostní rozpory mezi Čechy a sudetskými Němci se tu projevily velmi brzy. 8. 10. 1938 umučili němečtí ordneři nedaleko sv. Anny Vojtěcha Retta ze Kdyně (památník potkáte při značené cestě na Ráj). Osvobození do těchto končin přinesla americká armáda a na Tanaberku se vzápětí usadili pohraničníci. V době jejich působení kolem roku 1950 nenávratně zmizela turistická ubytovna s hostincem a pak i bývalá fara. Okolí kostela v posledních třech letech udržuje občanské sdružení Tanaberk (viz www.tanaberk. cz), které se podílí i na obnově tradice svatoanenských poutí a pro turisty vybudovalo na ruinách hospody velký altán, v němž se dá posvačit sice jen z vlastních zásob, ale hlavně odpočinout a nabrat síly na další putování panenskou krajinou bývalého pohraničního pásma.
EDICE KLUBU ESKÝCH TURIST
www.turista.cz
Aktuality
Text: Marta Matušková Foto: archiv zámku
Zámek Koloděje nad Lužnicí bude výjimečně na jeden den otevřen Barokní zámek Koloděje nad Lužnicí byl původně renesanční tvrzí, kterou si roku 1565 postavil Adam Čabelický ze Soutic. Součástí tvrze byl ve sníženém přízemí mlýn, v jehož těsném sousedství tekla řeka Lužnice, proto stojí tato část zámku na dubových pilotech.
V roce 1704 přešla tvrz do vlastnictví hraběte Františka Wratislava z Mitrowicz a s jeho rodinou zůstalo panství spjato po staletí. Tvrz prošla přestavbou do barokní podoby a byla rozšířena o kapli sv. Anny, která nese jméno po manželce Františka Karla Wratislava, Marii Anně, rozené Kinské, jež zemřela před dokončením stavby a v kapli našla místo svého posledního odpočinku. Kaple je dílem stavitele Jana Hybnera, jenž byl silně ovlivněn dílem Mistra barokní architektury Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Zdobí ji stropní freska, která zobrazuje Pannu Marii se Svatou Trojicí.
Z konce 18. století pochází nástěnné malby, které krášlí celé první patro zámku a zobrazují scény ze života jednoho z předků Wratislavů z Mitrowicz, Václava, zvaného Tureček (1576–1635). Ten se jako patnáctiletý panoš zúčastnil cesty poselstva císaře Rudolfa II. do Cařihradu. Své vzpomínky na čtyřleté zajetí, které následovalo, zachytil ve vlastním cestopise „Příhody Vác-
lava Wratislava z Mitrowicz“, jenž byl ve své době velmi oblíbený. Rod Wratislavů z Mitrowicz a Schoenfeldu vymřel po meči roku 1943, poslední majitelkou zámku se stala Marie Terezie Wratislavová, provdaná za svobodného pána Dercsényi, majitele velkostatku v Dolních Počernicích. Ve čtyřicátých letech minulého století bylo celé panství znárodněno, zámecké prostory sloužily poté jako depozitář Muzea města Prahy a zbytek areálu násilně oddělila zeď, aby jej mohlo využívat místní JZD. Dědic původních majitelů v restituci získal majetek zpět a po částech jej rozprodal. V roce 2002 byl zámek, který odděluje od řeky pouze protipovodňový val, zasažen povodní, ale právě kvůli valu zde voda zůstala stát téměř 14 dnů, což statice zámku ani přilehlých budov neprospělo. Nyní je památka ve vlastnictví společnosti, která začíná pomalu měnit její tvář. Ačkoli není areál z důvodu rozsáhlých rekonstrukčních a restaurátorských prací veřejnosti běžně přístupný, na jediný den v roce přece jen otevře své brány – a to v sobotu 28. května 2011 od 10 do 20 hodin, kdy zde proběhne Mariánská pouť, historicky laděná akce pro celou rodinu s bohatým kulturním programem a s jedinečnou možností prohlídky zámku i kaple. Prohlídka bude výjimečná tím,
že ji okomentuje hlavní restaurátor zámku. Návštěvníci si tak například prohlédnou jednotlivé vrstvy omítek odkryté při restaurátorském průzkumu, seznámí se s postupy při restaurování kachlových kamen a čekají je i jiné zajímavosti. Bližší informace o zámku na www.mitrowicz.cz.
Přijďte na Za vílou Pilavkou – k pramenu říčky Pilavky | 28. 5. 2011 » »
6 7
C E S TOV N Í K A N C E L Á Ř Text a foto: Jaroslav Vála
HO Š KA - TO UR
Pamětní deska Pavla Landovského Na podzim minulého roku byla v Havlíčkově Brodě, v ul. B. Kobzinové č. p. 2020, odhalena pamětní deska zdejšího rodáka, herce Pavla Landovského. Značně neobvyklé je to, že byla odhalena dosud žijícímu člověku.
S nápadem na její vytvoření přišel Zdeněk Hrabica, bývalý šéfredaktor časopisu Svět v obrazech, autorem je havlíčkobrodský výtvarník Radomír Dvořák, čtenářům TURISTY známý svými reliéfy Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči v opuštěných žulových lomech na Lipnici. Patinovaná bronzová deska o rozměrech 90×30 cm v podobě trojice policejních snímků představuje známého herce jednak z profilu jako třicátníka v titulní roli filmu Utrpení mladého Boháčka, jednak z ánfasu jako padesátiletého majora Terazkyho z filmu Černí baroni a nakonec z poloprofilu s brýlemi na očích ve věku 73 let.
Pavel Landovský (*11. 9. 1936) se vyučil nástrojařem, při zkouškách na DAMU čtyřikrát neuspěl. Začínal v Teplicích, prošel oblastními divadly v Šumperku, Klatovech, Pardubicích a od roku 1966 byl členem pražského Činoherního klubu. Ve druhé polovině 60. let se stal jedním z našich nejpopulárnějších filmových herců, proslavil se například ve filmech Ostře sledované vlaky, Soukromá vichřice, Markéta Lazarová či Utrpení mladého Boháčka. V 70. letech byl pro své politické názory pronásledován, podepsal Chartu 77 a v roce 1980 emigroval do Rakouska. Stal se hercem vídeňského Burgtheatru a příležitostně dostal roli i ve filmu. Od roku 1990 hraje znovu v České republice, filmovým divákům nejvíce utkvěl v paměti jako major Terazky v Černých baronech.
» » více na www.nacestu.cz
S NÁMI ZA POZNÁNÍM, TURISTIKOU A ODPOČINKEM Kalendář turistických zájezdů Vám rádi zdarma zašleme. CK HOŠKA-TOUR nám. K. V. Raise 160, 507 81 Lázně Bělohrad tel.: 493 792 520, 493 792 598, 605 337 570 hotline24: 603 164 558 e-mail: hoska-tour@hoska-tour.cz www.hoska-tour.cz
tel.: +420 775 322 800
www.sportkoncept.cz/salto
S Čechem po Čechách
Připravují: ← Vladimír Čech a Mgr. Josef Schwarz → Foto: Mgr. Josef Schwarz
↑ 90/ Betonový pylon (geodetický bod) na vrcholu Lysé hory a výhled k jihozápadu
18. část
Vrcholy české krajiny 90/ Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech (1 323,4 m n. m.) Moravskoslezské Beskydy jsou členitou hornatinou, která se začíná zvedat za Valašským Meziříčím a nad Rožnovem pod Radhoštěm, Frenštátem pod Radhoštěm, Frýdlantem nad Ostravicí, Třincem a Jablunkovem se pak svou východní částí přimyká k česko-slovenské hranici (na Slovensku pokračují jako Moravsko-sliezske Beskydy). Území je z větší části zalesněno druhotnými smrčinami, původní porosty tvořené jedlobukovým pralesem se zachovaly jen ojediněle. Celek je součástí CHKO Beskydy, která zahrnuje i přilehlá pohoří. Nejvyšší vrchol, Lysá hora, leží přibližně uprostřed hlavního horského hřbetu. Patří k nejchladnějším, nejdeštivějším a největrnějším místům u nás. Ve svých nejvyšších partiích je hora porostlá kosodřevinou, nižší polohy pokrývá smrkový les, ještě níže pak
roste buk s jedlí. Podstatné části vrcholu a rozsoch, které z něho vybíhají, jsou chráněnými přírodními územími. Na západních svazích jde o NPR Mazák a Mazácký Grúnik (původní jedlobukové pralesovité porosty), dále PR Malenovický kotel, PP Pod Lukšincem (vzácný hořec Kochův) a PP Ondrášovy díry (pseudokrasové pískovcové jeskyně a pukliny). Holému, charakteristicky zaoblenému vrcholu Lysé hory se tradičně říká Gigula. Na vrchol je po vzoru „výplazů“ básníka Petra Bezruče každoročně podnikán nejstarší organizovaný turistický horský výšlap v Evropě, a to z Ostravice po červené značce. Při této značené trase (zároveň naučná stezka) stojí na západním svahu hory bývalá habsburská lovecká chata Gabrielka. O něco výše se táhne holý hřbet Velké větry, kde téměř bez přestání fouká. Těsně pod vrcholem se nachází kříž (památka na všechny, kteří na Lysé hoře zahynuli) a dvě pamětní desky.
První stavba se na vrcholu Lysé hory objevila už v 17. století v podobě malé zděné kaple, která byla později nahrazena jednoduchým dřevěným křížem. V roce 1880 byla vybudována prostá útulna, pojmenovaná po těšínském arcivévodovi Albrechtovi, po 15 letech nahrazená novou chatou; v roce 1933 k ní
90
Více se o vrcholech České republiky dozvíte každou sobotu » »