Literární noviny list pro kritické myšlení
4
duben/2016 59 Kč/2,79 €
literarky.cz
Biblio Vydávání knih v ČR v roce 2015
Věda, technika, civilizace Lenka Rovná: Evropa v čase poťouchlé krize
Harmonie života Eleni Turková: Zrovna já červy nemám
Interview Radim Passer: Cíle a vize se mi podařilo naplnit
Opomenuté výročí z dějin studené války
Nikdo jim nediktuje, o čem mají psát Česko zaplavily billboardy internetového deníku Parlamentní Listy.cz. Proč se žádnému jinému zpravodajsko-publicistickému webu nedaří tak jako jemu?
P
ro mediální „staromilce“, kteří stále ještě nedají dopustit na tištěné noviny a pečlivě si vybírají texty podle autorů, jimž důvěřují, to může být překvapivá informace. Internetový deník Parlamentní Listy.cz jemuž se ještě nedávno mnozí vysmívali kvůli jeho amatérskému obsahu a křečovité snaze tvářit se jako oficiální parlamentní periodikum, je pro stále větší počet čtenářů důvěryhodným zdrojem informací. A nejen pro ně. Parlamentní listy vlastněné mediálním mágem Michalem Voráčkem a hazardním bossem a senátorem Ivem Valentou začínají být vítaným zdrojem i pro seriózní a tradiční média. Jenom za poslední měsíc z Parlamentních listů citovaly hlavní zpravodajské relace televize Prima, Radiožurnálu, regionální Deníky, Lidové noviny, časopis Týden a mnoho dalších relevantních médií, která se jinak vůči tomuto serveru dost negativně vymezují. Čím to? Nic naplat, v záplavě zpráv, většinou přebíraných, různě zkomolených, ohnutých a upravených, opatřených velmi atraktivními titulky, se opravdu tu a tam na Parlamentních listech objeví něco původního, nového a nečekaného. Většinou jde o rozhovory nebo vyjádření politiků napříč stranickým spektrem, aniž by nutně muselo jít o strany velké či dokonce parlamentní.
Sobotka, Zeman, Konvička Může to vypadat mile a sympaticky, protože neparlamentním
stranám se málokdy podaří proniknout do médií, Parlamentní listy ale nerozlišují, zda dávají prostor poslanci vládní koalice nebo zakladateli Bloku proti islámu Martinu Konvičkovi. A hlavně nezaujímají vůči některým zjevně extremistickým názorům vlastní postoj. Vlastně pouze zprostředkovávají čtenáři myšlenky respondenta a názor si musí utvořit každý sám – hlavně když je titulek rozhovoru co nejkontroverznější, aby se na něj co nejvíce klikalo a lidé ho sdíleli na sociálních sítích. „Okolo Parlamentních listů se vytvořila i skupina starších čtenářů, kteří se nepohybují na sociálních sítích, a ti si navzájem posílají odkazy na zajímavé články e-mailem. Takových lidí není málo, je to určitý fenomén,“ říká publicista Štěpán Kotrba, který patřil mezi kritiky Parlamentních listů, ale svůj názor na tento web změnil poté, co ukončil letitou spolupráci s Janem Čulíkem a jeho Britskými listy. Dnes na Parlamentních listech tu a tam také publikuje. Kotrba dříve Parlamentním listům vyčítal, že se tváří jako zpravodajské a publicistické médium, ve skutečnosti však vytvářejí „soft PR“. Nelíbil se mu ani název webu navozující vztah k Parlamentu, kvůli němuž se od Parlamentních listů v roce 2012 veřejně distancovala Kancelář Poslanecké sněmovny. Dnes však Kotrba tvrdí, že Parlamentní listy jsou jedním z mála českých médií, které dává prostor všem bez rozdílu. „Kdy
nějaký celostátní deník dal v poslední době prostor představiteli armády nebo odborů?“ ptá se Kotrba. „Parlamentní listy ho dají a vůbec nezasahují do textů, což považuji za velkou výhodu.“ Je to výhodné i pro redakci Parlamentních listů: odpadá práce s redigováním textu. Zkrátka vydají vše, co jim externí autoři dodají. A ještě to okomentují ve vlastní reklamní kampani: „Nikdo nám nediktuje, o čem máme psát."
tvcon.tv
Jan Potůček
Autor je konzultantem v agentuře Taktiq Communications.
Politický Facebook Přidáme-li k výše jmenovanému myšlenku „politického Facebooku“, kdy si každý volený zástupce lidu, ať už jde o obecního zastupitele, poslance nebo prezidenta republiky, může na Parlamentních listech aktivovat svůj profil a jeho prostřednictvím komunikovat se svými voliči, odhaluje nám to hlavní smysl existence tohoto webu: cílit na co nejmasovější publikum a především získat vliv. Parlamentní listy jsou vlastně vlivové médium, kterému v souladu se sloganem jeho aktuální kampaně sice nemusí nikdo diktovat, o čem má psát, ale zároveň nemá ani žádné mantinely. Politické profily na něm skutečně využívá asi pětina politiků, což už je samo o sobě dost vysoké číslo. Některé profily – jako třeba prezidentský Miloše Zemana – udržuje redakce sama a místo článků hlavy státu na něm zveřejňuje přepisy jejích veřejných projevů. Navenek to ale vypadá, že Miloš Zeman je aktivním uži-
vatelem Parlamentních listů, a to webu dodává na důležitosti. Prezidentská kancelář se od webu, na rozdíl od Kanceláře Poslanecké sněmovny, nedistancovala. Přítomnost známých osobností napříč politickým spektrem a zveřejňování názorů různých politických proudů dodávají Parlamentním listům v očích čtenářů na důvěryhodnosti. Otázkou zůstává, co má být cílem tohoto projektu. Nynější fázi vývoje označují otcové zakladatelé Parlamentních listů za „růstovou“. Co však přijde po ní? Už dnes mají Parlamentní listy takovou sílu, že by sofistikovanou filtrací zveřejňovaných textů mohly výrazně ovlivnit veřejné mínění – třeba před sněmovními volbami, které nás čekají už za půldruhého roku. Vzhledem k tomu, že spolumajitelem webu je aktivní politik s vlastními podnikatelskými zájmy, nelze Parlamentní listy
podceňovat. Zároveň se nabízí otázka, proč na českém internetu neexistuje více takových zpravodajsko-publicistických projektů, které by měly podobně velký dopad a jejich čtenáře by tolik nezajímala relevantnost publikovaných textů. Všechny další pokusy o obdobně laděné široké názorové médium na českém internetu pokulhávají. Svého času měly na tuto pozici náběh Britské listy, nepodařilo se jim ale vymanit z určité názorové uzavřenosti. Rovněž projekty jako Deník Referendum nebo Echo24 zůstávají ostrůvky pro názorově spřízněné duše a neoslovují široké publikum. Jejich vyhraněnost čtenáře spíše odrazuje. Nutí je přemýšlet, zaujímat postoje, vyjadřovat vlastní názory, (ne) souhlasit. Parlamentní listy nic takového od svých čtenářů nevyžadují, u nich si každý najde své, s čím se ztotožní, a nepotřebuje se vůči takovému názoru vymezovat. Naopak: stmelují příznivce roztodivných uskupení a utvrzují je v jejich přesvědčení.
Mantra návštěvnosti Parlamentní listy vlastně ukazují, jakým směrem se ubírají a budou ubírat i velká tradiční média. Mizí z nich náročnější texty a začínají převažovat výkřiky. Důležitý je hlavně titulek, na obsahu textu už tolik nezáleží a čím kontroverznější je výkřik v úvodu, tím lépe. Snaha o udržení určitých novinářských standardů, vyváženosti
a kvality se vytrácí ve prospěch udržení prodaného nákladu, sledovanosti, poslechovosti nebo návštěvnosti. Parlamentní listy vůbec neskrývají snahu o to oslovovat co největší počet lidí a cílit na jejich nejnižší pudy. V podstatě jde o politický bulvár, který se neštítí ničeho, včetně zveřejňování poplašných zpráv. Krátce před odevzdáním tohoto textu redakci Literárních novin zveřejnil neformální lídr protislámských uskupení v Česku Martin Konvička na Parlamentních listech příspěvek s titulkem „Přijdou další útoky. A na řadě je Praha“. Se skromností sobě vlastní píše: „Předpověděl jsem útoky okolo Vánoc, podle některých i kolem Velikonoc (byť si druhou předpověď sám nepamatuji). Obě předpovědi mi dodaly jistý kredit a dost lidí se mě teď ptá, co přijde dál. A tak odpovím - přijde to, čeho se bojíme nejvíce...“ Kredit panu Konvičkovi nedodávají jeho údajné předpovědi, ani bratříčkování s rozdrobeným hnutím Úsvit, ale weby, jako jsou Parlamentní listy. Média, která naprosto rezignovala na základní pravidla novinářské práce a ve jménu co největšího počtu odklikaných stránek dají prostor kdejakému extremistovi.