Bezpecnost_v_kontextu_osob_se_specifickymi_potrebami_Hanakova_Adela

BEZPEČNOST

V KONTEXTU OSOB SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI Adéla Hanáková, Eva Urbanovská a kol.

Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií

Bezpečnost v kontextu osob se specifickými potřebami

Adéla Hanáková, Eva Urbanovská a kolektiv

Olomouc 2023

Oponenti: Mgr. Hana Ryšlavá, Ph.D. Mgr. et Mgr. Petra Křížkovská, Ph.D. Kolektiv řešitelů: Mgr. Adéla Hanáková, Ph.D. (úvod, kapitoly a podkapitoly 8, 10, 11, 11.1, 11.1.1, 11.2, 12, 12.1, 12.2, 12.2.1, 12.3, 12.3.1, 12.4, 12.4.1, 12.5, 12.6, 12.7, 12.7.1, 13, 13.1, 13.2, 15, 16, 17, 18) Mgr. Eva Urbanovská, Ph.D. (kap. 3, 5, 8, 15, shrnutí teoretických kapitol) Mgr. Tereza Hrudová (kap. 4) Mgr. et Mgr. Bianka Hudcová, Ph.D. (kap. 7, 14, podkapitoly 12.1.1, 12.6.1) Mgr. Kristýna Krahulcová, Ph.D. (kap. 7) PhDr. Kateřina Kroupová, Ph.D. (kap. 2) Bc. Barbora Perczynská (kap. 8) prof. PhDr. PaedDr. Miloň Potměšil, Ph.D. (kap. 1) Mgr. Bc. Veronika Růžičková, Ph.D. (kap. 2) Mgr. Kristina Šimůnková (kap. 6) Mgr. Gabriela Špinarová (kap. 2) Mgr. Veronika Vachalová (kap. 2) Mgr. Tereza Vrbková (kap. 7) Mgr. Jana Zvědělíková, Ph.D. (kap. 9)

Tato odborná publikace byla financována z prostředků grantového specifického výzkumu (IGA) Bezpečnost v kontextu osob se specifickými potřebami, PdF UP, 2022/2023, PdF_2022_007.

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

1. vydání © Adéla Hanáková, Eva Urbanovská, Tereza Hrudová, Bianka Hudcová, Kristýna Krahulcová, Kateřina Kroupová, Barbora Perczynská, Miloň Potměšil, Veronika Růžičková, Kristina Šimůnková, Gabriela Špinarová, Veronika Vachalová, Tereza Vrbková, Jana Zvědělíková, 2023 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2023 ISBN 978-80-244-6336-0 (tištěná kniha) ISBN 978-80-244-6337-7 (online: iPDF) DOI: 10.5507/pdf.23.24463360

Obsah

Úvod

9

1

Bezpečnost osob se sluchovou vadou

15

1.1

Úvod – bezpečnost a bezpečí

15

1.2

Domácí prostředí

18

1.3

Pracovní prostředí

19

1.3.1

Komunikace se spolupracovníky

19

1.4

Bezpečná škola

21

1.5

Životní situace

25

2

Bezpečnost osob se zrakovým postižením

27

2.1

Bezpečnost v kontextu prostorové orientace

29

2.2

Otázky bezpečnosti v kontextu užívání zachovaného zrakového potenciálu

39

2.3

Psychosociální rozměr bezpečnosti

45

2.4

Kompenzace zrakové ztráty v kontextu bezpečnosti

48

2.5

Otázky bezpečí a potenciální zranitelnosti osob se zrakovým postižením

50

2.6

Kyberbezpečnost a osoby se zrakovým postižením

54

2.7

Otázky bezpečnosti a bezpečí osob se zrakovým postižením ve výzkumných koncepcích

56



5

3

Bezpečnost osob s omezením hybnosti

60

3.1

Komunikace s lidmi s omezením hybnosti

60

3.2

Násilná činnost páchaná na lidech s omezením hybnosti a možnosti jejich sebeobrany

62

3.3

Bezpečnost architektonického prostředí a pohybu na elektrickém vozíku 66

4

Bezpečnost osob s narušenou komunikační schopností

71

4.1

Bezpečnost z pohledu profese logopeda

71

4.2

Pomůcky, jejich aplikace a bezpečnost v konceptu logopedické intervence 73

4.3

Prostředí logopedické intervence

74

4.4

Bezpečnost v kontextu telepractice – distančního způsobu vedení logopedické intervence

76

4.4.1

Otázka bezpečnosti v kontextu virtuálního světa

76

4.4.2

Otázka bezpečnosti prostředí v telepractice

78

4.4.3

Standardy, kompetence a etické postupy

80

4.5

Subjektivní pocit bezpečí jedince s narušenou komunikační schopností

83

4.6

Bezpečnost z pohledu vybraných diagnóz

84

4.6.1

Dysfagie jako riziko ohrožující bezpečnost jedince

84

4.6.2

Koktavost jako diagnóza ovlivněná psychickou tenzí

86

5

Bezpečnost osob s mentálním postižením

89

5.1

Trénink sociálního fungování

89

5.2 Sexualita

92

5.3

Lidé s mentálním postižením jako oběti trestné činnosti

98

6

Bezpečnost osob s poruchou autistického spektra

102

6.1

Prostředí a pomůcky

106

6.2

Sexuální bezpečnost

110

7

Bezpečnost osob s duševním onemocněním

113

6

8

Bezpečnost osob se specifickými poruchami učení

124

8.1

Výzkum interakce rodinného a školního prostředí na psychiku a chování jedince s SPU

136

9

Bezpečnost dětí se zdravotním postižením z pohledu rodičů

142

10

Empirická sonda do oblasti bezpečnosti osob se specifickými potřebami

148

11

Cílová skupina a design výzkumu

149

11.1

Polostrukturované rozhovory

150

11.1.1

Základní charakteristika participantů polostrukturovaných rozhovorů

152

11.2

Případová studie

161

12

Analýza a interpretace

163

12.1

Bezpečnost v kontextu osob se sluchovou vadou

163

12.1.1

Případ Lukáš – sluchová vada

167

12.2

Bezpečnost v kontextu osob se zrakovým postižením

175

12.2.1

Případ – Nela s retinopatií nedonošených

179

12.3

Bezpečnost v kontextu osob s omezením hybnosti

185

12.3.1

Případ – sourozenci se svalovou dystrofií

191

12.4

Bezpečnost v kontextu osob s narušenou komunikační schopností

197

12.4.1

Případ Petra – narušená komunikační schopnost

202

12.5

Bezpečnost v kontextu osob s mentálním postižením / poruchami autistického spektra

206

12.5.1

Případ – Jiří s Aspergerovým syndromem, chronickou depresí a generalizovanou úzkostnou poruchou

209

12.6

Bezpečnost v kontextu osob s duševním onemocněním

214

12.6.1

Případ Lenka – generalizovaná úzkostná porucha

218

12.7

Bezpečnost v kontextu osob se specifickými poruchami učení

224

12.7.1

Případ Zora – specifické poruchy učení

229



7

13

Bezpečnost osob se specifickými potřebami očima studentů PdF UP v Olomouci

235

13.1

Analýza a interpretace – studenti oborů se speciální pedagogikou

235

13.2

Analýza a interpretace – studenti předmětu speciálněpedagogická propedeutika

243

14

„Bezpečnost“ jako připravenost k řešení mimořádných situací u osob se zdravotním postižením v rezidenčních sociálních službách – výsledky pilotní studie 246

15 Diskuze

255

Závěr

264

Shrnutí

270

Summary

271

Seznam tabulek a obrázků

272

Seznam použité literatury

275

Přílohy

299

8

Úvod

Předkládaná publikace je výsledkem třetí, vnitřně uzavřené etapy výzkumného projektu na téma „Bezpečnost v kontextu osob se specifickými potřebami“. V předchozích etapách projektu na téma „Úprava prostředí pro osoby se zdravotním postižením“ jsme postupně charakterizovali životní prostor osob se zdravotním postižením / specifickými potřebami, byly nastíněny klíčové prvky úpravy prostředí a přístupnosti ve speciálněpedagogickém kontextu a upozornili jsme na to, že prostředí, které takového člověka obklopuje, by mělo být nejen bezbariérové, ale i stimulující, podporující soběstačnost, ale i bezpečné pro provádění potřebných denních činností.

Bezpečnost představuje mnohorozměrný koncept, který je do značné míry ovlivněn subjektivními faktory, ale je determinován i vnějším prostředím a interakcí s okolím, a to jak materiálním, tak sociálním. Hartl a Hartlová (2010, s. 63) definují bezpečí jako „stav jistoty, že za definovaných podmínek konkrétní síla, v přítomnosti, v budoucnosti či působící z minulosti nezpůsobí nepříznivé následky“. Zároveň se stav bezpečí dá vyložit i jako „nepřítomnost úzkosti či strachu“ (tamtéž). Jistota pak bývá vykládána jako „něco, co je jasně prokázané nebo potvrzené“ nebo také jako „nepřítomnost pochybností, která je založena na znalosti a vědomosti (tím se liší od důvěry a víry)“ (Hartl & Hartlová, 2010, s. 237).

Odpověď na to, co je to bezpečí, hledal už známý psycholog A. H. Maslow (1908–1970). V jeho pyramidě potřeb najdeme „potřebu jistoty a bezpečí, ochrany, péče, pomoci“. Jak uvádí Kalvach (2011, s. 33) k pyramidě potřeb, „těžká nemoc či zdravotní postižení mohou tu či onu potřebu daného člověka postavit do popředí a jinou, jindy důležitou, odstavit poněkud stra-

Úvod

9

nou“. Teachman et al. (2020) uvádí, že pocit bezpečí jako charakteristiku pozitivních mikroprostorů inkluze představuje pocit, že je člověk známý a vítaný. Důraz je kladen na spojení a komunikaci s ostatními způsobem, který přesahuje mluvenou komunikaci. Lidé se mohou cítit nejvíce začleněni v důvěrně známém a bezpečném sociálním prostoru rodiny.

Jinými slovy, bezpečí pro lidi se zdravotním postižením znamená pocit, že mají schopnost uspokojovat své potřeby, že jsou přijímáni, chápáni, respektováni a akceptováni. V bezpečném prostředí se lidé cítí zmocněni a mohou se podílet na rozhodnutích, která ovlivňují jejich životy (Burke, Bedard & Ludwig, 1998).

Bezpečnost se týká prakticky každého jednotlivce i společnosti jako celku.

Pocit míry bezpečnosti má vliv na osobní život i pracovní a další společenské činnosti (srov. Vláda ČR, © 2022). Ve strategickém dokumentu (ČR 2030, © 2022) je uvedeno, že „vlastní termín bezpečnost se používá v obecné mluvě i v přírodních, technických i společenských vědních disciplínách (medicína, ekologie, strojírenství, informatika, politologie, sociologie, psychologie, ekonomie). V rámci teoretického vymezení je slovo „bezpečnost“, mající původ v latinském sine cura, později securitas, charakterizováno jako stav bezpečnosti, pokoje, jistoty. Je to pojem nesnadno postižitelný a těžko změřitelný, jeho obsah lze těžko exaktně vyčíslit. Bezpečnost sama o sobě je značně široký pojem, jemuž bývá v různých oblastech lidské činnosti připisován různý význam. V angličtině a francouzštině se rozlišují security a safety; tato distinkce se v ostatních důležitých jazycích nevyskytuje. Rovněž v češtině nemá ekvivalent. K jejich rozlišení obecné slovníky nepomohou, protože tyto termíny jsou v nich definovány jeden druhým.

Lze konstatovat, že safety znamená obecně vazbu na jednotlivce a jeho potenciální ohrožení nedbalostí, tzn., že tedy předpokládá náhodné, neintencionální ohrožení. Bezpečnostní studie používají termín security. V odborných textech a slovnících vycházejí definice pojmu bezpečnost z jeho obecného používání a v různých vědních oborech se vztahují především k absenci určitých hrozeb. (ČR 2030, © 2022) V obecné rovině lze bezpečnost definovat jako „stav vnímání subjektu o existenci něčeho, co ovlivňuje to, co je pro subjekt cenné; stav, ve kterém se individua, skupiny a státy necítí ohrožené vážnými hrozbami, popř. se před nimi považují za účinně chráněné a svoji budoucnost mohou vytvářet

10

Úvod

podle vlastních představ. Stupeň bezpečnosti, popř. ohrožení závisí dalekosáhle na subjektivních pocitech, historických zkušenostech, pojetí sebe sama a poměru k okolnímu prostředí; stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby pro objekt a jeho zájmy. Tím objektem (referenčním objektem bezpečnosti) může být stát, mezinárodní organizace, mezinárodní systém, sociální skupina (národ, národnostní menšina, ženy, jednotlivec). Z výše uvedených definic pak lze bezpečnost typologicky rozdělovat na bezpečnost objektivní nebo subjektivní, bezpečnost vnitřní nebo vnější, bezpečnost individuální nebo skupinovou, bezpečnost abstraktní nebo konkrétní, bezpečnost potenciální nebo aktivní, bezpečnost statickou nebo dynamickou“ (ČR 2030, © 2022).

Jak uvádí Mareš (2002), bezpečnost je stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby pro objekt (v našem případě osobu se specifickými potřebami) a jeho zájmy a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních hrozeb efektivně vybaven a ochoten při ní spolupracovat. „Bezpečnost je tak společenskou kategorií, která se týká téměř bez výhrad každého jednotlivce a celých společenství, jakož i společnosti jako celku.

Bezpečnost transformovaná do osobnosti jedince se jeví jako pociťování určité míry bezpečnosti. Právě stav pociťované míry bezpečnosti se vědomě i podvědomě, více či méně promítá do lidské každodennosti. Je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že pocit míry bezpečnosti nás ovlivňuje v osobním, soukromém životě, jakož i v pracovních či jiných společenských činnostech.

Bezpečnost je výsledkem vnímání reality subjektem, včetně vnímání sebe sama v této realitě. Bezpečnost může být vnitřní, vojenská, technologická, ekonomická, surovinová, energetická, environmentální, informační, kybernetická, jaderná, požární, dopravní, genetická atd.“ (ČR 2030, © 2022). Karemaker et al. (2021) otevřeli otázku požární bezpečnosti u cílové skupiny seniorů. Jedná se kategorii osob s různými fyzickými deficity, které mohou negativně ovlivnit jejich bezpečnost. Totéž se lze oprávněně domnívat o námi vybrané cílové skupině osob se zdravotním postižením / specifickými potřebami. Autoři identifikovali několik determinant bezpečnosti, a to např. vnímání rizik, návyky a fyzická omezení.

V práci Kebzy (2005 in Bělík a kol., 2017, s. 96) najdeme rozlišení „biologické vulnerability (geneticky založený podíl na rozvoji poruch), která souvisí se snížením či absencí pocitů kontroly nad situačními vlivy, s rozvojem pesi-

Úvod

11

mistického atribučního stylu, s přesvědčením, že důležité životní události přicházejí nečekaně a nekontrolovaně. Specifická psychická vulnerabilita vzniká jako důsledek rané zkušenosti. Vlivem stresorů spojených s prožitky nízké až nulové kontroly nad situací, bezmoci a beznaděje se může zvýšit vulnerabilita jedince vůči různým chorobám psychického i fyzického charakteru“.

Bezpečnost lze hodnotit z mnoha úhlů pohledu. Jedním z nich může být i vzájemný vztah poradce a klienta, který do značné míry podmiňuje efektivitu poradenského procesu. Klient potřebuje důvěřovat, cítit se bezpečně a být přijímaný. Klienti vyjadřují potřebu jistoty zahrnující potřebu bezpečí, a to nejen fyzického bezpečí, ale i bezpečí psychického, které je popisováno jako vědomí toho, že klient je součástí procesu a jeho potřeby budou respektovány, zároveň vědomí toho, že se mu dostává kvalitní a kvalifikované péče, a v neposlední řadě také bezpečí dané domácím řádem, dochvilností a plněním slibů (Šamánková et al., 2011; Vacková, 2020). Potřebu bezpečí a jistoty zmiňuje ve své publikaci i Bártlová (2005), která ji definuje jako potřebu vyvarovat se ohrožení a nebezpečí a vyzdvihuje potřebu vzájemné komunikace, sociálního kontaktu, porozumění, pochopení a pomoci. Z nastíněných aspektů je zřejmé, že bezpečnost představuje mnohorozměrný koncept, který je do značné míry ovlivněn subjektivními faktory, ale je determinován i vnějším prostředím a interakcí s okolím, a to jak materiálním, tak sociálním.

Bezpečné místo je přátelské místo. Jak uvádí Čevela et al. (2014), přátelské místo je takové, které poskytuje dostatečné podmínky pro zdraví, participaci a bezpečnost při zohlednění sociálních, osobních i ekonomických charakteristik jedince a jejich interakce s prostředím fyzickým.

V teoretické rovině jsme se zaměřili na atributy bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami. Konkrétně se jedná o otázky bezpečnosti v surdopedických, tyflopedických, somatopedických, logopedických, psychopedických či parciálních souvislostech. Zahrnuto bylo i téma bezpečnosti dětí se specifickými potřebami pohledem rodičů. Témata teoretické části byla volena s ohledem na vybrané participanty výzkumné části.

Hlavním cílem výzkumné části je deskripce atributů bezpečnosti (čili rysů, znaků, symbolů, základních vlastností osob nebo objektů) v kontextu osob se specifickými potřebami. Vzhledem k žádoucí heterogenitě cílové skupi12

Úvod

ny jsme jednotlivé, subjektivně pojaté atributy bezpečnosti identifikovali a podrobně deskribovali a priori jako kvalitativní.

Abychom měli obraz bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami kompletní, oslovili jsme s prosbou o participaci na výzkumu, kromě samotných osob se specifickými potřebami, i rodiče dětí se zdravotním postižením a odborníky pracující s klienty se specifickými potřebami. Pro dokreslení dané problematiky je do každé oblasti zařazena historiograficky pojatá případová studie, která se zaměřuje na podchycení zlomových bodů v životě osob se specifickými potřebami a ilustruje tak chvilky, které oslovená osoba považuje za podstatné, jak z pozitivního, tak negativního hlediska.

Osoby se zdravotním postižením / specifickými potřebami jsou řazeny do kategorie osob s vyšší vulnerabilitou (zranitelností), proto i při mimořádných událostech jsou zranitelnější než většinová populace. Jak uvádí Paulík (2017, s. 62), slovo vulnerabilita pochází z latiny, „kde vulnerabilis znamená zranitelný, zranit se. Zranitelnost či vulnerabilitu, znamenající sklon k něčemu, zvýšenou citlivost, křehkost, vnímavost k rušivým vlivům, sníženou toleranci, náchylnost k újmě či obtížím, můžeme chápat jako důsledek (riziko hrozby, naplnění rizika, nedostatek prostředků pro obranu před hrozbou nebo pro její odstranění), ale i příčinu narušení adaptačního procesu a jeho nižší účinnost, případně selhání“. Na základě výše uvedeného nás zajímal názor studentů pedagogické fakulty UP v Olomouci na oblast bezpečnosti, konkrétně byli vybráni studenti oborů se speciální pedagogikou a studenti předmětu speciálněpedagogická propedeutika (budoucí učitelé základních škol) a jejich pohled na oblast bezpečnosti osob se specifickými potřebami. Připravenost pracovníků rezidenčních služeb (speciálních pedagogů, sociálních pracovníků) na mimořádné situace je klíčová, proto výzkumnou část uzavíráme výsledky pilotní studie. Vzniká tak celkový obraz atributů bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami.

Adéla Hanáková

Úvod

13

1

Bezpečnost osob se sluchovou vadou

1.1 Úvod – bezpečnost a bezpečí Pojmy, se kterými bude dále pracováno, je bezpečnost a bezpečí. Tyto pojmy lze významově navázat k problematice kvality života jednotlivce.

Bezpečnost je stav, kdy jsou nebezpečí a podmínky vedoucí k fyzické, psychické nebo materiální újmě záměrně kontrolovány s cílem zachovat zdraví a pohodu jednotlivců a společnosti. Bezpečnost je základním zdrojem pro každodenní život, který jednotlivci a společenství potřebují k uskutečnění svých aspirací (Safety and Safety Promotion: Conceptual and Operational Aspects, 1998). Dalším výkladem uvedené definice je možno získat detailnější pohled na bezpečnost a podmínky, které jsou nutné k naplnění obsahu. Jedná se o atmosféru sociální soudržnosti a míru, jakož i spravedl­ nosti chránící lidská práva a svobody, a to na rodinné, místní, národní i mezinárodní úrovni. Patří sem také úroveň prevence a kontroly zranění a dalších následků nebo škod způsobených nehodami. Pohled na jednotlivce je ve znamení respektování hodnot a fyzické, materiální a psychické integrity. Bezpečnost je možno považovat za výsledek opatření a úsilí, které ve výsledku snižují riziko nebezpečí různého typu a různé míry. Bezpečí je takový charakter prostředí, ve kterém je vlivem míry bezpečnosti významně omezeno riziko ohrožení jedince nebo skupiny osob.

Cílem této kapitoly je nahlédnout na bezpečnost a bezpečí ve velmi specifických podmínkách, které do života jedinců přináší sluchové postižení.

Schopnost jedince plnit sluchové úkoly v reálném světě je ovlivněna nejen jeho sluchovými schopnostmi, ale také množstvím situačních faktorů, jako je hluk v pozadí, konkurenční signály, akustika místnosti a znalost situace.

1 Bezpečnost osob se sluchovou vadou

15

Mimo faktory vnější, které působí v prostředí, je třeba vzít v úvahu vnitřní faktory. Zde situace začíná být méně přehlednou až nepřehlednou. Mimo již zmíněnou úroveň omezení sluchové funkce je nutno počítat s kognitivními funkcemi, osobnostními rysy konkrétního jedince, dále schopností transferu předchozích zkušeností do aktuální situace a v neposlední řadě sem patří schopnost člověka učit se. Důležitý je také vliv věku jedince a doba, ve které ke sluchovému postižení došlo.

Po výčtu všech komponentů, uvedených v předchozích odstavcích, je zřejmé, že stanovit jednu charakteristiku pro bezpečnost a bezpečí se širokou až obecnou platností je prakticky nemožné. Za pokus ale stojí vyhledat typy prostředí a požadavky na fungování osob, které mohou vykazovat jistou míru rizika, že bezpečí a bezpečnost budou omezeny. Z pohledu fungování jedince bude vhodné zaměřit se na jednotlivá prostředí, ve kterých se osoba se sluchovým postižením nejčastěji vyskytuje.

Obecně lze tedy říci, že hlavním zdrojem nepohodlí a pocitu nebezpečí je pro osoby se sluchovým postižením informační deficit (Holman, Naylor, Drummond & Hughes, 2019; Neal, McMahon, Hughes & Boisvert, 2022; Vas, Akeroyd & Hall, 2017). Týká se to nejen nedostatku informací v nejčastěji zmiňované oblasti mezilidské komunikace, ale také všech zdrojů informací, které nás denně obklopují a svými akustickými signály upozorňují na důležitou situaci, jev nebo přímo nebezpečí.

Zde je třeba provést malou slovní ekvilibristiku. Tento text je postaven na termínech bezpečí vs. nebezpečí, bezpečnost a nebezpečnost. Vzhledem k tomu, že se jedná o tematiku zaměřenou na osoby se sluchovým postižením, je třeba problematiku nebezpečí poněkud terminologicky změkčit.

Dále bude tedy použito navíc termínu ne-bezpečí, které je chápáno jako stav, který není přímo ohrožující zdraví nebo život dané osoby.

Sluchové postižení jako zdroj komunikační bariéry nemusí přímo ohrozit zdraví, ale může být zdrojem diskomfortu, který negativně ovlivňuje psychickou pohodu. Taková psychická zátěž může ale být příčinou pozdějších stavů depresí a jiných psychických problémů.

16

1 Bezpečnost osob se sluchovou vadou

Proto je nutné ji považovat za významnou, a to ve všech prostředích – v rodině, v zaměstnání, ve škole i běžném životě.

Sluch hraje důležitou roli v běžném životě a podílí se zásadní mírou na psychosociálním rozvoji člověka, čímž ovlivňuje přímo jeho každodenní výkon.

Sluchové postižení je pojímáno v širším kontextu. Poněkud přesnější je vymezení tohoto postižení z pohledu funkce, které tak je charakterizováno jako porucha sluchu, trvalá nebo kolísavá, která nepříznivě ovlivňuje výkon jejího nositele. Dalším termínem je hluchota, která je zpravidla popisována jako porucha sluchu, jež je tak závažná, že znemožňuje zpracovávat jazykové informace sluchem, a to se zesílením nebo bez něj. Při každodenních činnostech doma, v práci, při vzdělávání a ve společenských a obchodních situacích nabývají základní sluchové schopnosti funkčního významu. Sluch umožňuje detekovat a rozpoznávat smysluplné zvuky z okolí, identifikovat zdroj a místo zvuku, a především vnímat a rozumět mluvené řeči.

Absence schopnosti slyšet zvuky v dostatečné míře je překážkou optimální komunikace ve světě, kde převažují slyšící. Nouzové situace v sobě skrývají dostatečnou výzvu pro slyšící osoby a pro neslyšící a nedoslýchavé představují ještě větší překážky. Během katastrof a mimořádných situací mají osoby se sluchovým postižením velké potíže se získáváním a sdílením informací, což zvyšuje jejich závislost na ostatních (Engelman et al., 2013).

Sluchové postižení má mohutný vliv na psychiku nositele, což v důsledku může mít negativní dopad na emoce a emocionální prožívání. Důsledkem toho lze předpokládat psychické stavy, které se vykazují nejistotou, hledáním stavu bezpečí a sociální akceptace. Patří sem negativní naladění ve smyslu hněvu a odmítání sebe sama pro uvědomovanou nedostatečnost v situacích sociální interakce. Pocit ne-bezpečí mohou lidé se sluchovým postižením prožívat také v situacích, kdy si uvědomují, že jim uniká část nebo někdy i celý obsah konverzace. Důsledkem výše uvedeného je tendence k sociální izolaci s cílem vyhnout se nepříjemným, ne-bezpečným situacím, které jsou zdrojem zátěže trvalého charakteru s výsledkem pocitu frustrace a deprese (Shukla et al., 2020). Míra únavy člověka je zvýšena pocitem nejistoty a ne-bezpečí, které plynou z negativního vlivu výše uvedených obtíží. Vyšší unavitelnost negativně ovlivňuje kvalitu života (Holman, Hornsby, Bess & Naylor, 2021).

1 Bezpečnost osob se sluchovou vadou

17

1.2 Domácí prostředí Předpokládáme, že asi nejdůležitějším prostředím bude prostředí domácí.

Jakkoli se zpravidla jedná o prostředí familiární, ve kterém jeho uživatelé pomocí vytvořených návyků a stereotypů prožívají pocit bezpečí, sluchové postižení tento pocit naruší a pocit bezpečí je tímto omezen. Pro jasnější představu je vhodné uvést, že zejména pokud jde o děti se sluchovým postižením, je jejich situace v rodině nevlídná, podle různých autorů (AMA J Ethics, 2016; Caselli, Pyers & Lieberman, 2021) se asi 95 % dětí se sluchovým postižením rodí do slyšícího rodinného prostředí.

Proti vniknutí nežádoucích osob se zpravidla jedná se o bezpečnostní systém, který pomocí akustického signálu upozorní obyvatele na otevření oken nebo dveří. Z hlediska pocitu bezpečí je to velmi důležitý faktor pro obyvatele domu nebo bytu. V případě sluchového postižení uživatele objektu je možné tento nedostatek řešit instalací například stroboskopického nebo jiného typu světla. Podobné řešení lze využít u domovního zvonku. Specia­ lizované prodejny nebo firmy nabízejí řešení, které vyhovuje požadavkům obyvatel – uživatelů bytu i podmínkám prostředí.

Podobná situace nastane při použití detektoru kouře nebo ohně. Signalizační zařízení pro situace, ve kterých je vysoká míra nebezpečí a ohrožení života, jsou většinou založena na využití akustického signálu. Z dostupných informací lze soudit, že existují detektory kouře, které používají blikající světla, polštářový vibrátor nebo extra hlasitý alarm. Když jsou tyto detektory aktivovány, signalizují nebezpečí a obyvatel má tak šanci objekt opustit. Všechny úpravy indikátorů a zásahy do elektrické sítě je třeba přinejmenším konzultovat s odborníky. Je znám případ neslyšícího kutila, který napojil dveřní zvonek na 220V síť a nechával tak rozsvítit světla v bytě. Výsledek sice přinesl potřebný efekt, ale z hlediska bezpečnosti a bezpečí požadavky evidentně nenaplňoval.

K porušení bezpečnosti dochází také při používání v domácnosti běžných přístrojů a zařízení, kde akustický signál dává uživateli zprávu o postupu procesu – mikrovlnná trouba, pračka, sporák, rychlovarná konvice. I v těchto případech lze informační deficit kompenzovat technickými aplikacemi.

18

1 Bezpečnost osob se sluchovou vadou

K bezpečí uživatelů bytů patří také bezpečí dětí. Pro slyšící rodiny jsou k dispozici různá zařízení, která dodají klid rodičům zejména nejmladších dětí. Opět se jedná o akustický zdroj informace, který upozorní na dění v jiné místnosti. Také v těchto případech lze využít upravených pomůcek, aby kontrola bezpečí dítěte byla zajištěna.

1.3 Pracovní prostředí Hluchota a ztráta sluchu představují problém jak pro pracovníky s tímto postižením, tak pro jejich zaměstnavatele a spolupracovníky. Ztráta nebo omezení funkce sluchu může narušovat komunikaci mezi zaměstnanci, schopnost přijímat informace, pracovní pokyny nebo instruktáže, ale také nouzové pokyny, a představuje tak bezpečnostní problém, zejména pokud neslyšící zaměstnanci pracují u strojů.

1.3.1

Komunikace se spolupracovníky

Prvním testem vzájemného porozumění je příjímací proces. Nově přijatí zaměstnanci se sluchovým postižením si pro úvodní pohovor mohou vyžádat službu tlumočníka nebo při lehčích stupních postižení mohou požádat o přiměřený komunikační styl. V běžném provozu se však mohou setkávat s trvalými problémy v komunikaci v pracovním prostředí. Zdrojem informačního deficitu a často i nepříjemné izolace je ztížená možnost komunikace a vzájemného porozumění (Beha, Kurtalic & Petrovic, 2022).

Možná budou muset své spolupracovníky poučit o svém postižení a o tom, jak vhodně komunikovat. Neslyšící pracovník by měl vysvětlit, že dává přednost tomu, aby ostatní upoutali jeho pozornost například poklepáním na rameno nebo tím, že stojí v jeho zorném poli. Není asi zřídkavým jevem, kdy se spolupracovníci mohou bránit tomu, aby se naučili novým způsobům komunikace, což vyžaduje, aby se neslyšící zaměstnanec spoléhal na zaměstnance pověřeného asistencí (pokud taková možnost existuje).

Zde se nabízí praktická ukázka:

1 Bezpečnost osob se sluchovou vadou

19

Neslyšící absolventka střední zdravotnické školy připravující zubní techniky získala velmi výhodné pracovní místo v zubní laboratoři. V kolektivu, jinak velmi příjemném, se však necítila dobře. Nepohodlí jí přinášely pracovní dny, kdy při většinou manuální práci spolupracovnice mezi sebou hovořily a zpestřily si tak pracovní dobu komunikací. Tato dívka byla uvedena do sociální izolace – tedy její pocit bezpečí byl zásadně narušen. Po několika měsících změnila zaměstnání, doplnila si kvalifikaci a pracuje jako učitelka v mateřské škole pro děti se sluchovým postižením. V takovém prostředí jsou splněny i ty nejnáročnější požadavky na prožívaný pocit bezpečí.

Vzdělávání zaměstnance a zvyšování kvalifikace je jedním z důležitých požadavků zaměstnavatele. Vědeckotechnický pokrok mění postupy a metody práce. Považuje se za běžné, že zaměstnanci snad všech profesí a pozic mají za povinnost se průběžně vzdělávat formou školení, seminářů a samostudiem. Zde je třeba připomenout, že zejména u neslyšících osob je zásadně narušena schopnost čtení s porozuměním, což je způsobeno omezením znalosti a orientace v českém jazyce. Také průběžné vzdělávání je zdrojem zátěže, která se podílí na snížení pocitu komfortu a bezpečí v pracovním prostředí, zejména v tom sociálním (Dammeyer, Crowe, Marschark & Rosica, 2019).

Z hlediska bezpečnosti práce je důležitá kategorie výjimečných situací, které mohou ohrozit pracovníky na zdraví nebo na životě. Jedná se o zavedení nouzových postupů, které odpovídají specifiku daného pracoviště. Také v tomto případě se většinou jedná o akustickou signalizaci – může se jednat o zvukový alarm nebo reprodukovaný mluvený projev. V těchto případech je pocit bezpečí a sama bezpečnost pracovníka se sluchovým postižením zásadně narušena. Asi pouze na úrovni doporučení lze uvést, že je vhodné, aby se pracovníci se sluchovým postižením podíleli na plánech, které podnik vypracovává za účelem upozornění na mimořádné události nebo jiná důležitá hlasová oznámení. Pro upozornění neslyšících na pracovišti na mimořádné události a oznámení by měly být začleněny vizuální alarmy. Tuto část je třeba doplnit poznámkou, že tyto požadavky by měly být naplněny ve všech místnostech, do kterých má pracovník se sluchovým postižením

20

1 Bezpečnost osob se sluchovou vadou