Radovan Ryska
Radovan Ryska
Monika Puškinová
Monika Puškinová
Renáta Humeniuková
Pavel Vaněrek
Vydání třetí, aktualizované a doplněné
Páté, aktualizované vydání
Desáté, aktualizované a doplněné vydání
1 ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY / 5
1.1 Právo a stát / 5
1.2 Právní řád / 6
1.3 Zákonnost a právní vědomí / 7
1.4 Právní normy / 7
1.5 Druhy právních norem / 8
1.6 Publikace a forma právních předpisů / 9
1.7 Platnost, účinnost a působnost / 10
1.8 Právní vztahy / 11
1.9 Právní skutečnosti / 11
1.10 Realizace a aplikace práva / 13
1.11 Systém práva / 13
1.12 Právo veřejné a soukromé / 14
1.13 Právo a spravedlnost / 15
1.14 Základní právní oblasti / 15
2 ÚSTAVNÍ PRÁVO / 19
2.1 Ústavní právo a ústava obecně / 19
2.2 Prameny ústavního práva ČR / 20
2.3 Veřejný ochránce práv / 26
2.4 Notáři a advokáti / 26
3.1 Pojem, zásady a prameny občanského práva / 31
3.2 Osoby / 32
3.3 Rodinné právo / 37
3.4 Majetková práva / 45
4.1 Pojem a prameny pracovního práva / 62
4.2 Právo na zaměstnání / 62
4.3 Účastníci pracovněprávních vztahů / 63
4.4 Pracovní poměr / 63
4.5 Pracovní posudky, potvrzení, odstupné / 66
4.6 Práce konané mimo pracovní poměr / 66
4.7 Pracovní řád, povinnosti zaměstnanců / 67
4.8 Pracovní doba / 67
4.9 Dovolená / 68
4.10 Odměňování práce / 69
4.11 Náhrada mzdy při překážkách v práci / 69
4.12 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci / 69
4.13 Pracovní podmínky žen / 70
4.14 Pracovní podmínky mladistvých / 70
4.15 Odpovědnost zaměstnance za škodu / 71
4.16 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu / 71
75
5.1 Pojem a prameny občanského soudního řízení / 75
5.2 Průběh občanského soudního řízení / 75
5.3 Úpadek a insolvenční řízení / 78
5.4 Správní soudnictví / 79
5.5 Postavení soudců / 79
6 ŽIVNOSTENSKÉ PRÁVO
A OBCHODNÍ KORPORACE / 82
6.1 Obecně o podnikání / 82
6.2 Živnostenské právo / 82
6.3 Obchodní korporace / 85
7 SPRÁVNÍ PRÁVO / 95
7.1
8 TRESTNÍ PRÁVO / 102
/
9 PRÁVO EVROPSKÉ UNIE / 113 9.1
9.3
9.4
10 OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ / 120
PŘÍLOHY / 121
Zpracovali: JUDr. Radovan RYSKA, Bc. et PhDr. Monika Puškinová, Ph.D., Ing. Renáta Humeniuková, Mgr. et Mgr. Pavel Vaněrek, LL.M.
Lektorovali: doc. JUDr. Jiřina Hásová, Ph.D., JUDr. Miloš Procházka, Ing. Jitka Foltová a Mgr. et Mgr. Jan Šmejkal
Schválilo MŠMT č. j. MSMT-22712/2020-18 dne 28. 7. 2020 k zařazení do seznamu učebnic pro střední vzdělávání pro vzdělávací oblast Právo s dobou platnosti 6 let.
K učebnici jsou připraveny výukové materiály obsažené v elektronické sekci nakladatelství e-EDUKO.
Odpovědný redaktor Ing. Jan Šolta, CSc.
Vydalo roku 2023 EDUKO nakladatelství, s. r. o., Horkého 2209/4, 143 00 Praha 4
Vyrobil Typos, tiskařské závody, s. r. o., Podnikatelská 1160/14, 320 56 Plzeň
Počet stran 128
Desáté, aktualizované a doplněné vydání
Obchodní číslo 40123
© Radovan Ryska, 2012, 2013, 2014, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023
© EDUKO nakladatelství, s. r. o., 2012, 2013, 2014, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023
ISBN 978-80-88473-14-5
Mnozí lidé neví o svých právech a povinnostech skoro nic. O studium práva se nazajímají. Ale právo se zajímá o ně. Ať se nám to líbí nebo ne, všichni nevyhnutelně žijeme v právních vztazích a plynou nám z nich práva a povinnosti. Nevyužijeme-li svá práva, promarňujeme tím někdy možnosti svého společenského uplatnění. Pokud jde o povinnosti, opomeneme-li z neznalosti něco důležitého, musíme za to zaplatit majetkovou sankci. Nebo nevymáháme-li včas svoji pohledávku, dojde k jejímu promlčení, dlužník už nám nemusí svůj dluh zaplatit.
Asi vás překvapí, že právo provází každého člověka nejen po celý život, ale někoho také už před jeho narozením. Člověk počatý, ale dosud nenarozený (latinsky nasciturus), už je považován za osobu (právní subjekt). Může například nějaký majetek zdědit nebo obdržet darem.
Studium základů práva podle této učebnice může přispět k utváření právního vědomí. Může podnítit zájem čtenáře o další a hlubší poznávání právního řádu.
Z literatury známe příběhy lidí, kteří nepotřebovali znát právní normy, protože žili v osamění. Například Robinson Crusoe nebo Tarzan. Ve skutečnosti by však osamělý člověk asi nedokázal dlouhodobě přežívat. Proto lidé od nepaměti žijí v rozmanitých společenstvích. Nejdříve se sdružovali jen v rodových a kmenových příbuzenských skupinách, později z různých pohnutek začali zakládat a ohraničovat státy. Státní organizační forma, známá už dávno před počátkem našeho letopočtu, se osvědčila a přetrvala až do současnosti. Právo je s lidmi spjato odedávna. Životaschopnost a soudržnost rodových a kmenových společenství spočívala na dodržování zvyků a obyčejů předávaných potomkům z generace na generaci výchovou, ústním poučováním. Tyto zvyky a obyčeje lze považovat za jakési prvotní právní normy, protože jejich dodržování mohlo být vynucováno a provinilci, kteří je porušovali, mohli být trestáni.
Občanský zákoník § 24
Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.
Občanský zákoník § 25
Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.
Babylonská říše za vlády Chammurabiho
Až po založení států jejich řídící orgány začaly vydávat právní předpisy v písemné podobě. Zachovalo se množství dokumentů, z nichž můžeme poznávat vývoj práva. Měli bychom něco vědět alespoň o těch nejdůležitějších. Seznámíme se s nimi v chronologickém pořadí.
Chammurabiho zákoník – pochází z doby kolem roku 1800 před naším letopočtem. Má pozoruhodný rozsah – 280 paragrafů. Nazván je jménem babylonského panovníka, který se zasloužil o jeho zpracování a uveřejnění. Zákon dvanácti desek (lex duodecim tabularum) – nejstarší soupis předpisů římského práva z 5. století před naším letopočtem.
Iustiniánův zákoník (codex Iusticiánus) – nejdůležitější pramen studia římského práva. Má jméno byzantského císaře Iustiniána I., který panoval v letech 527 až 565.
Zákon sudnyj Ijudem – patrně nejstarší slovanská právní památka, pocházející z 9. století. Je považován za překlad předpisů římského práva, který zpracovali Konstantin a Metoděj pro Velkomoravskou říši.
Ius regale montanorum – zákoník horního práva, sepsaný na podnět českého krále Václava II. původně pro Kutnou Horu. Z latiny byl brzy přeložen do češtiny i do němčiny a stal se jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších středověkých zákoníků.
Maiestas Carolina – latinský zákoník, který dal sepsat pro království české
Karel IV. Roku 1355 generální sněm české šlechty jej odmítl, protože byl považován za nedokonalý, málo srozumitelný. Pravý důvod byl ovšem politický.
Práva zemská česká – praktická příručka, kterou sepsal kolem roku 1400 znalec českého práva Ondřej z Dubé. O práviech, súdiech i dskách země české knihy devatery – dílo z 15. a 16. století, které zpracoval profesor Karlovy univerzity Viktorin Kornel ze Všehrd, rodák chrudimský. Pojednává o českém zemském právu, zejména majetkovém a trestním, o řízení před zemským soudem a o vedení zemských desek, v nichž je evidován nemovitý majetek šlechticů. Tento dokument je nejlepším zpracováním středověkého českého práva.
Habsburští panovníci usilovali o modernizaci středověkých právních předpisů. Nejvíce se o to zasloužili Marie Terezie a Josef II. Nejznámější dokumenty z doby jejich panování jsou tereziánský Všeobecný zákoník o zločinech a trestech a josefínský Obecný soudní řád. Dalším důležitým dokumentem vydaným za vlády Habsburků byl Všeobecný občanský zákoník z roku 1811.
Důležité je seznámit se také s teorií přirozeného práva. Ukončuji proto tento historický úvod vzpomínkou na svého učitele právní lozo e, profesora Karlovy univerzity Bohuše Tomsu, který sepsal Základy právní metodologie.
Všehrd je nejstarším českým právnickým spolkem a patří také mezi nejstarší spolky u nás vůbec. Byl založen v roce 1868. Většinu členů tvoří studenti. Pořádá přednášky, vydává časopis. Jeho čestnými členy jsou mino jiné také Václav Klaus a in memoriam Vojtěch Cepl, Karel Knap, Otakar Motejl.
Bohuš Tomsa: Základy právní metodologie
Vydal spolek Českých právníků Všehrd v roce 1946.
Protože lépe bych to napsat nedokázal, cituji z tohoto díla: „Učení o přirozeném právu mělo za sebou již dlouhou tradici, ale teprve od 17. století zásluhou nizozemského profesora Hugo Grotia a jeho školy bylo vypracováno ve skutečnou teorii, která ovládla právní myšlení a pronikla do všech právních věd. Jejím východiskem je myšlenka, že vedle lidského pozitivního (platného) práva je právo ještě jiné, přirozené, které je věčné, nezměnitelné, platné pro všechny lidi a národy a absolutně dokonalé. Toto právo diktuje lidem příroda prostřednictvím jejich rozumu, takže jeho zásady možno objevit jen rozumovou spekulací. Platí nezávisle na právu pozitivním, nad ním, ba i proti němu. Teorie přirozeného práva zasáhla hluboko též do života politického a stala se vůdčí ideou revolučních hnutí, která se ho dovolávala v boji proti zastaralým společenským řádům. Hrála důležitou roli v revoluci anglické v 17. století a v revoluci americké a francouzské v 18. století. Pod jejím vlivem byla zpracována velká zákonodárná díla jako Napoleonův Code civil, rakouský Obecný zákoník občanský (roku 1811) a pruské Landrecht (roku 1794). Pod vlivem přirozenoprávní teorie však právní vědě unikal svět skutečného práva, jímž lidé žijí. Bylo zřejmé, že toto právo se nedá trvale přehlížet. Tak zvítězila myšlenka, že nikoliv právo pomyslné, ale skutečné, které je plodem historického vývoje, má být předmětem právní vědy. To je stanovisko tvůrců školy historickoprávní, kteří zahájili boj proti zestárlé škole přirozeného práva a zvítězili.
Historickoprávní škola se stala na řadu dalších desetiletí dominujícím směrem v právní vědě, jako jím dříve byla teorie přirozenoprávní.“
To je konec citátu a také úvodu k této učebnici.
Radovan Ryska
Právo je soubor pravidel, podle kterých se organizuje a řídí lidské spolužití.
Historický vývoj práva dospěl od nepsaných právních obyčejů k soudobé písemné formě právních předpisů až v souvislosti se vznikem států.
Stát je organizační soustavou lidské společnosti. Tato soustava má své
• ohraničené území,
• občany (obyvatelstvo),
• řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc.
Ve světovém společenství států může
Stát má občany. zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky
před vznikem státu nejsou závazná pravidla
chování neřízené
CHAOS
stát stanoví pravidla
prostor na povrchu země
Stát má ohraničené území. vzdušný prostor prostor pod zemí
každý nový stát úspěšně existovat a s jinými státy spolupracovat, když jej ostatní státy uznají jako samostatný subjekt mezinárodního práva.
Stát prostřednictvím svých řídících orgánů vydává všeobecně závazná
pravidla
Těmito předpisy usměrňuje chování obyvatelstva, různých organizací i státního administrativního aparátu (státních orgánů). Tato pravidla jsou právem příslušného státu. Stát je společenský organismus a právo je prostředkem k udržení jeho životaschopnosti. Stát svým právem organizuje život na svém území a chrání zájmy jednotlivých obyvatel i celé společnosti.
Stát pomocí administrativního aparátu a ozbrojené moci vynucuje dodržování právních předpisů.
Zákony a jiné právní předpisy, jimiž stát určuje, jak se obyvatelé, organizace a státní orgány mají chovat ve svých vzájemných vztazích, jsou právem objektivním. Objektivní právo upravuje společenské vztahy všeobecně. Subjektivní právo pak vyjadřuje oprávnění (přesněji míru právní možnosti chování) účastníka právního vztahu vymezeného právem objektivním.
S některými subjektivními právy je spojena odpovědnost. Například ten, kdo má vlastnické právo k domu, je odpovědný za jeho údržbu a má povinnost nahradit škodu, která by zanedbáním údržby někomu vznikla.
hrozí rozpad celku (kmene, rodu)
chování vynucené ŘÁD celek se udržuje
Stát jako subjekt mezinárodního práva Například dne 21. května 2008 Česká republika uznala nezávislost Kosova.
PRÁVO subjektivní objektivní right law oprávnění souhrn norem
objektivní právo abstraktní subjektivní právo konkrétní
Vztah mezi objektivním a subjektivním právem je vztahem mezi abstraktním a konkrétním pojetím práva.
Objektivní právo je souhrn abstraktních norem, seskupených do právních předpisů (například zákonů). „Abstraktní“ se nazývají proto, že jsou adresovány blíže neurčenému množství osob.
Naproti tomu subjektivní právo je míra možnosti jedince chovat se určitým způsobem vymezeným právem.
Pojem. Právní řád je souhrn všech právních předpisů ve státě. Je uspořádán stupňovitě podle důležitosti jednotlivých druhů právních předpisů.
Důležitost neboli právní síla právních předpisů (a z toho vyplývající vyšší nebo nižší postavení v právním řádu) závisí na tom, který státní orgán je vydal a jak se nazývají. Zákon odhlasovaný zastupitelským sborem volených poslanců má větší právní sílu než nařízení vlády a nařízení vlády má větší právní sílu než vyhláška ministerstva.
Právní řád názorně vystihuje schéma pyramidy. Vrcholem právního řádu je ústava a ústavní zákony. Na ně navazují ostatní zákony a zákonná opatření Senátu. Všechny tyto základní předpisy vydávají nejvyšší zastupitelské státní orgány. V České republice Parlament (v případě zákonných opatření Senátu jedna komora Parlamentu). Ústavní zákony, zákony a zákonná opatření
předpisy základní (zákonné)
předpisy prováděcí (podzákonné)
ústava, ústavní zákony
zákony, zákonná opatření senátu
nařízení vlády
vyhlášky ministerstev
vyhlášky a nařízení krajů a obcí
Senátu tvoří základní předpisy. Právní předpisy s menší právní silou, podzákonné právní předpisy, může vydávat vláda, její členové (ministři) a nižší orgány státní správy a samosprávy, když je to nutné k provedení některého zákona nebo když k tomu zákon tyto orgány zmocňuje.
Rati kované vyhlášené mezinárodní smlouvy mají k právnímu řádu ČR speciální vztah. Obecně platní, že právní řád ČR má být v souladu s mezinárodními smlouvami. Jestliže však mezinárodní smlouva obsahuje pravidlo (normu) odlišné od pravidla v předpisu českého právního řádu, soulad je zaručen tím, že se použije pravidlo mezinárodní smlouvy (tzv. aplikační přednost mezinárodních smluv).
Objektivní právo Občanský zákoník ustanovuje, jak má nájemce platit pronajímateli nájemné. Rozumí se tím každý nájemce a každý pronajímatel.
Subjektivní právo Konkrétní pronajímatel má právo (moc) vynutit na svém určitém nájemci zaplacení nájemného.
parlament ústavní zákony zákony
vláda nařízení vlády
ministr vyhlášky
zastupitelstvo vyhlášky obce, kraje
rada
nařízení obce, kraje
Rati kace = potvrzení, schválení, souhlas se smlouvou
Aplikace právního předpisu = použití, realizace právního předpisu v praxi
Soulad právních předpisů Například Zákoník práce přejímá směrnice EU.
1. Právní řád tvoří uzavřený myšlenkový celek, odlišný od právních řádů jiných států.
2. Právní řád představuje takovou soustavu právních norem, z nichž každá je v organickém vztahu k ostatním a tvoří s nimi logický celek. Normy téhož právního řádu se obsahově doplňují a navazují na sebe a nesmějí mezi nimi být rozpory. Každý zákon musí být v souladu s ústavou. Žádný prováděcí předpis nesmí odporovat zákonu nebo vybočit z mezí zákona. O soulad v právním řádu dbá Ústavní soud a orgány moci zákonodárné, výkonné i soudní.
3. Logická jednota právního řádu je uskutečnitelná tím, že všechny normy jsou projevem jediné vůle, tj. vůle právotvorných (legislativních) orgánů státu, uskutečňujících jeho záměry.
4. Právní řád se neustále vyvíjí a mění. Nové normy do něj vstupují a zastaralé normy se zrušují. Při integraci (sjednocování) Evropy spěje vývoj právních řádů evropských států k jejich obsahovému sbližování.
Zákonnost. Ve spořádaném kulturně vyspělém právním státě se prosazuje zákonnost, tj. důsledné dodržování právního řádu. Zákonnost závisí především na dobré znalosti právních norem a na přesvědčení o nutnosti jejich dodržování.
Právní vědomí. Znalost práva a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem se nazývají právní vědomí.
Civilizační úroveň státu lze v oblasti práva posuzovat podle
Provázanost právních norem v rámci logicky uzavřeného celku ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 26 odst. 1
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 271k
Pracovním úrazem se podle zákoníku práce rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
nařízení vlády č. 417/2010 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
Zákonnost = důsledné dodržování právního řádu
právní vědomí • znalost práva • přesvědčení o nutnosti dodržovat právní normy, představy o spravedlnosti
zákonnost v chování osob
• vzdělanostní, kulturní a morální úrovně občanů, podle úrovně jejich právního vědomí. Na tom závisí dobrovolné a uvědomělé dodržování právního řádu;
• toho, jak účinně, rychle a spravedlivě státní orgány řeší právní spory a zakročují při porušení práva.
Zásady pomáhající k zajištění zákonnosti:
1. před zákonem jsou si všichni rovni a
2. neznalost zákona nikoho neomlouvá.
Právní norma je všeobecně závazné pravidlo chování, jehož dodržování je vynutitelné státní mocí.
Kromě právních norem ovlivňují vystupování lidí také normy morální a náboženské.
Narušitelé práva Členové sdružení Anonymous (celosvětové volné společenství hackerů, recesistů a síťových aktivistů) nesouhlasí se smlouvou ACTA, která má hájit práva duševního vlastnictví na internetu.
Norma = všeobecně závazné pravidlo
Právní norma = všeobecně závazné pravidlo chování vynutitelné státní mocí
Právní normy tvoří a vydávají příslušné státní orgány předepsaným postupem a v předepsané písemné formě. Tvorba právních norem se nazývá legislativa
Postih za porušení právní normy je sankce.
Například trest, úroky z prodlení, náhrada škody.
Právní předpis je soubor právních norem
Například zákon nebo vyhláška.
Stát právními normami upravuje pouze takové společenské vztahy, v nichž je nutné za přispění státní moci poskytovat jejich účastníkům právní jistotu a ochranu. Tyto vztahy upravené právními
normami se nazývají právní vztahy.
Právem neupravené ostatní společenské vztahy se většinou posuzují podle morálních norem. Jejich dodržování sice není vynutitelné státní mocí, ale čestný a svědomitý člověk se jimi řídí, i když mu za jejich porušení nehrozí právní sankce, ale pouze opovržení nebo jiné morální důsledky. V občanském zákoníku je upraven vztah manželství, z něhož vyplývají povinnosti a práva. Naproti tomu zasnoubení je pouze morální vztah, o němž není v zákoně žádné ustanovení.
Poměr mezi právem a morálkou vystihuje věta: Právo je minimum morálky. Kdo nedodržuje ani toto minimum, ohrožuje společnost a může předpokládat, že státní orgány proti němu zakročí.
Vyskytují se některé právní vztahy, z nichž vyplývají povinnosti nevynutitelné státní mocí. Například podle občanského zákoníku nelze soudně vymáhat výhry ze soukromých sázek a her.
Takové vztahy jsou na rozhraní mezi právem a morálkou. Říká se jim někdy „čestné dluhy“, protože splnění povinnosti záleží jen na čestnosti dlužníka.
Právní normy předepisují chování účastníků právních vztahů.
Podle způsobu vymezení chování účastníků
POZOR! NEZAMĚŇOVAT! právní norma x právní předpis Mnozí, často i poslanci a senátoři, když mluví o zákonu, nazývají jej mylně „právní norma“.
Znaky právní normy
1. je obecná
2. stanovuje to, co má být
3. je právně závazná
4. je vynutitelná státní mocí
Znaky morální normy
1. je obecná
2. stanovuje to, co má být
3. není právně závazná
4. není vynutitelná státní mocí
5. nemá určenou podobu (formu)
Immanuel Kant (Kritika praktického rozumu): Jednej podle maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.
legální chování x morální chování
Člověk jedná v souladu s právní normou, i když s ní není vnitřně ztotožněn, jedná tak např. ze strachu z trestu. V tomto případě jedná pouze legálně
Člověk jedná v souladu s právní normou a vnitřně s ní je ztotožněn Jedná tak, i když ho nikdo nekontroluje. „Kontrolorem“ jeho jednání je jeho svědomí. Tehdy jedná legálně i morálně.
1. Normy zavazující buď ukládají povinnost k aktivnímu jednání (např. zaplatit daň ) a označují se proto jako normy přikazující, nebo pouze zakazují určité činnosti (např. podnikatelé nesmějí uzavírat tzv. kartelové dohody o vyloučení vzájemné konkurence ) a v tom případě se nazývají normy zakazující
2. Normy opravňující umožňují volbu některého způsobu chování (například pokuta za porušení smlouvy může, ale nemusí být ve smlouvě ujednána ).
právní normy podle způsobu vymezení
zavazující
opravňující
zakazující
Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 34 odst. 2 zákona
č. 262/2006 Sb., zákoník práce).
Firma nesmí být zaměnitelná
5. má určenou podobu (formu) přikazující
s rmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě.
Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již
v právní moci (§ 38 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.)
Podle závaznosti
Normy donucující neboli kogentní (latinsky cogere, čti kogere = donucovati), které jsou závazné bezvýhradně; nepřipouštějí žádné odchylky.
Normy dispozitivní které jsou relativně nezávazné; použijí se pouze v takových případech, kdy si účastníci své vztahy sami neupraví jinak.
Podle obsahu
Podle obsahu se normy třídí do jednotlivých
právních odvětví, a to na normy práva občanského, pracovního, správního, trestního apod.
Ústava, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, nařízení vlády a vyhlášky ministerstev se uveřejňují ve Sbírce zákonů České republiky
K publikaci ostatních prováděcích předpisů slouží věstníky jednotlivých ministerstev. Například Věstník ministerstva nancí.
Uveřejňované předpisy jsou v každém ročníku publikační sbírky číslovány v chronologickém pořadí. Kromě čísla, názvu a data vydání je v záhlaví uvedeno, který orgán předpis vydává. Při citaci se uvádí název předpisu a jeho číslo lomeno rokem vydání. Například vyhláška č. 132/2018 Sb., o přípravcích a pomocných prostředcích na ochranu rostlin.
Po formální stránce jsou předpisy uspořádány tak, že jejich obsah je členěn do číslovaných paragrafů nebo článků, které se dále mohou dělit do odstavců.
Odstavce se často dále člení do textu označeného písmeny.
Podle čísel paragrafů, odstavců a písmen se citují ustanovení z textu předpisu.
Obsah bývá obvykle uveden zdůvodněním účelu předpisu. Například
TRESTNÍ ZÁKONÍK – citace:
HLAVA PRVNÍ – Působnost trestních zákonů
DÍL PRVNÍ – Žádný trestný čin bez zákona
§ 1 Zákaz retroaktivity
Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.
Č ESKÁREPUBLIKA
Částka44
Rozeslánadne30.března2023 CenaKč 56,–
OBSAH:
75. Zákon ,kterýmseměnízákon č.66/2022Sb.,oopatřeníchvoblastizaměstnanostiaoblastisociálníhozabezpečení vsouvislostisozbrojenýmkonfliktemnaúzemíUkrajinyvyvolanýminvazívojskRuskéfederace,vezněnípozdějších předpisů,adalšísouvisejícízákony
právní normy podle závaznosti
kogentní
dispozitivní
Například povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
Například ustanovení občanského zákoníku o smlouvách; ponechávají účastníkům možnost ujednat si obsah smluv odlišně.
Legislativa, Sbírka zákonů www.mvcr.cz
Portál veřejné správy www.portal.gov.cz
Při citování právního předpisu uvádíme: druh předpisu (např. vyhláška), číslo ve Sbírce zákonů (např. 132/2018 Sb.), slovní název (např. o přípravcích a pomocných prostředcích na ochranu rostlin).
Příklad členění právního předpisu § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu.
Sb. = zkratka Sbírky zákonů České republiky
Dále následují jednotlivá právní ustanovení a v závěru bývá zrušovací ustanovení, tzv. derogační klauzule. Uvádí se tu, které dosavadní právní normy nebo celé předpisy se novým předpisem ruší neboli derogují. Někdy nový právní předpis nenahrazuje celý dosavadní předpis, ale pouze jej mění a doplňuje. Takové změny a doplňování se nazývají novelizace norem.
Příklad novelizace
Původní znění § 60 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), bylo následující: Pro první kolo přijímacího řízení do denní formy vzdělávání může uchazeč podat tři přihlášky.
Zákon č. 472/2011 Sb. v této části školský zákon změnil: Pro první kolo přijímacího řízení do denní formy vzdělávání může uchazeč podat 2 přihlášky.
I bez derogační klauzule se novým právním předpisem vždy ruší a nahrazují starší normy o téže věci.
Derogační klauzule = ustanovení, které ruší právní předpis
Příklad derogace
(2) Ustanoveními tohota zákona se řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
§ 183
Zrušuje se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
ČÁST OSMÁ ÚČINNOST
§ 184
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2019.
Poslední věta právního předpisu (např. zákona) obsahuje ustanovení o účinnosti (např. nový občanský zákoník nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014).
Platnost právního předpisu znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem (prošel legislativním procesem) a stal se součástí právního řádu. Předpis je platný ode dne vydání. Datum platnosti je uvedeno v záhlaví předpisu ve Sbírce zákonů.
Účinnost právního předpisu je povinnost předpisem se řídit, dodržovat jej.
V závěru některých předpisů je uvedeno, že nabývají účinnosti dnem vyhlášení. V těchto případech se shoduje datum účinnosti s datem platnosti. Většina právních předpisů však nabývá účinnosti později.
Pro období od platnosti do účinnosti není český odborný název. Latinsky se tato doba nazývá vacatio legis (čti vakacio). Používá se výraz legisvakační lhůta. Tento čas se vymezuje ke studijní a organizační přípravě na používání předpisu.
Obvykle se stane zákon platným, ale teprve později nabývá účinnosti.
Výjimečně v trestním právu může nastat nutnost, aby se za účinný považoval zákon, který již není platný.
Působnost právního předpisu
Osobní. Znamená určení, na které osoby se vztahuje. Předpisy s všeobecnou osobní působností (např. občanský zákoník) se týkají každého. Předpisy s omezenou osobní působností se vztahují jen na některé osoby (např. jen na řidiče motorových vozidel).
Novelizace = změna právní normy
zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky
platnost od 17. 1. 2012
účinnost od 1. 1. 2013
legisvakační lhůta od 17. 1. 2012 do 1. 1. 2013
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
platnost od 22. 3. 2012
účinnost od 1. 1. 2014
legisvakační lhůta od 22. 3. 2012 do 1. 1. 2014
Legisvakační lhůta = lhůta na studijní a organizační přípravu na používání nového předpisu
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, § 2 odst. 1 Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Územní (prostorová, místní). Vymezuje prostor, v němž se předpis uplatňuje. To může být celý stát nebo jen území obce, popř. kraje. Územní působnost předpisu se zásadně shoduje s územní působností orgánu, který jej vydal. Časová. Je synonymem účinnosti. Jde o dobu, od kdy, příp. do kdy se předpis musí dodržovat.
Obec Litvínov místní vyhláškou zakazuje provoz hracích automatů
Příklad územní působnosti nařízení kraje 3/2010 ze dne 4. ledna 2010, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení zdrojů vody k hašení požárů na území Středočeského kraje, čl. 1 Toto nařízení stanoví podmínky k zabezpečení vodních zdrojů k hašení požárů na území Středočeského kraje.
Věcná. Vymezuje, kterých záležitostí se určitý předpis týká
Pojem. Právní vztahy jsou vztahy upravené právními normami, kterými se účastníci těchto vztahů mají řídit.
Prvky právních vztahů. Při rozboru právního vztahu se zkoumají:
Účastníci neboli subjekty právního vztahu, což jsou osoby fyzické, tj. lidé, i osoby právnické, tj. uměle vytvořené subjekty. Možnost osob účastnit se právních vztahů je podmíněna jejich způsobilostí k právům a povinnostem, právní osobností (dříve subjektivitou).
Obsah právního vztahu, tj. práva a povinnosti účastníků.
Předmět právního vztahu, tj. cíl (účel), k němuž práva a povinnosti účastníků směřují.
Jednoduchým právním vztahem je kupní smlouva (viz příloha 1). Účastníky kupní smlouvy jsou osoba prodávající a osoba kupující.
Obsah tvoří zejména povinnost kupujícího zaplatit a převzít předmět koupě a povinnost prodávajícího předat věc kupujícímu a uspokojit jeho reklamační nároky při vadách koupené věci.
Předmětem smlouvy je převedení vlastnického práva k prodávané věci na kupujícího a převedení peněz (kupní ceny) do vlastnictví prodávajícího.
Právní skutečnost je každá skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu přitom dochází samočinně nebo záměrně. Podle toho se rozlišují dva druhy právních skutečností.
Příklad věcné působnosti zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. a)
Tento zákon upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.
VZTAHY
neprávní právní
manželství nájemní smlouva smlouva o přepravě osob
úcta asertivita
Příklady právních vztahů vztahy mezi státem a jeho občany vztahy mezi rodiči a jejich dětmi vztahy mezi účastníky uzavřených právních smluv
PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI
skutečnosti nezávislé na vůli
právní události protiprávní stavy
Objektivní události. Vyplývají z přírodních zákonitostí, které působí na právní vztahy samočinně, nezávisle na vůli a jednání účastníků těchto vztahů:
• úmrtí člověka – vznikají dědické vztahy, zanikají rodinné vztahy;
• uplynutí času – dítě dospěje a dosažením zletilosti zaniká jeho právní zastupování zákonnými zástupci;
• přírodní katastrofa – vzniká povinnost pojišťovny nahradit škodu.
volní jednání právní jednání protiprávní jednání
Subjektivní právní jednání a jiné projevy vůle, jimiž se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle, např. uzavření smlouvy Platné právní jednání musí být určité, srozumitelné, svobodné (bez nátlaku) a vážně míněné. Podmínkou platnosti některých právních jednání je také dodržení předepsané formy (např. společenská smlouva o založení obchodní společnosti musí mít písemnou formu). Neplatné právní jednání by bylo takové jednání, které svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Neplatné by bylo právní jednání také tehdy, kdyby byl někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl v tento omyl uveden druhou stranou.
Důležitými právními skutečnostmi jsou také individuální právní akty státních orgánů (např. rozhodnutí soudu, jímž se účastníkům řízení ukládají povinnosti) a protiprávní jednání, jimiž se zakládají odpovědnostní právní vztahy, z nichž vzniká nějaká povinnost (např. nahradit škodu).
Právní jednání podle počtu stran mohou být jednostranná neboli unilaterální (např. závěť), dvoustranná neboli bilaterální (např. smlouva), mnohostranná neboli multilaterální (např. založení družstva). Nejčastějším právním jednáním je uzavírání smlouvy.
Právní jednání se uskutečňují osobně nebo v zastoupení, kdy jde buď o zákonné zastoupení na základě zákona nebo rozhodnutí soudu (zastupování nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností), nebo jde o zastoupení na základě právního jednání, stvrzeného udělením plné moci, v níž je vymezen rozsah zmocněncova oprávnění.
Právní jednání podle formy
PRÁVNÍ
nekonání konání
opomenutí strpění
PRÁVNÍ JEDNÁNÍ
podle formy podle počtu stran
jednostranné
dvoustranné
mnohostranné
výslovně ústní
výslovně písemné
konkludentní
Plná moc = jednostranné právní jednání, kterým zmocnitel (zastoupený) dává na vědomí třetím osobám, že zmocněnec (zástupce) je oprávněn za něj v určitých věcech jednat
Člověk může jednat buď výslovně (ústně nebo písemně), nebo může svou vůli projevit jinými způsoby. Nejde-li o výslovný projev vůle, usuzuje se o úmyslech jednající osoby podle jejího počínání. Typické jsou konkludentní činy, tj. aktivní jednání, z něhož je zřejmý úmysl jednajícího.
Příklady konkludentních činů Nastoupením do vozidla městské dopravy cestující mlčky uzavírá přepravní smlouvu.
Právní skutečností může být i nečinnost (opomenutí či strpění), a to v situaci, kdy právní normy s takovýmto pasivním postojem spojují právní následky. Například když zaměstnanec v pracovním poměru uzavřeném na určitou dobu po uplynutí této doby pokračuje v práci s vědomím zaměstnavatele, pracovní poměr nezaniká, ale nečinností zaměstnavatele se mění v pracovní poměr na dobu neurčitou.
Výběrem zboží v samoobsluze a jeho zaplacením zákazník mlčky uzavřel kupní smlouvu.
Konkludentní čin = projev vůle učiněný beze slov
Prekluze a promlčení práva
Prekluze (propadnutí) je zánik práva neuplatněného v zákonem stanovené době (např. právo na reklamaci). Promlčení se podobá prekluzi, ale právo jím nezaniká, pouze soud nemůže věřiteli jeho právo přiznat, jestliže dlužník namítne a prokáže, že je promlčené. Promlčují se všechna majetková práva, kromě práva vlastnického a několika dalších zákonem stanovených výjimek. Všeobecná promlčecí lhůta je tříletá. Pro některá práva je delší (např. právo na náhradu škody).
