Robot_Pixlik_v_jazykove_skole_Krejci_Veronika

Robot Pixlík V JAZYKOVÉ ŠKOLE

Metodická příručka k pracovnímu sešitu pro výuku komunikační a slohové výchovy s prvky tvůrčího psaní ve 4. a 5. ročníku ZŠ

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

1. vydání

© Veronika Krejčí, 2023

© Univerzita Palackého v Olomouci, 2023

ISBN 978-80-244-6309-4 (ipdf)

ROBOT PIXLÍK

V JAZYKOVÉ ŠKOLE

Metodická příručka pro učitele

k pracovnímu sešitu pro výuku

komunikační a slohové výchovy

s prvky tvůrčího psaní ve 4. a 5. ročníku ZŠ

Veronika Krejčí

výrobek (popis pracovního postupu)

(rozloučení, ohlédnutí za aktivitami)

KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA NA 1. STUPNI ZŠ

Komunikační a slohová výchova je jednou ze složek vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, který vymezuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále RVP ZV). Ačkoli jednotlivé složky tohoto vzdělávacího oboru (dalšími jsou Jazyková výchova a Literární výchova) RVP ZV definuje samostatně a upřesňuje je izolovanými očekávanými výstupy, ve školní praxi spolu tyto složky velmi úzce souvisí, proto by měly být logicky propojovány. V Komunikační a slohové výchově tedy využíváme poznatky a schopnosti, které žáci získávají a rozvíjejí v Jazykové výchově i v Literární výchově

V JAZYKOVÉ VÝCHOVĚ se zaměřujeme na mapování různých jazykových prostředků a jejich správné a vhodné používání. Prohlubujeme schopnost používat určitou slovní zásobu. Tu aktivizujeme, tj. přidáváme nové termíny, zpřesňujeme představu o jejich významu a převádíme je do aktivní slovní zásoby Osvojení slov žáci deklarují jejich správnou a vhodnou aplikací (používají je ve správných tvarech, vazbě i kontextu). Rozvíjíme jazykovou schopnost pojmenovávat tutéž skutečnost různým způsobem (sem spadají témata jako nadřazenost/podřazenost, synonymie, přirovnání a jiná obrazná pojmenování, slova příznaková/bezpříznaková…). Dále rozvíjíme schopnost využívat pojmy v kontextech vět a širších celků, tedy schopnost kompozice jazykových prostředků, ale také schopnost dělit kontext na významové celky. Postupně také automatizujeme pravopis.

V LITERÁRNÍ VÝCHOVĚ žáky seznamujeme s ukázkami využití jazykových prostředků v různých literárních útvarech Žáci reprodukují kratší texty, díky čemuž svou slovní zásobu obohacují o konkrétní frazémy, obrazná pojmenování atd. Vytváříme tak modely použití jazykových prostředků.

Ve SLOHOVÉ A KOMUNIKAČNÍ VÝCHOVĚ se snažíme v mluvených i psaných projevech aplikovat jazykové prostředky i další poznatky z výše naznačených témat Cíle Komunikační a slohové výchovy jsou však mnohem širší. V RVP ZV (2021) jsou definovány takto:

„V Komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu.“

Oddělení Jazykové výchovy od Komunikační a slohové výchovy v RVP ZV lze tedy považovat za poněkud nešťastné, neboť tyto oblasti jsou těsně provázány. Toto oddělení může v praxi vést (a často bohužel vede) také k oddělení těchto oblastí ve výuce. Žáci se mnohdy seznamují s jazykovými prostředky jako s „učivem, které je třeba zvládnout“, ale méně

pozornosti někdy bývá věnováno aplikovatelnosti tohoto učiva, tedy funkční a smysluplné integraci do běžné komunikace žáků.

Tento problém si můžeme ilustrovat na jednoduchém příkladu. Žáci se v rámci Jazykové výchovy seznamují se synonymy. Učí se je definovat jednoduchou poučkou, terminologicky pojmenovávat a učí se je používat v připravených větách Avšak už výrazně méně se tak děje v produkci samotných žáků. Téma synonymie v tomto pojetí zůstává na úrovni učiva, které žáci spíše nebudou umět vhodně aplikovat, neboť k tomu nebyli vedeni. Tento koncept výuky je spíše „učením se pro učení“ než osvojováním si užitečných poznatků využitelných v životě. Je třeba si uvědomit, že teprve aplikací jazykových témat v komunikaci, je žákům názorně vysvětlen smysl toho, co se učí, a tím poznatky nabývají na významu. Pochopení důležitosti osvojování si poznatků na straně žáků lze spojit s jejich zájmem tyto poznatky přijmout i s tím, jakou snahu při tom vyvinou.

Přístup k budování poznatků je nutné podrobit kritickému zkoumání z hlediska smysluplnosti a efektivnosti. Čím dál častěji se setkáváme s trendy opustit výše nastíněnou spíše lingvisticky pojatou výuku českého jazyka a vrátit se k přirozenějšímu způsobu osvojování si jazykových kompetencí. Změnit je třeba také způsob, jak na výuku českého jazyka nahlížíme, neboť nejsme v situaci, kdy bychom žáky „český jazyk museli naučit“. Žáci ho na určité úrovni již ovládají, a i před vstupem do školy ho dle svých potřeb a na své úrovni většinou bez problémů používají. Naším úkolem by tedy mělo být spíše vést žáky k tomu, aby český jazyk lépe chápali a díky tomu také lépe využívali, s tím však souvisí také jasné deklarování důvodu, proč je to potřeba.

Při rozvoji komunikačních kompetencí se můžeme opřít o mechanismy, které k jejich osvojování žáci využívali také před vstupem do institucionálního vzdělávání. Jde především o schopnost napodobovat jazykové prostředky, pamatovat si je a tvořivě je kombinovat. Tyto jazykové schopnosti využíváme také v Komunikační a slohové výchově. Klíčem k rozvoji těchto schopností je pak zajištění dostatku komunikačních příležitostí, ve kterých žáci své jazykové schopnosti tříbí – částečně přirozeně, částečně za pomoci učitele učiteli. Položíme-li si otázku, jak žákům poskytnout více komunikačního prostoru ve vyučování, pak bude odpovědí to, že je třeba umenšit prostor, který zaplňuje svou aktivitou učitel. Prakticky tedy jde především o častější zařazování aktivizačních metod, vyvozování nového učiva založené na poznávací metodě indukce, tedy výukový konstruktivismus. V tomto konceptu žákům nejsou předkládány vědomosti, ale učitel vytváří edukační prostor, v němž si žáci poznatky získávají a učí se je chápat především sami. Tímto směrem se vydává také pracovní sešit ROBOT PIXLÍK V JAZYKOVÉ ŠKOLE.

PRACOVNÍ SEŠIT ROBOT PIXLÍK V JAZYKOVÉ ŠKOLE

Pracovní sešit ROBOT PIXLÍK V JAZYKOVÉ ŠKOLE je určen žákům 4. a 5. ročníku ZŠ. Zaměřuje se především na oblast komunikační a slohové výchovy, ale dotýká se také čtenářské, informační či digitální gramotnosti.

Pracovní sešit představuje systém aktivit, které se snaží ke komunikační a slohové výchově přistupovat koncepčně, tedy od rozvoje různých predispozic po seznamování s jednotlivými slohovými útvary a jejich využívání k řešení předložených úkolů. Z oblasti prekonceptů cílí úkoly na rozvoj zrakového a sluchového vnímání i souvisejících kognitivních funkcí, na rozvoj logického myšlení a kreativity. V pracovním sešitě jsou zařazeny aktivity zaměřené na budování vybraných klíčových kompetencí komunikační a slohové výchovy z 1. i 2. období dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Komunikační a slohové kompetence žáků jsou rozvíjeny v písemném i mluveném projevu, přičemž obě tyto formy se v jednotlivých činnostech obvykle propojují. Úkoly jsou konstruovány tak, aby byly pro žáky zábavné, zajímavé a motivující, ale zároveň také aby systematicky směřovaly k rozvoji jejich jazykových kompetencí.

Rozvoj komunikačních a slohových kompetencí

V rámci tématu KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÉ VÝCHOVY se jednotlivé úkoly v pracovním sešitě snaží rozšiřovat a aktivizovat slovní zásobu. Najdeme zde také úkoly, při nichž mají žáci příležitost zamyslet se nad způsoby tvorby nových slov či nová slova přímo tvořit. Úkoly přináší zajímavé náměty k ROZHOVORŮM a DISKUZÍM, v nichž jsou žáci vedeni k formulaci vlastních myšlenek a jejich argumentaci i k naslouchání názorům jiných žáků. Tyto schopnosti by se měly nejen rozvíjet, ale především kultivovat. Žáci mohou postupně sami formulovat pravidla, která je vhodné při rozhovoru a v diskuzi dodržovat. Během diskuzí mají žáci také vzájemně probírat řešení úkolů, ta porovnávat a komentovat. Diskuzi tak lze považovat za nástroj k tříbení jazykových kompetencí žáků, rozvíjení vyjadřovací pohotovosti či jazykové kreativity. To je pak využíváno při kompozici slohových útvarů, ať už při mluveném, či písemném projevu.

V oblasti SLOHOVÉ VÝCHOVY je pozornost věnována zejména koncepčnímu výcviku v produkci vybraných slohových útvarů. K tomuto nácviku je přistupováno systematicky. Aktivity jsou připraveny tak, aby postupně rozvíjely dílčí vědomosti, dovednosti i schopnosti, které žáci k sestavování vlastních projevů potřebují. Žáci jsou směřováni k pochopení základních principů postupů při sestavování slohových útvarů, plněním úkolů si postupně zpřesňují své představy o jejich obsahové náplni, jejich struktuře, volbě vhodných jazykových prostředků, jejich kompozici i stylizaci.

Co se stalo dřív?

CHRONOLOGIE

Jak to mám říct/napsat?

FORMULACE

PSANÍ Jak se to píše?

Jak to napsat správně? PRAVOPIS

Jak se to jmenuje/řekne?SLOVNÍ ZÁSOBA

FORMA Kam to napsat?

TÉMA O čem psát? STYL

Jak to napsat zajímavě?

Aktivity v pracovním sešitě se snaží reagovat na TYPICKÉ PROBLÉMY související se slohovým výcvikem a pracovat s nimi. K obvyklým problémům žáků patří např. nedostatečná slovní zásoba, kompoziční i stylistická neobratnost, problém verbalizace vlastních myšlenek a vlastních prožitků, udržení logických postupů i časové souslednosti, odlišení podstatného od nepodstatného a další, které mohou projev činit nesrozumitelným pro publikum. Žáci se v aktivitách učí chápat nutnost PRÁCE S OSNOVOU a při své produkci ji používat. Setkají se s různými typy osnov (osnova obrázková a osnova heslovitá). Osnovu se postupně učí také sestavovat.

V pracovním sešitě se žáci seznamují s vybranými SLOHOVÝMI ÚTVARY, ty jsou představeny pomocí jednoduchých ukázek, na něž navazuje vlastní produkce žáků nejprve ve formě mluvené, pak také psané. Produkční výcvik slohových útvarů vždy začíná pod přímým vedením učitele, neboť v počáteční fázi se nastavují obecné principy práce. S postupnou automatizací těchto principů jsou žáci zvolna převáděni do čím dál individuálnějšího systému práce, až nakonec k práci individuální. Avšak té vždy předchází systematický výcvik, který má v samostatné práci předejít zbytečným problémům či nedostatkům. Cílem je připravit žáky k takové produkci, kdy budou schopni pracovat nejen samostatně, ale také kompetentně a s potenciálem se ve svém projevu zlepšovat, neboť při slohovém výcviku k tomu postupně získávají dostatečně konkrétní vodítka. Žáci jsou konfrontováni především se slohovými útvary, které jsou vhodné pro žáky 1. stupně ZŠ, tedy zejména s vyprávěním a popisem.

S VYPRÁVĚNÍM se žáci prakticky setkají už v preprimárním vzdělávání, intenzivně se mu věnují také v 1. období základního vzdělávání, a to jak v reprodukci, tak v produkci, byť ta se odehrává téměř výhradně v mluvené podobě. Ve 2. období se na tyto předešlé zkušenosti navazuje. Poznatky získané v dřívějších obdobích, zkušenosti žáků i kvalita jejich písařských dovedností nám umožňují se ve 2. období více soustředit na převedení reprodukce i produkce vyprávění také do písemné podoby. Úkoly zařazené v pracovním sešitě se snaží o to, aby si žáci předešlé poznatky o vyprávění zpřesnili, aby si byli více vědomi struktury vyprávění, funkce konkrétních jazykových prostředků i jejich vhodné aplikace, ale aby si také postupně začali osvojovat postupy, jak k tvorbě vyprávění přistupovat, jak jazykové prostředky vhodně komponovat i stylizovat.

Žáci se v pracovním sešitě detailněji seznamují také s POPISEM, se kterým se v předešlých letech setkávali výrazně méně než s vyprávěním, neboť je v mnoha ohledech náročnější. Úkoly v pracovním sešitě se snaží cílit především na eliminaci různých problémů, jež lze při sestavování popisu předpokládat. Uvedená motivace se vždy snaží o to, aby vedla žáky k uvědomění si využitelnosti různých typů popisu v různých situacích a také k pochopení potřeby vyjadřovat se přesně, jasně, srozumitelně a informace řadit logicky.

Dílčí pozornost je věnována také ÚTVARŮM ADMINISTRATIVNÍHO STYLU. Žáci se v pracovním sešitě setkávají s adresou, klasickým dopisem i e-mailem.

Rozvoj čtenářské, digitální a informační gramotnosti

Řada aktivit v pracovním sešitě se zaměřuje na práci s informacemi. Jde především o vyhledávání informací v textu, ale také jejich vyhledávání v různých informačních zdrojích, posuzování informací z hlediska úplnosti, případně doplňování informací chybějících, hodnocení validity informací i informačních zdrojů, vnímání přesnosti informací, jejich třídění, zpracovávání, prezentaci atd. Aktivity představují náměty na práci s informačními

a komunikačními technologiemi a vytváří prostor pro to, aby se o nim mohli učitelé s žáky bavit, a tím formovat vztah žáků k technologiím, modelovat u žáků představu o pozitivním i bezpečném využívání technologií. Žáci mohou pomocí těchto technologií informace zpracovávat v textových či grafických editorech, v generátorech pojmových map atd. Některé texty a řešení vybraných úloh nejsou v pracovním sešitě uvedeny záměrně z toho důvodu, aby se s nimi žáci neměli možnost seznámit předčasně. Tyto materiály jsou dostupné online na webových stránkách, na které odkazují QR kódy vložené do pracovního sešitu. Skenování QR kódu je velmi jednoduchá metoda, jak se k vybraným stránkám dokáží připojit i předškolní děti. Propojení moderních technologií s četbou je způsob, jak žákům aktivity spojené se čtením oživit. Tyto činnosti spadají do oblasti INFORMAČNÍ a DIGITÁLNÍ

GRAMOTNOSTI. Online texty jsou však zároveň vloženy také do metodické příručky pro učitele, a to z toho důvodu, aby učitel mohl online technologie z výuky vypustit, a také proto, aby mohli žáci s texty pracovat i jiným způsobem (např. v nich pak mohou jednodušeji vyznačovat konkrétní informace, doplňovat údaje, části textů uspořádávat atd.). Práce s informacemi by se samozřejmě neobešla bez pochopení věcného významu textů, tedy bez čtení s porozuměním, na které je cíleno i v tomto pracovním sešitě. Cílem většiny aktivit je také rozvoj ČTENÁŘSKÉ GRAMOTNOSTI, k čemuž jsou využívány nejrůznější čtenářské strategie, zejména ověřování porozumění čtenému textu, vytváření smyslových představ při čtení, hledání souvislostí v textech a dedukce.

Rozvoj výtvarných a pracovních kompetencí

Některé úkoly jsou směřovány k rozvoji VÝTVARNÝCH A PRACOVNÍCH KOMPETENCÍ.

Některé informace prezentované v textech budou žáci kreslit. Součástí pracovního sešitu je také příloha obrázků a textů určená k rozstříhání. Tyto materiály budou žáci k některým úkolům dolepovat.

Smysluplnost vzdělávání, sepjetí vzdělávání s reálným životem

Aktivity jsou koncipovány jako PROBLÉMOVÉ UČENÍ, jde tedy o systém činností využívající zejména problémovou metodu. Ta je jednou z aktivizačních metod, těží tedy z vlastní aktivity žáků, která je stimulována zajímavou problémovou úlohou, jež žáky motivuje k vyřešení. Žáci musí daný problém identifikovat, popsat, analyzovat, navrhovat hypotézy řešení i strategie jejich ověřování, na základě ověřování poté formulovat vlastní závěry. Projektová metoda tedy simuluje strategie, které volíme k řešení problémů v reálném životě. Tyto postupy se procvičováním dále zefektivňují. Jednoznačným benefitem této metody je propojení školního učiva s reálným životem, které žákům velmi názorně prezentuje, proč je důležité si konkrétní poznatky osvojit a kdy jsou využitelné. Sepjetí s reálným životem napomáhá také INTEGRACE KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÉ VÝCHOVY DO JINÝCH PŘEDMĚTŮ, potažmo jiných situací, což opět ilustruje smysluplnost a využitelnost osvojených poznatků. V pracovním sešitě jsou představeny různé možnosti, jak tuto integraci jednoduše a přirozeně realizovat. Rozvoj sociálního učení

V pracovním sešitě je u mnoha činností navržena práce v různě velkých sociálních skupinách. Důvodem je nejen vzájemné poskytování si jazykových vzorů, ale také snaha vést žáky ke spolupráci, vzájemné pomoci a také ke vzájemnému sdílení úspěchů z pokroků, které žáci činí. To se výraznou měnou podílí na utváření pozitivního klimatu třídy. Tato interakce vede

žáky k přirozenému utváření a upevňování pravidel vzájemné komunikace, rozvíjí naslouchání a podněcuje k diskuzi, která žákům nabízí prostor pro formulaci i argumentaci vlastních názorů.

Metodická příručka pro učitele

Metodická příručka k pracovnímu sešitu představuje návrh toho, jak k úkolům uvedeným v pracovním sešitě přistupovat. Cílem metodické příručky je poskytnout učitelům metodické vedení při aplikaci konkrétních úkolů v praxi, ale také hlubší vhled do problematiky slohového výcviku, díky kterému se stanou žákům při tomto výcviku kvalitní odbornou oporou.

Metodická příručka přináší téměř 120 aktivit, včetně doplňkových aktivit, které jsou nad rámec pracovního sešitu. Zahrnuje také textové a obrázkové přílohy k vytištění

PŘEHLED ZKRATEK, KTERÉ JSOU POUŽITY U CÍLŮ AKTIVIT

JV Jazyková výchova, složka oboru Český jazyk a literatura

KSV Komunikační a slohová výchova, složka oboru Český jazyk a literatura

LV Literární výchova, složka oboru Český jazyk a literatura

MPV Mezipředmětové vztahy českého jazyka s dalším oborem

ČG Čtenářská gramotnost

IG Informační gramotnost

DG Digitální gramotnost

PP Psychické procesy (vnímání, představy, fantazie, myšlení, řeč, paměť) a psychické stavy (pozornost)