Trutnovinky magazín - září 2012

kulturně-společenský magazín | září 2012 | vydává

Psí život

| zdarma

obsah | editorial

STRANY 4 - 21

STRANY 36 - 37

STRANA 39

STRANY 40 - 41

STRANY 42 - 43

STRANY 45 - 46

Život se Psy

sPortovní abeceda

Pavel janda

Miroslav Majer

Petr Musil

historie koPané

editorial

Psát o psech, je pro mě maličkost. Téměř každý týden s nimi zažívám neobvyklé historky. A to přitom žádného čtyřnohého miláčka doma nechovám. Když jsem poprvé, ještě jako třináctiletý kluk, držel v ruce vodítko s německým ovčákem, šel jsem po ulici s nosem nahoru. Jeho o sto metrů dál stojící panička zavolala: Bojaréééé!!! Kdyby vedle mě běžel sprinter Bolt, neměl by šanci. Pes zabral a veškerou energii vložil do toho, aby byl co nejdřív u paničky. A já se nechtěl vodítka pustit, takže během pár vteřin jsem se přemístil o kus dál, nohy

ve vzduchu, ruce ve vzduchu, dodnes nevím, jak.

Ani další setkání s německým ovčákem se nedá zapomenout. Usedl jsem ke stolu, pod něj položil fotobrašnu a natočil rozhovor s jeho majitelem. Pes se párkrát „prošel“ pod stolem, občas měl olíznul.

Vše v pohodě. Když jsem interview ukončil, vzal jsem z vesela brašnu do ruky, hodil ji na rameno a byl z půlky mokrý. Pes si totiž u brašny ulevil, asi ležela v jeho revíru. A já ji čerstvě nacuclou psí močí otřel o sebe. Do pračky muselo triko, kraťasy i brašna. Pak že nemůžu psát o psech. Pavel Cajthaml

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Bulharská 66, Trutnov, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, www.trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa. eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Zbyněk Kačer, tel: 731 175 558. Grafika: Lenka Kynclová, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Fotografie na titulce: Vilém Fischl

3

bernardýn

4

Monty

Bez nadsázky impozantně působí svatobernardský pes, zkráceně u nás nazývaný bernardýn. Kdo by neznal jeho mohutnou hlavu s přátelským pohledem z legendárního filmu Bohouš. „Je to velký kamarád, není konfliktní, je klidný,“ říká Zdena Ruferová,která má už v pořadí třetího bernardýna.

Nyní ji po zahradě pobíhá sedmiměsíční „miminko“. Tedy, pes jménem Monty má už teď přes padesát kilogramů, takže výraz miminko k němu moc nesedí. „V dospělosti bude mít až osmdesát, devadesát kilo,“ připomíná majitelka. Dlouhosrstý bernardýn podle ní sice potřebuje kvalitní potravu, ale vůbec není takovým jedlíkem, jak z něj filmová legenda učinila. „Dáváme mu granule, přesně podle dávek předepsaných na přebalu krmení. Je to asi sedmdesát deka. Dostává nažrat ráno a večer, v dospělosti pak bude dostávat žrádlo pouze jednou denně.“ Chovat bernardýna není pro každého. Zdánlivě klidný, ale velký pes vyžaduje péči i zájem majitele. „Člověk si pro něj musí vyhradit čas. I když máme zahradu a pes má boudu s vlastním výběhem, musíme třeba s Montym denně chodit na procházku, čeká na to. Podobné je to třeba s údržbou. Je potřeba ho hodně česat, na což si bernardýni většinou musí nejprve zvyknout.

Montymu ale dělá česání evidentně dobře,“ uvádí Zdena Ruferová.

Protože Monty je už jejím třetím bernardýnem, ví poměrně přesně, jaká období má pes před sebou. „Do tří let to je neřízená střela, čilý, hodně aktivní. Takže jsme se vždy snažili psa vychovat, inzerce

naučit základní povely, aby poslouchal, protože když vás pak někde neposlechne takhle velký pes, tak to je průšvih.“ Po třetím roce se podle ní ale bernardýn zklidní. Někdy prostě jen leží a chrápe.

Ale rozhodně není lenochem. Síly a energie má víc než dost.

Jinak ale Monty splňuje všeobecně známou věc velmi přátelskou povahu. „Někteří lidé se ho bojí, ale on je na lidi zvyklý. Máme čtyři vnoučata a nepamatuju se, že by na ně někdy zavrčel.

K dětem je jemný a citlivý. Není konfliktní. Když jdeme na vycházku, tak někteří jiní psi vyvádějí, štěkají a běhají podél plotu. Monty je ale v naprostém klidu. Není typ, že by se pral,“ tvrdí Ruferová a při vzpomínkách na dva předchozí bernardýny Cecilku a Bada dodává: „Bernardýn prostě miluje svou rodinu, uznává pána a je dobrým hlídačem.

Prostě je to člen rodiny.“ Pavel Cajthaml, foto: Vilém Fischl

bišonek

Besi

Váží sotva pět kilogramů a měří ani ne třicet centimetrů. Oslovuje chundelatým zjevem a jemnou bílou srstí. Bišonek připomíná na první pohled spíš plyšovou hračku, než čtyřnohého miláčka. „Je to prostě domácí postelový pes.

Ale dokáže být hodně aktivní,“ říká o tříapůlleté fence Besi její majitelka Lucie Rinnová.

Besi má v domácnosti jasnou pozici. Jako povahově bezproblémový mazlíček tráví většinu času na posteli nebo se svojí paničkou. Když není doma, tak ji netrpělivě vyhlíží z okna. „Je na mě prostě závislá. Nesmí být sama, to se nudí a dělá pak doslova kraviny,“ tvrdí Lucka. Když pak přijde panička domů, pejsek je jí věrně v patách, ale rozhodně prý není vlezlý nebo neodbytný. Bišonek podle ní rozhodně není pasivní. Často předvádí roztodivné kousky. „Miluje sníh. Vždycky když napadne čerstvý sníh, je z toho Besi úplně nadšená,“ tvrdí Rinnová.

Bišon sice není bůhvíjak uštěkané plemeno, ale když zazvoníte u jeho dveří, tak spustí s pořádným hlídacím štěkotem. „Jiných psů se ale bojí.

Když třeba jdeme na vycházku, tak dělá frajerku teprve, když ti větší psi jsou už o kus dál,“ směje se Lucie Rinnová.

Náročnější je pouze na údržbu jemné a nadýchané kudrnaté srsti. „Je pravda, že se musí na rozdíl od jiných psů hodně často, pravidelně česat. Jinak by mu to zfilcovatělo. Ale pro změnu zase nepelichá,“ libuje si majitelka.

Besi je sice společenská a tolerantní, veselá a hravá, ale rozkazovat od jiných si moc nenechá. inzerce

„Poslouchá spíš jen mně. I když, jak kdy. Když se někdy šprajcne …,“ přiznává Lucie. Fenka není náročná, ani co se týká stravy. Sní prakticky všechno. „Má misku - půl konzervy, vaříme ji játra, srdíčka, zbožňuje paštiku, ale vůbec nežere granule,“ dodává Lucie Rinnová.

Pavel Cajthaml, Foto: Miloš Šálek

5

český fousek

6

Ketty a Sam Český fousek je lovecké plemeno hrubosrstých ohařů, typický zejména výrazným vousem a obočím. Především u myslivců je ale oblíbený z jiných důvodů. „Je to všestranný lovecký pes, lehce ovladatelný, vhodný i pro myslivce začátečníka,“ upozorňuje Milan Fekiač, dlouholetý chovatel českých fousků.

Od svých mysliveckých počátků měl jasno, jaké plemeno si zvolí. Fousek je totiž výjimečně spolehlivý a přitom houževnatý. Třeba při hledání, pevném vystavování a přinášení drobné zvěře na poli, při dohledávání škodné zvěře, dosledování spárkaté zvěře v lese a také ve vodě při vyhledávání a přinášení kachen z rákosí. „Při loveckém výkonu je výborně ostrý na škodnou, ale přitom dobře spolupracuje se svým pánem,“ říká chovatel o jednom z nejstarších plemen ohařů v Evropě.

A ukazuje, jak, jeden z jeho psů najde střelenou lišku, přinese ji pánovi k nohám, sedne si a věrně čeká, než si ji myslivec vezme.

Na českém fouskovi se mu navíc líbí jeho ušlechtilý vzhled. „Má tvrdou, dobře přiléhavou srst, která se skládá ze tří vrstev - podsady, krycí srsti a pesíku. Tím pádem je potřeba o srst dbát, ale zase je díky tomu pes hodně odolný a velmi vhodný pro drsné zimní podmínky tady u nás,“ zdůrazňuje psovu otužilost. A předvádí středně velkého psa - tmavého bělouše - dvouletou fenu, která pochází z jeho vlastní chovné stanice a proto má na psa neobvyklé dlouhé jméno - Ketty od Dubového dvora. Pro fouska je typickým zbarvením také hnědák, v našem případě šestiletý Sam od Krále z Brusnice, kterého pro fotografování ochotně poskytl kamarád Vladimír Matušinec.

Oba přátelé se shodují v tom, že jejich psi jsou inzerce

přítulné povahy. „Dokáží ohlídat dům, jsou milí a přátelští i k dětem,“ vysvětluje chovatel. Sám už má osmého psa, pokaždé českého fouska. Ve vlastní chovné stanici už odchoval třináct vrhů.

Své psy připravuje na různé zkoušky z výkonu, které jsou tradiční pro naše jediné národní plemeno ohařů. Nejlepší zástupci plemene se pak každoročně zúčastňují i vrcholných všestranných zkoušek a memoriálů loveckých psů. „Je to inteligentní, dobře cvičitelný pes. Nejlepší jedinci chodí na zkoušky z výkonu už v prvním roce života! To o něčem svědčí,“ vyzdvihuje kvality českého fouska.

Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek

jorkšírský teriér a výmarský ohař

Maybe a Arthur Malá a velký. Jorkšírská teriérka a výmarský ohař. Dvouletá fenka Maybe a o rok a půl starší Arthur. „Když s nimi jdeme venku, všichni kroutí hlavou, co to máme za dvojku,“ usmívají se Daniel a Kateřina Stierandovi. Domácí mazlíčci novomanželů z Kryblice tvoří vskutku zajímavý pár, který jen tak někde neuvidíte. „Už bez sebe nedají ani ránu,“ dodávají.

Jak v jejich domácnosti takové psí přátelství vzniklo? „Já jsem vždycky chtěl výmaráka, a tak se Káťa jednou rozhodla, že mi ho koupí,“ vypráví Dan, jak si pro Arthura jeli do Opavy. V tu dobu jim však už po bytě běhala jorkšírka Abby.

Ta pak ale umřela. „Bylo to smutné období, a tak jsme si pořídili novou,“ vysvětluje Dan, kde se u nich vzala Maybe. Stejně jako s Abby si Arthur a Maybe okamžitě začali rozumět. Obě rasy jsou totiž velmi společenské a kamarádské.

Zatímco pořídit si jorkšírku do bytu je normální, udělat domov na 70 m² energickému ohaři, který je vhodný pro lovecké využití, by někdo mohl považovat za bláznovství. „Musíme chodit často venčit. Ráno třeba tři čtvrtě hodiny a odpoledne jdeme na dvě hodiny do lesa,“ uvědomuje si Dan, že jeho čtyřnohý přítel potřebuje pohyb. „Ale právě kvůli němu jsme si koupili pozemek a budeme stavět barák se zahradou,“ doplňuje. S úsměvem vzápětí prozrazuje, že pokud postaví dům, má od manželky slíbeno, že si může pořídit ještě fenu a založí si doma smečku. „Jóó?“ culí se Katka. Dá se tak očekávat, že u Stierandů bude veselo, protože začátkem října očekávají narození svého prvního potomka. „Arthur děti miluje,“ nemají nastávající rodiče obavy z toho, že by snad na první pohled nepříliš „svatouškovský“ vzhled inzerce

výmarského ohaře vybízel k opatrnosti. „To je ale právě to, co na něm zbožňuji. Líbí se mi, jaké dělá grimasy. Je to správňák,“ tvrdí Dan o Arthurovi.

A co Maybe? „To je mazlíček.“.

Ačkoliv jsou obě plemena rozdílná, navzájem se strašně napodobují. „Když Arthurovi házím aport, tak Maybe to dřív vůbec nezajímalo a teď se může zbláznit,“ dává Dan jeden z příkladů. „A jsou k neutahání,“ zdůrazní ještě Katka, od které se oba psi naučili v lese jíst borůvky. „Nejdřív mi je jedli z ruky a teď už si to češou sami,“ prozradí zajímavou „složku stravy“. Tu ale jinak tvoří výhradně jen granule. Čím jsou jejich psi zvláštní? „Myslím, že každý pes je svůj originál. Hodně ale záleží na výchově člověkem. Když psa nechává být, je pak úplně jiný, než kdyby měl poslouchat,“ uzavírá Dan. Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek

7

akita inu

8

Nuki Japonský Goro? Ano, je to on. Jak jinak začít text o pejskovi jménem Nuki, tedy o plemenu, které původem pochází až z asijského ostrova Honšú. Trutnovská fena má sice rezatou srst, sněhově bílému psovi z legendárního televizního seriálu je ale jasně podobná. „Občas se na to někteří lidé zeptají, když Nuki vidí poprvé. Tak jim potvrdím, že se nemýlili,“ říká Verner Hampl.

Díky huňaté srsti je akita inu v Evropě nepřehlédnutelný a přitom málo obvyklý pes. „To byl také jeden z důvodů, proč jsem si toto japonské plemeno pořídil. Pro jeho jedinečný vzhled. Fena Nuki je už druhým psem této rasy, kterého mám,“ vysvětluje Hampl. Původně plemeno akita inu pomáhalo při lovu medvědů a jiných velkých zvířat, v současnosti je spíše společenským psem.

Není to ale plemeno pro každého. Nemá totiž úplně jednoduchou povahu, takže by se o něj měl starat spíše zkušenější chovatel. „Je to klidný, oddaný, ale tvrdohlavý pes. Potřebuje trochu pevnější ruku na výchovu. Rodinu sice ctí a chrání, je pro něj nade vše, ale poslouchá a uznává většinou pouze jediného pána,“ popisuje Hampl rysy typické pro u nás netradiční plemeno.

Pudy dávných předků jsou prý u psa dodnes znát. „Když zmerčí zajíce, hned má tendenci si ho chytit.

Ale když na Nuki zavolám, přišourá se zpátky.“ Hamplova fena je 11,5 roku stará, což při průměrném životě plemena (12 až 13 let) znamená, že je veteránkou. „I přes svůj vysoký věk si někdy říkám, že lítá a řádí jak pošuk. Někdy mi vůbec nepřipadá, že je to věkem už vlastně babička,“ směje se Hampl. Jeho pejskovi stačí dům se zahradou, inzerce

kde má pohybu víc než dost, občas s ní ale majitel vyjde na procházku. „Nemá ráda cizí psy, ani jiná zvířata u ní moc nemají šanci,“ vysvětluje.

Zhruba čtyřicet kilogramů vážící fena není kupodivu moc náročná ani co se týká žrádla.

Na svoji velikost (je asi 60 cm vysoká) jí relativně málo. „Dostává syrové i vařené maso, granule, rýži, kolínka, suchý rohlík. Prostě sežere všechno.

Je schopná nám sníst i borůvky ze stromku.

Občas jí dám tvaroh nebo vajíčko,“ tvrdí Hampl.

Jinak podle něj pes žádné zvláštní potřeby nemá. „Netrpí ani bolestmi kyčlí, kloubů nebo jinými psími problémy,“ dodává Verner Hampl.

Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek

německý ovčák

Toby Asi nejrozšířenějším plemenem světa je německý ovčák. Používá se nejen coby hlídač a obranář rodinných domků, ale rovněž jako záchranář. Například u horské služby v Peci pod Sněžkou, kde na něj spoléhají při hledání lidí pod lavinou nebo ztracených v horách. „Pro takovou práci má německý ovčák ideální předpoklady. Udělá ji totiž pečlivě,“ uvádí psovod - záchranář Robert Hýča.

Ovčák je podle něj pracovitým typem psa, jakýmsi desetibojařem mezi svými. Zvládá všechny činnosti. Na horách je navíc důležité, aby byl precizní, zvládal revírování a byl přitom klidný a trpělivý. „Ideálním předpokladem je hyperaktivní zvíře. Je lepší totiž psa v práci tlumit, než ho do ní nutit. Prostě usměrnit aktivního jedince je snadnější, než motivovat pasivního,“ říká Hýča.

A potvrzuje to na příkladu dvou psů, které momentálně chová. Toby, pětiletý německý ovčák s „pálenou“ srstí, slouží u horské služby více než tři roky. „Dá se říct, že je teď v nejlepších letech.“ Vlkošedý Rajo je teprve roční štěně, které do Pece pod Sněžkou nedávno přivezli z chovné stanice. „Je tu na výcviku a příští rok na jaře bude mít svoji první lavinovou zkoušku,“ vysvětluje Hýča.

Důležitým předpokladem pro úspěšný výcvik je také schopnost aportovat a žravost. „Pak je jedno, co mu hodíte a jakou mu dáte odměnu. Horší je, když pes na aport vůbec nereaguje.“ A právě výcvik je u psa - horského záchranáře klíčová.

Ovčákovi totiž vyloženě nesvědčí, když je bez výcviku. Při něm vás naopak odmění poslušností, a rychlými pokroky, protože se učí velmi rychle.

A to i v hledání zavalených lidí. Naučí se s psoinzerce

vodem dokonce slaňovat nebo létat v podvěsech na vrtulníku. Většinou je připravený na činnost u horské služby ve dvou letech (téměř rok a půl je ve výcviku). „Záchranářský pes nesmí být vůbec agresivní. Nesmí mu vadit lidé, nesmí ho rozhodit auto nebo vrtulník či nějaká nezvyklá místnost.

Důležitá při výcviku psů je práce figurantů. Těm našim tady je potřeba poděkovat, protože bez nich by to nešlo,“ doplňuje Hýča. Kariéra lavinového psa končí kolem 8,5 roku.

Psi u horské služby mají také velmi dobrou fyzičku. Ani čtyřhodinová pátrání ho neunaví a má při nich dost síly a energie. „Když jdeme na výlet na Luční boudu, tak já si nahoře rád sednu a odpočívám, ale on by evidentně mohl jít ještě jednou,“ směje se záchranář. Psa přitom krmí jednou denně a hlavně granulemi. Není čas při službě v horách vařit sólo pro psa. „Toby je pro mě parťák do práce, ale věnuju se mu hodně i ve volném čase,“ dodává Robert Hýča.

Pavel Cajthaml, foto: Vilém Fischl

9

10

zlatý retrívr

Barča

Hustá doprava na silnicích, výkopy, bariéry sněhu a další překážky jsou i pro zdravého člověka nepříjemností. Pro nevidomé a slabozraké mohou být nepřekonatelné. Proto si pořizují vodící psy. Nevidomá Petra Dostálová z Trutnova bude mít už třetího k tomuto účelu vycvičeného pejska. „Kamarádka mě přesvědčovala, že si mám vodícího psa pořídit, že je to úžasná pomoc. Dala jsem na ni a udělala jsem dobře,“ vrací se do minulosti Petra.

V minulosti nebylo běžné, aby nevidomí či slabozrací měli k dispozici vodícího psa.

Od kdy jste ho měla vy?

Prvního pejska jsem měla od července roku 1999.

Byla to fenka zlatého retrívra, které jsme říkali Soňa. Předtím, než jsem ji získala, podala jsem žádost a kamarádka mi dala kontakt na výcvikové středisko v Praze – Jinonicích. To mě pozvalo na víkend pro prvožadatele. Vysvětlili mi, co od psa mohu očekávat, vyzkoušela jsem si chůzi s ním a podobně. Úplně první kontakt s vodícím psem jsem ale měla už předtím z odborného učiliště, kde učil nevidomý člověk s vodícím psem. Tehdy mě kamarádka přesvědčovala, že si mám takového psa pořídit, že je to úžasná pomoc. Tak jsem na ni dala a udělala jsem dobře.

Popište rozdíl mezi tím, pohybovat se po ulicích pouze sama a být odkázána na pomoc druhých a najednou mít psa, který pečuje o vaši bezpečnost?

Rozdíl je to značný. Zejména v dnešní dopravě pes pomáhá bezpečně převést přes silnici. Také nehrozí pád do výkopů, různé odbočky, ukáže dveře do autobusu i do prodejen na povel. Člověk je s vodícím psem hodně samostatný. Když jsem byla odkázaná na lidi, tak jsem byla závislá na jejich čase a možnostech. To byla nevýhoda. Se psem je to mnohem jednodušší.

Jak probíhá výcvik psa, co se musí naučit?

Začíná to u dvouměsíčního štěněte. To jde na deset měsíců do předvýchovy k lidem, kteří ho naučí udržovat čistotu a základní povely, jako ke mně, sedni, lehni. Jednou za dva měsíce je v Jinonicích soustředění štěňat, kde předvychovatelé jezdí a referují, jak se pes vyvíjí, co se od něho dá, nebo naopak nedá čekat. Pokud je v pořádku, v roce jde do výcviku a týden se aklimatizuje.

Začíná se s chůzí u nohy, zvyká si na postroj.

Samotný výcvik trvá šest až osm měsíců.

Které plemeno je nejvhodnější a proč?

Původně se cvičili němečtí ovčáci, ale začalo se od nich upouštět. Říká se totiž, že je to pes jednoho pána a velmi těžko si zvyká na druhého. Proto se nejvíc cvičí labradoři a zlatí retrívři. Jsou hodně společenští, přátelští a změnu nesou lépe než ovčáci.

Mohla byste představit svého druhého vodícího psa, který je už v důchodu?

První pejsek Soňa už není. Druhý, Baruška, která má osm roků, je už na odpočinku. Spolu jsme byly od konce května 2006 do letošního ledna, kdy šla do důchodu, protože už náročné vodění psychicky nezvládala. Je hodně svá a bázlivá.

Když ale o něco šlo, byla šikovná.

Máte už ale i mladšího svěřence, který prodělává výcvik. Kdy vstoupí do vaší domácnosti?

Fenku Felu už jsem doma měla, ale moc nám to neklapalo. V Trutnově jí vadila zima, ty sněhové bariéry, sůl, kameny, dost těžce to nesla. Dala jsem ji na přecvičení, zda na to bude mít, protože se mi zdála hodně citlivá. Takže nevím, jestli ji budu mít.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

aljašský husky

Heňa

Těžko najdete na Trutnovsku trénovanější psi než jsou ti, které chová vlčický musher Radek Havrda. Má speciální závodní druh označovaný jako aljašský husky. Známý nadšenec do závodů psích spřežení jich má více než dvacet a jedním z nejlepších v jeho smečce je osmiletá fena Heňa.

Coby závodní psi byli husky vyšlechtění na Aljašce. Původně odolná severská plemena byla křížením spojena kvůli rychlosti a poslušnosti s loveckými plemeny. „Primárně jsou totiž severští psi nastavení především úsporně, aby měli co nejmenší spotřebu, aby toho co nejméně sežrali.

Tato odolnost jim zůstala, plus tam byla přidána poslušnost, vytrvalost a rychlost,“ popisuje Havrda vznik závodních kříženců.

Trénuje s nimi čtyřikrát až pětkrát týdně, psi přitom naběhají desítky kilometrů. „Vstanu asi v pět hodin ráno, v zimě ještě o hodinu dřív.

Dám psům napít a nějaký vývar, pak vyrazím na trénink. Po něm psy znovu nakrmím, vše uklidím, teprve pak jdu do práce,“ říká Havrda.

Maximální výkony se pochopitelně v jídelníčku aljašského husky coby špičkového sportovce projevily. Sežere daleko víc potravy než ostatní psi a kromě běžného žrádla musí dostávat i něco navíc. „Upřednostňujeme krmení syrovým masem, plus samozřejmě dáváme nějaké doplňky a vitamíny.

Když se zrovna hodně trénuje a závodí, tak jim dávám ještě iontové nápoje, aby se jim usnadnila regenerace,“ tvrdí Havrda.

Aljašský husky je podle něj pracovní pes, tvrdý a odolný. „Umí makat, práci dělá hodně rád a hodinzerce

ně se na ni těší. Heňa, coby lídr psího spřežení je navíc velmi chytrá, na komunikaci s musherem a poslušnost je úplně zlatá, mám ji hrozně rád. Je to můj miláček, nejlepší lídr mé smečky,“ přiznává.

Když se řekne severský pes, většina laiků si vybaví huňaté psy odolné silným mrazům. Jenže ti Havrdovi jsou méně osrstění. Mohutný kožich prý nepotřebují. „Psi dokáží a vydrží neskutečné věci. To jen my, lidé, máme pocit, že když my jsme zhýčkaní a nic nevydržíme, že pes je na tom stejně. Ale pes to v pohodě zvládá,“ zdůrazňuje.

A odmítá rovněž otřepanou frázi o tom, že pes je rovnocenný přítel člověka. „Nemám rád srovnávání, že někteří lidé berou psa jako člověka. Pes je prostě pes, člověku se to rovnat nedá. Každý přece máme v přírodě a ve společnosti svoje místo,“ dodává Radek Havrda.

Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek

11

stafordšírský teriér

12

Tyson Pokud jste někdy viděli sochu psa, můžete si být jisti, že její autorkou je sochařka a kurátorka Galerie Uffo Paulina Skavova. Ta má doma osmiletého amerického stafordšírského teriéra Tysona, který však není pojmenován po slavném boxerovi. Paulina si svého pejska nemůže vynachválit. „Je společenský a závislý na lidské společnosti,“ tvrdí.

Když jsme se s přítelem Petrem rozhodovali, jakého psa si pořídit, byly dvě volby: Buď americký stafordšírský teriér, nebo anglický stafordšírský bulteriér. Jsou to dokonalí, sošní svalnatí psi.

Z hlediska vizuality mi přišli sympatičtí.

Jakou má povahu?

Báječnou. Je společenský, závislý na lidské společnosti. Největším trestem pro tohoto psa je, nechat ho samotného. On totiž miluje lidi. Samozřejmě už od malička musel být vychovávaný k tomu, aby respektoval člověka.

Poslouchá tě nebo má svoji hlavu?

Vycházíme spolu skvěle. Ale samozřejmě vím, že čím je člověk na psa přísnější, tím více se k němu pes lísá, protože si chce pána získat. Když jsem na něj příliš hodná, tak mě ignoruje.

Má nějakou vlastnost, která se ti na něm nelíbí?

Podle mě je pes obrazem svého pána. Člověk je příčinou dobrého i špatného chování psa. Pokud budu mít traumata a přenášet je na zvíře, tak bude třeba agresivní. Pokud ale nemá s člověkem špatnou zkušenost, nemá důvod k nedůvěře.

Jak se chová k ostatním psům?

To je trošku oříšek. Pes, když narazí na psa, tak inzerce

vždycky hrozí konflikt. Psi si musejí vyříkat otázku teritoria a dominance. Tyson nikdy konflikt nevyvolal, ale přiřítil se třeba v parku na volno puštěný pes a okamžitě šel do konfliktu. Staford většinou chvíli čeká, vyhodnotí situaci a pak se rozjede. Je potom těžké psy od sebe dostat. Lepší je se do toho neplést, většinou to rychle skončí.

Tyson je teď vážně nemocný. Co mu je?

Je po operaci nádoru. Mluvila jsem s veterinářkou narovinu. Nechci ho udržovat při životě, aby tady byl co nejdéle. Přeji si, aby měl aktivní život co nejkvalitnější. Operace se podařila a věřím, že to nakonec dopadne dobře.

Už jsi ho několikrát převedla do sochy. Jaký je tvůj pes model?

Určitě nestojí nehybně tři hodiny v kuse. Nejlépe se jeho anatomie a fyziognomie nastuduje, když se hýbe. Když tvořím konstrukci, tak si udělám kresbu, jinak Tysona fotím.

Hynek Šnajdar

anketa

Na psech lidem vadí páníčkové V našem speciálním psím vydání jsme dali prostor vyjádřit svoje názory v anketě i čtenářům Trutnovinek. Vybrané odpovědi z facebooku a redakční pošty zveřejňujeme.

Otázky: 1. Které plemeno je podle vás nejhezčí a proč?

2. Proč by měl člověk mít psa?

3. Co vám naopak na psech vadí?

Jiří Kozák, Suchovršice 1. Nejhezčí je náš jezevčík Rony, protože je to zkrátka náš věrný miláček. Kam se na něj hrabou lidi.

2. Protože nejednou takový pes už zachránil člověku život. Je to náš obranář.

3. Na psech mi nevadí nic. Spíše jejich páníčkové, kteří po svých miláčcích neuklízejí exkrementy.

Pes je fajn, ale nesmí se zapomínat na povinnosti.

Michaela Smutná, Trutnov 1. Nejhezčí je rozhodně německý ovčák. Je chytrý, rychle se učí, budí respekt a kdyby se uměl postavit na hlavu, tak to pro svého pána udělá. Pro mě osobně je nejhezčí a nejlepší pes na světě naše fenka Brook Laperys.

2. My ho máme pro radost, jako hlídače, společníka a někdy je i sparingpartner při trénování.

3. Vadí mi neposlušní psi, kteří běhají na volno a jejich bezohlední páníčci, kteří po nich neuklízí „hovna“. Vadí mi věta „Nebojte, on nic nedělá!“ Iveta Filipová, Trutnov 1. Nejradši mám psy křížené. Jsou podle mých zkušeností chytřejší, bystřejší a více odolní, než psi s rodokmenem.

2. Protože němá tvář je nejlepší kamarád. Nezklame, vždy vítá, projevuje lásku, nehučí do člověka blbé názory a je vděčný za každou pozornost. inzerce

3. Na psech mi nevadí nic. Vadí mi jen hloupí a nezodpovědní majitelé. Žádný pes není špatný.

Jiří Šembera, Trutnov 1. Zlatý retrívr. Tím, jak pomáhá postiženým a podobně. V mých očích je jako pes číslo jedna.

Vypadá vznešeně a mírumilovně.

2. Je to dobrý přítel člověk v těžkých chvílích.

Domácí mazlíček.

3. Jejich bezohlední majitelé. Ti, co nenosí sáčky na psí výkaly a ti, co je nosí, ale nepoužívají.

Michaela Petrášová, Janovice 1. Bernský salašnický. Je to nádherná rasa, je oddaný a přátelský.

2. Pes je jediný, který vás miluje víc než sebe.

Nedokáže lhát a při nejhorších chvílích je tou nejlepší oporou.

3. Chlupy, které jsou od psů všude. A kromě toho, když začne bezdůvodně štěkat ve tři ráno, mi jinak nic nevadí. (red)

13

14

rePortᎠz Útulku

loučení s pejsky pravidelně obrečíme, říkají „psí mámy“ z útulku Když jdete nebo jedete na kole po cyklostezce kolem řeky Úpy ve směru do Poříčí a blížíte se do Vrbové ulice, slyšíte pod lesem psí štěkot. To právě procházíte, nebo projíždíte kolem trutnovského útulku pro psy, který provozuje město. V současné době zde poštěkává a vrtí ocasem pětadvacet chlupatých svěřenců, o které se s láskou a neobyčejnou péčí starají Zdeňka Moravcová a Helena Combová. Útulek je psům z Trutnova a blízkého okolí k dispozici již čtrnáctý rok. Na jeho začátky si velmi dobře pamatuje Jiří Hejna, vedoucí oddělení životního prostředí městského úřadu. „U zrodu útulku byl problém, co se zatoulanými a opuštěnými psy, kteří se pohybují po městě,“ vrací se do minulosti. Vedení města proto v létě 1998 rozhodlo a zastupitelstvo schválilo, že bude zřízen městský útulek pro psy. Začal se stavět na podzim téhož roku a otevřen byl 8. ledna 1999. Za tu dobu jím prošlo 2046 psů.

Vybudování zařízení pro „hafany“ však nebylo jednoduché. Musel se sehnat pozemek v blízkosti s vodou a elektřinou. Útulek měl být navíc dostupný pro veřejnost a zároveň nesměl obtěžovat okolí. Vybrán byl pozemek ve Vrbové ulici a ukázalo se, že je to ideální místo. Hejna zavítal do tří útulků v republice, protože projektanti nevěděli, jak by měl vypadat. „Nakreslil jsem půdorys a projektant podle něj udělal projekt. Stavba útulku na začátku stála kolem dvou milionů včetně přístupové komunikace,“ říká. V roce 2006 byl útulek rozšířen. Původně měl 13, nyní 25 kotců.

Podle pracovnice útulku Zdeňky Moravcové tady našli přechodný domov nejen kříženci, ale i čisto-

15 krevní psi. Ti, co se zatoulají, nebo se jich někdo zbaví. „Dá se říci, že polovičku psů jejich majitelé někam přivážou a odejdou. Téměř sto procent psů odchytí městská policie,“ prozradila. Nový pes v útulku je nejdříve umístěn do jednoho ze čtyř karanténních kotců. Psa prohlédne veterinář.

Zkontroluje se, zda má pes známku, čip či tetování. Pokud je v pořádku, je očkován, očipován, odčerven a putuje do normálního kotce, kde čeká na původního, nebo nového pána.

Pejsci si žijí jako v bavlnce. Mají čisté kotce, boudy i pelíšky. Kromě toho mohou vyběhnout do travnatých kotců. Na smlouvu dochází do útulku několik poučených dobrovolníků, kteří čtyřnohé kamarády chodí venčit. „Za dobu, co útulek stojí, se zhruba jedna třetina psů vrátila původnímu majiteli. Dvě třetiny tvoří psi, kteří mají nového pána. Ale máme tady také psa už šestý rok a ten u nás patrně dožije,“ tvrdí Hejna.

Pes, který skončí v útulku, je zpočátku vystresovaný, ale to je naštěstí pouze přechodný stav. „Často se stává, že je pes vyděšený. Například tady máme fenu, která byla hozená do řeky.

Teď už je ale v pořádku. Když je pes agresivní, používáme my i strážníci odchytovou tyč.

Necháme psa týden v karanténě a on se zklidní.

I ten nejhorší pes se nakonec adaptuje a nechá se pohladit,“ vysvětluje Moravcová, který však připouští, že ji jeden ze svěřenců kousl. „Stalo se to mojí neopatrností,“ vzpomíná, „ pes nebyl zlý, snažil se dostat ven z kotce a škrtil se na lanku. Chtěla jsem mu honem pomoci a on mě chytil pořádně za ruku. Psi tady ale většinou nejsou vůbec agresivní. Chce to jen trochu opatrnosti.“ Nedílnou součástí pobytu psa v útulku je pravidelná strava, o kterou není nouze. Hodně se v tomto směru snaží dárci. „Je to sice zařízení města, které potravu zajišťuje, ale dostáváme i sponzorské dary. Dárci nám například dovezli krmení na čtvrt roku, loni to bylo nejvíce.

Dostali jsme se do programu Ligy na ochranu zvířat, což nám zajistilo dvanáct metráků krmení, které vystačí na necelý půl rok,“ poznamenala Moravcová. Psi však nepohrdnou ani různými pamlsky. Mimo žrádlo jsou vítány rovněž staré deky, hračky a podobně. Naopak zcela nevhodné jsou péřové deky a přikrývky, které psi záhy roztrhají. „Jednou jsem byla měkká a dala psovi péřovou deku, peří jsem pak čtrnáct dní uklízela,“ směje se pracovnice útulku.

16

REPORTÁŽ Z ÚTULKU I když není složité psa z útulku získat, má tato procedura svá pravidla. Nový majitel pejska musí být plnoletý, s trvalým bydlištěm. Za svého svěřence zaplatí pouhých 500 korun a navíc je po tři roky osvobozen od poplatku za psa. Bohužel podle zákona je pes stále považován za věc.

Když se ozve majitel do šesti měsíců, musí mu psa nový vlastník vrátit. Občas se také stává, že si někdo vybere psa, který pro něj není vhodný.

Pracovnice útulku se mu to snaží rozmluvit, ale někdy je to marné. Za pár dní majitel stojí u brány útulku se psem s tím, že si s ním neví rady. „Do útulku přišla starší paní, která špatně chodila.

Vybrala si nádherného křížence staforda s modrýma očima. Úplně se do něj zamilovala. My jsme ji varovali, že je to dělo, silný mladý pes, kterého je třeba utahat. Nedala si říct a chtěla ho mít. Za dva dny plakala do telefonu, že ho nedokáže zvládnout. Lidi jsou prostě nepoučitelní,“ přišla s příkladem Helena Combová.

V současné době jsou v kurzu také módní plemena jako labradoři, retrívři, yorkšíři a další. Mladí kluci, kteří si chtějí něco dokazovat, zase prahnou po bojových plemenech, která jim brzy přerostou přes hlavu. Ti však zpravidla odcházejí z útulku s prázdnou. „Zajímavé ale je, že se najdou lidi, kteří si vezmou slepého a hluchého psa na dožití, protože jim připomíná toho jejich, kterého kdysi měli. Je to nevyzpytatelné,“ dodává Combová.

Obě pracovnice útulku se s pejsky těžko loučí. „Pes, který je tady více než týden a pak jde pryč, toho obrečím. Jde do auta, věří nám. Pak odjíždí a otáčí se k útulku, to je fakt smutné. Čím větší je zpočátku se psem problém, tím více k nám nakonec přilne. Psi útulek berou jako domov.

Vzpomínám si, že si jeden pán z Nových Dvorů od nás vzal psa. Po několika měsících mu ten pes utekl a vrátil se k nám,“ prozradila Zdeňka Moravcová.

Roční provozní náklady trutnovského útulku se kromě mezd pracovníků pohybují kolem 350 tisíc korun. Není to jenom krmení, ale i voda, elektřina, topení, veterinář a drobné opravy. „Protože umisťujeme také psy z jiných obcí a něco platí původní i náhradní majitelé, tak finanční příjem máme také kolem 350 tisíc. Výdaje a náklady jsou tedy vyrovnané. Je to efektivnější než vozit psy do útulku třeba do Hradce Králové,“ doplnil Jiří Hejna.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

1.

1.

2.

6.

7.

11.

12.

16.

17.

21.

22.

17

3.

4.

5.

8.

9.

10.

13.

14.

15.

18.

19.

20.

Jsme k mání

V případě zájmu kontaktujte: Zdeňka Moravcová, tel: 603 872 653, email: utulek@trutnov.cz Trutnov - Poříčí, Vrbová 459 Jiří Hejna, tel: 499 803 375, hejna@trutnov.cz Městský úřad

18

intervieW: Michal šindelář

Pes a psovod by měli být jedna duše Michal Šindelář z Rudníku, který pracuje jako policejní psovod v Trutnově, se kynologii věnuje bezmála čtvrtstoletí. Jeho zkušenosti oceňují zejména majitelé psů, kteří mají se svými miláčky výchovné problém či potřebují pejska vycvičit. Šindelář, kterému se koníček stal povoláním, je totiž také instruktor. Kromě toho letos obhájil prvenství v krajské soutěži policejních psovodů a loni se stal policistou roku v kategorii nejlepší psovod. „To ocenění mě zahřálo,“ říká. vzpomínáte si, kdy jste dostal svého prvního pejska? jak se jmenoval?

Byla to fenka německého ovčáka - Bela, s kterou jsem začal chodit do kynologické organizace ve Vrchlabí v roce 1988. Tam se začala utužovat moje kynologická kariéra. Zvažoval jsem, že by to nebyl jen koníček, ale i povolání. jaké zkušenosti jste musel získat, abyste se stal instruktorem?

Kynologie je dar. Pokud chci předávat své zkušenosti ostatním, musím kynologii vnímat celou svou duší. Je to spousta hodin práce se psy, získávání teoretických a praktických zkušeností na seminářích a na cvičišti.

Psi, podobně jako lidé, mají různé povahy.

Musí být instruktor dobrým psychologem?

To je můj další koníček ve volném čase. Psychologií v souvislosti se psy se zabývá málo lidí. Dostat se do hlavy, duše a psychiky pejska je ohromně těžké. Každý pes je totiž individuální jedinec.

Proto jsem se začal zabývat psychologií. Už pět

let jezdím k rodinám a snažím se řešit výchovné problémy psů. jak probíhá výcvik?

Základní výcvik začíná už od štěněte, od tří měsíců jeho věku. Razím teorii, že co se pejskovi vtiskne do šesti měsíců, zůstane mu po celý život.

Pokud se do toho věku nevtiskne ta správná výchovná metodika, tak psi mají v dalším životě problémy. Na cvičišti se pes setká s jinými členy jeho druhu a naučí se pracovat sám i ve skupině. Kdo se chce věnovat kynologii vážně, musí absolvovat potřebné zkoušky. Patří do toho třeba zdolávání překážek, poslušnost a podobně. obracejí se na vás majitelé, kteří mají problémy s výchovou své miláčka?

Majitelé buď přijdou, nebo telefonují či posílají videa. Snažím se jim dávat rady, upozorňuji je na chyby. Problémy vznikají často špatným výběrem plemene do rodiny a jeho domácí výchovou. Pes by měl mít svoje místo v rodině jako ve smečce.

V hierarchii smečky nesmí být na úrovni pána,

19 tím začínají problémy, protože pes začne rodině přerůstat přes hlavu. Vrčí, útočí na nový přírůstek do rodiny, to je absolutně nepřijatelné. Dá se to ale změnit.

Váš koníček se po čase stal životním povoláním. Bylo přirozené, že jste se stal policejním psovodem?

Celodenní styk se zvířetem mě naplňuje a nabíjí.

Musí být na to samozřejmě připravená rodina, protože to zabírá spoustu času. Když se ale práce stane koníčkem, jak je tomu u mě, tak je to ideální.

Ve třetím ročníku Krajského přeboru psovodů ve služební kynologii v Kounově jste obhájil loňské prvenství. Je to váš největší úspěch?

Je to sice úspěch, ale jdu dál. Připravuji se na zářijovou celorepublikovou soutěž policejních psů a psovodů. Jsem zvědavý, jak tam uspějeme jako družstvo. Jedu tam ještě s jedním kolegou, se kterým vytvořím tým.

Klání v Kounově jste vyhrál se psem Poluxem, jakou má povahu?

Je výborný, asi nejlepší pes, kterého jsem měl. inzerce

Poluxovi je letos pět let a mám ho čtyři roky.

Rozumíme si bezvadně.

Kromě něj máte ještě další psy?

Kromě Poluxe mi byla přidělena roční fenka německého ovčáka Iva. Ta se cvičí na vyhledávání ložisek požárů. Tu začínám připravovat a na jaře příštího roku by měla absolvovat zkoušky. V září jdu do Hradce Králové a přibudou další psi.

Každý z nich se specializuje na něco jiného.

Co je nejdůležitější ve vztahu mezi psem a psovodem?

Pes a psovod by měli být jedna duše. Pokud si nesednou, měl by psovod psa vyměnit. Výcvik by se nedařil. Zkušený psovod se ale snaží do pejska vžít a pracuje s ním tak, jako by byli jedna bytost.

Někdy se to ale samozřejmě nepovede Loni jste byl policistou roku v kategorii nejlepší psovod. Byla to pro vás známka toho, že svou práci děláte dobře?

Je to pro mě čest. Na druhou stranu bude těžké to obhájit. To ocenění mě určitě zahřálo.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

20

rozhovor: stanislav novotný

Prohřešky, které škodí zdraví, vyplývají z lásky majitele k psovi Lidé se potřebují čas od času svěřit do péče lékaře. Stejně tak je tomu u psů. Nejen o čtyřnohé kamarády se už více než třicet let stará veterinární lékař Stanislav Novotný. Tomu v ordinaci v Horním Starém Městě v Trutnově prošlo rukama značné množství psů s rozmanitými chorobami, a to i civilizačními. „Dnes je u psů běžná nejen alergie, ale často i cukrovka. Prostě nemoci, které trápí lidi,“ tvrdí veterinář.

Předpokládám, že psi patří mezi nejčastější návštěvníky vaší ordinace?

To platí téměř stoprocentně. Samozřejmě je i mnoho koček. V poslední době se hodně objevují fretky, dále králíci, morčata, křečci, ale psi jednoznačně převažují.

Jakých prohřešků, které škodí zdraví, se na svých miláčcích jejich majitelé nejčastěji dopouštějí?

U starších psů je to hlavně překrmování. Bohužel je to obecný jev. Každému říkám, že jedna věc je, jak se má pes krmit, a druhá, zda majitel vydrží loudivý psí pohled. Někdy těžko odolává a psovi vyhoví. Do určité míry je to pochopitelné, ale nesmí to přesáhnout mez, kdy už to psovi škodí.

Většina prohřešků vyplývá paradoxně z toho, že majitel má k psovi dobrý vztah. Psi jsou mnohdy nejpřednějšími členy rodiny.

Trpí psi stejně jako lidé civilizačními chorobami?

Určitě. Praxi veterinárního lékaře provozuji už

dvaatřicátý rok, a když jsem nastoupil, tak se vůbec neuvažovalo o tom, že by pes mohl trpět nějakou alergií. Dnes je u psů běžná a různých forem je velké množství. Často se to projevuje jako kožní onemocnění, to dříve vůbec nebylo. Možná je to tím, že psi často stejně jako lidé žijí v příliš čistém a sterilním prostředí, což může negativně ovlivňovat imunitu.

Jaké jsou nejrozšířenější nemoci? Časté bývají střevní infekce, psi zvrací a mají průjem. To bývá hodně běžné, ale naštěstí jsou to problémy spíše banální, které brzy odezní.

Proti skutečně nebezpečným nákazám se oproti minulosti velmi intenzivně očkuje. Jinak psi mají obvykle stejné zdravotní problémy jako lidi od zlomenin přes onemocnění krevního systému, cukrovku až po nádory.

Mohl byste vyjmenovat časté chyby v krmení zvířat?

Osvěta je dnes rozsáhlá a krmení psa od stolu

21 nějakými zbytky je už řídkým jevem. Lidé jsou poučení a své miláčky krmí dobrými surovinami.

Na trhu jsou kvalitní granule a krmení je technicky jednoduché. Dříve to bylo složitější. Navíc jsou v psím žrádle správné poměry všech ingrediencí, které tam patří a jsou psům prospěšné. zmínil jste cukrovku, kterou trpí lidé. je tato nemoc u psů obvyklá?

Překvapivě často. Historicky se cukrovka poprvé objevila a diagnostikovala u psa. Je poměrně běžné, že se psovi píchá inzulin. K nám do ordinace dochází tak patnáct psů, kteří musejí inzulin užívat už delší dobu. na co si dát největší pozor, abychom psa udrželi v dobré kondici?

Jednoznačně o tom rozhoduje jeho životní prostředí. Důležitá je výživa a adekvátní pohyb. Pes jako šelma by měl mít stejné možnosti jako šelmy v přírodě. Ty se nažerou a potom odpočívají. Samozřejmě mají mít přirozený pohyb. Aby byl pes v dobré kondici, musí mu majitel vše potřebné umožnit. Většinou, až na výjimky, tomu tak je, lidé se o psy starají dobře.

Mají pejsci chodit na preventivní prohlídky?

Stoprocentně. Od určitého věku je pes považován za seniora, což je u velkých plemen třeba šest roků. Základní klinické vyšetření jednou za rok by mělo být samozřejmostí. U starších psů se vyplatí i rozbor krve. Vyšetřením můžeme na něco narazit a předejít následným zdravotním potížím.

Prevence je důležitá. vyjmenujte konkrétní plemena, která jsou zvláště náchylná k určitým chorobám?

Například jezevčíci mívají vzhledem ke svému dlouhému tělu problémy s páteří. Buldočci a šarpejové zase trpí často kožním onemocněním. Krásný pes labrador mívá kloubní potíže.

Německý ovčák je náchylný k dysplazii, německá doga nebo bernský salašnický pes mívají torzi čili přetočení žaludku. Prostě specifické plemeno trpí specifickými nemocemi. jste sám majitelem psa, jakého?

Náš Filípek je nejlepší na světě. Váží kilo osmdesát a je to pražský krysařík. Je mu už čtrnáct roků a je úžasný. Je to právoplatný člen naší rodiny.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

inzerce

v hotelu sport je unikátní soukromá galerie Emil Filla, Václav Špála, Karel Černý, Josef Lada, Antonín Slavíček nebo třeba Josef Čapek patří mezi nejzvučnější jména soukromé sbírky Václava Zezulky. Galerista a zároveň majitel Hotelu Sport ve Svobodě nad Úpou vytvořil po příchodu do hotelu veřejnou galerii, ve které jsou kromě obrazů i sbírky mincí, hodinek, plastik nebo jiných uměleckých artefaktů. V současné době se rozhodl sbírku už dále nerozšiřovat a některá díla nabídnout veřejnosti nejenom k nahlédnutí, ale především k prodeji.

Základ soukromé galerie Václava Zezulky pochází z rodinného dědictví. „Rodiče byli milovníci umění, za svůj život získali několik významných obrazů,“ vysvětlil Zezulka. Dodává, že zbytek tvoří díla vydražená z aukcí, některá koupil od sběratelů a jiné obrazy získal z pozůstalostí malířů. „Z té mám například obrazy Václava Špály nebo J. V. Barneta,“ řekl Zezulka. Nejvíce hrdý je galerista na díla kubistické skupiny Osma, které v jeho sbírce zastupují jména Emila Filly, Vincence Beneše a Alfréda Justitze. „Velice rád mám také obraz Šlechtic s papouškem od barokního výtvarníka Jana Kupeckého, koupil jsem ho na jedné dražbě ve Vídni,“ svěřil se Zezulka.

Galerie je otevřená denně od 10 do 15 hodin. Po telefonické dohodě je možné návštěvní dobu upravit podle požadavků. Vstupné se neplatí. Tel.: 731 148 032

výstavy v trutnově Galerie města

Galerie Uffo

OTTO GUTFREUND Ojedinělá výstava prezentující tvorbu jedné z nevýraznějších osobností české umělecké scény, rodáka z našeho regionu a sochaře Otto Gutfreunda ukáže řadu jeho vynikajících děl. K vidění bude úplná kolekce z Musea Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, doplněná o kresby z Moravské galerie v Brně, exponáty zapůjčené ze soukromých sbírek a díla v majetku Galerie města Trutnova. Výstava se navíc pyšní i dosud nevystaveným návrhem atiky pro Škodovy závody.

Výstava začíná vernisáží 5. září a potrvá do 13. října. Další podrobnosti najdete na www.trutnovinky.cz

FILIP ČERNÝ: ČERNOBÍLÁ STRANA MĚSÍCE Díla malíře a obrazového mága Filipa Černého vystavené pod názvem Černobílá strana měsíce jsou dalším pokračování Uffa v prezentaci současného českého umění. Exponáty vtahují do rozmanitých dějů, většina velkoformátových i menších obrazů je přitom černobílých, připomínajících spíše kresby. Prohlédnout si je můžete do 25. září.

Dům tisku TIBET - NEPÁL OČIMA OTAKARA METLIČKY

DUŠE V OBRAZECH Ve výstavních prostorách městského úřadu je až do 12. října expozice prací klientů stacionáře trutnovského RIAPSu nazvaná Duše v obrazech. K vidění je tvorba lidí, kteří se kvůli psychické nemoci potýkají s řadou problémů v každodenním životě, ale přesto v sobě nalezli chuť a touhu věnovat se výtvarnému projevu. Expozice je přístupná ve všedních dnech.

SOCHY V TRUTNOVĚ III V nové galerii (naproti bývalé porodnici) je nyní otevřena zajímavá expozice scénáristy České televize, fotografa, cestovatele a dobrodruha Otakara Metličky. Výstava je plná autentických sociálních snímků tibetských a nepálských obyvatel, a skvělých krajinářských a horských snímků. Přístupná je vždy ve všední dny.

Galerie Hippo Foto

Až do 21. září zdobí veřejné prostory města tři sochy - Kryštof nesoucí Ježíška od nedávno zesnulého rožnovského sochaře Mariuse Kotrby stojí na Dolní promenádě, socha Tomáše Medka Banán a mandarinka leží před Uffem a Moucha Michala Trpáka leze po městském úřadě.

SLAVOMIL DOLENSKÝ: ROZHLEDNY ČESKÉ REPUBLIKY Soubor fotografií našich známých i neznámých rozhleden je až do konce října k vidění v soukromé galerii v Bulharské ulici. Přístupný je ve všedních dnech.

Muzeum Podkrkonoší Kvůli rekonstrukci je zavřeno, provoz bude obnoven v říjnu.

23

PROGRAM AKCÍ

SPOLEČENSKÉ CENTRUM TRUTNOVSKA PRO KULTURU A VOLNÝ ČAS

GENERÁLNÍ PARTNER:

HLAVNÍ PARTNEŘI:

LOGISTICKÝ PARTNER:

PARTNEŘI:

trutnovské pozvánky

26

Koncert myslivecké hudby Trubači lesnické školy neděle 16. září od 10 hodin

Krakonošovo náměstí Trutnov Dvoudenní setkání všech absolventů - trubačů lesnické školy.

Akci pořádá Česká lesnická akademie v Trutnově. Vstup volný. Další info na www. trutnovinky.cz inzerce

Trutnovská pouť pátek 7. až neděle 9. Září areál Bojiště Trutnov

ze Slovenska Funny Fellows.

Vstupné činí 89 Kč. Rezervace míst na tel. 604 973 681.

Druhý ročník pouti, která slibuje mnoho atrakcí, stánků a zábavy. Stejně jako loni má charitativní podtext, výtěžek pomůže v sociální oblasti.

Peníze poputují ve prospěch Stacionáře pro zdravotně oslabené a tělesně postižené. Hlavní program se uskuteční v sobotu.

Vstupné je dobrovolné. Více najdete na www.trutnovinky.cz

2V1 Hongkong a Rio de Janeiro pondělí 24. září od 19 hodin kino Vesmír Trutnov

Setkání 2012 sobota 15. září od 18 hodin v restauraci Lhotanka ve Lhotě u Trutnova 12. ročník festivalu country & bluegrass skupin Vystoupí: Taxmeni, Lokálka, Karavana, Trautengrass a host

Cestopisný večer fotografa Miloše Šálka spojený s promítáním snímků ze dvou velkoměst.

Prodej vstupenek: Společenské centrum Uffo. Více čtěte na www.trutnovinky.cz

Trutnov

Dny evropského dědictví Osm míst a památkových objektů zpřístupní Trutnov ve dnech 8. a 9. září v rámci tradičních Dnů evropského dědictví (letos na téma: Mladí památkám). Bezplatně se návštěvníci podívají do míst, kam se běžně nedostanou.

Poprvé letos nebude možné zajít do muzea, kde právě v těchto dnech vrcholí rekonstrukce.

Jinak ale budou k dispozici všechna oblíbená a vyhledávaná místa a téměř všude bude k vidění i něco víc, než „jen“ památky. Např. Stará radnice bude v sobotu a neděli opět přístupná i s ukázkami městské kroniky. Haasův palác bude otevřený jen v sobotu, ale nabídne výstavu výtvarných prací a drobná hudební vystoupení žáků Základní umělecké školy. inzerce

V kostele narození Panny Marie bude v neděli od 15 hodin koncert, u vyhledávaného památníku generála Gablenze bude v sobotu od 15 hodin Rozloučení s létem. Přístupné budou rovněž podzemní chodba v městském parku, pevnost Stachelberg, kaple sv. Jana Křtitele a dvě naučné stezky - Po stopách války 1866 a Opevněné Trutnovsko.

Novou tradicí je veřejnosti přístupné železniční depo Trutnov, které loni oslavilo 140. výročí svého otevření. Připravena je opět prohlídka areálu a technologie depa, výstava lokomotiv, vagónů a strojů na údržbu tratí, obřích součástek z motorových vozů a lokomotiv, expozice Klubu železničních modelářů a jízda na malé posunovací mašince.

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ

sobota 8. září na náměstí

10.00: slavnostní nástup Klubu vojenské historie Trutnov a tradiční natírání pamětní desky r. 1866 bílou barvou, projev starosty města Ivana Adamce 10.30: koncert Městské dechové hudby Krakonoška (pac)

27

programy kin Trutnov

1. a 2. 9.

3., 4. a 5. 9.

6. 9.

7., 8., a 9. 9.

10., 11. a 12. 9.

13. 9.

14., 15. a 16. 9.

17., 18. a 19. 9.

20. 9.

21., 22. a 23. 9.

25. a 26. 9.

27. 9.

28., 29. a 30. 9.

17.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 17.00

29

Madagaskar 3 Vrtěti ženou Věra 68 Hranaři Sněhurka a lovec Královská aféra Vrásky z lásky Iron sky Crulic - Cesta na onen svět Avengers Černobílý svět Polski film Sněhurka

Kino Vesmír promítá od září v nové digitální podobě.

Dvůr Králové

1. a 2. 9.

5. a 6. 9.

8. a 9. 9.

8. a 9. 9.

12. a 13. 9.

15. a 16. 9.

19. a 20. 9.

21. 9.

22. a 23. 9.

26. a 27. 9.

29. a 30. 9.

19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 17.30 19.00 19.00 19.00

Total Recall Let´s Dance: Revolution (3D) Norman a duchové (3D) Cosmopolis Expendables: Postradatelní 2 Druhá šance Svatá čtveřice Doba ledová 4: Země v pohybu (3D) Bastardi 3 Resident Evil: Odveta (3D) Ve stínu

inzerce

PRO KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

Krajské peníze jsou Vaše peníze !

Ing. Aleš CABICAR kandidát do krajských voleb

www.top09.cz

30

zajímavost

Pohár z roku 1857 na paměť hrdinství trutnovských ostrostřelců v bitvě u Kolína Dne 18. června 1757 porazila rakouská armáda pod vedením polního maršála Leopolda Dauna v bitvě u Kolína vojsko pruského krále Friedricha II. Císařovna Marie Terezie se tak po sérii porážek konečně dočkala cenného vítězství nad obávaným nepřítelem. Na tomto úspěchu se podíleli i trutnovští ostrostřelci, kteří pod vedením obchodníka Franze Adalberta Kieslinga v bitvě projevili velkou chrabrost a ukořistili dokonce pruský válečný prapor. Za udatnost v boji obdrželi trutnovští ostrostřelci od císařovny Marie Terezie prapor s císařským orlem, který od té doby nosili při všech slavnostních událostech.

V roce 1857 si ostrostřelci připomínali 100. výročí památné bitvy, kde se tolik vyznamenali. Jako památka na tuto oslavu byl vyroben skleněný pohár o výšce 26 cm, dochovaný do dnešních dnů ve sbírkách Muzea Podkrkonoší. Pohár má kalichovitou nohu z průsvitného červeného skla, na kterou navazuje mléčně bílý kalich se zlaceným okrajem. Na plášti poháru je vyobrazen znak Trutnova s nápisem Trautenau 1857 a rovněž věnec z žaludové a vinné větvičky s nápisem: „Die deutsche Treue, der deutsche Wein, müssen je älter, je besser sein.“ (Německá věrnost, německé víno - čím starší, tím lepší).

Tento pohár byl roku 1857 věnován prezidentu krajské vlády v Jičíně Janu Tscharymu rytíři z Forstheimu (1804-?). Stalo se tak u příležitosti svěcení praporu ostrostřelců, čemuž byl Tschary přítomen. V držení někdejšího prezidenta krajské vlády zůstal pohár až do jeho smrti. Později, v roce 1894, byl Tscharyho příbuzným c. k. notářem z Nýrska Dr. Schreinerem darován (zaslán) trutnovskému muzeu.

Pohár není jedinou dochovanou památkou na hrdinství Trutnovských v bitvě u Kolína. Muzejní sbírky obsahují rovněž prapor ostrostřelců, který za své hrdinství dostali od císařovny Marie Terezie. Původní vzhled praporu ovšem pozměnily jeho pozdější opravy. Z oslav v roce 1857 je v muzejních sbírkách uchována rovněž červená stuha, zhotovená na památku 100. výročí bitvy. Veřejnosti je znám také retrospektivní obraz malíře Ignaze Fiedlera, který zachycuje návrat ostrostřelců z bitvy u Kolína na trutnovském náměstí roku 1757.

Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

32

dvůr králové nad labem DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ 13. 9. - sál Hankova domu

Zločin v Posázavském pacifiku je název hudební retrokomedie provázené originálními písněmi toužení a dálek z první republiky za doprovodu živého „ orkestru“. Hru v režii hudebníka Ondřeje Havelky, v níž hrají herci pražského Divadla Kalich Jaroslava Kretschmerová nebo Anna Polívková, Bohumil Klepl nebo Ota Jirák, Martin Zbrožek, Vojtěch Havelka a další, shlédnou návštěvníci ve čtvrtek v 19.30 hodin.

XIII. VÝTVARNÝ SALON 14. 9. – 7. 10. – Stará radnice Při výtvarném salonu královských věnných měst, jehož XIII. ročník se koná ve výstavní síni na náměstí T. G. M. zastupuje jeden výtvarník z každého města, který představí v rámci salonu své nejlepší práce. Volné sdružení devíti někdejších královských věnných měst – Dvora Králové nad Labem, Hradce Králové, Chrudimi, Jaroměře, Mělníka, Nového Bydžova, Poličky, Trutnova a Vysokého Mýta vzniklo v roce 1999. Navázalo na historickou tradici, kdy tato města měla zvláštní status, z něhož plynula povinnost platit daně českým královnám.

Toto historické postavení zaniklo v roce 1918. Novodobé sdružení těchto měst si klade za cíl společně propagovat tato převážně východočeská města a zvýšit jejich turistickou, kulturní a společenskou přitažlivost.

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 15. 9. – letiště

Jako oslavu 80. výročí létání ve Dvoře Králové nad Labem pořádá zdejší aeroklub v sobotu od 10 hodin Den otevřených dveří na letišti. Zváni jsou nejen současní a bývalí členové, ale především široká veřejnost.

Vítán je každý, kdo chce zažít den plný radosti z létání, krásy letecké techniky a příjemné pohody na letišti. Bohatý program je koncipován tak, aby se dobře pobavili všichni, bez rozdílu věku a pohlaví. Letové ukázky se uskuteční od 10.15 do 16.30 hodin. Součástí akce bude bohatý doprovodný program, jako první ročník závodů horkovzdušných balonů, letové ukázky armádních strojů, seskoky parašutistů, motorový paragliding, akrobacie, skupinové vystoupení letounů Zlín, let na rogalu, vystoupení modelářů a mnoho dalších atraktivních ukázek. Kromě toho se představí mažoretky, Královédvorský komorní sbor, břišní tanečnice, koná se prohlídka letecké techniky, prezentace automobilové techniky, předvedení zásahu hasičů, prezentace Policie ČR. K dispozici bude také dětský koutek.

KRÁSY SVĚTA 17. 9. - Hankův dům Své snímky z cest po národních parcích USA prostřednictvím diashow představí v pondělí od 8.30, 10.30 a 18 hodin nezávislý cestovatel a fotograf Miroslav

Deneš. Ten fotografoval západ Spojených států, především nejznámější národní parky jako Údolí smrti, Grand Canyon, Antilopí kaňon, Joshua Tree, Powelovo jezero a další. Povídání o čekání na správné světlo v úzkém kaňonu, přeletu Grand Canyonu, piknicích za Velkou podkovou, pouštních píscích, dopravě nadměrné fotobagáže, to bude součást prezentace Denešových fotografií.

SVATOVÁCLAVSKÉ POSVÍCENÍ 28. 9. – náměstí TGM

Posvícení bude zahájeno v sobotu v 10 hodin. V dopoledním bloku se představí královédvorské soubory a spolky. Odpoledne se na pořad Vosa jede mohou těšit zejména děti. Při posvícení vystoupí také kapely Undergartes, Docuku, November 2and, Anna K (na snímku) a Dum Doobie Doobie Band.

hostinné, vrchlabí HOSTINNÉ DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ 21. 9. - kino

Milovníci divadelního kumštu se mohou v pátek od 19 hodin těšit na one women show herečky Simony Stašové v divadelním představení Shirley Valentine v režii Zdeňka Kaloče.

Jany Štěrbové se koná v sobotu od 19 hodin ve františkánském klášteře. Na koncert v Hostinném si pro své posluchače připravila koktejl všech hudebních žánrů. Těšit se lze na Carmen, Čardášovou princeznu a třeba West Side Story či Evitu. Na elektronický klavír Štěrbovou bude doprovázet klavírista a varhaník Vladimír Heuler.

francouzského seskupení Jean -Pierre Fourment trio z Francie.

Skladby tria patří do rámce moderního evropského jazzu. „Všechno, co máme na mysli, je pocit směšování zvuků komorní jazzové skupiny,“ říkají muzikanti.

VÝSTAVA 14. 9. – Galerie Na půdě

VRCHLABÍ JAZZ 7. 9. – klub Kotelna

KONCERT 22. 9. – klášter Moderovaný hodinový koncert klasické hudby sopranistky

33

Mimořádný zážitek slibuje v pátek od 20 hodin koncert

Vernisáží bude v pátek v 18 hodin zahájena výstava obrazů a grafik malíře Pavla Roučky.

Při vernisáži vystoupí hudebník Martin Brunner. Výstava potrvá do 11. října.

inzerce

O významu zdravé výživy v životě současného člověka dnes již nikdo nepochybuje. Problém je jinde: vlivem informační exploze, která se nevyhýbá ani této problematice, má řada lidí nejasnosti v tom, co si pod pojmem zdravá výživa vlastně představit. Množství článků o zdravé výživě a hubnutí je nekonečné, opisují se dokola podobné texty a rozředěné informace již přestávají čtenáře zajímat. Většinou jsou to pseudoinformace bez vzájemné provázanosti.

Počet obézních neustále narůstá, takže je evidentně co zlepšovat. Také právě proto zahájilo v Trutnově svoji činnost výživové centrum NutriForFit, které poskytuje klientům ucelené informace o zdravé výživě a potřeby klientů řeší individuálně na základě přesných údajů z měření na nejmodernějších přístrojích, které jsou v současné době na trhu.

Ve výživovém centru NutriForFit se můžete dozvědět, jak je to s vaší fyzickou a zdravotní kondicí. Výsledky měření na certifikovaných přístrojích INBody 230 a Max Pulse Medicore vám poskytnou informace o celkovém stavu vašich cév, variabilitě srdeční frekvence, odolnosti vůči stresu, hodnotě psychického a fyzického stresu, % tuků a kosterního svalstva a jejich rozložení v těle, BMI, WHR, vnitrobuněčné a mimobuněčné vody v těle, proteinech, kostních a nekostních minerálech, edémech v tělesných částech, minimální kalorické potřeby, sportovním energetickém výdeji a mnoho dalších výsledků, na jejichž základech vám v případě zájmu vytvoří individuální výživový plán přímo na míru vašim potřebám bez doporučování různých nesmyslných výživových doplňků, jako jsou náhražky stravy apod.

Dozvědět se něco o skutečném stavu vašeho těla nyní může opravdu každý. Ceny různých měření se pohybují již od 300 Kč. A pro nejnáročnější zájemce připraví NutriForFit, jako jedno z prvních výživových center v republice, výživový plán podle genetického testu DNA.

Každý člověk má odlišné potřeby nutričních hodnot ve svém jídelníčku, které jsou ovlivněny mnoha faktory a zároveň mají vliv na správné fungování našeho těla.

Správně zvolenou skladbou jídelníčku ve spojení s po- Více info na www.nutriforfit.cz, nebo tel. 603 515 688, hybem může me ovlivnit případný vznik aterosklerózy, nutriforfit@email.cz. Na vaši návštěvu se těší výživodiabetu, hypertenze, mnoha typů nádorového bujení, vé centrum NutriForFit v prostorách bývalého Horalu, dny a samozřejmě obezity.

Skřivánčí 770, Trutnov.

34

česká skalice JIŘINKOVÉ SLAVNOSTI KONCERT 7. 9. – Muzeum B. Němcové Součástí doprovodného programu bude v pátek od 19 hodin koncert Komorního dua. V pořadu zazní skladby věhlasného hudebního skladatele Antonína Dvořáka a jeho přátel. Vstupné je 80 korun. Vstupenky na tento koncert jsou v předprodeji v Regionálním informačním centru na třídě T. G. Masaryka.

VÝSTAVA JIŘINEK 7. – 9. 9. – Muzejní areál

Na ploše maloskalické tvrze nebo za nepříznivého počasí v Jiřinkovém sále se v sobotu od 14 do 16 hodin představí soubor Dei Gratia středověkých krčem, městských slavností a hradních nádvoří. Další program se koná v témže dni od 18.30 hodin ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Malé Skalici.

Koncert v rámci liturgie: Missa Absque Nomine je novodobou premiérou barokní mše pozapomenutého, ale ve své době proslulého českého skladatele Jiřího Melcelia. Dílo bude uvedeno v rámci bohoslužby jako příspěvek ke Dni evropského dědictví 2012. Skladbu pro slavnostní znovuuvedení po více než třech staletích připravil Ladislav Horký, na dobové i moderní nástroje zahraje soubor Consortio Melcelii.

UDÁLOST 8. 9. – Ratibořice

Mezi hlavní akce slavností bude od pátku do neděle tradičně patřit výstava jiřinek v muzeu a pod maloskalickou tvrzí.

Expozice sestavená z tisíců pestrobarevných květů bude přístupná denně od 9 do 17 hodin. Součástí výstavy jiřinek budou také výtvarné dílny. Letos budou návštěvníci malovat na hedvábí a uvidí také ukázky aranžování květinových vazeb.

Dílny se uskuteční v prostorách muzea v sobotu a neděli od 9 do 17 hodin.

VYSTOUPENÍ 8. 9. – Maloskalická tvrz a kostel

Letošní Jiřinkové slavnosti zahrnují jednu unikání událost.

V sobotu v 10 hodin bude totiž slavnostně otevřen zrekonstruovaný dřevěný kuželník u Panského hostince. V souvislosti s touto akcí v Babiččině údolí vystoupí folklorní soubory Barunka z České Skalice a Cindruška z Liptovského Hrádku s cimbálovou muzikou. Při této příležitosti bude probíhat malý jarmark místních výrobků.

KRÁLOVNA JIŘIN 9. 9. – Maloskalická tvrz

Na závěr výstavy jiřin bude v neděli vyhlášena Královna

Jiřinkových slavností pro příští rok. O nejkrásnější květině rozhodnou návštěvníci hlasováním v anketě. Královna a křest nové odrůdy jiřinek se uskuteční v 15.30 hodin. Doprovod obstará od 14 do 16 hodin tradiční promenádní koncert, který patří dechové hudbě. Tentokrát přijede Big Band Dvorský ze Dvora Králové nad Labem.

JIŘINKOVÝ PLES 15. 9. – sokolovna Jiřinkové slavnosti vyvrcholí v sobotu plesem v sokolovně.

Od 20 hodin k tanci a poslechu hraje skupina Geny ze Rtyně v Podkrkonoší. Diskotéka se koná v malém sále. Předtančení provede Spolek panstva na tvrzi Žíželeves, který se zabývá prezentací historických kostýmů, především z období Biedermeier.

BENEFICE 28. 9. - sokolovna

Další ročník benefičního koncertu People for Africa aneb Nasajem s Masajem začne v pátek od 20 hodin. Zahrají kapely Laura a její tygři, Trilobeat, Jo!Ska, Los Candelabros a Fragment of the lost Creation. Výtěžek koncertu, který pořádá Vincenzo & Georgo & Friends present music festival, bude určen na pomoc sirotkům ve škole Majengo v tanzánské vesnici Mto wa Mbu. Vstupné je 99 korun. Všichni účinkující se vzdali honoráře ve prospěch školy Majengo.

úpice, rtyně v podkrkonoší ÚPICE VÝSTAVA 4. – 14. 9. – městské muzeum

Karel Gott není jen populární zpěvák, ale také se pohybuje ve světě výtvarného umění jako malíř. Výstava jeho reprodukovaných obrazů bude zahájena vernisáží v úterý a je spojená s módní přehlídkou před muzeem. Výstava bude otevřena od 5. do 13. září od 9 do 18 hodin a 14. září od 9 do 17 hodin. inzerce

20let zkušeností v oboru

TRAVESTI SHOW 26. 9. – divadlo Se svým zbrusu novým zábavným pořadem Čtvero ročních období míří do Úpice v rámci podzimního turné nejúspěšnější česká travesti skupina Hanky Panky, jejíž pořady se těší stále větší oblibě. Ve středu od 19 hodin během jediného večera nabitého známými melodiemi stihnou diváci prožít čtvero ročních období v podání známé čtveřice Dolores, Stefany, Sofii a Alexe.

RTYNĚ RTYŇSKÉ FOTO 19. 9. – uzávěrka Soutěž pro amatérské fotografy, tentokrát s názvem Černobíle…, letos vstoupí do 15. ročníku.

Soutěžní fotografie je nutné doručit do podatelny městského úřadu v zalepené obálce zřetelně označené nápisem „Rtyňské foto 2012“ nejpozději 19. září do 17 hodin. Do soutěže budou přijaty pouze černobílé fotografie ve formátu velikosti minimálně 18 x 24, maximálně 60 x 90 centimetrů. Všechny přihlášené fotografie budou po soutěži vystaveny v Malém kulturním sále v rámci výstavy Rtyňské foto 2012. Během výstavy bude vyhlášena anketa Cena diváka.

35

36

zPověĎ: Miroslav Majer

chci, aby byl Majer jednou světový malíř Je nenápadný, skoro byste ho přehlédli. Svým malířským uměním však patří mezi výrazné postavy minimálně na regionální výtvarné scéně. Jeho portréty jsou součástí výstavy v prostorách MěÚ v Trutnově. Miroslav Majer (31) trpí schizofrenií a výtvarné umění mu dává sílu s touto nemocí bojovat. „Kresba i malba jsou svým způsobem autoterapie,“ říká. co jste v dětství nejraději kreslil?

V té době jsem hodně kreslil hrady, různé stavby a opevnění. To mě zajímalo. Také zátiší, ovoce a kytky. Více jsem to rozvinul až na Střední uměleckoprůmyslové škole. Tam jsem se dozvěděl, jak si zátiší postavit a namalovat ho.

Po maturitě jste začal intenzivně kreslit. co hlavně?

Kreslil jsem především kopie Ingrese, francouzského klasicistního malíře. Protože jsem chtěl dobře kreslit, kopíroval jsem tohoto umělce. Byla to dobrá škola.

kdo vás ke kreslení přivedl?

Nepřímo babička, ale trochu násilnou formou.

Ona vysloveně netrvala na tom, abych přímo kreslil. Používala poměrně drastické metody, abych se umění věnoval. Ukazovala mi různé věci jako například oblečení, peníze, auto, svůj dům…

Pořád chtěla, abych studoval nějaký druh umění, protože si myslela, že v umění jsou peníze. Chtěla, abych se tím živil. Asi se jí podařilo to ve mně probudit. Začal jsem spontánně kreslit.

z čeho jste potom v kreslení vycházel?

Když svoje obrazy posuzuji jako kunsthistorik, je v nich vidět ta moje nemoc, ta schizofrenie. To mě osobně porazilo, protože jsem na to nebyl připravený. Přišel jsem a najednou jsem viděl v těch obrazech tu nemoc. Myslel jsem, že uvidím techniku starých mistrů, od nichž jsem se učil. Zarazila mě skutečnost, že jsem v tom objevil schizofrenii.

kdo byl pro vás určující autorita, která vás nasměrovala ke studiu na umělecké škole?

Byl to učitel na základní škole, který viděl ty moje předpoklady. Od malička jsem měl rád vše, co se blyští, také kameny, zlato. On mě na uměleckou školu nasměroval, protože se tam vyučují nejen dějiny umění, ale také třeba zlatnictví. Byl jsem pomalu jediný z Trutnova, kdo se tam dostal a tu školu vystudoval.

Pak jste si našel zaměstnání, jaké?

Pracoval jsem v pekárně. Osm roků jsem dělal pouze v noci. Ve volném čase jsem chodil do knihovny pro knížky o výtvarném umění a maloval jsem přes den. říkal jste ale, že vám práce pohlcovala volný čas a malování se začalo vzdalovat.

Netýkalo se to zaměstnání v pekárně. Měli jsme s babičkou u Trutnova dům. Ona potom umírala v léčebně dlouhodobě nemocných a musel jsem se

37 o ni starat. Navíc jsme ten dům prodávali. Takže mě pohltily jiné starosti a péče o babičku. Nemohl jsem se kreslení naplno věnovat.

abych byl jednou v malbě nejlepší, i když se mi nepovedlo studovat na vysoké škole. Chtěl bych v tom něčeho dosáhnout. Aby si majitelé mého obrazu řekli - máme doma Majera.

Pak přišly problémy. co se stalo?

Před šesti lety, po smrti babičky, přišly psychické problémy, příznaky mé nemoci, a skončil jsem v léčebně v Kosmonosích. Mohl jsem tam malovat, kreslit, dělat keramiku a zdokonalovat se. Byl tam citlivý personál. Nějakou domu jsem tam pobyl.

Diagnóza schizofrenie se asi projevila z přepracovanosti. Mám nyní plný invalidní důchod.

Máte v hlavě nějaký výtvarný cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Mám velký cíl - i když jsem realista a držím se nohama na zemi - být zastoupený v některém z dalších dílů Dějin umění José Pijoana. Chci být tak dokonalý, aby byl jednou Majer světový malíř.

jste klientem stacionáře riaPs. jak jste se jím stal?

Navštívila mě Lucie Dolníčková, která stacionář vede, v léčebně v Kosmonosích a nabídla mně své služby. Moc jsem tomu ze začátku nevěřil.

Skončil jsem ale v léčebně a začal docházet do trutnovského stacionáře jako klient.

Miroslav Majer

jak probíhá tvůrčí akt?

Snažím se nic neošidit a jít podle starých mistrů.

Chci, aby diváci, kteří před moje obrazy přijdou, všechno dostali. Aby si řekli, že toto mohl malovat Tizian nebo Vermeer van Delft. Snažím se o to, inzerce

to není malý cíl.

To sice není, ale ani není zase tak nereálný.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

- narodil se 1. května 1981 v Trutnově - vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově - maluje od dětství - je klientem Stacionáře RIAPS - v přízemí Městského úřadu v Trutnově má nyní svou první výstavu - žije v Mladých Bukách

38

kam za sportem

Mekr´s Cup s hvězdným obsazením Tradiční přípravný mezinárodní turnaj basketbalistek O pohár města Trutnova bude mít letos třinácté pokračování.

Od 13. do 16. září se v hale ZŠ Komenského uskuteční špičkově obsazený mítink, stejně jako v loňském roce pod názvem Mekr´s Cup. Necelé dva týdny před startem dalšího ročníku Ženské basketbalové ligy se mohou diváci těšit na opravdu mimořádnou sestavu předních klubů kontinentu. Hned pět (!) jich bude z Euroligy. Hvězdný lesk přidává letošní vítěz Eurocupu. Tři týmy jsou aktuálními mistry svých zemí.

Vítěznou trofej přijede obhajovat polský šampion Wisla Can-Pack Krakow se španělským trenérem Jose Hernandezem. Finálovou účast si bude chtít zopakovat i jeho soupeř z vyvrcholení Mekr´s Cupu i boje o titul polské extraligy, CCC Polkowice. Dramatickou bitvu o zisk prestižního trutnovského poháru signalizuje také účast dvou elitních ruských týmů. Euroligová Naděžda Orenburg, v sestavě s nejlepší hráčkou loňského mistrovství Evropy Jelenou Daniločkinovou, a úřadující vítěz Eurocupu FIBA Dynamo Kursk budou mít ty nejvyšší ambice. Třetí a čtvrtý tým ruské extraligy se navíc postarají o to, že se v Trutnově představí zahraniční účastníci her v Londýně. A chybět nebudou ani ti domácí: českou olympijskou enklávu budou na Mekr´s Cupu reprezentovat hráčky mistrovského ZVVZ USK Praha. S vavřínem historicky prvního titulu v dějinách klubu dorazí pod Krkonoše maďarský Uni Seat Györ.

Počet účastníků na osm doplní německý TSV Wasserburg a domácí Kara Trutnov.

Zápasy Kary ve skupině A - čtvrtek 13. září, 18.00: Trutnov - Orenburg, pátek 14. září, 17.45: Trutnov - Györ, sobota 15. září, 16.30: Polkowice - Trutnov. Finále se hraje v neděli 16. září od 16 hodin.

BASKETBAL ŽBL 26. 9. Trutnov - Slovanka MB 29. 9. Trutnov - VŠ Praha První liga muži 23. 9. Vyšehrad - Trutnov 30. 9. Trutnov - Sokol pražský CYKLISTIKA 15. 9. Krkonošská Pravda MTB, 2. ročník atraktivního závodu jak pro ostřílené, tak méně zkušené bikery v jezdecky

zajímavém terénu Trutnovska, trasy: 26 a 53 km 28. 9. Žacléřská 70 MTB, 6. ročník tradičního závodu tříčlenných hlídek, ale letos nově vypsána i kategorie jednotlivců, trasy: 48 a 70 km FOTBAL 2. 9. Olympia HK - Trutnov 9. 9. Trutnov - Dvůr Králové B 16. 9. Trutnov - Libčany 22. 9. Jičín - Trutnov 30. 9. Trutnov - L. Bělohrad

abeceda sPortovních osobností aneta Pechancová (20 let) Afterparty. Nezbytná součást každé velké akce.

Těšíme se na ni vždycky celé závody. Jedna z mála možností, jak se blíž potkat s těmi nejlepšími.

Budoucí zaměstnání. V tom ještě nemám úplně jasno. Tepve s vysokou školou začínám. Ale líbila by se mi forenzní psychologie. česneková pomazánka. Moje snad nejoblíbenější jídlo. Zvláště pak ta z Albertu. Miluju česnek na všechny způsoby.

Kdo by neznal tuhle trutnovskou plavkyni, která už dávno dokázala prorazit do velkého plavání. V domácích bazénech se řadí do úzké špičky, v evropské a světové vodě se postupně otrkává a nabírá zkušenosti. Její sen? Olympiáda. Tu letošní v Londýně sledovala v televizi, ale za čtyři roky v Riu by si ráda řekla: „Jsem účastník olympiády.“

dvojče. Martinka. Moje blonďaté plavecké dvojče. Skvělá sportovkyně, ještě lepší kamarádka. Vzájemně si dokážeme hodně pomoct.

Nejen v bazénu. „evropa - malá a velká“. Nevím, zda je správné to tak dělit. Krátká malá Evropa má svoje kouzlo. Vždycky budu více tíhnout k dvacetipěti metrovému bazénu. Dokáže se tam vytvořit větší atmosféra. Na dlouhém bazénu se ale plavou větší časy. Přeci jen padesátimetrový bazén je ten olympijský. francie. Tu zemi miluju. Se vším všudy. Má krásný jazyk, přírodu, města, moře, úžasné jídlo a skvělý lidi. Dokážu si představit tam jednou žít.

Gossip Girl. Seriál, který za poslední roky oběhl snad celý svět a neznám slečnu v mém věku, která by alespoň jeden díl neviděla.

Honza. Můj přítel, moje opora, můj odpočinek mezi tréninky. Znamená pro mě moc. chlór. Mnou nejčastěji používaný parfém. Ne moc oblíbený, ani voňavý, zato pěkně zákeřný. Zničí vše, vlasy, nehty, pleť. italská zkušenost. Těch je opravdu moc a vždycky příjemných. Až na první zážitek, kdy jsem tam v šesti letech chytla zánět středního ucha a celý pobyt proležela.

Ve třinácti letech jsem byla v italském Bibione na soustředění. V Římě bylo moje první seniorské mistrovství světa.

Po tři roky jsme jezdili s oddílem do Lignana a před pár dny jsme se vrátili ze San Benedetta z dalšího plaveckého soustředění. Vracím se tam ráda, líbí se mi temperament a energie místních lidí. jít pod Máj. Na to si přijdu už stará. kuchařka. Ta ze mě asi nikdy nebude. Jsou dny, kdy mám chuť něco upéct nebo uvařit, ale těch je opravdu hodně pomálu.

Miláček atlásek. Náš pejsek. Má největší srdeční záležitost, letos oslavil čtrnácté narozeniny, ale síly a energie má leckdy více než já.

Celá abeceda na www.trutnovinky.cz

39

40

rozhovor: petr musil

Udělat velký závod?

Hlavní je zabezpečit činnost oddílu Už jsou to skoro dva roky, co byla dokončena rekonstrukce dráhy atletického stadionu a rok, co došlo k jeho dovybavení atletickým náčiním a tím uvedením do plnohodnotného závodního provozu. Nastal tedy ten správný čas vyzpovídat předsedu místního atletického oddílu Petra Musila (51), aby prozradil, jak stadion žije a jak se vlastně daří závodníkům Lokomotivy. „Řekl bych, že ten poslední rok byl poměrně dobrý, co se týká výsledků na úrovni mistrovství republiky, kde jsme vybojovali možná nejvíc nominací za posledních pět let. Bohužel, na medaili jsme dosáhli pouze jednou, a to zásluhou Denisy Dvořákové v kladivu. Měli jsme však několik dalších finálových umístění,“ prohlásil Petr Musil.

A ten život na stadionu?

Jsem rád, že letos stadion konečně poprvé pořádně ožil. Zahajovacím závodem byl World marathon, kam jsme si pozvali všechny významné sportovce, kteří prošli naším oddílem včetně těch současných, jako jsou Eva Nývltová a Petr Pechek. Závod nám odstartovala přesně 90 dnů před zahájením olympiády Denisa Rosolová, která tady dopoledne řídila trénink naší atletické přípravky. Byl to krásný zážitek.

Co další závody, které jste tady měli?

Uspořádali jsme několik školních závodů, proběhl tady krajský přebor žáků na 1500 metrů a krajský přebor mužů na 10 000 metrů. Dvakrát jsme dělali závody pro přípravku. Je škoda, že jsme nedostali pořadatelství závodů první ligy mužů a žen, kam naše holky postoupily.

Je pravda, že pořádný atletický mítink v Trutnově žádný nebyl. Proč?

Cíl a strategie našeho oddílu, pokud budu jeho vedoucí, spočívají především v zabezpečení sportovní činnosti. Jestli se nezmění ekonomická situace ve městě, nebo se neobjeví nový sponzor, nebudeme investovat peníze do jednoho jediného závodu, aby nám pak nezbylo na sportovní činnost. Jdeme tady cestou sportovní přípravy.

Stadion byl zrekonstruován i za tímto účelem a byla to základní podmínka pro přidělní dotace.

Je vůbec možné uspořádat na místní šestidráze „super“ závod?

Když jsme o stadionu přemýšleli před několika lety, šestidráhy byly v podstatě běžné a přidělovalo se na ně i mistrovství republiky. Jenže v současné konkurenci tak, jak žádají jednotlivá města o přidělení závodů na úrovni mistrovství republiky, nemáme v tom konkurzu šanci s šestidráhou uspět, protože se protahuje časový program.

Neudělali jste špatné rozhodnutí při rekonstrukci? Něměli jste uvažovat o větším oválu?

To víte, že uvažovali, ale stadion v Trutnově je vymezený řekou a skálou. A jakékoliv změny, protože jsou tady zpevněné stěny na obou stranách, aby se to vůbec nerozsypalo, by byly velice nákladné. Museli bychom provádět odstřel skály.

To prostě nebylo reálné. My jsme rádi za to, že se nám aspoň podařilo rozšířit cílovou rovinku na osmidráhu, v projektu bylo šest. Hosté, kteří k nám jezdí na soustředění, si však stadion pochvalují. Velmi pěkně se k němu vyjádřila i Rosolová. Můžu se vrátit ještě k těm závodům?

Povídejte.

Požádali jsme o mistrovství republiky veteránů, kde by se nám mohlo podařit dostat sem atlety z

41 celé republiky. A zároveň už jsme na příští rok dostali odklepnutý mezinárodní běžecký desetiboj, který se bude konat 9. až 12. května.

Je to speciální závod, protože se běží od 60 metrů až po 10 kilometrů v průběhu dvou dnů. Chtěli bychom to spojit s atletickým programem pro veřejnost. Zisk z toho bychom věnovali na nějakou charitu, o které teď jednáme.

Jak si vede trutnovská atletika?

Trutnovská atletika se dostala v posledních šesti sedmi letech v hodnocení Českého atletického svazu mezi ty lepší atletické oddíly, což potvrzuje i přidělení desetimilionové dotace na rekonstrukci a vybavení stadionu. Vychováme celou řadu účastníků mistrovství republiky a medailisty. Máme tu atlety, zařazené do reprezentačních družstev mládeže. A jako jedni z mála se věnujeme přípravce, které jsme zakoupili speciální sportovní náčiní pro dětskou atletiku.

Cítíte zájem z řad dětí o atletiku v Trutnově?

Stadion nám určitě přinesl další zájemce a zvedl naše výkony. I když my jsme ty výkony dosahovali i na té škváře, ale bylo to hrozně složité. inzerce

Už by to asi dál nemohlo fungovat. Ale od té doby, co máme nový stadion, je větší poptávka.

V současné době máme dokonce na jednoho trenéra dvacet svěřenců, a to už v podstatě není trénink, ale jakési cvičení, což už není tak dobré a budeme to muset urychleně řešit.

Jak vidíte budoucnost trutnovské atletiky?

Kolem trutnovské atletiky se pohybují perfektní lidé. Je to celá řada obětavých trenérů. Takže, pokud mladí nebudou po vysokých školách zůstávat v Praze, protože atletiku dělají většinou vysokoškoláci, pokud se k nám vrátí a rozšíří řady trenérů, vidím to velice dobře. Kdybych to tak neviděl, asi bych tady s vámi teď neseděl.

Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek Petr musil - narodil se 2. listopadu 1960 v Trutnově - vystudoval trenérskou školu FTVS, má I. třídu - do ukončení střední školy se věnoval běžeckému lyžování, 31 let drží nejstarší platný krajský rekord v maratonu v kategorii do 19 let - 2:51:47 - žije v Trutnově, je ženatý, má dvě děti

42

Interview: pavel janda

„Sniper“, který nebyl na vojně Odstřelovač je střelec, který se specializuje na střelbu na střední a velké vzdálenosti. Co vás napadne, když slyšíte tuto definici? Zaprvé - muž, který vykonává službu v armádě, nebo u policie.

Zadruhé - hrdina, který zneškodňuje padouchy ve filmu. Ale víte, že střelba z velkorážní pušky je i sportovní disciplína a že mezi nejlepší v republice patří Trutnovák Pavel Janda (39)? „Spoustu lidí v mém okolí ani netuší, že mám takového koníčka. Díky vám teď budu provařenej,“ smál se.

Povězte, proč se mezi střeleckými disciplínami o té vaší zrovna moc nemluví?

Není to tak medializované a je to i dost finančně a časově náročné. Kdo se ale v tom prostředí trošku pohybuje, samozřejmě to registruje. Český střelecký svaz normálně pořádá mistrovství republiky, kde se sejde tak devadesát závodníků.

Jak jste dopadl na posledním šampionátu?

Byl jsem třetí a rok předtím taky. To jsou zatím moje největší úspěchy. Spoustu let jsem oblizoval bramborové medaile a je možné, že mě to čeká i do budoucna, protože v té komunitě střelců z první třetiny jsou všichni dobří. Prohrát není ostuda.

Na jakou vzdálenost se střílí?

U nás je to do 300 metrů, ale na Slovensku jsou závody od 600 metrů do kilometru. Nejdál jsem střílel jednou v Senici, kde to bylo asi na 1,5 km.

Trefil jste?

Jo, dost jsem se divil, že docela přesně, ale i na takovou vzdálenost se dá přesně zasáhnout. Jen záleží na spoustě věcí. Střelba je taková věda a alchymie. Musíte znát dobře střelnici, povětrnostní podmínky, teplotu… Musíte být v dobré

psychické pohodě a soustředit se na cíl. Špičkoví střelci dokážou sjednotit dech i bití srdce. Ten pravý výstřel by měl vyjít při bouchnutí srdce.

A nesmí chybět i trošku štěstí, ne?

Určitě. Sebemenší chyba se totiž na tu dálku násobí. Dám vám příklad. Budu střílet na kilometr a fouká mi přímý vítr ze třetí hodiny zprava.

Když bude foukat rychlostí jen jeden metr za sekundu, tak na kilometru mi střela uhne o padesát centimetrů. A pokud chcete dnes opravdu dobře střílet, je nezbytné si sám přebíjet náboje.

Důležité je také si uvědomit, že závod začíná první ranou a končí poslední.

Přibližte nám, jak vypadá takový závod?

Záleží na tom, o jaký závod se jedná. Jsou dva typy. Když se střílí klasické závody, zasahují se terče do 300 metrů. Střílíte na klasický pistolový terč z různých vzdáleností. Mířená střelba, rychlopalba a na 300 metrech bývají například i běžící cíle. Celkově padne kolem 50 ran.

A ten druhý typ?

To jsou vojenské závody, které pořádá policie a armáda. V těch jde vyloženě o odstřelovací prá-

43 ci, kdy vás vysadí skoro na týden do terénu a dostáváte různé speciální úkoly, které plníte i v noci.

Tím jsou ty závody specifické, že de facto nespíte, třeba jen dvě hodiny. Jsou tam všelijaké nástrahy, že před vámi, když míříte na nějaký cíl, bouchají pyrotechnické nástrahy. A vy musíte vystřelit v ten moment, kdy dostanete povel. Někdy vás na místě nechají čekat třeba tři hodiny. Všechno se to děje pod stresem, aby z vás vytáhli co nejvíc.

Prozradíte příklad nějakého úkolu?

Jsou úkoly, kdy je prostor monitorovaný cizí jednotkou, vy jste vyslán do týlu a musíte se někam nepozorovaně proplížit. Na posledních závodech jsme měli navést minomet na určitý cíl.

Když vás tak poslouchám, neuvažoval jste o kariéře v armádě?

Ani ne. V naší armádě, pokud nejste vyloženě v top jednotce, je to spíš byrokracie a člověka tam spíš ubijí, než aby se rozvíjel ve svém oboru.

Tak jste si to užil aspoň na vojně?

No, to je trochu paradox, ale já jsem na vojně bohužel nebyl. Jak se stal převrat a všechno se nějak měnilo na vojnu jsem se nedostal. inzerce

Kdy jste se této vaší zálibě začal věnovat?

Už od malička, kdy mě k tomu asi nejvíc natáhl děda, který mě učil střílet ze vzduchovky.

Rodiče mi pak koupili vlastní a já jsem se přihlásil do školního kroužku. Střílel jsem i pistolemi, ale nejvíc mě chytla až tahle velkorážní puška.

Jakou máte pušku?

Je to anglická puška Accuracy AW ráže 6,5x47 Lapua. Je univerzální, pokryje krátké vzdálenosti, ale má možnost dostřelu až 1,5 kilometru. Ten náboj je hodně přesný.

Kolik stojí odstřelovačka?

Je to drahý koníček. Holá puška vás přijde třeba na sto dvacet tisíc. Dobrá optika na sedmdesát, montáž deset...

Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek PAVEL JANDA - narodil se 25. 2. 1973 v Žacléři, žije v Trutnově - má bezpečnostní a detektivní agenturu a podniká také v čištění interiérů aut - střílí od dětství, byl dvakrát třetí na MČR - letošní dovolenou trávil s partou kamarádů při sjíždění řeky Lužnice

zajímavost

Fotbalisté hraničářského praporu 2 v roce 1927. Foto: archiv Muzea Podkrkonoší

Počátky české organizované kopané spadají do roku 1922 Dějiny české organizované kopané v Trutnově se začaly psát před 90 lety. Do té doby v Trutnově žádný český fot. tým neexistoval a sporadická utkání byla v režii vojáků místních vojenských posádek. Historicky první doklad o české kopané ve městě pochází z 1. května 1919, kdy družstvo IV. praporu pěšího pluku č. 18 porazilo fotbalisty horského dělostřeleckého pluku č. 9 výsledkem 5:1.

Počátky české organizované kopané v Trutnově spadají do roku 1922. Dne 9. května 1922 byly povoleny stanovy Sportovního klubu v Trutnově, zaměřeného především na fotbal. Počátky klubu byly složité: „Klub náš neměl na růžích ustláno; nebylo hřiště, nebylo výzbroje, nebylo peněz, bylo ale dosti překážek, které překonati mohla jen láska a obětavost našich hochů. Jen tím bylo možno, že při všech protivenstvích nejen že klub se udržel, ale i na prahu druhého roku s novými nadějemi hledí vstříc nastávající sezoně… Klub mohl sestavit již v prvním roce dvě družstva, která nemusela se obávati svých soupeřů.“ Víme, že svůj historicky druhý přátelský fotbalový zápas sehrál klub 18. června 1922 ve Velkém Poříčí proti tamnímu mužstvu. Trutnovští v něm zvítězili 3:0.

V roce 1923 vedl Sportovní klub v Trutnově správce berního úřadu Horák, o dva roky později Jaroslav Němec-Netolický a v roce 1936 Josef Jusa. Na podzim 1936 se Sportovní klub Trutnov přejmenoval na SK Slavoj Trutnov. V listopadu 1936 byl zvolen předsedou SK Slavoj Trutnov Ing. Josef Šereda a trenérem se stal topič ČSD Josef Láska. V sezóně 1937/38 hrál Slavoj Trutnov mistrovskou soutěž spolu s SK zaměstnanců VČE

v Poříčí u Trutnova, b týmem SK Úpice, SK Malé Svatoňovice a pravděpodobně ještě s dalšími týmy. Z výsledků týmu v této sezóně víme, že na počátku října 1937 prohrál Slavoj Trutnov s SK zaměstnanců VČE v Poříčí u Trutnova na jeho hřišti 0:5. Dne 10. října 1937 zvítězil nad SK Malé Svatoňovice 5:3 a vítězství se dočkal také 27. března 1938, kdy porazil SK zaměstnanců VČE v Poříčí na jeho hřišti 2:0. Slavoj Trutnov měl i dorost.

Původní hřiště klubu se rozkládalo v místech dnešního atletického stadionu. Od podzimu 1937 měl Slavoj Trutnov pod kasárnami. V roce 1938 byla činnost klubu ukončena a k jejímu obnovení došlo až v roce 1945. I po vzniku Sportovního klubu v Trutnově měla místní vojenská posádka své vlastní fotbalové mužstvo. Například 5. června 1927 vyhráli vojáci hraničářského praporu 2 nad SK Police nad Metují 5:2.

Závěrem je třeba říci, že historie německého fotbalu ve městě sahá již před rok 1918. V meziválečném období zde působil fotbalový klub Amateure SV Trautenau a Deutsche Amateur Sportverein Trautenau, založený v roce 1919.

Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

45

46

zajímavost

Osmdesát let české kopané v Poříčí Podobně jako v Trutnově, tak i v sousedním Poříčí existoval v prvorepublikovém období kromě německého i český fotbalový klub. Jestliže něm. fotb. tým zde působil nejpozději od roku 1920, tak k založení čes. fot. týmu došlo až na počátku 30. let. V roce 1932 vznikl Sportovní klub zaměstnanců Východočeské elektrárny (VČE) v Poříčí u Trutnova.

Jak již název spolku napovídá, tak jeho členové pocházeli především z řad pracovníků místní elektrárny. Účelem spolku bylo dle jeho stanov: „Pěstovati fotball, atletiku, házenou, tenis, vodní sporty, box, voleyball, ping-pong, zimní sporty.“ Místo, kde měl spolek své hřiště, se nacházelo v sousedství nádraží Trutnov-střed v prostoru nynějších průmyslových závodů. V roce 1937 byl předsedou Sportovního klubu zaměstnanců VČE v Poříčí u Trutnova Karel Cabicar a kapitánem mužstva Fr. Šraml.

Ze sportovních činností spolku víme především o jeho fotbalových aktivitách. Jeden ze svých prvních zápasů sehrál v září 1933 s týmem SK Katzau Babí (Babí u Náchoda), se kterým prohrál 0:2. Nejpozději od poloviny 30. let se klub zapojil do fot. soutěží. Například v sezoně 1935/36 sehrál 10. května 1936 mistrovský zápas s týmem SK Předměřice, který porazil 5:4. K dalšímu zápasu měl nastoupit proti týmu SK Kudrnáč Náchod.

V sezoně 1936/37 hrál klub spolu s týmy SK Katzau Babí, SK Malé Svatoňovice, SK Česká Skalice, SK Žďárky a SK Petrovice fot. soutěž II. okresu severovýchodočeské fotbalové župy.

Víme, že v září 1936 remizoval s SK Česká Skalice 3:3. Na konci září 1936 vyhrál nad nováčkem okrsku SK Petrovice kontumačně 3:0, když se soupeř k utkání nedostavil pro nedostatek hráčů.

Na počátku října 1936 porazil SK Malé Svato-

ňovice 3:1. Podzimní část soutěže tak po pěti zápasech vedl s devíti body a s celkovým skóre 15:6. Jarní část soutěže začala pro tým z Poříčí 4. dubna 1937, kdy v Malém Poříčí vyhrál góly Cabicara a Kuhna nad SK Katzau Babí 2:1. Víme také, že na počátku května 1937 porazil SK Malé Svatoňovice vysoko 11:1. Poříčský tým tak v této sezoně soutěž pravděpodobně vyhrál.

V sezoně 1937/38 víme o jeho několika vítězstvích v soutěži. Na konci září 1937 porazil tým SK Úpice (4:1), v říjnu 1937 Slavoj Trutnov (5:0) a SK Červený Kostelec (7:1) a v březnu 1938 SK Malé Svatoňovice (6:0). Na sklonku března 1938 naopak prohrál se Slavojem Trutnov 0:2. S rekordní prohrou odešel z hřiště 16. ledna 1938, kdy ho v Náchodě místní tým v přátelském zápase deklasoval 17:0. SK zaměstnanců VČE v Poříčí u Trutnova měl také družstvo dorostu, které 20. září 1936 remizovalo se Slavojem Trutnov 1:1.

Nástupcem Sportovního klubu zaměstnanců VČE v Poříčí u Trutnova je dnes tým FK Poříčí u Trutnova, jehož družstvo mužů hraje v sezoně 2012/2013 okresní přebor.

A na závěr jedna výzva. Ještě na počátku 90. let minulého století údajně existovala kronika spolku, která obsahovala také zápisy ze 30. let.

Dnes je ovšem nezvěstná. Neví někdo ze čtenářů Trutnovinek o jejím osudu? Pokud ano, ozvěte se do redakce.

Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

z Trutnova pěstuje víno na svazích Mutěnic V krásné zvlněné krajině jihovýchodní Moravy leží malebné Mutěnice, srdce vinařského kraje.

Do této vínu zaslíbené lokality pronikla loni v září trutnovská vinotéka Tři grácie, která zde založila stejnojmenné vinařství.

Hospodaří na dvou vinohradech o rozloze dva a půl hektaru osázené přibližně dva a půl tisíci hlavami. Z bílých odrůd se na vinohradech pěstují odrůdy Müller Turghau, Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Veltlínské červené rané, Sauvignon, Irsai Oliver, Chardonnay a stolní odrůdy. Z červených vín jsou to odrůdy Frankovka, Cabernet Sauvignon a Svatovavřinecké. „Letos bychom rádi vyrobili také slámové i ledové víno,“ prozradil sklepmistr Radim Holubec, který pečuje o vinice a víno vyrábí.

Letos Vinařství Tři grácie, které si zakládá na kvalitě bez použití chemických postřiků, počítá s úrodou, která dá až pět tisíc litrů vína. „Nejde nám o kvantitu, ale o kvalitu. Postřiky vinic, které nyní provádíme, jsou zaměřeny pouze na choroby a nepoužíváme žádnou chemii,“ upozorňuje sklepmistr, který už sklízí první hrozny. Hlavní sklizeň však vinařství teprve čeká. Réva pak

bude vylisována v jednom ze dvou sklepů, jež vinařství vlastní. Při stále teplotě, která je jedenáct až dvanáct stupňů Celsia, bude víno uloženo do sudů. Po stočení do lahví pak převezeno do vinotéky Tři grácie v Trutnově, která je hlavním odběratelem kvalitního vína z vlastních vinic v jihomoravských Mutěnicích.