Trutnovinky - červen 2013 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | červen 2013 | vydává

| zdarma

Pivofest T R U T N O V 8. 6. 2013

KRAKONOŠOVO NÁMĚSTÍ www.pivofest.cz

Jubilejní ík . rocn

Generální partner:

No nam

12.00 13.30 15.00 16.30 18.00 19.30 21.00

Pít se bude:

Michal Šeps (reggae) Kamil Effect (pop-rock) Pěna (country) Heebie Jeebies (punk-ska)

a k v a h i Stř

Arakain (trash-heavy)

Benjaming´s clan (power-folk)

Arakain

Kamil Střihavka & Leaders! (rock) 22.00 No name (rock-pop)

Doprovodný program

23.30 Nil (rock)

Přehlídka automobilových veteránů, tombola...

Akci moderuje Lucie Peterková (Český rozhlas Hradec Králové).

Vstupné: 120 Kč předprodej/130 Kč na místě, děti do 130 cm v doprovodu rodičů zdarma, e-mail: info@pivofest.cz, tel.: 777 642 009 vstupenky on line

www.kupvstupenku.cz

mediální partneři:

hlavní partner:

NÁCHODSKÝ

partneři: restaurace a kavárna

jubilejní pivofest

OBSAH

Dvanáct druhů piv a hvězdní No Name Do 10. ročníku vstoupí v sobotu 8. června na Krakonošově náměstí Pivofest 2013. Podle hlavního pořadatele Daniela Šafra opět půjde o příjemnou akci s kvalitní muzikou a ochutnávkou dobrých českých piv. „Letos si návštěvníci můžou nově odnést „vytetované“ logo Pivofestu. Navíc poprvé vstoupí mezi prezentující se pivovary zástupce minipivovarů, kterým bychom v budoucnu rádi vytvořili větší prostor. Každým rokem je také pestřejší a početnější i sraz automobilových a motocyklových veteránů, který probíhá v dopoledních hodinách na pěší zóně pod náměstím,“ zve Šafr.

STRANy 4 - 7 Jozef Rakoncaj

STRANy 8 - 11 Luděk Munzar

Letos budou moci příznivci pěnivého moku ochutnat dvanáct druhů piv. Nebude chybět domácí Krakonoš, který doprovodí Pivovary Tambor ze Dvora Králové nad Labem, Svijany, Nová Paka, Rebel, Primátor, Černá Hora, Pilsner Urquell a Gambrinus, Pivovar Samson a poprvé se představí Městský podorlický pivovar z Rychnova nad Kněžnou, zástupce minipivovarů. K Pivofestu neodmyslitelně patří kulturní program „Loňský ročník byl více popový, ten letošní bude rockovější,“ slibuje Šafr. Letos se poprvé představí zahraniční host - slovenská kapela No Name. Další hvězdou bude Kamil Střihavka a Leaders nebo kapela Arakain. „Dramaturgie takové akce je tak trochu alchymie. Snažíme se podpořit regionální umělce, zároveň po hudební stránce uspokojit širokou veřejnost a vetknout Pivofestu punc tak trochu výjimečnosti, díky které může každoročně překvapit,“ uvádí pořadatel. Nepřipouští, že by s pořádáním tak velké akce byly nějaké problémy. „Závažné komplikace jsme zatím řešit nemuseli. Pokud k problémům dojde, jedná se spíš o termíny a vyladění časového harmonogramu. Vzpomínám si, že jsem v jednom z minulých ročníků musel více než obvykle přesvědčovat manažera Marty Kubišové. Vysvětloval jsem, že Pivofest je akce na pomezí lidové slavnosti a festivalu a jejím základním stavebním kamenem je hudební program nikoliv nezřízené pití piva,“ dodal Šafr. Hynek Šnajdar

STRANy 12 - 14 Reportáž ze sjíždění labe

STRANy 20 - 21 kapela Tlupa Tlap

STRANy 32 - 33 Pavel Brož

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@ xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423. Grafika: Vojtěch Petr, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Fotografie na titulce: Jan Bartoš, Miloš Šálek

JOSEF RAKONCAJ

Smrt k horolezectví patří Legenda světového horolezectví Josef Rakoncaj (62) má za sebou pestrý a dobrodružný horolezecký život. Dodnes se mluví o tom, jak v letech 1983 a 1986 zdolal druhou nejvyšší horu světa K2. „Když vylezu na kopec, je to euforie, ale ještě mě čeká stejně náročný sestup,“ říká horolezec, který má do konce srpna ve Výstavní galerii Domu tisku v Trutnově výstavu fotografií nazvanou Himálajská odyssea. Co člověka žene k tomu, aby zdolával vrcholy hor? Kdy vám lezení učarovalo? Nejvíc mě to vzalo v roce 1967, kdy mně bylo šestnáct let. Začínali jsme s partou šesti lidí. Měl jsem to štěstí, že si mě vyhlédl kamarád Jirka Novák, který byl později dlouholetým předsedou Českého horolezeckého svazu. Měl přehled, byl výborný lezec a naučil mě i fotit. Kam jste nejčastěji jako kluk chodil lézt? Od roku 1960 bydlím v Turnově. Poblíž jsou Sedmihorky, kde je rozsáhlé skalní město s asi dvěma stovkami věží. Tam jsem chodil lézt. Nebáli se o vás rodiče? Zpočátku jsem to před nimi držel v tajnosti. Pak se to máti dozvěděla, ale nemohla s tím už nic dělat. Stejně jako ostatní sporty i horolezectví něco stálo, ale ona nebyla ochotna na to nijak přispívat. Co jste všechno musel udělat, aby se z vás stal špičkový horolezec? Předpoklad je chtít a mít informace. Začal jsem odebírat anglický časopis Mountain. Byly tam zajímavé články, fotky a při cestách jsme z tohoto časopisu čerpali. Například v Himálajích jsme podle fotografie v tomto časopisu absolvovali výstup a předběhli jsme dobu o třicet let. Vylezl jste na osm osmitisícovek. Jaké to je stát před tak vysokou horou, než se vydáte na vrchol?

5 Je to dlouhodobá věc, expedice trvá několik měsíců. Dlouho trvá příprava. Pochod na úpatí kopce jako byla K2, nám zabral deset dní. Když jste na úpatí, je to ohromující stát před tak vysokou horou. Člověk měří průměrně metr osmdesát a výška od úpatí na vrchol K2 je tři a půl tisíce metrů. Člověk je proti té hoře jako mravenec. Cítíte před horou pokoru? Myslím si, že absolutní. V horách může vždy dojít k ohrožení života. Jako první na světě jste zdolal dvakrát obávanou horu Čogori zvanou K2. Který z těch dvou výstupů byl náročnější? To se nedá moc srovnávat. První výstup v roce 1983 trval čtyři měsíce a druhý v roce 1986 jsme vylezli a slezli za tři a půl dne. Byl to asi jeden z nejrychlejších výstupů na K2. Šlo o dva různé výstupy nejen v technice, ale i v odlišnosti cest.

že nebude mít takovou výkonnost, jako několik roků předtím. Samozřejmě je velmi důležité vědět, kdy s vrcholovým horolezectvím skončit. Mnoho lidí se zabilo mezi čtyřicátým a pětačtyřicátým věkem svého života, kdy už člověk na některé věci nestačí. Povětrnostní podmínky v horách bývají nevyzpytatelné. Kdy víte, že je vhodná doba jít výš? Při silném větru se nedá lézt. Je to ale věc citu, intuice, vyzrálosti a zkušenosti. Horolezec se musí rozhodnout sám, kdy bude pokračovat. Říkal jste si někdy při výstupu, že to nemá cenu, že to zabalíte? Několikrát, a to nejen v Himálajích, ale také třeba v Alpách nebo v Tatrách. Příčinou bylo většinou špatné počasí.

Připravoval jste se nějak na velké výstupy? Nikdy nijak zvlášť. Vždycky jsem jezdil jen na kole jako doplňkový sport. Pro lepší přehled v terénu jsem lezl na pískovci a třikrát až čtyřikrát za zimu jsem na začátku 70. let jezdil na nejtěžší výstupy ve Vysokých Tatrách. Jaké techniky se pro výstupy používají? Dá se to rozdělit na dva hlavní směry. Alpský lehký charakter výstupu a těžká expedice, kdy s sebou táhneme fixní lana. To je myslím ten hlavní rozdíl. Horolezectví je sport pro tvrdé chlapy. Co je na něm nejtěžší? Když se v horách zadaří, tak si horolezec myslí, že ten fyzický fond zůstane. Musí si ale uvědomit, že organismus postupně chátrá a musí čelit tomu, inzerce

Někdy se vrcholu nepodaří dosáhnout těsně pod ním. Naštve to? Když je člověk víc podělaný, něco mu říká, aby to obrátil a šel dolů. Je to vnitřní boj, ale samozřejmě skončit těsně pod vrcholem vždycky trochu naštve.

JOSEF RAKONCAJ Míváte strach? Kdyby strach nebyl, byla by v horách spousta mrtvých. Pud sebezáchovy je limitující faktor dobrého lezce. Šlo vám někdy o život? Šlo. Jednou se nám s kamarádem vytrhla skoba, když jsem se vraceli z Nandy Devi, což je kopec v Indii vysoký 7816 metrů. Zůstali jsme viset na sedmimilimetrovém lanku. Lanko se neutrhlo,

vylezli jsme k vrchnímu bodu a sestupovali jsme dál. To bylo skutečně o vlásek. S horami je spojena i smrt horolezců. Jak to prožíváte, když někdo z kolegů zahyne? Přímo jsem u toho nebyl, že by někdo v naší expedici zahynul. Vzpomínám si ale, jak jeden Ital spadl do trhliny, ještě se stačil vysílačkou ohlásit, ale než přišla pomoc, tak zemřel. K horolezectví to ale patří. Panuje mezi horolezci rivalita? Samozřejmě, že ano. Panuje před, při i po expedici. Je to stejné jako v jiných lidských činnostech, horolezectví není výjimkou. Na který z těch mnoha výstupů a prvovýstupů nikdy nezapomenete? Pro mě byly nejkrásnější zimní prvovýstupy v Alpách ve dvojici. Hezký byl také šestidenní

výstup na Pamíru. Potom klasické expedice na překrásný kopec Nanda Devi v severní Indii, kde pramení řeka Ganga. Severní pilíř nabídl pohyb po ledových útvarech podobných houbám. Myslím, že to byla jedna z nejhodnotnějších himálajských cest. Krásná cesta byla také jižní stěnou na Annapurnu. Co cítíte, když stojíte na vrcholu? Je to euforie. Všechny vrcholové pasáže jsou

dlouhé a horolezec se tam pohybuje velice pomalu. Když se vyleze na vrchol, tak zavládne pocit, že to končí, ale je třeba se ještě vrátit, což bývá někdy těžší, než jít nahoru. Obezřetnost při pohybu v terénu je stále na místě. Jste známý odpůrce kyslíkových přístrojů používaných některými horolezci při výstupech. Proč? Je to klasický doping, který není v jiném sportu tolerován. Při vdechování kyslíku se horolezec v osmi tisících metrech pohybuje jako v šesti tisících. Osmitisícovka je výzva, když se kyslíkem předem degraduje, tak to jde proti smyslu lezení. Jaké vlastnosti by měl mít správný horolezec? Je to všehochuť. Traduje se ale, že člověk, který leze, by měl mít tvrdší charakter, než běžný člověk. Důležité jsou také vztahy mezi horolezci,

7 ty bývají někdy hodně hluboké. Na rozdíl od ostatních sportovců jsou horolezci v horách sami bez diváků. Nevadí vám, že nemáte publikum? Ba naopak. Nechtěl bych, aby se někde na kopci shromáždili fanoušci jako na fotbale.

Ještě si občas někam vylezete? Každým rokem nepravidelně jezdím na vršky, které jsem kdysi chtěl vylézt, ale nepodařilo se mi to. Například jsem byl v severozápadním teritoriu Kanady hned vedle Grónska. Loni jsme byli v Utahu a lezli jsme na pískovcovou, dvě stě padesát metrů vysokou věž zvanou Mojžíš. Cítíte se být legendou? Ani nevím, co to je. Když se ale ohlédnu zpět a zrekapituluji vše, co jsem vylezl, tak si myslím, že to nebylo špatné. Co vystavujete ve Výstavní galerii Domu tisku v Trutnově? Při lezení se musím překonávat, abych vůbec s sebou vzal foťák a přinutil se fotit. Co snímek, to unikum. Času na focení je na kopcích málo, ale dělal jsem to celý život a až teprve nyní jsem měl čas to zpracovat. Výstava v Trutnově je takovou retrospektivou těch nejvyšších hor světa, kde jsem se účastnil výstupů. Hynek Šnajdar, foto: Vilém Fischl JOSEF RAKONCAJ - narozen 6. dubna 1951 ve Dvoře Králové - je světově proslulý horolezec - vystoupil na osm osmitisícovek - jako jediný na světě zdolal dvakrát horu K2 - má za sebou 54 prvovýstupů - vydal pět knih a natočil několik filmů - žije v Turnově

program

KOMPLETNÍ ROČNÍ PÉČE zdarma

3+1

ZDARMA získáte: + PRAVIDELNÉ

kontroly zraku + poradenství v oblasti PÉČE O ZRAK

+ 4. BALENÍ kontaktních čoček ZDARMA

+ v průběhu nošení

MOŽNOST ZMĚNY DIOPTRIÍ

TRUTNOV, Bulharská 139

tel. 499 812 561 | 777 212 561

www.optika-malinsky.cz

ZAJÍMAVOST

Luděk Munzar Šéfkuchař z Miami Beach Zní to jako pohádka. Luděk Munzar (28), kluk z malého českého města, se díky kuchařskému umění dostal až za oceán. Vařil na prosluněné Floridě, před zraky televizních kamer a pod dohledem přísných kritiků. Má úspěch, i proto si může vybírat z mnoha pracovních nabídek. Zrovna teď je ale v Čechách, což byla ideální šance na rozhovor. Naše téměř dvouhodinové setkání proběhlo v trutnovské restauraci U kostela, kde Luděk před deseti lety svoji kuchařskou kariéru začínal. „Poprvé jsem tady vařil ještě jako kluk z učňáku. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že jednou budu vařit v Americe,“ smál se nad hrnkem čaje. Teď si ale zpátky doma v Trutnově. Máš dovolenou? To právě nemám. Momentálně totiž dělám poradce několika restauracím. Teď právě makám na dvou projektech - otevření zcela nových restaurací v Praze a na několika dalších v cizině. Jednu restauraci otevřeme během měsíce a druhou nejpozději v srpnu. Co to znamená, dělat poradce v restauraci? Pomáhám při výběru personálu a sestavení jídelního lístku, snažím se navrhnout, jaký styl by kuchyně měla mít, prostě mluvím do všeho, co se týká kuchyně. Pomáhám ale i v rozjetých

restauracích. Třeba přijedu na jeden, pomůžu jim sestavit a uvařit menu, poradím a zase jedu pryč. Jak se může kluk vyučený na kuchařském učilišti tady u nás dostat až do USA, na Floridu do prosluněného Miami Beach? Tvrdou prací. Jinak to ani nejde. Bohužel, na učňáku se toho člověk moc nenaučí. Spoustu věcí jsem se musel naučit sám, sledoval jsem kuchařské dění okolo sebe a snažil se co nejvíc makat. Začínal jsem sice tady U Kostela, ale brzy jsem odešel do Prahy. Jsou tam lepší výplaty a hlavně jsem se tam hodně naučil od špičkových českých kuchařů. Hned ve dvaceti jsem tam poprvé dělal šéfkuchaře. Pak jsem byl krátce zástupcem šéfkuchaře, ale brzy jsem se stal znovu šéfem. Kdy jsi poprvé začal přemýšlet o zahraničním angažmá? Asi ve čtyřiadvaceti jsem poprvé odjel za prací do Německa. Jak se říká, nabil jsem si tam držku,

9 majitel měl hodně slibů a taky hodně chyb. Načas jsem se proto vrátil domů. Vařil jsem ve Špindlu. Jednou mi zazvonil mobil, a v něm se ozval hlas, jestli bych nechtěl dělat na Miami Beach zástupce šéfkuchaře. A jestli bychom se mohli sejít. Tak jsme se sešli, já dostal do pondělka čas na rozmyšlenou. Jenže v neděli mi ten dotyčný zavolal, že mě chce jako šéfkuchaře. Tak jsem to vzal. Co tě čekalo na Floridě za problémy? Prvním byla řeč. Neuměl jsem anglicky. Všechno jsem se tam učil za pochodu, žádná legrace to nebyla. Občas mi naštěstí pomohla tlumočit kamarádka Kačka. Navíc jsem se musel rozkoukat poměrně rychle, tam všechno funguje úplně jinak, je to jiný svět. A na Ocean Drive v Miami Beach, kde jsme měli restauraci, bylo vše ještě úplně jinak. Kvalita restaurací tam byla špatná. A co samotná restaurace? Otvírali jsme ji jako úplně nový podnik. Nejdřív jsem připravil koncepci, sestavil menu, pak vybavil kuchyni a vybral personál. Jenže já neznal okolní restaurace, takže někdo při přijímacím pohovoru tvrdil, že vařil tam či onde, a já mu to prostě musel věřit. Komplikací také bylo, že tam mají všichni ve zvyku používat označení manažer, ale přitom nic neumějí. Aby toho nebylo málo, musel jsem také složit zkoušky z hygieny, což nebyla žádná sranda. Bylo to 92 otázek.

O čem bylo tolik otázek z hygieny? Jen pro příklad, jedna z otázek byla: Jak mají být správně poskládané suroviny v lednici. Ve státech totiž může být všechno v jedné lednici, ale musí to být srovnané podle sortimentu v patrech. Personál byl dobrý? No … první den jsem dal kuchařům za úkol, aby mi uvařili, co umějí nejlíp. Když mi pak někteří naservírovali kuřecí nudličky a ještě v takové všelijaké podobě, říkal jsem si, že toho asi moc neumí.

Vyměňte svůj starý satelitní přijímač za nový v HD! • Jen za

999 Kč (vč. DPH)

• Úspora až 2 000 Kč ze standardní ceny přijímače • Skylinkem certifikované přijímače

Poslechněte si brilantní zvuk domácích kin Pioneer, Bose v našem showroomu na plátně s úhlopříčkou 3 m.

zajímavost

Pak vyšlo najevo, že někteří nemají základní kuchařské dovednosti. Třeba správně krájet. Přitom řada z nich chodila do druhé nejlepší kuchařské školy v Americe. Takže jsem je to musel naučit já. Rozjezd restaurace vyšel? Otevřeli jsme mimo sezónu, což bylo znát. Ale začali k nám chodit tamní lidi, že prý konečně klidná restaurace s dobrým jídlem. Dělali jsme spíše evropskou kuchyni, ovlivněnou Francií a Itálií. Naučilo se k nám chodit taky hodně Čechů, kteří žijí v Miami. Osobně jsem byl spokojený. Hodně se tam o mně psalo, jeden z kritiků o mně dokonce napsal, že jsem vizionář… Po dvou letech si ale změnil místo. Kam jsi zamířil? Nabídli mi místo šéfkuchaře v hotelu Vila Versace. To znělo úplně parádně. Na to, že tam jezdili zákazníci v Rolls Roysech a jiných luxusních autech, se ale personál v kuchyni choval jako prasata. Bylo to prostě špatný, takže jsem radši rychle odešel. Teď jsem sice zpátky v Čechách, ale už mám zase nabídky jít znovu do ciziny, takže se rozmýšlím, jestli nějakou přijmu. Je tedy situace horší v české gastronomii nebo v zahraničí? U nás je to mnohem horší než ve světě. Sice se říká, že česká gastronomie jde nahoru, ale podle mne jde její kvalita ještě více dolů. Nejsou lidi, kteří by to chtěli dělat, mladým lidem se nechce pracovat. Hospody vaří z různých polotovarů, kaši dělají z prášku a podobně. Tvrdí sice, že tak nevaří, ale bohužel je to tak. Strávníci se zase chtějí najíst levně. V Česku je málo kvalitních surovin. Co je v zahraniční odpad, z toho se u nás v poklidu vaří. Bohužel, velká spousta strávníků inzerce

to sní, mlčí, nedokážou říct svůj názor. Hlavně, že se najedli za malé peníze. Jak poznat dobrou hospodu? Nejlepší je, když ji někdo doporučí. Jinak se musí posoudit víc věcí. Jak vypadá, zda je v ní čisto a upraveno na stolech, jak vypadá jídelní lístek.

11 Jestli je plná nebo prázdná nemusí rozhodovat. Zažil jsem jednu úplně prázdnou restauraci, a přitom tam uvařili výborné jídlo. U nás chybí recenze, podle kterých by se lidé mohli orientovat, kam zajít na oběd. Jaké máš nejhorší a nejlepší zážitky z restaurací? Oba mám ze zahraničí, z podniků s michelinskou hvězdou. Ten nejlepší jsem měl v jedné německé restauraci. Jídlo bylo perfektně naservírované, dobře udělané, skvěle tam obsluhovali, byla to prostě pecka. Personál byl příjemný i přesto, že jsem tam přijel obyčejným českým autem a zaparkoval vedle luxusních rolsů a bentley. Nejhorší mám z Chicaga. Nechovali se ke mně dobře, málem pro mě neměli místo u stolu, nechtěli mi dát kabát do šatny, a podobně. Změnilo se to ve chvíli, když jsme si řekl o šestichodové degustační menu, což byl top nabídka restaurace. Jenže jedna z příloh hlavního chodu byla zkažená. Když jsem to personálu řekl, pohádali se se mnou, že to není možné, ačkoliv to bylo patrné už na pohled. Otázka na závěr: Vaříš i doma? Moc ne. Mám rád profesionálně vybavenou kuchyni, což doma nemám. Radši si někam zajdu. Aspoň můžu posoudit, co vaří ostatní. Omrknout zajímavé nápady. Pavel Cajthaml, foto: Tomáš Loutocký

Ochutnávat jídla kolegů či konkurentů je oblíbenou činností Luďka Munzara. „Nevadilo mi ale ani to, když jsme na Floridě zašli na klasickou americkou snídani,“ vysvětluje.

reportáž

Na raftu po rozbouřeném Labi Raftování je ideální relax. Seberete partu, půjčíte loď a odrazíte se od břehů. Vychutnáváte přírodu, zpěv ptáků a občerstvení u kotvišť příhodně postavených hospůdek. Jednou za dva roky se ale pro vodáky v Podkrkonoší mění aktivní odpočinek v dobrodružství. Ve Špindlerově mlýně pouští Labskou přehradu a hladina řeky se zvedne o několik metrů. Břehy Labe nad Vrchlabím ten víkend pokryjí vodácké dodávky a čluny všech barev i velikostí. My jeli na raftu. Naprosto přesně si vybavuji moment před čtyřmi lety, kdy jsem rozbouřené Labe viděla poprvé. Se strachem v očích jsem se otočila na svůj doprovod a napůl žertem pravila: „Jestli se mě chceš zbavit, jsou jednoduší způsoby.“ Garde se usmálo a podalo mi pádlo. Z první raftařské zkušenosti se vyklubal můj nejlepší adrenalinový zážitek. Po čtyřech letech se na Labe vracím. Poučená, zkušenější a tentokrát nadšená.

S chodidly pevně zaháknutými v popruzích pádluju jako o život. Vyhýbám se obřím balvanům, skláním hlavu před větvemi a skládám se do raftu před prvním jezem. Nemám čas oddechnout, natož se napít. To ostatně ani nepotřebuju. Voda se na mě valí ze všech stran. Shora prší, zespodu cákají peřeje a z boků kolegové raftaři. Nebýt neoprénu, jsem od hlavy k patě promočená po prvních dvou minutách.

Utahuju pásek na helmě a vestě, a naskakuju do člunu. Jako háček mám za úkol varovat kormidelníka před kameny. Chvíli mi ale trvá, než se vůbec zorientuju. Řeka s kormidelníkem se předhání v tom, kdo umí řvát hlasitěji. Proud je zatraceně rychlý a za prvních třicet vteřin ve vodě už jsem schytala dvě ledové sprchy.

Měníme posazení v lodi. Teď sedím uprostřed a mým hlavním úkolem je pořád pádlovat jako o život. „Deniso, neflákej to a zabírej pořádně!“ komanduje mě kormidelník. Po dvou rychlých jízdách z pěti funím jako lokomotiva a svaly přestávají pohánět pádlo takovou rychlostí, jakou bych chtěla. Únava je znát i na ostatních v lodi.

13 Chvilková nepozornost se trestá. Najíždíme na balvan a nemůžeme se z něj odrazit. Zasekli jsme se. Lukáš se snaží odlepit loď od kamene pádlem. Ztrácí stabilitu a padá. Citím, jak se naklání loď, nemůžu se pořádně chytit popruhů a padám na kolegu. Po mně padají ještě další tři. „Hlavně nepouštěj pádlo,“ probleskne mi hlavou a marně lapám po dechu. Řeka teče zatraceně rychle a je ledová. Má čtyři stupně. Křečovitě držím pádlo, deru se nad hladinu a snažím se hledat zbytek posádky raftu. Jednoho vidím ve vodě. Něco na mě řve, ale přes hukot řeky nevím co. Proud mě táhne hlavou napřed. Stále se nemůžu nadechnout. Nohy naráží o kameny, ale bolest necítím. Marně vzpomínám, jestli jsem pořádně dopnula vestu. Unáší mě to snad dvě stě metrů. Vím, že inzerce

reportáž

za chvíli bude jez …. „Chyť se,“ slyším z ničeho nic. Nevím od koho ani z jaké strany. Předjel mě člun pro dva a natahuje se z něj pomocné pádlo. Nakonec mě vytáhli za vestu do lodi. Mapuju pohledem situaci. Pozici na raftu uhájil z pěti lidí jeden. Další dva se při pádu chytli boku lodi a povedlo se jim vyškrábat zpátky. Poslední přišel po svých. Zjišťujeme škody. Loď je celá, navíc máme jen několik šrámů a přišli jsme o dvě pádla. „Jedno chytla loď před náma,“ říká můj zachránce. Vodácká sounáležitost. Nikdy nezklame. Rozrážet vlny vyjel náš raft ten den ještě dvakrát. Poslední jízdu jsem si ale nechala s klidem ujít. Dolehla na mě zima a únava. Před sebou jsem

inzerce

však měla ještě den druhý. Kdo se někdy dobrovolně převlékal v deseti stupních z vyhřátých kalhot do mokrého neoprénu ví, že vodáctví je o lásce. A pevném zdraví. Denisa Gumbírová

programy kin

Trutnov 1. 6. 16.30 1. a 2. 6. 19.00 2. 6. 16.30 3., 4. a 5. 6. 19.00 6. 6. 16.30, 18.30 7. a 8. 6. 16.30 7., 8. a 9. 6. 19.00 9. 6. 16.30 10., 11. a 12. 6. 19.00 13. 6. 19.00 14. a 15. 6. 16.30 14., 15. a 16. 6. 19.00 16. 6. 16.30 18. a 19. 6. 19.00 20. 6. 19.00 21. a 22. 6. 16.30 21. a 22. 6. 19.00 23. 6. 16.30 23. 6. 19.00 24., 25. a 26. 6. 19.00 27. 6. 19.00 28. a 29. 6. 16.30 28., 29. a 30. 6. 19.00 30. 6. 16.30

Království lesních strážců (3D) Velká svatba Království lesních strážců Tísňová linka Šmejdi Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese (3D)

Isabel

Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese

Rozkoš v oblacích Nazareth: Nekonečný rockový příběh Star Trek: Do temnoty (3D) Pařba na třetí Star Trek: Do temnoty Hurá na Francii Vězení umění Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (3D)

Velký Gatsby Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic Velký Gatsby (3D) Po zániku země Call Girl Madagaskar 3 (3D) Teror Madagaskar

Dvůr Králové 1. 6. 1. a 2 6. 2. 6. 4. 6. 5. a 6. 6. 8. 6. 8. a 9. 6. 11. 6. 12. 6. 13. 6. 15. a 16. 6. 18. 6. 19. 6. a 20. 6. 22. 6. 23. 6. 25. 6. 26. a 27. 6. 29. 6. 29. 6. 30. 6. 30. 6.

17.30 20.00 17.30 20.00 20.00 17.30 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 17.30 20.00 17.30 20.00

Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese (3D)

Pařba na třetí

Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese

Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama Tísňová linka Croodsovi Jen Bůh odpouští Kříž cti Star Trek: Do temnoty (3D) Star Trek: Do temnoty Teror Nazareth: Nekonečný rockový mejdan Z cizího krev neteče 2Muž z oceli (3D) Muž z oceli Čtvrtá mocnost Po zániku země Království lesních strážců (3D) Světová válka Z (3D) Království lesních strážců Světová válka

Placený článek

Patria není jen hotel Hotel Patria v Náchodské ulici nabízí nejen ubytování, ale místní obyvatelé zde mohou využít řady jeho dalších služeb. V kuchyni se denně vaří hotová a minutková jídla za rozumné ceny. V hotelu se nacházejí tři restaurace, které jsou vhodné i pro pořádání svateb, narozeninových a jiných oslav. Rodiny s dětmi, maminky s kočárky a odpůrci kouření zajisté ocení nekuřáckou restauraci. Za příznivého počasí si můžete posedět na letní zahrádce přímo u promenády lemující řeku Úpu. Kuchaři pro hosty připravují čerstvé domácí pokrmy, sezónní speciality a tradiční české pochoutky. V suterénu budovy je pro veřejnost otevřen večerní bar, který si mnozí obyvatelé Trutnova spojují se svým mládím. „Bar hotelu byl v 80. a 90. letech hojně vyhledávaný. Pořádaly se tu vyhlášené hudební večírky. Rádi bychom tuto tradici obnovili.

Zrekonstruovali jsme původní zařízení i taneční parket. Bylo by hezké, kdyby se k nám vrátili původní návštěvníci. Zatím je bar otevřený šest večerů v týdnu a je zde k dispozici jukebox a taneční parket,“ říká ředitelka hotelu Hana Mládková. Velké oblibě se také těší víceúčelové hřiště, kde si za skvělou cenu zahrajete tenis, volejbal a další hry. V loňském roce dostal hotel moderní fasádu se zateplením a letos bude pokračovat rekonstrukce restaurační části a ploch před hotelem. V prosinci slaví budova hotelu 30. výročí od založení. Veškeré aktuality včetně denní nabídky jídel můžete sledovat na www.hotelpatria.cz. Hotel Patria, Náchodská 358, 541 01 Trutnov

inzerce

NOVĚ

Točená ZMZRLINA z Opočna

• půjčování knižních novinek od nakladatelství Grada • každý den čerstvé domácí sladké pečivo nejen ke kávě • časopisy k přečtení zdarma • ke každé kávě dostanete ZDARMA noviny MF Dnes Pondělí až pátek: 8:30 - 18:00 hod. Žižkova č.p. 277, Trutnov (bývalý kojenecký ústav) Rezervace na tel.: 774 146 233, kalkusova@barevnedomky.cz

www.oranzovakavarna.cz

Nekuřácká kavárna s dětským koutkem, venkovním posezením a dětským hřištěm

osobnost

Zdeněk Trnka Bývalý učitel češtiny na trutnovském gymnáziu Zdeněk Trnka (87) byl i komponistou. Jeho příznivci chtějí, aby dostal ocenění Senior Prix 2013. To uděluje Nadace Život umělce osobnostem za celoživotní uměleckou práci. Na facebooku iniciovala podporu tohoto záměru žacléřská filmařka Karin Venhauer.

Zdeněk Trnka se narodil 18. července 1925 v Újezdě nad Zbečnem. „Od malička jsem se musel učit hrát na housle. Jak já to nenáviděl,“ svěřil se v roce 2010 Trnka ve svém bytě v prvorepublikové vile na Libušince v Trutnově. To se však zlomilo v roce 1940. Přihlásil se do hudební školy, kde hrál na housle. Chodil i k řediteli Ferdinandu Vodičkovi, žákovi skladatele Vítězslava Nováka, na klavír a harmonii. V roce 1944 skládá zkoušky na konzervatoř, která však byla záhy Němci uzavřena. Už se tam nevrátil. Po válce se seznámil se skladatelem Václavem Talichem. „Vyprávěl mi o hudbě a o Josefu Sukovi,“ prozrazuje. Klíčovým okamžikem bylo i setkání s básníkem Jaroslavem Seifertem. Na Trutnovsko ho přivedla láska. Působil v Malých Svatoňovicích a od roku 1953 učil na gymnáziu v Trutnově, v roce 1972 byl vyhozen. Vrátil se až v roce 1990 a učil tam do důchodu. Trnka napsal tři opery, muzikál, instrumentální skladby a cykly písní. Třicet let vedl smíšený sbor Foerster-Smetana v Úpici, hrál v Úpickém smyčcovém kvartetu na violu, dirigoval orchestr v Hostinném… „Druhým rokem sháníme peníze pro uspořádání koncertů Písně Zdeňka Trnky & Verše Jaroslava Seiferta v Uffu. Rezervované termíny koncertů jsou na 25. nebo 26. září,“ uvedla Venhauer. Hynek Šnajdar

hudba

Tlupa Tlap, folkrocková „rodinka“ z Pilníkova

V trutnovském okrese nenajdete jinou kapelu, která je tak provázaná příbuzenskými vztahy, jako pilníkovská Tlupa Tlap. Základ šestičlenné formace (čtyři muži a dvě ženy) totiž tvoří dva manželské páry. Rodinnou atmosféru dotváří ještě bratr jedné z členek.

Už při pohledu na složení folkrockové skupiny rou Paděrou pod názvem Kaluže, který se časem se může čtenářům zamotat hlava. Matěj Hanč, vžil v kraji jako pojem klasické folkové kapely. Martin Pachl, Jana Pachlová (dříve Paděrová), Teprve s příchodem dalších se postupně začalo Ondra Paděra, Jana Paděrová (dříve Bažantová) a přitvrzovat. „Nebylo to do té doby špatné, ale my Jan Bažant. „Spousta lidí nám prorokovala, že to se chtěli dostat muzikantsky jinam a oslovit další nebude v kapele fungovat, když tam máme dva posluchače,“ vysvětluje Paděrová. manželské páry. Samozřejmě, že si někdy lezeme Ročně měla kapela na kontě zhruba 25 koncertů a na nervy, ale zvládáme to statečně. No a vidíte, hudebních vystoupení, ale ve skupině bylo jasné, hrajeme spolu už čtrnáct let,“ říká zpěvačka Jana že to hudebně ještě není úplně ono. „Dokud jsme Paděrová. Rodinné vazby naopak hudebníci poneměli bubeníka, tak nám to stále připadalo málo važují za výhodu.“ Nemusí se tolik mluvit, protvrdé. Teprve když jsme našli Matěje Hanče, tak tože se výborně známe a dobře spolupracujeme. to bylo ono,“ směje se Paděrová. Folkrock je Navíc jsme zvyklí, že autoři Martin s manželkou nyní sice dominantní, ale ne jedinou hudební Janou už většinou přinesou hotové písničky.“ dramaturgií. „Zkoušíme všechny styly, které nás Během sedmnácti let formace prošla určitou probaví. Jediné, co jsme snad ještě nezkusili, je opera CCC boty Trutnov 148x52.QX_CCC boty Trutnov 148x52 23.05.13 15:46 Stránka 1 měnou. V roce 1996 ji založili Martin Pachl s Ond- a dechovka,“ přiznává Paděrová. inzerce

LETNÍ KOLEKCE již v prodeji! Navštivte prodejnu CCC v Trutnov Retail Park (vedle Tesco)

CENY OD 199

Kč

21 S příchodem bubeníka a přechodem na tvrdší muziku nastala i další změna. V závěru roku 2010 si dali pilníkovští muzikanti jiný název. „Poklidné“ Kaluže vystřídala „divočejší“ Tlupa Tlap. „Nový název nám přijde vtipnější, zvučnější a rytmičtější, k folkrocku mnohem vhodnější. A taky v něm není žádný háček, který by vadil našemu kapelníkovi při psaní plakátů, jako to bylo u Kaluží.“ A proč právě Tlupa Tlap? „Přesně to vystihuje, že jsme tlupa nadšenců, která se snaží svýma tlapama uhrát, co se dá,“ směje se Jana Paděrová. Kdo kapelu zná, ví, že se nebojí experimentů. Neúnavně se pokouší nasadit do hudby netradiční nástroje, momentálně jich používá dvacet!

asi o to lidé nemají zájem. Každý sice říká, že by do klubu chodil, ale když tady nějaký byl, tak to tak nebylo,“ lituje Paděrová. Kdo nestihne pilníkovský křest, může si kapelu naživo vychutnat v sobotu 8. června při Muzejní noci v Trutnově. Pavel Cajthaml, foto: archiv kapely

A o čem jsou texty? Je to určitý mix, nic vyhraněného. Jana Pachlová píše většinou o ženských tématech. Ondra Paděra se zase snaží do písní dostat humor. „Máme ale i písničky, které moc humorné nejsou. Třeba o nástupu neonacismu, nebo o domácím násilí. Prostě se občas snažíme vyjádřit i k aktuálním věcem,“ říká Paděrová. Mimořádnou odměnou je pro kapelu nově vydané CD. Jmenuje se Tlupa Tlap a v pátek 7. června od 19.30 hodin ho společně s kapelou Neřež slavnostně pokřtí v areálu pilníkovského Penzionu U Skutilů. „Bude to pro nás velká sláva. Chystáme se na to od počátku roku,“ přiznává Paděrová. Na nové desce bude čtrnáct skladeb, kromě dvou všechny další zcela nové. Kdo ale chodí pravidelně na koncerty Tlupy Tlap, bude už i ty nejnovější písně znát, přestože je kapela možná známější za hranicemi hradeckého kraje - na Moravě, v jižních Čechách, v Praze a Liberci. „Zatím jsme ještě bohužel nehráli na trutnovském festivalu. Tady ve městě navíc chybí muzikantský klub, ale inzerce

TLUPA TLAP - vznikla v roce 1996 jako Kaluže, v roce 2010 byla přejmenovaná; tři členové kapely jsou z Pilníkova, další jsou z Trutnova a Hostinného - v pátek křtí první CD Složení kapely: Martin Pachl –kapelník, kytary, zpěv Ondra Paděra – baskytara, zpěv Jana Pachlová (dříve Paděrová) – zpěv, klavír Jana Paděrová(dříve Bažantová) – zpěv, příčná flétna, altsaxofon, bubínky, perkuse Jan Bažant – tenorsaxofon, klarinet, zpěv Matěj Hanč – bicí nástroje, zpěv

událost

Sochy vtrhnou počtvrté do ulic, tentokrát v abstraktním duchu Tradice, kterou mohou Trutnova závidět i větší města, pokračuje. V letošním roce to bude počtvrté, kdy Dolní promenáda a prostor před Uffem budou patřit sochařskému umu mladých autorů. V souvislosti s výtvarným podnikem Sochy do ulic, který každoročně pořádá městská galerie, tentokrát svá díla představí umělci Viktor Paluš a Lukáš Rais. „Oproti minulým ročníkům, kdy jsme pozvali zavedené umělce české výtvarné scény, jsme letos sáhli do vod mnohem mladších autorů. Čerstvý diplomant Viktor Paluš z Fakulty výtvarných umění v Brně představí před Uffem svoji diplomovou práci, která má pracovní název Moloch,“ řekla nám ředitelka galerie Lucie Pangrácová. Jeho dílo tvoří svařená kovová konstrukce, která inzerce

má zajímavý vznik. „I když to je abstraktní věc vychází z konkrétní realistické sochy. Autor ji naskenoval a sken nazvětšoval do miniaturních detailů, které mají tvar polygonu. Z toho pak vytvořil rozměrné dílo,“ vysvětluje ředitelka. Paluš měl letos v Trutnově původně vystavit obrovskou Chobotnici, ale tento záměr byl přesunut na příští rok, protože galerie koncepci změnila.

23 Stěžejním autorem letošního ročníku bude Lukáš Rais, který studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Orientuje se na velké industriální svářené sochy, které zaplní prostor na Dolní promenádě od Obchodní akademie až po kamenný most u vlakového nádraží. Jeho velkoformátové práce se jmenují Ironie, Archimedon, Cesta trubky a Noha.

„Jsou to však dobře vytvořená díla. Snažím se výstavy v ulicích koncipovat tak, aby byl divák svědkem toho, co je v současném umění možné,“ dodala ředitelka galerie. Letošní projekt Sochy do ulic bude zahájen v sobotu 8. června. V 17 hodin začne v městské galerii Muzejní noc a potom se účastníci přesunou na nábřeží řeky Úpy, kde bude slavnostně zahájena výstava soch. V příštím roce se v ulicích svými díly představí studenti Fakulty výtvarného umění v Brně a jejich díla budou mít „zvířecí“ charakter. Kromě Palušovy Chobotnice jeden ze studentů představí ledního medvěda bez kůže a expozici doplní renomovaný sochař Michal Gabriel třemi červenými koňmi v životní velikosti. Projekt Sochy do ulic začal v roce 2010. Trutnovanům i návštěvníkům města během tří let předvedli své práce umělci Michal Gabriel, Jaroslav Róna, Marius Kotrba, Tomáš Medek a Michal Trpák. Hynek Šnajdar

U Raisových prací je cítit pevná ruka člověka, který umí udělat dobrou figuru a teď přešel k abstrakci. „Původně se vyučil automechanikem, a to zvládnuté řemeslo je tam hodně vidět,“ poznamenala Pangrácová. Ta připouští, že abstrakce, kterou návštěvníci ještě v exteriérech města neměli možnost vidět, jim možná nebude tak blízká. inzerce

výstavy v trutnově

Muzeum Podkrkonoší TRUTNOVSKO VE FOTOGRAFII JIŘÍHO HAVLA Věhlasný fotograf a trutnovský občan Jiří Havel, známý hlavně jako fotograf Krkonoš, představí na výstavě černobílé a barevné fotografie města Trutnova a přilehlého okolí, které pořizuje od 60. let do současnosti. Jeho snímky s nezaměnitelnou poetikou dobře vystihují krásy města i okolní krajiny v proměnách ročních období. Vernisáž se koná ve čtvrtek 6. června od 17 hodin. Výstava potrvá do 27. října. CHARLES MAYER (1897 - 1973). ZAPOMENUTÝ MALÍŘ TRUTNOVSKA Trutnovský rodák Charles Mayer byl velice uznávaným malířem s mezinárodní zkušeností i pohnutým a zajímavým životním osudem. Bydlel v Trutnově s přestávkami od narození až do šedesátých let 20. století, takže jeho obrazy a obrázky zdobí nejednu domácnost. O to smutnější je fakt, že za svého života v Trutnově prakticky nevystavoval. Tento dluh vůči Mayerovi splácí právě tato výstava. V umělcově tvorbě převažují motivy z oblíbené Francie i Trutnovska. Vernisáž se koná ve čtvrtek 20. června od 17 hodin. Výstava potrvá do 22. září. HIC SUNT DRAcONES / ZDE JSOU DRACI Unikátní výstava výtvarných prací Skupiny českých a slovenských surrealistů na téma Drak. V muzeu mají návštěvníci možnost obdivovat výtvarné práce zaměřené na symboliku dračího ocasu. K výstavě je připravený katalog, expozice potrvá do 9. června. TAJEMSTVÍ A POKLADY HRADU VÍZMBURKU Vízmburk - nejvýznamnější dochovaný středověký hrad regionu, někdy také označovaný jako Východočeské Pompeje - je námětem nové expozice v prvním patře muzea. Návštěvník výstavy se seznámí nejen s historií hradu Vízmburk, ale bude moci zhlédnout velké množství keramických nádob, kovových předmětů i stavebních prvků, objevených archeology při výzkumu hradu. Výstava je prodloužena do 31. srpna.

Galerie města ANTONÍN SLAVÍČEK Exkluzivní výstava prací asi nejvěhlasnějšího českého krajináře. Na Slavíčkově trutnovské expozici se výrazně podílel přední český historik umění Jaromír Zemina, právě on o jeho díle promluví. Šest desítek exponátů zapůjčí Národní galerie v Praze, Galerie moderního umění v Roudnici, Galerie

výstavy v trutnově hlavního města Prahy a Sbírka Pražského hradu. Vernisáž bude ve středu 19. června od 17 hodin, vystoupí Stamicovo kvarteto. Výstava potrvá do 31. srpna. JAROSLAV JIRMAN: TÓNY V JAZZU Výstavní prostor MěÚ stále patří hudebnímu festivalu Jazzinec. Fotografie ukazuje trutnovský fotograf Jaroslav Jirman. Nabízí unikátní přehlídku našich i světových jazzmanů tak, jak jejich vnitřní svět v zakletí tónů zachytil při trutnovských koncertech. Výstava je v pořadí poslední z cyklu Jazzinec Exhibitions. Potrvá do 21. června.. SEN SAFARI JOSEFA VÁGNERA Výstava fotografií africké přírody a exotických zvířat v prostorách městského úřadu. Stejný název nese i kniha - deník manželů Vágnerových z roku 1971, který si vedli při výpravách do Ugandy a Keni, kde odchytávali zvířata pro Zoo ve Dvoře Králové. Josef Vágner působil v letech 1965 - 1983 jako ředitel zoo, kterou rozšířil nejen o safari. K vidění bude exotická krása z Ugandy, Keni a Tanzanie. Vernisáž bude ve středu 26. června od 17 hodin, expozice potrvá do 6. září. inzerce

Galerie Uffo MAREK SLAVÍK: IMAGINACE Novinkou bude výstava mladého autora Marka Slavíka. „Témata výjevů mají za cíl částečně divákovi rozkrýt bizarnost a neuchopitelnost podvědomí, kde se řada vjemů snoubí v jednom uceleném obrazovém celku. Hmota pojímající figuru ztělesňuje celé podvědomí jako amorfní celek, obsahující veškeré pocity, obavy, stres a neschopnost čelit situacím v normálním životě. Zároveň přináší vnitřní uspokojení, jež je patrné na figuře, která je hmotou obtáčena a pojímána.“ Vernisáž se koná ve středu 5. června od 18 hodin. Výstava potrvá do 9. července.

Galerie Hippo PETR RUFFER: KRKONOŠE - KOUZELNÁ KRÁSA HOR Výstava fotografií z našich nejbližších hor. K vidění vždy ve všední dny, při otevírací době prodejny v Bulharské ulici. Začala 1. května a potrvá do konce června.

pROGRAMY MĚST

Hostinné Rezervace: +420 499 816 513, podhradem@podhradem.cz www.podhradem.cz

DISCO – každý PÁTEK a SOBOTU

vstupné 40,-

NOVĚ FRESH LETN KOKTEJLY Í

výstavy do 25. 8. – klášter „Motivy mandal vetkané do koberců (kolekce Koberce Grund jako mandaly), jemné dětské mandaly na hedvábí či společné výtvarné práce dětí a rodičů vnímáme jako zajímavou konfrontaci, zároveň však cítíme jednotu v radosti a energii, se kterou byly vytvořeny,“ říkají organizátoři výstavy Mandaly ve znamení čtyř živlů ze Základní školy Sluneční.

program Červen STŘEDA 5. 6. od 19.00 hod.

TRIBUTE to JIMI HENDRIX,

dvůr králové

DANI ROBINSON & STONEFREE CZEXPERIENCE (USA) předkapela EFFECT (CZ-TRUTNOV)

EXPOZICE 7. 6. – 1. 9. – Stará radnice

vstupné 180,-

Jak se žilo v podkrkonošských chalupách to je výstava ukázek lidového nábytku, keramiky nebo dobového oblečení. Nechybí ani ukázky řemesel, jako tkaní, výroba došek a podobně. Výstavu doplňují fotografie Karla Hníka.

PÁTEK 14. 6.

HAWAI A KAPITÁN MORGAN NIGHT KARIBSKÉ GO - GO TANEČNICE KARIBSKÉ RUMY, HULA - HULA VĚNCE A PŘEKRÁSNÉ BARMANKY PÁTEK 21. 6.

NEW LOOK PÁRTY – BE BEAUTIFUL PROFI KADEŘNICE - QUATRO TETOVÁNÍ TECHNIKOU AIRBRUSH NUMEROLOŽKA A KARTÁŘKA MARTINA VEGA

Vrchlabí VRCHLABSKÉ HUDEBNÍ LÉTO 21. a 28. 6. – Náměstí TGM V souvislosti se 480. výročím založení města Vrchlabí se uskuteční hudební akce Vrchlabské hudební léto. Po dva červnové pátky vždy od 16 hodin si mohou návštěvníci zajít na hudební koncert. Nejdříve se jim představí skupina Tlupa Tlap a potom kapela Driák.

úpice, rtyně ČESKÁ SKALICE VÝSTAVA do 28. 7. – Galerie Luxfer Jak se staví ostrovy je název výstavy slovenské malířky Ladislavy Gažiové, který v roce 2008 získala Cenu kritiky za mladou malbu. V jejím díle se objevují prvky street artu a podobně.

areálu představují své práce studenti Ateliéru Fashion Design Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni v souvislosti s osmým bienále ateliérů textilní tvorby.

nad Úpou, bude zahájena vernisáží v úterý v 16 hodin. Pokorný byl samouk a pro svobodné povolání výtvarníka se rozhodl až v roce 1993. Byl realistou, maloval podhorskou přírodu a krajinu. První samostatnou výstavu uspořádal už v roce 1994 v Libňatově. Jeho obrazy jsou technicky dokonalé, kompozičně vyvážené a bezprostředně oslovují diváka. Malíř Vilém Pokorný zemřel v minulém roce.

ÚPICE POKORNÝ IN MEMORIAM 11. 6. – 30. 8. – Měst. muzeum design a móda do 12. 6. – muzejní areál Ve výstavní síni v muzejním

Posmrtná výstava díla malíře Viléma Pokorného z Libňatova na Úpicku, rodáka ze Slatiny

inzerce

Provádíme

f.e o o r d-

w.j w w

• fóliové bazény • izolace spodní stavby, jímek a nádrží, teras, plochých střech • sanace vlhkého zdiva injektáží

info@jd-izol.eu, tel.: 774 843 864

Provádíme eu

l. o z i .jd ww

• Klempířské práce • Pokrývačské práce • Tesařské práce • Izolace střech

jd-roof@centrum.cz tel.: 774 843 864

koupaliště LETNÍ KOUPALIŠTĚ TRUTNOV Na Lukách, Trutnov tel.: 499 817 828, 603 828 272 provozní doba: červen 9 - 19 hodin; červenec, srpen 9 -20 hodin vyhřívaný plavecký bazén (25 m), vyhřívané laguny, tobogán (96 m), skluzavka, dětský bazén, dětské hřiště, stolní tenis, plážový volejbal, půjčovna sportovních a plaveckých pomůcek

beach volejbal, multifunkční antukové hřiště, pétanque, badminton, stolní tenis, restaurace vstupné: osoba 50 Kč, děti do 100 cm zdarma (bez doprovodu dospělé osoby vstup zakázán) REKREAČNÍ AREÁL DOLCE Oblanov 37, Trutnov tel.: 499 828 555 přírodní koupaliště, tenisový a volejbalový kurt, minigolfové hřiště, půjčovna vodních šlapadel, aquazorbing, stolní fotbal a tenis, trampolína, dětské hřiště, elektrická autíčka pro děti, restaurace a kiosek TYRŠOVO KOUPALIŠTĚ DVŮR KRÁLOVÉ

vstupné: celodenní: dospělí 60 Kč, děti do 15 let, důchodci nad 65 let 40 Kč od 16 hodin: dospělí 45 Kč, děti do 15 let, důchodci nad 65 let 30 Kč od 18 hodin: dospělí 30 Kč, děti do 15 let, důchodci nad 65 let 25 Kč tobogán 1 jízda 5 Kč skluzavka zdarma elektronická peněženka na 2 sezony 15 Kč LESNÍ PLOVÁRNA SEJFY Dolní Sejfy 319, Mladé Buky tel.: 499 692 093, 777 239 207 provozní doba: červenec, srpen od 9 do 18 hodin 50 metrová nádrž s postupným dnem, brouzdaliště, dětské hřiště, nafukovací stěna, pískoviště, půjčovna sportovních potřeb (bez poplatku),

Mánesova 360, Dvůr Králové tel.: 499 321 909, 605 233 245 provozní doba: červen až září od 8.30 do 20 hodin plavecký bazén (50 m), rekreační bazén (50 m), brouzdaliště, dětské hřiště, hřiště na volejbal a plážový volejbal, stolní tenis, hřiště na basketbal a nohejbal, minigolf, stolní fotbal, restaurace vstupné: celodenní: dospělí 50 Kč; mládež od 6 do 18 let, studenti 30 Kč; důchodci nad 60 let 40 Kč; děti do 6 let, držitelé průkazu ZTP a ZTP-P zdarma od 17 hodin: dospělí 25 Kč; mládež od 6 do 18 let, studenti 15 Kč; důchodci nad 60 let 20 Kč hromadné vstupné (od 10 osob) 20 Kč sezónní permanentka: dospělí 950 Kč, mládež do 18 let a důchodci 650 Kč

inzerce

velkoobchod maloobchod

Odborník na Vaše neřesti Horská 30, Trutnov • obchod@mecir.net • 499 811 752 • 723 291 202

kam za sportem MOTORISMUS

BASEBALL

TURISTIKA

Český pohár 30. 6. Trutnov - Eagles Praha

14. a 15. 6. Krakonošova stovka, 47. ročník pochodu, start ve Vrchlabí 29. 6. Pochod tunelářů, 13. ročník, trať 14 km, start v 8.30 na vlakovém nádraží v Bohuslavicích nad Úpou

CYKLISTIKA

7. - 8. 6. Rally Krkonoše, 7. ročník automobilového závodu se pojede na nové trati s centrem ve Vrchlabí, čtyři rychlostní zkoušky (každá se jede dvakrát): Benecko (5,95 km), Jestřabí (9,50), Prosečné (5,75) a Pilníkov (13), celková délka trati: 213,1 km (68,4 km rychlostních, 144,7 km přejezdů), představení posádek proběhne v pátek na náměstí TGM od 19 hodin, start závodu v sobotu od 8.30 hodin inzerce

16. 6. Tour de Kids, závody pro děti s doprovodným programem na Krakonošově náměstí v Trutnově FOTBAL Krajský přebor 2. 6. Trutnov - Česká Skalice 9. 6. N. Bydžov B - Trutnov 14. 6. Trutnov - Rychnov

AMERICKÝ FOTBAL ČLAF B 9. 6. Trutnov - Pardubice 15. 6. Vysočina - Trutnov PLAVÁNÍ 14. - 16. 6. Letní MČR dorostu v Plzni s účastí plavců TJ Loko FM Servis Trutnov 28. - 30. 6. Letní MČR dospělých v Pardubicích

z muzejních sbírek

Kost z velrybí čelisti jako upomínka na dávno zaniklý průmysl Jednu ze zajímavých, avšak zapomenutých kapitol regionálních dějin představuje průmysl zaměřený na zpracování mořských ryb a výrobu rybích konzerv v Bernarticích. Již před první světovou válkou založili společníci Johann Střihavka a Josef Grossmann v Bernarticích továrnu na zpracování ryb, která však po jejich odchodu na frontu zastavila výrobu. V roce 1919 byla v obci produkce výrobků z ryb obnovena. Ve 20. a 30. letech se zde úspěšně zabývaly zpracováním mořských ryb dvě významné firmy: TORYK (zkratka názvu Továrna rybích konzerv) a BERKO (Bernartické konzervárny). V době největšího rozmachu dávaly práci více než 150 zaměstnancům. Syrové naporcované mořské ryby byly v chladicích vagonech dováženy zaledované v dřevěných bednách po železnici na nádraží v Královci a odtud dopravovány povozy do továren ke zpracování. Vyrábělo se z nich kyselé i slané zboží – uzenáče, zavináče, slanečky, rybí saláty, rosoly a inzerce

marinády, ruské sardinky, pečenáče atd. Moderní byl především provoz na zpracování ryb firmy TORYK, který zahrnoval i linku na výrobu krmné moučky z rybího odpadu, sváženého sem z celých Čech. K 1. lednu 1943 došlo k fúzi obou podniků v komanditní společnost BERKO FEIST & Co. Po druhé světové válce byl podnik znárodněn a pod názvem RYBENA pokračoval ve výrobě až do počátku 60. let. Po ukončení výroby ještě objekty krátce využívaly Mrazírny Praha, až je získaly Státní statky, které zde zřídily mechanizační středisko (později v areálu, nacházejícím se po pravé straně silnice při výjezdu z Bernartic na Královec, sídlila zemědělská společnost PODHORAN). V Muzeu Podkrkonoší v Trutnově je od roku 1952 jako jedna z mála památek na průmysl zpracovávající mořské ryby uchovávána kost ze spodní čelisti velryby o délce 160 cm a váze několika desítek kilogramů (na snímku). Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší

pozvánky

Letecký den

Desítky ultralehkých letadel se budou v sobotu 15. června opět snášet z oblohy na travnaté letiště ve Volanově. Místní pořadatelé z Dračí letky tady pořádají už osmý ročník Leteckého dne. Do Trutnova se začnou jednotlivé stroje slétávat již v ranních hodinách, hodinu po poledni pak vypukne hlavní program. Jeho letošní zajímavostí by mělo být oficiální představení repliky sovětské stíhačky Jakovlev Jak-3.

Dračí lodě Třetí ročník závodu Dračích lodí se v Rekreačním areálu Dolce uskuteční v sobotu 15. června. Závod je otevřen široké veřejnosti a účastnit se může každý, kdo má zájem si vyzkoušet jízdu na dračí lodi. Stačí utvořit tým ze svého pracovního kolektivu nebo party známých. Posádku tvoří 16 až 20 pádlujících, bubeník a kormidelník, který je zajištěn pořadateli. Menší skupiny nemusejí zoufat a mohou se přihlásit, stačí udat počet lidí v týmu a organizátoři je sloučí s jiným družstvem, se kterým utvoří kompletní tým. Všechny posádky se utkají na tratích 200 m.

Startovné za celý tým je 4000 Kč. V ceně je zaškolení a trénink před závodem, občerstvení a možnost prezentace či reklamy pro firmy. Pro děti i jejich rodiče je připraven bohatý doprovodný program plný zábavy. Děti se mohou těšit na jízdu na velbloudu nebo na koních, na skákací hrad, trampolínu, dětské hřiště a minigolf. Soutěží se o putovní pohár a další hodnotné ceny. Jednou z domácích posádek na startu bude sdružení Máme rádi Trutnov. (bog)

pavel brož

Chtěl bych tady vytvořit základnu

Jako malý lepil plastové modely. Poté si našel zálibu v bojových uměních, dělal karate, kung-fu a stal se instruktorem nindžucu. V posledních pěti letech ale Pavel Brož (34) propadl jinému koníčku. Jezdí na minibiku. Co to je? Zmenšená napodobenina závodní motorky. „Je to vlastně začátek pro každého malého kluka, aby pak mohl jezdit na motorce. Celosvětově se to ale tak rozšířilo, že v našem oddíle v Pardubicích na tom válí i šedesátníci,“ říká minibiker z Trutnova. Jak se seběhlo, že jste se posadil na minibike? Byla to náhoda. Můj kamarád z Trutnova si koupil takovou tu čínskou kopii, tenkrát stála asi tři a půl tisíce. Chtěl jsem se na tom svézt a bylo to super. Řekl jsem si, že to prostě musím mít, takže během čtrnácti dnů jsem si ji objednal přes internet. Uvrtal jsem pak do toho ještě jednoho mého kamaráda, shodou okolností automechanika, tak jsme se v tom ještě trošku vrtali, aby to líp jelo a koukali jsme na internet, kde a jak se dá jezdit. Měl jste už z dřívějška nějaké sklony k motoristickému sportu? Auta a motorky se mi vždycky líbily. Na klasické motorce jsem párkrát jel, nebo spíš se jen svezl, protože ani nemám papíry. Jezdit po silnicích mě ale nikdy nelákalo, přijde mi to hrozně nebezpečné. Mám k tomu velký respekt. Když to vidíte v televizi, hrozně se bojím, že mě někdo srazí. Když člověk spadne na minibiku, tak se jen sklouzne.

Takže, se dá říct, že jste taková výjimka a skočil jste do neznámého prostředí? Asi tak. Ten minibike mě prostě upoutal, není na to potřeba nic speciálního, a tak jsme to začali zkoušet. Zjistili jsme, že nejblíž se dá jezdit v Pardubicích. Umožňovali tam začínajícím jezdcům pronajmout si trať. Zalíbilo se nám to, i když je pravda, že jsem pak u toho zůstal už jenom já. Vzpomenete si na váš první závod? Bylo to na minimbikovém kempu v Pardubicích, kam se sjela celá republika a já jsem skončil s vykloubeným ramenem v nemocnici. Je to nebezpečné? Možná to tak vypadá, ale většinou jsou úrazy jen naraženiny. Jak je ta motorka malá, letí hned s tím člověkem, takže vám třeba spadne na nohu. Málokdy se ale stane, že dojde k něčemu vážnějšímu. To je spíš u střelců, kteří jezdí hlava nehlava.

33 Je složité se na minibike poskládat? Myslím, že jak pro koho. Třeba vy s vaší postavou nemůžete mít problém. (měřím 174 cm - pozn.) Jde o to se jen naučit, jak tam ty nohy položit. Jezdí i kluci, kteří měří 190 cm a mají 90 kg a poskládají se na to. Sice na tom vypadají jako vosa na bonbónu, ale jedou. Jde o zvyk. Na motorce jste omezený menším nahnutím řídítek, abyste zatočil okolo kolena, musíte motorku hodně naklopit. Oproti velké motorce, která je těžká, je ale minibike lépe ovladatelný. Jak dlouho vám trvalo, než jste si jízdu na něm osvojil? Možná tím, že jsem cvičil bojové sporty, to bylo hned. Sednul jsem si na to a neměl jsem s tím problém roztáhnout nohy a naklopit to. V čem je největší rozdíl oproti klasické motorce? Určitě v řazení. Nemusíte řadit. Je proto hrozně důležité dobře si nastavit převody, které jsou alchymií u každého závodu. Někde je víc zatáček a někde rovinek. Tím, že nemůžete řadit, musíte si zvolit takový převod, abyste byl schopný se rychle rozjet v zatáčce a zároveň jste neztrácel na maximální rychlosti v rovinkách. Hlavní rozdíl je ale samozřejmě v tom, jak je všechno hrozně malé. Člověk se tam musí poskládat a musí být schopný zatočit, aniž by mu vadily ruce a kolena. To je důležité, stejně jako se nebát jít do souboje v závodě. Jaké závody jezdíte? Nejdostupnější jsou závody v České republice nebo na Slovensku, které se jezdí jako mezinárodní mistrovství republiky. Nižší třídou jsou závody, které pořádají jednotlivé kluby. Já letos stoprocentně nepojedu na Slovensko. V českém šampionátu se chystám na dva závody ve Vysokém Mýtě. A pak chci objet klubový minibikový seriál, dva závody jsou v České Kamenici, dva v Pardubicích a jeden v Brně. Čeho byste chtěl dosáhnout? Byl bych hlavně rád, kdyby se tento sport, o kterém se moc nemluví, dostal trošku mezi lidi a třeba se u mě někdo informoval na možnosti. Byl bych rád, kdyby se mi tady v Trutnově podařilo vytvořit nějakou základnu, byť třeba jen o jednoho nebo dva jezdce navíc. Bohužel, nevýhoda je, že nejbližší okruh na trénování je až v Pardubicích. Kolik minibike stojí? Obyčejná čínská motorka pro malého kluka se dá pořídit do pěti tisíc. Pro závodníka se to pohybuje od 15 do 30 tisíc. Speciály s větším obsahem pak vyjdou na sedmdesát. Ten můj mě stál 115 tisíc. Úplně ty nejlepší stroje seženete za 150 tisíc. Michal Bogáň, foto: Vilém Fischl PAVEL BROŽ - narozen 26. září 1978 v Hradci Králové - vyučený nábytkář, pracuje jako truhlář - člen Minibikers racing Club Pardubice - úspěchy: v loňském roce se stal mistrem SR v kategorii senior open 40, celkově skončil čtvrtý na mistrovství ČR - má rád dobře připravené maso, čokoládu a povídání si s přáteli či rodinou u dobré kávy, nemá rád houby a nedochvilnost

Placený článek

Proč je pro nás zdravotní obuv důležitá?

Převážná část populace v dnešní době trpí ortopedickými problémy, ať už v malé nebo velké míře. S těmito potížemi jdou ruku v ruce bolesti páteře, bolesti a únava nohou i kloubů. V nejhorším případě nám špatně vybraná obuv, která je sice na první pohled krásná, za to nepříliš kvalitní, může způsobit i otlaky a puchýře a s tím spojené nepohodlí při chůzi.

Vašim nohám, ale i páteři a celkovému postoji a správnému držení těla. A to jsou vlastnosti, o které by každý člověk měl v průběhu svého života pečovat. Neméně důležitou součástí zdravotní obuvi jsou ortopedické vložky do bot. Kvalitní vložky kompenzují vady chodidla. Jsou anatomicky tvarované a zabezpečují optimální rozložení váhy těla na podložce. Kvalitní stélky tlumí nárazy a odlehčují odraz nohy, zvláště pak na nerovném či tvrdém terénu. Díky tomu předcházejí úrazům v oblasti chodidla a kotníku, které se mohou v nevhodné obuvi snadno přihodit. U dětí pomáhají správnému tvarování chodidel, a proto je právě pro ně velice důležité začít s obouváním zdravotní obuvi hned na počátku jejich vývinu. Nejlépe, když se poprvé vydávají na delší cesty po vlastních nohách.

Zdravotní obuv vyhovuje zásadám zdravého obouvání a už dávno je mýtem, že co je zdravé a nosí nálepku „ortopedické“, nemůže na našich nohách dělat i parádu. Proto hýčkejte své nohy a dopřejte jim pohodlnou zdravotní obuv. Taková obuv prospěje nejen

Zdravotní obuv těchto firem je k dostání u nás: Santé, Rieker, Piazza, Axel, Protetika Břeclav, Fare, PK Rega, Medistyle, Medi obuv (medi-shoes), Brinkmann Bulharská 135, 541 01 Trutnov tel.: 499 816 408, 739 439 543 pondělí až pátek: 8.00 – 17.00 www.zptrutnov.cz

MĚŘENÍ

ZRAKU

APLIKACE A PRODEJ

KONTAKTNÍCH

ČOČEK

NOVKÉCE KOL0E13 2

JIŽ 16 LET KOMPLEXNÍ

PÉČE

O VÁŠ ZRAK

TRUTNOV, Bulharská 139

tel. 499 812 561 | 777 212 561