Trutnovinky - Magazín červen 2014 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | Červen 2014 | zdarma

Balanc v Úpě

OBSAH

Editorial Umění rozumíš, jak koza petrželi, říkával mi otec. Měl pravdu. Posuzuju většinou podle hesla líbí - nelíbí. Co jsem našel nedávno, stejně jako řada dalších Trutnovanů, se mi evidentně líbí. Trpaslíci, skřítci, mohylky, prostě nevšední kamenné výtvory v řece Úpě. Hlavně jsem ale objevil umění, které můžu sám dělat. Žádný problém s odporem k modelíně, která nedrží tvar. Žádný odpor k vodovkám, která se na namočené čtvrtce rozpíjí. Žádný odpor k temperkám, u kterých nejde namíchat barva ze dvou jiných. A také žádný odpor ke krepovému papíru, který najde zarulit přesně podle přání paní učitelky. Prostě si u řeky najdu pět nebo šest kamínků, dřepnu si, poskládám je na sebe, chvilku si s tím pohraju, radost a pocit z výsledku je parádní. Malý nebo velký, rovný nebo křivý, barevný či šedivý. To je jedno. Prostě ten výtvor je můj! A nikdo mi za něj nedá čtyřku jako při školní výtvarce za nepovedenou malbu pampelišky. Pavel Cajthaml

STRANy 4 - 7 land art

STRANy 8 - 10 RADEK MICOPULOS

STRANy 12 - 13 MAREK PEIKER

STRANY 14 - 16 JIŘÍ NOVOTNÝ

STRANy 26 - 27 ONDŘEJ ŠPŮR

STRANY 34 - 35 JAKUB JANOVEC

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Fotografie na titulce: Petr Tomm.

inzerce

RUDA WAYPA NOVÁK & HONZA MACEK

Umělci, pro které je příroda ateliérem i galerií Možná jste si toho v Trutnově všimli taky. V řece Úpě se objevují zvláštní útvary. Jako by někdo neobvyklým způsobem skládal na sebe kameny. Co to je? Znamená to něco? Jak to, že drží pohromadě? A kdo je autorem? Dotazů přibývá, stejně jako soch. Tedy, pokud se jim skutečně říká sochy. Na to můžou odpovědět jedině autoři, tvrdím čtenářům, kteří si doslova „vyžádali“ o novém trutnovském objevu článek. Vypátrat umělce v době internetu a sociálních sítí nebylo zas až tak těžké. Rádi se chlubí fotkami svých výtvorů. Po krátké domluvě přes facebook stačilo zajít ve smluvený čas k zimnímu stadionu, kde monumenty v řečišti přibývají doslova každým dnem. „Říkám tady tomu místu cvičná pláž,“ vítá mě Honza Macek, jeden z autorů a shodou okolností někdejší kameraman Trutnovinek, dnes prostě člověk „na volné noze“. Na pláži jsou k vidění různé stavbičky. Od zdánlivě jednodušších komínů - několika kamenů naskládaných na sobě do co nejvyššího sloupce, až po neuvěřitelné stavby, které laicky řečeno popírají fyzikální zákony. „Co tady vidíš, se rozděluje na land art neboli krajinné umění, a

stone balancing, zkráceně balanc. Já se zaměřuju na to první, ale za umělce se nepovažuju,“ tvrdí Honza Macek. Úžasné přírodní galerii dominují dva oblouky, jeden na břehu, druhý přímo v řece. Ten se dokonce stal jedním z motivů na titulní stránce. Jak ale dokázal oblouk z více než stovky kamenů složit? To prozradit nechtěl. „Vždycky jsem se divil, proč umělci nebo filmaři neprozrazují své triky a knoh-how. Teď už to vím. Protože je za tím obrovská dřina. Kdo se nad tím ale zamyslí, tak ten trik odhalí sám. Je to něco podobného, jako když ve středověku stavěli mosty. Kameny pak prostě drží vlastní vahou,“ naznačuje Honza. Zaujmou i jeho další výtvory. Nejen komíny z barevně i tvarově pestře poskládaných kamenů. Také třeba lidská figura z kamení, kterou Vévoda z Kartónu seskládal.

Zatímco jeho tvorba stála spíš ve vyschlé části koryta, jeho kolega Ruda Waypa Novák v holínkách tvořil při mé návštěvě přímo v řece. Stavěl na sebe kameny, pro laika v těžko pochopitelné podobě. Velké na malé a ještě špičkou k sobě. „V balancování jde o to, dostat kameny na sebe v nějaké nepravděpodobné pozici. Ale ne v nemožné. A budeš se divit, ale postavit kámen na špičku zas není až tak těžké,“ vysvětluje. Pozorovat někoho takového při práci ale nevypadá moc zábavně. Často trvá několik minut, než se něco povede. Čím víc kamenů se staví na sebe, tím větší trpělivostí se autor musí vybavit. Výsledek pak ale stojí za to. „Pro mě je to hlavně meditace. Stojíte ve vodě, dáváte kameny na sebe, kolem vás to bublá a vy se soustředíte jen na jednu věc. Vše ostatní jde mimo vás, je to nepřenositelný zážitek,“ tvrdí Waypa. „Přitom strašně letí čas, člověk se úplně ztratí. Zkoušel jsem dřív meditovat a nikdy mi to nešlo. Tady u toho ale skvěle vypneš, je to prostě úplně super,“ přitakává Honza.

Je to hlavně o trpělivosti a pocitech, potvrzuju poté, co jsem si sám jeden balanc vyzkoušel. Na chvíli se mi povedlo z hlavy vytěsnit všechny všední starosti. Soustředil jsme se jen na to, aby mi kamínky nespadly. Waypa hned po mém prvním úspěchu vzpomíná. „Poprvé jsem viděl balanc na internetu, tak jsme to šel zkusit na potok. První pocity byl neskutečné, když jsem postavil kámen na špičku. Byl jsem u toho asi deset minut, když jsem dal ruce pryč, nastalo absolutní blaho.“

inzerce

Velký výběr hotových jídel každý den Každý pátek od 20 h. živá hudba Využijte naše prostory k setkání, pořádání oslav či akcí! tel.: 608 252 034 www. penzionporici.cz

RUDA WAYPA NOVÁK & HONZA MACEK LANDART

BALANC

LANDART

OTÁZKY a ODPOVĚDI

BALANC

Co je Land Art? Krajinné umění. Vzniklo už v 60. letech jako protest proti komerčnímu umění a proti obchodu s uměním. „Někteří umělci prostě vylezli z ateliérů ven a začali dělat takové umění pro lidi,“ říká Honza. Co je stone balancing? Způsob stavění kamenů do nepravděpodobných pozic. Balancování je součástí Lan Artu. „Je to jako s auty, mezi které patří i sporťáky. Land Art jsou jako auta, balancování jsou sporťáky.“ Kde je v Trutnově k vidění? Land Art má svoje místo hlavně pod splavem u psího cvičáku, na kamenné pláži u zimního stadionu a v Bohuslavicích. Část „balanců je také na Zlatém potoce. Kde najdu přehlídku výtvorů? Většina krajinných umělců si svá dílka vyfotí a dává na internet, hlavně na facebook. Trutnovští autoři Waypa a Vévoda ukazují svoji tvorbu na profilu Land art & stone balancing CZ.

BALANC

Jak začít? Nejprve stavět kameny na sebe od největšího (silná základna) po nejmenší. „Přitom zjistíš, že sice kameny vypadají jako rovné, ale že nejsou. Osaháš si a vyzkouší hledání plošky, na kterou můžeš kámen dobře položit. Pak můžeš zlehka přejít na balancování a zkusit třeba postavit nějaký kámen na špičku,“ tvrdí Waypa.

LANDART

7 Líbí se mi, že stavět kameny na sebe může každý. Nezáleží na vzdělání, na věku nebo na tom, jestli člověk umí nakreslit pampelišku a má nějaké výtvarné cítění. Nemusí mít v hlavě žádný nápad nebo skicu. Stačí momentální nápad a už to jede. „Tohle umění nemá žádné hranice. Hranice jsou jen u člověka v hlavě,“ uvádí balancér Waypa. Land Art je uměním na pohodu. Jak je uvedeno v titulku, který jsem si „vypůjčil“ přímo od umělců, jakási kombinace ateliéru a galerie v jednom. „Tvořím sice rád v klidu, ale když přijdou lidi a začnou tu moji tvorbu přímo tady komentovat, tak je to něco úžasného. To umělec v uzavřeném ateliéru nezažije. Na vernisáž mu přijde holubí letka, která se tam nacpe chlebíčkama, ale vůbec neví, jestli třeba někdo dorazil opravdu kvůli jeho tvorbě,“ tvrdí Honza. Kolega Waypa je o něco uzavřenější, radši tvoří sám uprostřed přírody. „Snažím se vše hlavně hezky nafotit, takže odezvu hledám spíš na internetu, kam fotky umisťuju.“ Honza Macek, jako správný průkopník, zažil ale ve svých počátcích inzerce

nepochopení. Když loni na podzim stavěl u mostu vedle krytého bazénu dvě věže z kamenů, zasáhla městská policie. „Přijela na udání nějaké ženy a doporučila mi věže zbourat. Strážníci řekli, že podle zákona je zakázáno v řečišti přemisťovat kameny. Tomu moc nevěřím, spíš bych to viděl tak, že se nesmí řeka přehrazovat, což bych chápal. Ale já stavím většinou na břehu, nic nepřehrazuju,“ vzpomíná dnes už s úsměvem. Pár dnů po našem setkání smetla drtivou většinu trutnovského Land Artu velká voda. Zůstaly tak vzpomínky na fotkách, například i na Loď, kterou Honza z kamenů s pomocníky sestavil v Úpě nedaleko psího cvičáku. „To je součást krajinného umění, s kterou se počítá. Příroda si nakonec vezme všechno zpátky, některé stavby z kamenů prostě spadnou a zaniknou. Je to správné a hlavně lepší, než když to rozboří nějací vandalové,“ vysvětluje Honza. A Waypa dodává: „Hlavně tam napiš, ať si to lidé jdou někam vyzkoušet. Tak poznají Land Art i balancování úplně nejlíp.“

Pavel Cajthaml, foto: Petr Tomm a Miloš Šálek

RADEK MICOPULOS

Sběratel a designér ježka v kleci, nejslavnějšího českého hlavolamu Ježek v kleci se stal díky Foglarovým Rychlým šípům nejznámějším českým hlavolamem minulého století. V současnosti jeho minulost opředenou legendární záhadou úspěšně oživuje Radek Micopulos (27) ze Dvora Králové nad Labem. Ježky sbírá a vyrábí, navíc se stará o internetový portál www.jezcivkleci.cz, který je prodejním a naučným serverem. Když se podíváte do jeho sběratelské vitríny, najdete tam ježky nejrůznějších typů a velikostí, vyrobených různými způsoby a z rozličných materiálů: Kovový, dřevěný, skleněný, ale i vyrobený z plechovky od rajského protlaku. Miniaturní ze stříbra, sotva dvoucentimetrový, používaný jako přívěšek. Z duralu a s moderním designem. Se šikmou klecí. S víčkem i bez víčka. „U některých se dodnes divím těm nápadům, z čeho všeho se dají ježci vyrobit. Velmi zajímavý je třeba skleněný hlavolam, který ukazuje mimořádnou zručnost sklářů. Při detailním pohledu na ježka je vidět, že se v něm zobrazuje miniaturní kolo s křídly,“ tvrdí Radek. V Česku zřejmě patří mezi nejznámější sběratele a výrobce

hlavolamu. „Mám sbírku asi šedesáti ježků v kleci. Přes polovinu jsem do své sbírky získal, zbytek jsem si vyrobil. Ale je tu řada dalších sběratelů, někteří mají ve sbírce až stovku exponátů,“ říká Radek. Se sbíráním začal ještě jako kluk. Přitom se ale dopátral pro našince překvapivého zjištění. Ježka v kleci nevymyslel český spisovatel Jaroslav Foglar. „Už v roce 1896 si nechal patentovat Američan Clarence A. Worrall ježka se čtvercovou podstavou a tyčkovou konstrukcí,“ upozorňuje mladý sběratel. Přesto ježek zůstává typicky českým hlavolamem. „Nejvíc populární je určitě v Čechách. Odhaduje se, že je tady

minimálně padesát sběratelů. Počty ježků se přitom počítají na desetitisíce. Lidi udivuje, kolik existuje druhů.“ Radek nemá úplně všechny, ale ví o

9 mnoha dalších unikátech. „Na internetu jsou k vidění fotky ježků v kleci z včelích plástů, vlašského ořechu, mléčného skla, keramiky nebo korálků. Fantazie lidí je neuvěřitelná!“ Mezi klasickými kovovými ježky se ale začaly objevovat nekvalitní hlavolamy z Číny. „Byly to většinou nepovedené kopie, z příliš měkkého materiálu a ne vždy u nich šlo ježka vyjmout z klece podle návodu,“ vysvětluje Radek. I proto se v roce 2009 pustil do vlastní výroby. A nezůstal jen u kovové klasiky. „Snažím se vymýšlet hlavolamy s novým, moderní designem, který odpovídá současnosti. Odlišnosti jsou na kleci, ale i na ježkovi. Může inzerce

mít různý počet ostnů nebo odlišné úhly,“ ukazuje dvorský sběratel. Vyrobil tak například tzv. Ježivala - klec, ve které je

válec s ostny. Za ježka s názvem GEN, který se z klece vyndává vrchem, dostal před dvěma lety cenu Hlavolam roku. Někteří

RADEK MICOPULOS jeho ježci jsou nyní oblíbeným reklamním artiklem, i uznávané firmy si je objednávají kvůli propagaci. Nabízí se otázka, zda Radek Micopulos jako výrobce dokáže také ježka rychle vyjmout z klece. „Samozřejmě to zkouším u každého svého výrobku, stejně jako by to udělal sběratel, který si ho u mě koupí. Když to mám vyzkoušené, je to otázka pár vteřin. Někdy se to ale nepodaří hned a trvá to minuty,“ přiznává. U klasických ježků podle něj existují jedno až dvě řešení, jsou ale hlavolamy, kde je možností víc. „Ne vždy ale na ně platí návod napsaný panem Foglarem,“ upozorňuje.

jmenovat „něco v kleci“. Mezi exponáty jsou totiž hlavolamy, kde je místo ježka třeba sova, kanárek, lev, drak, ryba, golfový míček nebo pyramida. „Zejména v cizině je takových věcí nepočítaně. Někdy mi to přijde až bizarní, co vše se dá do klece dostat. V každém případě každý takový hlavolam má svůj specifický způsob vyjmutí, který neovlivňují ostny, ale tvary,“ dodává Radek Micopulos. Pavel Cajthaml

RADEK MICOPULOS – královédvorský rodák – absolvent trutnovské SPŠ – referent nákupu u firmy Kasper – má ve sbírce asi 60 ježků v kleci – předloni získal cenu Hlavolam roku

A ještě jedna zajímavost: Sbírka hlavolamů by se klidně mohla

JAK VYNDAT JEŽKA Z KLECE (klasický návod Jana Tleskače)

Natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem a posuneme ježka do poloviny výšky klece. Pak točíme za vyčnívající osten ježkem, až na jeho protilehlé straně dostaneme do kolmé polohy nad sebou dva jiné ostny, nejdelší po tom, který už vyčnívá vpředu. Popostrčíme předním ostnem ježka tak, aby jeho dva kolmo nad sebou se nacházející ostny pronikly protilehlým otvorem co nejvíce ven. Potom za přední osten sklápíme celý hlavolam jakoby dolů, až jak zadní dva vyčnívající ostny dovolí, a poněkud doleva. Tím ježek dostane v kleci takovou figuru, že všechny jeho ostatní ostny, které jinak překážejí jeho vyklouznutí ven, zmizí z jiných otvorů klece v jejím vnitřku a jsou v příznivé poloze k nejširšímu otvoru. A pak stačí ježkem kroutit za nejdelší vyčnívající osten sem a tam. Přitom se osvobozuje stále víc ostny z klece, až je venku úplně. inzerce

www.koupelnynaklic.com

• kompletní realizace • rekonstrukce koupelen

• paneláková jádra

tel. 777 233 663 , info@koupelnynaklic.com Na Sluneční stráni 246, Janské Lázně

Olympic

Lenny | Nebe | Queenie NANOVOR 13:3O LUCKY LOSERS 15:OO NEBE 16:3O VAŤÁK Kabát revival 18:OO BENJAMING´S CLAN 19:3O LENNY 21:OO OLYMPIC 22:3O QUEENIE world Queen tribute band 12:OO

Vstupné: 14O Kč předprodej | 16O Kč na místě | děti od 1OO do 13O cm v doprovodu rodičů 4O Kč e-mail: info@pivofest.cz | tel.: 777 642 OO9 | vstupenky on line www.kupvstupenku.cz

www.pivofest.cz

MAREK PEIKER

Jelena jsem přivábil už po dvou měsících. Skvělý zážitek!

Napodobit co nejvěrněji hlas jelena v říji patří mezi uznávanou mysliveckou dovednost. Marek Peiker z České lesnické akademie v Trutnově patří už ve svých osmnácti letech mezi nejlepší u nás. Sbírá ocenění při soutěžích, úspěšně vábí v lese a učí to i kolegy ve školním kroužku. „O věku to není. Při vábení záleží na jiných okolnostech,“ vysvětluje. Na čem tedy záleží? Je to o hlasivkách, tam se vše moduluje. Jakoby vyslovuju samohlásky, jakési „aú aú“ nebo „aúúa aúúa“. Když napodobuju staršího jelena, může to znít jako nějaké „eú“, u hodně starého jako drsnější „öú“. Někdy je to i burácení až řvaní. Čím starší jelen, tím hrubší hlas je potřeba předvést. Takže je lepší, když má člověk hrubší hlas a dokáže ho modulovat. Vábič je trochu jako imitátor. Jak ale poznáte, kterým hlasem máte vábit? Člověk musí mít dobrý sluch. Nejdřív si totiž poslechnu, jak jelen troubí. Podle toho odhadnu jeho věk a volím, jaký hlas zvolit. Musím vždycky troubit mladšího jelena, aby se mě nebál. Může to být i trochu bojácný hlas, aby měl větší odvahu. A ta roura, co máte v ruce? Na ní taky záleží? Té rouře se říká řevnice. Slouží k tomu, abychom si prodloužili hrtanovou část, čímž hlas vábiče zhrubne, dá se díky tomu různě tvarovat. Je ze dřeva nebo z plastu? Mám dvě, každou z jiného materiálu. Začal jsem na dřevě, ale všichni mi říkali, že lepší je troubit na plastovou řevnici, která má třeba užší náhubek.

Takže to střídám, volím nástroj podle situace. Hodně lepších vábičů sice většinou troubí na plastové, já to ale zřejmě budu dál kombinovat. Jak dlouho se člověk vábení učí? Já to dělám necelé tři roky. A za tu dobu už se dá říct, že to umíte dobře? Mně se povedlo už po dvou měsících učení se s řevnicí přivábit jelena. Šel jsem si to jen tak zkusit do lesa, vzal s sebou dřevěnou řevnici a najednou slyším, že tam nějaký jelen troubí. Tak jsem to taky zkusil a on opravdu přišel. Byl ode mě sotva třicet metrů, byl to hodně zajímavý zážitek. Ale asi jsem ho zklamal, protože se po chvíli otočil a odešel. Kolik jelenů jste už navábil? Nepočítám to, ale při letošní říji asi sedm jelenů. Za tři roky, co se vábení věnuju, už to mohlo být takových patnáct až dvacet jelenů. Vaše vábení se líbí nejen jelenům, ale i odborníkům. Sklízíte úspěchy na soutěžích u nás i v zahraničí. Kterých si ceníte nejvíc? Asi nejvíc si cením druhého místa v mistrovství České republiky na Ohradě, což je vlastně nejvyšší

13 soutěž v republice. Zároveň byla kvalifikací na evropský šampionát v Salzburku, kam jsem díky tomu postoupil a kde jsem byl v silné konkurenci jedenáctý. Velmi cenné je pro mě taky prvenství na juniorském mistrovství republiky. Jak vůbec vypadá soutěž ve vábení? Je to anonymní soutěž, porotci vaše vábení slyší, ale nevidí vás. Všichni vábiči dostanou stejný úkol - třeba napodobit mladého jelena, nebo starého anebo třeba hlas dvou jelenů, kteří se chystají bojovat proti sobě. Ukázka trvá asi patnáct vteřin. Co je větším oceněním – hodnocení odborníků nebo reakce jelena v přírodě? Víc u srdce zahřeje živý jelen v přírodě. To je nepopsatelný zážitek. Při soutěži odtroubíte, porota ale nemusí hodnotit vždycky stejně. Jak často trénujete? Teď zhruba jednou až dvakrát týdně. Ve škole vedu vábičský kroužek, takže každé úterý učím, jak by se mělo troubit. To je asi hodina týdně. Ale inzerce

když jsem začínal, trénoval jsem každý den a před soutěží taky trénuju častěji než běžně. Máte mezi vábiči nějaký vzor? Říká se, že v Evropě jsou velmi dobrými vábiči právě Češi. Takže mým vzorem je Jan Brtník, pětinásobný mistr Evropy. To je fakt borec. Umí vábit velmi dobře. Někdy si dokonce říkám, že ten je snad těmi jeleny odkojený. Pečujete speciálně o svůj hlas? Někdo mi říkal, že je dobré pít červené víno, ale já to ještě nezkoušel. Žádný speciální recept nemám. Před soutěží se vždy trochu napiju jen proto, abych hlas zvlhčil, ale nic zvláštního, žádný speciální recept nemám. Pavel Cajthaml Proč jeleni troubějí? V období říje se tím snaží upoutat laně, udržet pohromadě stádo a hlavně odehnat konkurenta. Troubení jiného jelena se dá vnímat jako výhružka. Někdy „slovní“ přestřelka nestačí a dojde i na souboj.

JIŘÍ NOVOTNÝ

Moje víno považují za raritu Zatímco mnozí pěstují na zahradách zeleninu a jiné plodiny, Jiří Novotný (59) z Trutnova šel jinou cestou a rozhodl se, že navzdory drsným podhorským podmínkám dá přednost pěstování révy vinné. Za svým domem vysadil vinici. Vinařství je jeho velkým koníčkem a v roce 2008 si dokonce ve Valticích zaplatil akreditovaný sommelierský kurz. „Víno pěstuji pro potěšení a radost,“ říká.

Není zcela obvyklé, aby v Podkrkonoší někdo začal pěstovat víno. Proč jste se do toho pustil? V roce 2007 byla moje žena s jednou paní z jižní Moravy v lázních a pozvala nás na vinobraní kousek od Hustopečí. Strávil jsem tam ve vinici pět minut a byl jsem chycen. V tom roce v zimě jsem si jel pro první řízky, začal jsem studovat a číst o víně. První kroky probíhaly systémem pokus omyl. Byla to spíše náhoda. Vysadil jste v Trutnově – Horním Starém Městě, kde žijete, na zahradě vinici, jak je velká? Je to malá vinice, mám tam vysazeno 195 keřů. Vinici mám sedmým rokem. Jakou odrůdu jste zvolil, aby odolala podhorskému prostředí? Zkoušel jsem Müller Thurgau, Zweigeltrebe či odrůdu Krystal. Všechno jsem ale seřezal a

přeroubuju to. Ověřená odrůda, která se k nám hodí, je bílá odrůda Solaris. Byla vyšlechtěná ve Freiburgu v jižním Německu. Pěstuji také odrůdu Cabernet Cortis, otcem je Cabernet Sauvignon a matkou Solaris. Jsou to odrůdy, které mají v genech révu sibiřskou, takže odolnost tam je daná. Víno jsem z této odrůdy dělal v posledních třech letech. Letos jsem neudělal odrůdové víno ze Solarisu, protože, jak říkají Moraváci, rok ujížděl na kyselinách, tak nebylo úplně dozrálé. Cabernet Cortis bych nebyl schopen samostatně udělat, tak jsem to všechno smíchal dohromady, vytvořil směs a vzniklo růžové víno. Mohl byste víno z odrůdy Solaris charakterizovat? Solaris se vyznačuje tím, že ve vůni a chuti se silně projevuje květ černého bezu a zároveň plod černého rybízu. Je to hlavně výrazně voňavé víno. Je to tím, že u nás je velký rozdíl mezi

15 teplotami ve dne a v noci, to má vliv na tvorbu aromatických látek. Kolik lahví se vám z úrody podaří naplnit? Solarisu mám 40 a Cabernetu Cortis 35 keřů. Z toho jsem vyrobil tak patnáct litrů vína. Je to mladá vinice, kterou nemůžu přetěžovat. Réva v našich podmínkách dává více vína až tak kolem šestého až sedmého roku. Letos, pokud se zadaří, a zdá se, že ano, by to mohlo být trochu lepší. Poprvé mohli vaše víno ochutnat návštěvníci letošních Trutnovských vinařských slavností. Jaké máte ohlasy od těch, co už víno ochutnali? Ohlasy byly kladné a samozřejmě je to víno považované za raritu. Myslím, že je to pitelné víno. Kdyby nebylo, tak bych ho nikomu nenabízel. Samozřejmě se nemůžu rovnat s Moraváky, takovou ambici nemám. Je to jen záliba a baví mě to. Specialitou slavností byl stánek Spolku vinařů Litoboř. Mohl byste ho představit? inzerce

JIŘÍ NOVOTNÝ - narozen 27. října 1954 v Žacléři - vystudoval Vysokou školu dřevařskou ve Zvolenu - několik let v Podkrkonoší pěstuje víno - jeho velkým koníčkem je také včelařství - je ženatý, má tři děti - žije v Trutnově – Horním Starém Městě

Scházíme se v hostinci v Litoboři od roku 2011. Hodnotíme svoje vína, bavíme se o tom, vyměňujeme si zkušenosti. Každý pěstuje víno ze svých keřů. Pan Pelikán z Litoboře má od loňska oficiálně registrovanou vinici, kde je asi tisíc keřů. Pan Martínek z Vrchovin u Nového Města nad Metují má stejný počet keřů, pan Hovorka má dvě stě keřů na zámecké zdi v Novém Městě, pan Žabka v Hradci Králové má sto padesát keřů. Ten se tomu věnuje patnáct roků. Od něj jsem čerpal zkušenosti hlavně při výrobě vína.

JIŘÍ NOVOTNÝ

Jaké víno máte vy osobně rád a proč? Červené. Vynikající vína jsou jižního typu, těžká francouzská nebo portugalská. Jinak mám rád z našich odrůd Modrý Portugal, Svatovavřinecké, vína z jižní Moravy. Favoritem bude asi Dornfelder. Je to velice tmavé a hutné víno, které mně skutečně chutná. Víno už není jen doménou Moravy, na chuť mu přicházejí i v Čechách. Co říkáte tomuto trendu? Nevím, jak jinde v Evropě, ale u nás tomu tak skutečně je. Možná, že na tom mají podíl osvětové spolky. Spousta lidí v Čechách už vínu rozumí a na Moravě jsou vinaři jenom rádi, že víno proniklo i tam, kde nemělo tradici. Jakou cestu byste lidem poradil, aby pronikli do tajů vína? Dělám to krátkou dobu a netroufám si nikomu radit. Myslím si ale, že důležité je si o víně něco přečíst v dostupné literatuře, sehnat si informace a vzdělávat se v tomto oboru. inzerce

Říká se, a potvrzují to i lékaři, že pití vína je zdraví prospěšné. Sdílíte tento názor? Víno piji proto, že mi chutná a abych byl zdravý. Střídmé pití vína je určitě zdraví prospěšné. Hynek Šnajdar, foto: Jan Bartoš

Soubor fantasy snímků odrážejících vnitřní život a sny autorky

JANA PECHLÁTOVÁ: NARNIA

do 30. 6.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí - sobota 9:00 - 18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

VÝSTAVA PRACÍ STUDENTŮ JAMU POD VEDENÍM JANY PREKOVÉ

do 17. 6.

JÁ, FRANCOIS VILLON

úterý 10. 6.

Představení ATTACHED UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné 250 a 200 Kč

MAGMANUS

neděle 1. 6.

Představení TEŠLON A FRKL šapitó u Uffa ** 17:00 hodin ** vstupné 60 Kč

LUKÁŠ KARÁSEK A FLORENT GOLFIER

neděle 1. 6.

Karel Bartáček, Pavel Doskočil, Martina Hozová a Michal Novotný aka MICL Vernisáž 24. 6. od 18:00 hodin Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Galerie UFFO (a prostranství před Uffem) **

NECHRÁNĚNÁ DÍLNA

25. 6. - 28. 7.

Koncert - Trutnovské hudební léto Pořadatel: město Trutnov a UFFO - SCT vedle Uffa ** 16:30 hodin ** bez vstupného

PATROLLA

pátek 20. 6.

Červen

Generální partner:

Hlavní partner:

www.uffo.cz

Představení DVOJKA (VPRAVO NAHOŘE) šapitó u Uffa ** 15:00 hodin ** vstupné 100 Kč

DIVADLO KUFR

neděle 1. 6.

4. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu Pořadatel: UFFO - SCT Generální partner: KARA Trutnov, a.s. Partner: Cirqueon - Centrum pro nový cirkus Projekt se uskutečňuje za finanční podpory města Trutnova a Ministerstva kultury. Projekt je realizován za podpory Evropské unie, projekt CULTURE. Více informací o vystoupeních, která v rámci festivalu můžete zhlédnout zdarma venku - před Uffem a na Krakonošově náměstí, najdete na www.cirkuff.cz Ta nejzajímavější a pro účinkující také nejnáročnější představení se budou konat v šapitó u Uffa nebo přímo v Uffu

CIRK-UFF

27. 5. - 1. 6.

kino Vesmír - foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu - vstup na výstavu zdarma

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí - sobota 8:00 - 19:30 hodin tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz

Koncert - Trutnovské hudební léto Pořadatel: město Trutnov a UFFO - SCT vedle Uffa ** 16:30 hodin ** bez vstupného

K-BAND

pátek 27. 6.

Koncert - Trutnovské hudební léto Pořadatel: město Trutnov a UFFO - SCT vedle Uffa ** 16:30 hodin ** bez vstupného

PRŮMĚR 60

středa 25. 6.

otevřeno: 25. - 30. 6. pondělí - sobota 9:00 - 18:00 hodin, 1. - 28. 7. pondělí - pátek 9:30 - 17:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

Logistický partner:

čtvrtek 19. 6.

Partneři:

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí - pátek 9:00 - 17:00 hodin, MUSICA ANTIQUA TRUTNOV Koncert komorního smyčcového souboru sobota 9:00 - 12:00 hodin tel. 499 818 245 Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč Změna programu vyhrazena!

Koncert OBROVSKÝ SLUNCE v rámci Dvořákova festivalu Pořadatel: město Trutnov, UFFO - SCT, České doteky hudby EM-ART, o.p.s. UFFO - kavárna ** 19:00 hodin ** vstupné 140 Kč

MONIKA NAČEVA A MICHAL PAVLÍČEK

neděle 15. 6.

Pořadatel: Městská dechová hudba Krakonoška, UFFO - SCT a město Trutnov Krakonošovo náměstí ** 15:30 hodin ** bez vstupného

PROMENÁDNÍ KONCERT KRAKONOŠKY

pátek 13. 6.

Divadlo a hudba: Divadlo Na Jezerce, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Divadlo a hudba, ostatní vstupné 380, 355, 330 Kč

VÝSTAVY V TRUTNOVĚ

Muzeum Podkrkonoší ZANIKLÉ KRKONOŠSKÉ BOUDY NA HISTORICKÝCH POHLEDNICÍCH Expozice historických pohlednic dvorského sběratele Jaroslava Drtiny. Ukazuje 24 známějších i méně známých zaniklých bud na české i polské straně Krkonoš, jakými jsou například Petrova bouda, Mísečná bouda, Bouda v Modrém dole nebo Bouda Prince Jindřicha. Trvá do 8. června. KELTOVÉ VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH Výstava představuje unikátní pohled do života keltského obyvatelstva na území východních Čech v době od 5. století před naším letopočtem do přelomu letopočtu. Na výstavě jsou prezentovány archeologické nálezy z nejvýznamnějších východočeských lokalit. K vidění budou také repliky keltských předmětů, oděvů a zbraní. Expozice potrvá do 4. ledna 2015. LÉTA I. SVĚTOVÉ VÁLKY NA FRONTÁCH I NA TRUTNOVSKU Výstava přiblíží příčiny konfliktu a jednotlivé válečné fronty, doplněné o příběhy vojáků z Trutnovska. Vystavena bude vojenská výzbroj a výstroj, pohlednice, fotografie, upomínkové předměty a další exponáty. Připomenuty budou rovněž válečné pomníky. Vernisáž bude ve čtvrtek 5. června v 17 hodin. Expozice potrvá do 7. září.

Galerie Uffo VÝSTAVA PRACÍ STUDENTŮ JAMU POD VEDENÍM JANY PREKOVÉ Výstava mladých autorů, kteří od poloviny května výtvarně pracovali a tvořili v prostorách Uffa, a to pod vedením uznávané kurátorky Jany Prekové. Expozice potrvá do 17. června.

inzerce

Mates - jídelna zdravé výživy IVAN KNOTEK: FOTOGRAFIE Známý trutnovský fotograf Ivan Knotek o vlastní tvorbě výstižně říká: „Nemám specifickou oblast, mám rád fotografie, které dávají možnost vytvářet vlastní příběh divákovi.“ Výstava trvá do 11. června.

21 Galerie města

Galerie draka

JAROMÍR ZEMINA: UMĚNÍ, KTERÉ SE MNOU BYDLÍ Výstava ze soukromé sbírky jednoho z našich nejpřednějších historiků umění. Osoba Jaromíra Zeminy je sama o osobě zárukou té nejvyšší kvality artefaktů od nejvýznamnějších českých výtvarníků. Výstava potrvá do 7. června.

STÁLÁ DRAČÍ EXPOZICE Výstava v podzemí Základní umělecké školy ve Školní ulici oživuje legendu o založení města. Galerie je otevřena denně kromě pondělí.

ZBYNĚK ŠANC: FOTOGRAFIE Z TRUTNOVA A ŠIROKÉHO OKOLÍ Výstava snímků známého trutnovského autora ve výstavním prostoru městského úřadu. Ukáže snímky z našeho kraje, Krkonoše, Broumovsko a další půvabná místa. Potrvá do konce srpna. JULIE WINTEROVÁ - MEZEROVÁ Výstava známé úpické malířky, která díky své bravurní malířské technice, lehkosti přednesu, citu pro barvu se všemi jejími nejjemnější odstíny a skutečně originálnímu pojetí květin patří k nejlepším malířkám. Vernisáž bude 25. června v 17 hodin. Expozice potrvá do konce srpna. inzerce

Galerie Hippo Foto DAVID TUČEK: DALEKÝ BLÍZKÝ VÝCHOD Fotografický výlet do Sýrie, Jordánska a Libanonu. Návštěva hlavních historických římských, muslimských i křesťanských památek Sýrie, cedrové háje Libanonu, skalní města a pouště Jordánska. Expozice potrvá do konce června.

Galerie v kině Vesmír JANA PECHLÁTOVÁ: NARNIA Soubor fantasy snímků odrážejících vnitřní život a sny autorky. Otevřeno je vždy v době promítání filmu, vstup na výstavu zdarma. Výstava potrvá do 10. května do 30. června.

KULTURNÍ PROGRAMY VRCHLABÍ ROCKOVÁNÍ 9. 6. – KD Střelnice

Autorka ji nazvala Postřehy z útesu. Přestože umělkyně trpí roztroušenou sklerózou a její díla působí emocionálně, není v nich zbytečný sentiment a soucit. Pilařová studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze ateliér keramiky a porcelánu, ateliér alternativních technik a doktorské studium v ateliéru mediální konfrontace.

ta Trutnova a Národní galerie v Praze.

ČESKÁ SKALICE TRADICE 4. až 8. 6. - Ratibořice

DVŮR KRÁLOVÉ Do klubu Kotelna v pondělí v 19 hodin zavítá významný hudební kritik Jiří Černý. Jeden z nejrespektovanějších hudebních publicistů bude povídat o hudbě, politice, zajímavých lidech, odpoví na dotazy a bude pouštět hudbu na přání.

EXPOZICE 16. 5. – 8. 6. – Špýchar

HOSTINNÉ VÝSTAVA do 10. 7. - Františkánský klášter

V ambitu kláštera se koná autorská výstava prací malířky Iveta Pilařové z Vrchlabí. inzerce

František Soukup a jeho současníci je název výtvarné výstavy ze sbírky obrazů městského muzea. K vidění budou obrazy Františka Soukupa (1879 – 1957), Břetislava Menčíka (1883 – 1958) a Joži Mikše (1901 – 1966). Nebudou chybět ani plastiky významného rodáka Otty Gutfreunda (1889 – 1927), které budou zapůjčeny z Galerie měs-

Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic, to je název stylizovaného programu, při němž od středy do neděle ožijí postavy z románu této spisovatelky. Návštěvníci se zde sejdou s komorníkem Leopoldem, pozdraví vznešenou paní kněžnu a její schovanku, komtesu Hortenzii. Ve mlýně bude příchozí vyhlížet mlynář s panímámou mlynářkou a houfem ratibořických dětí s jejich hrami, zpěvy a říkadly. Na Starém bělidle potěší setkání s laskavou babičkou a vnoučaty.

Barevné domky Hajnice, příspěvková organizace Královéhradeckého kraje

PROFESIONÁLOVÉ V OBLASTI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB www.barevnedomky.cz

Z muzejních sbírek

Sloupkové půlové bicí hodiny z produkce vrchlabského hodináře Antona Ullericha Ve Vrchlabí se Anton Ullerich (Ullrich) věnoval výrobě hodin celé půlstoletí, od přijetí do cechu až do své smrti 30. října 1865. V Muzeu Podkrkonoší v Trutnově se z jeho produkce dochovaly sloupkové půlové bicí hodiny, rámcově datovatelné do 1. poloviny 19. století. Hodiny o výšce 42 cm, šířce 26 cm a hloubce 12,5 cm mají dřevěnou dýhovanou schránku stojící na pěti alabastrových nožkách. Na soklu stojí dva válcové a dva půlválcové sloupky s mosaznými patkami a hlavicemi. Pohledově uprostřed mezi sloupky vystupuje na pozadí tvořeném zrcadly zpod modrozeleného zlaceného dekorativního závěsu mosazné kyvadlo s kruhovým reliéfem hlavy orámované paprsky.

Dnes již zná na Trutnovsku jméno hodináře Antona Ullericha jen málokdo, ale před dvěma sty lety tomu bylo jinak. Hodinář, pocházející ze vsi Kalné na panství Čistá, byl přijat jako mistr do vrchlabského cechu zámečníků a některých dalších řemesel, mezi něž patřilo i to hodinářské, v období, kdy takřka celá Evropa žila napoleonskými válkami, konkrétně dne 19. září 1813.

Hodiny mají pérový pohon, kotvový krok a bití kladívkem do spirály. Bílý smaltovaný číselník o průměru 11,7 cm s černým arabským číslováním a s minutovým dělením, krytý vypouklým sklem s mosazným rámečkem, nese černě provedený nápis „Anton Ullerich in Hohenelbe“. Cenný sbírkový předmět sice prošel v roce 1976 odbornou opravou v družstvu umělecké výroby SOLUNA Praha, avšak tato oprava již nic nemohla změnit na skutečnosti, že se na hodinách nedochovaly některé z ozdobných prvků. Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší v Trutnově

PROGRAM KIN Dvůr Králové

Trutnov 1. 6. 1. 6. 2., 3. a 4. 6. 5. 6. 6. a 7. 6.

16.30 19.00 19.00 19.00 16.30

6., 7. a 8. 6. 8. 6.

19.00 16.30

9., 10. a 11. 6. 12. 6. 13. a 14. 6. 13., 14. a 15. 6. 15. 6. 16., 17. a 18. 6. 19. 6. 20. a 21. 6. 20., 21. a 22. 6. 22. 6. 23., 24. a 25. 6. 26. 6. 27. a 28. 6. 27., 28. a 29. 6. 29. 6. 30. 6.

19.00 19.00 16.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00

Khumba (3D) Bony a klid 2 Divergence Absolventi: Svoboda není zadarmo Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců Zakázané uvolnění Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců (3D) Na hraně zítřka Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Zloba - Královna černé magie Všechny cesty vedou do hrobu Zloba - Královna černé magie (3D) Violetta Koncert Pulp Fiction: Historky z podsvětí Jak vycvičit draka 2 Všiváci Jak vycvičit draka 2 (3D) Hvězdy nám nepřály

1. 6. 3. 6. 4. a 5. 6. 7. 6. 7. a 8. 6. 8. 6. 10. 6. 11. a 12. 6. 14. 6. 14. a 15. 6. 17. 6. 18. a 19. 6. 21. 6. 21. a 22. 6. 22. 6. 24. 6. 25. a 26. 6. 28. 6. 29. 6.

Hůsí kůže - Zimomriavky Transformers: Zánik (3D) Grace, kněžna monacká Transformers: Zánik Doupě

inzerce

VÝHODNÉ

NABÍDKY v našem e-shopu

20.00 19.00 20.00 17.30 20.00 17.30 19.00 19.00 17.30 20.00 19.00 19.00 17.00 20.00 17.00 19.00 19.00 19.00 19.00

Godzilla Láska, soudruhu! Hany Zloba - Královna černé magie (3D) Zakázané uvolnění Zloba - Královna černé magie Fair Play Hvězdy nám nepřály Violleta Koncert Všechny cesty vedou do hrobu Olga 10 pravidel jak sbalit holku Jak vycvičit draka 2 (3D) Všiváci Jak vycvičit draka 2 Cesta ven Doupě Transformers: Zánik (3D) Transformers: Zánik

ONDŘEJ ŠPŮR

Golf se naučí každý, tvrdí trenér z Mladých Buků

Úspěšný golfista se pozná podle toho, jak vysoko je v tzv. „money listu“. Ondřej Špůr z Mladých Buků se v loňském roce pohyboval v českém žebříku kolem třicátého místa. „Letos bych chtěl svou hru posunout výš,“ říká sedmadvacetiletý hráč a především trenér z Grund Resortu. V kalendáři turnajů má pro rok 2014 zaškrtnutých patnáct políček, a to i pár zahraničních. Před pár dny si poprvé v životě zahrál na European Challenge Tour. O golfu se říká, že prvním odpalem vás dostane a už nepustí. Měl jste to podobně? V podstatě ano. Já jsem se ke golfu dostal pomocí Standy Ondráčka. On má v sobě takový dar hodně pomáhat lidem. Hlavně dětem. Díky němu jsem měl možnost se v nějakých třinácti letech podívat se školou na hřiště a v tu chvíli jsem věděl, že to chci hrát. Předtím jsem hrál baseball, což je v podstatě podobný pohyb, to otáčení a odpalování. Když jsem si pak dal míček na to týčko, okamžitě jsem začal odpalovat a velmi brzo to začalo lítat. Další důvod, proč jsem golf začal hrát, byl ten, že je to individuální sport. Když trénujete ve skupinovém sportu a ostatní na to kašlou, tak to prostě nejde. Tady jsem sám svým pánem. Jak se tedy vyvíjela vaše golfová cesta? S dalšími dvěma kamarády ze třídy jsem začal navštěvovat klub, který nám poskytl golfové hole a míčky, a my jsme chodili na driving a akademii. První dva roky jsem byl jen tam a na hřiště jsem se vůbec nehrnul, protože jsem ani nevěděl, jak to funguje. Když jsem ale viděl, že se zlepšuju, chtěl jsem udělat krok dál. Na hřišti jsem pak byl téměř pořád. Přijel jsem ze školy a jel jsem na golf. Měl jsem nějaké dětské úspěchy, kdy jsem vyhrával turnaje a handicap šel rychle dolů. Vnímali to i lidé z mého okolí a říkali mi, že určitá špetka talentu tam bude a měl bych hrát. Já jsem ale spíš dříč.

Mám to tak, když se do něčeho dám, chci to dělat pořádně. Chytlo mě to natolik, že jsem si udělal cvičitele golfu a začal trénovat lidi. V tak mladém věku? No, bylo to brzo. Asi v osmnácti. To jsem si vždycky liboval, že už v těch letech to bylo dobrý. Byla to výborná brigáda. A ti lidé vás brali? Brali. Asi jo. Chodili ke mně a trénovali. I když ti místní moc ne, spíš ti, co do Buků přijeli a chtěli trenéra. Ale bylo to hlavně o těch začátcích. Věnoval jsem se základům a trénoval lidi nepolíbené golfem. Nehrnul jsem se do nějakých výkonnostních skupin nebo výkonnostního golfu. Vysvětloval jsem jim držení, postavení a tak. Prostě jsem dál jen předával základy, které jsem měl naučené z té metodiky výuky cvičitele. Samozřejmě v trenérské činnosti je potřeba, abyste odtrénoval spoustu lidí a získal praxi, protože každý je individualita. Každý má jiný švih. Myslím, že kvalitní trenér se pozná právě podle toho, že dokáže člověku vysvětlit techniku přímo pro něj. Kolik lidí teď v Mladých Bukách trénujete? Trenéři jsme tam dva s kolegou Vítězslavem Holým. Abych se přiznal, tak těch místních lidí je málo. Myslím si, že je to i proto, že se jedná o lidi,

27 kteří přijdou utahaní z práce a chtějí si prostě jen zahrát a užít si to. Více méně rekreačně. Máme tady ale tréninkové centrum mládeže, minulý rok jsme v něm měli padesát dětí, a zároveň tady trénujeme i děti ze Základní školy V Domcích v Trutnově, odkud nám sem posílají čtyřicet dětí. Hodně přibývat začíná také zájemců, kteří stojí o dlouhodobé tréninky, takové ty balíčky lekcí. A samozřejmě další skupinou jsou lidé, kteří k nám přijedou relaxovat na hotel. Je to pro ně takové zpestření. Je golf sportem, který se naučí každý? Určitě ano. To můžu garantovat. Každý se naučí golf, pokud ale on sám chce. Já jako trenér vás přímo naučit golf nejsem schopný, já jsem schopný vám říct, jak byste ho měl hrát a vy ho musíte hrát sám. Trenér vám ukáže cestu a dobrý trenér by vám měl ukázat více cest k vašemu švihu. Potom se tomu ale musíte věnovat sám. Lidé si myslí, že přijdou na jednu lekci a budou to umět. Omyl. Je tam hrozně moc informací, co člověk musí pojmout. Řekl bych, že golf je jedna z nejtěžších her na techniku. Jde vlastně o nepřirozený pohyb v předklonu, zatímco v podstatě všechny sporty hrajete zpříma. Jak dlouho to trvá? U nás se dělá osvědčení ke hře zhruba dva měsíce. Během těch

dvou měsíců, deseti lekcí, se snažíme lidem vysvětlit základy, a oni by se pak tomu měli věnovat a posouvat se dál. Někde jsem slyšel, že to mají za dva dny a nabízejí zelenou kartu za víkend, což je pro mě nepochopitelné, jak někdo může udělat osvědčení ke hře za dva dny. V termínu od 11. do 15. srpna pořádají v Mladých Bukách pod vedením Ondřeje Špůra příměstský golfový tábor pro děti, který je určen i pro úplné začátečníky. Děti v rámci golfové výuky budou mít i hodinu angličtiny denně.

Pravidelné sobotní hudební večery

Více informací získáte na www.mladebuky.com

Co vlastně nabízí hřiště v Mladých Bukách? Především nabízíme osmnáctijamkové hřiště, driving - 250 metrů. Máme tady cvičné greeny, puttingové a chippingové, bunkry na trénování a šestijamkovou akademii. Myslím, že tady máme výborné tréninkové prostředí. Naše plochy jsou v porovnání s jinými hřišti v republice opravdu na dobré úrovni. Lidé, kteří přijedou poprvé, tak jsou úplně unešení, v jaké přírodě se tady hraje. Mám dojem, že teď jsme s tím veškerým zázemím a hotelem byli uvedeni v nějakém žebříku mezi Top 10 hřišti. Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek celý rozhovor na www.trutnovinky.cz

ONDŘEJ ŠPŮR - narozen 29. března 1987 v Trutnově - golfový trenér a hráč z Mladých Buků

- má rád dobré jídlo, kromě golfu ho baví plavání a cvičení, líbí se mu ženy, nemá rád náladovost lidí, když to v golfu nelítá tak, jak chce a když se nemůže pořádně vyspat

inzerce

- vystudoval trutnovskou „průmku“, jeden z prvních absolventů FTVS se zaměřením na trenéřinu - golf

NOVINKA

i o víkendech !

65,-

CYKLISTIKA

Horský závod třikrát jinak Chcete si v Krkonoších zazávodit na kole? V terénu, na silnici nebo obojím? Tak právě pro vás je tato cyklistická nabídka jako ušitá na míru. Dá se říct, že jde o takový all inclusive balíček, který poskytne potěšení všem příznivcům, co rádi šlapou do pedálů. Tři špičkové závody ve třech různých disciplínách - horská kola cross country, silniční kola a horská kola maratony, a to vše pod taktovkou zkušených pořadatelů Z&S Apache Teamu. „Chceme, aby to lidé opravdu vnímali tak, že mají možnost vyzkoušet si všechno a cyklisticky se naplno vyžít v našem regionu,“ říká Jan Slavíček.

ČEZ Bike Víkend MTB

5 a 6. července v Peci pod Sněžkou www.bike-pec.cz

Spojení profesionální cyklistiky se závody horských kol pro veřejnost, k tomu už popáté dojde na trati ve známém krkonošském středisku. Bike Víkend se pojede na začátku prázdnin nejprve v sobotu jako čtvrtý díl Českého poháru horských kol XCO a pak v neděli na stejné trati jako Open závod pro veřejnost. „Nejvýraznější změnou oproti minulým ročníkům je, že se náš závod vrací do kategorie C1 mezinárodního cyklistického kalendáře,“ poukázal Jan Slavíček. Od letošního roku se už navíc začínají sbírat body UCI pro olympijskou kvalifikaci, a tak se každý stát snaží, aby jeho závodníci absolvovali co nejvíce takto kvalitních závodů. „Už na prvním poháru byla taková konkurence, která se jen tak nevidí, a tak doufám, že to vyjde a všechny inzerce

hvězdy dorazí i do Pece,“ přál si Slavíček. Loni mělo v Krkonoších zastoupení devět států, letos by se počet mohl přehoupnout přes deset. Závod se pojede na tradičním čtyřkilometrovém okruhu, který eliťáci obkrouží šestkrát. „Hlavní doménou tratě je, že na ní není nic vybudované uměle. V dnešní době je trend přidávat kamenité

29 sekce, které jsou někdy až za hranou bezpečnosti. Přijde mi to zbytečné. Myslím, že na pěknou přírodní trať nic nemá,“ poznamenal Jan Slavíček a dodal, že i přesto jde v Peci o hodně náročný okruh s těžkým profilem. Z něj však úplně nemusejí mít strach bikeři, kteří se rozhodnout přijet na nedělní open část Bike Víkendu. Druhý den se totiž veřejnost vydá pouze na zkrácenou žákovskou část na straně sjezdovky Javor. Připraven bude i doprovodný program včetně tipovací soutěže na vítěze i sobotní Rockové Pípy Rádia Beat v Bull Baru. Pořadatelé očekávají účast cca 600 bikerů.

Krakonošův cyklomaraton 2. srpna v Trutnově www.krakonosuvcyklomaraton.cz

Silniční cyklistický závod na 125 km s převýšením 2600 metrů je úplnou novinkou v našem regionu. Ačkoliv v minulosti si tady „silničkáři“ užili dostatek radosti. Ať už se jednalo o městské kritérium, kontrolní závody na Závod míru nebo mistrovství republiky, kterého se zúčastnil právě i Jan Slavíček. „Rádi bychom tady navázali na slávu těchto akcí,“ chtěl by s Ivanem Vetterlem založit tradici nového silničního závodu. I když v tomto případě jsou oni dva vlastně jen jakýmisi zprostředkovateli, jelikož hlavní podnět vzešel ze Svazku obcí Východní Krkonoše. „Oslovili nás, jestli bychom neuspořádali nějaký závod, který povede přes co nejvíce obcí,“ prozradil Slavíček. Potenciál podle něj tento závod mít bude, protože jeho účastníci se dostanou na hřebeny Krkonoš a trasa povede i přes polské území. „Věřím, že kopcovitá trať přitáhne zájemce, kteří si chtějí vyzkoušet tu pravou horskou cyklistiku. Taková stoupání, jako třeba nabídne úsek z Pece na Pražskou, se u nás v závodech prakticky neobjevují,“ zdůraznil. Zrovna v této části, přibližně na 80. kilometru, by se závod mohl lámat, jezdci už budou mít za sebou tři kopce a teď přijde na řadu to nejtěžší. „Myslím, že pro lidi to bude výzva zkusit si to i na tom silničním kole,“ dodal Slavíček. Start bude u Uffa na pěší zóně, kde pak po odjetí závodního pelotonu bude probíhat doprovodný program s dětskými závody. „Letos se nejedou silniční Sudety, takže by náš závod mohl zalepit díru na trhu,“ pravil Jan Slavíček. Účast kolem 200 jezdců by považoval za dobrý vstup na scénu.

Žacléřská 70 MTB 28. září v Žacléři www.zaclerska70.cz

Letí to, letí a kultovní závod s heslem „Jeden za všechny a všichni za jednoho!“ letošním ročníkem napíše již osmé pokračování závodění v tomto mušketýrském duchu. „Myslím, že závod si už své místo v kalendáři určitě našel. Dvě třetiny týmů k nám jezdí opakovaně,“ pronesl Jan Slavíček. Týmy? Ano. Žacléřská 70 je totiž biková akce, která je zajímavá tím, že se jede v tříčlenném družstvu. Závodníci musejí společně projet kontrolami i cílem. „Je to nejvíc pohodový závod, který znám,“ prohlásil Jan Slavíček o 70 km trati. Na výběr ovšem jezdci mají i kratší variantu 48 km, na kterou se mohou vydat i jednotlivci. V loňském roce poměrně velký úspěch slavila kategorie dopravců, kteří si to rozdají o tituly mistrů republiky. Druhou speciální kategorii tvoří složky Integrovaného záchranného systému. „Pro tyhle party hasičů, členů horských služeb nebo policistů je to příležitost, jak se mezi sebou mohou jednotlivá města poměřit,“ řekl Slavíček. (bog), foto: Jan Kusý inzerce

O UMÍME T

PRODAT

placený článek

Meluzínek je srdeční záležitost Pokud rodiče hledají školku či jesličky, kde se budou děti cítit jako doma a těšit se na ostatní kamarády i své „tety“, je jazyková školka a jesličky Meluzínek v Trutnově ideální volbou. O dětičky je zde kompletně a citlivě postaráno, navíc zde děti od narození vyrůstají ve dvojjazyčném prostředí. Rodiče v Meluzínku předávají děti v pohodové atmosféře a odchází s dobrým pocitem, což je zase důležité pro ně samotné, pro jejich klid a koncentraci v práci. V Meluzínku je skvělý a kreativní personál složený z pedagogických pracovníků, zdravotních sester a rodilých mluvčí. Velkou výhodou jsou nejen anglicky mluvící tety, ale

i samotná přítomnost anglicky mluvících dětí. Děti, které mluví česky se tak výborně adaptují na setkání a komunikaci s lidmi v zahraničí. Majitelka školky a jesliček Klára Danielis má v Meluzínku své roční, dvouleté i tříleté dítě. „To, že tu mám své děti, je pro školku a jesličky největším přínosem. Skloubení pohledu provozovatele školky a potřeb maminky vytváří poptávanou nabídku individuálních služeb a individuální péče o děti v našem regionu. Meluzínek pomáhá především podnikajícím rodičům, lékařům, vrcholovým manažerům, dvojjazyčným rodinám, cizincům a dalším, kdo potřebují, aby se jesličky a školka zcela přizpůsobily jim

a jejich potřebám. I mně se zde podařilo skloubit pracovní potřeby s potřebou být se svými dětmi a dohlížet na jejich vývoj. Vím, že jsou zde šťastné, perfektně vedené, motivované k výkonům a seberealizaci, mají zde dostatek hry i edukace, zájmových kroužků a navíc jsou denně v českoanglickém prostředí. Zároveň je zde maximálně střeženo bezpečí dětí ve všech směrech, což každá maminka ocení. Na čtyři děti je zde jedna teta, což dovoluje vytvoření úzkého vztahu a maximální péči. Meluzínek byl na podzim roku 2013 nejlépe hodnocenou soukromou školkou ve východočeském kraji a po dvouleté, opravdu tvrdé dřině na tomto projektu, jsem na výsledek a

31 především kolektiv ve školce i v jesličkách velice pyšná.“ uvádí majitelka Meluzínku. Maminky, které využívají služeb Meluzínku, se mohou bez starosti věnovat svým pracovním povinnostem, zatímco jejich děti tráví čas v doslova rodinném prostředí. Pokud je třeba, školka si dítě dopraví sama, je zde bez příplatku zcela individuální otevírací i zavírací doba, otevřeno je denně včetně všech svátků a prázdnin, dokonce na Štědrý den dopoledne si zde děti hrají a těší se po spinkání domů, co asi Ježíšek nadělil pod stromeček. Pokud mají rodiče zájem, tety jsou s dětmi i o víkendech, školka zajišťuje hlídání nemocných dětí doma nebo večerní hlídání doma při kulturních a společenských akcích rodičů. Děti své tety znají a rodiče k nim mají důvěru. Všechny tyto individuální programy jsou nejen pro děti Meluzínku ale i pro děti z ostatních jesliček a školek. Některé děti dochází do Meluzínku několikrát týdně pro seznámení s angličtinou a pro anglickou konverzaci. K tomu také slouží i letní příměstské tábory, na které se děti mohou přihlašovat v jakémkoliv věku od týdne až po dobu celých prázdnin. Opravdu je marné hledat, co by se dalo Meluzínku vytknout. Děti zde mají ovocnou zahradu, skleník k pěstování vlastní zeleninky i bylinkovou zahrádku, mléčné produkty dodává místní soukromá biomlékárna. Kvalitní strava je zde velmi důležitá a žádaná. Ze sportu mají krom tradičních školkových aktivit navíc tenis, golf nebo koníky,

mají zde taneční kroužek a dětská cvičení, dramatický kroužek, výtvarný kroužek, hudební, využívají sauny i solné jeskyně, navštěvují kulturní akce, jsou vedeny k etiketě, relaxují při canisterapii, jazýčky pilují při logopedických cvičeních, jezdí na různé výlety… Naprostou samozřejmostí je celodenní angličtina a neustálé odpolední zábavné programy pro děti a rodiče. Přednost zde dávají mluvenému slovu a čteným pohádkám. Mají-li rodiče zájem, jednou ročně školka pořádá pobyt u moře nebo pobyt v lázních či dětských aquaparcích s možností hlídání dětí a dětským programem. Tato krásná jazyková školka je řádně zapsaná do rejstříku škol a školských zařízení, což zcela rozptýlilo obavy o kvalitě vzdělávání v soukromém sektoru a i přes mnohá volná místa ve státních školkách, zájem o Meluzínek stále roste. „Nejdůležitější je spokojenost dítěte a psychická pohoda rodičů,“ přizvukuje majitelka školky spolu s personálem.

Maminkovský, citlivý přístup k dětem je hlavní devizou Meluzínku. Děti jsou spokojené, najedené, příjemně unavené a rodiče jsou v klidu. „V tu chvíli jsem nejšťastnější podnikající maminkou na světě,“ říká spokojeně Klára Danielis. Meluzínek je zkrátka trefa do černého. Pokud maminky chtějí, aby se jejich děti zdravě rozvíjely s respektováním jejich představ a potřeb, byly veselé, radostné, spokojené a šťastné, měly by se vydat do Spojovací ulice v Trutnově a vejít do dětského ráje zvaného Meluzínek. Určitě se jim to vyplatí a budou nadmíru spokojené. www.meluzinek.cz Majitelka školky Klára Danielis

Trutnovský půlmaraton

Na Paradráze poběží vytrvalci Přijít s akcí, která osloví širokou veřejnost a stane se z ní tradice. Takový je cíl premiérového ročníku Trutnovského půlmaratonu, který chystají pořadatelé z místního lyžařského oddílu Olfin Car - Vella na polovinu tohoto měsíce. V sobotu 14. června v pravé poledne odstartuje na Paradráze běh, jehož účastníci budou muset v Trutnově poprvé urazit vzdálenost 21 kilometrů a 97,5 metru. „K uspořádání půlmaratonu nás vedlo hledání alternativy místo lyžařského maratonu, jehož realizace je vzhledem inzerce

ke sněhovým podmínkám v posledních letech problematická,“ sdělil Stanislav Opočenský z lyžařského oddílu. Zdá se to být dobrá volba, protože běhání si získává stále více příznivců. „Tímto závodem jsme také chtěli volně navázat na vaši akci „Trutnov běží na Prahu“ a přilákat sportovní nadšence i k nám do Trutnova,“ dodal Opočenský. Zatímco však ve většině měst pořádají závody přímo v ulicích, trutnovští organizátoři se rozhodli, že půlmaraton umístí do přírody a využijí podmínek, které nabízí areál místního lesoparku s hlavním zázemím na Paradráze. „Bylo nám ale jasné, že tratě, na kterých se běhá například trutnovský přespolák, použít nepůjdou pro jejich obtížnost,“ poznamenal druhý z hlavních pořadatelů Petr Murčo. Ten pro závod vyměřil pětikilometrové kolečko, které běžci absolvují čtyřikrát. „Variantu okruhů jsme zvolili jednak z důvodu občerstvení a také proto, že při průbězích bude větší kontakt s diváky,“ vysvětlil. Samozřejmě se jedná o terénní půlmaraton, a tak trať, která je vedena po lesních cestách a měkkém podkladu, nebude jenom po rovině, jak tomu bývá zvykem u silničních běhů. „Závod určitě zvládne každý, ale pokud si někdo netroufá na půlmaraton, může se přihlásit do závodu na 5 a 10 kilometrů,“ prozradil Petr Murčo další možnost, jak si dát Trutnovský drak - ABB run. „Pořadatelskou činnost jsme spojili se silnými partnery z města a doufáme, že na start přilákáme co nejvíce běžců,“ přál si Stanislav Opočenský. Pořadatelé nezapomněli ani na doprovodný běh pro děti. Online registrace do závodu je na stránkách www.sportchallenge.cz. Více informací zjistíte na stránkách závodu www.pulmaratontu.cz nebo telefonu 724 203 700. (bog), foto: Miloš Šálek

zajímavost

Před firmou Kasper Kovo stojí Krasavice

Na začátku bylo setkání podnikatele Rudolfa Kaspera a sochaře Čestmíra Sušky při jeho výstavě v Uffu. „Protože pan Suška pracuje s podobnými materiály jako naše firma, přál jsem si, aby pro nás vytvořil sochu, která by stála před naší firmou,“ řekl Kasper. Sochaři se nápad zalíbil, připravil návrh a podle něj byla v dílnách firmy Kasper vytvořena osm a půl metrová nerezová socha - Krasavice. Umístěna byla do bazénku a 31. května slavnostně odhalena. Je elegantní, štíhlá, prostě jako každá správná Krasavice. Hynek Šnajdar, foto: Jan Bartoš

jakub janovec

Kolektivní vina je jeden z největších omylů Pustil se na tenký led. Vypracoval totiž diplomovou práci na téma Vysídlení německého obyvatelstva z Trutnovska v letech 1945-1948. Historik Jakub Janovec (24) z Trutnova, který se narodil čtyřiačtyřicet let po válce, napsal přes své mládí erudovanou práci na toto stále citlivé a ne zcela zmapované téma. Materiály k diplomce shromažďoval dva a půl roku.

inzerce

UKÁZKOVÁ HODINA

ZDARMA

AKCE 1 + 1 10 LEKCÍ PRO DRUHOU OSOBU

ZDARMA

Při přihlášení do 30.6.2014

tel.: 776 057 642 www.anglicky4xrychleji.cz

Proč jste se rozhodl napsat diplomovou práci na toto téma? K tématu mě přivedl švýcarský historik Adrian Portmann - von Arburg, který se dlouhodobě zabývá touto problematikou. Setkal jsem se s ním během mého studia na Masarykově univerzitě. Věděl jsem, že se po ukončení vysoké školy vrátím na Trutnovsko, tak jsem svou práci chtěl zaměřit na regionální problematiku. Viděl jsem téma, které není důkladně zpracované a nedává se mu racionální rozměr, což je škoda. Proto jsem se do toho pustil. Při tvorbě diplomové práce jsem se vždy snažil kombinovat výpovědi pamětníků s dochovanými písemnými prameny, abych byl co nejvíce objektivní. Odsun Němců je téměř 70 let po válce stále citlivé téma. Proč? Velkou vinu na tom má komunistický režim, který opakovaně využíval tzv. německou kartu a v podstatě neustále živil strach z Německa a Němců. Kvůli tomu se dodnes udržují ve společnosti různé zobecněné představy a názory. Problém vidím dále v tom, že se i dnes lidé nechtějí bavit o poválečných událostech. Svoji roli bezpochyby hraje kolektivní trauma české společnosti, která není schopna otevřeně

35 reflektovat poválečné události. Existují lidé, kteří jsou silně protiněmečtí, i když k tomu nemají v současnosti prakticky žádné důvody. Vidím však, že se situace začíná pomalu měnit, protože nejmladší generace už to vidí trochu jinak- s odstupem. Při odsunu byla často uplatňována kolektivní vina. Jak pohlížíte na tento fenomén? Je to jeden z největších omylů. Tímto se definitivně rozvrátily morální základy české společnosti a do jisté míry otevřely dveře komunismu. Mělo se postupovat individuálně. Samozřejmě si uvědomuji, že těsně po válce nebyly ideální podmínky pro tento postup a chyběla motivace. Kvůli uplatňování kolektivní viny se však ublížilo spoustě lidem, kteří se ničeho špatného nedopustili. Podívejme se na období komunismu, kdy byla taktéž část společnosti „zpracována“ propagandou, někteří se dokonce uchýlili ke spolupráci s bezpečnostními orgány. Kdybychom více zapojili vlastní zkušenost s totalitním režimem, tak bychom lépe pochopili složitost situace, do které se německé obyvatelstvo dostalo. Není proto možné tvrdit, že všichni Němci byli špatní. Musíme být více empatičtí a zkusit chápat minulost ze všech stran. Jak tedy probíhal odsun na Trutnovsku, kolik Němců bylo odsunuto? Odsun probíhal ve třech vlnách. Nejsložitější situace byla v roce 1945, kdy bylo německé obyvatelstvo vysídleno bez větší promyšlenosti celé akce. Téměř vždy byli přesunuti za státní hranici a tam ponecháni svému osudu. Početně nejvíc Němců bylo vysídleno v roce 1946, kdy probíhal spojenci odsouhlasený odsun. Během tohoto roku bylo vystěhováno vlakovými transporty z Trutnovska více než 30 tisíc Němců. Dílčí stěhování Němců pokračovalo i v následujících letech, avšak v menší intenzitě. Z původního počtu téměř 57 tisíc inzerce

JAkub Janovec - narozen 29. července 1989 v Trutnově - vystudoval historii na Masarykově univerzitě - v diplomové práci se věnoval odsunu Němců z Trutnovska - členem studentského spolku Masarykovi historici - autor projektu Setkávání s pamětníky na půdě Masarykovy univerzity - žije v Trutnově

Němců na Trutnovsku jich zde zůstalo méně než 10 tisíc. Kdo ho řídil? Odsun řídila po celou dobu československá armáda. Lokální stěhování občas prováděli i jiné ozbrojené jednotky, ale celou odsunovou akci organizačně zastřešovala armáda. O tom už dnes není pochyb. Docházelo k násilnostem na německém obyvatelstvu? K nějakým vážným excesům tady nedocházelo. To, co se stalo například v Postoloprtech, se Trutnovsku naštěstí vyhnulo. I tak máme ale zdokumentované desítky případů násilí vůči německému obyvatelstvu. K té době to bohužel patřilo. Bylo při vyhlášení odsunu časté, že mnozí, než by odešli, raději spáchali sebevraždu? Těch sebevražd bylo velké množství. Sebevraždy pramenily z nastalé situace. Němcům se během chvíle úplně rozvrátily existenční podmínky. Většina obyvatel přijala nové poměry rezignovaně bez známek odporu. Někteří však tíhu změn neunesli a uchýlili se k sebevraždě. Hynek Šnajdar, foto: Jan Bartoš

MĚŘENÍ

ZRAKU

APLIKACE A PRODEJ

KONTAKTNÍCH

ČOČEK

NOVKÉCE KOL0E14 2

JIŽ 17 LET KOMPLEXNÍ

PÉČE

O VÁŠ ZRAK

TRUTNOV, Bulharská 139 tel. 499 812 561 | 777 212 561