Trutnovinky - magazín červenec srpen 2017

kulturně-společenský magazín | Červenec/Srpen 2017 | zdarma

Mlsání v trávě

Editorial Jaký piknik? Běžte domů!

HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Rozkvetlé louky či parky, slunce nad hlavou… Ideální kulisa k uspořádání pikniku ve volné krajině, tedy hodování v přírodě. Dnešní doba je letním piknikům nakloněná a má stále více příznivců.

Nebylo tomu tak ale vždy. Píše se rok 1982. Sedíme s kamarádem Jardou u něj doma, když říká: Co kdybychom na louce za městem udělali piknik. Na půdě mám dva piknikové koše, naplníme je něčím dobrým a vyrazíme. Jak řekl, tak jsme udělali. Vybrali jsme si palouk na kraji města. Na trávu položili deky, otevřeli koše a piknik začal.

Uběhlo čtvrt hodiny a na cestě pod paloukem se objevilo auto s nápisem VB. Z něho vystoupili esenbáci a vydali se k nám. „Co tady děláte?“ ptali se zamračeně. „Piknik,“ odpovídáme. Příslušníci se ještě více zamračili a zkontrolovali nám občanky. „Nebuďte drzí. Jaký piknik? Běžte domů!“ rozkázali. Je fajn, že dnešní piknikáře už v přírodě nikdo neruší.

CESTOVATEL JIŘÍ JŮZL / str. 6 8

RESTAURÁTOR FÜRBACHER

GYMNASTA HEJZÁK

str. 16 18

str. 22 26

PSÍ HOTEL

OBSCENE EXTREME FESTIVAL

str. 32 33

str. 34 37

Vydavatel: TN Média s.r.o., IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Svatojánské náměstí, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel: 499 941 941, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Veronika Prchlíková, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Monika Chmelařová.

ANKETA

Co budete dělat v létě?

Martina Vágner Dostálová pracovnice Oblastní charity Trutnov Léto budeme s manželem trávit v Tatrách.

On tam ještě nikdy nebyl, já už jsem tam byla několikrát. Každý rok jsme jezdili k moři, tak letos vyrazíme do hor. A ještě k tomu vlakem.

Cestu jsme zatím neplánovali, to my nikdy moc neděláme, jen víme, že nastoupíme v Trutnově, přestoupíme v Hradci a Pardubicích a pak vystoupíme až na Slovensku. Jeden den budeme chodit a jeden odpočívat. Pak zase den chodit a dva dny odpočívat. Uvidíme, jak nás to tam bude dlouho bavit. Dovolenou ale máme čtrnáct dní, takže v tom termínu to musíme zvládnout.

Těšíme se!

Josef Lábus, bývalý trenér lyžařské mládeže Přes léto hlavně kolo. Máme takovou partu sedmi lidí, se kterými objíždíme evropské země. Letos v srpnu se chystáme do Polska, Ukrajiny, Moldávie… V létě se jinak vždycky těším na relax v Dolcích a užívám si teď to, že už nemusím trénovat děti a docházet každé pondělí a středu na tréninky. Chodím do oddílu jen pomáhat na různé akce. Už tuhle zimu jsem si sám bez dětí krásně zajezdil na běžkách.

Josef Pokorný, provozovatel kempu Budu se starat o kemp. V Dolcích budeme dělat spoustu nových aktivit pro děti, vybudujeme nové dětské hřiště, nové molo pro lidi, aby se mohli koupat. Jsem hrozně rád, že město Trutnov, u kterého jsem v nájmu, to podporuje, takže doufám, že lidé budou čím dál víc spokojenější.

Bohužel, já se jinak v létě nikam nechystám, protože to nejde, ale samozřejmě po létě někam vyrazím odpustit páru.

Jan Romančák, majitel reklamní agentury Chtěl bych se věnovat manželce a našemu novému pejskovi. Každý rok cestujeme a snažíme se poznávat krásy nejen naší republiky.

Chystáme se na prodloužený víkend na koncert U2 do Berlína, potom pod stan k Berounce a na Karlštejn, do jižních Čech na kola. S klukama každoročně vlakem na čundr pod širák. Pracovat v létě asi letos nebudu.

5

ROZHOVOR CESTOVATEL

Po zdolání řeky Colorado mně Jizerské hory, chata Pešákovna, sobota 4. února 2017. Pro Jiřího Jůzla, trutnovského cestovatele, vodáka, trampa a muzikanta důležité datum. „Jirko, možná by byla šance dostat se na Colorado,“ řekl mu tehdy na závěrečném večírku 34. ročníku běžkařského Krakonošova šmajdu Michal Otta, jeho kamarád z Prahy, který před třemi lety sjel tuto pro vodáky kultovní americkou řeku.

HYNEK ŠNAJDAR FOTO: ARCHIV JIŘÍHO JŮZLA

Československu na klasické dovolenkové řeky.

Tam někde byl počátek rozhodnutí jezdit divokou vodu,“ vzpomíná. V té době bylo ale složité dostat se na divokou vodu v zahraničí mimo socialistické státy. Jůzl a další vodáci proto každé jaro vyráželi na týdenní soustředění do Tater na řeku Belá a též na všechny jarní divoké toky v republice „Všechny lodě jsme si vyráběli sami, na koleně podomácku. Éra plastových lodí přišla až po revoluci,“ vrací se vodák do dávné minulosti.

To už trutnovský světoběžník, který má za sebou zdolání mnoha řek po celém světě, jak se říká, zavětřil. „Dostat se na Colorado není úplně jednoduché a podaří se to málo lidem z naší republiky.

Je to skutečně kultovní vodácká řeka. Kdo ji chce zdolat, musí mít dlouholeté zkušenosti s divokou vodou,“ řekl. Poprvé vyrazil s partou kamarádů na řeku v roce 1974, kdy sjeli Lužnici na klasických dřevěných pramicích. Vodáctví ho úplně pohltilo.

Zahraničí, i když ne to kapitalistické, však neminuli. Poprvé vyjeli na rumunské řeky v roce 1982, o pár let později do bývalé Jugoslávie či Polska na řeku Dunajec. Po revoluci sjížděli krásné řeky ve Slovinsku, Bosně, Černé Hoře, Chorvatsku a samozřejmě i v alpských zemích. Jůzl se zúčastnil třech expedic v Norsku, absolvoval s brněnskými vodáky i české prvosjezdy v Austrálii. „Také jsme v roce 2011 sjeli s kamarádem krásnou řeku Rangitikei na Novém Zélandu. Z toho vznikla moje první deníková kniha z Trutnova na Nový Zéland,“ uvedl.

„Potom už jsme jezdili pravidelně s celou osadní partou s rodinami a dětmi po celém tehdejším

Zkušeností měl tedy dost, a když se k tomu přidá nezbytné vodácké srdíčko, je to důležitý před-

6

PROMĚŇTE SVÉ BYDLENÍ V NOVÉ

tekly slzy

Bez zajištění až do 700 000 Kč

poklad vyrazit na divokou řeku Colorado v USA. Získat ale tak zvaný permit není snadné. Zájemci o sjezd této řeky se musí přihlásit, zaplatit poplatek, podat žádost v národním parku ve městě Flagstaff v Arizoně a pak jdou do losování. Šance na vylosování je jednou za deset let. Jůzl měl být nejdříve náhradníkem, to kdyby někdo z účastníků vypadl ze hry.

Kamarád Michal ho navrhl americkému organizátorovi sjezdu řeky. Tomu trutnovský dobrodruh poslal svůj pestrý vodácky „životopis“ a na poslední chvíli byl vybrán.

Měl pouhých deset dní na to, aby si zajistil letenku a povolení pro pobyt v Americe. Povedlo se a Jiří se letos v březnu přidal k šestnáctičlenné expedici, aby na divoké řece strávil na raftu jako gajda, tedy kormidelník, jednadvacet dobrodružných dní. Po nezbytných přípravách, logistickém zajištění dvou osobních a tří nákladních raftů, naložení materiálu a školení rangera expedice vyplula na cestu dlouhou zhruba 360 kilometrů. Řeka Colorado je pouze pro zkušené vodáky, její peřeje jsou zběsilé a nebezpečné. Podle 7

Rychloúvěr pro lepší bydlení • výhodná úroková sazba • bez zajištění až do 700 000 Kč (bez ručitele nebo zástavy nemovitosti) • splátky si můžete rozložit až na 15 let • daňová úspora ze zaplacených úroků z úvěru Tereza Fátorová, tel.: 737 133 433 Zdeňka Morávková, tel.: 732 129 250 Havlíčkova 13, Trutnov

CESTOVATEL

Jůzla je tam obrovský průtok vody, až sedm set kubíků za vteřinu. „Každý den jsme v průměru najezdili přes dvacet kilometrů, na vodě jsme strávili zhruba šest hodin denně. Protože jsem měl ze všech nejvíce zkušeností, dělal jsem kormidelníka. Při jízdě nastaly i problémy a také jsem si, již jako poslední zaplaval,“ připomíná událost, při které mu šlo téměř o život.

K málem osudové události došlo skoro na konci expedice, kdy už toho měli účastníci plné zuby, přestože vše nejtěžší již měli za sebou. Jeho raft vjížděl do levotočivé peřeje a bylo jí třeba v dostatečné rychlosti projet. V tu chvíli „háček“ nalevo v přední části raftu udělal chybu. „Háček na mě dozadu volal, že jeho kolega vedle něj si zapomněl zajistit víko od soudku na foťák a chtěl se peřeji vyhnout. Začal přitahovat, ale neměli jsme rychlost. Raft se sice stočil, ale silný proud nám nedovolil vyjet z peřeje a zanesl nás přímo do jejího chřtánu. Pravý předek „vystřelil“ kolmo k nebi, hned poté co jsme vlétli do těch největších vln a zadek šel ve válci prudce dolů a mě to vykoplo ven,“ popisuje nešťastnou chvíli vodák.

Najednou se ocitl „v mlejnici“ pod vodou a ani nevěděl, zda se raft nepřevrátil. „Chyběl mi kyslík. Říkal jsem si: přece tady nezůstanu, na banální peřeji, to nemůže být konec. Pak jsem do něčeho narazil hlavou a ukázalo se, že to bylo dno raftu.

V tu chvíli jsem věděl, že se plavidlo nepřevrátilo a začal jsem ručkovat. Vyfluslo mě to vedle pravého háčka, který ani nevěděl, že jsem je opustil. A to byla moje záchrana, neboť už to trvalo věčnost,“ usmívá se dnes Jůzl příhodě, při které mu tenkrát do smíchu nebylo. V průběhu cesty se jim také převrátil druhý osobák a jeden nákladní osmimetrový jeden a půl tun vážící raft s materiálem, který se jim ale naštěstí podařilo otočit.

Jiří Jůzl připouští, že zdolání řeky Colorado je nejen fyzicky, ale i psychicky velmi náročné. „Když jsme ale dojeli do cíle, tekly mně slzy a byl jsem šťastný, že jsme tuto řeku úspěšně zdolali.

Byl to můj splněný vodácký sen, životní zážitek,“ září štěstím Jůzl, který si ve volných chvílích expedice psal deník. Z něho letos na podzim vyjde kniha Z Trutnova na Colorado River doplněná fotografiemi, kterou má už skoro dopsanou.

Nabíráme! pojďte pracovat pro největšího zaMěstnavatele tohoto regionu!

Výrobní závod Continental Automotive Czech Republic s.r.o.

Trutnov přijme kolegyně a kolegy na pozice: seřiZOVAČ a OPeRáTOR dO VýROBy

Na co se můžete těšit?

Mzda seřizovač až 27.000 Kč Mzda operátor až 21.000 Kč doprava zdarMa* Motivační bonus až 14.000 Kč

Program zaměstnaneckých výhod v hodnotě 5.400 Kč Rodinný program 4.000 Kč Příspěvek na stravování Příspěvek na penzijní připojištění až 700 Kč Týden dovolené navíc A mnoho dalších výhod a benefitů * platí pro svozové linky Kamienna Góra - Lubawka - Královec - Žacléř - Lampertice - Bernartice - Zlatá Olešnice - Trutnov Rudník - Hostinné - Chotěvice - Pilníkov - Trutnov Červený Kostelec - Rtyně v Podkrkonoší - Batňovice - Úpice - Trutnov

volejte zdarma 800 800 552

Pište na personalni.trutnov@continental-corporation.com Více informací na www.continental-kariera.cz

MUZEUM BĚŽEC ROZHOVOR POPELÁŘ ORIENTAČNÍ ZAJÍMAVOST

Cestovatelské ikony se zastavily Na Nivách Bylo 22. dubna 1947. Je to tedy letos sedmdesát roků, kdy nerozlučná cestovatelská dvojice Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyrazila se slavnou Tatrou 87 na svou první, tři a půl letou expedici po Africe a Jižní Americe. Mladí muži ve věku 26 a půl a 28 let vyjeli dva roky po válce na tehdy neobvyklou pouť.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ARCHIV MILANA VÁVRY

Po jejich návratu na začátku 50 let, několik let před druhou velkou cestou, kdy v letech 1959 až 1964 projeli oba cestovatelé Asii a Oceánii, se zastavili v Trutnově. Pod hlavičkou zdejší Osvětové besedy je do města pozval profesor Josef Kranát, učitel na tehdejší „ekonomce“, který s tehdy budoucími cestovateli studoval na vysoké škole.

Setkání se uskutečnilo v prostoru Na Nivách.

Kranátův starší syn Josef, nynější promítač v kině Vesmír, vzpomíná, že se jeho tatínek se Zikmundem s Hanzelkou znali velmi dobře. „Na setkání byl přítomen také pan učitel Lacina, který se také angažoval v trutnovské Osvětové besedě. Pokud vím, součástí setkání byla také výstava,“ vypráví Kranát. Jeho tatínek mu prý sdělil, že oba mladí muži měli cestovatelské sklony, velké plány a už na vysoké škole se učili cizím jazykům. „Máme doma kompletně všechny jejich knihy. Tatínkovi je posílali poštou,“ říká Kranát a ukazuje kultovní knihu legendárních cestovatelů Afrika snů a skutečnosti I s věnováním: Profesoru Josefu 10

Vyždímejte z nás, co se dá!

Naložte nám Kranátovi srdečně Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka a datem 21. 6. 54. Kniha je rovněž opatřena razítkem Osvětové besedy Trutnov.

na léto

„Potom už v Trutnově nikdy nebyli, ale otci dále posílali knížky. Všechny knížky Zikmunda a Hanzelky mám přečtené a moc se mi líbí. Byly hodně nadčasové a jsou to naše rodinné relikvie.

Myslím si, že můj otec měl k cestovatelům velmi vřelý vztah a proto je také po jejich dlouhé cestě pozval do Trutnova,“ dodal Josef Kranát.

hodně práce, ať se pořádně zapotíme.

11

www.pratr.cz

PROMĚNY TRUTNOVA

Dům čp. 32 v Lípové ulici ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Fotografie pořízená pravděpodobně ve 20. letech 20. století zachytila horní úsek Lípové ulice. Tehdy nebyla tato komunikace slepá jako dnes, ale spojovala nynější Žižkovu ulici s Křížovým náměstím. To se změnilo na konci 30. let, kdy došlo k prodloužení dnešní Palackého ulice. V rámci rozsáhlých stavebních úprav byla tehdy Lípová ulice zaslepena a od Palackého ulice oddělena mohutnou zdí.

Snímku dominuje uprostřed nízký zděný dům čp. 32, který po řadu desetiletí patřil rodině Třeschnakových. Za domem po jeho pravé straně je vidět štít domu čp. 31, který zde stojí dosud. Mohutný komín v levé části fotografie náležel pivovaru, stejně tak jako tři menší komíny na pravé straně snímku. Dům čp. 32 stával ještě v roce 1937.

Nedlouho poté byl zbořen. Dnes je na jeho místě zahrada za jednopatrovým domem čp. 278 s bílou fasádou. Oproti stavu před 90 roky přibyla v ulici také garáž, vyobrazená na srovnávacím snímku zcela vpravo.

13

MLSÁNÍ V TRÁVĚ

Byly letní prázdniny, psal se rok 1979, venku slunečno kolem 30 stupňů a rodiče vymysleli, že si uděláme celodenní výlet na Sněžku. Jako dítě jsem tolik nevnímala, co rodiče balí do batohu, ale moc dobře si pamatuji, že nezapomněli k velké svačině a bábovce přibalit termosku s černou kávou, porcelánové hrnečky a malou kostkovanou deku.

MONIKA CHMELAŘOVÁ

Není nic hezčího, než když se usadíte do horské louky plné kvetoucích rostlin, pozorujete úžasná panoramata hor a v pohodě ochutnáváte bábovku z porcelánového talířku a k tomu usrkáváte kávu. Pamatuji si, že jsme v té době budili velké pozdvižení kolemjdoucích. Když jsem se stala maminkou, začala jsem provozovat pikniky v parcích s dalšími maminkami a zůstalo mi to doteď.

V posledních pár letech se letní pikniky rozmáhají. Zámecké zahrady lákají na pobyty, kde je v ceně i piknikový koš se spoustou dobrot, v městských parcích vznikají pikniková místa a místa pro grilování. Spousta mladých lidí si jen tak o víkendu zaskočí vypít dobré vínečko a ochutnat doma připravenou bagetu pod korunu stromu. Pikniky se dostávají na výsluní, a to je moc dobře. K piknikům patří proutěné koše, kostkované deky, ubrusy, porcelánové servisy, šampaňské nebo dobré víno, přenosné grily, natrhané luční květiny, svícínky a hlavně kamarádi. Začíná léto a tak doporučuji najít si milé místo, a těch je v okolí Krkonoš mnoho, rozbalit si deku, usrkávat šampus, dívat se do mraků… Léto je tady.

14

14

Je léto!

Vyrazte do přírody na piknik

Co je to piknik Piknik je stolování a stravování venku v přírodě pod širým nebem na louce či v parku za zpěvu ptáků. Pikniku se účastní dvojice, skupiny přátel, rodiny s dětmi… V současné době jsou pikniky na vzestupu. Stále častěji jsou v přírodě vidět lidé, kteří hodují na dekách a dobroty vytahují přímo s piknikových košů, které jsou neodmyslitelnou součástí tohoto krásného rituálu. Výraz piknik pochází z první poloviny osmnáctého století a má původ ve francouzštině – picque znamená výzvu na jídlo, nique malou věc bez větší hodnoty. Mekkou pikniků ve světě jsou nyní pravděpodobně USA, kde mají velkou oblibu.

MALÍŘ A RESTAURÁTOR

Restaurátorství je umění Ještě v červnu se v Muzeu Podkrkonoší konala zajímavá výstava Uffo Horn: Trutnovský rodák, spisovatel a revolucionář. Uspořádána byla ke 200. výročí narození této významné osobnosti první poloviny 19. století. Jednou ze zajímavostí této expozice byl dominantní Hornův portrét. Olejomalba nese signaturu Steiner a dataci 1843.

Ještě před nedávnem byl obraz v žalostném stavu. To se ale změnilo.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Aby mohl být obraz na jubilejní výstavě veřejnosti představen, musel být restaurován. O tento odborný krok muzeum požádalo známého trutnovského malíře Roberta Fürbachera, který má s touto činností zkušenosti. „Za dobu, co maluji, jsem získal docela velkou znalost materiálu, technik a podobně. Znám také různé tmely a vím, jak reagují. Nikdy jsem je ale předtím nevyužil k restaurování obrazů,“ řekl malíř, který měl loni v dubnu v muzeu společnou výstavu s díly svého pradědečka Josefa Fürbachera.

Ještě než k tomu došlo, obdržel od rodiny deset, zhruba osmdesát let starých obrazů, které byly rovněž v neutěšeném stavu. „V některých byly 16

díry, na jiných nebylo patrné vyobrazení. Pustil jsem se do jejich čištění tak, abych co nejméně zasahoval do malby, jiné jsem podlepoval. Postupoval jsem jako detektiv a musel jsem vypátrat pigmenty a barvy. I když nejsem vystudovaný restaurátor, mám technické znalosti a snažím se na ty obrazy napojit,“ uvedl malíř.

To využil i při restaurování pradědečkových obrazů. „Pradědečka jsem „požádal“ o pomoc a ono to zafungovalo. Tak to byly moje restaurátorské začátky, než jsem si podmanil techniky. Byl jsem si samozřejmě vědom určitých rizik, že se to nepovede. Pokusil jsem se o to, a k mému velkému údivu to šlo dobře a povedlo se to,“ vzpomíná

s tím, že když přinesl zrestaurované obrazy do muzea, byl pochválen za dobrou práci. To vedlo k tomu, že ho muzeum požádalo o restaurování deseti obrazů ve špatném stavu malíře Wenzela Labuse, které chtělo vystavit. „Jeden byl docela oříšek. Byl hrozně tmavý a nebylo patrné, co na obrazu je, byl hodně poškozený, chyběl pigment. To sice nebyl problém, ale musel jsem se naučit tmelení. Na těchto obrazech jsem se posunul v restaurování dál. Plátna jsem rovnal, žehlil, všechno jsem dělal přesně podle úžasné knihy O starých malbách a jejich restaurování od Františka Petra z roku 1954, která se mi v té době dostala do ruky. Nedošlo tedy k žádné chybě, poškození, všechno dopadlo skvěle,“ prozradil malíř a dnes už i restaurátor.

Ta kniha se stala jeho biblí, vychází z ní a je podle něj neuvěřitelná. „Bohužel materiál k restaurování jsem si musel objednat na Slovensku, protože u nás není k dostání. Jsem vděčný, že jsem prošel

23

MALÍŘ A RESTAURÁTOR

těmi dvaceti obrazy, kde jsem si mohl vyzkoušet všechno možné,“ vzpomíná. Když mu muzeum předávalo obraz portrétu Uffo Horna a požádalo o jeho restaurování, musel se prý třikrát nadechnout. „Obraz byl úplně černý, totálně poškozený, ornamenty rámu omlácené. Jenom jeden byl vcelku a podle něho jsem pak modeloval z akrylového tmelu znovu všechny ornamenty. V obrazu byly dvě velké díry, byl vyboulený s oloupaným pigmentem, prostě největší hrůza, jakou si lze představit,“ kroutí hlavou.

„Restaurátoři nechávají na plátně místo, aby bylo vidět, že byl obraz restaurovaný. Já to tak nedělám, i když oni mohou tvrdit, že jsem plagiátor. Jde mi o to, aby obraz vypadal stejně, jak ho malíř myslel a namaloval,“ dodává Robert Fürbacher a upozorňuje, že uživit se na Trutnovsku malováním je dost obtížné a restaurování by v tomto ohledu mohla být dobrá cesta, protože restaurátorství, jak je přesvědčen, je stejně jako malířství umění.

Byla to však ohromná výzva a malíř strach, že se to nepovede, neměl. Nejtěžší při restaurování bylo vytmelení, to mu dalo nejvíce zabrat. Celý obraz musel sundat z rámu, podložit ho po stranách novým plátnem, podžehlit, zatížit, aby se plátno narovnalo. Když bylo všechno ustálené, musel ho ještě kvůli zpevnění pigmentu překlížit tak, aby klíh z rubové strany proniknul plátnem. „Pak přišly na řadu ty dvě ohromné díry. Zalepil jsem je tmelem, to jsem dělal asi tři týdny, bylo to hodně náročné. Celý obraz jsem restauroval asi čtvrt roku,“ vypravuje Fürbacher.

V této souvislosti tvrdí, že při restaurování obrazu je podstatné čištění a hlídání, aby neopadal pigment, protože by se malba rozsypala. „Do restaurování by se vůbec neměl pouštět laik, může to dopadnout katastrofálně. Je třeba mít znalosti,“ upozorňuje a popisuje euforické pocity, když obraz dostává původní podobu. „Mám pocit, že cítím energii toho malíře,“ tvrdí. Zatím se mu ještě nestalo, že by pod vrstvou obrazu našel jiný obraz. „Snažím se co nejméně zasahovat do původní malby,“ poznamenal a připomenul, že je restaurování hodně otevřený.

13

o

Lucni bouda 1623

ROHAC PA

Szklarska Poręba

ŠPINDLERŮV MLÝN

Užijte si léto ve Špindlerově Mlýně Dáváte přednost aktivní dovolené a milujete hory?

Zpestřete si letošní léto a vyrazte s rodinou či přáteli do Špindlerova Mlýna. Největší krkonošské městečko není jen známým centrem zimních sportů, ale také významným turistickým střediskem se spoustou letní zábavy. Špindlerův Mlýn leží uprostřed nejvyšších českých hor v nadmořské výšce 575 - 1555 metrů. Nejvyšším bodem obce je Luční hora - druhá nejvyšší hora České republiky. Historie města spadá až do 16. století. Přestože je především mekkou lyžování a zima tu stále hraje prim, parádní dovolenou si tu užijete také během léta. Dříve fungovaly lanovky v létě jen jako přibližovadlo na hřebenové túry.

V současnosti nabízí Špindl širokou škálu vyžití pro dospělé i děti a je skvělou volbou, jak s celou rodinou nebo přáteli strávit prázdniny aktivně a přitom si skutečně odpočinout.

Letošní novinkou je širší nabídka loděk a paddle boardů na Labské přehradě. Vidět hory a městečko z vodní hladiny je stále více atraktivnější a jedinečné. Skiareál přichystal pro návštěvníky také nové Elektro bike & Buggy centrum v bývalé restau20 placený článek

raci Labužník v centru města. Zapůjčit si můžete čtyřkolku E-Grand Tour s elektrickým pohonem.

K řízení nepotřebujete řidičský průkaz a můžete se naprosto ekologicky skoro bez námahy pohybovat po Špindlu a jeho okolí. Na závodních buginách se určitě vyřádí i děti. Další novinkou je velké trampolínové hřiště na Medvědíně s basketbalovými koši a půjčovnou bounce boardů - skákacích prken na trénování snowboardových triků. Trampolínové centrum je kryté, takže je k dispozici za každého počasí.

Na kole i pěšky Špindlerův Mlýn je vyhledávaným místem mnoha pěších turistů a cyklistů. V současnosti tu můžete projet na kole 94 kilometrů cyklotras. Hřebenové túry vás provedou Labským dolem, přes Výrovku či Luční boudu až na Sněžku. Pokud dáváte přednost adrenalinu, můžete otestovat i zdejší Špindl Bike Park - jeden z největších bike parků v Čechách, který vyrostl pod záštitou ikony českého downhillu Michala Marošiho. Vyzkoušet ho mohou začátečníci i profesionální jezdci. Méně zdatní se pak mohou prohánět po Špindlu třeba na elektrokole a bez fyzického vypjetí se kochat

okolní skvostnou přírodou. V případě, že se chcete projít s dětmi, vydejte se na některou z naučných stezek ve Svatém Petru či Medvědíně. Užijete si procházku plnou zábavy, kvízů a úkolů a navíc se dozvíte mnoho zajímavostí o Krkonoších. Některé stezky jsou dokonce přístupné i pro pěší s kočárky a vozíčkáře. S ratolestmi se můžete vyřádit i na dětských hřištích na vrcholcích hor. Letteringové hřiště na Medvědíně je například nejvýše položeným hřištěm v Čechách a je postaveno z obřích 3D písmen s hracími prvky.

Pobyt ve Špindlu si můžete zpestřit i jógou na hřebenech, tenisem na antukových hřištích ve Svatém Petru nebo na terénních tříkolkách či koloběžkách.

Oblíbený je také summer tubing.

Více na www.skiareal.cz

21

GYMNASTA

Pochvala je účinnější než trest MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK, ARCHIV VÁCLAVA HEJZÁKA

První srpnový den bude slavit 80. narozeniny, ale coby bývalý gymnasta dokáže Václav Hejzák se svým tělem stále něco, o čem si většina lidí může v tomto věku nechat jen zdát. I přestože jeho závodnická kariéra skončila kvůli problémům se srdcem už v osmnácti, o to větší stopu zanechal jako trenér i činovník.

Zvládnete stále ještě v tomto věku nějaký gymnastický prvek?

Udělám kotrmelec a stále mám poměrně dobré břišní svaly, tak vám něco ukážu. (V obýváku si lehne na zem, natáhne se a poté se rozhoupe jako kolébka a vyhoupne se do stoje.) V padesáti jsem dělal ještě salto. Teď už mám ale mizerná ramena, takže třeba žehličku nezvednu výš než do výše ramen.

Vzklopku z lehu už taky nedám. Ta ramena u mě dostala vážně hodně zabrat. Jednak jsem si je poničil tím posilováním - rozpory na kruzích, a jednak i tím, když jsem dělal děvčatům záchranu při cvičení. Víte, když se například dělá na žerdi výskok do vzporu stojmo a podmet, tak je musíte držet jednou rukou pod ramenem a druhou kotníky.

A když těch holek máte dvanáct a každá si to zkusí desetkrát, vykonáte ten pohyb sto dvacetkrát. Takže i trénink se na mně dost podepsal.

Které náčiní patřilo k vašim oblíbeným?

Já jsem měl nejradši hrazdu. V té době, kdy jsem cvičil a závodil, jsem měl dojem, že mám úžasně lehké tělo. Když jsem si vyskočil na hrazdu a rozhoupal jsem to, tak jsem si užíval takový ten slastný pocit. Ostatní náčiní jsou spíše silovější charakteru, hlavně ty kruhy nebo kůň, kde si člověk pořád musí hlídat těžiště. Hrazda se mi moc líbila.

22

Co jste na ní uměl?

Z těch vrcholových prvků, které v té době byly vrcholové, jsem zvládl téměř všechno. Ale musel jsem se to naučit sám, protože jsem neměl trenéra.

V Hradci Králové jsem si při střední průmyslové škole našel partu asi třicetiletých kluků, kteří cvičili jen tak ze zájmu, tak jsem chodíval s nimi. Jelikož jsem míval úspěchy, tak i pan ředitel průmyslovky mi dovolil, abych si místo vyučování šel sám trénovat do sokolovny.

Proč jste neměl trenéra?

No, protože žádní nebyli. (smích) Byli trenéři v Praze, Brně, Olomouci, ovšem v Hradci Králové nebyli. Základy gymnastiky jsem dostal na základní škole v mé rodné Libáni od pana učitele Pavlíčka, který sám zřejmě také dělal gymnastiku. Dokázal udělat vzepření tahem souruč na kruzích. Ukázal nám to a já jsem to po něm hned udělal. On mě to v Sokole naučil tak, že jsem potom vyhrával všechny okresní a krajské přebory.

Na přeborech republiky jsem byl nejlépe šestý, ale ti ostatní kluci tam měli trenéry.

Přesto v roce 1955, kdy vám bylo osmnáct let, jste se stal členem národního výběru, který bychom dnes nazvali juniorskou reprezentací…

Vzpomínám na to rád. Reprezentovali jsme v tehdejší NDR v Erfurtu, kde jsme vlastně Němce učili, co je to gymnastika. Oni si nás fotografovali a sbírali různé materiály, aby nás potom dost převálcovávali. To ale byla jiná éra.

To už jste ale nezávodil, protože v tomtéž roce 1955 jste musel gymnastiky nechat kvůli problémům se srdcem. Co se vám stalo?

Byla to myokarditida po angíně. Já jsem měl několikrát po sobě angínu a v té době se zrovna zavádělo EKG, které přišlo i na internu do jičínské nemocnice. Já jsem tam ležel, doktoři si to na mně vyzkoušeli a ejhle něco tam objevili a hned mně zakázali sportovat. Dodnes jim to ale zazlívám, protože gymnastika není náročná na srdeční činnost.

Je to krátkodobý výkon, který trvá tak asi minutu.

V té době jsem ale doktory poslechl. Nicméně, stejně už jsem pak na cvičení neměl čas, neboť v té nemocnici jsem poznal jednu zdravotní sestřičku, ta

mě nabalila a v roce 1957 jsme měli svatbu. Povím vám, ale jednu příhodu, jak se mi pak na vysoké škole povedlo udivit jednoho asistenta na tělocvik.

Kluci mi říkali, jak je morduje na bradlech a že po nich chce kotoul nazad. Tak jsem tam za nimi přišel a prsknul jsem jim tam nějakou tu svou celou, v té době ještě „špičkovou“ sestavu. A ten asistent na mě zíral, že kdo jsem a proč nechodím na tělocvik. Já jsem byl ale od tělesné výchovy osvobozen.

Jako trenér jste pak alespoň využíval svých nabytých dovedností?

Já jsem si na tom právě zakládal. V širokém dalekém okolí jsem byl jeden z mála trenérů, který dokázal svým cvičenkám ten cvik předvést. A to samé jsem dělal, když jsem byl na nějakém školení.

Ještě ve čtyřicítce jsem vyskočil na nářadí a ten cvik předvedl. I akrobacii.

To už jste ale také dávno žil v Trutnově, kde jste od roku 1962. Jak na to vzpomínáte?

Já jsem byl do Trutnova nucen nastoupit do práce na umístěnku, pracoval jsem na zemědělských

GYMNASTA

investicích. Když jsme se sem s manželkou přistěhovali, Trutnov se nám vůbec nelíbil. Bylo to ošklivé město, my jsme byli oba z Jičína zvyklí na krásně upravené. Pamatuji se, že se tady zrovna zatruboval náhon ve Vodní ulici, na Struze byla špatná dlažba a všude byly oprýskané domy. Dostali jsme byt v Bulharské ulici, v té době už jsme měli tři děti. Byl to byt bez záchodu, na něj jsme museli chodit do sousední ulice. Důvodů se našlo víc, proč se nám v Trutnově nelíbilo.

Jak jste se tady dostal ke gymnastice?

Manželka byla aktivní zdravotní sestra a jednou přišla ze schůzky Červeného kříže, že v pionýrském domě končí u kroužku sportovní gymnastiky nějaká Barbora Buriánková, která se musela odstěhovat.

A že tam po ní zůstává šest nadaných šestiletých holčiček a hledá se někdo, kdo by se jich ujal. Tak jsem do toho šel. Ovšem už předtím jsem se svými dětmi a jejich kamarády, které jsem posbíral po ulici, chodil, když bylo ošklivo, do tělocvičny na druhé devítiletce a tam jsme metali kotrmelce. No, těch šest holčiček pro mě ale bylo málo, tak jsem přijal další.

Avizoval jsem, že potřebuji i trenéry, které jsem získal z řad rodičů. Nakonec se to rozrostlo tak, že jsme měli ve výcviku hodně přes dvě stě dětí a současně jsme zaplňovali tři tělocvičny. Dokonce mnoho let jsme vítězili v celostátní soutěži o nejlepší oddíl. Nebyli jsme nejlepší ve výsledcích, ale byli jsme nejlepší v tom, že jsme měli nejvíce členů a trenérů. Já jsem si totiž nikdy nezakládal na tom, abychom vyhrávali. U mě byla prvotní radost práce s dětmi a držet děti při nějaké činnosti, protože to má úžasný výchovný smysl. Jakýkoliv sport. Dokonce vůči gymnastice bych měl i výhrady.

Jaké?

Je to sport, který se stále dělá uvnitř v tělocvičně.

I v létě. Ruce si patláte magnéziem a všechen ten prach víří kolem vás, když padáte do duchny.

Ne každý má ke gymnastice vlohy. Jak jste zjišťovali, kdo je má a nemá?

Vypracovali jsme si takový systém zkoušek.

Když jsme po mateřských školách zveřejnili, že budeme dělat výběr, tak nám dorazilo do tělocvičny třeba sto dětí. Nechali jsme je chodit po jednotlivých stanovištích a trenéři zapisovali body. Z té stovky jsme pak vybrali dvacet dětí, se kterými jsme celý rok pracovali. Je to hezká práce, člověk za to nemusí brát ani žádnou odměnu. Ale je potřeba umět děti pochválit. To je taková moje pedagogická zásada, ke které jsem nabádal ostatní trenéry, když jsem jim přednášel na školení.

Pochvala je mnohem účinnější než trest. Pochvala posiluje žádoucí chování, zatímco trest potlačuje nežádoucí chování. Je to vlastně jeden z hlavních motivů lidské činnosti. Na prvním místě je samozřejmě motiv zachovat si život. Už na druhém místě je ale u hodně lidí motiv - „být kladně hodnocen“. Ani si neuvědomujete, co všechno dělá 24

střediska vrcholového sportu. No, jenže ona se nám pak vrátila s poškozenou páteří z toho, jak tam byly gymnastky přetěžované.

Kdo ale chce ve vrcholovém sportu dojít daleko, tak často musí jít až za hranici, nemyslíte?

Já vám to řeknu takhle. Na vrcholový sport se rád dívám, ale nejsem jeho ctitelem, protože v současné době je na prvním místě právě úspěch, tedy peníze.

Až někde vzadu je nějaký zdravotní stav člověka.

Sport už není rozhodně na prvním místě jako prostředek pro zdraví.

Vašima rukama prošla spousta svěřenkyň, kdo vám nejvíce utkvěl v paměti?

Bylo jich hodně a všechny jsem je měl rád. Talentované cvičenky byly třeba Uršula Langová a Jana Malá. Nikdy ale nezapomenu na to, jak tyhle dvě, když jsme přijeli na závody, byly jako zmoklé slepice. Úplně ztratily sebevědomí, jednou mi dokonce v Praze z tělocvičny utekly a odjely domů. V tréninku cvičily rády a šlo jim to, ale na závodech třeba selhaly. Já jsem ale nikdy netoužil po nějakých vynikajících výsledcích, spíš jsem chtěl, aby nás bylo dost a aby si dost dětí přivonělo ke gymnastice.

Už znovu opakujete, že jste si nezakládal na výsledcích. Dosáhli jste přesto v oddíle i větších úspěchů?

Nebylo to nic moc. Nejlepší výsledek jsme měli na mistrovsví republiky v Mladé Boleslavi, kde byla Svatka Kozáková šestá a Eva Rudolfová osmá. V té době jsme získali ke spolupráci jednoho baletního mistra z Národního divadla, který nám udělal choreografii na prostná. To bylo něco úžasného, protože tenkrát se s nimi ještě takhle nespolupracovalo. Díky tomu jsme získali větší úspěchy. Měl jsem v kolektivu i jednu trenérku, která byla hodně ambiciózní. V oddíle to ale vyvolávalo takovou nezdravou rivalitu. Vybírala si jen ty nejtalentovanější dívky a s nimi se snažila uspět. Brala si příklad jinde, ale dařilo se jí, to musím uznat. Jednu cvičenku dostala až do 25

Co si myslíte o tom, že na velkých světových akcích reprezentují mnohdy hodně mladé, dejme tomu, čtrnáctileté dívky?

Já jsem proti tomu. Nelíbí se mi to. Ženskou gymnastiku mají dělat ženy a tomuhle ať se říká juniorská nebo mládežnická gymnastika. Na jednu stranu je to hezké podívání, ale je mi krušno při představě, jaké úsilí a dřinu to dítě muselo gymnastice obětovat. A není to oběť pro tu dívku samotnou, která sice bude mít nějaké medaile, ale dítě je obětováno

Nechuť k učení NEDOSTATEK SOUSTŘEDĚNOSTI

www.basic.cz

člověk proto, aby byl kladně hodnocen. Trenér by se měl snažit, aby každé dítě, které odchází z tréninku, odcházelo s pocitem úspěchu. I když se někomu něco nedaří a dítě je třeba nenadané, tak mu dejte na závěr takový cvik, který ovládá, i když je ten cvik primitivní a pochvalte ho za to.

Zaručuji vám, že se na další trénink bude těšit.

ZVLÁDNĚTE TO O PRÁZDNINÁCH • • • • • •

POMALÉ ČTENÍ, NEČITELNÉ PÍSMO PROBLÉMY S I/Y POTÍŽE S MATEMATIKOU ŠPATNÉ ZNÁMKY OZNAČENÍ: DYSLEKTIK, DYSGRAFIK, …

TRÁPÍ SE VAŠE DÍTĚ PŘI UČENÍ A NEUMÍTE MU POMOCI? Zavolejtze a domluvte si bezplatnou informační schůzku

602 146 882

Studijní centrum BASIC Hradebni 12 541 01 TRUTNOV

PŘÍPRAVA NA OPRAVNÉ ZKOUŠKY

GYMNASTA

obrovské ctižádosti trenérů, funkcionářů i rodičů.

Varuji všechny trenéry před ambiciózními rodiči, s nimi je velmi špatná spolupráce. Dítě bývá jen prostředek pro jejich uspokojení. Je úžasné, co člověk dnes v gymnastice dosáhne, to se nám kdysi ani nesnilo, ale je zatím skryto hodně smutných příběhů. Viděl jsem třeba tréninky rumunských gymnastek, které byly fyzicky trestané. Když se jim něco nepovedlo, dostaly facku. A to se dělo i na závodišti, třeba u Číňanek. Já jsem holkám vždycky říkal, že když jdou na závody, tak se musí vnitřně soustředit. Nemyslete na nic jiného, seďte na lavičce, zavřete oči a představujte si, jak tu sestavu zacvičíte. A jak ji zacvičíte co nejlíp. Nesmíte si říkat, že nesmíte spadnout, protože když si to stále budete opakovat, tak si tím budete připomínat to padání a určitě spadnete.

Trutnovská gymnastika letos slaví 50. výročí. To vás jistě musí hřát u srdíčka, že?

Naplňuje mě to velkou radostí, že to má pokračování. A ještě víc mě těší, že to pokračuje díky tomu, že se gymnastice věnují mnohé moje někdejší cvičenky. Takový byl i můj původní záměr.

Proč se gymnastice věnovat?

Podle mě by si měl gymnastikou projít každý adept na sport. Je to více méně všestranný sport. Musíte dobře běhat, abyste měl nějakou kinetickou energii na přeskok. Zatěžujete všechny svaly v těle. Gymnasté visí, vzpírají se, odrážejí se rukama, nohama, mají dobrou prostorovou orientaci. Je to opravdu velmi dobrá všeobecná průprava.

Zakázková výroba na CNC strojích Výroba a montáž skartovacích strojů Výroba a montáž převodovek

VÁCLAV HEJZÁK · narozen 1. srpna 1937 v Libáni · vdovec, s manželkou Dagmar byl 50 let má 5 dětí, 14 vnoučat a 8 pravnoučat · vystudoval stavební fakultu na ČVUT v Praze, pracoval v Okresní vodohospodářské správě Trutnov, později projektoval vodohospodářské stavby - v roce 1952 se stal poprvé okresním i krajským přeborníkem v gymnastice, na republikových přeborech se umístil nejlépe šestý, v roce 1955 reprezentoval v juniorském výběru Československo · byl lektorem v metodické komisi gymnastického svazu, je autorem a spoluautorem několika publikací o gymnastice, např. učebnici sportovní gymnastiky žen, biomechanický rozbor cvičebních tvarů ve sportovní gymnastice (od studentů fakulty tělesné výchovy se dozvěděl, že se podle těchto textů stále učí nebo se na ně odkazují autoři dizertačních prací) · má rád výtvarné umění a jeho historii, cestování a trávení času na chalupě v Janovicích, nemá rád k jídlu ryby (coby jídlo) a zákeřné jednání lidí

Přijmeme zaměstance do výroby na pozice: - CNC operátor soustruhu nebo obr. centra - Mechanik do výroby - Skladník ww.ekvitatu.cz info@ekvitatu.cz

Náchodská 6, Trutnov 499 859 640

CYKLOKLUB KRAKONOŠ

GYMNASTIKA

Když se cvičí půl století

MICHAL BOGÁŇ

Připomínat výročí padesáti let od založení oddílu sportovní gymnastiky si budou letos na podzim v Trutnově. Oslavy se uskuteční v pátek 6. října ve sportovní hale ZŠ Komenského. „Chtěli bychom od rána do večera připravit takový blog našich vystoupení pro veřejnost i školy. Na místě bude možné si na nástěnkách prohlédnout různé fotografie z historie oddílu i kroniky,“ říká předsedkyně klubu Ludmila Oravcová.

Začátky sportovní gymnastiky v Trutnově se datují do roku 1967, kdy Barbora Buriánková (skupinová vedoucí pionýrské organizace a někdejší aktivní sportovní gymnastka) založila kroužek sportovní gymnastiky při Okresním domě pionýrů a mládeže v Trutnově. V roce 1968 se odstěhovala z Trutnova a vedení kroužku převzal Václav Hejzák, který do té doby pracoval s dětmi v základní tělesné výchově. Jak rostla výkonnost cvičenek a náročnost na přípravu i vedení tréninku, nestačil jeden trenér na čtrnáctičlenné družstvo. Bylo nutné požádat o pomoc rodiče cvičenek. Účast na závodech byla podmíněna členstvím ČTO a tak cvičenky s trenéry vstoupili v roce 1971 do TJ Lokomotiva Trutnov. Tato příslušnost, zprvu formální, vedla posléze k založení oddílu sportovní gymnastiky (21. října 1971). Oddíl se stále potýkal s nedostatkem tělocvičen v Trutnově. Nejdříve využíval tělocvičnu v pionýrském domě a později tělocvičny v 1 a 3 základní škole. Od roku 1973 též v tělocvičně gymnázia.

28

V současné době oddíl, který od loňského roku vystupuje pod hlavičkou Spartaku, trénuje v moderní gymnastické tělocvičně na ZŠ Komenského, kde má oddíl specializovanou tělocvičnu s koberci, žíněnkami, nářadím i náčiním a to včetně doskokové jámy na trénování obtížných skoků. „Zájem o gymnastiku ze strany malých dětí je pořád velký, oddíl by mohl být mnohem větší, ale problémem je samozřejmě menší počet trenérů a chybí i větší prostor k trénování. Škola nám vychází maximálně vstříc, ale kapacita nářadí je přeci jen omezená,“ povídá Ludmila Oravcová. Gymnastiku v Trutnově dělá momentálně asi 140 dětí, kolem nichž se pohybuje zhruba deset stálých trenérů.

Kromě sportovní gymnastiky se oddíl věnuje od roku 1998 také moderní týmové gymnastické disciplíně TeamGym, který si v průběhu let postupně získává stále větší oblibu. Jedná se o trojboj skládající se z pohybové skladby, akrobacie na pružném pásu a skoků na trampolíně. „V oddíle se teď také více orientujeme na týmovou gymnastiku, jelikož je dětem bližší a zůstanou u ní i ve starším věku. Klasická gymnastika je fyzicky víc náročná, co se týká třeba kladiny nebo bradel. Čím jsou holky starší, tak se víc bojí,“ tvrdí Ludmila Oravcová, která se gymnastice věnovala od svých pěti do patnácti let.

A že TeamGym trutnovským dívkám jde, o tom svědčí třeba zisk letošního titulu mistra republiky, které získalo družstvo nejstarších dívek Junior III (nad 16 let). Vidět je v akci přímo v Trutnově můžete 11. listopadu, kdy oddíl bude potřetí v historii pořádat republikové finále ČASPV.

29

V ÚTULKU

Facebook je mocný pomocník Ač je inženýrka a mohla by dělat něco jiného, vybrala si práci v psím útulku, kam předtím už několik let docházela na praxi a jako brigádnice. Karolína Benešová už přes rok a půl vede městský útulek ve Vrbové ulici v Trutnově. „Není to pro mě jen práce, ale i takový ten pocit, že člověk dělá něco dobrého,“ nechala se slyšet při naší návštěvě sedmadvacetiletá „psí máma“ ze Rtyně v Podkrkonoší.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Po maturitě na „veterině“ v Hradci Králové vystudovala zootechniku na České zemědělské univerzitě v Praze. Než přišla do útulku, zaměstnaná byla jako obchodní referentka u Farmers. „Já jsem vždycky chtěla pracovat v útulku, a tak když bývalá vedoucí paní Moravcová šla do důchodu, ani jsem nad tou možností moc nepřemýšlela,“ vypravuje, jak opustila místo v čisté kanceláři a vydala se mezi chlupáče v kotcích.

Z dřívějších brigádnických let byla zaběhlá, pracovní postupy v útulku jsou léty vytříbené, zázemí pro psy je perfektní a útulek stojí i na skvělém místě, takže se hned s chutí pustila do práce. „Jsem 30

ale mladý člověk, a proto do některých věcí jsem se přeci jen snažila vnést čerstvý vítr,“ prozrazuje.

Jako jeden z hlavních cílů si před sebe postavila, že chce veřejnost přesvědčit o tom, že psi v útulku nejsou chudáci. Spousta lidí prý naříká před bránou, jak se tam psi mají špatně, ale ona chce ukázat, že v devadesáti procentech případů se tady mají psi lépe než před jejich přijetím.

Vstřícnost lidem ukázali v útulku, kde Karolína Benešová pracuje s Helenou Combovou a dvěma brigádnicemi, minulý měsíc. Ve velkém duchu tam pojali den otevřených dveří. Den plný zajímavých informací, přednášek i zábavy se setkal s velkým ohlasem veřejnosti. Ta si například také navykla na venčení, které začalo fungovat ve větší míře. „Lidé

z různých důvodů nemají psa, ale rádi by si s ním občas zašli na procházku, takže k nám přijdou, podepíšou smlouvu a jdou s ním třeba na tři hodiny do parku. Jsou spokojení a šťastný je i pes,“ poukazuje Karolína Benešová. Samozřejmě vybere jim hafana, který je slušný.

Do útulku se však dostávají i nebezpeční psi, nicméně i takové agresivní zvíře se dá „zlomit“ a časem si ho domů odvede nový páníček. Ale chce to právě ten čas. A někdy je i potřeba psovi ukázat, kdo je pán. Ne s každým to jde po dobrém. „Každý pes ale dřív nebo později pozná, že mu nechceme ublížit. Pozná, kdo mu tam dává krmení a začne být komunikativní,“ potvrzuje ze zkušeností. Potencionální majitelé musejí být trpěliví, seznamovat se psem se chodí třeba i dva tři měsíce. Nejdříve

sedí u mříží a pes je chce zabít. Opravdu nepříjemné chvíle. Za měsíc už všichni společně s vedoucí útulku vyrazí na procházku, ale pes na ně stále cení zuby. Pak jdou už sami, ale stále s košíkem. A když si troufnou, tak poslední fáze je bez košíku. „Měli jsme tu dva velké úspěchy. Jedna kříženka pitbulka se mi seznamovala s lidmi tři měsíce, pak ještě s jejich psem a nakonec si ji odvedli,“ líčí Karolína.

V opačném případě, kdy do útulku přijde rozumné a hodné zvíře, je podle Benešové do čtrnácti dnů pryč. A štěňata mizí okamžitě. Velkým pomocníkem v tomto směru jsou sociální sítě. „Facebook se tady dřív nevyužíval a v útulku bylo najednou i třicet psů. Teď je průměrný stav kolem patnácti,“ povídá vedoucí. Dosah příspěvků má až 50 tisíc oslovených lidí a zájem je z celé republiky.

Psy si vzali do adopce do Prahy, Tábora, Lomnice nad Popelkou a pro jednoho si přijeli i z Ostravy. „Facebook je opravdu mocný,“ směje se Karolína.

Nicméně dvě třetiny psů odchycených policisty se vrací původním majitelům, kterým se čtyřnozí miláčci pouze zaběhli.

Kapacita trutnovského útulku je 35 psů. Letos bylo do areálu u cyklostezky zatím umístěno 90 psů a na konci června jich v něm bylo dvacet, z toho tři „hoteloví hosté“. Od otevření útulku 8. ledna 1999 zde našlo azyl už 2950 psů.

A kolik pejsků má Karolína Benešová doma? „Ani jednoho,“ směje se. Jednoho „smetáka“ má její přítel, ale ona má „své“ psy v útulku. Všechny. „Když je tu nějaký už dlouho a jde třeba do adopce, tak si lidé možná myslí, že jsem prdlá. Člověk to ne úplně obrečí, ale je to těžké loučení, když třeba víte, že jste toho psa zachránil,“ svěřuje se. Ale samozřejmě je ráda, že pes získává nový domov.

PSÍ HOTEL

Rodina k moři, pes do hotelu Lidé, kteří mají psy a chystají se na dovolenou, řeší co se svými chlupatými miláčky. Východiskem může být psí hotel, který funguje i v trutnovském útulku. „Je velice vyhledávaný a lidé se dokonce musejí objednávat, protože někdy nestačíme kapacitně,“ říká vedoucí útulku Karolína Benešová. Za měsíc se otočí i dvacet psů. Umístit čtyřnohého kamaráda do psího hotelu přitom není nic špatného.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Doba ubytování je většinou od jedné noci po 14 dní, co jsou lidé na dovolené. Stává se, že v útulku hlídají i psa majiteli, který musí do nemocnice. „Delší doba ale není vhodná jak kvůli zvířeti, tak ani pro nás, protože blokujeme místa dalším. Samozřejmě ale domluvit se dá všechno,“ povídá Karolína Benešová.

Jaká jsou pravidla pro přijetí do hotelu? Důležité je, aby byl pes řádně očkován, odblešen a odčerven.

Před příchodem na hotel musí na veterinu, kde mu udělají klinickou prohlídku a pro útulek napíší zprávu, že je v dobrém zdravotním stavu. „Dělá se to hlavně kvůli zabránění přenosu nějakých chorob na naše útulkové psy,“ vysvětluje vedoucí. Do hotelu se jinak dostane opravdu každý pes. „Malá plemena si klidně necháváme v kanceláři,“ usměje se Karolína. Problematickým by se mohlo

zdát ubytování bojových plemen či nesnášenlivých jedinců, ale na to jsou v útulku také zařízení. „Do ubikace pro opravdu zlé zvíře nemusíme ani vstupovat, pes se dá díky padacím dvířkům zavřít venku, když je potřeba uvnitř uklidit a obráceně.“ Pokud je pes nemocný (neinfekčně) dostává léky dle instrukcí.

Požadavky majitelů někdy bývají zajímavé. Od speciálního krmení, kdy třeba navaří na týden a zamrazí krmení do krabiček, nebo jejich miláčkové vyžadují společnost při krmení, jinak nežerou. „To znamená, že pak musíme u takového psa půl hodinky sedět a čekat než se nasnídá,“ směje se Benešová. Jednou měli v Trutnově ubytovanou i výstavní kolii, která vyžadovala před procházkou učesat. „Jinak prostě nikam nešla.“ Běžný den pro zaměstnance útulku vypadá okolo „hotelového hosta“ tak, že se ráno krmí, pokud majitel nenakáže jinak. Potom probíhá úklid venkovních prostor a dezinfekce vnitřního prostředí.

Následně se jde venčit a vykonávají se další činnos-

ti dle potřeby psa. Ten, pokud je hodný a nehrabe, může být celý den ve travnatém výběhu. Psi nestrádají ani v zimě. Útulek je dobře vytápěný, že i při letošních mrazech se pohybovala teplota v kotcích okolo dvaceti stupňů. Pracovníci jsou v útulku od 7 do 16 hodin. „Navzdory rozšířenému mýtu si tady pes stýská maximálně dva dny, je to přeci jenom smečkové zvíře, takže potom si najde rozptýlení v místní společnosti,“ dodává Benešová.

Cena ubytování závisí na velikosti psa, případně zda si majitelé dovezou vlastní krmení nebo se krmí granulemi v útulku. Jeden den tak přijde na 130 až 210 korun. „Myslím, že je to výborná služba. Jednoznačně je to nejpohodlnější řešení jak pro psa i majitele, než když psa hlídá třeba soused. Pes je zde pod lékařským dohledem, v bezpečí a rozhodně se nikam nezaběhne, nemění se mu režim ani strava, což při cestování nejde,“ tvrdí Karolína Benešová. „Máme opravdu stále zákazníky, kteří jezdí i zdaleka (Náchod, Solnice, Malá Úpa). Jejich psi se k nám opravdu těší, že táhnou k bráně útulku, až se majitelé diví,“ usmívá se.

OEF 2017

Metalové peklo láká i teenagery

MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Na trutnovském Bojišti se ve dnech 5. - 9. července uskuteční 19. ročník festivalu Obscene Extreme, na kterém zahraje 69 skupin z celého světa. „Spoustu kapel přiletí jen kvůli našemu festivalu,“ upozorňuje pořadatel OEF Miloslav „Čurby“ Urbanec na to, že se chystá řada exkluzivních show.

Vyhlášený a respektovaný festival nejrychlejší, nejbrutálnější a nejtvrdší muziky patří mezi největší festivaly ve svém žánru na světě. Pětidenní přehlídka grindcoru, crustu, death metalu a dalších tvrdých stylů rok co rok přináší novou dávku hudební smršti. A to doslova, neboť kapely se na pódiu střídají v rychlém sledu po sobě.

Letošní největší hvězdou (velké překvapení a možná největší kapela v historii OEF), bude Nuclear Assault, která vystoupí v sobotu po desáté hodině večer. „Tahle stará americká thrash metalová legenda před necelými dvěma lety úplně skončila a tohle oživení je jen pro náš koncert,“ prozrazuje Čurby. Dalším velkým tahákem bude už ve čtvrtek britská skupina Discharge, k níž se 34

hlásí a kterou kopíruje celý crust/punk svět. Stejně jako Nuclear Assault se poprvé v Česku objeví i jejich krajané z Infestu hrající krátké, agresivní, rychlé vypalovačky plné změn, co se zvrhávají do totálního šílenství. A hned po nich půjdou premiérově na českou scénu také další zámořští velikáni, kanadští thrasheři Razors. „Jen kvůli našemu fesťáku přiletí z Brazílie Violator a Japonci Systematic Death si řekli, že si ke dvou koncertům ve Finsku přidají i náš,“ doplňuje promotér Čurby, který věří, že bude z čeho vybírat. Přispěje k tomu i několik českých kapel.

Prolog hudebního maratonu obstará ve středu odpoledne tradiční Freak Festival, tedy soutěže v naprosto bláznivých disciplínách. Tou královskou je

exování slané teplé vody na čas. Letošní klání v lidské houževnatosti a nezničitelnosti prý ale nabídne daleko více extrémní zážitkové gastronomie, nejen pojídání pálivých papriček.

A protože nejen pestrá strava, ale i pohyb je základ zdraví, fanoušci se protáhnou při jízdách týmů v kontejneru na ploché dráze. Dojde také na testování prahu bolesti dobrovolníků, kteří se nechají bičovat různými pomůckami.

Večerními headlinery středečního Speed Mania Festu tří kapel budou němečtí thrasheři Holy Moses, což je jedna ze zásadních kapel evropského thrash metalu s energickou zpěvačkou Sabinou Classen. Úvodní den pak na pódiu uzavřou představitelé freakshow, jejichž těla neznají bolest ani ve chvílích, kdy se už divákům zvedá žaludek. Tvrdá muzika se bude po Bojišti naplno rozléhat od čtvrtečního poledne, kdy se na scéně objeví novozélandští Master Blaster, až do nedělní půlnoci. „Jako každý rok nás čeká zase ten nejlepší fesťák. Čekáme zase ty stejné lidi, kteří k nám jezdí a jsou fajn. Věřím, že si to strašně užijeme a připravíme se na tu dvacítku, která bude za rok,“ pravil Čurby.

Největší letošní novinkou je, že se pořadatelé snaží do areálu přitáhnout mladé fanoušky extrémní muziky, kteří si v posledních letech začali nacházet cestu na festival. „Opravdu nás to těší, a tak jsme se rozhodli těmto chlapcům a dívkám vyjít vstříc zavedením tzv. Teenager pass, který dostane každý návštěvník od 14 do 19 let (dosažením 19 let tato nabídka končí) za zvýhodněnou cenu 500 Kč.“ Děti do 14 let mají vstup zdarma. „Opět rozšiřujeme i nabídku veganských jídel, budeme mít veganské sushi i zmrzlinu, tak doufám, že vyjde pěkné počasí,“ usmívá se Čurby.

Ten očekává, že festival letos přiláká na Bojiště tradičně několik tisíc návštěvníků. „Že by mělo přijít třeba o pět tisíc lidí více, protože tady letos nebude trutnovský Open air, to nepředpokládám. Tyto hudební kultury se totiž vůbec nepřekrývají,“ tvrdí. Pokud dorazí o pár lidí víc, bude to podle něj fajn, ale pro festival to neznamená nic zásadního. „Neděláme to jako komerční akcí. Naší nejdůležitější motivací je dělat nejlepší festival v těch podmínkách, co máme,“ uzavírá.

35

OEF 2017

středa 5. 7.

14.00 - 18.00 Freak festival 20.00 - 20.40 Evil Ivanders 20.50 - 21.50 Satan‘s Defloration Incorporated 22.00 - 23.00 Holy Moses 23.00 - 23.45 Selfie, The Clown 23.45 - 00.00 Samora Squid + Princess Tweedle Needle

18.55 - 19.30 Total Chaos 19.40 - 20.25 Brodequin 20.35 - 21.20 Ghoul 21.30 - 22.15 Krisiun 22.25 - 23.15 Ratos de Porao 23.30 - 00.30 Discharge 00.45 - 01.30 Fly High Tribe Show 01.30 - 02.00 S&M project show

čtvrtek 6. 7.

12.00 - 12.20 Master Blaster 12.30 - 12.50 Dead Root 13.00 - 13.20 Sectesy 13.30 - 13.50 Anal Grind 14.00 - 14.25 Bacteremia 14.35 - 15.00 Moom 15.10 - 15.35 Sadism 15.45 - 16.10 Nowyourefucked 16.20 - 16.45 Animals Killing People 16.55 - 17.25 Creative Waste 17.35 - 18.05 Dead Infection 18.15 - 18.45 Full of Hell

pátek 7. 7.

10.00 - 10.20 Kaosquad 10.30 - 10.50 Shitfuckingshit 11.00 - 11.25 Blackmail 11.35 - 12.00 Psykoanalyysi 12.10 - 12.35 Fiend 12.35 - 13.10 Terror Revolucionário 13.20 - 13.45 God‘s America 13.55 - 14.20 Slavebreed 14.30 - 14.55 Razorrape 15.05 - 15.30 Deathtopia 15.40 - 16.10 Psychoneurosis 16.20 - 16.50 Inferia 17.00 - 17.35 Meat Spreader

V Lékárně Na Horské, Horská 64, Trutnov Po–Pá 7:30–18:00, So 8:00–12:00

Komplexní diagnostika pleti Zveme Vás na bezplatnou diagnostiku pleti speciálním přístrojem a celkové poradenství ohledně pleti.

Během diagnostiky se dozvíte, jak jste na tom s: • • • • •

hydratací pleti popraskanými žilkami pigmentací hloubkou vrásek velikostí pórů apod.

Naše dermoporadkyně Vám ráda dle výsledků diagnostiky poradí a doporučí vhodnou péči přímo na míru Vaší pleti, případně nabídne vzorky k vyzkoušení.

V lékárně v Albertu, Žižkova 515, Trutnov Po–Ne 8:00–20:00

17.45 - 18.20 Anarchus 18.30 - 19.10 Crude S.S. 19.20 - 20.10 Wolfbrigade 20.20 - 21.10 Systematic Death 21.20 - 22.15 Violator 22.30 - 23.15 Infest 23.30 - 00.45 Razor 00.55 - 01.25 See You In Hell 01.35 - 02.00 Myteri 02.10 - 02.30 Gomora 02.40 - 03.00 Choked By Own Vomits sobota 8. 7.

10.00 - 10.20 Bottom 10.30 - 10.50 Not 11.00 - 11.25 Nuclear Devastation 11.35 - 12.00 Haggus 12.10 - 12.35 Sucking Leech 12.45 - 13.10 Viscera Trail 13.20 - 13.45 Black Skies Burn 13.55 - 14.20 Embolism 14.30 - 14.55 Suppuration 15.05 - 15.30 Rottenness

15.40 - 16.05 Cytotoxin 16.15 - 16.45 El Kaso Urkijo 16.55 - 17.30 The Arson Project 17.40 - 18.15 Purtenance 18.25 - 19.05 Ahumado Granujo 19.15 - 20.00 Darkness 20.10 - 20.50 Stormtroopers Of Beer 21.05 - 22.00 Sinister 22.15 - 23.15 Nuclear Assault 23.25 - 00.15 Victims 00.25 - 01.10 Wormed 01.20 - 01.50 Wojczech 02.00 - 02.25 Hard Charger 02.35 - 03.00 Meatknife neděle 9. 7.

18.30 - 19.00 Rottenness 2nd show 19.15 - 19.45 Nowyourefucked 2nd show 20.00 - 20.30 Meat Spreader 2nd show 20.45 - 21.15 Creative Waste 2nd show 21.30 - 22.00 Malignant Tumour - Pathological Times 23.15 - 23.45 Anarchus 2nd show

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 7.

2. 7.

1. a 2. 7.

3. 7.

4. 7.

5. 7.

6. 7.

7. a 8. 7.

9. 7.

7., 8. a 9. 7.

10. a 11. 7.

12. 7.

13. 7.

14. 7.

14. 7.

15. a 16. 7.

15. 7.

16. 7.

17.00 17.00 19.30 19.30 19.30 17.00 19.30 17.00 17.00 19.30 17.00 19.30 19.30 17.00 19.30 17.00 19.30 19.30

Já, padouch 3 Já, padouch 3 Smrtihlav Pobřežní hlídka Transformers: Poslední rytíř (3D) Třetí poločas Punk‘s Not Dead Spider-Man: Homecoming Spider-Man: Homecoming (3D) V utajení Strážci galaxie vol. 2 Špunti na vodě Táta Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (3D) Milovník přechodu Oklamaný Válka o planetu opic Válka o planetu opic (3D)

17. - 30. 7. kino Vesmír nepromítá

38

31. 7.

19.30

Válka o planetu opic

1. a 2. 8.

3., 4. a 5. 8.

4. a 5. 8.

6. 8.

6. 8.

7. a 8. 8.

9. 8.

10. a 11. 8.

11., 12. a 13. 8.

12. a 13. 8.

14. a 15. 8.

16. a 17. 8.

18. 8.

18., 19. a 20. 8.

19. 8.

20. 8.

21. a 22. 8.

23. a 24. 8.

25., 26. a 27. 8.

25. a 26. 8.

27. 8.

28. 8.

29. 8.

30. 8.

31. 8.

31. 8.

19.30 19.30 17.00 17.00 19.30 19.30 19.30 19.30 17.00 19.30 19.30 19.30 17.00 19.30 17.00 17.00 19.30 19.30 17.00 19.30 19.30 19.30 19.00 19.00 17 00 19.30

Srdečně vás vítáme Dunkerk Valerian a město tisíce planet Já, padouch Valerian a město tisíce planet (3D) Atomic Blonde: Bez lítosti Milovník přechodu Křižáček Maxinožka Španělská královna Annabelle 2: Zrození zla Baby Driver Letíme!

Po strništi bos Emoji ve filmu (3D) Emoji ve filmu Zabiják a bodyguard Temná věž Velká oříšková loupež 2 Barry Seal: Nebeský gauner Pěkně blbě Temná věž Valerian a město tisíce planet Valerian a město tisíce planet (3D) Cesta času Cesta času