Trutnovinky - Magazín květen 2015

kulturně-společenský magazín | Květen 2015 | zdarma

Hrdinové mezi námi

OBSAH

3

Editorial Hledáme hrdiny? Žijí vedle nás V poslední době se objevují pokusy vysvětlovat druhou světovou válku jinak. Fakta či data bývají ohýbána a vysvětlována, až má někdy člověk málem pocit, že vše bylo jinak.

STRANy 6 - 11 HRDINOVÉ MEZI NÁMI

STRANy 12 - 19

Co ale nelze změnit, jsou vzpomínky pamětníků - veteránů, kteří před více než sedmdesáti lety dobrovolně nasadili své mladé životy, a mohou o brutálním krvavém konfliktu podat věrohodné svědectví. Svědectví, které se nedá nahradit.

STRANA 27 KNIHA POD ZEMÍ

STRANy 32 - 33 VINAŘSKÉ SLAVNOSTI

Zdá se, že České republice dnes chybí osobnosti, marně je společnost hledá a zdůvodňuje, kdo a proč může být vzorem ostatním. Hrdinové tu jsou, s příkladnou hrdostí pomohli naší vlasti a dnes žijí mezi námi.

Několik jich máme i v Trutnově a okolí. Měli bychom na ně být hrdí…

Pavel Cajthaml

STRANy 34 - 37 LADA PEJCHALOVÁ

STRANA 38 ÚSPĚCH FIRMY KASPER

CO MOŽNÁ NEVÍTE O VÁLCE

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Obálka: foto - muzeum, grafika - Tomáš Pinkas

inzerce

Šli byste dobrovolně bránit naší republiku do války?

Pavel Králíček student a gentleman Rád bych sebevědomě prohlásil, že ano, samozřejmě, ale v reálu by zřejmě záviselo na mé vnitřní přesvědčenosti o smyslu dané situace a tlaku okolí, resp. názoru rodiny a nejbližších přátel. Není to asi odpověď úplně populární, ale dle mého nejvíce pravdivá.

Naštěstí jsem se s tímto rozhodováním za svůj život nesetkal.

Robert Hradecký sběratel škodovek Nikdy jsem nebyl na vojně. Ale přiznám se, že jsem Čech a tak se i cítím. Rád bych byl někomu platný, v čemkoliv. A jestli bych vzal zbraň do ruky, kdyby šlo do tuhého? Už možná i proto, abych bránil svou rodinu a své blízké.

Vojta Lábus trutnovský umělec Duší jsem stále hipík, hrdý držitel modré knížky. Armády a války mi nejsou příliš po chuti. Na druhou stranu mě však některé druhy zbraní fascinují. Abych se ale stal účastníkem jakéhokoli jejich používání, musela by být bezprostředně ohrožena naše vlast. Nikdy bych nešel válčit za ideály někoho jiného.

Svou vlast miluji, a pokud by si

inzerce

anketa

ji chtěl někdo teritoriálně podrobit, vzal bych zbraň a šel do lesa bojovat partyzánským a záškodnickým způsobem. Za sebe a za svou zem. A bojoval bych až do konce. Přál bych si však, aby k tomu nikdy nemuselo dojít.

Tadeáš Hlinka velitel hasičů Horní Maršov Kdyby byla válka, tak by byla nejspíše i práce pro hasiče, takže bych nešel bránit, protože by bylo asi dost práce i pro nás hasiče. Že bych vzal zbraň do ruky, si nedokážu představit, ale kdyby šlo do tuhého, tak asi jo.

Radek Horák předseda Loko Trutnov Pokud by byla naše země v ohrožení či napadena, bral bych to jako jasnou povinnost.

I když rozhodování vzhledem k rodině je vždy těžké...

Patrik Janovský freestylový rider Nad takovou situací jsem snad ještě nikdy nepřemýšlel.

Nemám zkušenosti se zbraněmi a už vůbec netuším, jestli bych měl odvahu někoho zabít, nebo mu víc ublížit. Ale přece jenom jsem jednou Čech, tak bych měl bránit svou vlast.

I když si myslím, že bych moc nepomohl.

www.podlekarnou.cz

6

HRDINOVÉ MEZI NÁMI

Dobrovolně bojovali za Československo

Sedmdesát let od ukončení druhé světové války stále žijí na Trutnovsku pamětníci, kteří bojovali za Československo. Jako mladíci se v posledních letech zapojili do bojů proti nacistickému Německu a pomáhali osvobodit republiku.

Pavel Švec (dnes jednadevadesátiletý plukovník ve výslužbě) se v roce 1944 za Slovenského národního povstání přidal k povstalcům a poté bojoval jako palubní střelec bitevního letadla Iljušin II-2 u 3. čs. bitevního pluku, který byl součástí 1. československé smíšené letecké divize v Sovětském svazu. Mimo jiné se účastnil závěrečných bojů války v rámci tzv. Ostravské operace. „Narukoval jsem do školy leteckého dorostu, ale protože jsme se nestihli docvičit, a nemohli tím pádem na frontu, tak nás nejdřív poslali do bojů na zemi. Měli jsme za sebou velmi tvrdý výcvik, říkali nám „modří ďáblové“, říká o povstání.

Drsná a nečekaná přepadení byla podle něj na denním pořádku. Jako například když byli nasazeni u dnešního městečka Švermovo, kde ho poslali ještě s dalšími deseti kamarády na průzkum. „Najednou po nás Němci začali střílet, pálili ze stromů. Honem jsme naskákali do jámy a teprve, když jsme se rozkoukali, tak jsme si vzali

každý jednoho na mušku. Začali jsme střílet a oni pak padali dolů jak hrušky,“ vzpomíná.

Těžké chvilky zažil rovněž po přesunu k Handlové, kde čelili opakovaným náletům. „Když na nás německé štuky útočily, když to na nás doslova sypali, to bylo strašné…“ Ve vojenském prostředí zažil i chvilky humorné.

Třeba když měl za úkol vyložit náklad bagáže a zbraní z letadla. Byl zalezlý uvnitř a věci vyndával ven. „Najednou přiběhl kapitán, zaklapl víko a já zůstal uvnitř. Letadlo se vzneslo, pak vím, že po nás pálili. Teprve po chvilce přišel do zadní části letadla palubní mechanik, a divil se, že jsem tam,“ říká Švec.

Ve vzduchu pak působil jako zadní palubní střelec. Zády k pilotovi hlídal coby obsluha kulometu ráže 12,7 milimetru nálety nepřátelských stíhaček. „Byli jsme dost na ráně, protože každý stíhač napadá letadlo zezadu. Navíc, když můj pilot útočil na nějaký cíl, tak se letadlo sklonilo k zemi, takže já měl nohy nahoře, rozhodne nic příjemného. Když navíc kolem vás ještě vybuchovaly šrapnely, rozhodně to nebylo nic příjemného. Ale stejné to bylo

7 při povstání na zemi. Když vám jako devatenáctiletému mladíkovi hvízdne kulka kolem hlavy…

Ale člověk se časem otrká,“ vzpomíná. Často ani nevěděl, na koho a kde přesně bude útočit. Stejně jako řada dalších vojáků. Přehled měli jen velitelé. „Přišel prostě rozkaz, že za dvě hodiny bude start, víc jsme toho nevěděli. My tam byli od toho, abychom šli a bojovali.“ Konec války ho zastihl v Polsku, kousek od našich hranic, právě když mělo šest letadel vzlétnout do další akce. „Už jsme byli na startu a najednou koukáme, že všichni na letišti začali házet čepice do vzduchu a jásali, v rádiu právě oznámili, že je konec války. Byl to nejhezčí okamžik z celé války, z radosti jsme vystříleli všechny kanóny,“ tvrdí Pavel Švec.

Dodnes se mu ale vybavují ve vzpomínkách padlí kamarádi. Vždyť například při obsazování Košic a Prešova zahynula dvacet tisíc našich lidí. „Vidím hlavně mrtvé kamarády, které jsme táhli na saních. Je to strašné, když s někým

kamarádíte a bojujete, a pak ho najednou vezete na saních.“ Nikdy nezapomene ani na německá zvěrstva, která se za války odehrávala. „Dodnes se ptám, co to bylo za lidi. Třeba sestřelené piloty zahrabali Němci do hnoje a nechali je tam až do konce války. Jednoho našeho vojáka přibili na vrata a doslova ho ukřižovali. Zločiny se odehrávaly i tady u nás, třeba když vydloubly oči zaživa jednomu člověku z Úpice jen proto, že si všiml hlučné skupinky mladých Němců,“ dodává Pavel Švec, který dnes žije v Malých Svatoňovicích

inzerce

JAK SE VYHNOUT CIVILIZAČNÍM CHOROBÁM MUDr. Karel Erben v Trutnově častý host televize, rozhlasu a lékařských přednášek „Nejčastější příčinou civilizačních chorob je špatný životní styl, silně překyselený organizmus, nedostatek vitamínů a nadměrně vysoká hladina homocysteinu…“

Čtvrtek 4.6.2015 v 17:00 hodin na Městském úřadu v Trutnově OBSAH PŘEDNÁŠKY: - příčiny zhoršení zdravotního stavu osob v ČR - co je homocystein a co o nás prozradí - více než 80% úbytek vitamínů v zelenině - co ovlivňuje biochemické procesy v buňkách - původ vzniku civilizačních chorob - možnosti obnovení biochemického zdraví - zkušenosti s obnovou biochemického zdraví - snížení rizik vzniků civilizačních chorob - odstranění příčin nadváhy a obezity - odstranění poruch plodnosti - diskuze

MÍSTO KONÁNÍ: Městský úřad Trutnov „Moby Dick“ malý sál Slovanské náměstí č.p.165, Trutnov VSTUPENKY v předprodeji: 85,-Kč v Infocentru – Trutnov 95,-Kč v den konání na místě ČAS: 90 minut + prostor pro diskuzi

ZA PODPORY: PORADNY CIVILIZAČNÍCH CHOROB, R.M.A.CENTRA PRAHA, F.ROGALLO HOŘIČKY

V případě zájmu o další informace nás neváhejte kontaktovat. E-mail: zdravi@rogallo.cz tel.: 773 502 502, www.c-ch.cz

8

HRDINOVÉ MEZI NÁMI Josef Svoboda (dnes devětaosmdesátiletý podplukovník ve výslužbě) se zapojil do východních bojů po osvobození Dukelského průsmyku. K 1. československému armádnímu sboru nastoupil v listopadu 1944 ve slovenském městě Humenné. V osmnácti a půl letech byl nejmladším z roty. Za sebou měl jen čtrnáctidenní výcvik a hned byl nasazen do bojů.

Asi pět týdnů trvajících náročných bojů u Liptovského Mikuláše se zúčastnil jako obsluha minometu (ráže 82 milimetrů). „Nedařilo se odtamtud Němce dostat, urputně se bránili, byli totiž dobře opevněni v tamních bunkrech na kopcích. Naše pěchota utrpěla obrovské ztráty, padlo tam 1375 našich a přes 4 tisíce sovětských vojáků,“ vzpomíná.

Do bojů se přihlásil dobrovolně. Nečekal ale, že je válka tak drsná. Sloužil u minometné roty, která zpravidla působí čtyři sta metrů za pěchotou. „Jednou mě poslali pro střelivo. Když jsem se za pár minut vrátil, tři zbývající kluci z obsluhy našeho minometu jsem našel na místě mrtvé,“ říká Svoboda. Kousek od nich totiž padla minometná střela nepřítele. „Když jsme pak měnili v noci jeden z praporů, tak sanitáři vedle nás nesli 26 mrtvých. Úplně jsem se klepal strachy a zimou, že skončím stejně. Často jsem myslel na život a na smrt, jako asi každý na frontě,“ přiznává.

Ani takové prožitky ale jeho psychiku neoslabily.

Naopak. „Spíše mě to časem zocelilo. Stejně jsem čekal smrt, jako každý na frontě. Naštěstí jsem přežil.“ Válka mu přinesla také jeden z mála šťastných okamžiků - setkání s bratrem, který do armády nastoupil mnohem dřív a kráčel na Prahu z Buzuluku s legendárním generálem Ludvíkem Svobodou. „Potkali jsme se na frontě. Ptal se, co tam dělám. Bylo to opravdu šťastné setkání,“ říká Josef Svoboda.

Naopak mnohem smutnější byl příběh kamaráda ze slovenského Liptovského Mikuláše. „Těšil se, až armáda osvobodí jeho město a že se znovu uvidí s rodiči. Padl osm kilometrů od domova.“ Válku začal trutnovský veterán v roce 1944 coby obyčejný vojín, na jejím konci už byl četařem.

Němci už byli dlouhodobě na ústupu, kdy válka skončí si ale netroufl nikdo odhadnout. „Možná

ti nahoře něco věděli, ale my dole ne. Navíc se strašilo, že Němci budou mít atomovou bombu,“ upozorňuje Svoboda.

8. a 9. květen ho zastihl v Olomouci. „Samozřejmě se mohutně slavilo, radost byla obrovská.“ Pak se dostal až do Prahy, kde viděl počátkem září 1945 na vlastní oči poslední veřejnou popravu - oběšení nacistického náměstka pražského primátora Josefa Pfitznera. „On nechal popravit mnoho českých studentů, zahynula kvůli němu i spousta dalších lidí. Trest smrti si zasloužil. Docela jsme mu to přál, jako další tisíce diváků.“ Válka pro Svobodu ještě úplně neskončila. Armáda ho poslal na Slovenko bojovat proti banderovcům, obzvláště krutým a velmi dobře vycvičeným vojákům.

Trutnovský občan Eduard Zirnzák (dnes šestaosmdesátiletý podplukovník ve výslužbě) od roku 1944 bojoval na východní frontě v řadách 1. československé tankové brigády (konkrétně u 2. praporu). Zprvu jako ochrana tanku, později jako tankista - spodní střelec.

Způsob, jakým se dostal do armády, je dnešním pohledem velmi neobvyklý. Přihlásil se dobrovolně, přestože mu bylo teprve šestnáct let a tři měsíce. O svém věku úmyslně lhal, protože chtěl bojovat proti nacistům. „Bylo to tak trochu spontánní rozhodnutí, ale republika si to zaslouží.

Vím, že ne všichni s tím souhlasí, ale já měl od malička k republice vztah, navíc jsme si jako děti odmalička hráli na vojáky, lákalo mě to,“ přiznává. Jeho přesun do armády byl tak rychlý a nečekaný, že se o něm nedozvěděli ani rodiče. Až po válce, když se zdravý vrátil domů, jim vysvětlil, co přesně udělal a jakým způsobem bojoval. „Přijela vojenská kolona nabírající dobrovolníky. S nadšením jsme se přihlásili, připadali jsme si jako hrdinové. Když se nás pak ptali na ročník narození, kamaráda nevzali, protože řekl 1928. Tak já oznámil ročník 1926.“ Jako mladík se ale musel rychle naučit zodpovědnosti, aby válku přežil.

Poprvé do válečné vřavy zasáhl na východním Slovensku. Nejprve jako pěší doprovod tanku.

Intenzita střelby ho nemile překvapila. „Boje byly kruté, ale zvykli jsme si docela brzy. Ti

inzerce

starší a zkušenější nad námi v prvních dnech tak trochu drželi ochrannou ruku. Když nás Němci ostřelovali, snažili se nás nacpat do tanku,“ říká.

Později přešel na pozici nabíječe a pak střelce. I s tankem zažil nepříjemné chvilky. „Třeba když Němci dvakrát trefili tankový pás. To bylo hodně nepříjemné,“ vzpomíná.

Jako samostatná tanková brigáda byli neustále přesouváni z jednoho bojiště na druhé. Nikdy ale nevěděli, zda jsou proti nepříteli ve výhodě či početní přesile, nebo zda je čeká těžký boj s dobře bránícími Němci. „Poslali nás tam, kde bylo potřeba. Takže jsme z východního Slovenska táhli nejprve do Polska, jednu z posledních bitev jsme měli při osvobození Ostravska. Bylo to hodně náročné. Například v bojích kolem Opavy padlo nejvíce československých vojáků, něco přes tři tisíce. To číslo jsme se ale dozvěděli až po čase,“ říká.

Mnohem příjemnější pocity zažil, když válka skončila. „Bylo to moc fajn, konečně jsem se pořádně vyspali, protože předtím jsme se často přesouvali a přesuny se dělaly převážně v noci.

Napojili jsme se na zásobování naší brigády, abychom měli co jíst, aby naše jednotka byla dobře zásobená. Zaplať pánbůh jsme nehladověli. Lidé nám pomáhali,“ dodává.

10

HRDINOVÉ MEZI NÁMI Příběh dnes devětaosmdesátiletého Wernera Baiera ze Žacléře je zajímavý tím, že byl za druhé světové války v obou armádách. Jako Němec byl nejprve v roce 1943 povolán do wehrmachtu na východní frontu do Ruska.

Jenže už předtím pomáhal českému odboji, i v německé armádě pokračoval v podvratné činnosti. Za trest byl poslán k oddílu na likvidaci min. V roce 1944 zběhl a vstoupil do armády generála Svobody na východní frontě. Jako motorizovaná spojka se mimo jiné zúčastnil karpatsko-dukelské operace.

S armádou dokonce došel v květnových dnech až do Prahy. Po válce se ale ze Žacléře odstěhoval do tehdy východního Německa, dnes žije v Coswigu u Drážďan.

Třiadevadesátiletý plukovník ve výslužbě Jan Plovajko v osmnácti utekl z rodné Podkarpatské Rusi do Sovětského svazu. Věřil, že právě tam se vytvoří armáda, která osvobodí republiku rozbitou hitlerovským Německem.

Jenže Rusové ho neprávem podezírali a obvinili ze špionáže. A poslali do gulagu za polární kruh. Po třech letech těžkých prací ho od smrti vyčerpáním zachránilo, že byl vybrán do nově se tvořící československé armády.

S ní nakonec došel z Buzuluku až do Prahy.

Několikrát přitom zažil strach i euforii. „Strach má ve válce každý. Kdo tvrdí, že ne, tak kecá.

Když postupujete s velkou armádou, s obrovskou masou, jste v euforii, strach si nepřipouštíte. Když po nečekaném útoku nepřítele vidíte naopak zmatek ve vlastních řadách, přepadne vás nejistota a strach. Ale nebyl to strach o život. Spíš z toho, aby se ze mě nestal mrzák,“ přiznává.

Kdo chtěl podle něj přežít a přitom udržet vojenskou taktiku, musel zachovat chladnou hlavu. „Nesmělo se něco provádět bezmyšlenkovitě, ale naopak logicky uvažovat. A když už toto vše nedopadlo, tak člověk musel mít i štěstí,“ říká. Za války se mu vyhnula těžká nebo smrtelná zranění.

Na rozdíl od mnoha jeho kamarádů, kteří až do vlasti s armádou nedošli. „Jednou do našich řad nečekaně vletěl dělostřelecký granát. Na poslední chvíli jsem sebou praštil do potoka, nic se mi nestalo. Ale ti, co byli ode mě jen pár metrů, to schytali. Bylo mezi nimi jedenáct zraněných.“ Sám byl zraněn několikrát.

Nejlépe mu bylo, když osvobozoval česká městečka a civilisté s nadšením vítali československé vojáky. Skutečnou radost ale zažil až na konci války. „Bylo to při oznámení, že válka skončila.

To se nedá popsat,“ říká. Dnes žije Jan Plovajko v Trutnově. Je držitelem čestného občanství města Trutnova a Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Dnes pětadevadesátiletý Karel Hošek neválčil na frontě, ale zapojil se do domácího odboje. Patří k posledním žijícím pamětníkům tragických událostí roku 1939.

Jako student se zúčastnil 28. října brutálně potlačené protinacistické demonstrace v Praze, při které byl smrtelně zraněn student Jan Opletal. Pohřeb, kterého se Hošek zúčastnil, se změnil v rozsáhlou protinacistickou demonstraci. „Po ní Němci zavřeli všechny české vysoké školy.

A protože jsem předtím zažil i mobilizaci a první úprk Čechů ze zabraných Sudet, byl jsem nespokojený s nesvobodou, obsazením a brutalitou Německa. Proto jsem začal hledat způsob, jak účinně bojovat s nacistickým režimem,“ vysvětluje.

Nespokojenost s okupací ho na jaře 1942 přivedla k lidem, kteří byli stejně jako on rozhodnutí poprat se s Němci vlastním, nevojenským způsobem. Se zbraní v ruce to nešlo, protože když Němci obsadili Československo, museli místní všechny zbraně odevzdat. Jinak riskovali život. „Našel jsem v sousední vesnici Václava Rybáčka, který byl zapojený do odboje. Nejprve jsme chtěli společně provádět sabotáže a vykolejování vlaků, ale vzhledem k tomu, že jsme oba nebyli

inzerce

vojáci, ale laici, tak se od toho upustilo. Hlavně jsme tedy pomáhali lidem, kteří byli zatčeni a perzekvováni, podporovali jsme materiálně a peněžitě,“ připomíná.

Odboj měl přísná pravidla. Kvůli utajení se například neznali všichni členové. „Znal jsem jen nejbližšího spolupracovníka, jinak nikoho. Až později jsem zjistil, že organizace sahala ze Zbirožska až do Plzně do škodovky. Měla asi osm set lidí, ale válku přežilo jen šedesát,“ zdůrazňuje Hošek.

Být v odboji byla podle něj velká zodpovědnost.

Nic se nesmělo brát na lehkou váhu, podcenění by mohlo znamenat ohrožení nejen samotného člena odboje, ale i jeho rodiny, nebo dokonce celé vesnice. „Když jste například někoho doporučil, tak jste za něj ručil, že to není diverzant, který by nahlásil další,“ říká. Tlak od Němců na civilní obyvatelstvo byl přitom drastický. Stačila maličkost a člověk mohl skončit mezi miliony mrtvých. „Například koho přistihli, že nemá u rozhlasového přijímače vykuchané krátké vlny, okamžitě šel do koncentráku. To znamenalo jistou smrt,“ vzpomíná Hošek. Přesto v odboji rozhlas poslouchali, i když byli o některých věcech informováni cizinou.

Během války ho často přepadly myšlenky na útěk, ale láska k vlasti a stesk po domově by Hoška ubíjel. Proto zůstal i v časech zlých. „Přemýšlel jsem často, zda je lepší bojovat sám a riskovat vlastní život, nebo riskovat nejen svůj život, ale celé rodiny, celé vesnice nebo dokonce i několika vesnic. Obojí je pekelně těžká, svízelná situace. Obě varianty jsou rovnocenné,“ dodává Karel Hošek, který žije v současné době v Trutnově.

Pavel Cajthaml s přispěním Ondřeje Vašaty

Foto: Miloš Šálek a archiv

12

CO MOŽNÁ NEVÍTE…

…o druhé světové válce v Trutnově

O Trutnovu za druhé světové války toho moc nevíme. Přestože z pohledu historiků od nejkrvavějšího konfliktu všech dob ještě neuplynula tak dlouhá doba - pouhých sedmdesát let - zpráv a fotografií je málo. Přesto se ale některé zajímavé informace či snímky dochovaly. Přinášíme je v následujícím přehledu.

Kasárna na Horním Předměstí byla původně vybudovaná pro Československou armádu. Po zabrání Sudet a za války sloužila wehrmachtu. Ve městě se dokonce stavěly domy pro důstojníky německé armády. Na dnešním atletickém stadionu se konaly vojenské přísahy.

V Trutnově a okolí zřídili Němci několik zajateckých táborů. V nich byli váleční zajatci z Francie, Anglie a Ruska. Byli využívání k práci, například na železnici, hlavně ale ve zdejší elektrotechnickém a textilním průmyslu, nebo při opevňovacích pracech. Naprosto nejhoršího zacházení se ale

jednoznačně dostávalo Rusům. „Averze Němců vůči Rusům byla absolutně nejhorší. Jednali s nim jako s nějakými podlidmi,“ tvrdí historik Vlastimil Málek. Francouzské zajatce ukazuje dobový snímek na straně 13.

Válka paradoxně dala Trutnovu základ v elektrotechnickém průmyslu. Před spojeneckými nálety v závěru války se přesouvala klíčová německá výroba do klidnějších oblastí. Do našeho města se dostala firma AEG z Berlína, obsadila do té doby opuštěnou přádelnu lnu. V Libči byla výroba pravítek pro válečnou administrativu.

13 Jako německé město i Trutnov zásoboval armádu.

Hlavně součástí výstroje i výzbroje. Do válečné výroby se zapojily například textilní továrny. „Ať se Trutnované podívají doma do krabic po svých předcích, zda tam nenajdou jejich pracovní knížky. Zjistí, že třeba vyráběli součástky pro letadla nebo se nějakým dalším způsobem zapojili do válečného průmyslu,“ říká historik Ondřej Vašata.

Osvobození našeho města vypadalo jinak, než známe z filmů. Němci nechtěli padnout do rukou Rudé armádě. Radši se stáhli ještě před příjezdem osvoboditelů. „Z pár dochovaných fotek 9. května v Trutnově vyplývá, že Němci prchali pěšky, na kolech, povozy. Byl to v podstatě panický útěk,“ uvádí Vašata. Příslušníci gestapa odešli dokonce už 8. května ze strachu, že by s nimi Rudá armáda rázně zatočila. Ani faktické předání města se nekonalo mezi dvěma vojsky, jak se někteří mylně domnívají. Poslední německý správce regionu dělal všechno proto, aby obsazení města Rudou armádou proběhlo hladce. Našel si proto jako prostředníka československé důstojníky z Jilemnice, inzerce

Francouzští zajatci v květnu 1945 v Horním Starém Městě u Trutnova kteří Trutnov převzali. Oni pak jednali s Rudou armádou, která do města dorazila odpoledne 9. května. „Na to, jak válka byla strašná a krvelačná, tak se to u nás obešlo celkem v klidu,“ tvrdí Vašata.

Málo se ví, že přes Trutnovsko vedl smutně proslulý Pochod smrti. Chatrně oblečení vězni z koncentračních táborů v Polsku se vydali počátkem mrazivého února pěšky k Jaroměři. Tam ale nedošli, vyčerpaní a nemocní se zastavili zde na

14

CO MOŽNÁ NEVÍTE…

Osvobození sovětští zajatci v Trutnově v roce 1945

Vojáci Rudé armády v Trutnově v roce 1945

Plukovník M. M. Jerzunov v roce 1945 osvobozoval Trutnov.

Trutnovsku. Stěží pochod zvládali. Dodnes jsou v regionu pietní místa, která pochod připomínají.

Například u Choustníkova Hradiště bylo umláceno bezmála 150 nejslabších vězňů. Nakonec se přeživší vězni přesunuli za doprovodu stráží do Kalné Vody a odtamtud vlakem do Německa.

Zdejší tábory nucených prací pro Židy mají prokazatelně minimálně desítky obětí. Na městském hřbitově je pomník, na jehož zadní straně jsou některá jména uvedená. Třeba v táboře Poříčí je

Pohřeb majora Rudé armády Petruškova, který zahynul v roce 1945 u Trutnova. prokázáno dvacet obětí, ve skutečnosti jich ale bylo mnohem víc. „Když v roce 1943 přecházely tábory pod Gross Rosen, tak byla provedena selekce. Ponechání zde byli jen nejsilnější a nejzdravější jedinci (asi třetina), zbytek byl poslán do Osvětimi, což byl vlastně rozsudek smrti. Na selekcích se osobně podílel přímo na Trutnovsku dr. Mengele,“ připomíná Málek.

Trutnov měl pilota v RAF. Zdejší rodák Jiří Bauer působil v britském letectvu, bohužel za války

Z pohřbu majora Petruškova zahynul. Další rodák František Drahovzal rovněž odešel do služeb RAF. Nebyl to ale pilot nebo palubní střelec, ale kuchař. Vařil dokonce pro manželku tehdejšího našeho prezidenta Hanu Benešovou. Ani on válku nepřežil.

Panuje mýtus, že Židé neválčili. Není to ale pravda. „Trutnovští Židé například bojovali v řadách britské či francouzské armády. Důkazem jsou příběhy Erica Nettla (1902 - 1992) a Pavla Nettla (1899 - 1960).

16

CO MOŽNÁ NEVÍTE… Podobně se dnes moc neví, že drsné horské prostředí využívala německá armáda nejen na Luční boudě, ale rovněž na Černé hoře, kde cvičilo speciální komando podřízené důstojníkovi SS Ottu Skorzenymu.

Trutnov přišel o zvony a vzácná díla. Potřeby válečného průmyslu znamenal konec pro zvon zdejšího kostela i vzácnou plastiku Emila Schwantnera Tanec smrti. Obojí bylo roztaveno a použito pro vojenskou výrobu. Naopak přežila busta Aloise Jiráska, kterou lidé včas schovali.

Trutnov má i totálně nasazené.

Například kronikáře Antonína Justa. Musel tehdy jako jedenadvacetiletý mladík pracovat v Německu. Podobně jako statisíce dalších Čechů musel pracovat pro potřeby válečné ekonomiky Německa. „Odvedli mě do Vídeňského Nového Města, na nucené práce v továrně na letadla,“ vzpomíná po letech. Během roku zažil v Říši ponižující práci, jako všichni Češi. Šikana a přehlížení byly na denním pořádku. Pro Němce se stal jen

„pomocným dělníkem“ s koštětem v ruce. Když dostal po zranění při náletu mimořádné volno, ukrýval se tady v Čechách u rodičů a do říše už se nevrátil. „Zažil jsem dva roky strachu, za útěk hrozil pracovní tábor.“

Pavel Cajthaml, foto: Muzeum Podkrkonoší

inzerce

Anna K

Turbo | UDG

Pink Floyd revival Vstupné: 13O Kč předprodej | 15O Kč na místě | děti od 1OO do 13O cm v doprovodu rodičů 4O Kč e-mail: info@pivofest.cz | tel.: 777 642 OO9 | vstupenky online www.kupvstupenku.cz

ww w .piv o f e s t . c z

FLENDRS 13:3O TRAKTOR 15:OO TURBO MEMPHIS 18:OO EFFECT 19:3O ANNA K 21:OO UDG 22:3O PINK FLOYD REVIVAL

12:OO

16:3O

17

Legendární sovětský samopal PPŠ-41 Špagin

Ve sbírce Muzea Podkrkonoší v Trutnově se nachází hned několik militarií vztahujících se k období druhé světové války.

Vedle několika německých zbraní patří k nejzajímavějším sovětský samopal PPŠ-41, všeobecně známý pod označením Špagin.

Tento samopal, navržený konstruktérem Georgijem Semjonovičem Špaginem, byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940, avšak neměl již některé jejich neduhy. Byl především přesnější, jednodušší a méně nákladný, resp. méně náročný na výrobu. Do výzbroje Rudé armády byl sice oficiálně zaveden 21. prosince 1940, rozsáhlejší výrobu se ale podařilo rozjet teprve v letech 1941 a 1942. Do roku 1947 bylo vyrobeno přes pět milionů kusů, převážně v sovětských zbrojních závodech.

Do samopalů PPŠ-41 se používaly pistolové náboje 7,62x25 mm Tokarev, vyznačující se značnou průbojností i

inzerce

z muzejních sbírek

dostřelem. Kadence samopalu představovala neuvěřitelných 900 ran za minutu. Velkou výhodou této zbraně byla nenáročná údržba a obsluha, kterou v extrémních bojových podmínkách dobře zvládali i promrzlí a méně zkušení vojáci.

Muzejní exponát s dřevěnou lakovanou pažbou a charakteristickým bubnovým zásobníkem na 71 nábojů nese značku 3 E 486. Do sbírky muzea se dostal v roce 1986 zásluhou pana Petra Kopeckého, a to bezplatným převodem z Krajské správy Sboru národní bezpečnosti v Hradci Králové. Zbraň byla úředně znehodnocena v červenci 1986 v Lověně Pardubice.

S tímto a dalšími zajímavými exponáty máte možnost se seznámit v trutnovském muzeu na výstavě Druhá světová válka a Trutnovsko. Výstava bude zahájena ve čtvrtek 7. května v 17.30 hodin a potrvá do 13. září 2015.

Vlastimil Málek,

Muzeum Podkrkonoší

Rozvozy v Trutnově ZDARMA

2x denně!

Každý týden nové

akce

Neustále rozšiřujeme

sortiment

Jsme tu pro všechny Nejen obchodníkům ale i široké veřejnosti

vrácení

Možnost nepoužitého zboží z vaší akce

Horská 30, Trutnov obchod@mecir.net 499 811 752 • 723 291 202

18

ZAJÍMAVOST

Pozorovatelna z druhé světové války v Libči Dodnes viditelným pozůstatkem 2. světové války v Trutnově jsou betonové pozorovatelny - einmannbunkry (původně německy Luftschutz-Splitterschutzzelle). Jednalo se o pevnůstky určené většinou pro jednočlennou osádku. stříška. Vyskytují se však i pozorovatelny s kulatou či rovnou střechou nebo kónickým tělem. Jednotlivé objekty se také mohou lišit počtem a velikostí průzorů či řešením vstupu.

S výrobou relativně jednoduchých a snadno dopravovatelných pozorovatelen začali Němci během války a díky nim se záhy staly jedním z nejpočetnějších pevnostních objektů v Evropě. Uplatnění našly i po válce, sloužily potřebám civilní obrany.

Pěkný příklad válečné betonové pozorovatelny lze dodnes nalézt v Libči v blízkosti areálu nedávno zbořeného Texlenu. Její unikátnost spočívá v tom, že na rozdíl od dalších druhoválečných pozorovatelen na území Trutnova stojí tato pevnůstka dosud na svém původním místě. Pozorovatelna má celkem tři průzory. Jeden umožňoval pozorovateli sledovat provozní areál sousední textilky, další nedalekou železniční trať a ten poslední směřoval k sousednímu nevelkému koncentračnímu táboru. Špičatá střecha pevnůstky je zakončena hákem, který umožňoval její snazší transport.

Vyskytovaly se ovšem i varianty pro více osob.

Pozorovatelny byly typizované železobetonové stavby, určené ke strážním a pozorovacím úkolům.

Nejčastějším úkolem bylo střežení průmyslových areálů a dopravních uzlů při leteckém náletu a pozorování situace při jeho průběhu za účelem snazší lokalizace míst dopadu nevybuchlých pum.

Sloužily především příslušníkům protiletecké ochrany a protipožární služby.

Pozorovatelna má v nejčastějším provedení celkovou výšku okolo 240 cm a skládá ze tří částí o síle zdiva 15 až 20 centimetrů. Spodní díl tvoří podstavec, zpravidla zapuštěný pod úroveň terénu. Na něj navazuje válcové duté tělo o vnějším průměru asi 145 cm s uzavíratelným vstupem a průzory na pozorování. Horní díl pevnůstky tvoří špičatá

Dalších pět dochovaných pozorovatelen na území Trutnova najdeme dnes v nepůvodních pozicích. Kdysi zřejmě všechny stály v areálu staré elektrárny v Poříčí, odkud byly po druhé světové válce odvezeny na nová místa. Jedna pozorovatelna s celkem šesti průzory je umístěna v Libči nedaleko pěchotního srubu T-S 63. Zaujme nejen dodatečnou kresbou s vyobrazením čs. vojáka, ale i svou rovnou střechou se dvěma kovovými očky, která sloužila k jejímu přesunu. Další pevnůstka s rovnou střechou stojí ve svahu nad Kladskou ulicí naproti nové poříčské elektrárně.

Poslední tři známé druhoválečné pozorovatelny na území Trutnova se nacházejí u popílkového jezera v Debrném. Ve dvou případech již ovšem bohužel přišly o své původní dveře.

Ondřej Vašata, Jiří Kratochvíl

inzerce

Výstava snímků členů Sekce fotografů regionu Náchod.

FOTOGRAFIE

5. 5.–17. 7.

Pořadatel: Městská dechová hudba Krakonoška, UFFO – SCT a město Trutnov

PROMENÁDNÍ KONCERT KRAKONOŠKY

pátek 15. 5.

Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO!

PAVEL ŠPORCL – GIPSY FIRE SE SKUPINOU GIPSY WAY ENSEMBLE

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s.

Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

čtvrtek 14. 5.

do 5. 5.

MAGDALÉNA PEŠEVA: DRUHÁ ŠANCE

PŘIPRAVUJEME NA ČERVEN

Vernisáž 26. 5. od 17:00 hodin Výstava fotografií se uskutečňuje v rámci projektu „Jsme stejní – Świdnica a Trutnov“.

Projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis.

Radnice na Krakonošově náměstí ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–17:00 hodin ** bez vstupného

MARIAN TWARDOWSKI: ŚWIDNICKÉ NÁLADY

27. 5.–10. 6.

Květen

www.uffo.cz

Výstava Vernisáž 12. 5. od 18:00 hodin Partner Galerie UFFO: GRUND a.s.

Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

OTVÍRÁNÍ LETNÍ SEZÓNY Zábavné odpoledne pro celé rodiny: hraje skupina Tendr, vystoupí děti z tanečního kroužku Rodeo II ze SVČ Trutnov a taneční skupina Star West, soutěže a hry pro děti Pořadatel: UFFO – SCT a Klub vojenské historie Trutnov u památníku gen. Gablenze na vrchu Šibeníku ** 15:00–18:00 hodin ** bez vstupného

sobota 23. 5.

PETRA GUPTA VALENTOVÁ: OD ATELIÉRU PŘES KUCHYŇ, OD BOMBAJE PŘES PRAHU...

Činoherní divadlo A: Jihočeské divadlo České Budějovice UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo A, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

JOB INTERVIEWS

pondělí 18. 5.

20. ročník oblíbené akce pro děti (a nejen pro ně) Putování přírodou za téměř vyhynulými netradičními a neobvyklými strašidly start v Městském parku od 13:00 do 15:00 hodin ** startovné 50 Kč

STRAŠIDLÁCI

sobota 16. 5.

Krakonošovo náměstí ** 15:30 hodin ** bez vstupného

13. 5.–16. 6.

Činoherní divadlo B: Divadlo pod Palmovkou, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo B, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

KRÁLOVA ŘEČ

pondělí 11. 5.

Divadlo a hudba: Východočeské divadlo Pardubice UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Divadlo a hudba, ostatní – vstupné 360, 330, 300 Kč

JEPTIŠKY

středa 6. 5.

Setkání s autory se uskuteční 14. 5. od 17:00 hodin. kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov (pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin, tel. 499 818 245)

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO (pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin, tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz)

Pořad v rámci Dvořákova festivalu Valérie Zawadská – umělecký přednes, Jan Riedlbauch – flétna, Miloslav Klaus – kytara Pořadatel: město Trutnov, UFFO – SCT, České doteky hudby EM-ART, o.p.s.

Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné 120 Kč

PÍSNĚ SLUNNÉ ITÁLIE

pondělí 8. 6.

5. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu Více informací: www.uffo.cz, www.cirkuff.cz

CIRK-UFF

2.–7. 6.

22

PROMĚNY TRUTNOVA

Koncentrační tábor v Poříčí

Jednu z nejhrůznějších kapitol druhé světové války představují bezesporu koncentrační tábory, zakládané za účelem věznění a likvidace jednak odpůrců a nepřátel nacistického režimu, jednak celých etnic-

kých skupin, především Židů. Vedle vyhlazovacích táborů vznikaly rovněž tzv. tábory nucených prací pro Židy, dodávající pracovní sílu německým podnikům zapojeným do válečné výroby.

inzerce

Několik takových táborů existovalo též na Trutnovsku, přičemž největší z nich se nacházel v Poříčí u Trutnova v prostorách bývalé Haasovy textilní továrny. V roce 1944 se stal tábor pobočkou koncentračního tábora Gross-Rosen.

V prosinci 1944 bylo v poříčské pobočce pod dozorem SS vězněno na 1400 osob, především žen židovského původu.

Vězni byli osvobozeni Rudou armádou teprve v květnu 1945. Po válce byla Haasova továrna zčásti zbořena a přestavěna na kožešnickou továrnu (později proslulý podnik KARA). V roce 1965 byl nedaleko odhalen pomník podle návrhu výtvarníka Josefa Vika.

Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší

24

VÁLEČNÉ DOZVUKY

Neodsunutým Němcům zabavili majetek, Fiedlerův otec musel koupit vlastní dům

Krátce po válce bylo německé obyvatelstvo nejen z Trutnovska, ale z celých Sudet odsunuto a jeho majetek byl zabaven. Ne všichni němečtí starousedlíci však byli vyhnáni. To se týká také rodin Güntera Fiedlera a Inge Eflerové, kteří spolupracují se Společností česko-německého porozumění, jejíž středisko sídlí v Trutnově.

V regionu po válce museli zůstat někteří občané německé národnosti, protože se zde těžilo uhlí a byl tu rozšířen textilní průmysl. Pokud by byli horníci a textilní specialisté vyhnáni, vznikl by velký problém s kontinuitou výroby. V Trutnově a okolí proto zůstala řada německých nebo smíšených rodin.

rovněž. Rodina sice nebyla odsunuta, ale byl jí zkonfiskován majetek. „Babička z matčiny strany pracovala v textilním průmyslu, dědeček byl horník. V roce 1936 postavili z ušetřených peněz malý domek. V únoru 1945 zaplatili poslední splátku, tři měsíce na to jim už domek nepatřil.

S tím se děda těžko srovnával,“ uvádí jeho vnuk.

Vztahovalo se to také na rodinu Güntera Fiedlera. „Moje příjmení a také mé matky za svobodna se tady objevovalo už někdy od roku 1650,“ říká.

Jeho otec byl v Žacléři horníkem, táta matky

Byl však funkcionářem sociální demokracie v Lamperticích. V roce 1945, když čeští občané přebírali po Němcích domy, byly v jednom z nich za obrazy Hitlera a dalšího nacistického pohlavá-

25 ra nalezeny seznamy nepohodlných členů sociální demokracie a tam figuroval i Fiedlerův děda. „Kdyby se druhá světová válka vyvíjela jinak, skončil by v koncentráku. V roce 1961 musel otec zabavený dům, který zdědil po dědovi, koupit od státu zpět,“ doplnil.

Podobný příběh vypráví i Inge Eflerová. „Jsem také německé národnosti. Můj otec byl Němec a horník, maminka byla Češka, bylo to tedy smíšené manželství.“ Její rodiče koupili v roce 1934 v Černé Vodě u Žacléře dům, který byl v roce 1945 zkonfiskován. Inge o něj požádala v restituci v roce 1992 a dostala ho zpět o šest let později. „Naši tam po konfiskaci dál bydleli, ale ve vlastním baráku museli platit nájem,“ vysvětluje Eflerová, která říká, že dům udržují v obyvatelném stavu, ale nemají dost peněz na větší stavební úpravy. „Když jsem tu chalupu viděla poprvé, tak jsem nevěřila, že to mamka myslí vážně. Je to ale na úžasném místě,“ přidává se dcera Monika Bobrová. Ta pracuje ve Společnosti česko-německého porozumění, která v Trutnově vznikla v roce 1992. inzerce

„Děláme projekty financové německým ministerstvem vnitra a velvyslanectvím. Na letošek jich máme připraveno pět. Provozujeme také knihovnu, zabýváme se výukou němčiny pro začátečníky, pokročilé a konverzací. Zprostředkováváme kontakty Trutnovu s partnerskými městy v Německu. Rádi bychom se více otevřeli veřejnosti, která o nás moc neví,“ plánuje Bobrová.

26

VÁLEČNÉ DOZVUKY

Trutnovské středisko je s německými občany, ať už odsunutými nebo s jejich potomky, v kontaktu.

Mladí Němci, jejichž předci žili na Trutnovsku, už odsun nepovažují za téma národnostních třenic. „Národnostní záležitost je už překonána. Lidi jsou prostě dobří a špatní. Tedy nejen dobří Němci a špatní Češi, ale i naopak,“ domnívá se Fiedler.

Předci po sudetských Němcích Trutnov hojně navštěvují. „Kdo zná město svých předků v původní podobě, vidí, že se změnil ráz, že některé objekty už neexistují včetně třeba podniku Texlen.

Samozřejmě se jim líbí, jak Trutnov vzkvétá. Všímají si architektury,“ vysvětluje Bobrová. Podle Fiedlera rodáci i další němečtí návštěvníci oceňují, že jsou v Trutnově i v dalších obcích v okolí opravovány památky a že se obnovují i autentické německé, většinou církevní názvy. Také mladí lidé se zajímají o své kořeny a do Trutnova jezdí.

Občasnou obavu veřejnosti, že by sudetští Němci po případném zrušení Benešových dekretů začali uplatňovat nároky na majetek, Fiedler nesdílí. „Benešovy dekrety týkající se Němců a jejich majetku chápu tak, že platí k datu, kdy byly vydány, ale dnes nemají retroaktivní účinek,“ tvrdí.

Nepopírá ale, že nejstarší generace, které je pětasedmdesát let a více a má reálné vzpomínky na dětství, může být smutná z toho, o co jejich rodiče či prarodiče přišli. „Až na malé výjimky by nikdo majetek nechtěl zpátky. Myslím, že je to uzavřená kapitola,“ poznamenal Fiedler a uvedl jeden ilustrační příklad. „Jeden z Němců, bývalý soukromý rolník z Vlčkovic, řekl, že děkuje Čechům, že museli pryč. Kdyby tady totiž zůstal, komunisté by ho o všechno připravili. Nyní má klidné a zajištěné stáří v Německu. Je to prostě paradox,“ dodal Günter Fiedler.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

LITERATURA

Spisovatel Antonín Šlechta vydal novou knihu Pod zemí V učebnicích biologie jsme se kdysi dočítali, že lidské tělo je složeno z více než šedesáti procent vody. Naší postpubertální vysvětlivkou tehdy byla výše vypitých půllitrů pěnivého moku (v hrubším pojetí - zrzavé vody).

Tehdy jsme si neuvědomovali, že o průtok vody do domů, úřadů, nemocnic i továren se starají party chlapů obutých do gumáků, obléknutých do sepraných modráků, zatížených montážními brašnami, lopatami a krumpáči.

Spisovatel Antonín Šlechta věnoval svoji druhou knihu s titulem Pod zemí, vydanou v nástupu letošního jara, právě těmto lidem - vodárenským dělníkům. Vyšla s podtitulem Věnováno každému, kdo kdy hájil živobytí s krumpáčem v ruce, což hovoří samo za sebe. Pokud někdo usoudí, že jde o nudné budovatelské téma, vstupuje na práh omylu. Spíš nečetl Šlechtovu hrabalovskou oslavu vztahu k domovu, rodině, přátelům i práci.

Knihu tvoří kontinuita osmi povídek, zasazených do podhůří Krkonoš, stejně jako v předchozí knize Sedm pádů smrti (s níž se na počátku ledna seznámili, při autorském čtení, návštěvníci Muzea Podkrkonoší v Trutnově). Děje povídek se odehrávají v dosahu růžice vodovodních řadů vedoucích z předpolí městeček Úpice a Červeného Kostelce.

Osm krátkých literárních útvarů propojených stejnými místy událostí, postavami, které ve třpytu vzpomínek tvoří zručně sestavený orloj vodárenského života. Pracovníci vodáren objíždějí region severovýchodu Čech od Markou-šovic na západě po Námerka na východě, na severu se rajón dotýká úpatí Jestřebích hor a na jihu lesů Hajnic a Studence.

Vodaři zde vystupují jako tvrdí chlapi se všemi klady i zápory, uvyklí improvizaci na každém kroku v řemesle i při zastávkách v hostincích či v rozestlaných popůlnočních postelích u svých i cizích žen. Při všech rozdílech povah příslušníků party se zde jaksi neochotně a bez humbuku na povrch prodírají mezi kořeny, hlínou a kameny hlubokých výkopů pramínky lidské soudržnosti, vznikající i pod vlivem alkoholu, měnící se i z podvědomých záchvěvů mysli v kamarádskou pomoc.

Text knihy je zajímavě veden v rytmu chlapských hospodských řečí, přerušovaný meditativními vstupy autora, které osvěžují a čeří vyprávění jako kameny v proudu horské řeky. Šlechta tak do svých povídek zapojuje nejen empatii a zkušenost z vlastní dlouholeté vodárenské praxe, které se dodnes věnuje, ale i jistý nadhled filosofa, jímž dává často i bujarému chování svých postav punc hodnoty osobité pravdy. Ať jde o nepochopitelné „sestupy do podsvětí“ jeho spolupracovníka Rádi, o Bogomilovu „socialistickou kleptomanii“, nebo o Vlahovo bezbožné „čučení do božích oken“. Autor stejně chápavě lidsky přistupuje i k starému odběrateli Rajnochovi, pečujícímu o přestárlého otce, nebo k sisyfovskému úsilí posledního osadníka na konci kosteleckého řadu pana Patočky při partyzánské opravě havárie vodovodního potrubí doprovázené ziskuchtivci i byrokracií města a nadnárodní společnosti vlastnící vodárnu.

Možná se titul Pod zemí za čas v záplavě knih ztratí. Na její příběhy si vzpomene každý, stačí otočit vodovodním kohoutkem v kuchyni.

Luboš Zelený

27

28

PROGRAM KINA Kino Vesmír promítá: 1. a 2. 5.

1., 2. a 3. 5.

3. 5.

4., 5. a 6. 5.

5. a 6. 5.

7. 5.

8. a 9. 5.

8. 5.

9. a 10. 5.

10. 5.

11. 5.

12. 5.

12. a 13. 5.

13. 5.

14. 5.

15., 16. a 17. 5.

15., 16. a 17. 5.

18. 5.

19. 5.

19. 5.

20. 5.

21. 5. inzerce

16.30 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 10.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00

Asterix: Sídliště bohů Ex Machina Asterix: Sídliště bohů (3D) Pořád to jsem já Je prostě báječná Pestrobarvec petrklíčový Konečně doma Avengers: Age of ultron (3D) Avengers: Age of ultron Konečně doma (3D) Dejte mi pokoj Dejte mi pokoj S tváří anděle Za kamarády z televize 6 Klub rváčů Malý pán Neutečeš Ladíme 2 Ladíme 2 Šílený max: Zběsilá cesta Šílený max: Zběsilá cesta (3D) Táhni do pekel

22. a 23. 5.

22., 23. a 24. 5.

25. a 26. 5.

27. a 28. 5.

29. 5.

29. 5.

30. 5.

30. a 31. 5.

31. 5.

16.30 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 16.30

Sedmý syn Život je život Den blbec Vybíjená Paddington San Andreas (3D) Tučnáci z Madagaskaru San Andreas Popelka

Avengers: Age of ultron

San Andreas

Šílený max: Zběsilá cesta

Asterix: Sídliště bohů

PLACENÝ ČLÁNEK

Reality s Andreou pomohly zachránit ztracený prodej domu Ne všechny realitní kanceláře na trhu jsou seriózní. Příkladem je příběh prodeje domu Gabriely Horčičkové z Vrchlabí. Kdyby včas nezasáhla makléřka Andrea Lajská z Trutnova, bylo by na konci obchodu pět zklamaných z neuskutečněného prodeje, z toho dva bez střechy nad hlavou.

Paní Horčičková vlastnila se svými strýci dům v Levínské Olešnici. Jednání realitní kanceláře z Brna se jí zdálo od počátku podivné. „Nelíbila se jí smlouva o zprostředkování prodeje, kterou strýc podepsal.

Neznala RK, která měla prodej zajišťovat, a když si ji prověřila, našla mnoho negativních ohlasů.

Nedůvěřovala ji a začala o výběru zprostředkovatele pochybovat,“ říká Andrea Lajská, na kterou se paní Horčičková obrátila s prosbou o radu a pomoc.

Andrea Lajská zjistila, že zprostředkovatelská smlouva je jednostranná, neřeší povinnosti smluvních stran a další body prodeje. „Smlouva byla nevyvážená, postup byl neseriózní, byla podepsána pouze jedním prodávajícím s odkazem na plnou moc, která nikdy neexistovala. Bylo třeba začít od začátku a správně.“ Brněnská kancelář zahájila prodej domu a měla štěstí. Našli se zájemci – manželé Štormovi. Dům si prohlédli a rozhodli se ho koupit. „S důvěrou ve zprostředkovatele, s neznalostí realitního byznysu podepsali rezervační smlouvu a složili blokovací zálohu. Smlouva byla navíc jištěna vlastní směnkou. S přesvědčením, že mají zajištěné nové bydlení, prodali Štormovi byt v Náchodě, kde byl stanoven termín vystěhování.“ Tím se podle trutnovské makléřky dostali do prekérní situace.

Koupě domu v Levínské Olešnici nebyla ošetřena, RK přestala konat i komunikovat.

Do hry se vložila zkušená makléřka Andrea Lajská. „Štormovi na mě zprvu koukali s nedůvěrou.

Když jsem jim vysvětlila, co vše je třeba zajistit a proč, jaký je problém ve smlouvách, které podepsali, pochopili a začali spolupracovat,“ vzpomíná. Souběžně vedla Andrea Lajská jednání

s prodávajícími. Ti nebyli jednotní v podmínkách prodeje. Paní Horčičková nechtěla akceptovat způsoby brněnské RK. Paní Lajská vstoupila do jednání s bankou, která měla kupujícím poskytnout hypoteční úvěr.

Vyvolala společná jednání u „kulatého stolu“ mezi stranami za účasti paní Kuhnové, advokátky z HK. Jednání, jak se později ukázalo, byla klíčová pro úspěšné dokončení prodeje/koupě domu. „Bylo třeba připravit smluvní dokumentaci a vstoupit do jednání s brněnskou RK, aby prodávající i kupující byli chráněni před postihy vyplývající z uzavřených smluv. To byla práce advokátky,“ říká Andrea Lajská.

Prodávající se shodli na podmínkách prodeje, kupujícím pomohla paní Lajská sjednat výhodnou hypotéku a advokátka přichystala smluvní dokumentaci, aby prodej mohl být dořešen včetně schválení v bance. Vše se povedlo. Došlo k podpisu kupní a svěřenecké smlouvy, podání návrhu na vklad do KN, zápisu v katastru a předání nemovitosti. „Byl to složitý případ, náročný na komunikaci i v právních věcech. Vyplatily se naše zásady: klid v jednáních, argumentace, podpora advokáta a osobní jednání,“ uvádí trutnovská makléřka. Vyřešit se povedlo i problém manželů Štormových. Ti brněnské RK podepsali směnku, kterou RK nechtěla vrátit. „Manželé směnku dostali zpět, ale bez advokáta by to byl problém,“ dodává makléřka.

Rada na závěr: Pokud chcete dobře prodat či koupit nemovitost, dobře se rozmyslete, kdo vás bude zastupovat. Zprostředkovatel hraje klíčovou roli.

Vaše Reality s Andreou

29

30

VÝSTAVY V TRUTNOVĚ Muzeum Podkrkonoší DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA A TRUTNOVSKO Výstava k 70. výročí ukončení druhé světové války připomene, jak se vojenský konflikt odrazil v životě místních obyvatel. K vidění budou například dokumenty a fotografie připomínající všední život v regionu, plný hladu, strachu i vraždění. Připomenuty budou tragické osudy vojáků bojujících na frontách i příslušníků čs. zahraničního odboje. Chybět nebude ani dobová armádní výzbroj a výstroj. Vernisáž bude ve čtvrtek 7. května od půl šesté. Výstava potrvá do 13. 9. 2015.

SLOUŽIL JSEM NA BITEVNÍ LODI...

1. SVĚTOVÁ VÁLKA, JAK JI PROŽIL NÁMOŘNÍK FRANTIŠEK ŠMÍDT Expozice ukazuje život Františka Šmídta (18931942), královédvorského rodáka, který v roce 1914 narukoval do rakousko-uherského námořnictva a sloužil jako elektromontér na bitevní lodi S.M.S. Babenberg. Z jeho působení v námořnictvu se dochovalo množství unikátních fotografií a pohlednic. Potrvá do 7. června.

Galerie města ROZZÁŘENÉ NOCI, TEMNÉ DNY Společná expozice Martina Skalického a Michala Šmerala, mladých sochařů, absolventů ateliéru figurativního sochařství Fakulty výtvarného umění VUT v Brně. Tvorba je trochu pop-artová, trochu parodií na pop-art, trochu klasická a proplast_148x52,5mm_tisk_krivky.pdf 1 11.7.2014 15:36:53 přitom relativizující běžné sochařské postupy, inzerce

dům! tací i pro Váš o d s a n Ok

hlavně ale vtipná, naléhavá a svěží. Výstava potrvá do 9. května.

JAZZ WORLD PHOTO Ve výstavním sále městského úřadu je k vidění přehlídka třiceti osmičlennou porotou vybraných fotografií druhého ročníku celosvětové soutěže Jazz World Photo 2015. Nejvíc uspěli italští autoři, v expozici jich je osm. Do výběru se dostali také tři Češi. Z Trutnova bude výstava putovat do dalších galerií a veřejných prostor v ČR a Evropě.

Potrvá do 29. května.

Galerie Uffo MAGDALÉNA PEŠEVA: DRUHÁ ŠANCE Autorka výstavy se věnuje monumentální malbě, kresbě v interiéru a exteriéru, malbě závěsných obrazů a ilustraci. Formálně jsou její práce inspirované street artem, neformálně pak současnou anglosaskou a hispánskou hudbou, feminismem, postmoderními myšlenkovými směry a gender tematikou. Vernisáž bude v úterý 7. dubna v 18 hodin. Expozice potrvá do 5. května.

OD ATELIÉRU PŘES KUCHYŇ, OD BOMBAJE PŘES PRAHU… Intermediální umělkyně Petra Gupta Valentová se volně pohybuje v mnoha kulturních prostředích. Domovem jí jsou Čechy, kde se narodila, Amerika, kde dnes tvoří, a Indie, odkud pochází její manžel. Při práci používá různá média, kresbu, malbu, instalaci a práci s neonem.

V posledních třech letech se v indickém Rádžasthánu věnuje tradičnímu dřevotisku na plátno a hedvábí. V Uffu ukáže nejnovější práce.

Vernisáž bude v úterý 12. května v 18 hodin.

Expozice potrvá do 16. června.

TRUTNOVSKÁ AKCE MĚSÍCE

Dračí slavnosti budou třídenní, chystají pokus o rekord Stavbou obří dominodráhy, která by se mohla zapsat mezi české rekordy, začnou ve čtvrtek 7. května jubilejní 10. dračí slavnosti Už ho nesou! aneb Všechny potřebné věci byly vykonány.

Organizátoři ze spolku Trutnov - město draka přichystali k tradičně oblíbenému programu několik svátečních lákadel.

Ve čtvrtek o půl jedenácté dopoledne proběhne slavnostní zahájení dračích slavností spojené s pokusem o rekord ve vytvoření dominodráhy z co největšího počtu kostek. „Dosavadní rekord je něco přes 9700 kostiček. Náš plán je deset tisíc, ale máme ambici postavit dráhu z patnácti tisíc kostiček,“ říká předseda spolku Otto Štemberka. Bude také představena nová chlouba Galerie Draka: třímetrový drak - krokodýl.

VÝBĚR Z PROGRAMU ČTVRTEK 7. května 10:30 hod. V Národním domě; slavnostní zahájení spojené s pokusem o vytvoření rekordní dominodráhy. Bude odhalena nová chlouba - třímetrový drak - krokodýl.

PÁTEK 8. května 14:00 začíná prodej občerstvení a řemeslných stánků.

14:30 Převážně dětský průvod rytířů a princezen, který povedou obří loutky slavných drakobijců sv. Jiří, sv Markéty, archanděla Michaela a rytíře Bruncvíka. Sraz je v parku, jde se po Struze ke kinu, po nábřeží až do náměstí.

19:00 hod. MTO divadla Sklep, na Krakonošově náměstí.

SOBOTA 9. května 10:00 hod. Zahájení ukázek řemesel a prodeje trhovců.

Trautenbergova tvrz: 10:30 Zahájení programu Petrem Stolařem a vystoupení alchymisty Gorvina.

11:00 – 17.30 hod. hudební, taneční a divadelní vystoupení: Marta a Rasputin band, Rajtaraj, Tamboři, Jirka Jelínek a spol., děti ze Svídnice a žáci ZUŠ Trutnov, Peregrin a Duro Nux.

Výjimečný bude páteční odpolední průvod drakobijců s jejich trofejí. O půl třetí vyrazí převážně dětské procesí rytířů a princezen s obřími loutkami slavných drakobijců sv. Jiří, sv. Markéty, archanděla Michaela a rytíře Bruncvíka. „Chceme, aby si děti vyrobily kostýmy rytířů a princezen, a šly s námi páteční odpolední průvod,“ přeje si předseda spolku. Večerním tahákem od 19 hodin bude vystoupení Malého tanečního orchestru známého divadla Sklep na Krakonošově náměstí.

Sobotní program začne v 10 hodin a nabídne tradiční zábavu na několika místech. Podle zvyklostí slavnosti vyvrcholí po deváté večer tradičním nočním průvodem městem s vyvěšením draka na věž Staré radnice a ohňostrojem. (pac)

Podium na náměstí: 10:00 - 18:00 hod. hudební, taneční a divadelní vystoupení: Peregrin, Tamboři, Duro Nux, Jiří Jelínek a spol., Marta a Rasputin band, Vyhlášení výsledků literární soutěže Trutnovský drak, Carromato, Rajtaraj.

Dětská scéna u irské restaurace Nelly Kelly‘s 13:00 - 16:00 hod. pohádkové kusy Divadla V kufru Tu i onde: 10:00 - 17:00 hod. Základní škola V Domcích vystaví v garážích Uffa 80 metrů dlouhý model Úpy; Na nábřeží přehlídka řemesel Domu Pod jasanem, klapot vodních mlýnků a dílna s Jaroslavem Dvorským. Parkoviště u Obchodní akademie plné cyklokuriozit na vlastní nebezpečí.

AL Rašíd - orientální pouťové kejkle. Střelnice u schodů Galerie Draka.

11:00 - 15:00 hod. celodenní hra v Galerii draka. Po celý den bude v provozu i kuličková dráha ve Školní ulici.

20:30 hod. Sraz účastníků procesí s drakem.

21:00 hod. Už ho nesou! Procesí s drakem a jeho vyzdvižení ne věž Staré radnice. A na závěr pekelný ohňostroj.

Více na www.trutnovinky.cz/kalendar

31

32

POZVÁNKA

Trutnovské vinařské slavnosti vstoupí do druhého desetiletí Vínu zaslíbenou oblastí je v republice zejména jižní Morava. Přesto se i v Podkrkonoší najdou nadšenci, kteří se snaží, aby lahodný mok pevně zakořenil i pod nejvyššími českými horami.

V Trutnově se už před lety dala dohromady parta, která založila spolek Přátelé dobrého vína.

Jejím hlavním cílem je pořádání Trutnovských vinařských slavností, které se budou v sobotu 23. května od 10 hodin konat ve Staré radnici již po jedenácté.

Stejně jako v minulých letech budou mít především jihomoravští vinaři k dispozici čtrnáct stánků. Kromě toho se představí i portugalská či francouzská vína. A pozor! Podruhé své víno návštěvníkům nabídne trutnovský vinař Jiří Novotný. Posedmé se bude také bojovat o titul Dračí víno.

Do druhého desetiletí vstupují slavnosti vína se změnami. Tou první je, že po deseti letech v čele spolku Přátel dobrého vína stanul nový prezident.

Vojslava Šťovíčka vystřídal Jiří Šťovíček a kromě toho byla obměněna rada spolku. Podle nového prezidenta je pořádání takové velké akce náročné. „Nejtěžší je vždy sehnat sponzory. Je to složité a zabere to celý rok. Máme sice většinou stejné sponzory, ale musíme se stále připomínat,“ řekl.

Spolek by si také přál, kdyby na jednu z nejzajímavějších událostí v kalendáři města chodilo více mladých lidí. Proto se snaží získat známou tvář slavností. „To se ale moc nedaří,“ připustil prezident. Spolek chtěl přilákat nějakého známého rodáka nebo někoho slavného. „Oslovili jsme Richarda Krajča, zpěváka skupiny Kryštof, nebo hudebníka ze skupiny Plavci Jana Vančuru, který má poblíž chalupu. Mohli by zazpívat, udělala by se autogramiáda a třeba by mohli být v degustační porotě. Ta ale neklaplo,“ uvedl Šťovíček, který se obrátil rovněž na mladou herečku Marii Doležalovou z Trutnova, držitelku letošní pres-

tižní Magnesii Litery za blog Kafe a cigárko. Před uzávěrkou květnového magazínu ještě spolek nevěděl, zda se ji podaří pro slavnosti získat.

Prezident Šťovíček upozornil, že rok od roku se na slavnosti vína hlásí stále více vinařů a Stará radnice doslova praská ve švech. „Musíme je z prostorových důvodů odmítat, což nás velmi mrzí. Ze začátku jsme měli problém sehnat osm vinařů. Za ty roky se to ale výrazně změnilo. Klidně by jich letos mohlo být dvacet,“ uvedl. Spolek již uvažoval o tom, že by slavnosti přemístil do Uffa, ale zatím to zamítl. Pokud ale bude v dalších letech zájem stoupat, bude o tom uvažovat. „Odmítání vinařů není dobré řešení,“ domnívá se hlava spolku.

A kdo stanul na stupních vítězů při loňském jubilejním desátém ročníku? Titul Dračí víno byl udělen vinařství Volařík z Mikulova za víno Müller Thurgau 2013. Druhá příčka patřila vínu Sauvignon z vinařství Sing Wine Velké Bílovice a třetí místo trutnovskému vinaři Jiřímu Novotnému za víno Müller Thurgau.

V souladu s tradicí bude součástí letošního trutnovského koštu bohatý kulturní program. Pod podloubím Staré radnice bude vyhrávat cimbálová muzika Tomáše Zouhara z Drásova. Ve stanu na Krakonošově náměstí vystoupí místní soubory Jakž Takž a S Band. Hynek Šnajdar, foto: Jan Bartoš

34

LADA PEJCHALOVÁ

Trémistka, která se dokáže koncentrovat V šestnácti letech předvádí ve výškařském sektoru takové výkony, že už po ní hází laso manažeři extraligových klubů. Atletka Lada Pejchalová je v současnosti nejzářivějším klenotem trutnovského oddílu. A kdo ví, možná v budoucnu i české atletiky. Talentovaná výškařka o sobě dala letos pořádně vědět na halových šampionátech. Z dorosteneckého má stříbro a na republice dospělých si skočila pro bronz. Do výšky? 185 centimetrů!

Lado, jaké byly tvoje atletické začátky? Věnovala ses předtím nějakým jiným sportům?

Před atletikou jsem žádný sport nedělala. Od malička mi šly běhy a skoky, takže když rodiče dospěli k názoru, že mám příliš energie a došlo na výběr sportovního kroužku, měli jsme téměř hned jasno. Na atletiku jsem začala chodit v polovině čtvrté třídy.

Výška u tebe vyhrála proč?

Už ani pořádně nevím. Trenér ji se mnou zkusil.

Zjistil, že mám docela dobrý odraz, začali jsme to pilovat a nakonec se stala mojí prioritní disciplínou.

Já měl vždycky strach z laťky, když jsem se k ní blížil. Co ty?

Já jsem z laťky nikdy strach neměla.

Výška je hodně o hlavě. Jak jsi na tom v tomhle směru?

Všichni mi říkají, že vypadám před skokem straš-

ně klidně a vyrovnaně, ale není to pravda. Na větších závodech jsem opravdu hodně vynervovaná.

Ale pravdou je, že se většinou s vypětím všech sil dokážu koncentrovat.

Na co soustředíš před skokem?

Tam se většinou na nic nesoustředím. Občas si přehrávám v duchu skok, ale stejně se potom podle té představy neřídím. (usmívá se) Jsi na sebe naštvaná, když si škrtneš a laťka spadne?

To samozřejmě jsem. A ne jen na sebe, ale i na laťku. (směje se) Člověk si pak vyčítá, že stačilo zvednout třeba nohu o centimetr výš a mohlo se takové „hloupé chybě“ předejít.

Přehoupnout se přes laťku je už třešnička na dortu. Řekni, co všechno to obnáší, hlavně v tréninku?

Musím dělat mosty, posilovat břicho, pilovat rozběh. Je toho dost.

Dokážeš říct, co je při skoku do výšky tvoje silná a slabá stránka?

Myslím si, že mojí slabou stránkou je jednoznačně rozběh. Kolikrát se před laťkou takřka zastavím.

Možná, že to dělá i to, že v zimě trénujeme v úzkém prostoru bez možnosti oblouku. Silnější stránkou je asi samotná letová fáze.

V letošní halové sezoně jsi už třikrát skočila 185 cm. Co můžeš říct o této výšce, která je tvým osobákem?

Vzhledem k tomu, že těsně před novým rokem byl můj osobák 176 cm, byla jsem opravdu ráda, když se mi v únoru v Jablonci nad Nisou podařilo skočit 180 cm. Když jsem potom na mistrovství republiky dorostu zvýšila ještě na 185 cm, ani jsem tomu moc nemohla věřit. Pořád jsem si říkala, že to byl určitě ústřel. Jelikož jsem si ale tuto výšku poté ještě dvakrát potvrdila, tak doufám, že tři ústřely neexistují. (směje se) Kam by ses chtěla posunout v dalším průběhu letní sezony?

Zatím vůbec nevím. Mně tahle výška prozatím stačí. Možná na 188 cm, což byl limit pro letošní Halové mistrovství Evropy v Praze. Ani si nedokážu představit, že bych teď skočila víc.

V ženské výšce je za magickou hranici považováno 200 cm, což je i hodnota českého rekordu. Kdy to skočíš?

To je zatím opravdu, opravdu daleko. (směje se) Máš skočené limity, jak na mistrovství světa do Kolumbie, tak mistrovství Evropy ve Švédsku. Obě akce se ale kryjí. Kam pojedeš?

To vše závisí na tom, zda mě někdo z mých vrstevnic nepřeskočí. Na mistrovství světa v kolumbijském Cali jedou dvě závodnice a zatím jsme dvě, které máme splněný limit. Na mistrovství Evropy do Švédska berou tuším tři. Není tedy ještě jasné, jestli a kam pojedu.

inzerce

Spolupracuješ s trenérem Havelkou.

Jaký je trenér?

Trenér mě toho hodně naučil. Od úplných základů, kdy jsem poprvé přišla na trénink a neuměla ani pořádně běhat. Obdivuji i to, že se trénování mládeže věnuje intenzivně ve svém volném čase.

Občas na sebe narážíme povahově, protože jsme oba tvrdohlaví, obzvlášť já, takže to se mnou nebývá jednoduché. (směje se) Nemám ráda, když mi někdo rozkazuje, s čímž se však samozřejmě musí při tréninku počítat.

36

LADA PEJCHALOVÁ V březnu sis zaskákala v Praze v předprogramu na mistrovství Evropy. Jak na tebe dýchla atmosféra velkého šampionátu?

Vzhledem k tomu, že to byl pouze testovací závod, nijak výrazně mě atmosféra šampionátu neovlivnila. Každopádně to pro mě byla pocta a skvělá zkušenost, vyzkoušet si všechna ta četná předzávodní opatření. Navíc zde byl dobrý povrch, takže se mi i dobře skákalo. Slavnostní zahájení pak bylo velkolepé.

Největší osobností současné ženské výšky je Blanka Vlašičová. Je to i tvoje favoritka?

Ne, není. Ona je velice extrovertní a hlasitá, což je spíše mým pravým opakem. Můj oblíbený výškař je katarský závodník Mutaz Essa Baršim.

Na domácí půdě šlapeš na paty Lucii Hrubé, velké české naději. Takže jsi vlastně taky naše naděje?

Nejsem si jistá, jestli Míše Hrubé zrovna šlapu na paty. Pořád je hodně co dohánět. A rozhodně si netroufám říct, jestli jsem, nebo nejsem nadějí české atletiky. (směje se) Jste kámošky?

Vyloženě takhle bych to neřekla, ale chováme se k sobě slušně. (směje se) Vnímáš, že se o tobě začíná častěji mluvit v českých atletických kruzích?

Ano, vnímám, a nemohu říci, že by se mi to ve všech ohledech zrovna líbilo. Nemám moc ráda, když je kolem mě rozruch.

Kolem čeho jiného se točí tvůj život, když pomineme atletiku?

Těch věcí je více. Samozřejmě kolem školy. Jsem v prváku, takže učení není zrovna málo. Dále hraji od mala na klavír, ráda si kreslím, jsem obklopena rodinou a pár dobrými přáteli.

Klavír? Co všechno už zvládneš zahrát?

Jak jsem už zmiňovala, jsem hrozná trémistka.

Vystoupení jsou pro mě často utrpením. Momentálně se více než sólové hře raději věnuji doprovodu. Doprovázím svou kamarádku Lindu, která hraje na housle. To mě baví a myslím, že mi to jde i lépe, než sólová hra. Navíc se méně bojím, už jen z principu, že nejsem na „pódiu“ sama.

Na závěr ještě jedna otázka k výšce. Skáčeš v brýlích. To ti nevadí?

Nevadí. S brýlemi skáču odjakživa. Nepopírám, že mi už párkrát odletěly o pár metrů dál, ale zatím se jim nic nestalo. (usmívá se) Připadám si s nimi jistější.

Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek Lada Pejchalová - narozena: 15. listopadu 1998 ve Dvoře Králové nad Labem - studentka kvinty (5. ročníku) osmiletého studia na gymnáziu v Trutnově - největší atletické úspěchy: stříbrné a bronzové medaile na MČR ve své kategorii, bronzové medaile na MČR dospělých, účast na mezistátním utkání v maďarské Budapešti, momentálně splněné limity na MS do 17 let v Kolumbii a na ME juniorů ve Švédsku - má ráda: přírodu, jazyky, zvířata (obzvlášť papoušky) - nemá ráda: faleš, namyšlenost, zimu

37

Talent není všechno, ví trenér Už sedmý rok existuje atletické pouto mezi výškařkou Ladou Pejchalovou a trenérem Milošem Havelkou. Spolupráce trutnovské dvojice začala, jako u každého závodníka, všestrannou přípravou. „Sto metrů překážek, trojskok, dálka jsou disciplíny, která Lada také dobře umí, ale samozřejmě dominantní je u ní výška,“ začíná kouč vypravovat o svojí šestnáctileté svěřenkyni.

minulý rok. „Ale je to taky v hlavě,“ poukazuje na to, že výška je zrovna disciplína, která je šílená na psychiku.

Skákat v dorosteneckém věku 185 centimetrů je ojedinělé a ve světě je jen pár holek, které se přes laťku v této výšce přehouply. „Proto také na Ladu začal hon. Reprezentační trenéři chtějí, aby už startovala v extralize, a ozvali se i tři manažeři.

Ale na to je ještě mladá,“ chrání si Miloš Havelka svou svěřenkyni.

V letošních světových tabulkách je Lada na druhém místě. „Minulý rok se v Číně konala světová olympiáda mládeže a za 185 se tam brala bronzová medaile,“ připomíná trutnovský trenér, který by rád v letní sezoně chtěl s Ladou atakovat hranici 190 centimetrů. A příští rok? „Uvidíme, jak bude skákat, ale víme, že jsou olympijské hry v Riu. Zkusili bychom to,“ zamýšlí se nad budoucností.

Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek inzerce

Ta má podle něj dar od Boha, jak se říká. „Talent tam musí být, ale zdaleka neznamená všechno,“ upozorňuje, že na každou disciplínu je důležitý jiný somatotyp těla, svalová vlákna, dynamická vlákna a roli tady hraje spoustu dalších aspektů. „Samozřejmě i způsob tréninku,“ zdůrazňuje kouč. „Nechodíme do nějakých extrémů, nemá cenu spěchat. Stále se vyvíjí,“ dodává. Příprava mladých sportovců je dlouhodobá záležitost.

A teď se začíná pomalu zúročuvat.

Medaile z letošních halových šampionátů a především výkony jsou důkazem, že se v Trutnově vydali správnou cestou. „Já vím, na co Lada má a nemá, ale ostatní jsou z toho docela v šoku,“ usmívá se Miloš Havelka. Zároveň je ale přesvědčen o tom, že to, co Lada skáče, mohla skákat už

38

ÚSPĚCH

Česká značka KASPER získala v designové soutěži titul Red Dot Award 2015 Květináč Wave značky KASPER ocenila za produktový design titulem Red Dot Award osmatřicetičlenná porota Zentrum Nordrhein Westfalen z německého Essenu. Red Dot Award je jednou z největších a nejuznávanějších designových soutěží na světě a KASPER uspěl mezi 4928 přihlášenými výrobky z 56 zemí světa.

Příběh s dobrým koncem Nová kolekce květináčů KASPER je ukázkou povedeného spojení českého designu s českým výrobcem a rozhodnutí dobývat svět. Tento prozíravý počin byl oceněn prestižním oceněním Red Dot Design Award, které je po celém světě napříč různými průmyslovými odvětvími vnímán jako pečeť nejvyšší kvality výrobku. Česká značka bourá hranice KASPER si zakládá na svém původu, proto ke spolupráci zve zejména české kolegy.Výrobu pak svěřuje pouze svým mistrům, kteří umí s použitými materiály pracovat jako nikdo jiný. „Naše výrobky musí splňovat nároky na nejvyšší možnou kvalitu a dbáme také na jejich nadčasový vzhled.

Z tohoto důvodu jsme oslovili Petra Novague, který u nás patří mezi nejúspěšnější designery,“ vysvětluje Radka Kasperová, jednatelka společnosti KASPER DESIGN a doplňuje, že se s Petrem poprvé setkali již před několika lety. „Tehdy jsme jednali o možné pomoci našeho moderního závodu při výrobě jeho židle The Edge. Ta v roce 2012 také získala prestižní mezinárodní ocenění Red Dot Design Award,“ uvedla jednatelka.

Spolupráce přinesla ovoce První skici nové řady květináčů byly vytvořeny na podzim roku 2013. Tehdy se Radka a Jakub Kasperovi, zakladatelé rodinné značky luxusních nadčasových doplňků pro dům a zahradu KASPER DESIGN, poprvé sešli nad konkrétními návrhy s Petrem Novaguem. Designer pro značku KASPER DESIGN připravil 20 variant květináčů, čistě nerezových i lakovaných.

Ocenění Red Dot získal květináč Wave, konkrétně jeho černá varianta v provedení s LED diodovým osvětlením. Tvar pláště je navržen tak, aby se daly jednotlivé květináče řadit za sebou, takže slouží jako elegantní dělící prvek ve veřejných prostorách, například v kancelářích, recepcích, lobby hotelech... Květináč ocení ale i majitelé domů a bytů, kteří chtějí svoje bydlení ozvláštnit zajímavým solitérem. Podsvícení květináče samozřejmě skvěle působí i venku, například jako nepřímé osvětlení terasy nebo zahrady.

Hynek Šnajdar

Nerozlučná dvojka

Získejte dva páry multifokálních brýlových skel Varilux® za cenu jednoho.

TRUTNOV, Bulharská 139 tel. 499 812 561 | 777 212 561

www.optika-malinsky.cz