Trutnovinky - magazín květen 2018

kulturně-společenský magazín | Květen 2018 | zdarma

Pomáhat a chránit

S NÁMI BUDETE LEPŠÍ A MY BUDEME LEPŠÍ S VÁMI PŘIDEJTE SE K NAŠEMU TEamu

SMARTER, FASTER, BETTER DO NAŠEHO TEamu hledáme kolegy na pozice: SEŘIZOVAČ-OPERÁTOR SKLADNÍK PŘÍJMU A EXPEDICE VEDOUCÍ INŽENÝR KVALITY PROGRAMÁTOR-ELEKTRONIK MECHANIK ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ Chcete pracovat pro silnou nadnárodní společnost?

Láká Vás 13.plat a motivující finanční ohodnocení?

Plánujete dovolenou a 20 dnů Vám nestačí?

Rádi byste odměnili sebe nebo svoji rodinu zajímavými benefity?

Odpověděli jste pak nás kontaktujte:

ANO

Tel.: 499 909 609 | 499 909 600 www.te.jobs.cz, job.trutnov@te.com

Editorial Strážci zákona a bezpečnosti HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Když se řekne policie či vězení, každému tak trochu naskočí husí kůže. Nikomu asi není příjemné být v případě nějakých vážnějších prohřešků proti zákonu stíhán, nebo dokonce umístěn do basy.

To je ale extrém, strážci zákona totiž razí heslo: Pomáhat a chránit.

Květnové Trutnovinky jsme zaměřili na bezpečnostní složky a bylo to pořádné sousto, neboť tato oblast je hodně košatá. Pokusili jsme se zmapovat optiku, kterou se v tomto ohledu na bezpečnost, kriminalitu, dopravu a další každodenní skutečnosti dívají státní policisté, strážníci i příslušníci vězeňské služby v nedalekém Odolově. A nemohl chybět zástupce druhého břehu, který nějaký čas za mřížemi strávil. Bylo zajímavé poslouchat argumenty těch, kteří se každý den snaží udržovat pořádek a ctít spravedlnost. Nutno dodat, že být strážcem zákona není práce pro každého.

TOMÁŠ KUBÍN /

str. 6 10

JOSEF ŠIVÁK

RADEK SVOBODA

str. 14 15

str. 32 35

RADKA DUDKOVÁ

JIŘÍ PROUZA

str. 36 38

str. 40 44

Vydavatel: TN Média s.r.o., IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Veronika Prchlíková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Miloš Šálek.

Z ARCHIVU NOVIN

ANKETA

UTG FO SRUOLOC

Kdy jste potřebovali pomoc policie?

Robert Hurdálek, asistent projektanta Nedávno syna okradli dva mladíci o mobilní telefon, když chodil po městě a lovil Pokémony. Oslovili ho a požádali, jestli by si nemohli zavolat. Neodhadl je a telefon jim půjčil, ti kluci mu s ním zdrhli. Obrátili jsme se na PČR. Po čase jsme byli vyzváni, abychom se zastavili na služebně. Tam jsme se dozvěděli, že policie ty dva mladíky vypátrala a telefon, který už měl nového majitele, zajistila a vrátila nám ho.

Andrea Haviarová, prodejce Jeden z mnohých zážitků s policií, kdy mi pomohli, byl ten, kdy jsem kolem svého zaparkovaného auta v Palackého ulici měla jiná auta tak blízko, že jsem nemohla ani z jedné strany nastoupit a odjet. Zrovna jela kolem městská hlídka, vysvětlila jsem jim situaci a poprosila o pomoc. Dokázali zjistit přes SPZ jméno jednoho z majitelů, pak obešli nejbližší vchody a hledali jméno na zvonku. Netrvalo to dlouho a majitele našli. Pan byl naštěstí doma a na prosbu policie přeparkovat hned zareagoval. Sama bych si v takové situaci těžko poradila.

Martin Strouhal, příslušník GIBS Když jsem zjistil, že se mi někdo vloupal do domu. Klasika. Přijeli na místo velice brzy po oznámení. Důkladně zadokumentovali a nafotili poškození domu a vybavení. Ohledali celé místo, zajistili stopy a sepsali si vše, co bylo odcizeno. Poté jsme byli pozváni k podání výpovědi na služebnu.

Za pár týdnů pachatele chytili. Bylo zjištěno, že měli na triku více vloupání. Dva byli mladiství, tak dostali jen nějaký alternativní trest. Třetí byl starší a navíc v podmínce, tak ten šel od soudu rovnou do vězení. Policie odvedla velmi dobrou práci.

Jakub Trnovský, technolog Není to tak dávno, co jsem byl napaden opilým sousedem, protože mu vadil hluk z naší rekonstrukce bytu. Tak mě skopnul ze schodů.

Ihned jsme volali státní policii v Trutnově a do pěti minut byli na místě. Pána si pak odvezli na stanici v poutech. Od té doby nevíme, že soused existuje a máme zatím klid na dokončení rekonstrukce.

5

ŘEDITEL ROZHOVOR VĚZNICE

Poslání a služba společnosti V areálu bývalého dolu v Jestřebích horách se nachází Věznice Odolov, jediná v trutnovském regionu. Letos je to pětadvacet let, kdy do ní nastoupili první odsouzení. Druhý rokem je ředitelem tohoto nápravného zařízení Tomáš Kubín (34), který má s vězeňskou službou dlouholeté zkušenosti.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Podle vašeho profesního životopisu máte s vězeňstvím bohaté zkušenosti. Co vás zaválo do Odolova?

Generálním ředitelem Vězeňské služby České republiky jsem byl pověřen řízením věznice 1. července roku 2016. Za necelých třináct let, co působím ve vězeňské službě, jsem prošel řadou pozic ve věznicích i vazebních věznicích. Byla to pro mě ta největší zkušenost, protože jsem poznal jednak oblast výkonu vazby, trestu, ale i mnoho funkcí.

Byla to pro mě obrovská motivace pro můj další profesní růst a život.

Jaké by měl mít vlastnosti správný ředitel?

To není určitě lehká otázka. Ředitel věznice by měl být všestranný. Nevydává jen příkazy, ale hlavně musí umět naslouchat zaměstnancům, musí být schopen přijímat i konstruktivní kritiku. Těch 6

klíčových vlastností je hodně. Nicméně já osobně mám postavené řízení lidí zejména na komunikaci a důvěře mezi mnou a zaměstnanci. Důležitá je odpovědnost za procesy, které se netýkají jenom zaměstnanců, ale i vězněných osob. Je tedy potřeba skloubit všechno dohromady.

Proč jste si vybral tuto kariéru?

Vždy jsem tíhnul k práci ve státní správě, primárně k Policii České republiky. Sled událostí byl ale poté takový, že se naskytla možnost zkusit vězeňskou službu ve Vazební věznici v Hradci Králové.

Od té doby uplynulo již téměř třináct let a prošel jsem řadou věznic. Je to pro mě poslání a služba společnosti.

Zdejší věznice je spíše lehčího rázu. Kdo jsou lidé, kteří tady pobývají? Za co bývají většinou odsouzeni?

Tato věznice je aktuálně profilovaná jako věznice s

ostrahou s odděleními se středním a nízkým stupněm zabezpečení. Jsou zde umístění odsouzení za méně závažné trestné činy, jako jsou například krádeže, poškozování cizí věci, podvody, neplacení výživného a podobně. Nicméně nemůžeme říci, že v odolovské věznici nenajdeme odsouzeného za závažnější čin. Trestní sazby se tu pohybují od několika měsíců po několik let.

Před dvěma lety uteklo ze zdejšího vězení nebo z pracovišť šest vězňů. Jaká opatření jste potom museli přijmout?

Na úvod musím říci, že rok 2016 byl pro Věznici Odolov jedním z nejkritičtějších, který vůbec zažila. Ten počet vězňů je sice pravdivý, ale je třeba odlišit útěk z areálu věznice a odchod z pracoviště, které je mimo věznici. V této souvislosti se muselo změnit úplně všechno. Společně jsme udělali kroky, které vedly k naprosté změně komplexního pojetí vnější i vnitřní bezpečnosti věznice a prvků, které nemohu konkretizovat. Samozřejmě muselo dojít také ke změně smýšlení lidí, přístupu k vězňům a tak dále.

Byl to pro vás zatím největší problém, který jste tady musel řešit?

Byl to největší problém nejen za dva roky, kdy působím v Odolově, ale za celých třináct let mé praxe ve vězeňství a v mé kariéře. Míra frustrace byla obrovská a vnitřně se poprat s tímto problémem bylo asi to nejtěžší, co jsem ve vězeňské službě zažil.

Dnes jsem moc rád, že jsem dostal možnost tady zůstat a budovat věznici k jinému obrazu, který je tady dnes. Nebylo to jenom v oblasti bezpečnosti, ale i obrazu věznice navenek. Chci ukázat to, že Věznice Odolov má co nabídnout ve vztahu k veřejnosti, i když to riziko těchto událostí tady stále bude.

Musí vězni pracovat?

Podle platné legislativy vězni pracovat musí. Výjimku tvoří odsouzení, kteří nejsou zdravotně způsobilí k pracovnímu zařazení.

Pokud je vězeň zaměstnán u civilního subjektu, tak s tím musí písemně souhlasit. Ale při běžné činnosti v rámci věznice, pracovat musí.

Stojí o ně firmy? Kolik vězňů zaměstnávají?

Na to je poměrně snadná odpověď: poptávka převyšuje nabídku. Zájem je značný. My máme vězňů zaměstnaných mimo věznici docela hodně, zaměstnanost se pohybuje kolem osmdesáti procent. Celkově zaměstnáváme zhruba 190 vězněných osob a snažíme se v trendu zvyšování zaměstnanosti pokračovat. Jsme rádi, že zpětná vazba od zaměstnavatelů je kladná a chválí pracovní výkony našich vězňů.

Podle čeho rozhodujete, koho pustíte pracovat mimo vězení?

Začínáme tím, že posuzujeme kritéria, zda vězeň splní podmínky pro to, aby byl zařazen mimo objekt věznice. Mezi vězni je o práci mimo věznici velký zájem a ještě jsem se nesetkal s tím, že by to někdo odmítl. Hlavní slovo má odborná komise, která posuzuje řadu kritérií a navrhuje řediteli věznice pracovní zařazení konkrétního odsouzeného. Snahou komise je minimalizovat rizika, že od7

ŘEDITEL VĚZNICE

souzený nějak zneužije pracovní zařazení mimo věznici. Eliminovat se to ale stoprocentně nedá.

Musíte řešit konflikty mezi vězni? Panuje mezi nimi šikana?

Museli a musíme, ke konfliktům dochází. Tato věznice je postavená na bázi otevřených oddílů v ložnicovém systému. Čtyřiadvacet hodin denně se vězni potkávají, dochází tam k interakci, takže čas od času dochází k verbálním i fyzickým atakům, které třeba ani nevidíme. Šikana je často skrytá, i když vězeňská služba dělá kroky, aby ji odhalila. Primárně je to ale na vězněné osobě, že nám šikanu oznámí. A to pro tuto osobu není úplně jednoduché. Pokud bude tedy vězeň pod tlakem, bude šikanován a bude to skryto, musíme spoléhat na to, že nám to nakonec sdělí. Případů šikany v této věznici je za rok minimum.

Jaro je časem nového života, časem nových zakázek...

Snaží se vězni nebo návštěvy za mříže něco pašovat? Pokud ano, co nejčastěji?

Bohužel ano. Je to problém, který se týká všech věznic v republice. Vězeňská služba ho sice intenzivně řeší, ale nelze říci, že bychom byli úplně schopní tomu zabránit. Vězni mají nárok na návštěvu osob blízkých a bohužel se setkáváme s tím, že jedním z nejčastějších kanálů jsou právě návštěvy civilních osob. Je tu snaha propašovat do věznice jakoukoli nepovolenou věc, například drogy, mobily a podobně. Pokud se nám podaří takový případ odhalit a podle práva postihnout, vždy si trochu naivně říkám, že by to měla být jakási generální prevence pro ostatní.

Ale není tomu úplně tak.

Jak se s pobytem za mřížemi odsouzení vyrovnávají? Nejsou frustrovaní?

Je to velmi individuální, jde ale vždy o ztrátu svobody. Řada vězňů byla před odsouzením ve výkonu vazby, tudíž se mohla částečně adaptovat. Frustrující to ale určitě je. U mnoha vězňů hrají roli strach, narušení sociálních a rodinných vazeb, těch faktorů je hodně. Je na každém vězni, jakým způsobem bude k výkonu trestu přistupovat. Pokud je někdo ve vězení poprvé, je jeho adaptační proces zcela jiný než v případě recidivisty, který je ve vězení už poněkolikáté.

Jaké mají vězni vztahy s dozorci?

Chování vězně obecně vůči vězeňskému personálu je zase individuální. Dozorci zastupují represivní složku, vynucují od vězně dané povinnosti

www.pratr.cz

8

a pravidla. Mohu říci, že jsme řešili minimum konfliktů mezi vězni a dozorci. Vztahy samozřejmě nejdou přesně specifikovat, ale neměli jsme tady případy fyzického napadení vězeňského personálu. Dozorci musí vůči vězňům postupovat profesionálně v souladu se zákony a předpisy, být korektní a zachovávat a respektovat lidskou důstojnost vězně.

Je recidiva vězňů aktuální? Dokážete odhadnout, který vězeň se po vykonání trestu do věznice vrátí?

Problém recidivy tady samozřejmě je. Ministerstvo spravedlnosti i vězeňská služba se tím dost intenzivně zabývají. Snižování recidivy je ale dlouhý proces. Pracovníci věznice, tým vychovatelů, psychologů, pedagogů, se snaží na vězně působit tak, aby se recidiva neopakovala. Že se člověk do věznice opět vrátí si sice myslet mohu, ale je to ryzí domněnka.

Jaké mají odsouzení po propuštění na svobodě šance s cejchem vězně?

Samozřejmě je velmi důležitá péče o tohoto člověka i na svobodě. Není to o tom, že vězeň skončí trest odnětí svobody, otevřou se brány věznice, odejde a tím to končí. Snahou sociálních pracovníků a dalších je, aby se snížilo riziko návratu propuštěného zpět do vězení. Je nutné kriminogenní faktory ponížit tak, aby nedošlo k recidivě. Vždy to ale bude záležet na vězni samotném, jakým způsobem k tomu bude přistupovat. Přechod do civilního života by měl být co nejjednodušší.

Představte běžný den odsouzeného.

Každá věznice má svůj vnitřní řád pro odsouzené, jehož součástí je časový rozvrh dne. Vězeň ráno vstane, má prostor pro osobní hygienu, stravu, práci, volnočasové aktivity, a samozřejmě musí udržovat pořádek v ložnici. Jsou tady možnosti zájmové,

vzdělávací, speciálně výchovné, které mají za cíl snižovat riziko recidivy. Každý má stanoven individuální program zacházení, je odvislý od potřeb jednotlivého odsouzeného. Vězeň je tedy dostatečně vytížen. Určitě to není tak, jak se někdy mylně traduje u veřejnosti, že by jenom ležel nečinně na posteli. Čemu se věnují ve volném čase? Jaké mají možnosti?

Těch možností je skutečně hodně. Máme poměrně velký vycházkový dvůr, kde mohou vězni dvakrát denně po jedné hodině absolvovat vycházky. Realizuje se řada sportovních aktivit, různé turnaje a podobně. Jsou zde také vzdělávací programy, kurzy angličtiny, případně specializované programy, například PARDON, který je realizován pouze ve dvou věznicích v republice – v Odolově a Pardubicích. Je určen pro pachatele, kteří z nedbalosti způsobili dopravní nehodu. Kromě toho díky entuziasmu našich vybraných zaměstnanců se pyšníme skutečně unikátní zájmovou aktivitou, kterou je dřevomodelářský kroužek. Byli tady vězni, kteří za dobu svého pobytu byli schopni vyrobit či renovovat smyčcové nástroje. Realizujeme také divadelní představení a koncerty v mateřských školách. Říkal jste, že vězni mají právo na vycházku v areálu věznice. Mohou někteří z nich na nějakou dobu pobývat i mimo areál?

Pokud vězni fungují tak, jak mají, možnost opustit objekt věznice existuje. Například se mohou zúčastnit vzdělávací, kulturní či sportovní akce pod dohledem i bez dohledu zaměstnance. Vybraní vězni mohou opustit věznici v souvislosti s návštěvou blízkých osob. Je to podle mého soudu obecně velmi důležitý motivační prvek pro výkon trestu odsouzeného. Má to zásadní efekt pro případ podmíněného propuštění. Vězeň samozřejmě nesmí při využívání těchto motivačních prvků selhat.

9

ŘEDITEL VĚZNICE

Jak často se mohou stýkat s rodinou?

Nárok je zakotven v zákonných předpisech. Během kalendářního měsíce to jsou tři hodiny pro setkání s rodinou či osobami blízkými. Pokud vězni nesplňují kritéria, aby mohli získat možnost opustit věznici, je to omezeno právě na tuto dobu. Je to hojně využíváno a dobré pro udržování rodinných a sociálních vazeb.

Chodíte mezi vězně? O čem se spolu bavíte?

Při běžné činnosti mojí i mého zástupce se s vězni setkáváme v jejich ubytovacích prostorách. Témat k hovoru je řada. Drtivá většina se týká možnosti zaměstnávání a případně, zda jim povolíme opuštění věznice a podobně. Není na to ale právní nárok, jen možnost, kterou nicméně chceme využívat. Běžný kontakt s vězni mám zpravidla každý den.

Je kapacita věznice dostatečná?

Přeplněnost věznic je celorepublikový problém. Současný nárůst vězeňské populace ale není enormní.

Věznice Odolov ještě před půlrokem patřila k pěti nejpřeplněnějším věznicím v zemi. Vězňů tady bylo

zhruba 390 a naše kapacita byla 300. To představovalo velký rizikový faktor v chování vězňů.

Dnešní stav je jiný, aktuálně je zde ve výkonu trestu 280 vězňů. Dává nám to tedy možnost prostředí věznice měnit a otevírá se tím i prostor pro odborný personál a lepší individuální přístup k odsouzeným. Jsem rád, že stav je takový, jaký je.

Máme ale hodně plánů a chceme je realizovat.

Mimochodem to souvisí i s ubytovací kapacitou.

Objekt věznice má v tomto směru možnosti, abychom kapacitu navýšili. Našim cílem je předkládat projekty, které by k tomu vedly.

Co vám jde hlavou, když denně procházíte branou věznice?

S trochou nadsázky, zda jsem zaznamenal svůj příchod na terminálu. Ale teď vážně, je to o pocitu, co mě dnes čeká, co bude nového. Velmi často se už ráno dozvím, že realita je úplně jiná, než moje představa.

TOMÁŠ KUBÍN · narozen 21. března 1984 v Chlumci nad Cidlinou · vystudoval Policejní akademii České republiky · profesní kariéru zasvětil vězeňské službě · dva roky působí jako ředitel ve věznici Odolov · je ženatý, má dvě dcery · mezi jeho koníčky patří sport, jízda na motorce, četba · žije v obci nedaleko Hradce Králové

10

10

Děkujeme našim spolupracovníkům za společné ocenění Firma roku Královéhradeckého kraje 2017 v kategorii nad 250 zaměstnanců Krajské hospodářské komory

hledáme spolupracovníky

Nabízíme

KASPER KOVO s.r.o.

• perspektivní zaměstnání ve firmě s 25letou tradicí, • nadstandardní mzdu s progresivní motivační složkou, • různorodou práci na zajímavých projektech, • 5.000 Kč ročně do Cafeterie na kulturu, sport a volný čas dle vlastního výběru, • dovolená 22–25 dní, • příspěvek na penzijní připojištění, • bezplatná závodní preventivní péče a očkování proti chřipce, • bezplatné profesní kurzy, • studijní volno při studiu SŠ a VŠ

svářeč / SVÁŘEČ TLAKOVÝCH NÁDOB Dělník povrchových úprav Mistr svařovny Obsluha ohraňovacího lisu BRUSIČ Hlavní plánovač/ka výroby STROJNÍ ZÁMEČNÍK – MONTÁŽ Samostatný pracovník technické kontroly

www.KASPERGROUP.cz

TEL.: MOB.: MAIL: WEB:

...a mnoho dalších benefitů podle aktuální nabídky

+420 499 827 163 +420 731 192 923 d.papikova@kasperkovo.cz www.kasperkovo.cz | kaspercz.cz

ROZHOVOR DOZORCE

Dozorce musí být psycholog Bachař, tedy ten, kdo dává bacha na vězně. Tak obvykle říká veřejnost dozorcům. I když to zní trochu pejorativně, Jan Andrš, který jako dozorce ve Věznici Odolov na odsouzené „dává bacha“ již desátým rokem, s tím nemá žádný problém.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

„Termín bachař se používá odjakživa, jsem na něj zvyklý a vůbec mi nevadí,“ směje čtyřicetiletý trutnovský rodák, s kterým si povídáme v jedné z místností vězeňského areálu. K práci dozorce přišel víceméně náhodou. V Úpici, kde žije s manželkou a dvěma dětmi, byl původně zaměstnán v soukromé zámečnické firmě. Po čase se dozvěděl, že je ve věznici volné místo dozorce. „Zavolal jsem tam, přijel na pohovor a přijali mě,“ vzpomíná.

S tím přijetím do služebního poměru u vězeňské služby to ale nebylo tak jednoduché, jak ji odolovský dozorce stručně popsal. Potvrdila to tisková 12

mluvčí věznice a psycholožka Gabriela Šafářová. „V rámci přijímacího řízení jsou příslušníci pečlivě vybíráni a musí splnit náročná kritéria: být osobnostně způsobilí, bezúhonní, mít dobrou fyzickou kondici a být zdravotně v pořádku,“ upřesnila.

A to dozorce Andrš splňoval.

Navíc musel prostudovat množství zákonů, vyhlášek, nařízení, předpisů, vnitřní řád věznice a podobně. Nový příslušník absolvuje nástupní kurz v Akademii vzdělávání vězeňské služby. „Tam dostane základní, teoretickou i praktickou průpravu pro výkon služby. Na závěr musí složit zkoušky.

Ve věznicích pak probíhá další vzdělávání v rámci služební a profesní přípravy,“ vysvětluje mluvčí.

Dozorce Andrš má šťastnou povahu. Při své specifické profesi nepociťuje strach, ale připouští, že to není práce pro každého a je třeba na ni mít tu správnou náturu. „Reagujeme na rozmanité situace, takže se předpokládá, že dozorce je trochu

psycholog,“ řekl. Podle psycholožky je důležité, aby dozorci měli o odsouzených dobrý přehled, věděli, který vězeň je problémový a lze u něj očekávat například agresivní chování, a podle toho k nim přistupovali. „Na zvládání těchto situací jsou školeni, trénováni a opírají se o vysokou profesionalitu. Snaží se tedy primárně situace zvládnout nekonfliktně,“ doplnila Šafářová.

Jan Andrš profesionálem určitě je. Snaží se ve věznici zachovávat pořádek a bezpečnost, to vše v souladu se zákonem. „Od vězňů požadujeme, aby respektovali a dodržovali nastavená pravidla,“ poznamenal s tím, že ještě nikdy nebyl vězněm fyzicky napaden, ale slovně samozřejmě ano. „Občas se to stane, ale není to tak časté, protože jsou za to vězni kázeňsky trestaní,“ uvedl.

V současné době je v Odolově ve výkonu trestu 280 odsouzených. Dozorci občas musejí řešit různé konflikty, jako například rvačky mezi vězni, někteří se dokonce pokusili o sebepoškození.

Nejdramatičtější situace byla před dvěma lety, kdy z věznice nebo civilních pracovišť uprchlo šest vězňů. „I když ve věznici pracuji deset let, zrovna při těch útěcích jsem nebyl ve službě,“ zapátral v paměti dozorce a při té příležitosti dal k lepšímu jednu kuriózní historku.

Stalo se to v zimě a venku zuřila sněhová vánice. Většina odsouzených má v Odolově relativně krátké tresty. Občas se ale stane, že je tady někdo více let, a to byl i tento případ. Vězni právě končil několikaletý trest, ve vězení se dostatečně adaptoval a do vánice se mu vůbec nechtělo. Pokud by se nezlepšilo počasí, byl rozhodnutý ve vězení zůstat. „V den, kdy měl odejít na svobodu, se přišel rozloučit se slovy: To jsem si oddychl, že je dnes lepší počasí. Kdyby to bylo jako včera, tak se tady na té bráně zapřu a nikdo mě odsud nedostane,“ vrátil se do minulosti dozorce, který ani po deseti letech netrpí pocitem vyhoření. „Myslím si, že se tato práce dá dělat dlouhodobě, samozřejmě ale záleží na povaze dozorce. Nikdy jsem s ní nechtěl skončit a doufám, že tady ještě dlouho vydržím,“ prohlásil odhodlaně. Sám si nenosí práci domů. „Mimo bránu věznice na ni vůbec nemyslím a nechávám ji uvnitř. Jsem s rodinou, dětmi, sportuji,“ tvrdí. A právě rodina je jeho velkou oporou. Podpořila ho i tehdy, když před deseti let jako dozorce nastupoval.

13

STATEČNÝ ČIN JANA ANDRŠE Stalo se to v roce 2014. Trutnovský region zasáhly masivní povodně. Bylo 19. května, počasí se umoudřilo a déšť vystřídalo slunce na obloze. Tehdy dozorce Jan Andrš šel se svou manželkou po břehu rozvodněné Úpy. „Žena si všimla, že v řece plave nějaký předmět. Nejdříve jsme si mysleli, že je to panenka. Vzápětí jsme ale zjistili, že je ve vodě dítě,“ vzpomíná na dramatické chvíle. Byla to pětiletá holčička. Andrš nezaváhal, skočil do řeky, dívenku vytáhl na břeh, resuscitoval ji a zavolal záchranku. Muž činu malému dítěti zachránil život. Za tento skutek byl vyznamenán na Generálním ředitelství Vězeňské služby ČR medailí Za statečnost, dále policejním prezidentem Čestnou medailí a od prezidenta republiky dostal Čestné uznání v kategorii Nejlepší záchranářský čin profesionálů jednotlivců.

POLEPŠENÝ ROZHOVOR ZLODĚJ

Byl jsem hajzl, ale změnil jsem se Bral drogy, kradl, několik let strávil za mřížemi. A pak při další krádeži dostal „boží“ zásah elektrickým proudem.

Přežil, ale přišel o nohu. Čtyřicetiletý Josef Šivák z Horního Starého Města byl za svůj zkažený způsob života potrestán. Tvrdě. Od osudného okamžiku před pěti lety se ale snaží sekat latinu. Našel si práci a splácí svůj dluh společnosti, nejen obrazně řečeno. Ale stěžuje si, že je mu jeho hříšná minulost neustále předhazována.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Narodil se v Trutnově. Do romské rodiny. A když se narodíte jako cikán, lehce se stane, že se na vás lidé dívají skrz prsty a spadnete do problémů. To byl i případ Josefa Šiváka. „Nebudeme si nic nalhávat, byl jsem fakt hajzl. Tenkrát byste se nebavil se mnou a ani já s vámi,“ ušklíbne se během povídání o jeho životě.

Od malička vyrůstal po dětských domovech a dělal blbosti. V patnácti začal krást. A tak šel sedět. Když se dostal na svobodu, chvíli si pobyl venku, pak ale zase něco ukradl a zase putoval do vězení. Valdice, Nové Sedlo, Kuřim… Jaký je život v kriminále, poznal na více místech. „Víte, já jsem těmi situacemi procházel už od děcáku, takže jsem si získal přehled, co musíte a jak se máte chovat. Byl jsem na to připravený. Říká 14

se, jaké si to uděláte, takové to máte a stejně tak to funguje i v lapáku,“ vykládá. Nepatřil prý vyloženě do nějakého gangu, ale uměl si poradit. Někdy se porval. „Venku se můžete blbcům vyhnout, tam mezi nimi musíte projít,“ tvrdí o životě v base.

Dále se mu o této etapě svého bytí moc hovořit nechce. „To je těžké, vy to berete jako redaktor, ale nikdy to nerozepíšete tak, jako bychom to psali my, kteří jsme si těmi děcáky a vězením prošli. Viděl jste film Marian?“ zeptá se mě. Odpovídám, že ne. Ve snímku o romské tématice z prostředí kralického výchovného ústavu je podle něj pravda jen tak ze třetiny, jinak je všechno smyšlené. „Já jsem byla taky v kriminále a můžu vám říct, že vinou bachařů tam třeba umřely tři ženy, které měly

půl roku do výstupu,“ vmísí se do rozhovoru vedle sedící matka Josefa Šiváka. Byla zavřená ještě za komunismu. „Bylo normální, že se bachař tahal s odsouzenou. Ta, když chtěla kafe, tak on si ji večer vyzvednul a dal ji jako do díry, tam se s ní vyspal a pak holka dostala kafíčko,“ povídá žena, která si po výkonu trestu vzala do výchovy synovce a začala se věnovat pěstounské péči. „Už jsem vychovala pět dětí,“ prozrazuje, že se změnila.

A jiný člověk už je také z Josefa Šiváka. Nejen povahově, ale v jeho případě i fyzicky. Od kolene dolů má amputovanou levou nohu. O tu přišel při krádeži železa, když sháněl peníze na pervitin. „Jel jsem v tom tři roky, jedna dávka stála tisíc korun,“ líčí. Z vězení byl asi půl roku, když si 23. června 2013 vyrazil „vydělat“ do starého Texlenu v Libči. Zlodějna se mu ale nevyplatila, dostal ránu od elektrického vedení a šel k zemi. „Stihl jsem ještě zavolat policajtům a mámě. Když pak ke mně došel někdo v červeným, tak jsem odpadl a probral se až druhý den v Praze,“ vzpomíná na nehodu. Od primáře v nemocnici slyšel, že za hodinu pojede na sál na amputaci nohy. Později mu prý řekli, že kdyby v sobě neměl pervitin, tak už to nerozdýchal. „Něco špatného bylo k něčemu dobré,“ utrousí.

Bez nohy a z vozíku změnil svůj pohled na svět.

Postupně se dával dohromady, a jak začal chodit o berlích, zkusil si hledat zaměstnání. Našel ho v chráněné dílně Amulet, dnešní společnosti Emerge. „Vyrábíme plíšky pro Siemens a šroubujeme součástky pro Škodovku,“ popisuje práci, kterou dělá v sedě na ranní a odpolední směny.

Pobírá plat necelých 12 tisíc korun, avšak strhávají mu exekuce, tak na živobytí mu zbývá asi osm.

A tady řeší problém. „Už dvakrát jsem žádal město o pomoc, jestli by mi nepronajalo holobyt, ale že prý chodím do práce, tak na něj nemám nárok. Nejsem prý sociálně slabý, ale já si myslím, že jsem. Já nemám na to, abych si někde platil 1 kk za šest tisíc. To je blbost, z čeho bych se pak živil?“ rozhovoří se o své tíživé situaci. Jsme v bytě u jeho matky v ulici Na Dvorkách, kde se právě nalézají i městské holobyty. Byt paní Ferencové je ale vedený jako pěstounský, takže on tam nemá oficiálně co pohledávat. „Oni vědí, že tady jsem, ale pojďte se podívat, kde žiju, mám svou dílnu, počítač a kde spím,“ vede nás s fototografem ven na chodbu, odkud je vstup do místnosti bez okna

o velikosti tak 1 x 2,5 metru. „Dřív to byla špajzka,“ dodává s tím, že by se rád osamostatnil. „Pan doktor Řehůřek mi vystavil papír, že bych měl nárok i na bezbariérový byt, ale žádný takový tady prý pro mě nemají, přednost mají jiní… Mně by ale úplně stačila ta jedna místnost v holobytu,“ ukáže přes chodbu, kde bydlí nejznámější trutnovský bezdomovec Slávek Mikyska, který dostal holobyt loni na podzim. „Zaplatil bych tam trojku na nájmu a ještě by mi něco zůstalo,“ tvrdí Šivák. Paradox je v tom, že pokud by nepracoval a bral podporu, tak by holobyt zřejmě získal. Ale tím by se zase připravil o invalidní důchod, na který bude mít nárok až za dva roky. Teď ho, přestože je invalidní důchodce druhého stupně, ještě nepobírá, neboť nemá odpracovaná léta. Důvod?

Předtím se živil jen načerno.

„Opravdu se snažím. Dva roky mi trvalo, než jsem získal v práci smlouvu na neurčito. Víte, co je to za pocit každé tři měsíce dělat s tím, že pak doufáte, že vám smlouvu zase prodlouží? Ta nejistota, jestli vás vezmou nebo ne. Jsem rád, že do té práce můžu chodit. Všichni vám řeknou, jak se snažím, i když ta noha mě bolí. Chci žít, splácím exekuce, pomáhám, kde se dá… Já neřeknu, kdybych byl dlužníkem Trutnova, tak sklopím hlavu, ale já jsem nikdy nedlužil. Tohle jsou vyloženě klacky pod nohy,“ tvrdí a zlobí se, že mu někteří úředníci i lékaři stále dávají jeho minulost „sežrat“. „Neměl jste prý krást,“ říkají. Beru to, udělal jsem chybu, ale musí mi to furt vyčítat? Myslím, že jsem potrestaný dost. Sebrali mi i kartičku ZTP, takže ani to jízdné nemám levnější.“ Josef Šivák nepotřebuje někomu dokazovat, jak se změnil, hlavně si to musí dokázat on sám sobě, což už pár let dělá. Nicméně současná situace ho dohání k šílenství. „Kdyby tady máma nebyla, tak skončím na ulici bez práce, protože jak byste chodili do práce z ulice? To by vás nebavilo,“ zamýšlí se.

15

ROZHOVOR

OPERÁTORY VÝROBY POZICE VHODNÁ PRO OZP/OZZ

CO VÁS ČEKÁ

CO VÁM NABÍZÍME

• Jednoduchá manuální práce ve výrobě • Motivující finanční ohodnocení • Dvousměnný provoz • Stravenky plně hrazené zaměstnavatelem • Nástup možný ihned v hodnotě 85 Kč • Práce v Trutnově v novém výrobním závodě • Odměna za odpracovaný fond pracovní doby • další benefity

www.emerge.cz naborytrutnov@emerge.cz +42016 606 088 326

30 LET NA TRHU ČESKÁ FIRMA 800 ZAMĚSTNANCŮ ZAMĚSTNÁVÁME VÍCE NEŽ 50% OZP

HISTORIE

Trutnov měl hrdelní právo a tři brány pro delikventy Už od středověku se každé město potýkalo s delikventy, kteří páchali různé zločiny. Bylo je tedy třeba zajistit a poté potrestat. K tomuto účelu od 15. do 18.století sloužily v Trutnově tři věznice, které byly součástí opevnění města. Horní brána stávala v místě dnešní restaurace City a směřovala k Hornímu Předměstí.

Střední brána byla v prostoru nynější pěší zóny v Horské ulici v blízkosti Restaurace 1. Dolní brána pak v dnešní Slezské ulici, kde má sídlo Všeobecná zdravotní pojišťovna.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MUZEUM PODKRKONOŠÍ

„Šlo o masivní kamenné objekty, odkud se zločinci neměli šanci dostat,“ upozornil Ondřej Vašata z Muzea Podkrkonoší. V té době mělo město Trutnov hrdelní právo a mohlo těžké zločince popravovat. Tyto exekuce se vykonávaly na náměstí nebo na vrchu Šibeník. V uvedených věznicích delikventi čekali na rozsudky. V kronice Simona Hüttela se lze dočíst příběhy o tom, kdo, proč a za jakých okolností skončil ve vězení.

Například na počátku 16. století na trutnovském hradě došlo k zvlášť závažnému zločinu, který poškozoval nejen krále, ale i celé království. Trio kumpánů – Velký Polák, Kadrman a Kývač zde totiž razili falešné mince. Jejich čin byl odhalen, všichni tři byli zatčeni a uvězněni v Horní bráně, kde čekali na rozsudek. „Bylo jasné, že dostanou nejvyšší trest. Tito zločinci v Trutnově popraveni nebyli, ale přikovali je k vozu a odvezli do Prahy, kde byli upáleni,“ uvedl muzejník. V Dolní bráně byl také uvězněn zdejší farář Hirsch. Ten se sice nedopustil žádného závažného zločinu jako raziči falešných mincí, ale „vyfasoval“ trest za to, že byl velkým pijákem alkoholu. Naproti tomu popravě neušel trutnovský občan Pavel Kolbe. „Provinil se tím, že zavraždil svoji těhotnou ženu,“ čte z Hüttelovy kroniky Vašata. V roce 1494 byl uvězněn v Dolní bráně a potom odsouzen k smrti. Na vrchu Šibeník byl lámán kolem.

Protože opevnění města časem postrádalo smysl, byly brány postupně bourány. Později vznikla potřeba vybudovat vězení nové. Podle plánů z roku 1799 byla postavena v roce 1801 nová budova věznice. Měla deset malých cel a dvůr, kde se mohli vězni procházet. Největší počet vězňů tímto arestem prošel v roce 1885, kdy zde bylo uvězněno celkem 877 osob.

Po připojení města k nacistickému Německu, kdy v říjnu 1938 do Trutnova přišla německá armáda, skončilo demokratické Československo. Němcům nebyli po chuti hlavně Židé a antifašisté, kteří skončili v této věznici. „To jim v tu chvíli paradoxně zachránilo život a uchránilo je to před trutnovskými nacisty. „Ti tloukli na dveře věznice a toužili po židovské krvi,“ připomenul muzejník. Nakonec ale Židé stejně skončili v koncentračních táborech, odkud se už většinou nevrátili.

Věznici, která byla zrušena v roce 1954, za druhé světové války využívalo gestapo. Později byl objekt také různě využíván, například v letech 1960 až 1975 v něm sídlil Okresní archiv. Dům s číslem popisným 93 stále stojí, a to v místě, kde se v současné době stýkají ulice Vězeňská a Na Vrchu. „Dodnes se mu říká stará věznice, ale budova je prázdná,“ dodal pracovník muzea. V letech 1946 až 1947 se uvažovalo o stavbě nové věznice na Středním Předměstí v blízkosti soudu, kde je dnes autobusové nádraží. K tomu však již nedošlo.

17

ROZHOVOR KRIMINALISTA

Celý výslech je psychologie Oni jsou ti, co vidí, ale nesmí být viděni, a proto na ulici ani nepoznáte, že jde o policistu. Uniformu nenosí.

Z důvodu zachování bezpečnosti je proto i tento rozhovor s trutnovským kriminalistou, který pracuje v oddělení obecné kriminality, anonymní.

Vysvětlíte mi, čím se zabývá obecná kriminalita?

Obecná kriminalita je v podstatě všechno mimo hospodářskou kriminalitu. To je asi nejjednodušší vysvětlení. Jako laik si tak pod tím můžete představit veškerou kriminalitu na úseku mravnosti, toxi, majetku, násilí…

Díváte se coby kriminalista na detektivní seriály?

Dívám se zřídka, protože od reality se to poměrně hodně liší. Zobrazovaný proces je v nich strašně zjednodušený, ve skutečnosti to takhle nikdy nebude vypadat. Ale jsou pořady, které jsou zajímavé. Například Případy 1. oddělení, o těch se dá říct, že se nejvíce blíží realitě. Tento seriál se mi líbí, jinak ostatní je hodně mimo mísu.

Spadají do toho i vraždy?

Určitě, ale vraždy nám nepřísluší. Naše oddělení má jednoznačně vymezené věci, kterými se může zabývat, a to trestnými činy v příslušnosti okresního soud. To jsou takové trestné činy, na něž trestní řád stanoví hranici dolní trestní sazby nižší než 5 let. Zabýváme se vším, co není v příslušnosti krajského soudu. Když se tady stane vražda, samozřejmě k ní vyjíždíme, ale příslušný konat na místě je krajský výjezd. Ten nám udílí pokyny.

Když to vezmu ze svého mediálního pohledu, tak ve filmu novináři okamžitě na místě pořizují rozhovory s vyšetřovateli, detektivy a tak dále. Takhle to ale asi nefunguje vůbec, že?

Myslím si, že v naší republice je v tomto směru dobrá kultura. Novináři vědí, že musejí spolupracovat s tiskovým mluvčím, který samozřejmě na ty kauzy, jež jsou mediálně zajímavé, většinou dorazí, nebo s novináři komunikuje. Mám zkušenost, že to funguje. Vždy se ale najde někdo, kdo

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

18

chce mít záběry co nejexkluzivnější a snaží se dostat někam, kam si nepřejeme, aby se dostal.

V případech, kterými se zabýváme, většinou není zájem médií tak velký, tudíž se s tím tak často nesetkáme.

Do jaké míry je možné sdělovat médiím informace o průběhu vyšetřování?

O probíhajícím řízení, jako takovém, nemluvíme. Ke sdělování informací jsou tiskoví mluvčí.

Ti komunikují s médii a jsou pro ně připravované tiskové zprávy, jejichž prostřednictvím pak seznamují veřejnost s informacemi.

Stává se, že policie záměrně mlží?

Nevím, jestli je správný termín, že policie mlží, ale jsou informace, u kterých je nežádoucí, aby se v okamžiku vyšetřování dostaly ven. Naše práce na místě je především o práci s informacemi a musíme si je chránit.

Byl spáchán zločin, jak rychle musíte situaci vyhodnotit, aby byl pachatel dopaden co nejdříve?

To je různé. Samozřejmě se snažíme situaci vyhodnotit co nejrychleji. Snažíme se pracovat s tím, co máme. Je to o tom posbírat co nejvíce informací na místě, co nejlépe ho ohledat a zajistit co nejvíce stop, se kterými se pak pracuje.

Snažíme se pracovat s kamerovými záznamy, když jsou k dispozici. Hodně záleží, o jaký typ trestné činnosti jde. U krádeží aut se případně monitoruje pohyb odcizeného vozidla, v rámci loupežného přepadení je to o stopách, o srovnávání s databázemi…

Jak moc se orientujete podle intuice?

Jak kdy, to je také různé. Trestné činy jsou si v některých věcech podobné. Kolikrát se nám stane, že nám trestnou činnost páchá sériový pachatel, takže už třeba víme, na co se zaměřit, respektive se právě snažíme zjistit, jestli to není zrovna on. Pokud byl pachatel spatřen, co nejvíce se vyptáváme, jak ten člověk vypadal, jakým způsobem se pohyboval. Když budu mluvit třeba o více loupežných přepadeních se zbraní, tak nás zajímá i vzhled zbraně, abychom dali dohromady, jestli to jsou totožní pachatelé nebo ne.

Loupežné přepadení se zbraní, zrovna nedávno se v Trutnově něco takového dvakrát odehrálo.

Ano, ale případ je samozřejmě ještě otevřený, takže o něm se bavit nebudeme. Každopádně, to 19

byla velmi dobrá práce všech zúčastněných kolegů, kteří se na případu podíleli, protože se nám pachatele podařilo záhy po druhém přepadení vypátrat a dopadnout v Trutnově. Zjistili jsme, že se dopustil i předchozí loupeže v Horním Starém Městě. Ty loupeže se zbraní byl takový náš strašák a všem se nám ulevilo, že se to podařilo rychle zrealizovat.

Máte nějaký případ, který vám utkvěl v paměti?

Těch případů je hodně. Pro mě nejzajímavější případ, je asi ten, který jsem měl přidělen, když jsem byl na pozici vyšetřovatele. Jednalo se o skupinu pachatelů ze Slovenska, kteří se dopustili na území České republiky vloupání asi do 35 domů. Škoda se pohybovala kolem čtyř milionů. Samotná realizace byla s účastí velkého počtu policistů a v podstatě se nám povedlo to, co jsme potřebovali. Zpracování samotného případu a jeho dotažení k podání obžaloby mě bavilo.

Které případy jsou nejhůře řešitelné?

Ty, kde je málo důkazů. Kolikrát se nám stává, že ani poškozená strana nechce s policií spolupraco-

VYDĚLÁVEJTE S ÚSMĚVEM

Rozšiřujeme zšiřuje náš tým o šikovné šikov OBCHODNÍ ZÁSTUPCE BCHODNÍ ZÁSTUPC Co vám nabízíme?

• kariérní růst • výplatu provizí týdně • práci v místě Vašeho bydliště • přidělené klienty • hlavní nebo vedlejší činnost

BEZKONKURENČNÍ PROVIZNÍ SYSTÉM V ČR!

Kolik za investovaný čas získáte?

Jak dál postupovat?

Přijďte!

Den otevřených dveří se koná každý čtvrtek od 16 hodin na našich pobočkách!

Volejte: Pište!

602 170 916 oz@provident.cz

Seznam poboček naleznete na provident.jobs.cz

ROZHOVOR

vat. Nejhorší jsou třeba trestné činy, které se stanou mezi feťáky.

Feťák okrade feťáka, to je vždy těžké, protože ani sám poškozený nám poté nechodí k výslechu a nejsme schopni se dobrat toho, co se vlastně stalo. Na nějaké objasnění a správné zdokumentování jsou tyto případy asi nejhorší.

Jak dlouho můžete případ řešit?

V podstatě na všechny věci máme nějaké zákonné lhůty. To znamená, že u běžného trestného činu je lhůta pro prověřování dva měsíce. Pak musíme žádat státního zástupce o prodloužení, zpravidla nám ji prodlouží, když k tomu jsou objektivní důvody.

Zpracování běžných trestných činů, kterými se zabýváme, trvá od oznámení do zpracování, dejme tomu, půl roku. Jsou ale i spisy, kde se například řeší zanedbání péče v nemocnicích a podobně, kde je důkazně složité lékaři dokázat, že opravdu pochybil. To se pak táhne i dva roky, než se nashromáždí informace. Dále mohou být poškození rozeseti po republice a spousta věcí se řeší formou dožádání, což lhůty také prodlužuje. Stejné je to se znaleckými posudky. Třeba když máme zajištěnou nějakou pyrotechniku Jaké jsou metody při výslechu podezřelého? Co třeba detektor lži?

Detektor lži se také používá, i my jej někdy používáme, ale ne tak často. Celý výslech je psychologie, je to o práci s pachatelem.

Předkládají se mu stopy, které jsou zajištěné z místa činu a konfrontuj í se s dalšími zjištěnými skutečnosti. Pachatel se podle toho vyjadřuje. V jeho výpovědi jsou pak samozřejmě nějaké rozpory, které se musí ověřit. Ale je to zase výslech od výslechu...

Název produktu

Kč s DPH

oxidovaný pás podkladní

SKLOBIT 40 MINERAL

54,90

PARAELAST AL 40

66,30

speciální modifikovaný pás s AL

PARAELAST FIX G 30

samolepicí pás podkladní se skelnou tkaninou

63,80

modifikovaný pás podkladní

ELASTODEK 40 MINERAL

66,10

KVK BIT V60 S42 NATURÁLNÍ ŠEDÝ

44,60

oxidovaný pás vrchní

Když se řekne výslech, představím si místnost, kde je takové to klasické polopropustné zrcadlo…

Ano, výslechy probíhají ve výslechové místnosti, ale rozhodně ne s každým pachatelem. Operativní dvojice dělá výslech podezřelé osoby běžně i ve své kanceláři. A nejen s podezřelým. Zpracovatelé dělají výslechy na přiděleném spise třeba denně s nějakou osobou ve spisu. Tento výslech probíhá v jejich kanceláři.

Kdo se může stát kriminalistou?

V podstatě zákonem nejsou dané žádné podmínky. Pracuje se tady buď v šesté nebo sedmé platové třídě. Sedmá platová třída je už podmíněná nějakým stupněm vzdělání. V šestém platovém stupni tady může dělat kdokoliv, kdo je policistou. Nicméně trend je takový, že kriminalista by měl být zkušený policista. To se však nedá zobecnit na nějaký časový horizont. Neplatí, že kdo má odslouženo třeba pět let, je zralý pro kriminálku. Jsou policisté, kteří odslouží dva roky a mají na to. A pak jsou policisté, kteří mají odslouženo deset let, ale nikdy by tady pracovat nemohli. Ne každý policista má také o tu práci zájem. Když má někdo zájem a na základním útvaru mu vyjdou vstříc, není problém k nám jít na stáž. A buď se vrátí zpátky, nebo se osvědčí a změní se mu pracovní poměr.

Jak je zasažen náš region kriminalitou? Co se tady děje nejčastěji?

20

KRIMINALISTA

Myslím, že teď je to lepší, opravdu trestná činnost v této lokalitě klesá. Nejvíce se vyšetřuje asi majetková trestná činnost. Zanedbání povinné výživy je také trestný čin, který se vyskytuje často. Významná je také toxi problematika a v dnešní době facebooku a online světa se hodně rozjíždí i mravnostní kriminalita. V této problematice je nárůst.

Končí pro vás případ tím, že zločinec jde do vězení?

Zajímáte se pak ještě o něj?

Fyzicky pro nás případ skončí, když předáme spis na státní zastupitelství. Ale nikomu asi není lhostejné, jak to dopadne, takže zpětná vazba nás zajímá. Zpracovateli přijde do spisu pravomocné rozhodnutí, takže se to dozví. Když tedy dojde k potrestání a lidé se ocitnou ve výkonu trestu, tak nás zajímá, kdy vyjdou ven. Zpravidla na majetku, na toxi se jedná o recidivisty. Je třeba s nimi po propuštění počítat a s těmito informacemi pracovat, protože pachatelé si nesou nějaký rukopis.

Je práce u kriminálky v něčem specifická?

To prostředí je specifické v tom, že probíhá kom-

pletně celé v civilu. Zabýváme se určitě složitějšími kauzami než základní útvary. A hlavně tady probíhá vyšetřování, které na základních útvarech dělat nejde. Základní útvary mají složitou agendu, zabývají se přestupkovým řízením. V trestním řízení konají pouze zkrácené přípravné řízení, což je obecně rychlejší forma trestního řízení určená pro jednoduché trestné činy. Práce na kriminálce je náročnější na posouzení, na vedení celého trestního řízení, protože těch informací je třeba nashromáždit více. Na druhou stranu na to máme více času.

Co si myslíte o soukromých detektivech, kteří vám tak trochu „fušují do řemesla“?

Abych se přiznal, tak jsem se s nikým takovým ještě nesetkal. Nemyslím si, že někdo dělá naši práci na soukromé bázi. Obecně, pokud někdo bere zákon do vlastních rukou, tak je to nevhodné. Vyšetřování a odhalování trestné činnosti patří policii a orgánům činným v trestném řízení.

Ten člověk to procesně stejně nikam nedotáhne.

A to, co zjistí, bude velmi těžko procesně použitelné jako důkaz.

Společnost Alprim CZ zve u příležitosti NOVĚ otevřené pobočky

PŮJČOVNY A PRODEJNY STAVEBNÍ MECHANIZACE V TRUTNOVĚ, své obchodní partnery a širokou veřejnost na prezentaci stavební techniky.

Slavnostní otevření

1. 6. 2018

9:00 - 16:00 hodin

v areálu Alprim Trutnov

ul. Ke Stanici (u autobusové zastávky Kalná voda)

V našem sortimentu naleznete vše od vibračního pěchu po 20ti tunový válec, bagry 1-9t, dempry, sekací kladiva, vrtačky a mnohem víc.

Akci bude doprovázet:

rstvení bohaté obče hostesky usměvavé 0 strojů více než 5 em d skla

V ��nt� ��� ��� r�zd�v��� ��

. z� 50.��0 K�

Kontakt: 776 216 126, trutnov@alprim.cz, www.alprim.cz

Přijďte si vyzkoušet naši vibrační techniku...

ČLEN ROZHOVOR ZÁSAHOVKY

Střelba je až poslední možné řešení Žije na Trutnovsku a u policie pracuje 12 let. Jelikož je však třetím rokem členem zásahové jednotky v Hradci Králové, vystupuje v rozhovoru anonymně z důvodu bezpečnosti. „Důležité je, abychom se mohli v akci spolehnout jeden na druhého, splnili úkol a vrátili se ve zdraví a v pořádku domů,“ říká o práci „mužů v černém“, kteří tvoří elitní policejní jednotky.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: ARCHIV ZJ KRPH

Co dělají členové jednotky, když zrovna nezasahují?

Trénují, probíhají výcviky, taktická příprava, střelecká příprava, práce ve výškách, tělesná příprava.

Probíhají výcviky specialistů potápěčů, pyrotechniků, vyjednávačů, odstřelovačů, psovodů… Celý rok je rozdělen do několika tematických okruhů a tomu je přizpůsoben výcvik nás všech.

Jaká je vaše pracovní doba? Čtyřiadvacet hodin denně jsme připraveni během několika minut vyjet na zásah. Pracovní doba a počet příslušníků jsou dále přizpůsobovány konkrétním potřebám jednotky.

Stalo se vám někdy, že už jste šli z akce do akce?

Zrovna nedávno jsme ráno kolem šesté hodiny odjeli do Prahy. Když jsme se odpoledne vraceli do Hradce, byli jsme odvoláni na další zákrok.

Z důvodu těžko přístupného terénu bylo provedeno slanění k tělu zemřelého a jeho následné vyproštění. Na základnu jsme se pak vrátili až večer.

Z jakého posledního zásahu jste se jako jednotka vrátili a jak jste situaci řešili?

22

Dnes proběhl v ranních hodinách zásah na dvou místech zároveň. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. Jedna zadržela pachatele v rodinném domě, ta druhá se za dalším pachatelem vydala do bytu.

V této skupině jsem byl i já. Jako celý tým jsme vyběhli po schodech do patra, tam jsme vyrazili dveře a pachatele jsme dopadli v ložnici.

Jednalo se o„běžný výjezd“? Dá se třeba říct, k čemu býváte povoláváni nejčastěji?

Každý zákrok je specifický a ke každému zákroku se přistupuje na sto procent. Nejčastěji jsme nasazováni na zadržení nebezpečných pachatelů, kteří bývají ozbrojeni. Potápěči jsou například využíváni na pátrání po věcech pocházejících z trestné činnosti a pátrání po utonulých osobách.

Když dostanete hlášení, že musíte do akce, jak to pak všechno probíhá?

Velitel svolá tým, proběhne instruktáž, rozdělení úkolů, a pokud je to potřeba, vyjíždíme v co nejkratším čase na místo. Nacházíme-li se v tu chvíli ve vozidlech, probíhá instruktáž přes radiostanici.

Je pro vás rozdíl, když jdete do akce, která je připravená dopředu, nebo jste dostali náhlou zprávu?

Zásadní rozdíl je v informacích. U plánovaného

zákroku dopředu známe informace o pachateli a zákrok si přizpůsobujeme našim potřebám čas, místo... U neplánovaného zákroku vše probíhá za pochodu a je zde určitá míra improvizace.

Je pro vás třeba problém, že máte nějaké instrukce, ale na místě zjišťujete, že je to jinak?

Pro mě to nepředstavuje tak velký problém. Pokud je na vše dostatek času, na místě přehodnotí situaci velitel zákroku. Často se stává, že je něco jinak, ale jsme vycvičení tak, abychom dokázali rychle reagovat a dotáhnout zákrok do finální podoby.

Zvažujete někdy situaci, nebo vždy plníte rozkazy?

Jelikož jsem policista, tak se musím řídit rozkazy, které jsou v souladu s právními normami ČR. Zažil jste už při zásahu opravdu nějaký nepříjemný moment?

Nic si nevybavuji. Snad jen, když jsme prováděli zadržení pachatele u něho doma v rodinném domě a v místnosti s ním byli i jeho dva psi. Jednalo se o nějaké bojové plemeno. Tuto informaci jsme věděli dopředu. Celou situaci zvládli kolegové psovodi, kteří psy zatlačili do vedlejší místnosti a vše proběhlo v pořádku.

U čeho největšího jste zatím zasahoval?

To asi nejsem schopný vyzdvihnout nějaký konkrétní zákrok. Jedná se často o organizovaný zločin, kde jde o drogy. Někdy probíhá zákrok i na několika místech v republice.

Jak často se střílí?

Několikrát se už v naší jednotce střílelo. Já osobně jsem byl střelbě přítomný dvakrát. Jednou jsem s kolegou vystřeloval brokovnicí zámek u vchodových dveří do domu. Podruhé nebezpečný pachatel ujížděl ve vozidle, bezprostředně svou jízdou ohrožoval životy a zdraví lidí, střílelo se na pneumatiku. Já ale nestřílel. Střelba zase není tak častá záležitost, vždy je to až poslední možné řešení.

Byl jste někdy zraněn? Jste dobře chráněn výstrojí?

Při zákroku jsem zraněn nebyl, zranil jsem se při výcviku při slaňování, ale naštěstí to nebylo nic vážného. Zranění při výcviku jsou celkem běžná.

Všichni členové zásahové jednotky jsme vybaveni balistickými vestami, přilbami, k dispozici máme balistické štíty a další ochranné pomůcky.

23

Nikdy nevíte, co se na místě přihodí, na takové situace vás mají připravit výcviky. Podobají se skutečným akcím?

Ano, instruktoři připravují výcviky tak, aby co nejvíce odpovídaly reálným situacím a abychom byli připraveni na nejhorší možnou variantu.

Jak takový výcvik probíhá?

Nacvičují se modelové situace, při kterých se mění scénáře. Střídáme se na jednotlivých postech tak, aby každý z nás byl schopný zastoupit toho druhého.

Kde cvičíte?

Cvičíme na střelnici, ve vhodných budovách i na naší základně. Lze říci, že prakticky kdekoliv. Výcvik probíhá i formou výměnných pobytů, zejména s našimi slovenskými a polskými kolegy. Četl jsem o pekelném týdnu, který je první částí tříměsíčního přijímače. Třicetikilometrové noční pochody, cvičení v ledové vodě, deset hodin spánku za týden…

Jak na to vzpomínáte?

ROZHOVOR

ČLEN ROZHOVOR ZÁSAHOVKY

S odstupem času člověk zapomene na bolest a únavu a vzpomíná na to v dobrém. Každý si tím musí projít, jelikož je to nezbytná součást tříměsíčního přijímacího řízení do naší zásahové jednotky. Je to zážitek na celý život. Vybavuji si okamžik, kdy jsme se vrátili z celonočního pochodu, to se nespalo vůbec. Přišli jsme ráno a já jsem se v tu chvíli cítil tak, že jsem nebyl ani schopný chodit, jak mě vše bolelo. Ale za hodinu už jsem musel být schopný opět dál fungovat.

Co je nejdůležitější, abyste tento dril zvládl?

Důležitá je fyzická kondice, ale i ta psychická. Nepřemýšlet o budoucnosti, ale přemýšlet nad tím, co zrovna dělám. Když se v pondělí odpoledne už cítíte tak, že jste takovou fyzickou zátěž ještě nezažili, nemá cenu přemýšlet nad tím, co bude za hodinu, příští den nebo za tři dny.

Proč jste si vůbec vybral zrovna práci u policie?

Asi to bude znít jako klišé, ale chtěl jsem pomáhat lidem, být na straně „dobra“ a celkově mě ta práce lákala.

Jak jste se dostal do královéhradecké zásahovky?

Právě tak, že jsem úspěšně absolvoval toto výběrové řízení. Být členem zásahové jednotky v Hradci Králové byl můj sen už od té doby, co jsem nastoupil k policii. Předtím jsem sloužil v Trutnově pět let na hlídkové službě a pak jsem si prošel dvěma obvodními odděleními.

Co vás na této práci tak lákalo?

Celková náplň práce, výcviky, zákroky. Můžu říct, že má práce je mi koníčkem.

Jaké je věkové složení vaší jednotky? A do kolika let si myslíte, že tuto práci vydržíte dělat?

Jsme zde ve věku od 25 do 50 let. Třeba instruktory máme zkušené kolegy, kteří už mají něco za sebou a něčím si prošli. A to je dobře, protože se máme od koho učit. Doufám, že ještě za 15 let budu sloužit, to mi bude 45. Rád bych zde byl tak dlouho, dokud mi to zdraví dovolí.

Co na vaši práci říká rodina?

Rodina mě v tomto směru podporuje. Snad jen prarodiče měli ze začátku strach, ale zvykli si.

Pracujeme jako tým a dáváme pozor na ostatní.

Nemáte někdy strach?

Strach nemám. Cítím zodpovědnost. Důležité je, 25

abychom se mohli spolehnout jeden na druhého, splnili úkol a vrátili se v pořádku domů.

Zasahovali jste teď někdy v Trutnově nebo někde na Trutnovsku?

V poslední době probíhalo na Trutnovsku i přímo v Trutnově několik zákroků, většina jich byla medializována. Na začátku dubna jsme si šli domů pro pachatele, který měl na svědomí loupež. To byl asi ten poslední zásah.

26 placený článek 28

pátek 11. 5.

Vernisáž ve středu 9. 5. od 18:00 hodin Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

IVANA ŠTENCLOVÁ A PAVEL FORMAN: TOTEMY

10. 5.–19. 6.

Činoherní divadlo B: Městské divadlo Mladá Boleslav UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDB, ostatní – vstupné 400, 375, 350 Kč

CHAPLIN

čtvrtek 3. 5.

Činoherní divadlo B: Městská divadla pražská – Divadlo Rokoko UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDB, ostatní – vstupné 395, 370, 345 Kč

ODDACÍ LIST

středa 2. 5.

sobota 2. 6.

neděle 3. 6.

čtvrtek 31. 5. pátek 1. 6. sobota 2. 6.

Účinkující: Holektiv šapitó ** 13:00 hodin ** vstupné 150 Kč

KAFFEEKLATSCH

neděle 3. 6.

Účinkující: Losers Cirque Company šapitó ** sobota 2. 6. od 17:00 hodin, neděle 3. 6. od 18:00 hodin ** vstupné 320 Kč

KOLAPS

sobota 2. 6. neděle 3. 6.

Účinkující: Radim Vizváry UFFO ** 15:00 hodin ** vstupné 280 Kč

SÓLO

sobota 2. 6.

Účinkující: Bratři v tricku a Holektiv šapitó ** 13:00 hodin ** vstupné 200 Kč

LOV

Květen

Účinkující: Circo Frico šapitó ** 20:00 hodin ** vstupné 150 Kč

BIBI2

čtvrtek 31. 5.

8. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu Projekt se uskutečňuje za finanční podpory města Trutnova, Ministerstva kultury, Královéhradeckého kraje a pod trvalou záštitou Rady Královéhradeckého kraje Partner festivalu: ARRIVA VÝCHODNÍ ČECHY a.s.

Více informací o vystoupeních, která v rámci festivalu můžete zhlédnout zdarma venku, najdete na www.cirkuff.cz Ta nejzajímavější a pro účinkující také nejnáročnější představení se budou konat v šapitó u Uffa nebo přímo v Uffu.

CIRK–UFF

31. 5.–3. 6.

Pořadatel: Městská dechová hudba Krakonoška, UFFO a město Trutnov vedle Uffa ** 15:30 hodin ** bez vstupného

MAESTRO HLEDÁ MAESTRA

Výstava výtvarných prací žáků škol Trutnovska kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

pátek 25. 5.

PROMENÁDNÍ KONCERT KRAKONOŠKY

do 10. 5.

ROZHOVOR

27

Generální partner:

Hlavní partneři:

Činoherní divadlo A: Divadlo Palace, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO, předplatitelé vstup na abonentku ČDA

PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY

neděle 20. 5.

Divadlo a hudba: Městské divadlo v Mostě UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku DH, ostatní – vstupné 390, 365, 340 Kč

STARCI NA CHMELU

úterý 15. 5.

Příjemné posezení s hudbou a občerstvením Hraje country skupina Pěna, uvidíte taneční vystoupení Star Westu a pro děti bude v rámci této akce připravena procházka se soutěžemi v okolním lesoparku. vrch Šibeník – u památníku gen. Gablenze ** 15:00–18:00 hodin ** bez vstupného

MÁJOVÉ ODPOLEDNE PRO MALÉ I VELKÉ

sobota 12. 5.

Činoherní divadlo A: Komorní činohra, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDA, ostatní – vstupné 390, 365, 340 Kč

IRSKÁ KLETBA

Logistický partner:

Účinkující: Time In Space UFFO ** pátek 1. 6. od 21:00 hodin, sobota 2. 6. od 21:30 hodin ** vstupné 310, 280 Kč

THE DISPLACED

pátek 1. 6. sobota 2. 6.

Účinkující: Fauna šapitó ** pátek 1. 6. od 19:30 hodin, sobota 2. 6. od 20:00 hodin ** vstupné 320 Kč

FAUNA

pátek 1. 6. sobota 2. 6.

Účinkující: Cie Des Pieds Perchés šapitó ** 17:00 hodin ** vstupné 150 Kč

MUTE

pátek 1. 6.

Účinkující: Onyx Productions UFFO ** čtvrtek 31. 5. od 19:00 hodin, pátek 1. 6. od 18:00 hodin, sobota 2. 6. od 19:00 hodin ** vstupné 200, 170 Kč

360 ALLSTARS

Partneři:

www.uffo.cz

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz

Účinkující: Vít Neznal & kol.

UFFO ** 14:15 hodin ** vstupné 150 Kč

CHYBA

INEX SPEDITION ROZHOVOR

O logistice a skladování v INEX SPEDITION INEX SPEDITION disponuje širokým portfoliem služeb, mezi které patří nejen kamionová doprava, ale také logistika a skladování.

Máme k dispozici čtyři nejmodernější skladovací haly v Trutnově a Mladé Boleslavi s možností pronájmu paletových pozic, popřípadě skladové plochy. Celková kapacita činí přes 4500 paletových pozic. Dle dohody se zákazníkem je možno zajistit požadované skladovací podmínky (temperace a vlhkost) s pravidelným sledováním naměřených hodnot.

Kompletní souhrn našich služeb v oblasti logistiky a skladování: provoz distribučního centra, provoz celního skladu, skladování, běžná manipulace (inbound/outbound), řízení kvality, elektronická skladová evidence, třídění, paletování (kompletace

palet), sdružování, rozdružování zásilek, signování zboží, etiketování, štítkování a balení zboží, foliování, rozvoz z terminálu po celé ČR i zahraničí.

Do budoucna plánujeme rozvoj celého areálu INEX SPEDITION a s ním spojený i rozvoj logistiky, který je pro nás všechny velkou výzvou a velmi se na to těšíme.

V Praze mě dvakrát přeskočili, šanci jsem dostala až v INEXU Jak to tak bývá i Klára Vocásková se zamilovala a odešla z ruchu velkoměsta, pro ni v tu chvíli vlastně na venkov, do Trutnova. Než ale začala pracovat v INEXU, kde už nyní působí na pozici vedoucí skladu, zanechala za sebou pracovní minulost v Praze, o kterou by se s vámi chtěla podělit.

Po ukončení střední školy jsem nastoupila na pozici barmanky. Pět let jsem čekala na pozici provozní, ale protože se mi v té době zalíbilo tetování a piercing, s čímž se bývalý zaměstnavatel neztotožnil, tak jsem se rozhodla odejít.

I přes svůj mladý věk jsem si vybudovala v předchozích zaměstnáních důvěru, ale přes veškeré úsilí, ačkoliv mi byl svěřen i tým brigádníků v hodně náročném a stresujícím prostředí logistiky velkoobchodu se spotřebním zbožím, jsem bohužel o práci málem přišla, díky pravidlům kariérního růstu, který byl dle mého názoru špatně nastaven. Po ukončení sezony jsem se dozvěděla, že mi můžou nabídnout pouze místo brigádníka, ale nevzdala jsem se a svoje místo ve skladu mezi kluky jsem si vydobyla zpět a při další sezoně již byla zaměstnaná a opět s důvěrou na pozici koordinátora.

Jsem nesmrtelný dříč, ale bohužel dost zaměstnavatelů neumí vyslyšet a docenit svoje zaměstnance, ať stávající nebo i nově příchozí. To se mi stalo hned při prvních směnách u dalšího zaměstnavatele v Praze. Můj požadavek se rozvíjet a začít uplatňovat své znalosti a dovednosti se nesetkal s pochopením, a proto jsem se rozhodla odejít už ve zkušební době, i když to nemívám ve zvyku.

Dnes jsem ráda, že jsem se rozhodla včas odejít.

V INEXU jsem začala pracovat, když se mi kamarádka zmínila, že v jejich rodinné firmě shání skladníka. Po prvním zkušebním dnu jsem věděla, že to pro mě bude makačka, přeci jen jsem holka, ale práce mě zaujala a kolektiv byl přátelský.

Po nějaké době jsem dostala možnost být vedoucí týmu a já si řekla, že tuto výzvu přijmu. Nevyvolalo to úplně nejlepší náladu mezi kolegy, ale s odstupem času si říkám, že lepší trénink si člověk nemůže přát. Společně se všichni snažíme semknout dohromady a zvládat veškeré stresové situace společně, a to je jedna z věcí, které si na klucích vážím ze všeho nejvíc. Jsem obklopena stejnými dříči, tudíž můžu říct, že jsem ráda, že mi v Inexu dali šanci se rozvíjet ve všech oblastech, které jsem za tak krátkou dobu mohla poznat.

INEX SPEDITION s.r.o. Žitná 541, 541 03 Trutnov, Poříčí www.inexspedition.cz

komerční sdělení 29

OPTIKA MALINSKÝ ROZHOVOR

5 tipů, jak vybrat správné sluneční brýle Vědci a lékaři říkají: Pomocí zraku přijímáme až 80 procent všech informací. A zároveň varují: Kdo nechrání oči dostatečně, může si přivodit nevratné změny oční rohovky, sítnice nebo uspíšit šedý zákal. Ale dost strašení.

Podle specialistů z Oční optiky Malinský lze těmto zdravotním komplikacím dobře a elegantně předcházet. Volba správných slunečních brýlí uvedená rizika značně eliminuje. „Občas se setkáváme s názorem, že oko ochrání jakékoli tmavé brýle. Není to pravda. Kvalitní sluneční brýle musí vyhovět řadě parametrů.

Levné plasty mohou obraz deformovat a zrak poškozovat,“ říká oční optik - optometrista. Co všechno by měly sluneční brýle splňovat?

1. UV filtr je první, nač bychom se při koupi slunečních brýlí měli zaměřit. „UV A i UV B záření jsou pro zrak velmi nebezpečné. Studie dokonce hovoří o 25 procentech případů kataraktu, tedy šedého zákalu, jejichž původcem je právě UV,“ poukazuje majitel optiky Jiří Malinský. Kvalitní 30 komerční sdělení

brýle odfiltrují minimálně 98 % záření do vlnové délky 400 nm.

2. Velikost a tvar je jedním z parametrů výběru.

V případě slunečních brýlí však nezáleží na nejžhavějších módních trendech, ale takzvaném PLF efektu, neboli zaměření/fokusace periferního světla. Obličej má tu vlastnost, že značná část paprsků k oku přichází ze stran. Změny na vnitřní struktuře oka mohou vzniknout, i když brýle z nosu nesundáte. Pokud nechrání zrak i z boku…

3. Barevný kontrast a kontury předmětů jsou pro

správné vidění zásadní. Od dioptrických brýlí očekáváme jejich zachování automaticky. Není důvod snižovat nároky u brýlí slunečních. „Dejte si pozor na levné plasty z tržnice. Nekvalitní brýle obraz deformují a oči jsou tak velmi namáhány, což může vést například i k dopravní nehodě,“ upozorňuje Jiří Malinský.

4. Pohodlné nošení si musí každý dobře otestovat. „Brýle bychom na nose skoro neměli vnímat. Nesmí nikde tlačit, ale ani padat. Pokud nakupujete u specialisty, nechejte si upravit nosníky a koncovky,“ radí odborník. Sluneční brýle se totiž mají nosit téměř celý den - pro oči je nebezpečné také rozptýlené nebo odražené světlo. A pyl či prach, kterého je v létě dostatek, našim očím také zrovna neprospívá.

5. Ochotný a zkušený prodejce umí dobře poradit, změřit zrak a navrhnout nejlepší řešení. Specializované oční optiky poskytují na prodávané brýle servis a v případě jejich poškození dokáží zajistit výměnu jednotlivých komponentů. Výroba sluneční brýlí s přesnou dioptrií je samozřejmostí!

Jedna z pohodlných možností jak chránit své oči, pro ty kteří nechtějí přehazovat sluneční a čiré brýle, je použití brýlových čoček Crizal Transitions..

Brýle s těmito čočkami se během krátké chvíle zabarví z čiré do sluneční. A nejen to, vrstva Crizal ještě více chrání náš zrak, nejen proti UV paprskům, ale také proti odleskům a modrofialovému světlu, které naše oči velmi vyčerpává.

Brýlové čočky Crizal Transitions jsou více odolné proti prachu, škrábancům, vodě a nečistotám.

Brýle s čočkami Crizal Transitions je pohodlné a komplexní adaptivní řešení pro měnící se světelné podmínky za každého počasí.

Speciální nabídka 1+1 Oční optiky Jiří Malinský 1. K nákupu nových brýlí s brýlovými čočkami Crizal Transitions dostanete pár čirých dioptrických plastů* zdarma.

2. K nákupu nových brýlí s brýlovými čočkami s úpravou Crizal Alizé dostanete pár slunečních plastů* zdarma. * pár plastů ve stejné dioptrii

Jsou vhodné pro všechny věkové kategorie a pro všechny druhy aktivit.

Díky technologii Eye Protect System mají tyto brýlové čočky až třikrát vyšší ochranu než standardní brýlové čočky. Blokují až 85 procent modrofialového světla.

Brýlové čočky Crizal Transitions jsou vhodné do všech typů obruby a dostupné ve všech variantách designu, materiálu a dioptrií.

Oční optika - Jiří Malinský Bulharská 139, 541 01 Trutnov www.optika-malinsky.cz

31

ŘEDITEL ROZHOVOR MĚSTSKÉ POLICIE

Strážník je hromosvod

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Působí jako pohodář. Přesto má u svých kolegů autoritu. Už čtvrtým rokem je ředitelem Městské policie v Trutnově. Motivem profesionálního konání Radka Svobody (45) je smysl pro spravedlnost. Jak říká: Jsme tady pro lidi. Šéfuje týmu čtyřiačtyřiceti strážníků a neměnil by. „Nikdy mě nenapadlo pověsit tuto práci na hřebík. Baví mě.“ Když jste byl kluk, chtěl jste být policistou?

Mělo to takový klasický průběh a nijak se to nelišilo od toho, po čem toužili ostatní kluci. Takže jsem chtěl nejdříve být kosmonaut, pak se mi moc líbili popeláři a skutečně, chtěl jsem být také policistou.

Co vás přivedlo k městské policii?

Bylo to v roce 2000, tedy v době, kdy se shodou okolností dělal nábor. Zkusil jsem to, vybrali mě a nastoupil jsem. Je třeba říci, že jsem byl odjakživa na straně klidu, pořádku a spravedlnosti. Strážníkem jsem byl do roku 2006, kdy se tady konalo výběrové řízení na úředníka Správního odboru, oddělení dopravních přestupků a nehod. To místo jsem získal a nabral velmi cenné zkušenosti.

32

V roce 2009 jsem se vrátil zpět na městskou policii do funkce zástupce ředitele. Padlo sice občas rčení, že do jedné řeky dvakrát nevstoupíš, ale já jsem oponoval, že jsem z té řeky nikdy nevystoupil.

Kolik let ji vedete? Čtyři roky. Celkem jsem u městské policie patnáctým rokem.

Jak byste bilancoval toto období?

Loni slavila městská policie čtvrt století a za tu dobu nám holka pěkně vyrostla. Nejen co do počtu strážníků, ale i do vybavení. Za těch pětadvacet let prošla modernizací, revitalizací kamerových i závorových systémů, přibrali se noví

strážníci a proběhlo mnoho dalších důležitých věcí. Myslím, že městská policie jde s dobou.

Kolik je momentálně ve službě strážníků?

V současné době máme k dispozici čtyřiačtyřicet strážníků.

Jsou mezi nimi i ženy?

Ano, ve službě máme čtyři ženy.

Je personální stav městské policie pro město Trutnov dostatečný?

Strážníci chodí na denní a noční dvanáctihodinové směny. Současný stav je dostačující, i když mám raději prevenci než represi, tak bych rád viděl strážníka na každém rohu. To je samozřejmě nereálné přání. Strážníci nepůsobí jenom v Trutnově, ale máme uzavřenou veřejnoprávní smlouvu s dalšími dvaceti obcemi.

Jaký je zájem o tuto práci?

Zájem o ni projevují lidé, kteří jsou asi podobného ražení jako já, tedy se smyslem pro pořádek. Je to ale specifická práce a při posledním výběrovém řízení byl zájem velmi malý. Přihlásilo se málo lidí a navíc málo kvalitních lidí. Dříve se nám nestávalo, že by někdo vypadl na psychotestech či fyzických testech, teď se to stává, a to nás trápí.

Jak tedy probíhá výběr uchazečů? Co musejí absolvovat?

Na úvod je se všemi zájemci proveden krátký pohovor, abychom ho trochu poznali, protože tuto práci by měl dělat člověk především srdcem.

Potom jde uchazeč na fyzické testy a psychotesty.

Samozřejmostí je zdravotní způsobilost. Vše je zakončeno pohovorem před výběrovou komisí.

Musí mít zájemce maturitu?

Před třemi lety vyšla novela zákona a každý strážník, který neměl maturitu, si ji musel dodělat.

V tu chvíli v celé republice odešlo od městské policie hodně kvalitních lidí. Myslím si, že maturita není úplně známkou kvality a schopností člověka.

U městské policie je ale maturita stále podmínkou.

Je pro strážníka lákadlem výše platu?

Strážník kromě běžného platu může získat peníze navíc přesčasovými hodinami. Každého půlroku berou strážníci odměnu odpovídající kvalitě jejich práce. Myslím si, že je to v současné době dostatečně motivující.

Museli jste se kvůli nějakým prohřeškům se strážníkem rozloučit?

Za tu dobu, co jsem tady, se to nestalo.

Máte dostatečné vybavení?

Momentálně nám neschází nic zásadního. Když jsem nastupoval já, byla tady dvě služební vozidla. Nyní máme šest automobilů. Strážníci mají moderní zbraně, osobní kamery kvůli pořizování důkazů a své ochraně…

Jakou má městská policie v Trutnově pověst? Je úroveň komunikace mezi strážníky a obyvateli dobrá?

Podle mých zkušeností patříme mezi oblíbenější městské policie. Je to patrně dáno tím, že nejsme

zahájení lázeňské sezóny 2018 Sobota 2. 6. | 10 – 18 h tentokrát na téma „lázně STEJné JAKO V AMERICE“

Těžkej Pokondr MIG 21 ...a možná přijde i Elvis

NOČNÍ VIDEOMAPPING–historie lázní kyvadlová doprava

www.janskelazne.com

ŘEDITEL MĚSTSKÉ POLICIE

až tak velké město a u některých případů můžeme postupovat s jednotlivými občany individuálně.

Mojí snahou je, aby městská policie nebyla ukvapená a snažila se věci řešit vstřícně. Jako první přicházejí reakce od lidí, kteří udělali nějaký přestupek. Strážník vystupuje z pozice zákona. Bohužel někteří lidé, kteří se něčeho dopustili, vystupují mnohdy vulgárně až agresivně. Potom samozřejmě následuje adekvátní reakce strážníka.

K čemu Trutnováci volají nejvíce městskou policii?

Ke všemu, je to velmi pestré. Loni se navýšil počet volání na linku 156 a lidé si zvykli využívat městskou policii, což mě těší, protože jsme u různých situací většinou první. Jsme službou pro občany.

Mohl byste vypíchnout nějaký zajímavý případ?

Není to tak dávno. V roce 2016 jsme udělali revitalizaci kamerového systému a díky tomu se nám tehdy podařilo chytit člověka, který chtěl krást v drogerii. Náš zásah byl tak rychlý, že nás paní prodavačka ani nestihla zavolat. Strážník na služebně přes kameru sledoval od Uffa kráčející podezřelou skupinku, která šla přes pěší zónu směrem na náměstí. Jeden se od ní odpojil, vešel do drogerie a vzápětí vyběhl v ruce s holicím strojkem. To už kolegové na ulici měli instrukce a nic netušícího pachatele zadrželi u pošty.

Jak se vaši svěřenci vyrovnávají s případnými nadávkami a útoky, které musejí jistě ve službě poslouchat? Není to pro ně frustrující?

Určitě to frustrující je. Já se ale každého na začátku, než nastoupí k městské policii, ptám, zda mu to bude či nebude vadit. Strážník je totiž v podstatě takový hromosvod. Když mají lidé špatnou 34

náladu, odnese to strážník. On ale musí v rámci možností zůstat asertivní a zvolit takový způsob jednání, aby k tomu nedocházelo. Měl by být vůči tomu odolnější, i když je to někdy těžké.

Součástí vaší práce je také kontrolovat parkování ve městě. Parkovacích míst je asi málo, že?

Ano, obecně je málo parkovacích míst, protože přibylo automobilů. Není žádnou výjimkou, že v jedné rodině bývají dvě i více aut. Město hledá nějaká řešení například úpravou dopravního značení. Městská policie se snaží být v tomto ohledu více tolerantní, protože jsme si vědomi toho, že situace s parkováním není v Trutnově ideální. Reagujeme spíše na závažnější věci, například když někdo stojí v křižovatce, nebo blokuje prostor pro průjezd hasičů či sanitek. Děláme všechno pro to, aby byly ulice průjezdné.

Občas vidím strážníky, jak na auta nasazují nepopulární botičky. Je to vždy nutné?

V našem městě se neplatí manipulační poplatek, ale pokuta za přestupek. To však ještě neznamená, že když někomu nasadíme na auto botičku, že musí nutně platit pokutu. Je to individuální, záleží na vysvětlení řidiče, proč se to stalo. Mnozí řidiči nejsou zdejší, neznají prostředí a spíše omylem zaparkují tam, kde nemají. Strážníci mají navíc přístup do systému, kde se tři roky zpátky evidují přestupky. Zadají si registrační značku vozidla a hned vědí, kdo se podobných přestupků dopouští pravidelně a nectí zákon, a kdo tam nefiguruje vůbec. Regulace v tomto směru je nutná, protože jsou řidiči, kteří zajedou kamkoliv, třeba i do podloubí. A navíc mnozí reagují neadekvátně.

Součástí prevence kriminality je i kamerový systém.

Plánujete jeho rozšíření?

Kamerový systém se nám perfektně osvědčuje a já ho preferuji. Je to bezpochyby nejlepší situační prevence. Jsou sice odpůrci, kteří ho označují za „velkého bratra“, ale musím říci, že tam, kde jsou kamery, lidé se cítí bezpečněji. Nikoho nešmírujeme, ale obsluha reaguje jen na závadové nebo podezřelé jednání. Není to sledovací, ale monitorovací zařízení, které se nijak nezákonně nezneužívá.

V současné době je v ulicích Trutnova celkem třicet kamer, další jsou umístěny na budovách různých institucí.

Panuje mezi městskou a státní policií rivalita? Jaká je vaše spolupráce?

Nepanuje. V Trutnově máme výsostně dobré vztahy, někde tomu tak nebývá. Tady jsou tyto dvě složky v tak těsné součinnosti a koordinaci, že je to téměř bratrský vztah. Spolupráci máme skutečně příkladnou, což mě velmi těší.

Já ale musím připomenout, jak vám vadilo, když se ve svodce státní policie objevila zpráva o nějakém případu a vás, i když jste u něj byli první, nezmínila. (smích) No, stávalo se to, ale už je to v pořádku a zmiňují nás. Nebylo ta ale zase tak vážné, abychom na kolegy s Policie České republiky v Trutnově zanevřeli. Bylo to spíše opomenutí.

Jaké jsou vaše současné hlavní priority?

Samozřejmě zabezpečování veřejného pořádku obecně, bezpečnost ve městě, řešení dopravních problémů a prevence.

Je něco, co vás v pozici ředitele městské policie překvapilo?

Asi nic. Do funkce ředitele jsem šel od píky jako strážník z ulice, přes úředníka správního odboru a zástupce až po ředitele. Takže mám hodně zkušeností, než aby mě něco zásadně překvapilo.

umí ovládat a nereaguje zbytečně nepřiměřeně.

Věřím, že tomu tak u nás je.

Co děláte ve volném čase? Máte nějaké koníčky?

Začal jsem sportovat, protože jsem přibral. Chodím běhat a posiluji. Mým největším koníčkem je rodina a letecké modelářství. Jsem členem zdejšího modelářského klubu.

RADEK SVOBODA · narozen 3. července 1972 v Hradci Králové · vystudoval Vysokou školu sv. Alžběty v Bratislavě a Příbrami · u městské policie pracuje 15 let, ředitelem je čtyři roky · je ženatý, má čtyři děti jeho koníčkem je letecké modelářství · žije v Trutnově na Kryblici

Musím se zeptat, chtěl jste někdy práci u městské policie pověsit na hřebík?

Myslím si, že ne. Nikdy mě to nenapadlo.

Takže svou práci máte rád.

Mám. Je to pochopitelně také o tom, jaké lidi máte kolem sebe. Problémy, které přišly, jsem nikdy neřešil úplně sám. Jsou tady kolem mě profesionální a kompetentní lidé, takže vždycky jsme si se vším poradili.

P- 120-15 C

To vás mají asi kolegové rádi, ne?

Tak to nevím, asi jo. Myslím si, že jsem spíše demokratický šéf. Rád si vyslechnu i názory jiných.

Jak by měl z pohledu šéfa městské policie vypadat správný strážník?

Měl by být hlavně znalý zákona. Dále by měl být empatický, trochu psycholog. Kromě toho by měl být psychicky odolný a fyzicky zdatný.

K tomu slouží dvakrát měsíčně fyzická příprava, kde se nacvičují i konkrétní modelové situace.

Strážník by asi neměl mít sklony k prchlivosti a impulzívnosti.

Určitě by měl být vyrovnaný člověk, který se 35

DÁREK ZDARMA

od 899,akce platí od 2.5. do 22.5.

TRUTNOV, Family Centrum, Horská 687

STRÁŽNÍK ROZHOVOR

Věci řeším slušně a s úsměvem Není úplně běžné, že se mladá žena s dětmi rozhodne hájit zákon a vstoupí do policejních řad. Před deseti lety toto rozhodnutí učinila Radka Dudková (38) a stala se strážníkem trutnovské městské policie. Na této práci ji baví hlavně rozmanitost. „Někdy jsem venku, někdy pracuji na služebně, hodně mluvím s lidmi, snažím se jim pomoci…,“ vypočítala.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Jak mladou ženu napadne stát se městskou policistkou? Co vás k tomu vedlo? Kdy jste udělala toto rozhodnutí?

Bylo to před deseti lety. S myšlenkou, že bych se stala městskou policistkou jsem si ale pohrávala už dlouho. Motivem bylo, že se mi nikdy nelíbilo bezpráví, nespravedlnost. Hledala jsem proto něco, kde bych mohla tento svůj cit uplatnit.

Vzhledem k tomu, že jsem měla dvě malé děti v době, kdy jsem se rozhodla pro tuto práci, zvolila jsem policii městskou nikoli státní. Tam jsou trochu jiná pravidla, která bych časově nezvládala.

Co na to říkala rodina nebo přátelé? Rozmlouvali vám to, nebo vás spíše podporovali?

Rodina mě podporovala, protože i můj bratr je policista a kdysi dávno s touto profesí koketoval i taťka. Všichni včetně přátel mě podporovali. Nevzpomínám si, že by mě někdo odrazoval.

Ale přesto, neměli o vás strach?

Myslím si, že ne. Ona totiž byla před deseti lety bezpečnostní situace jiná, než je teď. Vzhledem k tomu, co se děje ve světě a jak jsou lidé masírovaní medií o různých útocích a zabitých policistech, tak je to mnohem vyhrocenější.

Co jste dělala předtím?

V jednom zájmovém chovu jsem se starala o zví36

řata, to mě moc bavilo. Byla jsem také prodavačka. Pak, když jsem se rozhodla pracovat u městské policie, musela jsem absolvovat osmitýdenní kurz, který zahrnoval veškeré zákony, bezpečnost práce, fyzickou i psychologickou přípravu a podobně.

I když v ulicích měst lze čas od času potkat ženu v uniformě, přece jen to stále není úplně obvyklé.

Proč je jich tak málo?

Nevím, možná mají pocit, že by to pro ně bylo moc náročné. Třeba tady v Trutnově nás ale není zase tak málo, takže to tak nevnímám. Já to moc v této profesi nerozděluji na chlapy a ženské, jsme prostě kolegové.

Pokukují po vás lidé, když jdete v uniformě po ulici?

Myslím si, že ani ne, aspoň jsem si toho nikdy nevšimla.

Jaký je váš běžný pracovní den?

V poslední době, když jsem nastoupila na místo vedoucího směny, jsem spíše v kanceláři. Obsluhuji linku 156, nabírám veškerá oznámení, všechno jde přeze mě. Přijdu do práce, předáme si směnu a pak dvanáct hodin jedu, jak se říká, jako motorová myš. Je to trochu nápor na psychiku, ale dá se to vydržet. Jsem prostě takový služební koordinátor.

A chodíte do ulic?

Chodím a musím říci, že se na ty služby vždycky těším. Je to pro mě i takové odreagování. Jsem komunikativní, takže ulici mám ráda.

Co vás na práci strážníka baví?

Asi všechno. Hlavně ta rozmanitost. Nedělám pouze jednu věc, jako lidé, kteří musejí dvanáct hodin stát u pásu ve fabrice. To si nedokážu představit. Někdy jsem venku, někdy pracuji na služebně, hodně mluvím s lidmi, snažím se jim pomoci, máme tady super kolektiv. Je to prostě pestré a do práce se vždycky těším.

37 téma magazínu

Jak vás, jako ženu u policie, vnímá veřejnost?

Myslím si, že je to v pozitivním směru více než půl na půl. Potom samozřejmě záleží na konkrétní situaci. Jsou lidé, kteří by vás v nějakém okamžiku nejraději zašlapali do země a pak volají na 156 jako na jediné číslo, na které si vzpomněli. Takže se stává, že jeden člověk má dva typy různých reakcí. Když někomu dávám pokutu za špatné parkování, protože si odskočil koupit rohlík se salámem, tak mě vnímá jinak, než když se mu snažím pomoci se psem nebo dítětem zavřeným v autě.

Je těžké si získat u veřejnosti autoritu?

Nevnímám to jako těžké. Někdy je to složitější s lidmi, kteří se mě na ulici snaží oblafnout, ale i to mě na tom baví, že je kolikrát přechytračím. Nakonec se mi třeba ještě omluví. Možná je to dané tím, že jsem hodně komunikativní, věci řeším slušně a s úsměvem. Myslím si, že se to vyplatí.

Slušnost ale vyžaduji i od nich.

Musela jste ve službě řešit nějakou hospodskou rvačku nebo jinou vyhrocenou konfliktní situaci?

37

STRÁŽNÍK ROZHOVOR

Zastaví to agresory, když se na místě objeví policistka nebo jim to je jedno?

Musela. Jestli to ale někoho zastaví, že jsem policistka, je tak padesát na padesát. Když přijdu na pohodu, chovám se k nim slušně a začnu se s nimi bavit, ale důrazně, tak to ve značné míře zabere.

Jsou ale chlapi, kteří na ženskou reagují podrážděně. Tím, že jdu v páru s kolegou, je to mnohem bezpečnější. Samozřejmě konfliktní situce s agresivitou jsou nepříjemné, ale než dojedeme na místo, porovnám si to v hlavě, domluvím se s kolegou na postupu, připravím se na to psychicky a pak to ze mě spadne.

Jste odolná proti nadávkám či případným útokům?

Mně to moc nevadí a nijak si to nepřipouštím.

Měla jste někdy o sebe strach?

Možná taková situace nastala, ale v tu chvíli takhle nepřemýšlím. V tom okamžiku jde o to, abych to ustála a přežila. Teprve až je po všem, si uvědomím, co všechno se mohlo stát.

Na jaký případ ve vaší kariéře nikdy nezapomenete?

V paměti mě vždy hodně utkví zvířata, protože je mám ráda. Vzpomínám si, že se na Kryblici odchytávala kočka, protože v bytě zůstala po zesnulé paní. Její příbuzný ji nemohl odchytit. Vešli jsme do bytu a na jeho konci byla obrovská, chlupatá prskající koule s obrovskými drápy. Věděli jsme, že bude zle. Nakonec jsme na ní hodili síť, ona se do ní zamotala a pak jsme ji dali do přepravky. Byla hodně vystresovaná. Možná, že bylo ještě něco, ale musel by to být asi hodně silný zážitek, abych si ho zapamatovala.

Co by měl umět správný strážník? Jaké by měl mít vlastnosti?

38

Určitě by to měl být slušný člověk, to je pro mě velmi důležité. Potom by měl být hodně empatický, aby věděl, jak se chovat ve vyhrocených situacích. Každopádně by měl být psychicky odolný, fyzicky zdatný, měl by být trochu taktik a neměla by mu chybět osobní odvaha.

Co vám jde hlavou, když se těsně před službou oblékáte do uniformy a chystáte se do terénu?

Jaké to asi dnes bude? Doufám, že bude pohoda.

Ale nakonec si říkám, jaké si to udělám, takové to budu mít.

Neuvažovala jste někdy za těch deset let, že se poohlédnete po jiné práci?

Asi to nikdy nebylo tak, že bych to opravdu zvažovala. Určitě ale nastanou situace, kdy se vám s tím chce praštit. Občas mě to prošlo hlavou, když pomáháte lidem a nedočkáte se žádného vděku.

Snažíme se totiž lidem hodně pomáhat, ale mnozí to příliš neocení. Ale pak se otřepu a přejde mě to.

Máte nějaké speciální přání, kam by se měla městská policie ubírat?

Myslím si, že teď je to nastavené dobře. Kdyby to šlo stále tímto směrem, bude to fajn. V současné době absolvujeme spoustu školení zaměřených na první pomoc, odchyt zvířat a podobně, takže je nám umožněné se stále vzdělávat, a to je hodně dobré. Určitě to jde dobrým směrem a jsem spokojená.

Co ráda děláte ve volném čase?

Tancuji, což mimo jiné přispívá k dobré fyzické kondici. Máme i koně, kteří mě moc baví. I když jsou už moje děti skoro dospělé, s nimi ráda trávím volný čas. Kromě toho se starám o babičku, jezdím k rodičům, máme zahrádku...

RADKA DUDKOVÁ · narozena 7. května 1979 v Jilemnici · vystudovala jilemnické sportovní gymnázium · má dvě děti · je deset let strážníkem Městské policie Trutnov · jejím koníčkem je tanec a má ráda zvířata · žije v Chotěvicích

Návštěvou podpoříte rehabilitaci pro pacienty s roztroušenou sklerózou v Domově svatého Josefa. Projekt Oblastní charity Červený Kostelec.

AREÁL ŽIREČ › 35 minut směr HRADEC KRÁLOVÉ

CYKLO MUZEUM EXPOZICE HISTORIE CYKLISTIKY ČERVEN MĚSÍC DOBRODRUHŮ CYKLUS BESED O CESTOVÁNÍ A CYKLISTICE

7. 6.

14. 6.

21. 6.

28. 6.

VLADIMÍR GRUSMAN A JAROMÍR JIRKA:

PETR HIRSCH A HONZA DUŠEK:

JIŘÍ UHLÍŘ:

1000 MILES ADVENTURE

CAMINO NA KOLEČKÁCH

FRANTIŠEK NYKL & KATEŘINA KADLUSOVÁ: WAYAWAY – NA BRAMBOŘE KOLEM SVĚTA

Přednáška o extrémním non-stop ultramaraton závodu 1000 mil z nejzápadnějšího cípu Česka na nejvýchodnější bod Slovenska.

Prezentace fotografií a předmětů z let 2016 - 17, vyprávění o strastiplném dobrodružství účastníků závodu, který se jede po horských úsecích mimo civilizaci, bez jakéhokoliv zabezpečení a pouze vlastní silou…

Honza Dušek putoval na vozíku 640 km Španělskem do Santiaga de Compostela. Projel třemi španělskými kraji. La Rioja, Kastílie a León a Galícií. Každý kus země má svůj příběh. Svatojakubská cesta sama o sobě přináší neuvěřitelnou atmosféru a energii míst, která s výpravou navštívil. O svých dobrodružstvích nám bude vyprávět.

17:30 – 19:00 hod.

CESTOPISNÁ BESEDA

VÍCE NEŽ 500 EXPONÁTŮ NAPŘÍČ HISTORIÍ CYKLISTIKY Vstupné na přednášky je 50,- Kč.

Ke každé vstupence je sleva na vstup do Cyklomuzea 20%.

ŽIREČ

PRAHA

ZE ŽIVOTA VÁŠNIVÉHO SBĚRATELE Vlastní zřejmě největší sbírku kol nejen v ČR. Výjimečné kousky z jeho sbírky jsou k vidění v Cyklomuzeu Areálu Žireč, kde si můžete prohlédnout expozici napříč celou historií cyklistiky, vyzkoušet trenažer vysokého kola nebo třeba projížďku rikšou po parku. Jiří Uhlíř se o cyklistiku zajímá již od útlého dětství. Jeho bohaté znalosti i velká vášeň jsou zdrojem inspirace pro všechny milovníky kol.

• Kompletní historie cyklistiky na jednom místě • Replika dobového obchůdku s cyklo-doplňky • Replika historické dílny opraváře kol • Projekce filmů s cyklistickou tématikou Areál Žireč Žireč 1, 544 04 Dvůr Králové nad Labem Mob.: +420 731 144 897, Tel.: +420 491 610 569 E-mail: cyklomuzeum@arealzirec.cz Otevírací doba (duben - říjen) Úterý - Neděle 09:30 - 17:00

www.AREALZIREC.cz

17:30 – 19:00 hod.

BESEDA O HISTORII CYKLISTIKY

17:30 – 19:00 hod.

CESTOPISNÁ BESEDA

560 dní, 29 zemí světa a 90 tisíc kilometrů. Beseda o cestě kolem světa na staré motorce jménem Brambora. Nebáli se vystoupit ze stereotypu všedního života a vyrazili vstříc velkému dobrodružství.

Překonali hory, projeli pouště, navštívili mimo jiné Sibiř, Mongolsko, Aljašku či Patagonii. Co vše prožili František a Kateřina na své cestě napříč Evropu, Asií a Amerikou?

Adršpach

Broumov

Trutnov Police nad Metují

Dvůr Králové nad Labem

Úpice

Červený Kostelec

Hronov

Kudowa-Zdroj

Žireč

Náchod

Hořice Jaroměř

Nové Město nad Metují

#arealzirec

Hradec Králové Rychnov nad Kněžnou

Grafika: PINstudio.cz © 2018.

17:00 – 19:00 hod.

CESTOPISNÁ BESEDA

ROZHOVOR ROZHOVOR ŠÉF DOPRAVKY

Mnohým řidičům chybí pokora Od běžného policisty přes tiskového mluvčího až po šéfa dopravního inspektorátu v Trutnově. To je kariéra Jiřího Prouzy (46). Dopravní policisty vede už osmým rokem. „Úkolem dopravní policie je služba veřejnosti a zajištění bezpečnosti v silničním provozu. Řada lidí si myslí, že naší činností je stát u silnice a chytat řidiče, kteří se dopouštějí přestupků,“ říká.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Byl jste dlouho tiskovým mluvčím policie. Teď jste vedoucím dopravního inspektorátu. Kdy a za jakých okolností k tomu došlo?

Zpočátku jsem pracoval na obvodním oddělení, potom tři roky jako tiskový mluvčí policie v Trutnově. Po odchodu tehdejšího vedoucího dopravního inspektorátu se uvolnila tato pozice a přihlásil jsem do výběrového řízení, vyhrál jsem ho a vedoucím jsem osmým rokem.

Byla to pro vás velká změna? V čem hlavně?

Je to určitě velká změna, protože musím řešit spoustu věcí, které řadový policista nevykonává. Je to manažerská funkce, musím být schopen vést kolektiv, řídím a koordinuji činnost celého oddělení, dohlížím na plnění zadaných úkolů, zodpovídám za vedení útvaru i za své podřízené, spolupracuji 40

s ostatními odděleními uvnitř policie, ale i ostatními subjekty v civilním sektoru a podobně.

Kolik policistů máte na dopravce k dispozici?

Stav je šestadvacet policistů včetně vedení. Čemu se hlavně věnují? Úkolem dopravní policie je služba veřejnosti a zajištění bezpečnosti v silničním provozu. Řada lidí si myslí, že naší činností je stát u silnice a chytat řidiče, kteří se dopouštějí přestupků. Významnou částí této služby je dokumentace a zpracovávání dopravních nehod. Další část je zaměřená na dohled nad bezpečností silničního provozu. Pod tím si lze představit hlídku, která v terénu řeší běžné přestupky od překročení rychlosti až pod odhalování řidičů, kteří jezdí pod vlivem alkoholu či omamných a psychotropních látek. Samostatnou částí je dopravní inženýrství, což je velmi stěžejní

a pestrá činnost. Dopravní inženýr má na starosti infrastrukturu. Úzce spolupracuje s orgány státní správy a samosprávy, právnickými nebo fyzickými osobami, vydává příslušná stanoviska či vyjádření týkající se dopravně-inženýrské problematiky.

Jaká je dopravní situace v Trutnově a okolí?

Zdejší územní odbor je dost specifický tím, že jde o veliké území. Je zde několik horských středisek, to znamená, že příliv turistů je enormní a s tím souvisejí i dopravní problémy. V Krkonoších dohlížíme pravidelně nad bezpečností silničního provozu. Navíc jsme v příhraničním území, takže tady probíhá nejen tranzit nákladní dopravy, ale bohužel někdy také odcizených vozidel. Zloději například odcizí auto v Německu a přes naše území se ho snaží převézt do Polska.

Z tohoto důvodu se účastníme i speciálních, preventivních akcí, soustředěných právě na tuto trestnou činnost. Trutnov je specifický také v tom, že ho protínají tři silnice první třídy. S tím je spojený problém v nákladní dopravě, protože přes město projíždí velký počet nákladních vozidel. Jejich množství se ještě zvyšuje při různých uzavírkách a rekonstrukcích silnic.

No právě. Nedávno, kvůli opravě silnice v Náchodě, byly na nějaký čas dopravní problémy. Zejména při špičkách byla ucpaná Polská ulice a jiná místa. Jak na to reagujete?

Doprava se musí usměrnit, naplánovat objízdná trasa pro osobní i nákladní dopravu. Musíme reagovat také na podněty občanů, starostů měst a obcí či zastupitelů. Snažíme se tomu věnovat naplno, což nám bere čas pro práci v jiných částech regionu.

Už dlouho se mluví o dálnici D 11, která by měla vést po okraji Trutnova. Pokud se postaví, jaký vliv bude mít na dopravu v Trutnově a okolí? Bude to přínos?

Vybudování této dálnice ve směru na Polsko je jeden z nejdůležitějších úkolů, protože si ji tento region zaslouží. V současné době je doprava stažena do centra Trutnova a město to velmi zatěžuje. Jsem zastáncem toho, aby dálnice byla vybudována v zadaných termínech. Tím by se nákladní doprava odklonila mimo město, zkvalitnil by se také odjezd nebo příjezd na hory a vůbec do celého regionu. Čeho se však obávám, je samotná stavba, a to z logistického důvodu.

41

Zejména pohyb těžké techniky nebo transport stavebního materiálu, což bude značný problém vzhledem ke stavebně technickému stavu současných silnic první a druhé třídy. Pokud do té doby nebudou učiněny potřebné úpravy na těchto komunikacích, tak si dovolím tvrdit, že nastanou poměrně zásadní dopravní komplikace. Řešením by mohlo být rozšíření stoupacích pruhů na silnicích I. tříd ze směru od Dvora Králové nebo na hranici s Polskem. Když jsou totiž zhoršené klimatické podmínky, hlavně v zimním období, tvoří se tam kolony nákladních vozidel, které tam zůstávají stát a kompletně komplikují dopravu v regionu. Moc alternativ ale nevidím a jsem v tomto ohledu poněkud skeptický.

Jak vaši práci hodnotí samotní řidiči? Musíte občas čelit jejich verbálním útokům?

Jako v jiných oblastech života jsou dva tábory lidí.

Jsou lidé, kteří vnímají dopravní policii jako potřebnou, která chrání občany a zajišťuje jejich bezpečnost. To, co se často děje na silnicích je velký problém, takže si myslím, že i z tohoto důvodu má naše práce smysl a je důležitá. Pak je tu druhý tábor řidi-

ŠÉF DOPRAVKY

čů, kteří se dopustí nějakého přestupku a jsou za to postiženi. Ti nás vidí jinak. Od těchto lidí občas čelíme verbální útokům. Ty jsou dnes velmi rozšířené zejména na sociálních sítích.

Součástí vaší práce je měření rychlosti. Jakou máte zkušenost s jejím dodržováním?

Každým rokem děláme určité průzkumy a shromažďují se statistické údaje, účastníme se dopravně bezpečnostních akcí, které jsou cíleně zaměřené na tuto problematiku. Mohu říci, že překračování povolené rychlosti je nadále jeden z největších prohřešků řidičů v tomto regionu, nejen českých ale i zahraničních, například polských. Statisticky je to číslo stále vysoké. Je to zřejmé hlavně u mladých řidičů, kteří nezřídka hned po absolvování autoškoly sednou za volant silného vozu a zkoušejí, co dokáže. Překračují rychlost, dopouštějí se dopravních nehod, bohužel někdy s fatálními následky.

Není týdne, abyste nezastavili na silnicích Trutnovska řidiče pod vlivem alkoholu nebo drog.

V odhalování alkoholu za volantem máme nejlepší výsledky v kraji a patříme i mezi nejúspěšnější v celé republice. Za osm let, co dopravní inspektorát vedu, jsem si myslel, že ty počty budou klesat.

Bohužel je ale stále velké množství řidičů, kteří riskují, sednou za volant pod vlivem a jsou odhaleni.

Sankce začínají být čím dál tvrdší, ať už v délce zákazu řízení nebo ve výši finančního postihu. Pro člověka, který má normální příjem nebo je řidičem z povolání, to může být zásadní problém. Nemyslím si ale, že by tyto případy zcela vymizely.

Jaké sankce těmto řidičům hrozí?

Jde o finanční sankce v řádech i několik desítek tisíc korun a zákaz řízení automobilu i na několik let. Když se však řidič dopustí ohrožení pod

vlivem návykové látky, může být trest ještě tvrdší, například odnětí svobody.

Co si myslíte o řidiči, který usedne za volant pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek?

Jako vedoucí dopravního inspektorátu to zásadně odsuzuji. Dnes je spousta možností, jak se lze tomuto problému vyhnout. Po oslavě si objednat taxíka, nebo požádat kamaráda o odvoz. Často se stává, že řidič celý večer pije, ráno pak potřebuje jet autem, hlídka ho zkontroluje a nadýchá zbytkový alkohol. K užívání návykových látek jsem nekompromisní a každý kdo usedne pod vlivem těchto látek za volant, musí počítat s citelnou sankcí.

Samostatnou kapitolou jsou dopravní nehody. Co je jejich nejčastější příčinou?

Nesprávný způsob jízdy, například nevěnování se dostatečně řízení, předjíždění v místech, kde je zákaz, nedání přednosti v jízdě, nepřiměřená rychlost, nezkušenost hlavně mladých řidičů, nebo těch, kteří jezdí málo, tak zvaných svátečních řidičů.

Mají tady v regionu nehody stoupající tendenci?

Trutnovský region má největší počet dopravních nehod po regionu Hradec Králové. Velkou roli v tom hrají v zimních měsících Krkonoše, zejména při zhoršených klimatických podmínkách. Za minulý rok jsme měli více než 1200 dopravních nehod, což je poměrně vysoké číslo. Ve srovnání s republikovým měřítkem však nijak alarmující.

Nemůžeme pominout ani tragické nehody.

Každý lidský život, který vyhasne na silnici, je velkou tragédií pro účastníky nehody nebo pozůstalé rodiny. Na silnicích trutnovského regionu zahyne průměrně pět lidí ročně, letos jsme zaznamenali dvě úmrtí. Byl bych rád, kdyby to byla nula.

RODINNÉ DOMY

TRUTNOV - DOLNÍKY Zasíťované pozemky jsou součástí projektové výstavby.

Dobře dostupné, krásné prostředí - 5 minut od centra.

RD 5+KK s terasou a pozemkem od 3.940.000 Kč včetně DPH. 608 756 515

info@ehreality.com

www.ehreality.com

16/6/2018

5. ročník

silniční cyklistický maraton se startem a cílem v Trutnově

140 km / 2606 m 93 km / 1403 m

www.krakonosuvcyklomaraton.cz

www.vychodnikrkonose.cz Trutnov

Janské Lázně

Horní Maršov

Malá Úpa

Svoboda nad Úpou

Žacléř

Pořadatel: Svazek obcí Východní Krkonoše a SK CYKLISTIKA TRUTNOV

Pec pod Sněžkou

Mladé Buky

Černý Důl

Lubawka

Kowary

Realizováno za finanční podpory Královéhradeckého kraje.

Kamienna Góra

43

ROZHOVOR

ŠÉF DOPRAVKY

Jak vaši kolegové snášejí tragické havárie?

Pracuji tady s týmem velmi zkušených policistů, kteří mají za sebou dlouholetou praxi a jsou to profesionálové na svých místech. Ale i policista je jenom člověk a nelze říci, že si po letech na tyto tragédie zvykne. Jsou určitě kolegové, kteří to snášejí lépe, jiní zase hůře. Je to ovlivněno délkou služby i zkušenostmi.

Je povinností účastníků dopravní nehody vždy volat policii, nebo existují výjimky?

Existují zákonné podmínky, kdy řidič policii volat nemusí. Stane se například nehoda, při které nedojde ke zranění osob nebo k poškození majetku třetí osoby, nebo škoda na vozidlech nepřesáhne částku 100 tisíc korun. Pokud tomu tak je, mohou si dopravní nehodu řidiči zpracovat sami na místě sepsáním tak zvaného euroformuláře. Bohužel se v této souvislosti setkáváme stále častěji s tím, že velká většina pojišťoven vyžaduje, aby u nehody byla policie.

My tam přijedeme, účastníci už mají vyplněný euroformulář a jenom potřebují potvrzení, že jsme tam byli. To je samozřejmě špatně. Tím pádem euroformulář postrádá smysl. Pokud si ale účastník není něčím jistý, může zavolat na linku 158. Vyškolení policisté řidičům poradí, zda je policie na místě nehody nutná či nikoli. Často se mluví o tom, že řidič, který způsobí nehodu, z místa ujede.

Je to bohužel častý trend. Z mého pohledu je to nepochopitelné, protože mnohdy dojde jen k drobné škodě. Někteří řidiči však vědomě ujíždějí, neboť jsou pod vlivem alkoholu. U ostatních to jde na vrub paniky či strachu ze sankcí.

Pokud ale řidič ujede a nehodu neoznámí, je sankce tvrdší. Je potřeba, aby si to řidiči uvědomili a udělali vše pro objasnění nehody.

JIŘÍ PROUZA · narozen 10. dubna 1972 v Trutnově · vystudoval vysokou školu Policejní akademie v Praze · je vedoucím Dopravního inspektoriátu · je ženatý, má syna · rád jezdí na kole a otužuje se · žije ve Rtyni v Podkrkonoší

44

ROZHOVOR PROGRAM SPORTOVIŠTĚ ROZHOVOR

Drsné podmínky vystřídal luxus Nacházejí se v těsném sousedství vedle sebe, takže ten kontrast vás okamžitě práskne do očí. Jedna toho zažila opravdu dost a je to na ní vidět. Stará, oprýskaná, vlhká budova, která však symbolizuje půl století kanoistického sportu v Trutnově. Ta druhá „vyrostla“ na pravém břehu řeky Úpy teprve nedávno, v roce 2016. Hezká a moderní dřevostavba se okamžitě stala chloubou zdejšího vodáckého klubu, přičemž někdo na ni čekal celý život. Úvodním článkem (nejen) o loděnici v Poříčí zahajujeme náš nový seriál o proměně trutnovských sportovišť.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Na horách roztál sníh a lyžaři najednou neměli co dělat. Takže si na letní období našli jinou zábavu - přesunuli se do vody a začali jezdit v lodích.

V Trutnově se psal rok 1964 a nějak tímto způsobem se tady zrodil oddíl spojený s pádlováním v peřejích vody. O rok později vznikl závodní kroužek při ZPA a došlo k uspořádání prvního ročníku Trutnovských slalomů na Úpě u železničního depa. Letos se konal závod s pořadovým číslem 54!

Jedním z první generace závodníků byl Jiří Hák, který si pamatuje, jak původní uskladnění lodí ještě existovalo v učňovském středisku v Mladých Bukách. „Pak jsme dostali starou hasičárnu v Poříčí, kde jsme v podstatě neměli nic,“ upozorňuje v 66 letech stále aktivní závodník na nelehké podmínky, jež doprovázely trutnovské vodáky desítky let. „Já jsem se na loděnici dostal kolem roku osmdesát, a tak, jak to tam vypadalo, to vypadalo 46

dalších dvacet let,“ potvrzuje od února staronový předseda oddílu Pavel Míl.

Největší problém představovalo chybějící sociální zázemí a třeba zatopit v hasičárně se dalo jenom provizorně. „Komín jsme nechtěli přistavovat, to bylo moc složité, tak jsme sehnali vrátnici z VČE naproti pivovaru a žili jsme v tom,“ vzpomíná Jiří Hák, jak se ještě vedle loděnice umístila unimo buňka. Nějaký čas předtím dokonce vodáci pobývali v klasické maringotce, která stála i nad jezem v Horním Starém Městě.

Ti, kdo však v tomto specifickém a skromném prostředí žili dlouho, si prostě a jednoduše zvykli.

Když se ovšem objevil někdo nový, respektive nějací rodiče přivedli své děti a viděli, kam že je to vzali, tak následovalo síto mezi zájemci o kanoistiku ještě předtím, než se šlo pořádně na vodu. „Když někteří rodiče viděli, že jejich dítě tady v mokrých věcech mrzne a pak třeba nastydlo, tak za týden prostě

SLOUPEK KAJAKÁŘE

končilo. A těch případů tady bylo velké množství,“ potvrzuje hospodář oddílu, bývalý předseda a pětinásobný mistr světa ve sjezdu hlídek Aleš Marek. „Na druhou stranu jsme si říkali, že díky tomu, jak ty podmínky byly drsné, tak vydrželi ti nejlepší, a proto výkonnost byla taková, jaká byla,“ tvrdí další člen oddílu Jiří Bolehovský. „Vždyť jsme byli jediný oddíl v Trutnově, který měl suchý záchod, a přesto tu vyrostli mistři světa,“ usměje se Jiří Hák. „Uvidíme, jak se bude dařit dál. Každopádně teď je to velká paráda a jen ať to kvete dál,“ rozplývá se Bolehovský nad novou loděnicí. „Když se k nám donesla zpráva, že se začne stavět, byla to ohromná pecka,“ konstatuje Aleš Marek. Někteří vodáci tomu nemohli uvěřit, že se dočkají. Vedení města ve spolupráci s oddílem totiž dlouhodobě hledalo cesty pro výstavbu či alespoň modernizaci loděnice. Proti původním představám se však na novostavbu nedařilo sehnat dotaci. Takže radní nakonec rozhodli, že loděnici postaví z městských peněz. Za 3,9 milionu korun. Budovat se začalo na podzim roku 2015 a velká sláva s otevřením loděnice se udála 14. června 2016.

V moderní dřevostavbě najdeme klubovnu s kanceláří, kuchyňku, šatnu se sociálním zařízením a sprchami, nad tím je v patře velká půda a vedle zděná část pro sklad lodí. „To zázemí je perfektní.

Na půdě máme nově 42 drátěných skříněk na převlékání,“ upozorňuje předseda Pavel Míl.

Skříňky z pletiva jsou skvělá věc, protože v nich vodácká výstroj může schnout. „Myslelo se na to už v projektu, je tam udělaná přirozená ventilace,“ vysvětluje, že u podlahy jsou nasávací otvory a u stropu takové vrtulky. V garáži se vodákům pro změnu podařilo vymyslet úsporné regály na stání slalomových lodí, čímž se uvolnilo místo ve staré loděnici, která stále do jisté míry plní svou funk-

Matyáš Zieris, reprezentant, který z mládežnických akcí vozil evropské i světové medaile „Byly to super časy, které jsme strávili na staré loděnici, i když tam nebyl záchod, sprcha, topení… Ale i tak nás to jistým způsobem spojovalo. Z poříčských „peřejí“ se dokáží rodit závodníci světové úrovně. Především však náš oddíl vždycky prosperoval díky úžasným lidem, kteří se tam kolem kanoistiky točí a zejména jejich zásluhou se teď noví příchozí mohou těšit na zázemí hodné vývoje skvělých závodníků, ale i vodáků a především dalším lidem, kterým voda změní život, jako nám všem.“ ci. „I když to z venku nevypadá, podařilo se nám v minulosti budovu stabilizovat. Teď se snažíme sehnat nějaké nové finanční prostředky, abychom ji mohli trošku zrenovovat,“ plánuje Pavel Míl a dodává, že někdejší hasičskou zbrojnici nechtějí zbourat, ač se o tom mluvilo. „Máme k ní vztah a bereme ji jako symbol trutnovské kanoistiky.“ Nicméně s přibývajícími úspěchy v poslední éře se stará loděnice stávala limitem v dalším rozvoji.

Nová loděnice otevírá cestu k rozšíření základny, kterou v současné době tvoří 85 členů, z toho aktivně závodí tři desítky. Oddíl zároveň spolupracuje se školním Yetti clubem z 3. ZŠ Komenského. „Když budu mluvit o tom, že sport má být radost a volnočasová aktivita hlavně pro mládež, tak myslím, že v našem oddíle se blýská na lepší časy,“ tvrdí Aleš Marek.

Trénovat k loděnici však jezdí i lidé z jiných oddílů, Úpa tady totiž nabízí jednu z mála přírodních kvalitních vod, která když na jaře teče, připomíná lehčí kanál. A všichni nyní pějí slova chvály i na loděnici. Aby ne, když se při její stavbě Trutnováci nechali inspirovat v Norsku. Charakteristickými prvky jsou především kulatá okénka, která známe ze starých plováren. „Ten styl se opravdu povedl, za to patří dík Petrovi Benešovi, který to měl za naši stranu na starost a dohlížel na to,“ říká Pavel Míl. Současné zázemí prostě nabízí pro vodáky veškerý komfort. „Jsem rád, že už nebudeme zažívat ty dřevní doby, kdy člověk pádloval na jaře, sněžilo, foukal vítr a my jsme se převlékali ve studených prostorách. Nestačilo, že člověk to utrpení zažil na vodě, ale pak ještě jednou. Představa, že se teď svléknu a osprchuju v teplé vodě, je luxusní,“ povídá bývalý předseda oddílu Martin Zieris.

47

ROZHOVOR

PROMĚNY TRUTNOVA

Hrob gardového staršiny Perečkova ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na snímku z roku 1948 je zachycena čestná stráž trutnovských skautů u hrobu gardového staršiny Nikolaje Perečkova, který v roce 1945 jako příslušník Rudé armády nešťastnou náhodou zahynul v Trutnově na dnešním Jiráskově náměstí. Skaut napravo od pomníku je Miloš Trýzna, dnes známý trutnovský výtvarník.

Hrob gardové staršiny Perečkova se nacházel v jihovýchodní části náměstí pouhé tři roky. Dne 8. května 1948 byly totiž jeho ostatky odsud převezeny na trutnovský hřbitov.

48

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Snímek z kurzu sebeobrany policistů v Trutnově VLASTIMIL MÁLEK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

kol o r t k e l e í Testován

8 1 0 2 .

5 .

12 9 -16 Úpice 00

00

Ke každému novému kolu 2 roky péče ZDARMA

Ve sbírce fotografií Muzea Podkrkonoší v Trutnově patří mezi velké zajímavosti bezpochyby tablo s 21 snímky pořízenými během kurzu sebeobrany uspořádaného pro příslušníky státní a městské policie v Trutnově v říjnu 1913. Jednalo se konkrétně o nácvik technik japonského bojového umění Jiu-jitsu. Snímky pořídil místní fotograf Franz Spatzier a na ukázku zveřejňujeme alespoň jeden z nich.

018 l Apache 2 o k ro t k le e Kč testování až 5.000 ě t o n d o h dárek v la elektroko čení k nákupu vního oble o t r o p s j e výprod

Jízdní kola Elektrokola

49

Puškinova 546, Úpice

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 5.

2. 5.

3. 5.

4. a 5. 5.

4. a 5. 5.

6. 5.

6. 5.

7. 5.

8. 5.

9. 5.

10. 5.

11. a 12. 5.

11. 5.

12. a 13. 5.

13. 5.

14. 5.

15. a 16. 5.

16. 5.

17. 5.

19.30 19.30 19.30 17.00 19.30 17.00 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 17.00 19.30 19.30 17.00 19.30 19.30 10.00 19.30

Dvě nevěsty a jedna svatba Můj syn Scream For Me Sarajevo V husí kůži Tiché místo Sherlock Koumes Avengers: Infinity War Miami TGM Osvoboditel Grygar Gaugin Půlnoční láska Dvě nevěsty a jedna svatba Pomsta Kluci z hor Příslib úsvitu Souboj pohlaví Omalovánky Bufo Alvarius The Underground Secret

Z filmu Deadpool 2

18., 19. a 20. 5. 17.00 18., 19. a 20. 5. 19.30 21. a 22. 5. 19.30 Z filmu: Čertoviny 23. 5. 19.30 24. 5. 19.30 25. 5. 16.30 25. 5. 19.30 26. a 27. 5. 17.00 26. 5. 19.30 27. 5. 19.30 28. 5. 19.30 29. 5. 19.30 30. 5. 19.30 31. 5. 19.30

Hledá se princezna Deadpool 2 Jak napálit banku Taxi 5 Švéd v žiguliku Solo: A Star Wars Story Gangsterdam Psí ostrov Solo: A Star Wars Story Solo: A Star Wars Story (3D) Na krátko Ismaelovy přízraky Deadpool 2 Plážoví povaleči

V Lékárně Na Horské, Horská 64, Trutnov Po–Pá 7:30–18:00, So 8:00–12:00

Bezplatné DERMOKOSMETICKÉ poradenství v lékárně Dr.Max

V lékárně v Albertu, Žižkova 515, Trutnov Po–Ne 8:00–20:00 hod.

A SLEV 20 %

BARIÉSUN Velmi vysoká ochrana pokožky před slunečním zářením.

Sleva 20 % na všechny kosmetické přípravky značky Uriage produktové řady Bariésun.

PÍT SE BUDE

SOBOTA

9/6/2O18

TRUTNOV / Krakonošovo náměstí

Barbora Poláková Voxel Benjaming´s Clan

Vladimír Mišík & ETC Police Symhony Orchestra

Kabát revival – Vaťák

17O Kč 2OO Kč

PŘEDPRODEJ NA MÍSTĚ VSTUPENKY ONLINE

DĚTI DO 1OO CM V DOPROVODU RODIČŮ ZDARMA AKCÍ VÁS PROVEDE LUCIE PETERKOVÁ (MODERÁTORKA ČRO HRADEC KRÁLOVÉ) E-MAIL: INFO@PIVOFEST.CZ / TEL.: 777 642 OO9 ZÁKAZ VSTUPU SE ZVÍŘATY

WWW.PIVOFEST.CZ

HLAVNÍ PARTNEŘI