Trutnovinky - magazín listopad 2016 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | Listopad 2016 | zdarma

Dobrou chuť!

trutnov • www.kasperkovo.cz

buduj s námi tým

Kasper kovo s.r.o. přijme pracovníky na pozici

Svářeč

mzda až 36 000 Kč (+ náborový příspěvek 10 – 18 tisíc Kč)

Obsluha ohraňovacího lisu mzda až 38 000 Kč (+ náborový příspěvek 10 tisíc Kč)

konstruktér

mzda až 40 000 Kč

Strojní zámečník

mzda až 33 000 Kč (+ náborový příspěvek 10 tisíc Kč)

TEL.: +420 499 827 163 Mob.: +420 731 192 923 mail: d.papikova@kasperkovo.cz

Editorial Magazín připravovaný s chutí HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor K jídlu a občas i k vaření mám kladný vztah. Rád si dám třeba na rozmanité způsoby upravené mořské ryby, mám rád těstoviny, drůbeží i krůtí maso, klidně i smažený sýr. Nebylo tomu tak ale vždycky. V dětství byl můj vztah k jídlu vyloženě negativní. Skoro nic mně nechutnalo. Asi nejméně rajská polévka, čočka a už vůbec ne maso. Toho jsme měli bohužel dostatek, protože prarodiče měli hospodářství plné nejrůznějších zvířat. O sousta, která jsem před přísným otcem schovával po kapsách, jsem se dělil s psem Borkem. Z toho vyplývala i moje tehdejší podváha, byl jsem kost a kůže. Dnes je to ale úplně jinak. Velký jedlík sice nejsem pořád, ale dobrým jídlem nikdy nepohrdnu. Proto jsem s kolegou s chutí připravoval i listopadový magazín, který je zaměřen právě na jídlo, vaření a gastronomii. Máte se určitě na co těšit. Tak dobrou chuť!

HLAVNÍ ROZHOVOR: ŠÉFKUCHAŘ TOMÁŠ LEVÝ / STR. 6 11

BLOGERKA CHMELAŘOVÁ

ŘEZNÍK HAMPL

STR. 12 14

STR. 20 23

VEGETARIÁN HOLMAN

BEZDOMOVEC SLÁVEK

STR. 30 32

STR. 44 47

Vydavatel: TN Média s.r.o., IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Svatojánské náměstí, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel: 499 941 941, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Veronika Prchlíková, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Monika Chmelařová.

PREVENCE w

r t a k t r u t n ov

Jak vládnete v kuchyni? Petr Chytráček, hokejista Jsem král kuchyně. Pokud nejsem na hokeji nebo v práci, trávím čas v kuchyni, protože moje drahá polovička kouká se synkem na televizi a válí se v posteli. Ne, a teď vážně! U nás vládne v kuchyni má drahá, ale pokud je čas, tak i já rád uvařím něco dobrého. Hlavně, když to pak můžu sníst. Až na omáčky zvládnu tak nějak všechno, hodně si potrpím na silné vývary. Z jídel neodolám babiččině svíčkové, ale nejradši mám pořádný steak. Jana Klempířová, softballová trenérka Nesnáším nakupování, jakýkoliv nákup je pro mě ztráta času. Vždy si napíši seznam, co je potřeba koupit, samozřejmě ho zapomenu doma a improvizuji. A to je i na vaření to nejlepší. Nemám na to moc času, téměř každý víkend se potuluji po různých hřištích, proto, když jsem doma a můžu vařit, si to užívám. Moje dcery mě naučily o jídle víc přemýšlet, takže nyní čím dál častěji sahám po zelenině, ovoci, luštěninách. Rády spolu pečeme cukroví nebo zavařujeme, děláme marmelády. Letos se nám povedla naprosto úžasná dýňová. Už se těšíme na pečení vanilkových rohlíčků a raw cukroví. Oblíbené jídlo? Koprovka.

Michaela Tošovská, asistentka Už od malička jsem okukovala kuchyň víc než pohádky a trávím tam času víc než dost. Baví mě vymýšlet vždy něco jiného. Hlavně ráda peču a zdobím. Mé nejoblíbenější české jídlo je guláš s pěti. Tomáš Seidl, provozní restaurace V kuchyni se cítím výborně! Baví mě zkoušet moderní recepty a snažím se používat čerstvé a kvalitní suroviny. Nejraději dělám ryby a těstoviny. I když se mi občas podaří uvařit pořádný blaf, většinou jsou talíře prázdné. V kuchyni vždy najdu chvíli relaxace a hromadu špinavého nádobí. Nejraději mám kančí guláš s domácími bramboráky. Veronika Prchlíková, grafička Abych pravdu řekla, vaření mě nikdy moc nebavilo, ale postupem času tomu přicházím na chuť. Snažím se vařit jídla, která se dají jíst dva - tři dny, abych nemusela vařit další den znovu. Nejraději dělám takové ty chuťovky na posezení, k filmu a podoboně. Sem tam i nějaký ten dezert. Jaké jídlo mám nejraději? Svíčkovou.

OSOBNOST

Jsem pyšný, že se živím rukama Vyhlášený šéfkuchař Tomáš Levý si na živobytí vydělává už dlouhá léta v Praze, ale své kořeny má v Trutnově. Zakládá si na poctivém přístupu a dobře odvedené práci. „I koprovka musí být pro hosta hravá,“ říká muž, který nedá dopustit na českou kuchyni. MICHAL BOGÁŇ, FOTO: ARCHIV TOMÁŠE LEVÉHO

Kolik rozhovorů o vaření jste už poskytl? Tak žádnou statistiku si nevedu, ale určitě by se to dalo spočítat na prstech obou rukou. Ale to beru jen ty rozhovory, které za něco stály a bavily mě. Nemám rád rozhovory typu, kde se mě někdo ptá, co rád vařím, i když ono se to dá samozřejmě rozvést. Na druhou stranu, ale na co se také chcete ptát kuchaře, že? Co třeba na to, kdy jste něco naposledy připálil? Ty jo, nevím. Včera jsem připravoval takové speciální oplatky na jednu barmanskou soutěž, protože ve firmě máme Black Angeľs bar, což je vlastně jeden z top českých barů. Tak možná tam to bylo s tím připálením trošičku na hraně. Jinak za dvacet let v restauraci se už takové věci moc nedějí. Člověk se už ani moc nepálí, neřízne, protože z těch pohybů se stává rutina. A ještě na začátek jedna otázka na tělo. Kdy si za vámi přišel nějaký host stěžovat na jídlo? Český host je ve smyslu zpětných vazeb hrozná konzerva. Díky sociálním sítím, které beru jako nutné zlo, to funguje tak, že vám to dnes málokdo řekne do očí a pak si třeba napíše recenzi na facebook, že mu to nechutnalo. Naštěstí mě dlouhodobě žádné reklamace, jestli se to takhle dá nazvat, nepostihují. S hosty se snažím komunikovat, takže 6

dostávám zpětnou vazbu. Za poslední léta si nevybavuji, že by mi do očí někdo řekl, že to bylo špatné. Většinou ty reklamace jsou spíš ve smyslu toho, že lidem úplně nesedla kombinace, mohlo to být složité, netradiční, nebo to nečekali. Dám příklad takový brzlík. Mysleli si, že to zvládnout sníst, ale nesnědli. Když jsou ti lidé diplomati, tak se třeba i omluví, že si špatně objednali. Jakých chyb se nejčastěji dopouštějí kuchaři? Myslím, že všichni bychom se měli věnovat jídlu, v jaké zemi žijeme. Spousta českých kuchařů se také snaží připravovat jakoby pokrmy prvodojmové, kdy spíš hledí na to, aby to vypadalo, lidé si to fotili a chuť odsunou na druhé třetí místo. Zapomíná se hledět na sezónnost, což si myslím, je velká chyba. A nehledí ani na to, že kolikrát ty kombinace jsou takové, jako když vaří pejsek s kočičkou. Suroviny na talíři pak dohromady nedávají

smysl, a dovolím si použít výraz, že je to taková navoněná bída. Předpokládám, že vy jste se za dvacet let praxe už zbavil veškerých nešvařů? Ve svém životě se snažím dělat věci, které mají smysl, a k tomu také přistupuji v kuchyni. To znamená, že pokud si otevíráme restauraci s tím, že dáváme světu na odiv, že budeme vařit z českých surovin, tak prostě holt tu krevetu do toho nebudu nikam cpát. Nebude to potřeba, nebudeme to dělat, já to v životě nikdy nechci dělat. Pokud si budu chtít dát krevetu, tak půjdu do sushi baru nebo asijské restaurace. Rozhodně to nebudu zapojovat do svého jídelního lístku. Co když v budoucnu dostanete nabídku do restaurace, která to po vás bude vyžadovat? Tak to nevím, jak bych na to reagoval. Teď mě ale strašně baví to, že naše republika zaprvé historicky patřila mezi top světové kuchyně. Díky svému poctivému přístupu. Byli jsme hodně blízcí francouzské kuchyni. Zadruhé mě moc baví, že naše země je úrodná. Vyrojila se spousta zajímavých farmářů. Myslím, že co se týče surovin, tak jsme konkurenceschopní světu. I dezerty třeba chceme dělat z českých surovin, protože se nám teď podařilo sestavit i perfektní tým cukrářů, kteří mají zadání na dezerty tak, aby měly kontinuitu s Českou republikou. V tuto chvíli například hledáme i české dodavatele čokolády. Koblihu zná každý, ale u nás bude v netradičním pojetí, například s jeřabinami, aby to bylo nápadité a bavilo to jak hos-

TOMÁŠ LEVÝ Narodil se 22. července 1979 ve Vrchlabí, ale žil v Trutnově až do vojny. Ještě předtím, než odešel do Prahy k hradní stráži, vystudoval na kuchaře v Teplicích nad Metují. Po návratu z vojny pracoval v Trutnově dva roky na Deltě, pak rok v Hradci Králové a znovu se vrátil do Trutnova, kde přiložil ruce k dílu při otevření restaurace Radnice, která se tenkrát poprvé zrekonstruovala a byla ve městě restaurací číslo 1. To už ale věděl, že Trutnov pro něj bude malý, a tak zkoušel oslovovat šéfkuchaře v Praze a dostal nabídku od Dušana Jakubce ve Flambée, v té době jedné z nejdražších restaurací. V hlavním městě zakotvil a už je tam jedenáct let. Mimo jiné stál u zrodu dnes již michelinské restaurace La Degustation. Pracoval také v jednom z nejvyhlášenějších českých barů s restaurací Infinity, odkud si na dva roky odskočil na Pálavu do projektu Cafe Fara. Teď už je zase dva roky zpět v Praze, kde tento měsíc bude otevírat restauraci Deer.

ta, tak personál. Bude to hodně na přemýšlení, ale vypadá to, že všechno je na dobré cestě. Proč jste se vlastně stal kuchařem? Asi díky tomu, že mamka doma dobře vařila a bylo o nás vždy dobře postaráno. Tím asi u mě vznikla láska k jídlu. A na základní škole mi bylo i taktně naznačeno, když jsem řekl paní učitelce, že bych se chtěl živit jako profesionální hokejista, že v České republice profesionální sportovci neexistují, tenkrát těsně před pádem komunismu. Mu-

Komplexní služby pro profesionální gastrotechnologii ODBORNÁ PRODEJNA SPECIALIZOVANÝ SERVIS & BAZAR PROJEKCE, PŘÍPRAVA & REALIZACE ŠKOLICÍ STŘEDISKO & DEMO KUCHYNĚ 499 846 345

info@gastpro.cz

www.gastpro.cz

sím ale říct, že po těch dvaceti letech v kuchyni mě to baví čím dál tím víc. Postavu na hokejistu ale máte… Tíhnul jsem dlouho vrcholově i k basketbalu, ale teď jsem pyšný na to, že se živím rukama. V jednom rozhovoru, kde se vás ptali, co byste poradil svému patnáctiletému já, jste řekl, ať jde na kuchaře, ale ne v České republice. Co jste tím myslel? Mám možnost cestovat a srovnání se zahraničím je tristní. U nás je tento obor zaškatulkovaný do skupiny lidí, kteří jsou lemplové, hlupáci a tak dále. Tradovalo se, nevím, jak je to teď, ale vždycky se říkalo, že já mám syna blbce, tak ho dám na kuchaře. Byl jsem několikrát ve Francii a zúčastnil jsem se tam i jedné významné soutěže, kde jsem viděl, jak funguje tamní školství v gastronomii, co mají studenti k dispozici, jak se nahlíží na lidi v rondonu. Francouzští kuchaři patří mezi sortu, kterou bych srovnával s top českými manažery. V západní Evropě celkově je kuchař prestižní zaměstnání, nebo ve Skandinávii, která je teď naprostá špička v gastronomii. Ti všichni jsou uznávaní, tady je to naopak. Doufám, že aspoň naše děti se přiblíží k tomu, aby byl náš obor tak prestižní, abychom měli lepší finanční podmínky. Kuchaři v České republice nemají dobré platy? Hodně se to zlepšilo, ale pořád patříme do kategorie lidí, kteří mají přiznané životní minimum. A co si budeme povídat s tím jít do banky, je naprostá utopie. Ale inzerátů, že se hledá kuchař, najdete hodně, ne? Zájem o kuchaře je, ale lidé to nechtějí dělat. Když máte na pásce přiznaných deset tisíc, nezavání to úplně prestižním zaměstnáním. Vařil jsem v Kodani, platy tam jsou pětinásobné a každý řadový kuchař vlastní byt. Tady je to naopak. Vlastní byt má deset dvacet procent kuchařů, zbytek musí být v podnájmech. Kdo vás ve vaší profesi nejvíc ovlivnil? Co se týká České republiky, tak jsem si nejvíc vzal a inspiroval mě svým přístupem pan Sahajdák v La Degustation. Od začátku, kdy jsme tam vařili, k nám jezdili farmáři a vytěžovala se Česká republika. Do Prahy přijel farmář z Krkonoš a přivezl jogurt, který se teoreticky mohl koupit v Makru. Ze Šumavy přijel pan v montérkách a v novinách měl zabalené čerstvé ryby. Takhle se tam vařilo, vaří

a vařit bude. Dál mě velmi ovlivnil pan Jakubec ve Flambée, což bylo moje první angažmá v Praze. Tenkrát to byla jedna z nejdražších restaurací a nescházelo moc, aby jako první dostali michelinskou hvězdu. Hodně jsem se naučil v Kampa Parku, kde bylo 300 rezervací denně a zvládlo se to ve velmi vysoké kvalitě. Tehdejší šéfkuchař to velmi šikovně ukočíroval. Na které jídlo z dětství vzpomínáte nejraději? Určitě na omáčky, které byly různorodé. U nás bylo normální, že se šlo o víkendu na houby a v neděli z toho byl oběd. Jsme Krkonošáci. Na tom malém městě, vůbec v Trutnově, se lidé znají, takže třeba tatínek nosil domů čerstvé pstruhy a podobně, mamka nám z toho udělala večeři. Co vám chutná? Chutná mi úplně všechno jídlo, jenom držky mi nechutnají. Co myslíte, že je váš majstrštyk? Svíčková. A rád pracuji netradičně se sladkovodními rybami tak, aby se třeba nemusely tepelně upravovat, což se úplně v České republice neděje. Snažím se s tou surovinou pracovat minimálně, aby v ní zůstal ten nejpřirozenější výsledek z té dané suroviny. 9

OSOBNOST

Vnímají Češi jídlo stále jen jako „zdroj energie“ nebo již také jako zážitek, za který si zaplatí? Já to vidím tak půl na půl s tím, že už se pomaličku ten pomyslný jazýček začíná převažovat a lidé už si rozmýšlejí, kde peníze utratí. Už jdou za zážitkem, za něčím netradičním. Jestli je to hravé, jestli vidí kuchaře, jestli mají možnost být v kontaktu s kuchyní. Ale na druhou stranu co si budeme povídat, spousta lidí chce kilovou porci a odcházet se žlučníkovým záchvatem. V ten moment to vidí, že je to správně. V první řadě by to ale mělo být všechno dohromady. Odcházet se zážitkem, mít příjemně v žaludku a dostat do sebe zdravé potraviny, aby vám nebylo zle. Kuchař může hostovi velmi dobře ublížit, z jídla může i pomalu zabít. Je to obor náročný v mnoha aspektech. V dnešní době, kdy je internet, tolik časopisů, knih a pořadů o jídle a o tom, jak co zpracovat, by ale vaření zase nemuselo být nějaký oříšek, ne? Jestli si někdo myslí, že obor, kde stojíte dvanáct hodin na nohách, ve standardně čtyřiceti až šedesáti stupních, v totálním stresu, hluku, mastnotě…

RESTAURACE DEER V rukách Tomáše Levého vzniká v pražském hotelu Iron Gate (Michalská 19) nový projekt, který světlo světa spatří již tento měsíc. Nová restaurace v objektu (zapsaném v památkovém ústavu jako Dům u dvou jelenů o jedné hlavě, od toho anglický název Deer) s osm set let starou historií nabídne lidem velmi atraktivní moderní českou kuchyni. Koncept restaurace bude spočívat v tom, že chce vařit ze surovin, které jsou jak současně, tak historicky charakteristické pro naši republiku. Ale zároveň nejsou úplně tradiční, známé a nejsou na jídelních lístcích českých restaurací. „Například budeme připravovat sladkovodní ryby, které se u nás moc nepoužívají, sbíráme jeřabiny, houby, inspiraci hledáme ve starých knížkách, za zmínku stojí třeba tuřín. Budeme vařit z toho, z čeho by se měla česká kuchyně skládat, ale čeští kuchaři z toho vařit nechtějí,

Jestli tohle někomu přijde jednoduché se naučit, tak já ho během jednoho dne vyvedu čistě z míry. Ono je ale vařit a vařit. Jedna věc je sledovat Masterchefa, soutěž totálně sestříhanou, a druhá věc je realita, jak my říkáme, na lince. Pořad Ano, šéfe! se vám líbí? Myslím si, že mohl skončit trošičku dřív. Už se ty série moc natahují a lidem nemají co dát. Jaký je váš pohled na trutnovské restaurace? Velmi smutný. Doby, kdy jsme se snažili prorazit tenkrát s Radnicí, jsou dávno pryč a Radnice se teď, myslím, znova podruhé potřetí nějakým způsobem obrodila. Gastronomie v Trutnově a okolí je velmi tristní. Jediný, kdo asi trošku vybočuje, tak je v mých očích Enzian v Peci. Byl jsem tam nedávno, ale už to také není to, co to bývalo. A pak se nám s kolegy líbí v Čisté u Horek, kde je taková ta poctivá česká restaruce - U Červinků. Jinak se opravdu divím. Asi se na důchod budu muset vrátit a udělat tam prostě tradiční krkonošskou restauraci s políčky. Já vůbec nevím, kde bych si měl v Trutnově jít na dobré kyselo, protože si myslím, že ho tam nikdo nedělá. Jaký důvod za tím vidíte, že to tak není? Zaprvé není tržní síla. Lidé do restaurací nechodí. Jdou v pátek večer a v sobotu na pivo a možná na něco k pivu. Zadruhé ty restaurace nemají tvář, nejsou vtipné, zábavné, chybí mi tam autentičnost. Ono to ale není jen o jídle, ale třeba i ser10

Group, což je vlastně rodinná firma, která má další tři podniky, které jsou na českém trhu velmi silné. To nám velmi pomůže. A potom jsme samozřejmě na úžasném místě, v úžasném objektu, který má krásnou historii, takže ty příběhy můžeme spojit. Věříme tomu, že díky naši poctivé práci a týmu, který se podařilo dát dohromady, se ukážeme v tom nejlepším světle. Vždycky je rozhodující spokojený host a co dostanete na talíři. Možná by vám ani nevadilo, že sedíte někde v nádražní hale. Když dostanete super jídlo, je potom přeci vždy hezky na světě. protože pro ně je asi nějakým způsobem pořád atraktivnější si vzít krevety nebo tuňáka a něco z toho vyrobit. My jdeme spíš cestou na oko méně kvalitní restaurace, když na jídelním lístku budeme mít i ty vnitřnosti,“ říká Tomáš Levý.

visu a třeba o tom, co má na sobě. Já si myslím, že kdyby tam někdo otevřel restauraci s nějakou krkonošskou kuchyní a oblékl personál na place do dobového oblečení, což jsme právě kdysi dávno měli v Radnici a měli jsme plno, tak by to byla cesta k úspěchu. Nikdo to tam teď nedělá. V mém rodišti je restaurace, nechci jmenovat, která plácá páté přes deváté, vaří z lososa a podobně. Nechápu proč. Jsme v Krkonoších, které jsou stále plné turistů, tak proč jim nenabídnout místní suroviny. Věřím, že bych se tam s farmáři určitě domluvil, aby pro mě začali něco pěstovat. Já jsem bral na Pálavu zeleninu z Vysočiny a zajeli prostě za mnou sto kilometrů. Bral jsem drůbež kousíček od Pardubic a paní za mnou jezdila dvě stě kilometrů. Určitě by osmdesát kilometrů zajela i do Trutnova. Všechno je to otázka na lidi, kteří to provozují. Já za tím vidím lenost.

Jaký je váš gastronomický sen? Vlastní restaurace, to je sen každého kuchaře, ale není potřeba to uspěchat. Kdo to uspěchá, tak pak zpláče nad výdělkem. Já jsem spokojený u svého současného zaměstnavatele. Možná se jednou do budoucna vrátím obrodit tu krkonošskou kuchyni, protože jak jsem vám řekl, tak díra na tom trhu je obrovská. Každopádně, pokud někdy budu mít vlastní restauraci, tak na devadesát procent mimo Prahu kvůli přírodě.

Spoleènost RELKO s.r.o. v Trutnovì, pùsobící dlouhodobì na èeském i zahranièním trhu jako velkoobchod pøístrojù a pøíslušenství do rozvadìèù a elektroinstalaèního materiálu pøijme zamìstnance na pozici:

Obchodnì technický referent Tvorba nabídek, zpracování poptávek a objednávek Udržování kontaktu se stávajícími zákazníky Vyhledávání nových obchodních pøíležitostí Získávání informací o trhu a konkurenci

Co je na konci roku 2016 hitem v gastronomii? Za mě se snažit vytěžit z prostých surovin maximum. U nás využíváme třeba i odpad ze zeleniny, slupky a podobně. Teď jsme udělali například výbornou zmrzlinu ze slupek z červené řepy, předtím jsme měli výbornou zmrzlinu z jehličí. Sušíme slupky z cibule, z kterých pak uděláme prach a ochucujeme tím pokrmy. Poctivý přístup a udržitelnost.

Požadujeme: SŠ/VŠ vzdìlání v oboru elektro (praxe výhodou) Zkušenosti s obchodní èinností Dobrá znalost práce na PC (Excel, Word, Outlook) Znalost AJ na komunikativní úrovni výhodou Technické myšlení a komunikaèní schopnosti Spolehlivost, ØP skupiny B

Otevíráte novou restauraci v místě, kde je jedna vedle druhé. Čím chcete lidi upoutat? Máme obrovskou devízu, že jsme součástí Bauer

Nabízíme: Pracovní smlouvu HPP Zázemí a jistotu prosperující spoleènosti Nástup ihned nebo dohodou

Strukturovaný životopis zasílejte na info@relko.cz Relko s.r.o., Roty Nazdar 500, Trutnov, tel. 499 851 120

NÁPADY Z KUCHYNĚ

Blogerka připravuje „food“ rubriku HYNEK ŠNAJDAR MONIKA CHMELAŘOVÁ

Vaření, jídlo, gurmánské zážitky, gastronomie… To je to, co hýbe světem. Kdo by si nerad dal něco dobrého? Kdo by neochutnal nějakou tu specialitu? Skoro každý. Ale mnohým prostě nebylo dáno, tak se musí spokojit s tím, že jim někdo uvaří či zajdou na nějakou dobrotu do restaurace, kavárny či cukrárny.

180 g másla, 150 g cukru, lžíce vanilkového cukru, 200 g polohrubé mouky, 2 lžíce kakaa, lžička prášku do pečiva, 100 ml smetany 3 vejce, 3 malé hrušky Máslo, cukr, žloutky a kakao smícháme dohromady.Přidáme smetanu. Zvlášť si ušleháme bílky, které postupně přidáváme s moukou a kypřícím práškem do těsta. Těsto nalijeme do formy. Na závěr hrušky vložíme do těsta. Koláč pečeme v předehřáté troubě při 180 stupních.

Trutnovinky už nějakou dobu pronásleduje myšlenka založit na svém webu pravidelnou „food“ rubriku, která by poškádlila mlsné jazýčky čtenářů. Blogerka Monika Chmelařová, která na svém blogu Vintagelover.cz sice píše hlavně o bydlení, zahradě, renovacích starých věcí a vyrábění dekorací, se ale nevyhýbá ani chuťovým pohárkům. Právě tato královehradecká rodačka, které se líbí Trutnov a ráda čte magazín Trutnovinky, nám nabídla své služby. Vše vypukne během listopadu, kdy na našem webu čtenáři najdou novou pravidelnou rubriku, kterou bude plnit neotřelými recepty právě blogerka Vintagelover. „Ráda se o ně se čtenářkami i čtenáři podělím a doplním je fotografiemi pochutin. Spíše než nějaká komplikovaná jídla, to budou takové chutné drobnosti,“ říká Monika, která nám ochotně poskytla krátký rozhovor a několik prvních receptů. Proč ses rozhodla spolupracovat s Trutnovinkami? Protože mě zajímá jídlo a vaření, napadlo mě, že bych do Trutnovinek mohla přispívat. Poskytovala bych recepty s fotografiemi, které by byly součástí pravidelné rubriky na webu a facebooku. Byla bych ráda, kdyby si to, co nabídnu, čtenáři podle receptů sami vyzkoušeli a podělili se s ostatními o své nejen chuťové dojmy. Samozřejmě by bylo milé, kdyby přišli sami s nějakým receptem. Myslím si, že by to čtenáře mohlo bavit. Co říkáš na náš magazín? Objevila jsem ho teprve nedávno, myslím, že to je tak něco přes rok. Moc se mi líbí, že je velmi pestrý, zajímavý, reprezentativní, má bezvadnou grafiku

Jablka nakrájíme na silnější plátky, ve spodní části jablkového plátku prostrčíme dřevěné nanukové dřívko. Poté jablka obalíme v rozpuštěné čokoládě na vaření a nakonec je posypeme nakrájenými vlašskými ořechy. Necháme vychladnout a podzimní mňamka je na světě.

500g dýně Hokaido, 2 lžíce olivového oleje, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 1 malou chilli papričku, 750 ml vody, pepř, sůl, 150 ml smetany ke šlehání, 1 rohlík Na pánvi rozehřejeme olivový olej. Opečeme na něm cibuli, česnek, chilli papričku, osolenou a nakrájenou dýni Hokaido. Vaříme pomalu 10 minut, až dýně lehce zezlátne a změkne. Opepříme, zalijeme vodou a vaříme asi 8 minut. Potom sejmeme z ohně a polévku rozmixujeme dohladka, vmícháme smetanu. Nakonec podle chuti osolíme a podáváme s krutonky (kostičky z rohlíku osmažené na olivovém oleji dozlatova).

a dobrý formát. Dá se strčit do kabelky. Na nic podobného jsem ve srovnatelně velkém městě nenarazila. Čtu hodně rozhovory a také je skvělé, že se magazín zabývá tématy. Například nedávné téma o zdravotnictví bylo velmi dobré a bezvadně redaktorsky zpracované. Doufám, že to vydání bylo čtenářsky úspěšné a věřím, že stejně úspěšné bude i listopadové gastronomické téma. Máš nějaký vztah k Trutnovu? Už v dětství jsem s rodiči do Trutnova jezdila, protože jsme vyráželi lyžovat do Krkonoš. Vždycky jsme se tady zastavili a někde si něco dobrého dali. Už je to ale dávno, město se od té doby hodně změnilo a vyrostlo do krásy. Je opravdu moc hezké. Jsi známá blogerka. Mimo jiné právě recepty dobrot jsou také tvojí doménou. Ano. Přiznávám, že velmi ráda vařím, peču a připravuji různé sladkosti a dorty. Nevyhýbám se ani experimentům a klidně se nechám, když mě to zaujme, inspirovat ostatními. To, co vytvořím, dříve než to se svými přáteli sním, vyfotím. Než ale zmáčknu spoušť, vše podle svého vkusu naaranžuji. O výsledek se ráda se všemi krátkým komentářem a fotografiemi podělím na svém blogu Vintagelover.cz. 13

NÁPADY Z KUCHYNĚ

Zvenčí je pevný, uvnitř pěnově měkký. Tyhle sněhové maxipusinky nemají konkurenci… Tentokrát jsem postupovala trochu jinak. Místo placatých bílkových korpusů jsem z bílku vytvořila „misku“. Po upečení jsem ji naplnila šlehačkou a ovocem. Dort se dá lépe krájet a stále drží tvar… Na korpus: 4 bílky 225 gramů cukru krupice 2 lžíce kukuřičného škrobu 1 lžíce vinného octa

Na náplň: 4 decilitry šlehačky na šlehání 200g jakéhokoliv ovoce Nejlepší jsou jahody

Postup:

Bílky ušleháme do pevného lesklého sněhu, který dělá špičky. Zašleháme do něj cukr, pak přimícháme škrob a nakonec ocet. Vzniklou hmotu lžící přemístíme na hromádku na plech vyložený pečícím papírem. V hromádce nejprve vyhloubíme lžící „misku“ a potom obrácenou stranou lžíce vytváříme po vnějším obvodu strukturu a vytahujeme špičky na horní hraně „misky“. Hotový korpus ihned vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C. Teplotu zmírníme na 120 °C a korpus pomalu sušíme 80 minut (korpus je usušený, když jde snadno odloupnout od pečícího papíru). Smetanu ušleháme do tuha. Ovoce omyjeme a pokrájíme na drobné kousky. Upečený korpus necháme vychladnout, opatrně z něj sloupneme pečící papír, naplníme ho šlehačkou a ozdobíme ovocem.

Založeno 1045 m n. m. v Malé Úpě. Pivovar Trautenberk je nejmladším přírůstkem do rodiny krkonošských minipivovarů. Vaříme pivo bez pasterizace a filtrování, osvěžující, řízné a hořké tak akorát. V naší stálé nabídce je světlý ležák Trautenberk 11, polotmavý speciál Trautenberk 13 a svrchně kvašený speciál Trautenberk 14 – APA.

V prosinci pro vás otevřeme restauraci a hotel. 14

www.pivovar-trautenberk.cz

HVĚZDA POZVÁNKA

Zážitková gastronomie v Peci pod Sněžkou Gastronomické dny šéfkuchaře hotelu Horizont Jiřího Švestky tradičně zpestřují období před zahájením zimní sezóny v Peci pod Sněžkou, a to nejen ubytovaným hostům hotelu Horizont, ale zejména místním a regionálním návštěvníkům. Probíhají pouze jednou ročně, ale zážitek zpravidla zůstává na celý rok. Milovníci dobrého jídla a vína si tak mohou do kalendářů zapsat víkend 9. 12. - 11. 12. 2016, kdy se koná již 11. ročník této akce.

stačního menu, ale i další speciality, připravované naším kuchařským týmem exkluzivně pro tento víkend. Jak dlouho trvá příprava na podobnou akci? Příprava je náročná, musíme vymyslet a odzkoušet tolik jídel, jako bychom připravovali nový jídelní lístek. A z nich pak vybrat ta, která budeme na Gastronomických dnech podávat. Zároveň je to velká příležitost pro naše kuchaře, vyzkoušet si nové věci a popustit uzdu své kreativitě a fantazii. Některé z jídel pak následně zařadíme i do stálého jídelního lístku. Kde berete inspiraci? Vymýšlení receptů je kolektivní práce nás všech, kuchařů. Já sám rád pátrám i v hodně starých kuchařských knihách a vycházím třeba i z jídel, která vařila moje babička a prababička.

Zeptali jsme se přímo šéfkuchaře Jiřího Švestky, na co se letos můžeme těšit. Vrcholem letošních Gastronomických dnů bude sobotní večer 10.12., který je určen těm, kteří chtějí ochutnat hned několik pokrmů najednou, a také se o nich něco dozvědět. Připravili jsme více než dvouhodinovou degustaci, sestávající z pětichodového menu, doplněného o pečlivě vybraná moravská a zahraniční vína z Vinařství Na Soutoku a od společnosti Vinicola Břeclav. Jednotlivé chody budu průběžně komentovat já osobně ve spolupráci se zástupcem vinařů. A co v ostatních dnech? Kdo by sobotní degustaci nestihl, může si od pátku do neděle užívat nejen pokrmy ze sobotního degu-

A na co se během Gastronomických dnů mohou hosté těšit? Třeba na paštiku ze zajíce se zeleným pepřem a koňakem, na konfitovaný bůček ze selátka s jablky a černým pivem, s lepenicí s kysaným zelím a škvarky nebo na … Ale to už bych prozrazoval příliš. Nechte se překvapit.

www.hotelhorizont.cz OBJEVTE SVŮJ HORIZONT...

placený článek 15

ROZHOVORŠKOLSTVÍ SOUKROMÉ

Soukromá MŠ a jesle Meluzínek, Trutnov Snažím se vcítit do svých prvních několika let života. Do let, kdy pro mne věci dnes malé a staré byly veliké a úžasné, kdy vše mělo výjimečnou vůni a zdálo se být kouzelné. S mnoha otazníky v myšlenkách přicházím k vile. Pozoruji školní zahrady, výskající děti i několik učitelek. Ze zdí mateřské školy mne vítají krtečkovy kamarádi.... MONIKA KLIKAROVÁ

Paní učitelky čekaly na můj příchod neřízenou činností s dětmi venku. Předpokládala jsem pokračování v budově, ale pokud je venku krásné počasí, jsou děti zvyklé na vyučování v zahradním altánu. Děti tak pobývají na čerstvém vzduchu většinu dne. Bylo hezké pozorovat stádečko dětí, které obklopily stoly a paní učitelky začaly s edukací. I když je školka jednotřídní, mají učitelky děti ve skupinkách a formu vzdělávání úměrnou věku. Hlavní část je vedena v českém jazyce a doplněna angličtinou od rodilé mluvčí. Po hlavní části již převažuje angličtina a je naopak jemně doplňována češtinou. 16 placený článek

O dvouleté děti ve školce pečuje profesionální chůva, což je nespornou výhodou a edukační část tak tyto děti nenarušují. Hrají si v jiné části zahrady. Nahlédla jsem do vzdělávacích programů a týdenních činností. Uznávám, že jsem příjemně překvapená a skláním se před náročností práce v této školce. Každá hodina je přesně naplánovaná a využitá, vše do sebe zapadá jako puzzle. S dětmi učitelky pracují v malých skupinkách, tvoří jim konkrétní portfolia a znají svěřené děti snad jako své. Nemám tu pocit ze strohého školského zařízení, ani z hlídacího koutku. Jedná se o perfektně sestavený vzorec vzdělávání ve dvojjazyčném prostředí. České děti tu komunikují v angličtině s dětmi cizinci. Nenásilně, přirozeně, spontánně. Příjemné.... Zatímco mladší děti odchází na oběd a spát, starší ještě zůstávají na zahradě. Někdo si hraje, někdo sbírá poslední švestky z větviček nízkého stromu a někdo si povídá s paní učitelkou. Samozřejmě v

angličtině. Určitě je nespornou výhodou více učitelek a každá skupinka dětí tak má, co potřebuje. To platí i v jazycích. Velmi překvapivý byl dopolední a odpolední nástup několika dětí na vlastní edukační blok. Jedná se o skloubení denního předškoláčka se zahraničním výukovým programem pro pětileté až šestileté děti. České děti se pouze neúčastní výuky čtení v angličtině, ale matematika, rozvoj logického myšlení, grafomotorika atd. je očividně baví. Předškolní děti tak mají svého českého předškoláčka a ještě americkou verzi vzdělávání. Program vznikl pro požadavek rodičů na individuální edukaci amerického dítěte pro hladký přestup na tamní ZŠ. Aby nebylo dítě separováno z kolektivu kamarádů a vzdělávání bylo stále zábavné, účastní se této individuální péče i několik dalších jedinců nadaných v oblasti AJ. Něco naprosto báječného. Po obědě děti odpočívají a pak opět vyběhnou na zahradu k řízené činnosti. Paní učitelky dnes připravují „Šikovné ručičky“. Pro hezké počasí si snáší materiály do altánu. Nevidím znuděné nebo otrávené dítě, stále panuje pohoda. Po celou dobu si paní učitelky s dětmi povídají, ochotně odpovídají na nekončící dotazování dětí a vlídně klidní bojechtivé chlapce. Mají můj obdiv. Malé děti se probudily a chystají se svačinky. Ostatní si volně hrají. Hezké je i používání zeleniny z vlastního skleníku. Ano...rajčátka skutečně voní... V 16 hodin paní učitelky připravují kola a děti MŠ přepraví vlastní autodopravou na cyklohřiště. Aha...zapomněla jsem, že je školka otevřená do 18 hodin i déle. Byla jsem poučena, že v těchto odpoledních hodinách ještě děti vyráží na sportovní činnost školky nebo na různé návštěvy farem, pouštění draků, zkrátka všeho, co by jinak narušovalo edukační činnost. A to nesmím opomenout, že je školka otevřená i o svátcích a všech prázdninách. Po dni stráveném v Meluzínku vím, že paní učitelky i děti tu jsou skvělé a za vším stojí velká dřina. Nesetkáte se však s nikým, kdo by tu svoji práci nemiloval. Děti na učitelkách visí, jsou tu rády a často své učitelky obdarují i velkou pusou. Rodiče chápu, proč si za pobyt tady připlatí. Vždyť, pokud se zamyslím, školka jim nahrazuje i mnoho koníčků a náročnou logistiku. Děkuji celému týmu a přeji mnoho štěstí. 17

PROMĚNY TRUTNOVA

Hostinec U Nového města v Poříčí ONDŘEJ VAŠATA MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na pohlednici se sbírky pana Pavla Janaty je zachycen dávno zrušený hostinec U Nového města (Zur Neustadt), který návštěvníkům nabízel své služby v Poříčí v domě čp. 255 v dnešní Voletinské ulici. Dům si nechal roku 1906 postavit hostinský Franz Kolbe. Hostinec, který zabíral takřka celé přízemí budovy, se do dějin zapsal mimo jiné tím, že v jeho zdech byl 11. května 1919 ustaven první český spolek v historii Poříčí, jímž se stal místní odbor Národní jednoty severočeské. Po druhé světové válce sídlila v domě čp. 255 restaurace U Fišerů, která lákala hosty na domácí kuchyni. I to je dnes bohužel již dávná minulost. V 70. letech prošel dům radikální proměnou, když byl adaptován na byty pro zaměstnance nedalekého Texlenu 16. Fasáda domu byla tehdy výrazně zjednodušena, což vzhledu objektu příliš neprospělo. Došlo k zazdění hlavního vstupu z ulice, pozměněna byla okna a naopak přibyla tehdy módní břízolitová omítka. INZERCE

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

VLASTIMIL MÁLEK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Trutnovské muzeum rozšiřuje svoji sbírku též o předměty dokumentující činnost restaurací, hotelů, hostinců a pohostinství na Trutnovsku. Vedle fotografií a trojrozměrných předmětů (talíře, šálky, sklenice) má muzeum též několik jídelních a nápojových lístků. V roce 2013 se muzeu například podařilo získat konvolut takových dokumentů z hotelu Varšava v Trutnově ze 70. a 80. let. Hotel se nacházel v horní části dnešního Krakonošova náměstí (čp. 19) a uzavřen byl v roce 1987. Přinášíme zde na ukázku jídelní lístek ze dne 17. dubna 1982.

INZERCE

Za kolik v roce 1982

POZVÁNKA

ROZHOVOR U ŘEZNÍKA

Špekáček je stále oblíbený Postavou byste to do něj neřekli, že jde o řezníka. „Ale já ani řezník nejsem,“ usmívá se Verner Hampl. Muž, který stojí v čele trutnovské firmy s masem, řezničinu vyloženě rukama nikdy nedělal. „Mám na to kolem sebe lidi, kteří tomu dobře rozumí. Každý má dělat to, co umí. Já řídím obchod,“ vysvětluje, že je takový řezník od počítače. „Ale při produkci nových výrobků samozřejmě se řezníky spolupracuji,“ dodává. MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Povězte mi, jaké máte rád maso? Já jsem omáčkový, takže mám rád hovězí maso. A z mého pohledu pak mám ještě radši přední než zadní. To je šťavnatější maso, přestože patří zrovna k levnějším částem hovězího. Takže neplatí, že vyšší cena by měla být zárukou kvalitnější masa? Měla by být, i když moje zkušenosti s tím, co se dnes dováží do naší malé republiky, jsou takové, že lidé si kolikrát zaplatí poměrně slušné peníze, a přesto dostanou horší kvalitu. Za nás ale můžu říct, že my máme kvalitní maso. Z devadesáti procent zabíjíme české býky tady z okolí a to podhorské maso je velice kvalitní. Zajímáte se o to, jak jsou zvířata chovaná? Samozřejmě. Znám jejich původ. Spolupracuji s několika chovateli, ať to jsou malí rolníci nebo 20

větší družstva. S těmi zemědělci mám už nějakou historii, tak vím, co mě od nich čeká. Jak zvíře bude vypadat, jak bude zmasilé. Vrátím se ještě k té ceně. Dá se tedy sehnat kvalitnější maso i za menší peníze? Určitě. Akorát musíte umět vařit jako naše babičky. Ty uměly z polévkového masa udělat vynikající omáčku. Tím ušetřili. Dnes se lidé učí spíše používat hovězí zadní, ale na druhou stranu to je jedno z nejdražších mas po svíčkové a roštěné. Dnešní doba je taková, že lidé tíhnou spíše ke steakům, kde příprava netrvá tak dlouho. U omáček a gulášů a podobných jídel, kterými se člověk zasytí, je příprava docela náročná a to už se dnes nikomu nechce. Vy vaříte? Trošku se u toho motám, ale spíš jsem takový rýpal. Jak mám uchované chutě od babičky a mamky, tak manželce říkám, že by to mělo být ještě trošku jinak a ještě jinak. Myslím si, že chutě mám ale vytříbené.

Poradíte, jak poznat dobré maso? Asi bych nekupoval moc balené maso. Čím je trvanlivost delší, tím už je tam malinko nějaký zásah, který by tam ani nemusel být, když se maso balí. Samozřejmě jsou tam dusík a ochranné atmosféry, ale maso má přirozený vývoj a tímhle se něco zabrzdí. Lidem můžu poradit, ať koukají na barvu masa a nakupují tam, kde se nezklamali. Z mého pohledu je to otázka právě těch menších řezníků, kteří by se k tomu takhle měli stavět, aby si zákazníka udrželi. To je tedy i vaše řeznictví? Myslím, že to jsme i my, kteří se to snaží dělat fakt poctivě, jak se to dělávalo dřív. Dnes není problém koupit párek, ve kterém je pět procent masa. Je to krutý, je to špatně, ale je to tak. A prodává se to relativně za dost vysoký peníz. Bohužel, poslední dobou se s tím setkávám čím dál tím víc. Viděl jsem i salámy, které se používají na výrobu salátů, a to jsem se zhrozil, že v nich jsou jen dvě procenta masa. Jak to zjistíte? Z etikety, když to tam ten dotyčný výrobce napíše pravdivě. Lidé by na to měli víc koukat. VERNER HAMPL Narodil se v Trutnově před 44 lety. Po gymnáziu vystudoval dvě vysoké školy. Nejdřív management na elektrotechnické fakultě ČVUT a pak technologii masa a zpracování potravin na Vysoké škole chemicko-technologické. Řeznictví Hampl převzal před 14 lety po otci, který měl zdravotní problémy. Ve firmě na Bojišti porážejí zvířata, bourají maso, které dál buď prodávají, nebo z něj vyrábějí produkty. Rádius vývozu do okolí mají cca 50 kilometrů. V Trutnově jsou dvě prodejny, jedna je na náměstí a druhá v Poštovní ulici naproti tržnici.

Z pohledu do pultu se pozná lepší maso? Poznáte starší maso od mladého, to byste měli podle vzhledu poznat. Akorát dnes určitě víte, že jdete do obchodu a maso je tam nasvícené, což dokreslí jeho barvu a trošičku ho vylepší. Přijdete ven, dáte ho na denní světlo a zjistíte, že vypadá jinak. U hovězího je třeba problém, že leží na nerezovém tácu a dochází k oxidaci a barva se mění. Nicméně, je to jen problém vzhledu, jinak by to maso mělo být kvalitní. 21

U ŘEZNÍKA

Co byste do pusy nikdy nevzal? Asi bych nejedl potkany a bránil bych se i nějakým červům. Vyzkoušel jste hodně druhů masa? Ano, ale já jsem v tomhle takový vybíravější a trošku konzervativnější. Ochutnal jsem ale například i žraloka nebo klokana, který je tady trošku nadhodnocovaný. V Austrálii to dávají psům a do Evropy se vozí pro lidi. Vyzkoušel jsem toho hodně od ryb až po zvěřinu. Jaké maso je podle vás nejméně kvalitní? Pro mě drůbeží. Sice je hodně profanované lékaři, protože má nízkou nutriční hodnotu, je rychle hotové, ale v dnešní době ta kuřata na velkochovu musí být vykrmená během třiceti dnů. A to je rychlost. Ze začátku samozřejmě dostávají léčiva, aby nechcípala, a není fyziologická šance, aby se z těch antibiotik za tu dobu úplně dostala. Lidé, kteří dnes baští kuřecí a myslí si, že kdovíjak žijí zdravě, tak já si to nemyslím. To by to maso opravdu muselo být zase od těch menších chovatelů. Ale kuřecí maso je opravdu hodně rozšířené... Jak říkám, na plotně je rychlé hotové a cena je relativně příznivá oproti hovězímu. Když vezmete cenu kuřecího prsa, což je to nejlepší maso, a hovězího zadního, tak jeho cena bude rapidně vyšší. Nehledě na to, že kuřecí odpad se ve velkých kombinátech používá dál pro výrobu masných výrobků, nazývá se jako strojně oddělené kuřecí maso, neboli separát. Ten obsahuje i části kostí, které se do toho velkým tlakem rozemelou. A jsme zase u toho, že tam budou cizorodé látky, které by tam nemusely být a ani tam nepatří. Dřív jsme kosti dávali hafanům, dnes to baští lidé. 22

Jaká je současná situace na trhu? Myslím, že pro zemědělce není moc ideální, ať se to týká masa či mléka. Ceny jsou podhodnocené. Ale je to důsledek toho, že k nám ze zahraničí míří spousta masa, které je třeba zadotované a není šance tu cenu přizpůsobit. Do naší oblasti se dováží dost z Polska a pak je to Dánsko, Německo, Belgie, což jsou právě země, které si to zadotují. Podporují tím to, aby se u nich něco tvořilo a vyvezlo k nám. V dnešní době je spousta firem, které hrozně slyší na cenu a nejdou až tak po kvalitě. Ale to není jen s masem, ale se vším. Já vím, ale víte, jak to je. Když si koupíte šroubovák ze špatného materiálu, obrousíte si kloubky, když budete chtít něco utáhnout, tak už si ho příště koupíte jinde. Na druhou stranu, nač kupovat drahá masa, když si můžete koupit kvalitní maso, neříkám nižší jakosti, které bude o 80 korun na kilo levnější a dobrá hospodyně z toho udělá lecjaké jídlo. Jaký výrobek je ve vaší firmě oblíbený? Naše portfolio máme rozložené poměrně různorodě. Myslím, že lidé v regionu baští dost tlačenky. A samozřejmě špekáčky. Ty, když lidem zachutnají, jsou takovým tradičním výrobkem, který je stále v oblibě. Špekáčků vyrobíme dost. Kolem špekáčků byla v minulosti velká diskuze, že? Byla, ale já si myslím, že když se řezník bude držet tradiční výroby a nebude spekulovat nad tím co čím nahradit, bude vyrábět z masa, přidá tam to hřbetní sádlo, tak lidé mu budou vděční. Když pak budete opékat a nad ohýnkem vám ze špekáčku nebude kapat omastek, ale začne černat, tak je to známka toho, že je něco špatně. Lidé by si na to měli dát pozor a příště ten samý nekoupit. U párků

a klobás platí to samé. Ale myslím, že furt existuje spousta poctivých řezníků, které tam maso budou dávat a lidé k nim budou vracet.

nedá se to srovnat s řezničinou před čtyřiceti lety, nebo když se klasicky doma dělá zabíjačka. Fyzická práce už není taková, ani co se týče jatek.

A vaše oblíbená pochoutka? Já mám rád také ten špekáček, klobásu, jím uzené. Dám si od každého.

Kolik ročně zpracujete zvířat? Já si spíš pamatuji měsíční statistiku, kterou posíláme na statistický úřad. Je to asi 450 prasat a 40 býků.

Takže si pochutnáte i na svém? Ano, já jsem takový, že baštím svoje. A když to chci jíst, tak si do toho přeci dám kvalitní surovinu. Od malých řezníků také rád výrobek ochutnám. V tomto směru jsem spíš zdeformovaný tím, že nejím takové ty marketovské věci.

Vzpomenete si, kdy zažilo řeznictví velký boom? Asi po revoluci, kdy se stroje nahrazovaly výkonnějšími a dostaly se k nám i přídavné látky, které se do té doby nepoužívaly. Bohužel, tím se to asi všechno uvolnilo. Za totality se vyráběla kvalitní potravina, protože jsme normy měli postavené poměrně dost přísně, ale pak se uvolnil ten dovoz různých látek. A další zlom nastal s nástupem supermarketů, které tlačí výrobce dolů. Buď pak musí koupit levnější maso, nebo do toho začít něco přidávat - vodu, škroby, fosfáty, aby se zlevnila výroba. Co je výsadou dobrého řezníka? Čistota, pověst, taková ta cechovní čest.

Co řezníkům stěžuje život? Je to dovoz všech surovin, které jsou na trhu. I když si myslím, že lidé jsou v poslední době větší patrioti a kupují lokální věci. Začínají jim zase víc věřit. Občas se podařilo do televize vměstnat nějakou aférku, což nám malým přihrává. Fyzicky se jedná o náročnou práci? Díky strojům a různým zařízením, které zvedají, nakládají, míchají, je to dnes už hodně ulehčené a

Máte ji? Já nejsem řezník, ale snažím se ji ve firmě budovat. A jak jsem říkal, rád si dám svoje výrobky a nechci jíst nic špatného, protože na tom, jak tady na světě dlouho budeme, záleží, co do sebe dostaneme. Jelikož mám tu chemickou školu, tak to vidím i z této stránky. Co člověk do sebe dostane, tak to v nás pak dřímá a o to tady budeme déle nebo míň. Máte nějaký řeznický sen, kam byste chtěl třeba váš podnik posunout? My jedeme v takových zajetých kolejích. Přál bych si, aby lidé měli opravdu šanci jíst kvalitní suroviny a výrobky a nacházeli k nám cestu. To je takový můj sen, aby lidé nekoukali jen na cenu, ale i kvalitu.

AUTOSAJM CZ, s.r.o. Náchodská 509 | 541 03 Trutnov E-mail: autosajm.prodej@autosajm.cz Tel.: 499 841 558 | Mob.: 776 696 266 Web: www.autosajm.cz Zcela nová Kia Sportage. Kombinovaná spotřeba 4,7–7,6 l/100 km. Emise CO2 124 –177 g/km. Vyobrazení vozu je pouze ilustrativní a může obsahovat doplňkovou výbavu. Pro bližší informace o ceně a financování navštivte www.kia.com nebo kontaktujte svého prodejce Kia. Nabídka platí do 30. 11. 2016. *Reprezentativní příklad financování: cena vozu Kia Sportage 1,6 GDi 4X2 Active 97 kW 454 980 Kč vč. DPH, výše úvěru 341 235 Kč, jednorázová splátka hrazená klientem: 113 745 Kč (25 % z poř. ceny), pevná úroková sazba: 4,99 %, RPSN: 8,2 %,1.–35. měsíční splátka úvěru: 3 551 Kč, 36. splátka úvěru: 262 158 Kč, 1.-36. splátka pojištění HAV: 728 Kč, POV: 311 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru: 0 Kč, celková částka k uhrazení (jistina, úroky, havarijní pojištění, pov. ručení, poplatek): 423 847 Kč, délka úvěru 36 měsíců, nájezd 20 000 km/rok, HAV a POV pojištění – sazby platné u pojišťovny Generali.

ZPOVĚĎ

Polívčička byla? aneb Tři hospodští v kavárně PAVEL CAJTHAML FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Jejich hospody patří dlouhá léta mezi nejznámější v Trutnově. Proto bylo jasné, že si s nimi o tom chci promluvit. Ne však s každým zvlášť, ale najednou. Pozval jsem je tedy na neutrální půdu. U kávy jsem tak současně zpovídal (na snímku zleva) šéfa Restaurace Na Vidličce Jana Huška, majitele Restaurace Pod Lékárnou Eduarda Bednaříka a provozovatele Hostince Dvoračka Radka Raineta. Právě jsme si U Tří Korunek objednali kávu. Zajímá mě, zda si trio pozvaných šéfů všímalo chování servírky víc, než běžný zákazník. „Jako jestli máme profesionální deformaci? Já určitě,“ přiznává Jan Hušek. Že člověk porovnává, jak to dělají jinde, potvrzuje i Radek Rainet: „Všímám si. V dobrém, a bohužel i ve zlém. Někdy pak přijdu za vlastním číšníkem a říkám: Jak jsem ti minule vytýkal to nalévání sodovky, tak na to zapomeň. Jinde je to ještě horší!“ Eduard Bednařík s úsměvem přikyvuje. „Já si i popláču! Někdy smíchy, jak to dělají opravdu špatně, někdy vzteky, jak je to skoro dokonalé a my to až takhle neumíme.“ Hned jak nám číšnice donesla kávu, stočí se řeč na trendy, které prolétnou restauracemi a často po sobě zanechají nesmazatelné stopy - na personálu i zákaznících. Jako první rozebíráme známou ká24 placený článek

vovou kauzu „Piccolo neexistuje“. „Lidi to prostě zbytečně komplikujou. Stačilo by říkat malé presso, velké presso. Jenže Češi holt musí používat výrazy jako piccolo, double presso nebo lungo. A protože je nepoužívají správně, můžou se pak vyskytnout chvíle, kdy si host s číšníkem nerozumí,“ říká majitel Vidličky. Nepochopení se netýká jen kávy. Stačí podobně znějící názvy a pro zákazníka se může v mžiku chystat zcela jiné jídlo, než si přál. „Paní si u nás v létě objednala gazpacho, což je španělská zeleninová polévka. Když jsme jí ho naservírovali, tak nás sprdla, že ho neumíme udělat, protože to prý mají být plátky masa. Evidentně myslela carpaccio, které je u nás hodně oblíbené,“ vzpomíná šéf Restaurace Pod Lékárnou. Lidí, kteří se podle něj považují za znalce a zaručeně vědí, jak se to má v hospodě

správně dělat, je spousta. „Je to jako s fotbalem. Všichni jsou chytří a z fleku by mohli jít dělat trenéra. Snadné to ale rozhodně není. V hospodě převažuje stres, musíte kočírovat personál, s úsměvem na rtech se starat o hosty a mít kvalitní jídla,“ vysvětluje provozovatel Dvoračky. Jenže ani to někdy nestačí. Strávník je totiž nevyzpytatelný tvor. „Nedávno se nám od jednoho stolu talíře vrátily doslova vyleštěné. Řekl byste, že zákazníci byli spojení, když snědli úplně všechno. Později jsme se ale dozvěděli, že podle nich má kuchař vrátit výuční list, pokud ho vůbec má. Proč nereklamovali oběd hned, když ho začali jíst, to už jsem se bohužel nedozvěděl,“ diví se Bednařík.

Zákazník má vždycky pravdu Historek s reklamacemi nasbírali hospodští za dlouhá léta nepočítaně. Některé bývají směšné, jiné až bizarní. „Většina hostů žádá nápravu hned. Jsou ale tací, kteří to snad dělají naschvál. Jsou tím známí, takže si dáváme obzvlášť na všem záležet, ale oni si stejně pořád na něco stěžují,“ přiznává Rainet. A je jedno, do které restaurace v Trutnově právě věční nespokojenci přijdou. „Čtyři lidé od jedno-

ho stolu si u mě objednali stejné jídlo - kuřecí plátky se zeleninou. Jeden ale tvrdil, že je studené. Přitom maso bylo horké, právě vytažené z grilu. Píchnul jsem do něj jehlu, bylo tam přes sedmdesát stupňů. Pro všechny čtyři se maso dělalo najednou, zbývající tři hosté potvrdili, že je vše v pořádku. Ani to ho ale nepřesvědčilo a odbyl mě slovy, že zákazník má vždycky pravdu,“ říká Hušek. Z diskuse tří hospodských mám po chvíli pocit, že host je neomezeným pánem. Ale co když si přeje něco, co ochutnal jinde? Kopíruje se v Česku z jídelníčku konkurenčních hospod? „Tady v Čechách se snažím neopisovat. Kuchyň je neuvěřitelně pestrá a barevná, vždycky se dá udělat kuře na tisíc způsobů, stejné je to s vepřovým nebo hovězím. Ale z ciziny jsme si už na Dvoračku několik receptů dovezli,“ potvrzuje Rainet. Ani další dva šéfové nemají rádi kopírování a radši si razí vlastní cestu k zákazníkovi. „Ano, inspirace je samozřejmě důležitá, ale Na Vidličce se snažíme jít cestou JAN HUŠEK české klasiky - svíčRestaurace Na Vidličce kové, žeber a plzeňV gastronomii se pohybuje ského piva,“ vysvětod roku 1994. Inspirovala ho luje Hušek. „Pokud kuchyně maminky a babiček. Vyučil se kuchařem a číšníkem, odmaturoval v ekonomických oborech gastronomie. Restauraci ve vlastním domě otevřel v roce 2008.

ROZHOVOR ZPOVĚĎ

RADEK RAINET Hostinec Dvoračka

inspirace, tak jen částečná. Od začátku si to děláme Pod Lékárnou po svém,“ přitakává Bednařík.

Nejlepší jídlo je v mé hospodě Nabízí se otázka, která jídla nejvíc frčí ve vyhlášených trutnovských hospodách. Překvapivě nejsou hitem zahraniční speciality, vítězí česká kuchyně. „U nás jsou to žebra, hotovky, přes obědy omáčky, domácí knedlíky, ale i tlačenka k pivu,“ tvrdí Jan Hušek z Vidličky. Dvoračka je mnoho let proslulá vynikající svíčkovou. Drží se jako nejoblíbenější navzdory trendům. „Prodáváme jí opravdu hodně. Hosté si ji u nás objednávají i v deset večer,“ chlubí se Radek Rainet. Trochu jinak se v poslední době změnil žebříček nejoblíbenějších jídel Pod Lékárnou. „Chodí k nám hodně žen, takže asi i proto u nás teď frčí odlehčená wellness jídla, kuřecí maso, těstoviny a saláty. Ale třeba včera se překvapivě prodalo nejvíc segedínského guláše,“ konstatuje Eduard Bednařík. Hospodští očekávají, že si k nim hosté brzy přijdou pochutnat i na dobře propečené svatomartinské huse a mladých moravských vínech. Rezervace přijímají už dva měsíce. Když už debatujeme o nejlepším jídle, všichni tři rovnou přiznávají, co oni sami mají ve vlastním podniku nejradši. „Já to mám jasný: miluju cokoliv se zelím, s knedlíkem, umletý a upečený a pak klasiky jako koprovku, rajskou nebo svíčkovou,“ tvrdí Rainet. Velice podobně jsou na tom s chutěmi i oba kolegové. „Já jsem taky na hotovky. Radši si dám znojemskou, než kuřecí se čtyřmi druhy sýrů. Ale když je opravdu pohodový den, tak si dám hově26

V restauraci poprvé pracoval v sedmnácti na brigádě. Po revoluci začal podnikat. Gastronomický provoz už nikdy neopustil. Dvoračku provozuje od roku 2003.

zí žebro s plzní. A když je mimořádně dobrý den, což je tak jednou za deset let, tak si ve finále dám ještě doutníček,“ vtipkuje Bednařík. „Strašně rád si dávám od našeho kuchaře jakoukoliv omáčku. Steak jsem neměl už pár let,“ doplňuje Hušek. Říkám si, že majitel restaurace má výhodu - v klidu si sedne k plnému talíři kdykoliv si vzpomene. Jenže hostinští mě ihned vyvedou z omylu. „Nejdřív se nají zákazníci, pak personál a až nakonec když tak já. Prostě šéf jí až jako poslední,“ zdůrazňuje majitel Vidličky. Ani v dobře fungující restauraci se prý nedá čas na vlastní oběd naplánovat, jako třeba na úřadě nebo v továrně. „Ačkoliv se to nezdá, v hospodě není pravidelnost. Vše řídí zákazník. My se k jídlu dostaneme, až když je čas, často až ve čtyři odpoledne. V hospodě přitom trávím víc než dvě třetiny dne,“ uvádí Rainet. Některým se pak dokonce stane, že přibírají na váze. „Mám sice hospodu ve vlastním domě, ale gastronomické návyky mám hrozné. Přes den nemám na jídlo čas, takže až večer doma vlezu do ledničky a pořádně se nacpu. Navíc mám rád pivo, takže je to na mně pěkně vidět,“ přiznává se smíchem Hušek.

Ta hospoda je naše! Vracíme se v diskuzi k hostům, tentokrát k těm pravidelným. Pravidlo, že stálí štamgasti mají svůj oblíbený stůl, platí samozřejmě i ve třech vyhlášených trutnovských restauracích. „Hlavně sportovci mají

stoly, u kterých sedají pravidelně, každý týden, ve stejnou hodinu a téměř ve stejnou minutu. Někteří chodí k jednomu stolu už osm let,“ zdůrazňuje Hušek. A rozhodně nejde jen o pivaře. Své jisté chtějí mít i lidé, kteří jdou uprostřed pracovního dne na oběd a mnohdy se nezdrží ani celou hodinu. „Prostě chtějí pořád sedět na stejném místě. A proč by neměli?“ ptá se Bednařík. Na Dvoračce si někteří stálí dokonce nad oblíbený stůl prosadili obrázky s oblíbenými motivy. Třeba rybáře s neobvyklými úlovky. „Takové stálé hosty je pak těžké přesvědčit, že musí jinam, když má hospodu pronajatou nějaká uzavřená společnost,“ říká Rainet. Veselo v podobných případech bývá i Na Vidličce: „Když mám uzavřenou společnost, upozorňuji na to s předstihem celý týden. Stálí štamgasti ale stejně přijdou a diví se, že je nechci pustit,“ vypráví majitel Hušek. Ani o další komické situace s hosty není nouze. Stačí třeba všední telefonická rezervace stolu. Své o tom vědí Pod Lékárnou, protože v Brně je restaurace se shodným názvem, a dokonce i podobným vzhledem. „Občas se stane, že zavolá něEDUARD BEDNAŘÍK kdo z Brna, že si chce Restaurace Pod Lékárnou rezervovat svůj oblíDlouhá léta pracoval jako

bený stůl. Když řeknu, že se dovolali do Trutnova, prosí, zda bych to v té naší brněnské pobočce nezařídil. Marně se jim snažím vysvětlit, že nemáme nic společného a že to není naše pobočka,“ vypráví Bednařík. Asi nejlepší historkou mě ale pobavil Radek Rainet. Připomíná totiž socialistické brigády v kdysi komunistickém Československu. „Dvoračka se stavěla v roce 1974 v rámci akce Z čili Zadarmo. Staří usedlíci a naši nejvěrnější štamgasti tvrdí, že ji zadarmo postavili. A že je to tedy vlastně jejich Dvoračka, jejich hospoda a tím pádem i jejich stůl,“ říká s úsměvem ve tváři. Naše povídání se chýlí ke konci, chystáme se platit. Číšnice během chvíle nese účet. Napadá mě, že vlastně ani nevím, jak se má dávat správné dýško. „Záleží na zákazníkovi, jak hodně chce ocenit servis dotyčné obsluhy. Solidní je kolem deseti procent. Máte útratu za tisícovku? Nechte personálu stovku! Utratíte dvě stovky? Nechte obsluze dvacku! Spropitné je společenské gesto pro personál, který vyvinul nadstandardní úsilí, abyste se v restauraci cítili dobře,“ doporučuje Radek Rainet. A Hušek dodává: „Nejdůležitější je, aby hosté odcházeli spokojeni a s pocitem, že se k nám chtějí vrátit. Pak jsme udělali vše a dýško je pro nás příjemná odměna.“

manažer mimo gastronomii. Když ale v roce 2007 opustili nájemci hospodu v domě, který vlastní jeho rodina, chopil se nové příležitosti.

MARTIN A SNĚHOVÁ HŘÍBÁTKA

JIŘÍ GRUS: DRAK NIKDY NESPÍ

Výstava fotografií kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

BIOGRAF

neděle 20. 11.

Koncert na stání UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 330 Kč

BEN CRISTOVAO

SKUPINA 5 + 1

pátek 18. 11.

4. 11.–28. 12.

Činoherní divadlo B: StageArtCz, Brno UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDB, ostatní – vstupné 365, 340, 315 Kč

K-PAX, SVĚT PODLE PROTA

středa 16. 11.

Koncert se skupinou Neřež UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO

MARIE ROTTROVÁ

úterý 15. 11.

Divadelní delikatesy: fraška belgické klaunské dvojice Okidok UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku DD, ostatní – vstupné 380, 355, 330 Kč

SLIPS INSIDE

čtvrtek 3. 11.

Zábavný pořad s Uršulou Klukovou UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 150 Kč

URŠULOVINY

úterý 1. 11.

Výstava Pořadatel: UFFO - SCT a TUarch, z.s. před Uffem ** bez vstupného

Rodinné UFFOkousky: Radim Vizváry a Tantehorse Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 90 Kč, se slevovou kartou 72 Kč

PÉJPRBÓJ

do 27. 11.

MĚSTSKÉ ZÁSAHY TRUTNOV

neděle 13. 11.

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

Tradiční akce s příjezdem Martina na bílém koni a lampionovým průvodem příjezd Martina v 17:00 hodin k Uffu ** akce na Krakonošově náměstí po příchodu průvodu ** bez vstupného

pátek 11. 11.

do 22. 11.

Vernisáž 30. 11. od 19:00 hodin Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Galerie UFFO ** otevřeno: 1.–23. 12. pondělí–sobota

MILAN CAIS

1. 12.–3. 1.

Předkapela: THE FELLAS Koncert na stání UFFO ** 20:00 hodin ** vstupné 340 Kč

TATA BOJS

středa 30. 11.

Cestovatelská stand-up comedy, projekce Ladislava Zibury UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 100 Kč

PĚŠKY MEZI BUDDHISTY A KOMUNISTY

pondělí 28. 11.

aneb O VÁNOCÍCH A ZAKLETÉ ČEPIČÁŘCE Pohádka Divadýlka Mrak (v rámci akce Vánoční strom 2016) UFFO ** 15:00 hodin ** vstupné 50 Kč

VÁNOČNÍ POHÁDKA

neděle 27. 11.

Listopad

Činoherní divadlo A: Divadlo Bolka Polívky UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDA, ostatní – vstupné 380, 355, 330 Kč

DNA

čtvrtek 10. 11.

Divadlo a hudba: Městské divadlo Mladá Boleslav UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku DH, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

NOVECENTO (1900)

středa 9. 11.

Jazzinec 2016 Pořadatel: Alternativa pro kulturu, o. s., spolupořadatel UFFO – SCT UFFO ** 19:00 hodin

DHAFER YOUSSEF

pondělí 7. 11.

Cestopisný večer Martina Adámka kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

Prodej občerstvení a adventních drobností 14:00– 17:30 hodin, od 16:15 hodin hudební program, slavnostní rozsvícení vánočního stromu a laser show. Pořadatel: město Trutnov a UFFO – SCT Krakonošovo náměstí ** bez vstupného

VÁNOČNÍ STROM 2016

neděle 27. 11.

Unplugged Tour 2016 + hosté Pořadatel: VM ART production UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 490, 450, 420 Kč

OLYMPIC

úterý 22. 11.

Cestopisný večer Vladimíry Paterové a Jindřicha Budi kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

ARMÉNIE, ZEMĚ POD ARARATEM

pondělí 21. 11.

prof. Vladimír Wolf: O historii regionální i obecné Pořadatel: UFFO – SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

NA KOLE Z NÁCHODA DO MONAKA A ZPÁTKY

pondělí 21. 11.

pondělí 7. 11.

Rodinné UFFOkousky: Cirk La Putyka Představení pro děti od 5 let UFFO ** 17:00 hodin ** vstupné 150 Kč, se slevovou kartou 120 Kč

Miloš Šálek: Rio de Janeiro Pořadatel: UFFO – SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 7. 11.

www.uffo.cz

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245 Změna programu vyhrazena!

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999 e-mail: info@uffo.cz

9:00–18:00 hodin ** 24.–26. 12. zavřeno, 27.–30. 12. 9:00– 16:30 hodin, 31. 12.–1. 1. zavřeno, 2.–3. 1. 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

ROZHOVOR BEZ MASA

Dal se ke „krišnovcům“, stal se vegetariánem a řídí restauraci Nejsem vegetarián, i když maso jím velmi střídmě. Taky mám občas dojem, že bezmasé stravování se někdy tak trochu veze na módní vlně. Přesto jsem neodolal a vypravil se do Lípové ulice v Trutnově, kde sídlí vegetariánská restaurace Baladeva, abych pronikl do tajemství vegetariánství, její kuchyně a trochu si rozšířil gurmánské obzory. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Ve dveřích mě vstřícně přivítal provozovatel restaurace Robert Holman a vedl mě dovnitř. Stěny jsou vyzdobené vesměs duchovními motivy hnutí Hare Krišna, interiér je provoněný jídlem a kořením. Restaurace má dnes své stálé hosty a další, kteří sem přijdou jen občas. Nynějšího provozovatele by ještě v roce 2007 ani nenapadlo, že by se někdy stal vegetariánem. Žil v domku v Mříčné u Jilemnice a v roce 2008 narazil náho30

dou ve Vrchlabí na členy hnutí Hare Krišna, kteří tam prodávali knihy. Tři si koupil, pronikl do filosofie hnutí a během několika dnů přestal jíst maso. Byl pozván na setkání „krišnovců“, kde ochutnal jídla, která mu přišla úžasná a jejich chuť ho fascinovala. „Bylo rozhodnuto. Začal jsem přemýšlet o tom, čím se živit, aby to dávalo smysl a připadal si jako člověk,“ vzpomíná. Do Trutnova ho přivedla láska a v Lípové ulici narazil na zrušený country klub. Zašel za majitelem a svěřil se mu se svým záměrem otevřít vegetariánskou restauraci. „Koukal se na mě jako na blázna. Nakonec ale kývl,“ vrací se do minulosti Holman. Začátky, které se datují k červenci roku 2011, byly velmi komplikované a provázely je rozma-

nité finanční problémy. Nejdříve se vydávalo jídlo jen pár přátelům z okénka restaurace na zahrádku, protože uvnitř se prováděly nutné úpravy. Teprve potom provozovatel přizval kuchaře z Hare Krišna a ti začali vařit. „První rok jsme bojovali o to, aby k nám přišlo alespoň čtyřicet lidí denně. Po dvou letech provozu nastal zlom, a začali přibývat hosté,“ řekl. Podle něj chodí do restaurace více lidí než před několika lety, ale neznamená to, že jsou všichni vegetariáni. „Chodí k nám střední třída, někdo denně, další jednou týdně, jiný jednou za měsíc. Vegetariánů je tak pět procent,“ vypočítal. A na čem si mohou hosté smlsnout? Menu obsahuje řadu osvědčených jídel vařených podle védský principů bez masa, vajec, ryb, cibule a česneku. Jídlo se dává na plechový tác se čtyřmi sektory. V jednom je polévka, v dalším sabdží, tedy hlavní jídlo, například zeleninový guláš s rýží, ve třetím salát a v posledním nějaká sladkost, aby byly chutě vyvážené.

BEZ MASA

„Moje oblíbené sabdží je špenát s bramborem ve smetaně, na fenyklu a koriandrovém základu,“ pochlubil se provozovatel, který ale upozornil, že všechny činnosti v restauraci jsou od rána činěny pro potěšení Boha. „Vaříme pro Krišnu. Naše kuchyně uspokojuje hosty rozmanitých přání a chutí. Jídla z čerstvých surovin mají dobré účinky na mysl člověka,“ vysvětluje Robert, jenž je vegetariánem osm let a domnívá se, že je tato strava nejen zdravá, ale i vyvážená a energeticky dostačující. „Je třeba jíst obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky, ovoce a zeleninu. To je pět nutných prvků. Jako vegetarián se cítím lépe, uvolněněji, pružněji, mám jasnější mysl, lépe se mi spí. Vegetariánství je stoprocentně zdravější než přijímání živočišné potravy. Je to prokazatelné,“ tvrdí a balí mi na cestu několik znamenitých obalovaných lilků a doplňuje je sladkostmi - sezamovou halvou a smetanovomáslovou burfi. Mezi dveřmi se na mou otázku, proč by měli k němu do restaurace lidé chodit, odpoví: „Protože jim to prospěje fyzicky i duševně.“

Pleť je zrcadlem vašeho zdraví. Pečujte o ni Skoro 2 metry čtvereční a asi 20 kilogramů. Kůže je největším orgánem lidského těla a přesto, že její velkou část před působením okolních vlivů ukrýváme, je potřeba pečovat o každý centimetr. Plní totiž celou řadu zásadních funkcí. A podráždění, vysušení nebo narušení nám může značně znepříjemnit život.

Citlivá pleť volá SOS

Nedávné výzkumy ukázaly, že víc než 50 % žen považuje svou pokožku za citlivou. Jako nejčastější problémy popisují olupování, zarudnutí, svědění nebo dokonce pálení. A to kdekoli na obličeji, ale i mimo něj. Příznaky se samozřejmě mohou měnit podle se-

zony. Venkovní chlad a ledový vítr střídaný se suchým teplým klimatem domácností a kanceláří dává pleti pořádně zabrat.

Ochrana na prvním místě

Narušená pleť má sníženou bariérovou funkci – ztrácí rychleji hydrataci, naopak snadněji propouští škodlivé UV záření nebo znečišťující látky z ovzduší. Lze jí ale pomoci vhodnou péčí. Dermatologové doporučují vyhýbat se umývání horkou vodou, používání vysušujících mycích prostředků a nešetrných peelingů. Úlevu a obnovení přirozené funkce citlivé pleti přináší vhodně zvolené kosmetické přípravky.

Malé náměstí 38, Trutnov Po - Pá 7.30 - 17.00 tel.: 499 397 765 web: www.lekarnaureky.cz foto ilustrativní, nabídka platí do vyprodání zásob

placený článek 33

GRUND

Dynamicky rozvíjející se firma potřebuje šikovné pracovníky Úspěšná rodinná firma GRUND z Mladých Buků, která se soustřeďuje na výrobu koupelnových koberečků, své produkty vyváží do více než 40 zemí světa, převážně do Německa, Švýcarska, Rakouska a Ruska. V poslední době také do USA. Protože se dynamicky rozvíjí, potřebuje další šikovné spolupracovníky, kteří jí pomohou dále růst. Každý, kdo má chuť pracovat a být v pří-

34 placený článek

jemném kolektivu, je vítán. Výhodou je textilní vzdělání či praxe v textilním průmyslu, ale není to podmínkou. Firma všechny ráda zaučí. „Požadujeme schopnost pracovat v třísměnném provozu, samostatnost, flexibilitu a ochotu učit se novým věcem,“ řekl majitel firmy Jiří Grund. Nové pracovníky čekají zrekonstruované prostory bývalého Texlenu v Kalné Vodě, kde se z po-

lyakrylové příze vyrábějí koupelnové předložky. „Budete součástí týmu, který vyrábí finální výrobek určený pro konečné spotřebitele, a ten bude dělat radost v domácnostech našich zákazníků,“ uvedl majitel. Firma GRUND zaměstnancům nabízí adekvátní finanční ohodnocení za kvalitně odvedenou práci. Dále firemní příspěvek na penzijní připojištění, příspěvek na stravování, kvartální odměnu v případě nulové absence ze zdravotních důvodů, pololetní mimořádné odměny, benefitní program (Benefit Plus), slevu na nákup firemních výrobků ve firemní prodejně. Aby případní noví pracovníci věděli, do čeho jdou, připravila pro ně firma GRUND ve svých prostorách Den otevřených dveří, který se uskuteční 26 listopadu od 10 do 14 hodin. Návštěvníci si prohlédnou všechna pracoviště včetně nejnovějších výrobních linek a nově zrekonstruované výrobní prostory s moderním zázemím pro pracovníky.

„Cílem Dne otevřených dveří je lidem v okolí ukázat, že moderní výrobu a příjemné pracovní prostředí nemusejí mít jen nadnárodní firmy, ale i firma česká. Když se to spojí s rodinnou atmosférou firmy, tak jsme přesvědčení, že v kombinaci s atraktivním odměňováním jsme zajímavým zaměstnavatelem na Trutnovsku,“ dodal Grund.

VE ŠKOLE

Jak a co svačí žáci Základní školy V Domcích

JAROSLAV DVORSKÝ

Typická výbava školních lavic o přestávkách? Krabičky a dózy. Umělohmotné i plechové. Nejrůznější barvy i velikosti. Občas ještě „naducaný“ igelitový pytlík. V pozoru sekundují nápojové originály, ale hlavně nejrůznější PET láhve a jiné nádoby, a to s většinovým domácím obsahem… Zkrátka svačina v akci! Jak a jaká ale nejvíc chutná našim žákům? Ptali jsme se šesti žáků v Základní škole V Domcích. Soudě podle tamní koncepce rozvoje školy, školního vzdělávacího programu, realizovaných grantů i tak zvaných etických dílen, ale i provozu vlastního velkého stravovacího zařízení si zdejší „základka“ na zdravé výživě svých žáků docela zakládá… Co máš ke svačině nejčastěji? Popiš jídlo i pití. Daniel (7 let): rohlík se salámem, voda se šťávou 36

Markétka (7 let): rohlík se sýrem a šunkou, jablko a hroznové víno, voda se šťávou Martin (12 let): rohlíky s máslem a šunkou; nakrájená jablíčka, Dobrá voda - malina Eliška (12 let): toustový chléb nebo rohlík; kousek ovoce nebo zeleniny, láhev plná velmi dobré ovocné šťávy Michal (15 let): pečivo s pomazánkou, sýr, občas jogurt, ovoce, voda se šťávou Lucka (15 let): pečivo s šunkou a sýrem; ovoce (nejčastěji jablko nebo mandarinka), šťáva

Uveď příklad opravdu zdravé svačiny. Daniel: hroznové víno, jablko, hruška, voda nebo čaj Markétka: rohlík se sýrem a šunkou, čaj Martin: chleba, rohlík, houska, jablka, hruška, banán, pomeranč, paprika, jablečný džus, Dobrá voda, voda Eliška: celozrnné pečivo se salátem a rajčaty uvnitř, müsli tyčinka, domácí bezinková šťáva nebo voda z mariánského pramene Michal: jogurt s müsli, zelenina, ovoce, čerstvý pomerančový džus Lucka: celozrnné pečivo, ovoce, čaj nebo šťáva Svačíš jen o velké přestávce, nebo i o malých přestávkách? Daniel: každou přestávku Markétka: o každé přestávce Martin: o velké i o malé přestávce Eliška: někdy tak, a někdy tak - podle toho, co mám ten den ke svačině Michal: podle toho, jaký mám hlad, spíše jím každou přestávku Lucka: svačím o více přestávkách

Rozdělíš se o svačinu se spolužákem či necháš ho ochutnat, pokud tě poprosí, nebo když víš, že si svačinu zapomněl? Daniel: ne, nerozdělím se Markétka: ne, nerozdělím Martin: ano, se svým kamarádem se rád rozdělím Eliška: rozdělím se s tím, o kom vím, že si svačinu zapomněl Michal: ano Lucka: ano A výsledek naší miniankety? Našim žákům svačina velmi chutná. O zdravé stravě mají ti starší již slušné povědomí a o svou svačinu se též umí nezištně rozdělit s kamarádem. 37

VÍNO A JÍDLO

Člověk se musí řídit svými smysly Sommeliér Stanislav Rudolfský je příkladem toho, jak se z milovníka vína stane vinař. Splnil si svůj sen, má vlastní vinařství v Kutné Hoře a obnovil vinici na Kuksu, odkud pochází. Když zasvěceně mluví o kombinaci vína s jídlem, sbíhají se vám sliny. „Když se pije víno, mělo by se jíst, když se jí, mělo by se pít víno,“ tvrdí. HYNEK ŠNAJDAR

Jídlo a víno k sobě nepochybně patří. Jaké zásady by měl při výběru vhodného vína k jídlu člověk dodržovat? Určitě existují nějaké obecně platné zásady, ale já osobně bych se tím nenechal svazovat. Na kombinaci vína a jídla je nejkrásnější ta nekonečná možnost fantazie a variací. Ne pokaždé máme chuť na úplně stejné jídlo a k tomu úplně stejné víno. Vždy se to dá trochu ozvláštnit něčím jiným. Samozřejmě k lehčím jídlům patří bílá vína, ale třeba těstoviny s rajčaty můžeme klidně kombinovat s víny červenými. Já bych se spíše zaměřil na místo původu jídla a k tomu zvolil příslušné tamní víno. K našemu jídlu by se měla pít naše moravská a česká vína. 38

Neměl by se laik předtím s někým zasvěceným poradit, případně se zeptat obsluhy v restauraci? K základní výbavě každého číšníka by mělo patřit, že dokáže nabídnout hostovi už dopředu příslušnou kombinaci. Bohužel, ještě to není úplně pravidlem. S tím souvisí i to, že když v restauracích nabízím vína, která vyrábíme, a ve dveřích vidím, že se tam kouří, otočím se a odcházím. Je to velký nešvar mnohých našich restaurací. Tam, kde se kouří si nelze vychutnat jídlo a už vůbec ne víno. Bývá v tomto ohledu personál dostatečně vyškolený? Jakou s tím máte zkušenost? Fakt je ten, že Češi jsou jeden z mála národů, které pijí víno, aniž by k tomu něco jedli. Kultury na západ od nás, zejména Francouzi, to vůbec nedovedou pochopit. Gramotnost obsluhy se ale hodně zlepšuje. Pamatuji si před deseti lety, když v restauraci přišla řeč na víno, tak obsluha věděla, že mají víno červené a bílé. Dnes poptávka po víně roste a šéfové podniků už dbají na to, aby měli v tomto ohledu vyškolený personál. Stačí mít pár elementárních znalostí.

Jaká vína se hodí k tradičním českým jídlům? K těmto jídlům si dám nejraději pivo. Blíží se ale období svatomartinské husy a k tomu si dokážu představit jako vynikající snoubení naše hutnější česká a moravská červená vína. Která byste doporučoval například k červeným masům, drůbeži nebo rybám? K masům doporučuji hutná červená vína, jako například Vavřinec, Frankovka, Pinot noir. U drůbeže záleží, jak je upravená. Určitě bych se nebál vychlazeného bílého, růžového nebo lehkého červeného vína. Když si mohu dát rybu, například štiku nebo sumce, k tomu si dokážu představit pěkný Ryzlink rýnský z Mělníka, to je skvělá kombinace pro gurmány. Některá vína se hodí i k čokoládám. Která to jsou? Všeobecně ke sladkým jídlům se hodí sladká vína. Kontrasty se neosvědčují. To samozřejmě také platí u čokolád a čokoládových bonbonů, k nimž jsou nejlepší vína slámová případně ledová. A ještě lépe vína fortifikovaná posilněná vybraným

MANUÁL - JAKÁ VÍNA ZVOLIT K JÍDLŮM Česká tradiční jídla: Suché bílé víno s vyšším obsahem kyseliny nebo hutné červené víno. Zeleninový salát: Vychlazená lehká bílá vína či suchá růžová. Těstoviny s rajčatovým základem: Bílé nebo růžové víno, hodí se i lehké červené, například Modrý portugal. Ryby: Víno, které má kyselinku. Vynikající je Ryzlink rýnský a Rulandské šedé. Kuřecí steak: Od bílého přes růžové až po červené víno. Podle toho, jak je drůbeží maso kořeněné. Vepřová panenka: Dva až tři roky uleželé červené víno. Grilovaný hermelín: Růžové víno, například André rosé. Zvěřina: Červené víno s výraznou tříslovinou, nejlépe dlouho zrající v dřevěném dubovém sudu, tak zvaný barrique. Sýry s modrou plísní: Vína červená, přírodně sladká nebo fortifikovaná. Tradiční sýry: Bílé i růžové víno, lehčí červené. Čoko dezerty: Fortifikovaná, hlavně portská vína.

ROZHOVOR VÍNO A JÍDLO

vinným destilátem či neutrálním alkoholem, která jsou sladká, mají více alkoholu a dokážou s čokoládou držet krok. Jsou to zejména portská vína, ale i u nás jsou jejich výrobci. Rozhoduje vždy o kvalitě vína cena nebo je to rozšířený mýtus? Jako v každé komoditě, tak i u mnohých vinařů se platí za značku. Třeba u méně známého vinaře může být ale za méně peněz více muziky. Jenom podle ceny se víno neurčuje. Záleží také na oblasti, kde se víno pěstuje. Třeba u našich krásných přívlastkových vín lze lahev pořídit i za 150 korun. Podle čeho poznáme, že je víno špatné? Aniž by člověk absolvoval jakékoli školení, tak se musí řídit svými smysly. Když mně nalijí do skleničky víno, nejdříve se podívám na barvu. Když je bílé víno dohněda a něco v něm dokonce plave, tak bych začal být ostražitý. Pak si k vínu, stejně jako k jídlu, přivoním. Jestliže nějak nepřirozeně páchne a je nelahodné, nemusím být odborník, abych věděl, že není v pořádku. Bohužel, my Češi jsme v restauracích trochu bojácní a jsme ochotní akceptovat něco s vadou, než abychom se ozvali. Je třeba si při nějakém podezření nebát zeptat. Máte vy osobně nějaké oblíbené jídlo, které si bez vína nedokážete představit? Mám nejraději maso z mladého beránka. K tomu si nedokážu představit nic jiného, než víno burgundské – Rulandské modré nebo Roučí, což je

staročeský název pro Pinot noir. To je pro mě ta nejlepší kombinace a uvědomím si, jak je krásné na zemi žít. Jsou návštěvy degustací pod vedením zkušeného sommeliéra vhodná forma, jak dobře zkombinovat víno s jídlem? Když pijete víno se sommeliérem či s vinařem a oni doporučují, jaké jídlo se k vínu hodí, tak je to sice hezké, ale není nad to, přímo si to jídlo dát. Kdo měl tu možnost absolvovat setkání s vínem a

AREÁL MLADÉ BUKY HLEDÁ ZAMĚSTNANCE NA ZIMNÍ SEZÓNU NA TYTO POZICE: OBSLUHA VLEKŮ, OBSLUHA LANOVÉ DRÁHY, OBSLUHA BOBOVÉ DRÁHY, OBSLUHA ZASNĚŽOVÁNÍ Kontakt: +420 777 633 146 POKLADNÍ / Kontakt: +420 775 340 712 INSTRUKTOR LYŽOVÁNÍ NEBO SNOWBOARDINGU, OBSLUHA KANCELÁŘE LYŽAŘSKÉ ŠKOLY, PŮJČOVNY A SKISERVISU / Kontakt: +420 773 663 930

Nabízíme: • odpovídající finanční ohodnocení, práce v dobrém kolektivu, možnost celoroční spolupráce, pro vážné zájemce možnost ubytování, firemní oblečení Požadujeme: • spolehlivost, příjemné a ochotné vystupování, vysoké pracovní nasazení

KUCHAŘ, PIZZAŘ, ČÍŠNÍK, OBSLUHA RYCHLÉHO OBČERSTVENÍ / Kontakt: +420 731 674 517 40MOŽNÝ IHNED NEBO DLE DOMLUVY NÁSTUP

info@areal-mladebuky.cz

jídlem, musí uznat, že je ten zážitek hodně povýšen. Když se pije víno, mělo by se jíst, když se jí, mělo by se pít víno. Zlepšuje se v České republice situace ve znalosti vín v souvislosti s konzumací konkrétních pokrmů? Ještě před dvaceti lety, když kvalita vína nebyla moc dobrá, říkalo se, že se toto víno hodí jen pro Pražáky. To už zdaleka není pravda. Když se bavím s moravskými kolegy vinaři, říkají, že lidé v Praze o vínu často vědí více, než lidé na jižní Moravě. Tam se u některých čas zastavil a myslí si, že v této oblasti snědli všechnu moudrost a o vínu vědí všechno. Spousta lidí v Čechách se o víno zajímá, jezdí na degustace a májí mnoho informací. Takže tento stereotyp, že Češi vínu nerozumí, je už minulostí. Znalost toho, jak kombinovat víno s jídlem, se také mění k lepšímu. I když stále platí, že Češi většinou pijí víno, aniž by při tom jedli. Ale i to se mění. Je dobré mít na paměti, abychom nejedli, jenom proto, že jíme a nepili, proto, že pijeme, ale abychom se občas sešli k příjemnému posezení s přáteli a spojili dobré víno s dobrým jídlem. Mohou naše vína při výběru k jídlu konkurovat těm zahraničním? Dnes už jsou dost objektivní možnosti porovnat kvalitu vín z různých zemí. Pořádají se mezinárodní soutěže a sympozia o vínech hodnocených mezinárodní porotou. Dá se říci, že vína, která čeští a moravští vinaři dávají do soutěží, slaví obrovské úspěchy. Ve světovém porovnání patří k tomu lepšímu standardu a ve špičkovém provedení k tomu nejlepšímu na světě. Takže naše vína k pokrmům mohou směle konkurovat těm nejlepším zahraničním. Jak jste se dostal k vínu? Pocházím z Kuksu a žádné vinařské předky nemám. Člověk občas má nějaké sny a touhy. Ty se snaží naplnit a mně se to povedlo. K vínu jsem se dostal v devadesátých letech nejdříve jako jeho milovník, pak jako sommeliér a později jako obchodník. Pak to dozrálo do té míry, že jsem chtěl mít svoje vlastní víno a vinařství. Od začátku jsem věděl, že musí být tady v Čechách, odkud pocházím. Máme rodinné vinařství v Kutné Hoře a povedlo se mi obnovit malý půl hektarový vinohrad na Kuksu. 41

ROZHOVOR KÖSTER CZ

Žacléřská firma udává tón v oblasti svorníkového svařování Svorníkové svařování je efektivní a velice spolehlivá metoda obloukového přivařování svorníků a různých spojovacích prvků k ocelovým konstrukcím. Firma Köster CZ patří mezi špičku ve svém oboru, její výrobky se vyvážejí do 60 zemí světa a jsou využívány v širokém spektru průmyslových odvětví, nejčastěji při stavbách mostů, výškových budov, elektráren, kolejových vozidel či lodí.

42 placený článek

Společnost Köster CZ působí od roku 1993 v industriální historické budově mezi nádražím a stadionem v Žacléři, kterou před více než stoletím navrhl významný jablonecký stavitel Robert Hemmerich. Firma má kořeny v německém Ennhepetalu, kde v roce 1952 založil Bruno Köster mateřskou firmu Köster & Co. GmbH. Svůj výrobní program tehdy zakladatel opřel o výrobu svařovacích svorníků pro elektrárenský průmysl a stavbu lodí. V roce 1968 do firmy nastoupil jeho syn Detlef Köster, který řídil společnost až do roku 2008, kdy ji

prodal holdingu Indus AG. „Ještě předtím, v roce 1993, se při obchodním jednání setkali Detlef Köster a Lothar Bönisch ze Žacléře. Výsledkem bylo založení dceřiné firmy v Žacléři, k čemuž došlo 16. března téhož roku. Firma začínala se 4 zaměstnanci v pronajatých prostorách bývalého areálu Dolu Jana Švermy jednoduchým strojním opracováním dílů pro mateřskou společnost,“ uvedl Michal Schubert, jednatel žacléřské firmy Köster CZ. O rok později, v roce 1994, koupila v podkrkonošském městě mateřská německá firma část areálu

bývalé sklárny. „Po rozsáhlých stavebních úpravách tak pro potřeby stále se rozšiřující výroby vznikly provozy lisovny a mechanické dílny,“ popisuje Schubert. V rámci budování silnější odbytové pozice na evropském trhu pak v roce 1998 vzniká v Žacléři obchodní oddělení se zastoupením v prodeji a servisu svářecí techniky pro český a slovenský trh. Po prodeji rodinné firmy průmyslovému holdingu Indus Holding AG, se firma Köster & Co. GmbH stala společností dceřinou. V současné době firma zaměstnává 45, převážně místních pracovníků. „Stále se snažíme investovat do strojů a rozšiřovat výrobní prostory, abychom byli konkurenceschopní a nadále udávali směr v oblasti svorníkového svařování. Zabýváme se výrobou svorníků, dílů tvářených za studena, keramických kroužků, prodáváme svářecí agregáty a zajišťujeme jejich servis i svařování na zakázku,“ představil výrobní spektrum jednatel.

Nádražní 235, Žacléř 542 01 tel.: +420 499 776 165 e-mail: koster@koster.cz web: www.koster.cz

Z ULICE

Z popelnic jídlo nevybírám Na ulici žije už skoro čtvrtstoletí. V Trutnově ho nejčastěji můžete vidět posedávat na lavičce před zlatnictvím na náměstí. „To je moje místo. Občas si ke mně někdo přisedne, a tak se pobavíme. Nesmrdím,“ zdůrazňuje nejstarší trutnovský bezdomovec Slávek Mikyska. Za pár dní mu bude 67 let. MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Když jsem se rozhodl udělat rozhovor s bezdomovcem, nechtělo se mi náhodně oslovovat lidi na ulici. Zkusil jsem to tedy nejdřív přes známé, jestli neznají někoho takového, ale příliš jsem nepochodil. A tak jsem zavolal do pár místních organizací a v mém hledání mi pomohli v Kontaktním centru Riaps. „Myslím, že zrovna tady dva takové pány máme, zkusím se jich zeptat a zavolám vám nazpátek,“ říká mi do telefonu ochotně jedna ze zaměstnankyň, které vysvětlím, že listopadový magazín věnujeme tématu o jídle a bylo by zajímavé přečíst si o tom, jak to mají i tito lidé. Za deset minut mi volá zpět. „Jeden pan souhlasí,“ hlásí potěšující zprávu. Jenže já se teď hned do Riapsu dostavit nemůžu, a tak domlouváme, že se v pět potkáme 44

na náměstí. „Bude mít na sobě kostkovanou bundu a kšiltovku,“ popisuje mi žena z Riapsu muže, který stojí vedle ní, ale telefon do ruky nechce. Tak uvidíme. Nemám ponětí, kdo na mě bude čekat. Připravím si několik otázek a za pět minut pět vyrážím z redakce. Když přicházím k lavičce v podloubí, sedí na ní důchodce. „Budeme si tykat, já jsem Sláva,“ říká mi chraplavým hlasem chvíli po našem seznámení. Navrhuji, že si sedneme někde v teple, a tak se zvedá z lavičky. Na záda si bere batoh a do ruky berli. „Bez té už se nehnu,“ vypráví mi, že mu otéká noha. „Nebudu ti lhát, jsem alkoholik,“ svěřuje se dál cestou do restaurace U rozmarýnku. Zasedneme ke stolu a zeptám se ho, jestli nemá hlad, že bychom si něco dali. „Ne, já jsem dnes dobře najedený. Měl jsem dršťkovou polívku a to-

pinky,“ překvapí mě, že odmítá pozvání na jídlo. Během rozhovoru však zjišťuji, že Slávek je trošku svérázný typ bezdomovce i člověka. A tak si objednáme jen pivo. „Já ti ho ale nemůžu otočit, důchod mám až šestnáctého,“ konstatuje stařík, který pobírá rentu čtyři tisíce měsíčně. Říkám mu, že to je dobrý. Najíst se chodí každý den do jídelny Kotva. Co si dává? Polévku. Jestli mu to stačí? „Musí,“ usměje se. „Občas si přes den koupím i něco jiného. Chleba, jitrnice, pomazánky,“ dodává. O víkendech, kdy je Kotva zavřená, to řeší tím, že si na polívku zajde do Jedničky nebo poobědvá rohlík a sýr. Jíst se snaží hlavně v době oběda, někdy ráno. Večer vůbec. „To si raději koupím flašku vína a zaspím. To víno si prostě koupit musíš, jinak bys to nepřežil,“ tvrdí a usrkne si z půllitru Tambora. „Krakonoš je lepší.“ Nejraději si však dává víno, dvoulitrovka ho vyjde na 35 korun, což je třetina jeho denního rozpočtu. „Když ty čtyři tisíce, rozpočítám, vychází mi to stovka na den,“ říká, s čím musí vyžít. Ale ne vždy se mu to povede. „Už se stalo, že jsem zůstal bez peněz. Nejedl jsem dva týdny a chlastal jen vodu,“ povídá muž, který kdysi vážil 120 kilo a teď má pod devadesát. Stokoruna pro něj znamená strašně moc peněz. Když sedí na „své“ lavičce, lidé mu sem tam nějaké peníze dají. On sám si ale o ně neřekne. „Já nežebrám. To by bylo pod moji úroveň. A když si někomu řeknu, tak vím, že mu to šestnáctého musím vrátit. Kdybych nevracel, nemůžu se nikde ukázat,“ snaží se i přes svou nepříznivou životní situaci dodržovat určité zásady. Díky tomu má dva sponzory, u kterých si může o peníze říct. Vědí, že jim to vrátí. „Co si ale nekoupím, to nemám,“ naznačuje, jak se dostává k jídlu. „Když nemám ani korunu a mám hlad, tak se nedá nic dělat a musím to vydržet, než přijde důchod,“ líčí. Nějaké drobné získává za sběr lahví. „Když jsem ještě mohl pracovat, vždy jsem si sehnal nějaký kšeft.“ Na otázku, jestli jídlo někdy ukradl, odpovídá, že nikdy. Je běžné, že bezdomovci se na ulici k jídlu dostávají z popelnic, ale tohle se Slávka také netýká. „Tak hluboko jsem ještě neklesl. To radši budu o hladu, než abych vybíral popelnice,“ podotkne, že má svou důstojnost. „Znám 45

Z ULICE

hodně takových lidí, co se tak živí. Já bych tam ale nehrábl. Nevíš, kdo to měl před tebou v ruce, nebo co s tím bylo, abys něco nechytil.“ A stejný názor má na dokuřování vajglů. „Já jsem nekuřák, nevzal bych to do huby. Vajgly ale uklízím a všem říkám, ať po sobě uklízí, že to pak odnášíme všichni,“ snaží se domlouvat ostatním bezdomovcům. „Je nás tady jen pár místních, zbytek jsou naplaveniny a ty nemám rád, ať si táhnou, odkud přišly,“ rozčertí se. Dělí se mezi sebou bezdomovci o jídlo? „Jak kdo, já ano. Když někdy jídlo dostanu, něco si nechám, ale než abych to sežral sám, dám radši druhému, ať se taky nají. Holky z Kotvy mi za to nadávají, že jsem vůl, že to rozdávám, ale já vím, co je to hlad,“ vypravuje, jak si občas utrhne od pusy a dá svým kamarádům. O toho největšího však loni přišel. „Říkal jsem mu, ať jde ráno do nemocnice. O půlnoci umřel,“ vzpomíná. On sám prý ale v životě kolem sebe nikoho nepotřebuje, a tak je na ulici sám. Dvakrát týdně dochází do Riapsu vykoupat se a nechat si vyprat prádlo. Za každý kus oblečení platí

korunu a za tu si tam může koupit i čínskou polévku z pytlíku. „Ale ta mi nechutná,“ ušklíbne se. „Ale za Riaps jsem rád. Já jsem nikdy nechodil špinavý, v zimě jsem se normálně koupal v Úpě, ale tohle je přeci jen lepší,“ pochvaluje si, jak je to pro lidi v nouzi zařízené. A člověk si ještě jako bonus může pokecat s holkami. „Přemlouvají mě, abych se šel léčit, ale to je nesmysl léčit starýho dědka, který chlastá od třinácti. Co mám, to mám,“ nenechá si kecat do života. Na druhou stranu právě zaměstnankyně Riapsu mu psychicky hodně pomáhají. Jinak by už dávno visel. „Anebo bych spíš skočil pod vlak,“ nepopírá, že ho přepadávaly myšlenky se vším skoncovat. Přednější než smrt je pro něj ale víno. „Chci se napít, usnout a zapomenout,“ zlehčuje svou situaci. Člověk si z toho podle něj musí dělat srandu, nic jiného mu ani nezbývá. Prát se s osudem na ulici mu nikdy nevadilo, zvlášť když byl mladší. „Ježišmarjá, jak já byl v pohodě,“ vyhrkne. S přibývajícími roky ale zjišťuje, že být venku už pro něj není. „Mám teď jednu možnost dostat pokoj u kamarádky v Temném Dole, tak uvidím, jak to dopadne,“ poukazuje na šanci získat střechu nad hlavou. Podal si také žádost do pečovateláku v Horňáku. Doposud nocoval, jak se dalo. „Byl třeba mráz 25 stupňů a já jsem spal ve stanu v lese nebo na parovodech,“ líčí. Vybíral si hlavně místa, kde byl sám a nikdo ho nevyrušoval. V posledních letech přespává v bývalém za46

kách. Za mřížemi se ocitl poté i jako bezdomovec. Na jak dlouho, se nedozvím. Z Valdic ho pustili před šesti lety.

hradnictví v Náchodské ulici. „Mám tam dva spacáky a tři prošívané deky.“

Rodák z Králík žije v Trutnově od patnácti roků. „Doma nás bylo dvanáct sourozenců a všichni jsme se měli dobře. Máma šila knoflíky a táta dělal vrátného,“ šokuje mě tím, z jak početné rodiny pochází. Až se mi této informaci nechce moc věřit. Že by mu pak nikdo nepodal pomocnou ruku? „Ozvali se, ale já jsem nechtěl. Je to můj život a jejich zbytečná starost. Nebudu nikoho otravovat, aby mi to pak někdo vyčítal,“ prohlásí. Ze stejného důvodu se neobrátil ani na přátele z doby, kdy ještě nebyl na ulici. Stojí si za zásadou, že svůj život si musí vytrpět sám a nechce, aby ho s ním trpěl někdo další. Možná, že je zbytečně paličák, ale jak říká, je to jeho život. Byl také ženatý a ze sedmiletého manželství má dvě dcery. „Jedna je pokladní v obchoďáku a jedna dělá revizorku na dráze, ale nehlásí se ke mně a nebavíme se,“ vypravuje. Tvrdí, že už ho to přebolelo, avšak oči mu na chvíli zvlhnou.

Bez domova je Sláva od roku 1992. Jak se to vlastně stalo? „Nebudu ti lhát, můžu si za to sám. Byl jsem zavřený,“ říká na rovinu. Když se pak dostal z vězení, neplatil nájem za byt, a tak ho vystěhovali a on skončil na ulici. Za co šel sedět, nejdřív rozebírat nechce, ale potom z něj leze, že byl zavřený za krádeže, kdy si prý bral, co mu patřilo. „Nezaplatil mi za práci, tak jsem ho vybral. Abych na někoho dřel a on mi za to neplatil, tak to ani náhodou,“ durdí se. Spoustu let předtím pracoval v Texlenu, v dolech, na jat-

Náš rozhovor už o jídle dávno není, a tak jsem mezitím zavolal fotografovi Milošovi. „Já mám taky mobil,“ chlubí se starou Nokií. Má ji pro případ, kdyby se něco stalo, aby si zavolal záchranku. Vloni si pár měsíců poležel v nemocnicích s vysokým tlakem. „To jsem zapomněl skoro chodit, ale v Jaroměři mě to naučili,“ vzpomíná. Z hospody se vracíme k lavičce udělat pár fotek. Nedá mi to. Z batohu vytáhnu balíček sušenek a z peněženky stovku. „Tak díky. Ať se ti daří. A napiš tam, že nikomu nepřeju, aby dopadl takhle jako já,“ loučí se Slávek.

ROZHOVOR CHARITA

Sklad pomáhá lidem v nouzi Už přes rok existuje v Trutnově pod křídly zdejší Oblastní charity projekt, který pomáhá lidem v nouzi. Jedná se o Sklad potravin. Z menší verze republikově známé Potravinové banky bylo za tu dobu obdarováno konzumními, ale i hygienickými balíčky již bezmála čtyřem stovkám lidí. „Funguje to naprosto skvěle,“ pochvaluje si iniciátorka myšlenky Martina Vágner Dostálová z Oblastní charity Trutnov. Před dvěma roky se díky ní obyvatelé města poprvé zapojili do Národní potravinové sbírky, ale vybrané komodity se odvážely do Potravinové banky v Liberci, odkud by se pak v případě potřeby dovážely nazpátek. To tak trošku postrádalo smysl, vzhledem k tomu, že pomoc byla určená především lidem z Trutnova a okolí, rozhodla se charita ve spolupráci s nově vzniklou Potravinovou bankou v Hradci Králové, městským úřadem a dalšími institucemi vybudovat sklad přímo v Trutnově. Ve skladu jsou trvanlivé potraviny jako například mouka, konzervy, těstoviny, luštěniny, olej, polévky z pytlíku… „Díky Potravinové bance Hradec Králové máme dohodu s trutnovským Albertem, že pokud nám nějaká komodita dojde,

zdarma nám kdykoliv dodají, co potřebujeme,“ poukazuje Martina Vágner Dostálová na to, že sklad je průběžně doplňován, takže neustále plní svůj účel. V regálech díky tomu také nenajdeme žádné prošlé potraviny a vše je navíc pod kontrolou Krajské veterinární správy. A kdo jídlo dostane? Matky samoživitelky, senioři, sociálně slabé rodiny a jednotlivci… „Všichni ti, kteří se ocitnou v sociální nouze. Může to být třeba i zadlužený člověk. Nikdy nikdo nevíme, jaké kritické situace nám život připraví a kdy tu pomoc budeme potřebovat sami,“ říká žena z charity a doplňuje, že veškeré potraviny však putují k lidem až po dohodě s pracovníky sociálního odboru městského úřadu. „Vše je pod kontrolou, aby pomoc byla určená opravdu jen lidem v největší nouzi,“ uzavírá Martina Vágner Dostálová.

Chystá se Národní potravinová sbírka Chcete udělat dobrý skutek a pomoci lidem, kteří nemají dostatek prostředků na nákup základních potravin? Nikdy to nebylo snazší než teď. Stačí se v sobotu 12. listopadu zapojit do čtvrtého ročníku Národní potravinové sbírky, rozšířené letos do 659 obchodů. V Trutnově se bude vybírat zboží potřetí, ale tentokrát hned na pěti místech. Kromě potravin z Tesca a Penny marketu, kde se předloni nashromáždilo 1,1 a loni 1,5 tuny jídla, mohou lidé letos

nově prostřednictvím svých nákupů darovat i drogistické zboží z prodejen dm market (Obchodní ulice a OD Máj) a Rossmann (Horská ulice). A jak to přesně udělat? Musíte dorazit v době od 8 do 20 hodin do supermarketu Tesco, marketu Penny (v drogériích na pěší zóně od 8 do 13 hodin), nakoupit trvanlivé potraviny (např. masové konzervy, špagety, čočku, mléko…), zaplatit zboží u pokladny a poté ho u východu

vložit do nákupního košíku dobrovolníka s označením Národní potravinové sbírky. „Dobrovolníků tam bude více a zákazníky, kteří přijdou do obchodů na nákupy, budou na akci upozorňovat,“ uvedla místní organizátorka Martina Vágner Dostálová z Oblastní charity Trutnov. V našem okrese se do kampaně zapojí ještě Tesco, Kaufland a dm market ve Dvoře Králové i Kaufland a dm market ve Vrchlabí.

1991-2016

www.bak.cz

ROSTEME SPOLEČNĚ JIŽ 25 LET 49

MINULOST

V hotelech dřív hrála živá muzika, dnes chybí V období před rokem 1989 bylo docela běžné, že i restaurace či hotely dostávaly poněkud tendenční názvy, které souvisely s bratrskou příchylností k zemím komunistického bloku. Ani Trutnov se tomu nevyhnul a dva hotely ve městě byly pojmenovány Varšava a Moskva. Dnes už neexistují, ale mnoho pamětníků na ně čas od času určitě nostalgicky zavzpomíná. HYNEK ŠNAJDAR, ARCHIV MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Legendární hotel Varšava byl v domě číslo popisné 19 na dnešním Krakonošově náměstí, nyní v něm sídlí Česká spořitelna. Měšťanský řadový dům s podloubím a novorenesanční fasádou prošel dispozičně zásadními úpravami v 30. letech 20. století. V přízemí jsou zachovány barokní a klasicistní klenby. Objekt je od 3. května 1958 památkově chráněný. Pamětníkem jeho provozu je Trutnovan Miloslav Bartoň. „Dole byla restaurace, nahoře kavárna. Její součástí bylo malé pódium, pod ním po stranách stoly a uprostřed taneční parket. Bylo to tam dost dobré a rádi jsme tam chodili. Většinou jsme si v restau50

raci U Draka dali malou rozcvičku s několika pivy a pak jsme, tak kolem desáté večer, směle vyrazili do Varšavy,“ vzpomíná s úsměvem Bartoň na staré časy zhruba z poloviny 70. let. Hrála tam živá hudba se třemi až čtyřmi muzikanty, většinou v sobotu a někdy také v pátek. V provozu byl také bar. „Tam byl našim nejoblíbenějším nápojem fernet. Z Varšavy se pak chodilo domů nad ránem. Někdy se pokračovalo, byl jsem ještě svobodný a při síle,“ říká pamětník. Ten tam s kamarády tehdy jedl hlavně smažený sýr. Na jídelníčku byla běžná česká kuchyně. Podobné to bylo v hotelu Moskva ve Spojenecké ulici číslo popisné 123. Počátkem 20. století v teh-

dejší ulici Uniongasse, tam sídlil hotel Stadt Berlin, přejmenovaný za první republiky na Hotel Zentral, po roce 1945 byl znám jako hotel Moskva. „V Moskvě byla také vepředu restaurace, vzadu kavárna s malým parketem, kde se rovněž hrálo. Vypadalo to tam solidně, ale tam jsme chodili dost málo. Scházela se tam spíše starší generace. Občas jsme tam ale zavítali,“ vrátil se do dávnější minulosti Bartoň. Tehdejší restaurace včetně hotelů Varšavy a Moskvy, které po listopadu 1989 skončily, se od těch dnešních lišily zejména menší nabídkou jídel a nápojů. „V těch dnešních mi ale zase schází živá muzika, která byla tehdy samozřejmostí. Já jsem bývalý muzikant, hrál jsem na kytaru a piano. Je to ukrutná škoda, ale není se co divit, protože náklady na hudebníky jsou pro provozovatelé mnohdy velké. Samozřejmě mám na restaurace obou hotelů nostalgické vzpomínky a je škoda, že už neexistují,“ dodal trutnovský pamětník.

WEBROVKAFEST

Dánská kapela podpoří děti V Humanitárním středisku Klučanka se 18. a 19. listopadu uskuteční jubilejní 15. ročník charitativního festivalu na podporu dětí z dětských domovů Webrovkafest na Klučance. Výtěžek z akce od roku 2002 spolufinancuje zážitkové pobyty pro děti z různých dětských domovů. Minulého ročníku se zúčastnilo zhruba čtyři sta návštěvníků. „Výtěžek činil úžasných 52 225 korun, což je zatím rekordní částka,“ pochvaluje si organizátor Vojtěch Lábus. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ARCHIV WEBROVKAFESTU

Na letošní hudebně - divadelní přehlídce s mezinárodním přesahem se v pátek od 18 hodin představí kapely Sexuell Handgrenate, Poslední Lež, Electrum Magicum, Echt! a Chichimeků, poté sklepní scénu rozduní pětihodinová DnB párty v podání Dj´s z trutnovského ColorSoundu. Hlavní hvězdou festivalu je vynikající dánská kapela Euzen. Ta bude tahákem sobotní části. Kromě toho zahrají Pepa Lábus a spol., Synové výčepu, BKP - Bratrstvo kočičí pracky, legendární Máma Bubo, Totem´s Hard Tramp a program 52

hlavní scény uzavře vokalista Pat Fulgoni z britské kapely Kava Kava. Fulgoni má nezvykle široký žánrový záběr, ale momentálně věnuje nejvíc času taneční hudbě. Proto bude na Webrovce vystupovat s uznávanou DJ Babe LN. Na sklepní scéně zahraje mystický písničkář Oldřich Janota, česko - anglická skupina 100% a nakonec energetická novozélandská kapela Mr. Sterile Assembly. Sobotní program však začne už v 16 hodin na hlavní i divadelní scéně. Prvním divadelním představením bude Kopeckého loutkové varieté a po něm Loutkové divadlo louTKA kaTKA.

Původně se třináct let festival konal na chatě Webrovka v Trutnově, od loňského roku na Klučance. „Změna místa fanoušky festivalu neodradila a jejich řady se rozrostly o spoustu nových, z blízkého i vzdálenějšího okolí. Všichni účinkující vystupovali a vystupují pouze za cestovní náklady, nebo za výrazně snížený honorář kvůli charitativnímu poslání akce,“ uvedl Lábus.

Webrovkafest za dobu svého trvání vynesl pro děti bez rodičů pouze ze vstupného více než 350 tisíc korun. Rozpočet celé akce se daří pokrýt z darů sponzorů, podporovatelů a přátel a vše, co návštěvníci odevzdají do kasy, je čistý výtěžek určený pouze dětem. Od 23. prosince loňského do 2. ledna letošního roku se na Klučance v této souvislosti uskutečnil první vánoční pobyt financovaný z výtěžku Webrovkafestu 2015. Zúčastnilo se ho 11 dětí z dětského domova Domino v Plzni. Tento pobyt pokračoval i o Velikonocích a přijelo dalších 16 dětí. Během léta bylo ze zbytku výtěžku hrazeno ubytování pro děti z pěti různých dětských domovů. Podrobný program a všechny důležité informace najdete na www.webrovkafest.com. 53

DYSLEKTIK NEZNAMENÁ HLUPÁK Mgr. Iva Nováková, Časopis „Zdraví a krása”

Možná to taky důvěrně znáte. Navzdory krásným větám, které čtete ve studijním plánu svého dítěte, realita je taková, že jeho handicap ve škole skoro nikoho nezajímá. Dyslektik, dysgrafik, či majitel jiné podobné poruchy? Pro některé učitele prostě hlupák, který pomalu čte a ještě pomaleji chápe. Je to začarovaný kruh. Vaše dítě se doma učí dlouhé hodiny, ovšem výsledky ve škole tomu rozhodně neodpovídají. Jakoby vůbec nechápalo, co čte, natož, aby dokázalo text někomu přetlumočit. Nakonec vám nezbude nic jiného, než denně nastudovat několik předmětů a znovu je dítěti odvykládat. Což o to, pokud trénujete na pozici učitele v základní škole, není to na škodu. Jsou-li vaše ambice přece jen trochu jiné, zřejmě vás několikahodinová denní ztráta zrovna nadšením nenaplňuje... Zázrak? Asi jo...

NECHUŤ K UČENÍ www.basic.cz

NEDOSTATEK SOUSTŘEDĚNOSTI

• • • • •

POMALÉ ČTENÍ, NEČITELNÉ PÍSMO PROBLÉMY S I/Y POTÍŽE S MATEMATIKOU ŠPATNÉ ZNÁMKY TRÁPÍ SE VAŠE DÍTĚ PŘI UČENÍ A NEUMÍTE MU POMOCI? • OZNAČENÍ: DYSLEKTIK, DYSGRAFIK, …

ZAVOLEJTE A DOMLUVTE SI BEZPLATNOU INFORMAČNÍ SCHŮZKU

602 146 882 STUDIJNÍ CENTRUM BASIC HRADEBNÍ 12 541 01 TRUTNOV

PŘEDNÁŠKA ZDARMA „Jak na učení bez mučení” TRUTNOV 01. listopadu v 17.00 22. listopadu v 17.00 Tel.: 602 146 882 WWW.BASIC.CZ

„Co jsem ve škole nepochopil za pět hodin, i když jsem popsal 15 stránek, pochopil jsem v Basicu za deset minut. (Popsal jsem dva řádky).“ student, 14 let „Míša je těžký dyslektik, dysgrafik, dyskalkulik s diagnózou LMD. Těžko se soustřeďuje, trpí poruchou chování a učení. Vyzkoušeli jsme všechny možné prostředky - terapie, domácí učitele atd. - bohužel s chabým výsledkem. A najednou se stal zázrak; objevili jsme BASIC a učitelku, která má výjimečné schopnosti. Během letního intenzivního kurzu se Míša zlepšil zázračně: plynule si čte, ve psaní používá diakritiku, kterou dříve úplně opomíjel. Největší radost mi udělal, když cca po dvoutýdenní terapii jsem ho našla doma s knížkou v ruce, kterou neodložil přes hodinu a přelouskal prvních 30 stran. Teď vidím syna spokojeného, šťastného. Děkujeme!“ paní N. Desítky stránek popsaných podobnými vzkazy jsem četla jako ve snách. Že by opravdu existovala alternativa denního únavného doučování? Zní to skoro jako zázrak. Rozhodně po těch letech, co doma bojujeme s poruchou učení. Usměvavá lektorka mi vysvětluje, že Studijní centrum Basic (www.basic.cz) pomáhá dětem a studentům jakéhokoliv věku zvládat problémy se čtením, psaním či pravopisem pomocí specializovaného individuálního doučování. Na základě dosavadních výsledků se zdá, že i tyto děti máji šanci zařadit se mezi úspěšné studenty a zajistit si tak uplatnění v životě. No, nebudu přehnaný optimista, který věří, že si tento program najde v dohledné době cestu do našich základních škol. Ale díky bohu, my si můžeme najít cestu k němu. 54 placený článek

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 11. 2. 11. 3. 11. 4. 11. 4. 11. 5. a 6. 11. 5. 11. 6. 11. 7. 11.

19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00

8. a 9. 11. 9. 11. 10. 11. 11. a 12. 11. 11. 11. 12. 11. 13. 11. 13. 11. 14. 11. 15. a 16. 11. 17. 11.

19.00 10.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00

Zilionáři Bezva ženská na krku Tenkrát v ráji Doctor Strange Pohádky pro Emu Akce Arktida Doctor Strange Doctor Strange (3D) Na kole z Náchoda do Monaka a zpátky Jack Reacher: Nevracej se Pohádky z hor Muž jménem Ove Trollové Zúčtování Komisi s.r.o. The Tour Trollové (3D) Dítě Bridget Jonesové Odvrácená strana měsíce Egon Schiele Normální akustický film

Z filmu: Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

18. a 19. 11. 16.30 Fantastická zvířata a kde je najít 18. a 19. 11. 19.00 Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny 20.11. 16.30 Fantastická zvířata a kde je najít (3D) 20. 11. 19.00 Americký idyla 21. 11. 19.00 Arménie, země pod Araratem 22. 11. 19.00 Snowden 23. 11. 19.00 Je to jen konec světa 24. 11. 18.00 Snow film fest 25. 11. 19.00 Je to jen konec světa 26. 11. 16.30 Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa 26. 11. 19.00 Ostravak Ostravski 27. 11. 16.30 Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa (3D) 27. 11. 19.00 Instalatér z Tuchlovic 28. a 29. 11. 19.00 Noční zvířata 30. 11. 10.00 Pojar dětem 30. 11. 19.00 Marquerite a Julien

INZERCE

ROZHOVOR