Trutnovinky - magazín listopad 2018

kulturně-společenský magazín | Listopad 2018 | zdarma

Z náplavy patriotem

Editorial Zakořenil v Trutnově HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Hlavním materiálem pro listopadový magazín Trutnovinky je rozhovor se starostou Trutnova Ivanem Adamcem. Samozřejmě se to nabízí. Jeho ODS vyhrála v Trutnově s přehledem letošní komunální volby. On jako lídr kandidátky získal nejvíce hlasů. Je tedy pravděpodobné, že bude na příští čtyři roky opět starostou, a to už pošesté. I když jsme se politice nemohli zcela vyhnout, větší část rozhovoru představuje „muže na radnici“ jako kteréhokoli jiného obyvatele města s jeho dětstvím, dospíváním, stěhováním, zájmy, rodinným životem, který je, jak říká, klasický. Prostě jako člověka, který je shodou okolností politikem, a jímž se tento vystudovaný kantor původně stát nechtěl. Adamec nepochází z Trutnova, ale ze severních Čech. Ve městě však žije už přes třicet let a chce v něm zůstat natrvalo. „Kamarádi si ze mě občas dělají legraci, že jsem náplava. Do Trutnova jsem přišel, když mi bylo šestadvacet let. Myslím si, že je to ještě ten správný věk, kdy lze v tom městě zakořenit. To se mně přesně stalo a zapustil jsem tu kořeny. Je to pro mě to pravé místo,“ říká.

IVAN ADAMEC / str. 6 10

BEZOBALOVÝ OBCHOD

FABRIKA TEMNÝ DŮL

str. 12 15

str. 18 20

PAULINA SKAVOVÁ

JIŘÍ LUBINA

str. 26 30

str. 32 35

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, 541 01 Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Lenka Petráčková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Miloš Šálek.

JANSKÉ LÁZNĚ

Práce zdravotní sestry je posláním Už jako malá holčička jsem se ráda motala u všech odřenin, říznutí a podobně. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v partě staršího bratra a jeho největším umem byly pravidelné úrazy, měla jsem dost napilno. Nad vzpomínkami se nyní usmívám, ale pro malou holku to byly „život zachraňující“ akce. Bylo pro mě vždy ctí zalepovat kolena starším členům party, kteří se například rozhodli sjet prudkou stráň na kolech. Takže předpoklady dělat zdravotní sestru jsem měla odjakživa.

Moje nadšení však ještě rostlo s věkem. Když tedy přišlo rozhodování o tom, čím budu, byla pro mě jasná volba všeobecná sestra. Roky na zdravotnické škole utekly jako voda. Praxe byla vždy událostí týdne. V této době jsem si uvědomila mnoho věcí a rychle dospívala. Zjistila jsem, jak je lidské zdraví křehké. To mi došlo ve chvíli, kdy jsem se začala setkávat s pacienty a poznala jejich životní příběhy.

šťastný člověk“. Já si to říkám. Práce mě baví, zkušenosti, které jsem získala a získávám každý den, pro mě mají hodnotu zlata. Neustále se vzděláváme, Léčebné lázně Janské Lázně nás v dalším vzdělávání podporují a motivují k němu. V tom vidím velkou výhodu. Medicína jde skokem kupředu a metody, které se uplatňovaly před 15 lety, jsou již zastaralé a přicházejí novější, šetrnější. A díky za to! Ruce jsem měla nesčetněkrát umačkané od pacientů vystrašených z vyšetření, kdy pro ně sestřička byla jediným záchytným bodem, který měli. A proto tady my, zdravotní sestry, jsme. Jsme na svém místě, pomáháme lidem a každý den vidíme, že naše práce má smysl. Kdybych se vrátila v čase, volila bych stejně. Práce zdravotní sestry je mým posláním. vrchní sestra léčebny dospělých Státních léčebných lázní Janské Lázně

Pokud si člověk najde obor, který jej naplňuje tak, jak se to podařilo mně, tak si může říci: „jsem

Připoj se k našemu týmu!

Přijmeme všeobecné zdravotní sestry, dětské sestry, praktické sestry.

www.janskelazne.com

a teď vzhůru do janských lázní !!!!!!

Nechodíme jen do práce, ale trávíme čas v čistém prostředí Krkonoš, užíváme si hor.

Nabízíme náborový příspěvek, podporujeme další vzdělávání, přispíváme na dopravu, penzijní pojištění, poskytujeme ubytování, týden dovolené navíc a další benefity.

4 komerční sdělení

Kontakt: � nela.ourednikova@janskelazne.com � sona.micankova@janskelazne.com � +420 499 860 120 � +420 739 421 992

www.janskelazne.com

ANKETA

Na co všechno se nejvíce těšíte v listopadu?

Jaroslav Sikora, truhlář Těším se na dokončenou práci a možná na první letošní běžky. A ještě také na to, až Boston vyhraje Světovou sérii v baseballu a na druhé kolo volejbalového Gardoně, co se hraje na Mládežce. Jak se řekne listopad, tak se mi vybaví také výročí Sametové revoluce a Dušičky. Vzpomínka na lidi, co mám pořád rád, ale co už nejsou mezi námi, ať kamarádi, rodina či příbuzenstvo. Takže půjdu pěkně zapálit svíčku na hrobečky.

Lucie Erbenová, lékařka Podzim mám ráda, takže se samozřejmě těším na procházky barevnou přírodou. Pak také na různé kulturní akce, třeba koncert Benjaming´s Clan a Pipes and Pints v Uffu, sklípek na Moravě s kamarády nebo divadelní představení ve Vrchlabí i zde v Trutnově. Ale nejvíce se těším, až dokončíme rekonstrukci bytu a konečně si doma všichni společně sedneme na gauč.

Linda Olivová, cestování na míru Miluju barvy podzimu, a protože letos přišel později, věřím, že si ho v listopadu ještě užijeme. Jinak je pro mě tenhle měsíc nejvíce pracovní kvůli hlavní sezoně konferencí a vánočních večírků. Lidé v tuto dobu také začínají přemýšlet o zimních zahraničních dovolených, se kterými jim pomáhám.

Aleš Duba, majitel vinotéky Se Sansabandem se začínáme připravovat na zimní koncertování, takže se těším na naše pravidelné zkoušky. A jako vinař na dva datumy. Na 11. 11., kdy poprvé ochutnáme naše nová vína z ročníku 2018 - Svatomartinská. A hned potom na 15. 11., kdy otevřeme božolé - Beaujolais Nouveau, krásné mladé francouzské víno. A pokud přijede Martin na bílém koni, těším se, jak ho přivítá můj syn Jonáš. Ještě se neznají.

5

STAROSTA

Trutnov je pro mě to pravé místo Starostou Trutnova za ODS je už pět volebních období a pravděpodobně jím bude i to šesté. Ivan Adamec (58) je tedy v čele města zatím dvacet let, což je svým způsobem rarita. Není však jenom politik, ale také člověk, který miluje svou rodinu a má mnoho zájmů. Na Trutnov, kam se přistěhoval před dvaatřiceti lety, nedá dopustit. „Nedovedu si představit, že bych žil jinde,“ říká.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

V Trutnově žijete více než třicet let. Odkud ale pocházíte, kde jste žil předtím?

Pocházím z Krupky u Teplic v severních Čechách.

Tam jsem se narodil a prožil své dětství. Poté se rodiče přestěhovali na Mělník, kde jsem chodil do základní školy a také na gymnázium. Bydlel jsem tam ještě v době, kdy jsem v Praze studoval vysokou školu.

Jaké jste měl dětství a dospívání?

Rodiče byli rozvedení a je třeba říci, že v té době, v 60. letech, to bylo spíše výjimečné. Máma se vdala podruhé v roce 1965. V té době byla společnost daleko prudérnější, takže to nebylo úplně jednoduché. Dětství jsem měl ale jako každý kluk. Lítal jsem venku, hráli jsme fotbal nebo hokej. Prostě taková klukovská klasika. Později jsem trochu začal 6

s muzikou, donutili mě hrát na housle. Ukázalo se však, že to bylo dobře. Pak jsem přešel na kytaru.

Na gymnáziu jsem prožil čtyři hezká léta. V té době jsme bydleli v panelovém domě. Byli jsme tři sourozenci. Když jsem odešel z domu, rodiče se přestěhovali zpět do Krupky.

Vystudoval jste pedagogickou fakultu a stal jste se učitelem. Proč jste si vybral právě toto náročné povolání?

Chtěl jsem původně jít studovat medicínu. Přestože jsem udělal přijímačky, nebyl jsem přijat s odůvodněním, že jsem nesplnil předpoklady pro studium. Když jsem se ptal jaké, bylo mi doporučeno, ať se neptám. Na medicínu jsem to už znovu nezkoušel, protože jsem věděl, že tam budou vítězit jiné věci než moje schopnosti, například neangažovanost rodičů, nebo to, že v roce 1968 musel otčím opustit práci. Pokud se ale člověk nedostal na vysokou školu, hrozila dvouletá vojna. Šel jsem tedy na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze studovat obory matematika a chemie. Školu jsem vystudoval a začal učit na Mělníku.

Co vás zaválo do Podkrkonoší?

Byla to láska. Moje manželka pochází z Prosečného u Hostinného, kde jsme rok bydleli. V roce 1986

jsme se spolu přestěhovali do Trutnova na sídliště Zelená louka do bytu jedna plus jedna.

Do jakého města v porovnání s dnešním Trutnovem jste přišel?

Trutnov byl tehdy oproti Mělníku takové syrové místo, které vypadalo úplně jinak. Měl jsem tenkrát pocit, že tady válka skončila před měsícem.

Trutnov byl zanedbané město.

Měl jste problém se v Trutnově adaptovat, když jste tady vlastně nikoho neznal?

Když se vrátím zpět v čase, začínali jsme v Trutnově z nuly, neznali jsme nikoho. Postupně se to měnilo. Díky tomu, že jsem začal učit, známých přibývalo. Ti, které jsem učil, jsou už dávno dospělí lidé a s řadou z nich se dodneška potkávám, to se týká i mých někdejších kolegů.

Zastavme se u vašeho kantorského angažmá...

Po přestěhování do Trutnova jsem se nadále věnoval profesi učitele a začal učit strojaře a nástrojaře ve Volanovské ulici na večerní průmyslovce.

V roce 1990 jsem se stal ředitelem Základní školy Komenského a zůstal jsem tam až do roku 1998.

Vzpomínáte rád na vaše působení ve školství?

Určitě ano. Vždycky říkám, že to, co jsem dělal, dělal jsem rád. Musím ale přiznat, že když jsem byl už několik let ředitelem školy, měl jsem touhu změnit profesi. Nebylo to nijak zvlášť dobře placené povolání, měl jsem dvě děti a potřeboval jsem uživit rodinu.

Tento rozhovor není primárně o politice. Nelze se ji ale vyhnout, je to zásadní a dlouhá etapa vašeho života. Vy jste původně do politiky jít nechtěl. Proč a za jakých okolností jste do ní vstoupil?

To je pravda. Původně jsem do politiky jít vůbec nechtěl, protože jsem nesnášel politiku před rokem 1989. Změnilo se to v roce 1994 a mělo to zajímavý průběh. Jeden můj dobrý známý, když jsme někdy ve tři ráno probírali politickou situaci, mě přesvědčil, abych do politiky vstoupil.

Když prý kritizuji věci, které se mi nelíbí, měl bych udělat něco proto, aby se to změnilo. Svolil jsem a podepsal přihlášku do ODS. Na radnici jste jako starosta dosud působil pět volebních období a teď vás pravděpodobně čeká šesté. Ve srovnatelně velkém městě je to svým způsobem rarita. Vnímáte to podobně?

7

STAROSTA

Ještě předtím jsem byl dva roky zastupitel a dva roky radní. To, že jsem ve funkci starosty Trutnova tak dlouho asi není úplně obvyklé. Jak se ale ukazuje, možné to je a možná to zažili i jinde. Každopádně jsme byli dvacet let ve vedení města ve stejném složení, což jinde ve srovnatelně velkém městě zřejmě nebylo.

Proč si myslíte, že vás voliči stále preferují?

To je spíše otázka pro občany města, proč nás volí.

Kdyby nechtěli, tak už na radnici dávno nejsme.

Snažím se věci dělat pořádně, abych z toho měl dobrý pocit a chci, aby se nám všem v Trutnově dobře žilo. Samozřejmě vím, že nemám jenom příznivce, ale to prostě k životu patří.

Co vám politika dala a co vám vzala?

Na rovinu říkám, že mi vzala soukromí. Na to je potřeba si zvyknout, že nejsem soukromá osoba a že mě lidé poznávají nejen v Trutnově, ale i v jiných místech republiky. To je prostě daň politiky a soukromí jde v tu chvíli stranou. Je to veřejná činnost. Na druhou stranu mi to dalo obrovský rozsah zkušeností a vědomostí. Politika je někdy vnímána pejorativně, ale je třeba říci, že dnes se žije tak dobře, jak se nikdy nežilo.

Nechtěl jste s ní někdy praštit a dělat něco jiného?

Připouštím, že byly chvíle, kdy jsem chtěl s politikou praštit, protože věci někdy nešly tak, jak jsme si představovali. Vzpomínám v této souvislosti na dobu, kdy se stavělo Uffo. Když už bylo hotové, přišla, už nevím kolikátá, kontrola s tím, že se jí něco nelíbí. Poslala zprávu na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a tam to leželo šestnáct měsíců. Nikoho nezajímalo, že musíme zaplatit faktury, stavební společnosti jsme dlužili 200 milionů korun. Když jsme to po těch šestnácti měsících vybojovali, tak se nám ani neomluvili. Ještě nás dávali za vzor pro ostatní, jak jsme dobře vyadministrovali evropskou dotaci. To mě tehdy hodně nadzvedlo.

Vraťme se zase zpět k vám a vašemu životu. Mohl byste představit rodinu? Co jednotliví členové dělají?

Manželka se dlouhá léta věnuje sociální práci.

Dcera Káťa, která už je dnes vdaná, pracuje třetí sezónu jako redaktorka Hospodářských novin.

Syn Vašek letos promoval na právech v Olomouci.

V současné době dělá koncipienta v jedné advokátní kanceláři v Praze. Ještě máme psa a kočku. Jsme taková klasická rodina, která žije ve Volanově, v domku s pěknou zahradou.

8

V minulosti jste se věnoval aktivně hudbě a hrál na kytaru. Mohl byste popsat tuto životní kapitolu?

Ke kytaře jsem přišel jako mnoho jiných, které bavil bigbít a docela mi to šlo. Hrál jsem v několika kapelách, hlavně na vysoké škole se to rozjelo. Byla to dobrá životní etapa a zkušenost.

Měl jste nějaký vzor?

Byla jich celá řada a tom bychom mohli povídat dlouhé hodiny.

Vezmete ještě dnes občas kytaru do ruky, nebo jste ji už pověsil na hřebík?

Občas si na svou jihokorejskou kytaru Cort zahraji, vyloženě mi vyhovuje. Syn má asi dvě nebo tři kytary, a dokonce jsme v minulosti spolu něco nahráli. Baví mě to, ale na hru mám málo času.

Jakou hudbu posloucháte?

Poslouchám rockovou a bigbítovou klasiku. Hodně mám rád Rolling Stones, Led Zeppelin nebo Deep Purple.

Dalším vašim velkým koníčkem je letecké modelářství. Co vás přivedlo k letadlům?

Začínal jsem s ním jako kluk, ale tehdy k tomu nebyly moc dobré podmínky. Vzpomínám si, že když jsem prohrál druhé volby do Senátu, tak jsem se letecké modelařině začal více věnovat. Všechno jsem se učil sám včetně létání s pomocí vysílačky.

Věnuji se tomu ve chvílích, kdy mám čas. Hlavně přes zimu. Když je dobré počasí, od jara do podzimu chodíme s partou v neděli na letiště. Je to moc fajn, vyčistím si hlavu a odpočinu si. Navíc řídit akrobatické letadlo nebo stíhačku je docela adrenalinový zážitek.

Volné pracovní pozice a důvody, proč je KASPER ta správná volba na

www.budoucnostvhrsti.cz

STAROSTA

Je to pro mě to pravé místo, kde mám hodně kamarádů, přátel a spoustu aktivit. Znám navíc i místní mentalitu, která mi vyhovuje.

Která místa v Trutnově a blízkém okolí máte nejraději a proč?

Mám ho prochozený pěšky i proježděný autem křížem krážem. Mám rád Trutnov jako celek a nedovedu si představit, že bych žil jinde.

Co byste popřál městu i jeho obyvatelům?

Byl bych rád, aby Trutnov stále vzkvétal, lidé byli spokojení a považovali si, že žijeme v krásném městě obklopeném přírodou a horami.

Zahrajte si na prognostika. Jak se bude Trutnov vyvíjet v budoucnu?

Domnívám se, že to hodně ovlivní výstavba dálnice. Pozitivně to poznamená zejména ty části města, kde budou dálniční sjezdy, mám na mysli Horní Předměstí a Poříčí. Dálnice by mohla zvýšit zájem v Trutnově podnikat i žít. Také bych si přál, aby vzrostl počet obyvatel města, což by bylo pro Trutnov ekonomicky výhodné.

Kolik jste jich už postavil?

Postavil jsem asi patnáct letadel. Začínal jsem na jednoduchých letadlech, které se relativně dobře řídí, abych získal nějaký nácvik a pak jsem přešel na modely, které jsou nepoměrně dražší.

Máte ještě nějaké hobby, o kterém veřejnost neví?

S ženou rádi cestujeme. Když jsou nějaké svátky nebo prodloužené víkendy jezdíme po republice a poznáváme nová místa. Rád sleduji, jak se žije v jiných městech než v Trutnově. Navíc znám kolegy starosty, tak se s nimi potkávám a oni nám dají tipy na výlety. Miluji také houbaření, i když letos tady houby moc nerostly, protože bylo sucho. Chodím rovněž do sauny nebo si zaplavat. Pokud to jde, víkendy trávím s manželkou.

Za tu dobu, co žijete v Trutnově, stalo se město vaší srdeční záležitostí?

Kamarádi si ze mě občas dělají legraci, že jsem náplava. Vzhledem k historickému vývoji, v Trutnově byli, až na pár starousedlíků, po válce všichni náplavy. Já jsem ale přišel do Trutnova, když mi bylo šestadvacet let. Myslím si, že je to ještě ten správný věk, kdy lze v tom městě zakořenit. To se mně přesně stalo a zapustil jsem tu kořeny. Nikdy mě nenapadlo, že bych se z Trutnova odstěhoval.

10

IVAN ADAMEC · narozen 21. března 1960 · vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze · původním povoláním je učitel · v období 1990 až 1998 by ředitelem základní školy v Trutnově · v roce 1994 vstoupil do ODS · od téhož roku je zastupitelem města · od roku 1996 působí v radě města · od roku 1998 zastává post starosty Trutnova · v období 2006 - 2008 byl senátorem · od roku 2013 je poslancem Parlamentu ČR · od roku 2016 je krajským zastupitelem · mezi jeho koníčky patří letecké modelářství · je ženatý · s manželkou Irenou má syna Václava a dceru Kateřinu · 32 let žije v Trutnově

HOBBY

Čas strávený se zahradnictvím Mečíř Již nyní nadcházejí přípravy na čas adventu a vánočních svátků.

Hezký adventní čas vám přeje Zahradnictví Mečíř s kolektivem zaměstnanců.

Pro tento čas pro vás máme připravenou řadu vánočních produktů, mezi něž patří - dekorace, přízdoby, ozdoby, zvonečky, andělé, zimní truhlíky a celá řada dalšího vánočního sortimentu a doplňků.

Dále u nás můžete koupit ovocné a okrasné stromky. Letošní počasí přeje sadbě a sázeným stromkům v tomto období dopřejete lepší podmínky k prokořenění. komerční sdělení 11

BEZOBALOVÝ OBCHOD

Už máme i stálou klientelu Veškeré zboží se nachází ve velkých sklenicích a dózách, které jsou plné čočky, fazolí, těstovin, mouky, ale i ořechů. Takový pohled se vám naskytne, když vstoupíte v Trutnově do malého obchodu v Žižkově ulici, kde od léta funguje koncept nakupování bez obalu. Už to je samo o sobě zajímavé, ale co teprve pak to, když zjistíte, že za otevřením obchodu s názvem Krok, jsou ještě dva středoškoláci Kristýna Wernerová a Šimon Malý.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Co byste mi řekli, kdybych si do vašeho obchodu přišel pro suroviny s igelitovým pytlíkem? Šimon: To záleží, jestli přijdete už s použitým pytlíkem, to by se dalo ještě pochopit, ovšem pokud přijdete s rolí nových igelitových sáčků, tak to asi nevydržím a dám vám papírový sáček, který máme k dispozici.

Stalo se vám někdy něco takového? Šimon: Ano, občas se to stane. V takových případech se snažíme vysvětlit, proč jsme otevřeli takový obchod a co je naším cílem. A zatím vždy, když se pak zákazníci vrátili, tak již měli vlastní nádobu nebo předešlý papírový pytlík.

12

Jak byste se mi snažili vysvětlit, že plasty znehodnocují náš svět? Šimon: Když se někde podíváte, jak dlouho se co rozkládá, tak se dočtete, že to bude trvat tisíce let. To ale není úplně pravda, protože plast se jen rozpadá na menší kousky, které jsou ještě nebezpečnější. Menší kousky pojídají různí živočichové, kteří se můžou dostat až k nám na talíř. A pak se plasty dostávají i do našich těl. Navíc plasty se berou jen jako odpad, na rozdíl od skla, které se většina lidi snaží třídit, protože ví, že se to dá znovu recyklovat.

Vy jste viděli dokument o ostrově plastů. To stačilo tak „málo“, abyste si řekli, že se pustíte do podnikání tímto směrem? Nebyla za tím hlubší myšlenka?

Šimon: Až se podíváte na tento dokument, tak pochopíte. Je to neuvěřitelné, jak moc dokážeme zničit planetu, která se o nás stará a dává nám všechno. Otevření takového obchodu je to nejmenší, co můžeme pro planetu udělat.

V osmnácti si rozjíždět vlastní byznys. Je to v dnešní době složité?

I když asi zase tolik ne, když se vám to povedlo…

Kristýna: Ano, je to velmi složité. Takových informací, co na vás úředníci „chrlí“, a vy nevíte, o čem mluví. Nakonec vám nezbývá nic jiného, než si to zjistit a vše udělat podle jejich instrukcí. Celý náš prostor jsme museli rekolaudovat, což znamenalo spoustu úřadů, papírů a nekonečného zařizování. Každý úřad na to má měsíc a na všechno musíte čekat. Měli jsme stejné podmínky, jako mají i další začínající podnikatelé.

S jakými největšími problémy jste se potýkali a museli jste vyřešit?

Kristýna: Největší problémem jsou opravdu úřady. Je spoustu věcí, které nemůžete udělat nebo musí být uspořádány jinak. Celý ten rozjezd podnikání tyto úřady strašně zdržují. Jinak jsme snad žádné problémy řešit nemuseli.

Nezrazovali vás od vašeho nápadu rodina, kamarádi, spolužáci, známí... S jakými ohlasy, ať kladnými či zápornými, jste se setkali?

Kristýna: Ze začátku se k tomu stavěli nechápavě, ale potom, co jsme si promluvili a vysvětlili všechny výhody, co máme, tak nás rodina začala podporovat. I když vždy se najdou lidé, kteří budou spíše pesimisté a budou vám říkat: Co když to nevyjde? Co když se zadlužíte? Stojí vám to za to? Ale s tím se musí počítat. Vcelku nás však rodina hodně podržela a bez ní bychom to nezvládli.

Jste mladí. Berete to tak, že nemáte co ztratit? Šimon: Bereme to, jako že nemáme žádné závazky. Nemusíme živit rodinu nebo platit nájem. Výhodu máme v tom, že můžeme v obchodě pracovat, aniž bychom za to potřebovali peníze. Na druhou stranu nemáme tolik času jako dřív. A když to nevyjde, tak peníze budeme muset splatit. Bereme to jako zkušenost do života.

Proč název Krok?

Kristýna: Doteď si pamatuji, jak jsme řešili jméno obchodu. První návrh byl Pytlíčkov. Ten mi Šimon zakázal. Já jsem pořád přemýšlela, a když jsme vyjížděli z jedné křižovatky, tak mě napadl Krok. Šimon s mým překvapením souhlasil. A proč Krok? No, protože každý si v tom najde to svoje. Už jsem slyšela (po)Krok pro Trutnov, Krok správným směrem, Krok kupředu, ale pro nás to znamená Velký Krok pro nás, malý Krok pro lidstvo.

Máte otevřeno od července. Jaký je zájem mezi Trutnováky?

Kristýna: Zájem bych řekla, že pořád roste. Stále chodí nové tváře, ale už máme i stálou klientelu.

Jak vypadá takový běžný zákazník?

Kristýna: Běžný zákazník vypadá asi tak, že vždy přichází s košíkem 13

BEZOBALOVÝ OBCHOD

plných sklenic a pytlíků nebo s českou síťovkou plnou všemožných nádob. Všichni zákazníci, co k nám chodí, mají vždy dobrou náladu. Opravdu ani jednou se mi nestalo, že by někdo byl naštvaný.

Nikomu nevadí, že si třeba chvíli počká.

Od jakých dodavatelů se snažíte brát potraviny? Šimon: To je různé. Záleží, jak jsou dodavatelé vybavení. Například pekárna, která nám dodává sušenky, tak má vratné kbelíky. Ostatní věci nakupujeme po velkém balení, převážně v papírovém.

Co se dá u vás sehnat a co se nejvíce prodává?

Kristýna: U nás se dá skutečně sehnat spoustu věcí od luštěnin, obilovin, olejů, rýže… Nejvíce se prodává Nemléko. To je rostlinná alternativa živočišného mléka vhodná pro alergiky na laktózu a lepek. Druhé v pořadí prodejnosti jsou ořechy a třetí jsou velmi oblíbené sušenky.

Už vyděláváte?

Kristýna: Zatím jsme si z peněz nic nevzali. Všechny peníze dáváme do nových produktů, aby u nás lidé našli vše, co si přejí.

Chystáte se rozšiřovat svou nabídku?

Kristýna: Naše nabídka se neustále rozšiřuje. Teď nám například přijdou nové skleněné lahve na pití.

Do budoucna chceme vyřešit takové dva hlavní body - stáčená eko drogerie a koření.

Kromě ekologického přínosu by bezobalový obchod měl být i ekonomicky výhodný (zákazníci neplatí za obaly, který navyšují cenu výrobku). Je tomu tak? Jak „bojujete“ s nastavením cen? Šimon: Teoreticky by to tak mělo být. Problém je, že supermarkety nakupují po tunách od výrobců a ti jim dají nižší ceny. My nakupujeme třeba mouku po 50 kg, což znamená, že se nedostaneme tak nízko. U nastavení cen máme vypočítanou marži, u které víme, že produkty nebudou příliš drahé a nám to bude stačit. Někteří dodavatelé mají doporučenou prodejní cenu, což je asi nejjednodušší.

14

Provozujete bezobalový obchod, ale určitě nakupujete i v jiných obchodech, že? A co?

Kristýna: Ano, samozřejmě nakupujeme i jinde.

Supermarkety navštěvujeme s vlastními látkovými pytlíky a kupujeme zeleninu, pečivo, jogurty ve skle a občas i pití ve skle. Když máme čas, tak si ale radši zajdeme do pekařství či zelinářství. Pro maso a salámy chodíme do masny s vlastními dózami.

Vy jste už srozuměni s životním stylem „Zero Waste“, nebo jak se česky říká Život bez odpadů?

Kristýna: Ano, řekla bych, že jsme. Kamkoliv jdeme, tak si nosíme látkové pytlíky na potraviny.

Klidně i na trhy. Všichni lidé jsou velmi ochotní.

Nekupujeme zbytečně věci, ať už jsou v plastu či ne. Nenajdete u nás žádnou plastovou flašku od pití. Když pití kupujeme, tak ve skle či vratných lahvích. To platí i pro mléčné výrobky.

Oba vás letos čeká maturita. Co máte v plánu pak? Šimon: Já bych se chtěl začít věnovat pořádně

obchodu a splnit co nejvíce přání zákazníků. Navíc se nám rozroste rodina o čtyřnohého přítele, a tak se budu muset starat o něj.

Kristýna: Můj sen je jít na vysokou školu. Jestli se splní, to uvidíme. Samozřejmě, že se chci také věnovat obchodu, ale asi to nebude v takové míře.

Co děláte pro to, aby se o vás víc vědělo? Šimon: Měli jsme nějaké letáčky po městě, byli jsme v Trutnovském poslu, ale převážně jsme se snažili zviditelnit přes naší facebookovou stránku. To se nám povedlo a lidé, kteří například FB ani nemají, se o nás dozvěděli přes mluvené slovo, od lidí, co na FB jsou. Zúčastnili jsme se také promítání filmu o plastech v trutnovském kině a plánujeme, že se objevíme i na jarmarcích v Trutnově.

Kristýna: Teď jsme také s reklamou v SOS magazínu trutnovských firem a v brzké době bude naše reklama na nové elektronické tabuli na pěší zóně.

Jste v kontaktu s dalšími lidmi, kteří provozují bezobalové obchody? Šimon: Ano, jsme v kontaktu přes facebookovou skupinu bezobalových obchodů. V této skupině se radíme s různými problémy, s dodavateli nebo se dohadujeme na schůzkách a školeních.

Jaký je váš cíl, sen, přání, vize…? Šimon: Naším cílem je nabídnout lidem co nejvíce produktů, které si žádají. Zároveň bychom chtěli, aby to bylo přijatelné i pro obyčejné lidi, kteří nehledají bio potraviny, ale hledají místo, kde si můžou v klidu nakoupit.

KRISTÝNA WERNEROVÁ · narozena 1. září 1999 v Trutnově · studentka Veřejnosprávní činnosti v Úpici · její otec je podnikatel a mamka v součas- né době mění práci, má dva bratry (20 a 15 let), se kterými ale nemá společného ani jednoho rodiče, ale jsou spolu už tak dlouho, že je bere jako vlastní · má ráda sjezdové lyžování, svíčkovou a knížku Malý princ · nemá ráda jízdu na kole, buchtičky se šodó a když řekne Šimonovi desetkrát, ať něco objedná, ale on to stejně neudělá ŠIMON MALÝ · narozen 12. října 1999 v Náchodě · student Obchodní akademie Trutnov · rodiče pracují jako podnikatelé, má dva bratry (15 a 3 roky) · má rád sport, přírodu a sladkosti · nemá rád, když lidé neznají základy slušného chování, odpadky v přírodě a nakupování

WIKOV

Martin Sychrovský: Sponzoring neděláme pro zvýšení tržeb Třikrát víc než před lety. Wikov systematicky podporuje a sponzoruje kulturní, společenský i studentský život v regionu od roku 2003. Stačí se podívat do účetnictví - částka poskytovaná každoročně desítkám projektů se dnes pohybuje kolem 1 milionu korun. Kam peníze putují, kdo o nich rozhoduje a proč to vlastně Wikov dělá? Odpovídá ředitel marketingu Martin Sychrovský.

Marketing má mnoho forem, kterou si vybral Wikov?

Chceme být především dobrým sousedem, firmou, která si uvědomuje, že vzešla z tohoto regionu.

Chceme být otevření k veřejnosti i našim zaměstnancům. To je naše cesta, jak si získat pozornost lidí. Vynakládáním prostředků na smysluplné projekty, které pomáhají. Tím se přímo či nepřímo zvyšuje povědomí o značce Wikov, a to nám stačí.

Mluvíte o sponzorování?

Přesně tak. Ale mám na mysli i širší pojem spo16 komerční sdělení

lečenské odpovědnosti, protože Wikovu při podpoře nejrůznějších aktivit nejde o komerční formu sponzoringu, ale o formu sociální a profesní.

Zjednodušeně: Od sponzoringu neočekáváme, že nám zvýší tržby.

Buďme konkrétní. Jaká je strategie Wikovu?

Sponzoringu se věnujeme 15 let, jen jsme si dlouho neuvědomovali, že je dobré mu dát správný směr. To se podařilo před 4 roky. Od té doby podporujeme oblast sportu, protože chceme, aby se

kromě našich pracovníků hýbala i celá společnost.

Zaměřujeme se také na kulturu, neboť v dnešní „virtuální“ době je potřeba někdy zcela vypnout a pozitivně se naladit. A nezapomínáme samozřejmě ani na vzdělávání. Investujeme do současných i budoucích zaměstnanců. Mám na mysli třeba podporu středoškoláků a vysokoškoláků. Nemalé prostředky směřujeme také do charity.

Jak se k vám žádosti o podporu nebo tipy na zajímavé akce dostávají?

Zasílají je nám samotní majitelé projektů, naši zaměstnanci, nebo spojujeme síly s kulturními či sportovními organizacemi.

Kolik požadavků Wikov ročně přijme?

Konkrétně ve sponzoringu je to přibližně 40 žádostí, průměrně 30 jich každý rok schválíme. V rámci takzvaného Mikrosponzoringu navíc projednáváme kolem 40 návrhů, schválíme asi polovinu.

Ročně dohromady potěšíme kolem 50 žadatelů o nějakou formu sponzoringu.

Rozveďte prosím, čemu říkáte Mikrosponzoring.

Ve firmách našeho formátu je běžné, že podporují projekty „zvenku“. My jsme se navíc rozhodli nabídnout možnost sponzoringu i našim pracovníkům. Jednou za půl roku mohou v programu Mikrosponzoringu získat až 6 tisíc korun pro akci, která se koná v místě jejich bydliště. Jsou to samotní zaměstnanci, kteří prostředky pro svou obec zajistí, což zvyšuje jejich kredit. Wikov stojí v těchto případech v pozadí. Nejčastěji takto získávají prostředky na dětské sportovní nebo kulturní aktivity typu den dětí, karneval a podobně.

Kdo nakonec rozhoduje, komu se peníze přidělí?

V případě sponzoringu a partnerství je to generální ředitel. U Mikrosponzoringu hodnotí došlé žádosti nejprve oddělení marketingu podle předem daného klíče a o výhercích nakonec rozhodne los.

Wikov každý rok podpoří akce a projekty částkou 1 milion korun. Myslíte, že to stačí?

Tak bych otázku nepokládal. Samozřejmě je kolem nás řada zajímavých, prospěšných a pozornosti hodných organizací i jednotlivců, kteří si zaslouží ocenit či povzbudit. Ať finančně, nebo materiálně.

Na druhou stranu, ani Wikov nemá neomezené zdroje. Pozitivní ovšem je, že za poslední roky jsme částku vyčleněnou na sponzorství v podstatě ztrojnásobili. Zastáváme názor, že je lepší pomoci na

více místech nižšími částkami, než takzvaně vsadit na jednoho koně.

Musím se ještě jednou vrátit k rozdělování financí.

Co je tím klíčem?

Naslouchání. Když někde žijete a pracujete, jsou pro vás alfou a omegou dobré vztahy s okolím.

Vzájemné pochopení potřeb a hledání společného řešení k tomu patří. Prostřednictvím sponzoringu naplňujeme naši hlavní myšlenku, totiž, že právě lidé v regionu předurčují, zda bude značka Wikov uchována pro další generace. Proto otevíráme brány fabriky a ukazujeme, že jsme tady pro každého, kdo nás chce poznat.

Jaké jsou plány pro rok 2019?

Jedeme dál. Wikov je připraven podporovat zajímavé a prospěšné aktivity dlouhodobě. Těšíme se na nové náměty a tipy.

Zbečník 356, 549 31 Hronov Tel.: +420 491 488 111 | Fax : +420 491 488 412 www.wikov.com

17

FABRIKA TEMNÝ DŮL

Nebourat, ale zachraňovat Přestavby bývalých továrních budov na kulturní a společenská centra nejsou v současné době žádnou novinkou. Industrial je totiž v kurzu. Touto cestou se vydal také František Jelínek, který se společně s majitelem bývalého továrního areálu Karlem Chotkem do něj snaží vrátit život. Fabrika Temný Důl v Krkonoších má tedy budoucnost před sebou.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ARCHIV FRANTIŠKA JELÍNKA, JAN BARTOŠ

jeme a rozhodneme se, jak budeme postupovat dál.

Pamatujete si, kdy a za jakých okolností došlo k rozhodnutí založit kulturní a vědecký spolek Fabrika Temný Důl?

Mým koníčkem je industriální architektura. Proto jsme se na jaře minulého roku setkali s Karlem Chotkem, který je jediným vlastníkem objektu čp. 81 zahrnující tovární areál. Dohodli jsme se na užší spolupráci s tím, že založíme neziskový spolek, což se stalo na jaře minulého roku. Tato forma nám mimo jiné umožňuje čerpat dotace.

Vašim cílem je záchrana bývalé Dixovy brusírny dřeva. Mohl byste přiblížit její historii?

V polovině 19. století bylo v okolí 12 brusíren dřeva. Většina z nich ale po roce 1945 zanikla.

Poslední a jedinou dochovanou je Dixova brusírna, kterou v roce 1868 založil mlynář ze Starého mlýna a majitel brusírny ve Velké Úpě Ignác Dix. Po roce 1905 přibyla třípodlažní tovární budova s výrobnou pevného balicího papíru a krabicové lepenky. V roce 1912 zde byl instalován parní kotel. Brusírna tehdy zaměstnávala 40 lidí. Po druhé světové válce v roce 1948 byla zkonfiskována a stala se součástí Krkonošských papíren. Brusírna pracovala až do požáru v roce 1965. Po roce

Jak při té spolupráci postupujete?

Probíhá to tak, že se doplňujeme. Každý z nás něco vymyslí, pak se sejdeme, věci prodiskutu18

1989 se zde žádná výroba nerozjela, areál začal chátrat a stala se z něj spíše skládka. V roce 1996 byl komplex prohlášen kulturní památkou a od roku 2015 je v soukromém vlastnictví Karla Chotka. V současné době používáme název Fabrika Temný Důl.

Jak bude záchrana objektu finančně náročná?

Máme vytvořenou hrubou architektonickou studii. Rekonstrukce areálu by měla stát přibližně 80 miliónů korun. Domníváme se ale, že se komplex dá zachránit i za nižší cenu. Záleží samozřejmě na tom, co všechno budeme opravovat. Tím, že je to kulturní památka, musíme respektovat kritéria tohoto statusu a nemůžeme dělat všechno podle sebe.

V jakém stavu byla fabrika, než jste se pustili do práce?

Fabrika byla a stále ještě je v havarijním stavu. Když ji pan Chotek koupil, tak do ní zásadně zatékalo, to už dnes naštěstí neplatí, protože byla zabezpečena střecha. Samozřejmě interiéry byly plné různých odpadků.

Na úklidu interiérů se podílejí i dobrovolníci. Co se zatím podařilo a co vás ještě v tomto směru čeká?

Kromě místnosti, kde jsou vodní turbíny, vodní elektrárny a kotelny, jsme fabriku z velké části vyklidili. Jsme moc rádi, že nám dobrovolníci při úklidu pomáhají, bez nich by to bylo složitější.

Narazili jste ve Fabrice během vašich aktivit na nějakou nečekanou zajímavost?

Veřejným tajemstvím je, že podnik na výrobu obuvi Svit Gottwaldov uvnitř udělal skladiště s několika tunami starých lyžařských a běžeckých bot. Když jsme tam pro veřejnost dělali prohlídky, tak všichni žadonili, aby si boty mohli odnést domů.

Pro mě byly objevem, když jsme uklízeli střední trakt, díly na automobil Škoda 1203, což mi připomenulo moje dětská léta.

Tak jsem si při tom trochu zavzpomínal.

Jako doplňkovou činnost příležitostně pořádáte dny otevřených dveří. K čemu tato aktivita konkrétně slouží?

Letos jsme uspořádali 28. září na svátek české státnosti den otevřených dveří. Je to jeden ze způsobů, jak na fabriku upozornit.

Smyslem je přilákat lidi a fabriku jim zpřístupnit. Byl to už třetí ročník této akce za ohromného zájmu veřejnosti.

Máte ohlasy od účastníků?

Někteří návštěvníci už byli ve fabrice opakovaně a slyšeli jsme od nich slova chvály. Ocenili, jaký kus práce jsme už odvedli. Ti, co přicházejí poprvé, zase oceňují skutečnost, že pan Chotek tento areál koupil a že jsme se pustili do jeho oprav. Lidé chápou, že je to dlouhodobá a náročná činnost.

Také se chcete podílet se členy spolku na výchovné a vzdělávací činnosti v kulturní a vědecké oblasti. Co si pod tím mám představit?

Máme k dispozici tovární halu i prostor v prvním patře, který 19

FABRIKA TEMNÝ DŮL

bychom chtěli využít na konání různých výstav, koncertů a dalších kulturních akcí. V podkroví, které má dřevěnou podlahu a není uzpůsobeno pro nějakou masovou návštěvnost, bychom v budoucnu chtěli vytvořit muzeum.

Hodláte do tohoto prostoru zpět „vrátit život“. Co by v něm mělo do budoucna být? „Vrátit život“ znamená, aby lidé do fabriky proudili. Samozřejmě to neznamená, že bychom tam chtěli vrátit průmysl nebo nějakou výrobu. To rozhodně ne. Rádi bychom, aby tam vznikly restaurace a minipivovar. V nejmohutnějším kom-

plexu, kterým je tovární hala, by se měly konat například koncerty.

Proč by se podle vás měly podobné objekty zachraňovat?

Miluji industrial a jsem příznivcem toho, když se nebourá, ale rekonstruuje. Samozřejmě chápu, že je to mnohdy finančně náročnější než to zbourat a postavit novostavbu, ale původní stavby mají něco do sebe. Myslím si, že je tvůrčí, když si majitel se starou stavbou vyhraje, zachrání historii a propojí ji s přítomností pro budoucnost.

Není demolice například bývalých podniků Texlen v Trutnově či Tepna v Náchodě, krokem zpět?

Podle mě je to určitě krok zpět. Pokud je to jenom trochu možné, měly by se tyto objekty zachraňovat a využívat. Domnívám se, že obliba industrialu jde v poslední době nahoru. Příkladem je Ostrava Dolní Vítkovice, kde se industriální objekty nejen zachránily, ale také se hojně využívají ke kulturním aktivitám. Dalším příkladem je využití továrního objektu v Meziměstí u Broumova, kde vzniklo Centrum Walzel. Kousek za Prahou v Libčicích byly díky architektonickému Ateliéru Hoffman zrevitalizovány objekty bývalé šroubárny - Uhelný Mlýn a Kotelna. To je asi to, co bych chtěl, aby vyrostlo z naší fabriky. A takových příkladů je řada.

20

21

REST.TU

Střechy od REST.TU, záruka kvality a dlouhé životnosti Na trhu jsou od roku 2011. Firma REST.TU se sídlem v Trutnově a Radvanicích se specializuje na střechy, v regionu spravuje 130 bytových domů. Hlavním a nejdůležitějším kritériem firmy byla vždy snaha o co nejlepší kvalitu provedené práce a pečlivý výběr použitých střešních materiálů. „Vysoká kvalita naší práce je garantována neustále se rozvíjejícími odbornými znalostmi a zkušenostmi,“ řekl Tomáš Kašpar, spolumajitel REST.TU. Říká se, že střecha je základ domu. Souhlasíte s tímto tvrzením? V čem je pravdivé?

Souhlasím s tím, že střecha je základ domu. Chrání totiž celý objekt před vlivy počasí, jako jsou vítr, déšť, kroupy… Samozřejmě jsou důležité i základy domu, ale střecha je na baráku nejdůležitější. Je to podobné, jako když má člověk na sobě kabát, který ho chrání. Střecha je zároveň designový prvek, který dům dělá hezkým. Je to určitě základ domu.

Vaše firma vznikla před více než sedmi lety. Jakým vývojem za tu dobu prošla?

Firma REST.TU s.r.o. vznikla 1. ledna 2011, ale už v roce 2004 jsem se připojil k bratrovi, který začal 22 komerční sdělení

v tomto oboru podnikat o dva roky dříve. Dělali jsme například výškové práce, střechy nebo rizikové kácení stromů. Zakázky se hrnuly, stále přibývaly, přibírali jsme k sobě další lidi, kteří nám pomáhali s realizacemi střech. V roce 2008 jsme se rozhodli pro změnu a zkusili jsme vytvořit firmu.

O tři roky později jsme založili firmu s ručením omezeným se sídlem v Trutnově s převážnou částí zakázek na Trutnovsku. Pak jsme koupili pozemek v Radvanicích, odkud pocházím, a vytvořili tam zázemí se skladovými prostory a výrobní haly.

V současné době pro nás pracuje 20 lidí. Děláme práci dobře, zákazníci nás vyhledávají, takže se obraty zvyšují.

S čím se na vás mohou zákazníci obrátit? Co všechno děláte?

Hlavní činností naší firmy jsou střechy. Součástí je montáž krovů, tedy tesařské, klempířské, pokrývačské práce. Nabízíme montáže a revize hromosvodů, nátěry, drobné zednické práce, stavíme nová komínová tělesa, provádíme opravy a podobně.

Provádíte i urgentní opravy střech?

Dva roky máme ve firmě vytvořený tak zvaný servisní tým, který má kromě jiného na starosti urgentní opravy střech po větším větru nebo, když do střechy zatéká. Uzavřeli jsme několik servisních smluv s městy nebo bytovými družstvy, například v Žacléři, Úpici, Radvanicích. Spravujeme zhruba 130 bytových domů. Samozřejmě se převážně zaměřujeme na Trutnovsko a okolí, ale občas máme zákazníky na Královéhradecku, dokonce v Praze i na Šumavě. Nasmlouvané práce realizujeme na podzim a na jaře, čistíme svody, sběrné koše z dešťových svodů, kde se zachycují nečistoty ze střech.

Jde nám o to, aby střecha v zimě dokonale odváděla vodu a sníh. Na místě vyměňujeme eternit, šablony, utažení a podobně. Větší zásahy kalkulujeme a je na investorovi, zda svolí k opravám.

maloformátové hliníkové krytiny od rakouského dodavatele.

Co má vliv na životnost střechy?

Dříve se dělala v nějaké formě jen betonová krytina. Dnes jsou krytiny s povrchovou úpravou, například glazurované nebo barvené, což prodlužuje životnost krytiny. V současnosti se používají pozinkované plechy s povrchovou úpravou žárovým zinkováním nebo eloxovaným barvením. Hliník je nerezový materiál a navíc je lehký.

Je v náplni vaší práce i něco jiného než střechy?

Před pěti lety jsme si všimli, že tady není dostatek klempířských prvků, jako závětrné lišty či okapnice, pro zahrádkáře. Proto jsme založili internetový obchod, vytvořili montážní videa a rozjeli jsme e-shop s klempířskými prvky. Dále pak nabízíme školení pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.

Co je při provádění odborné práce pro vás nejdůležitější?

Určitě klademe důraz na dobře odvedenou práci, zákazníkovi jsme nápomocni ve všech směrech a udržujeme s ním co nejlepší komunikační vztah i po ukončení zakázky. Dodržujeme všechna pravidla bezpečnosti práce. Školíme naše zaměstnance v oblasti klempířských prací, montáží střešních oken, PVC fólií. Zabýváme se také školením pro výškové práce. Každoročně se školení věnujeme přes zimu, kdy je na to více času.

Je v náplni vaši činnosti i poradenství? Co se od vás zákazník dozví?

Když chce mít zákazník novou střechu, tak se na nás může obrátit s dotazy, které se týkají typu krytiny, ceny, co bychom doporučili jako firma, umíme vytvořit i vizualizace s různými typy krytin, spolupracujeme s projekčními a architektonickými ateliéry.

Snažíme se, aby byl zákazník spokojený.

Opravujete všechny typy střech nebo se nějak specializujete?

Nedá se říci, že se na něco specializujeme. Jsme schopni udělat cokoliv, co je z materiálního hlediska na našem trhu dostupné. Raději ale děláme s krytinami, které mají dlouhou životnost. V devadesáti procentech pokládáme falcované nebo

Kryblická 110, 541 01 Trutnov Tel.: +420 775 709 321, 725 007 314 Email.: info@resttu.cz Kancelář, dílna a sklady v Radvanicích 20 www.resttu.cz | www.plechujeme.cz

23

Cestopisný večer Libora Turka kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

FRANCIE – ŠVÝCARSKO – ITÁLIE – RAKOUSKO 2017

pondělí 5. 11.

PaedDr. Jan Luštinec: Počátky české turistiky v Krkonoších Pořadatel: Český červený kříž a UFFO kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 5. 11.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Pruhované panenky Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 80 Kč, se slevovou kartou 64 Kč

KVĚTINOVÝ SALÓN ŠVADLENKY MADLENKY

neděle 4. 11.

Komedie Divadla Kalich – mimo předplatné UFFO ** 19:30 hodin ** vstupné 410, 390, 370 Kč

MOJE HRA

středa 21. 11.

Richard Pogoda uvádí pořad k 100. výročí narození Miroslava Horníčka. Program plný vyprávění a písniček s klavírem.

UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 150 Kč

VZPOMÍNKOVÉ HOVORY „H“

úterý 20. 11.

RNDr. Eva Marková, CSc.: Hory a příroda Korsiky Pořadatel: Český červený kříž a UFFO kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 19. 11.

Koncert na stání UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné v předprodeji 250 Kč, v den koncertu 290 Kč

BENJAMING´S CLAN PIPES AND PINTS

pátek 16. 11.

Delikatesy: Novocirkusové představení mezinárodního souboru Analog UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Delikates, ostatní – vstupné 410, 385 Kč

KURT GEBAUER: ONY

Výstava Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

úterý 13. 11.

FINALE

do 4. 12.

PETR NEKORANEC – tenor SYMFONICKÝ ORCHESTR

středa 5. 12.

Mikulášská nadílka, kde nebude chybět Mikuláš, andělé, čerti, ani zábavná show Vandy a Standy UFFO ** 17:00 hodin ** vstupné 90 Kč, ke vstupence pro děti poukaz na dárek 30 Kč

MIKULÁŠOVINY

úterý 4. 12.

Cestopisný večer Ctibora Košťála kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

OČI NEPÁLU

pondělí 3. 12.

Od 14:30 hodin stánky s prodejem občerstvení a adventních drobností, od 15:30 hodin program, v 17:00 hodin slavnostní rozsvícení vánočního stromu.

Pořadatel: město Trutnov a UFFO Krakonošovo náměstí ** bez vstupného

VÁNOČNÍ STROM 2018

neděle 2. 12.

PŘIPRAVUJEME

Listopad

Generální partner:

Hlavní partneři:

Cestopisný večer Libora Drahoňovského kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

OPOMÍJENÁ VÝCHODNÍ MAKEDONIE

pondělí 12. 11.

Tradiční akce pro děti s příjezdem Martina na bílém koni a průvodem. Nezapomeňte si vzít s sebou světýlka, tj. lampiony, lucerničky apod. odchod průvodu od Uffa v 17:00 hodin ** následuje akce na Krakonošově náměstí ** bez vstupného

MARTIN A SVĚTÝLKA

neděle 11. 11.

Divadlo a hudba: Divadlo Na Prádle a art4rent, z. s.

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky DH, ostatní – vstupné 410, 385, 360 Kč

TICK, TICK... BOOM!

čtvrtek 8. 11.

40 let na cestě Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 250 Kč

NEZMAŘI

úterý 6. 11.

Logistický partner:

Delikatesy: Taneční představení Markéty Stránské UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Delikates, ostatní – vstupné 360, 335 Kč

LeŤ!

pondělí 26. 11.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Loutky bez hranic Představení pro děti od 5 let, na které navazuje výtvarná dílna UFFO ** 15:00 hodin ** vstupné 80 Kč, se slevovou kartou 64 Kč

PŘÍBĚHY MALÉ LUPITINY GONZÁLEZ

neděle 25. 11.

Činoherní divadlo A: Divadlo Viola, Praha a VM ART production s.r.o.

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky ČDA, ostatní – vstupné 410, 385, 360 Kč

NEUMÍM JINAK NEŽ LÁSKOU BOŽENA NĚMCOVÁ

čtvrtek 22. 11.

Partneři:

www.uffo.cz

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz

Koncert festivalu Trutnovský podzim, který se měl původně konat 8. 10.

Patron koncertu: KASPER Trutnov UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 590, 390 Kč ** vstupenky zakoupené na původní termín zůstávají v platnosti

ČESKÉHO ROZHLASU

SOCHAŘKA

Baví mě zanechávat stopy Nedělá příliš rozdíly mezi zakázkami a volnou tvorbou. Všechno je pro ni výzva, protože je pracovitá. „Jsem typ pracanta a úkoly mě baví,“ potvrzuje trutnovská sochařka Paulina Skavova. Letos má za sebou například reliéf Komenského v Žacléři, tři busty prezidenta Masaryka a také třeba sochy do filmu Krypton pro společnost HBO. Je zkrátka v jednom kole.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Paulino, je o tobě známo, že jsi neobyčejně pilná sochařka. Kde bereš na svou tvorbu čas a energii?

Permanentně se udržuji ve stavu těšení se. Tak to mám, to je můj život. Pracuji pro Uffo a moc si to užívám, protože to je taková mentální činnost, musím vymýšlet, plánovat, organizovat… Potom se zase těším, až se přesunu do ateliéru v Písku.

Navíc asi nejvíce mě dobíjejí zvířata, mám psy a koně. Neustále tedy vytvářím pocit, že se mám pořád na co těšit. Žiji v produktivním věku, takže produkuji, dokud na to mám sílu.

Máš tedy ráda, když jsi pod tlakem?

Mám, jsem vyloženě úkolový člověk. Ne nadarmo se říká, že člověk je schopen největších výkonů pod 26

tlakem. Já to tak mám. Miluji termíny, úkoly, zadání. Jsem až nudná, jak jsem praktická.

Tvým letošním „majstrštykem“ bude nepochybně reliéf Jana Ámose Komenského Labyrint světa v Žacléři. To tě muselo potěšit, že tuto věc děláš pro město, kde jsi vyrůstala, ne?

Samozřejmě jsem měla velkou radost. Žacléř mám ráda, je to místo, kde jsem vyrůstala. Dodnes si tam lidé pamatují, jak jsem jako malá holka čmárala na chodníky, nebo jsem z výloh vyškrabávala tmel a z něho jsem poprvé modelovala. Mám zkrátka k tomu místu blízký vztah.

Dostala jsi nabídku přímo od města?

Měla jsem strašnou radost, když mě v této souvislosti před pár lety oslovil žacléřský radní Aleš Vaníček. Ten společně se starostou Mirkem Vlasákem

a místostarostkou Evou Rennerovou, vytvořili tým s tím, zda bych přijala úkol vytvořit něco na krásný Růžový palouček. Udělala jsem několik návrhů a byla jsem nadšena, jak to místo skvěle souzní s nádhernou okolní krajinou. Labyrint jsem měla v hlavě, jako jeden z prvních nápadů, ale přišlo mi to zpočátku trochu prvoplánové. Nakonec jsem se k němu vrátila a zrealizovala.

Jak se dílo rodilo?

V momentě, kdy jsem na to místo přijela, dívala jsem se na působivý reliéf Jana Ámose od sochaře Ladislav Zívra z roku 1958. Napadlo mě, že by bylo dobré místo propojit s tím, co se tam již odehrálo s tím, co nastane. Pak už jsem se soustředila na labyrint, protože jsem nechtěla, aby z krajiny něco vystupovalo, ale naopak s ní splynulo. Ten záměr byl čtyři roky na papíře. Když jsem do Žacléře přivezla polystyrénový model, moc se jim líbil. Navrhovala jsem při tom kombinaci kamene a bronzu.

S kým jsi na Labyrintu spolupracovala?

Ke spolupráci jsem přizvala kamenosochaře Petra

Beneše z Trutnova, s kterým se dlouho znám a moc ráda s ním pracuji, je to skvělý člověk.

V letošním roce si připomínáme 100. výročí vzniku samostatného Československa. S tím je spojena osobnost prezidenta Masaryka. Vytvořila jsi několik bust. Kde je lze vidět?

Busty jsem dělala do Benátek nad Jizerou, Náchoda a do Biskupic na Moravě.

Byly všechny stejné nebo se od sebe nějak lišily?

Kdybych byla obchodník, tak udělám jednu hlavu, kterou třikrát odleji. To ale není můj případ, modelovala jsem třikrát vždy od začátku. Na každé to místo jsem ho chtěla udělat autenticky. Když je ale zadání na bustu, není tolik prostoru vytvořit ji úplně jinak.

Jaké jsi měla pocity, když jsi ztvárňovala prvního československého prezidenta?

Když se oprostím od toho, co ten člověk historicky vykonal, tak se soustřeďuji na jeho výraz, charisma. Nesmírně mě to bavilo. Poslouchala jsem

SOCHAŘKA

Hovory s TGM, což bylo to nejlepší, protože jsem jejich prostřednictvím mohla vnímat jeho dobu i jeho osobnost.

Jak vnímáš století republiky?

Těžko říci, jak by to vypadalo, kdyby republika nevznikla a my zůstali pod Rakouskem - Uherskem.

Stalo se ale, že vznikla Československá republika, což mělo pro nás nepochybně velký význam. Navíc první prezident Masaryk působil velmi charismaticky, důstojně, chytře… Prostě velká osobnost.

Ovlivnil tě z této dlouhé historické etapy nějaký sochař?

Určitě to byl sochař Vincenc Makovský. Mám moc ráda dílo Ladislava Šalouna i sochařku Marii Wagnerovou, celkově mě baví sochařské přístupy první poloviny 20 století.

desku, kterou odhalovala proslulá pěvkyně Dagmar Pecková. Jak toto dílo okomentovala?

Bohužel jsem se odhalování nezúčastnila, tak jsem neměla možnost se s ní o tom osobně pobavit. Nicméně mně paní Pecková napsala, že se jí to strašně líbí a byla nadšená. Na tu pamětní desku byly i další pozitivní ohlasy.

Představuje vlastně gramofonovou desku. Je v jejím středu portrét pěvkyně?

S nápadem udělat tuto pamětní desku přišel Jiří Kadeřábek, který je ředitelem Chrudimské besedy. Než jsme došli na to místo, bleskla mi hlavou myšlenka na gramofonovou desku. Je to přece hudební festival a pamětní desky mohou být zábavné.

Bylo to náročné technologicky, díky slévárně HVH a firmě Kovo Hrubý, jsme to vymysleli. Drážky jsou vyfrézované do měděného plechu a vnitřek je bronzový. A právě ve středu desky je stylizovaný portrét Dagmar Peckové, který je současně logem festivalu Zlatá pecka a jehož autorem je grafik Jan Liška. Abych tomu dala punc, vyzlatila jsem střed čtyřiadvacetikarátovým zlatem.

Spolupracuješ také s filmovým průmyslem.

Ano. Letos jsem udělala sochy do filmu Krypton, což byl velký projekt pro společnost HBO. Byly to více než dvoumetrové sochy světlonošek. Ty byly převezené do severoirského Belfastu, kde se film natáčel.

Také jsi vytvořila, i když jsou to už dva roky, bustu významného sochaře Vincenta Pilze do Varnsdorfu.

Prostudovala jsi předtím život a dílo tohoto mistra?

Jednu dobu jsem studovala život Vincenta Pilze a zároveň trutnovského sochaře Emila Schwantnera. Je v tom určité podobenství: oba vyrůstali v Sudetech, oba byli nesmírně talentovaní a museli se spolu u Myslbeka potkat. Oba mají navíc stejný osud. Pro Němce nebyli nikdy Němci a pro Čechy nikdy Češi.

Nemůžu opominout ani tvůj příspěvek pro hudební festival Zlatá Pecka v Chrudimi. Vytvořila jsi pamětní 28

Zatím jsme se bavili o uměleckých zakázkách. Jaký je z tvého pohledu rozdíl mezi zakázkou a volnou tvorbou? Dokážeš se přepnout?

Nepřepínám. Když dostanu zakázku, dokáži se s ní ztotožnit. Jsem typ pracanta a úkoly mě baví.

Měla jsem například modelovat gotického Krista.

Baví mě si téma nastudovat, půjčit si knihy o gotice, zajela jsem se podívat na Hlubokou, kde je expozice české gotiky. Zakázky jsou pro mě výzvou, zda jsem schopná takový úkol splnit. Takže mezi zakázkou a volnou tvorbou moc rozdíly nedělám, protože mě obojí naplňuje.

Vyústěním tvé tvorby jsou nepochybně výstavy. Kde a co jsi letos ukázala divákům?

Přiznám se, že vystavuji hrozně nerada, výstavy jsou pro mě vyčerpávající. Občas udělám výjimku a snažím se si to užít. Jako například autorskou výstavu, kterou jsem měla ve výstavní síni v Divadle Karla Pippicha v Chrudimi. Připravovaly jsem ji rok společně s kurátorkou Martinou Vítkovou a Kateřinou Tučkovou. Výstavy mě nutí dotáhnout

Pracoviště

Pracoviště

www.gymvr.cz

www.gymhost.cz

VRCHLABÍ GYMNÁZIUM – osmileté a čtyřleté studium – profilace žáka širokou skladbou volitelných předmětů – výuka jazyků – AJ, NJ, FJ, RJ – výměnné pobyty do Francie a Německa – plavecký bazén a venkovní hřiště – účast v projektech EU a významných společností (např. Škoda, Krnap) – kroužek programování robotů, fyzikální a biologický kroužek – podpora sportovně nadaných žáků

HOSTINNÉ GYMNÁZIUM – osmileté studium – přípravný kurz na zkoušku FCE – výuka jazyků – AJ, NJ, RJ – moderní jídelna, majáles – posílení výuky přírodovědných předmětů a cizích jazyků, zájmové kroužky SOCIÁLNÍ ČINNOST – čtyřletý maturitní obor – bez povinné maturity z matematiky – okamžité uplatnění v oboru – příprava pro studium v sociálních, zdravotních a pedagogických oborech – odborné praxe u dětí, dospělých i seniorů OŠETŘOVATEL / OŠETŘOVATELKA – tříletý učební obor – bez přijímací zkoušky – základy ošetřovatelské práce, léčebné, rehabilitační a diagnostické péče, odborné stáže v nemocnicích – možnost ubytování v internátu – prostupnost s maturitním oborem – spolupráce s Nemocnicí Vrchlabí – studijní stipendium až 5 000 Kč/měs.

Přihlášky do osmiletého gymnázia lze souběžně podat na obě pracoviště.

Na obou pracovištích nabízíme: kmenové i odborné učebny vybavené multimediální technikou, jazykové učebny, knihovny, kvalitní a zkušené týmy pedagogů, Wi-Fi zóny, individuální přístup k žákům, společenské akce, zahraniční zájezdy, exkurze, besedy, účast v předmětových a sportovních soutěžích, sportovní zázemí a kurzy, dobrou dopravní dostupnost škol.

Den otevřených dveří 22. listopadu 14 – 17 hodin

SOCHAŘKA

věci, které mně leží v ateliéru, do finále, a to je rozhodně pozitivní.

Která kulturní událost na výtvarné scéně tě v letošním roce nejvíce zasáhla a proč?

Na výstavy chodím průběžně. Osvěžující je například výstava krajin v Galerii Václava Špály od Zdeňka Daňka, kterého zbožňuji. V DOXu je slovenský umělec Viktor Frešo, kterého mám ráda, pro jeho upřímnost a sarkasmus. Zajímavá je i nová galerie Arcimboldo, s prezentací slovenského umění v rámci výstavy SNP. Pravidelně jezdím na výstavy do Českého Krumlova, kde mě velmi odslovilo dílo Marie Blabolilové.

Už dvacet let spolupracuješ s uměleckou slévárnou v Horní Kalné. Co ti spolupráce přináší?

Je to takové ověřené manželství. Já mám pány Horáky moc ráda a naše spolupráce žije v symbióze.

Oni vědí, že se na mě mohou spolehnout jako na sochařku a já na ně jako na slévače, kteří dobře rozumí své práci. Navíc jsem hodně konzervativní.

Když jsem někde spokojená, nechci to měnit.

Pamatuješ se na tvoje úplně první dílo, které tam vzniklo?

Byla to busta Zdeňka Víta z roku 1997, která je umístěná v trutnovském gymnáziu.

Pokud vím, pohybuješ se mezi Trutnovem a Pískem. Jak to pendlování zvládáš?

Snažím se i ty cesty nějak využít. Když jedu do Trutnova, domlouvám si schůzky v Praze, jezdím za umělci do ateliérů a chodím po výstavách.

Občas se cestou stavím ve slévárně a pak jedu do Uffa. Totéž absolvuji, když jedu zpět do Písku. Čím se zabýváš v Trutnově a čím v Písku?

V Trutnově jsem v roli produkční a kurátorky, takže se musím hezky obléknout a namalovat.

Doma v Písku jsem sochařka v holínkách, která modeluje a stará se o koně. Tvorba je osamělá činnost, proto jsem šťastná za práci pro Uffo, kde pracuji s lidmi.

Právě tvůj blízký vztah ke zvířatům je známý a tvoji velkou láskou jsou koně a psi. Mohla bys představit tuto svoji srdeční záležitost?

Zvířata jsem milovala od malička. Je to způsob života, který musí člověk přijmout, koně a psi ti přirostou k srdci a máš je pak celý život. Máme dva psy a tři koně, společný život s nimi si moc užíváme. U nás na hájovně máme dobré podmínky, abychom je mohli mít doma a dopřát jim, co je pro ně nejlepší. To je zároveň velký závazek, který je i časově dost náročný, ale stojí to za to.

Co připravuje a kam směřuje sochařka Paulina Skavova?

Nemám žádné zvláštní ambice, ale přála bych si, abych měla stále takové štěstí jako teď. Když mám v ateliéru rozdělaných aspoň deset věcí, jsem šťastná. Baví mě zanechávat stopy.

30

DOPOLEDNÍ HABADĚJ po–pá 9–12 | české písničky | dobré rady | soutěže

90.5 | R-HK hradec.rozhlas.cz

CURLING

Zájem by pomohla zvýšit nová hala MICHAL BOGÁŇ, FOTO: JAN BARTOŠ

Dvaadvacet let existuje v Trutnově oddíl curlingu, a i když nepatřil mezi zakladatele, je v něm stejně dlouho.

V posledních letech se však Jiří Lubina přesunul z pozice hráče na bafuňáře, stará se o led a se svými kolegy se snaží dostat „šachy na ledě“, jak se curlingu někdy přezdívá, více do povědomí trutnovské veřejnosti. I když to je zatím takový boj s větrnými mlýny. „V podstatě jsme pořád ve fázi, že začínáme,“ tvrdí 48letý mistr republiky.

Co se vám vybaví, když se řekne curling?

V současné době se mi vybaví led, jeho kvalita, příprava a s tím spojené další věci. V hlavě už ani tak neřeším hraní, spíše se soustředím na to, jak v Trutnově ten led nalít, aby se vytvořila rovina a dráha měla parametry, které má mít a které jsou ke curlingu potřeba.

Je těžké tady vytvořit dobrou curlingovou dráhu?

Obecně je to těžké vytvořit všude na takovýchto zimácích, když to svým způsobem není hala, ale je to jakoby venkovní plocha se střechou. To pro nás v průběhu zimy představuje obrovský problém.

Jaký?

No, aby ten led jezdil, je potřeba v hale zaprvé udržovat nějaké vhodné prostředí, hlavně co se týká vlhkosti. Samozřejmě vhodné by bylo regulovat i teplotu vzduchu, ledu a udržovat správný poměr. Od toho všeho odvisí, jak kameny budou jezdit. A druhá věc je ta, že fungujeme v zimě a bohužel na tom našem zimáku, když mrzne z vrchu, způsobuje to při nalévání problém. Když totiž voda mrzne ze spodu i vrchu, tak se v prostředku 32

udělá vzduchová kapsa a různě to praská, vylévá se a rovinu se vám nedaří udělat. Paradoxně je potřeba, aby bylo teplo a voda mrzla jen tím umělým chlazením. Když je ale tady venku mínus deset, tak řešíme problém.

Ale nějakou dobu už v Trutnově led připravujete, tak jste to dokázali vychytat, ne?

Opravdu, když je mráz hodně silný, tak už to není o žádné technice, ale prostě a jednoduše to nejde.

Takže jaké jsou tady podmínky pro hraní curlingu?

Podmínky jsou špatné. Kolikrát je to opruz, o tréninkách ani nemluvím. Když jsou špatné přírodní podmínky a nepodaří se to nalít… A proto se i snažíme držet Velkou cenu Trutnova v termínu na začátku března, kdy na jaře už je teplo a bývají lepší podmínky než na podzim. A zatím se dá říct, že tento mezinárodní turnaj proběhl vždycky bez problémů. Ale například u pořádání Krkonošského poháru během zimy je to problém.

Co chcete dělat, aby se to zlepšilo?

Chtěli bychom zase zahájit aktivity, že by se

TRUTNOVSKÝ CURLINGOVÝ POHÁR

v Trutnově mohla postavit curlingová hala. To je podle mě jediné řešení. Samozřejmě by relativně pomohlo i to, kdyby se dala do pořádku hokejová hala, zadělala se a udělala se tam klimatizace. Mluví se o tom, že se to bude muset udělat, ale zatím žádné konkrétní kroky se neučinily. Co se týká curlingové haly, tak už existovaly plány, byla zanesená i do územního plánu jako přístavba vedle stadionu - dole curling a nahoře kuželna.

Tento plán vám ale s výstavbou nové kuželny padl.

Pro nás to nebylo ideální a teď je to tak, že jsme z toho územního plánu vypadli. Už jsme si však jako klub nechali zpracovat studii a namalovat nějaké plány, jak by mohla hala vypadat. Budeme usilovat o to, aby byla zanesena zpátky do územního plánu na stejné místo. Měla by to být třídráha a její výstavba bude určitě podmíněna tím, že budeme muset zajistit nějakou dotaci. Víme, že bez dotace by tato stavba nebyla realizovatelná.

Máte představu, kolik by nová hala měla stát?

Myslím, že její cena by se mohla řádově pohybovat kolem 10 až 12 milionů. Je schválně vymyšlená u zimáku, protože se počítá s tím, že strojovna a chlazení zůstanou stejné. Přibude jen plocha, kde budou trubky a ve strojovně vznikne jen další tepelný výměník, který bude obstarávat tuto plochu.

Všechno ostatní bude původní, protože ty stroje jsou předimenzované a zvládnou to. Je to takový model ze Švýcarska, kde těch hal je takto spoustu.

Z ekonomických důvodů. Kdyby se postavila samostatná hala, tak co se týká provozu, a hlavně i ty

1.Krkonošský curlingový klub Trutnov připravil pro nadcházející sezonu 2018/19 novinku v podobě turnaje pro začínající curlery Trutnovský curlingový pohár. Turnaj, kterého se může zúčastnit každý, bude souběžně probíhat s již zaběhlým Krkonošským curlingovým pohárem, ten je již pro zkušenější hráče. Družstvo tvoří čtyři hráči, ale dá se hrát i ve třech a když přijde někdo sám, tak se tým poskládá z jednotlivců. Hrací systém určí podle počtu přihlášených týmů. Více informací poskytne Jiří Lubina na tel. 604 637 142.

Pro turnaje jsou vyhrazené termíny: sobota 17.11. 2018 (7:30 - 13:30), sobota 15. 12. 2018 (7:30 - 13:30), sobota 2. 2. 2019 (7:30 - 13:30), sobota 2. 3. 2019 (7:30 - 13:30), pátek 15. 3. 2019 (17:30 - 20:00).

počáteční náklady by byly vyšší. Takhle je počáteční investice nižší a provoz levnější.

Myslíte, že postavení haly by napomohlo k oživení curlingu v Trutnově?

V Praze to fungovalo. V roce 2000 svaz postavil halu v Roztylech, nyní už čtyři roky funguje další hala na Zbraslavi a teď se staví další na Chodově.

V Praze si ta hala na sebe vydělá.

Jasně, Praha je Praha, ale tady jsme v Trutnově…

Trošku kalkulujeme s tím, že jsme na horách a existuje tady turistický ruch, což by mohla být výhoda a do města by se mohli stáhnout turisté. V podstatě i proto se tady začne budovat aquapark, aby lidé z hor měli důvod si zajet do Trutnova. Znáte to, na hory si jezdí zalyžovat, ale pak řeší, že se jim třeba

CURLING

už nějaký den nechce, tak si zajdou do bazénu, zabruslit… A curling je zajímavý v tom, že s hokejem je to vlastně jediný kolektivní sport. A jaká to je nevýhoda, tak to v tomhle smyslu může být výhoda. Dáte si dohromady partu a půjde si zahrát hru, která je o komunikaci a společném úsilí. Každý kámen ve hře mohou ovlivnit všichni čtyři hráči. Není to o tom, že teď házím já, tak běž na stranu. Ne, skip musí nejdřív správně přečíst led a ukázat. Když špatně ukáže, tak může být na druhé straně sebe lepší házeč a stejně se kámen nepovede. Ten hráč to pak musí správně hodit a dva metaři mu to musí správně zamést a doladit ten hod.

Jaký je zájem o curling v Trutnově?

Zájem je takový, že v podstatě, když řeknu, že malý, tak by se dalo říct, že možná žádný. Proto se snažíme zviditelnit i přes tento článek. Lidé o nás třeba nevědí, nebo si myslí, že jsme nějaká uzavřená společnost. Naopak, k nám může přijít kdokoliv a curling si vyzkoušet. Zcela zdarma, nezávazně a rozhodnout se, jestli se tomu bude chtít věnovat. Ale říkám, je to problém. Curling je olympijský sport, a pokud by se

mu někdo chtěl věnovat na této úrovni, tak nemůže kalkulovat s tím, že bude hrát v Trutnově.

Ale vaším cílem je spíše oslovit veřejnost, ne?

Ano, veřejnost, firmy, kolektivy… My to moc neděláme, ale v Praze to třeba funguje dělat na Vánoce teambuildingy. I tady jsme se o to párkrát pokusili. Firmy, které tu zrovna měly seminář, si přišly zahrát večer curling, ale pro nás je to obtížné v tom, že na stadionu nemáme prostor. Tak nemůžeme dělat takovouto propagaci. Ale platí stále akce Curling pro veřejnost, kdy může přijít kdokoliv na pondělní trénink od půl šesté do sedmi. K dispozici je tam libovolně drah, jelikož na tréninky chodí našich členů méně než hraje.

Když se totiž dostanete na nějakou úroveň, tak tréninky jsou k vám ničemu. Pro začátek, abyste se naučili techniku, to ale stačí. Řekněme, že bych s tímto sportem také rád začal.

Na co bych se měl připravit a co bych měl splňovat?

S curlingem se dá začít i v dospělém věku, ideální je mít za sebou nějakou sportovní minulost, i když fyzička není tak důležitá. Umést těch 36 metrů ale dá zabrat. Důležité je mít uvolněné klouby a mít v nich velký rozsah. To je výhoda do curlingu. Pokud vám kyčle a kolena slouží, tak se tu techniku a základ pohybovat na ledu naučíte během jedno dvou tréninků. Ale někdo se do nějakého ideálu nedostane nikdy. Nejsme však krasobruslení. I člověk, který nemá techniku, která se dle nějakých kritérií považuje za ideální, se to může naučit házet jako Bůh.

Co se týká curlingového náčiní, lidé všechno dostanou na zimáku?

Vše, co je potřeba, je na zimáku k mání. Stačí přijít ve sportovním oblečení a botách s gumovou podrážkou, aby se to neklouzalo. Tu klouzavou podrážku jim dáme. Jinak to je také jeden z problémů curlingu, že na rozdíl od jiných sportů vybavení nikde v obchodech neseženete a většinou se objednává z Kanady nebo Švýcarska. Ale to je dané menší členskou základnou.

34

Jak jsou na tom s curlingem v okolních státech?

Zajímavě to třeba funguje na zimákách v Polsku, protože tam nemají tolik hokejistů a mají kolikrát velký prostor si ten led udělat. Já jsem schopný také na našem zimáku vytvořit led jako ve speciálních halách, ovšem to musím na tři čtyři dny zimák zavřít a připravovat to. Ale to nejde. Protože když máte dobře fungující hokejový oddíl, což se o Trutnovu dá říct, i když před lety jsem z toho měl trošku obavy, ale teď se mi to docela líbí, tak oni jsou schopni zimák zabrat prakticky celý. S Jardou Řehákem i Mebysem se ale vždycky domluvíme, nikdo nám klacky pod nohy nehází. Bereme to tak, že ten čas prostě není. Máme jednou týdně hodinu a půl. Víc ani nechceme, protože, jak jsem řekl, ty podmínky jsou takové, že pro nás hráče, kteří už něco umíme, nám tréninky nic nedají. Je to takový začarovaný kruh.

Který by pomohla vyřešit nová hala?

Kdyby se postavila hala, tak to samozřejmě nebude o tom, že každý Trutnovák bude hrát curling, na to by ani ta třídráha nestačila. Nějaké lidi by to ale určitě přitáhlo. Ve hře je i ta nabídka na turistický ruch. Jedna věc je se tomu věnovat a druhá věc je si to zkusit jen tak na dovolené. Curling asi nebude nikdy vydělávat velké peníze, ale co si budeme povídat, ani hokejisté na nájmu moc nezaplatí a město to nějakým způsobem dotuje. Proto jde o to postavit halu z dotace a na provozu by se to nemělo nijak výrazně promítnout. Věřím, že nějaké peníze by to určitě přineslo. Když pořádáme Velkou cenu Trutnova, tak má vyrovnaný rozpočet

a platíme plnou cenu. Není problém takové akce dělat, když budeme mít možnosti je pořádat.

Spousta lidí nad curlingem jako sportem ohrnuje nos, ale ten je vlastně taková sportovní hra o zábavě a komunikaci.

JIŘÍ LUBINA · narozen 16. srpna 1970 v Trutnově · je svobodný, žije s přítelkyní, se kterou má jednoho syna · je vyučený nástrojář a jako vedoucí nástro- jářů pracuje v trutnovské firmě Varia · v curlingovém oddílu působí od jeho zalo- žení v roce 1996 · když se curlingu ještě aktivně věnoval, hrál i extraligu za CC Aritma, kde hned první rok po přestupu získal mistrovský titul a následně reprezentoval na ME Evropy kategorie B v bulharské Sofii, Češi skončili na třetím, prvním nepostupovém místě · má rád rodinu, svou práci a sport - curling je samozřejmost, ale jinak to je hlavně atletika a silniční cyklistika · nemá rád nakupování, odcházení od rozdě- lané práce a přetvářku

GL HOTEL

Zpráva z USA - Trutnov, město přátelství Zdrženlivého čtenáře může v první chvíli napadnout myšlenka: není to nějaká novinářská kachna?

Začtěte se přátelé čtenáři do příběhu, který se skutečně před pár týdny odehrál na náměstí Krakonoše, v Grand Luxury Hotelu.

Jednoho krásného odpoledne přicestovala z města Austinu v Texasu umělecká skupina postarších Američanů. Otevřeli hlavní vchod k recepci, ruce plné kufrů a unavenýma očima se rozhlédli kolem sebe. Moderní, leč chladné vybavení hotelu, na které byli při svých cestách zvyklí, zde však nebylo.

Přivítal je křišťálový lustr, vysoký oblouk u vchodu 36 komerční sdělení

a vlevo klasický obraz krajiny visící poblíž zámecké sofy, jež zvala na příjemné posezení.

První slova amerického zájezdu nebyla, jak by našinec očekával v angličtině dobrý den, ale výkřik ó můj bože! Tyto výkřiky byly slyšet po celou dobu pobytu. Ať už ve foyer, kde další sofa je doplněna dvěma křesly s dobovou lampou a obrazy. Ozývaly se z restaurace, kde se pyšní renesanční arkády, a slyšet je bylo i z kavárny, jejíž prvorepublikový styl je doplněn starými lampami z třicátých let, svícny z konce 18. století a vše dolaďuje servis zámeckých šálků a broušených sklenic.

Číšníci a personál chovali se s úctou, ochotou a úsměvem, což může v onom hotelu zažít i našinec, neboť vedení klade důraz na stejné vstřícné chování k hostům bez rozdílu. V jednom z večerů hrála na kavárně skupina Sirius, která sklízí velké úspěchy svým profesionálním provedením, a to už americká skupina cestovatelů byla lidově řečeno „na větvi“. Z této pomyslené „větve“ nakonec „spadli“ ve chvíli, kdy si sladili kávu cukrem bridž, což absolutně neznali.

Jejich chválu na krásný hotel, špičkové služby, krásné město a přátelský přístup personálu, slečna recepční poopravila, řekla, cituji: „Takový jsme tady v Trutnově všichni.“ Vedoucí uměleckého souboru z Austinu v Texasu na to řekla: „Až přijedeme domů, dáme všem vědět, že Trutnov je město přátelství.“ A tak je název článku pravdivý. Zde bych mohl své vyprávění skončit, ale to by se ve mně nesměl ozvat gen zvídavosti, co že se v Grand Luxury Hotelu děje, aby i našinec mohl si zpříjemnit večer, místo sezení doma u televize.

Vypátral jsem pro Vás následující...

Oslavovaná kapela Sirius hraje v kavárně GL Hotelu: 10. 11. - Svatomartinská zábava s pečenou husičkou, hodovními dobrotami a vínem 15. a 22. 12. - Zpříjemnění adventu a snížení napětí před Vánocemi Dále pak výjimečná to žena Hanička, o níž kolují nepotvrzené fámy, že v trutnovském podzemí schraňuje a skrývá obrovskou sbírku černých desek od padesátých let, a možná i starší.

Něco na tom, milý čtenáři, asi bude, neboť již několikátý rok pořádá své retro večery v hotelové kavárně. Začíná hrát od 2. listopadu každý pátek od 18 do 21 hodin. A poslední, co se mi v potu tváře podařilo objevit, je koncert árijního pěvce mezinárodního formátu Lukáše Moravce, který prohlásil, že poslední koncert jeho úspěšného turné završí vždy koncem roku v nádherných prostorách restaurace GL Hotelu v Trutnově. Uvidíte a uslyšíte ho 30. prosince od 20 hodin.

Toť pro tuto chvíli je ode mne vše. Odcházím vmísit se do davu Trutnováků a okounějících turistů s neodbytnou myšlenkou. Když se pár lidí hezky chová a usmívá kolem sebe a ovlivní to mínění cestovatelů na druhém konci světa... Co kdybychom i přes své starosti na sebe byli milí a usmívali se?

Nefantazíruji už moc? Mně to prostě nedá... Já to zkusím.

P.S. Pokud uvidíte ve městě muže středního věku, kterého neznáte a usmívá se na Vás, nesuďte ho hned jako prodejce, který z Vás chce vytáhnout peníze. Pokud Vás beze slova mine, budu to pravděpodobně já.

Ať žije Trutnov, město přátelství...

GL Hotel, Krakonošovo náměstí 118, 541 01 Trutnov www.glhotel.cz

37

KONCERT

Benjaming‘s Clan a Pipes and Pints spolu vystoupí v Uffu

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK, FRANTIŠEK ORTMANN

V pátek 16. listopadu se ve Společenském centru Uffo uskuteční zajímavý dvojkoncert. V jeden večer tam na jednom pódiu vystoupí domácí petříkovická kapela Benjaming´s Clan a pražská skupina Pipes and Pints.

Obě formace mají hodně společného, ale každá přitom produkuje diametrálně jinou hudbu, která je říznutá pronikavým zvukem skotských dud. Prostřednictvím rozhovorů vás na koncert zvou baskytarista a manažer Benjaming´s Clanu Olin Dlouhý a Vojta Kalina, který v roce 2006 založil Pipes and Pints.

Olin Dlouhý: Mohl by to být povedený večírek Po necelých dvou letech si vaše kapela opět zahraje v Uffu. Jak se těšíte?

Těšíme se moc, protože zahrát si v Uffu je pro každého muzikanta čest, potažmo pro regionální kapelu to je pak čest nadruhou. Uffo je totiž kulturní stánek, který široko daleko, možná v celém našem státě, nic nepředčí. Tohle bude teprve náš druhý samostatný koncert v Uffu. Těšíme se.

Rozhodli jste se spojit síly s Pipes and Pints. Proč padla volba zrovna na tuto pražskou skupinu?

Chtěli jsme koncert ozvláštnit, opepřit. Hodně jsme nad tím přemýšleli, koho bychom si mohli pozvat. Pipes and Pints je kapela, která hraje podobný styl muziky, i když je úplně jiný. To bude zajímavé. Oni mají elektrické nástroje, my akustické. A přitom máme hodně společného. Oslovili 38

jsme je proto, že jsou absolutní profíci a hodně dobří muzikanti. A jako lidi jsou taky v pohodě.

Není to žádná neznámá kapela, hodně známá je i v zahraničí a na naší hudební scéně se jí například povedlo vyhrát v anketě Akademie populární hudby Anděl 2012, kdy se poprvé v historii uděloval žánrový Anděl v kategorii Punk & Hard core.

(Ocenění za nejlepší desku roku získali za album Found & Lost - pozn.)

Znáte se už z dřívějška?

Ano. Tady je trochu paradox, že my jsme služebně starší kapela. Když Vojta Kalina ještě neměl kapelu, tak navštěvoval naše koncerty. A s Lukášem (syn Olina Dlouhého - pozn.) chodil do společné dudácké školy a jsou kámoši. Nápad na společný koncert se jim líbil.

Co se ti na muzice Pipes and Pints líbí?

Mají nového irského zpěváka, což si myslím, že kapelu posunulo ještě o level výše. Myslím, že jim

to sedlo jako hrnec na zadek. Mají to promakané.

Je to punkovka, ale hudba není extra složitá a je to prostě krása. Má to náboj, energii, všechno to, co to má mít. A předvádí show na pódiu jako blázen.

Show dělá i Benjaming´s Clan. Na co se máme těšit?

Chtěli bychom se s Pipes and Pints v nějaké části koncertu fyzicky prolnout, ale víc k tomu nebudu prozrazovat. To je tajemství, ať se na to lidé přijdou podívat. Máme pak vymyšlenou ještě jednu věc, která doufáme, že se nám podaří zrealizovat. Natočili jsme totiž nový videoklip, ještě se dodělává, ale jestli se to stihne, chtěli bychom ho v Uffu poprvé pustit a pokřtít. Kmotry bychom tam měli zvučné.

Jak to šlape ve vaší kapele? Je vidět nějaký posun?

Snažíme se posouvat a pracujeme na nových věcech. V kapele došlo k personální změně, když odešli kluci z Polska, kteří se vydali vlastní hudební cestou. Místo nich jsme přibrali mladou houslistku Lindu Endrychovou a Honzu Cabicara, to je taky mladý kluk a hodně multižánrový muzikant. Díky němu teď začínáme používat trubku, klávesy, hraje i na irské píšťaly a mandolínu.

Na tu dříve hrával Lukáš, ale ten si koupil irský banjo. Nástrojové složení tak máme jiné a podle toho se samozřejmě komponují nové písničky. Makáme i na nové desce. Posun tam určitě je, ale jestli dobrý, necháme na posouzení veřejnosti.

Co byste před koncertem rádi vzkázali fanouškům?

Aby si to přišli užít. Myslíme si, že by to mohl být povedený večírek. Ještě uvažujeme o předkapele.

Dohodli jsme se s Uffem, že by tam mohla nějaká skupina zahrát třicetiminutovou pasáž. Zkusíme nějakou vybrat.

Vojta Kalina: Je nám velkou ctí, že si nás pozvali Proč jste souhlasili s myšlenkou společného koncertu s Benjaming´s Clanem? Co o této skupině víte?

Benjaming's znám už od jejich počátků, kdy to byl ještě Band a ne Clan. Bubeníkovi bylo tehdy pár let, osm deset, nevím. Celou dobu jsme se koncertně nějak míjeli, až jsem se osobně seznámil s Lukášem na garden party našeho společného učitele na dudy Vaška Routa. I tak jsme se dál míjeli. A když se mi Lukáš ozval s nabídkou zahrát si společně, nešlo odmítnout. Benjaming's Clan je legenda, je nám velkou ctí, že nás pozvali na svojí domácí půdu.

39

Co zajímavého podle vás listopadový koncert přinese návštěvníkům Uffa?

Kromě našeho historicky prvního spojení, bychom si rádi i zahráli něco společně. Určitě se během našich vystoupení prolneme s Lukášem a zdvojíme dudy, tu a támhle. Sami se necháme překvapit.

Pro obě skupiny je typický právě pronikavý zvuk skotských dud. Co ve vás tato hudba probouzí?

Jak kdy, jak v které písničce a zda je melodie pomalá nebo rychlá. Vesměs ve mně probouzí pocity úcty, síly a motivace, agresi, smutek a naději.

Jaký repertoár v Uffu zahrajete?

Uděláme průřez starou tvorbou, zazní všechny naše nové singly a zařadíme jednu až dvě úplně nové písničky, které vyjdou na desce až příští rok.

Před letoškem jste měli více než roční pauzu. Proč?

Rok jsme si dali oraz úplně, léta 2015 - 2016 pro nás byla hodně vypjatá po všech směrech. Potřebovali jsme si oddechnout a získat trochu nadhled.

Také jsme během té doby rozmýšleli kudy dál.

S nutnou změnou na postu zpěváka se to pohnulo až v polovině roku 2017 a od té doby jsme s Travisem O'Neillem makali na nových peckách a nacvičovali, i trošku předělávali výběr starších hitů.

A jak probíhá ten letošní restart?

Zrovna jsme na cestě z Barcelony do Marseille, kde pokračuje naše šňůra k představení nového line-upu. Jak v Česku, tak po Evropě byla změna přijata více než pozitivně a my i díky tomu máme více energie a chuti jet dál.

Změnila se nějak vaše hudba s příchodem irského zpěváka?

Jak s příchodem Travise, tak s příchodem nového kytaristy Rafana. Můžeme si teď víc hudebně hrát, otevírat se dalším žánrům, bořit hranice a překračovat vlastní stín. Hodně nás to teď baví.

TIP NA DÁREK

SOUTĚŽ O 5 KALEN DÁŘŮ!

Jak se

Už máte „nový“ kalendář?

Potěšte sebe a své blízké tradičním nástěnným kalendářem Starého Trutnovska na rok 2019! Nástěnné kalendáře o rozměru A3 jsou vytištěné na kvalitním křídovém papíře a jsou v nich použity unikátní historické obrázky z našeho krásného kraje.

Zakoupením podpoříte internetový projekt www. staretrutnovsko.cz, který funguje více než deset let.

Kalendáře Staré Trutnovsko a Staré Žacléřsko 2019, které je možné zakoupit za cenu 250 korun za kus

jmenuje u lice v Trutnově na prosinco vé fotografii kalendáře?

Nápověd a: původně se jmenovala Rinnelgas se.

Odpovídat můžete na moje.trutn ovinky.cz

v Turistickém informačním centru na Krakonošově náměstí v Trutnově a u dalších dobrých prodejců, jsou ideálním tipem na originální vánoční dárek.

Ti, co chtějí získat kalendář Staré Trutnovsko zdarma mohou se zúčastnit soutěže. V redakci Trutnovinek je pro tento účel k dispozici pět kalendářů.

V Lékárně Na Horské, Horská 64, Trutnov Po–Pá 7:30–18:00, So 8:00–12:00

Bezplatné DERMOKOSMETICKÉ poradenství v lékárně Dr.Max

V lékárně v Albertu, Žižkova 515, Trutnov Po–Ne 8:00–20:00 hod.

INOVACE OCHRANA PROTI MODRÉMU SVĚTLU

AGE PROTECT Exkluzivně v lékárnách

N OV

INK A

2L0E% VA S

ZPEVNĚNÍ, VITALITA, ROZJASNĚNÍ Sleva 20 % platí na kosmetické přípravky řady Age Protect značky Uriage. Akce platí pouze pro držitele Karty výhod Dr.Max do 30. 11. 2018 nebo do vyprodání zásob.

PROMĚNY TRUTNOVA

O PIVOVARU

Májová ulice ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

V Horním Starém Městě, v prostoru ohraničeném Horskou ulicí na straně jedné a železniční tratí do Svobody nad Úpou na straně druhé, se nalézá nenápadná Májová ulice. Její počátky sahají do poslední čtvrtiny 19. století, kdy zde byla pro nedalekou přádelnu lnu firmy Etrich (pozdější Texlen 011 v ulici Za Komínem) postavena dělnická kolonie, tvořená jednopatrovými domy čp. 182–185.

Na počátku 20. století byla kolonie, ve které továrna ubytovávala své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, rozšířena o domy čp.

274–278. Její původní podobu dokládá pohlednice vydaná na začátku 20. století. V 90. letech 20. století doznala ulice změn. V její zadní části byly zbořeny tři domy (čp. 183–185) a zůstal zde pouze osamocený dům čp. 182. Domy v přední části ulice (čp. 274–278) stojí dosud, byť jejich fasáda je oproti původnímu stavu zjednodušena.

Zajímavostí je, že před rokem 1989 nesla ulice název 1. máje. Teprve v 90. letech byla přejmenována na Májovou.

42

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Mapa Německého krkonošského spolku z období první republiky VLASTIMIL MÁLEK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na aktuální výstavě trutnovského muzea věnované Trutnovsku v letech 1918–1938 poutá pozornost návštěvníků mapa o rozměrech cca 110 x 100 cm zachycující českou stranu Krkonoš. Mapu, která sloužila jako orientační tabule, nechala zhotovit v období první čs. republiky trutnovská místní skupina Německého krkonošského spolku (Deutscher Riesengebirgsverein, Ortsgruppe Trautenau). Zajímavá je mj. uváděním tehdejších německých místních jmen, která dnes již většina obyvatel nezná. Na výřezu z mapy je Trutnov a jeho nejbližší okolí.

kultur

ně-kul spo tur leč něens spk

Přijď te na pivpobejt ky

SPORTOVIŠTĚ

„Horňák“ už není periferií Sportovní klub Horní Staré Město, v místní hantýrce zvaný „Horňák“, nebo také HSM má bohatou historii a od jeho založení (1946) i pevné místo ve sportovním prostředí města Trutnova. Jeho současný areál, který převážně využívají zástupci softbalového oddílu a fotbalového klubu MFK Trutnov, je vytížený doslova sedm dní v týdnu. I když to vlastně byl i v minulosti. Na zdejším travnatém pažitu a červené antuce, letos doplněné o nové multifunkční hřiště s umělým povrchem, vyrůstají generace sportovců.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Zajímavostí z historie je, že v zimě 1951 - 52 tady vznikl například i hokejový oddíl, který se těšil velké popularitě. Na hřišti s vysokými dřevěnými mantinely se hrály zápasy okresního přeboru, kterým fandilo i 300 diváků. Další zdejší raritou byl lyžařský skokanský můstek na místním „vrcholku“ na Antoníčku. Fungoval zde oddíl ZRTV později SPV a ORS nebo také cvičení pro všechny kategorie. Své neotřesitelné místo tu měli zakládající volejbalisté a turisté, později také hráči nohejbalu i rekreačního tenisu. Nesmíme zapomenout ani na několikaleté působení šachového oddílu.

Pro tehdejší sportovce byl významným mezníkem rok 1966, kdy byly vybudovány stávající zděné kabiny, dnes nazývané „staré“. Poprvé byla sportovcům dána možnost mít své vlastní sociální zázemí a klubovnu. Toto zařízení slouží s menšími úpravami dodnes. Bohužel to však byla na dlouhá léta jediná účinnější pomoc od bývalých vedení města Trutnova. Horňák byl periferií nejen urbanisticky. „Areál jsem poprvé navštívil někdy kolem roku 1976 na sportovních hrách ZPA. Dobré volejbalové hřiště, průměrný fotbalový „drňák“ s vyšlapaným velkým vápnem, po kotníky spadaného listí z topolů lemujících areál, dvě šatny, zašlé sprchy a dva 44

záchody,“ vzpomíná zakladatel softballu v HSM Jaromír Seidl, dlouholetý člen SK. O něco později se však jeho starý dojem rozšířil zejména o skvělou partu lidí, kteří žili hlavně pro tento plácek, sport a společenské vyžití na něm. Spolková činnost totiž vždy udávala tón i zdejšímu životu a zasahovala nejen do sportovního, ale i kulturně společenského dění. A tak je tomu v podstatě dodnes. Znáte to: pálení čarodějnic, dětské dny, Mikulášoviny a další aktivity. Velmi pozitivní ohlas má v republice ojedinělý a asi nejstarší turnaj mateřských škol v kopané.

V letošním roce se konal již jeho 21. ročník.

V „Horňáku“ to žilo v každé době. Taková ta „nová doba“ přišla pro zdejší sportovce v roce 2003, kdy se výkonný výbor SK postupně obnovil a objevily se v něm nové tváře. Lepší „klima“ a odvaha chodit diskutovat s úředníky a s vedením města poprvé nesla ovoce v roce 2006. Při oslavách výročí 60 let založení klubu město Trutnov jako dárek předalo oddílu novou budovu s důstojným zázemím. Troje nové šatny pro hráče, dvoje sociální zařízení se sprchami, místnost pro zdravotníka, místnost pro rozhodčí a zasedací místnost - klubovnu. „Musím zdůraznit, že stavba byla postavena za výrazného přispění města, klubové spoluúčasti, a za osobního nasazení představitelů města a několika jedinců z našeho výboru,“ povídá současný předseda SK HSM Václav Kosinka.

V následujících letech se pak díky městu také zrekonstruoval vjezd do areálu, vybudovalo parkoviště pod lípou a začaly první etapy rekonstrukcí oplocení celého areálu. V roce 2008 se díky sponzorovi podařilo zcela zautomatizovat zavlažování a dnes z hrací plochy vystřikují trysky v předem nastavených cyklech. Hodnota díla tehdy byla kolem 400 tisíc korun. To bylo v době, kdy vyschly zdroje z příjmů od padlé Sazky, stát neměl koncepci financování sportu a město na vše nemohlo stačit. „Ale o nezájmu a neochotě města i v této kritické době nemůže být řeč. Dotace na sportovní činnost se každoročně navyšovaly, více se začalo investovat také do majetku,“ říká Kosinka.

Doslova majetkový převrat pak přinesl konec roku 2016. Další významný mezník pro areál. Obrovský. „Nemovitý majetek byl odprodán městu, naopak město se zaručilo brát nás za svého partnera a umožnilo nám podílet se na veškerém dění a správě majetku areálu,“ objasňuje situaci předseda SK HSM. Rozhodování o tomto kroku nebylo jednoduché. „Zpronevěřit se odkazu našich předků? V tu dobu nepředstavitelné. Vždyť my jsme pro naše, jak s oblibou říkám „dědky“, měli být vyvrhelové, kteří vše zaprodali. Ale nakonec nás přesvědčila nová koncepce města, založená na pro nás novém úhlu pohledu financování sportovišť,“ dodává Kosinka.

Díky tomuto propojení došlo, tak jako v jiných klubech, které na nový model přistoupily, k radikálnímu zlepšení podmínek sportovců. „Téměř každý den jsou na hřišti tréninky a jsme schopni poskytnout zázemí také veřejnosti, která projeví zájem si na hřišti zahrát. Od letošního roku máme navíc k dispozici velkou „klec“ 4 x 20 metrů pro nácvik pálení, což je velkým tréninkovým přínosem,“ přibližuje předsedkyně a trenérka softballového oddílu Jana Klempířová. Nevýhodou pro softball může být fotbalové hřiště, protože často dochází ke kolizím termínů, ale s tím se vždy nějakým způsobem kluby vypořádají. „Komunikace je bezproblémová, za což jsem vděčný,“ říká i předseda MFK Trutnov Zdeněk Matěna, který v HSM prožil svůj aktivní fotbalový život a nyní tam stále figuruje ve výboru. Fotbalový oddíl byl v „Horňáku“ odjakživa největším tahounem zdejších aktivit a s největší členskou základnou.

V červenci 2012 se však odtrhl a následně sloučil s FK Trutnov. Po 66 letech tak skončila jedna úžasná kapitola. Dnes se na „horňáckem“ hřišti hraje

fotbal „trutnovský“. Fungování MFK si Zdeněk Matěna bez využívání areálu v HSM neumí představit. Působí tam hlavně mládežnické celky a své „domovské“ zázemí zde má i C-tým mužů. Fotbalové hřiště je vytíženo na maximum. „Je až zarážející, v jaké kondici při této zátěži je. Za to je potřeba poděkovat výboru SK HSM, jelikož starost o trávník patří mezi jejich priority,“ tvrdí.

Od září je v areálu nově vybudované multifunkční hřiště s umělým povrchem pro veřejnost. Rekonstrukci starého antukového kurtu za 2,8 milionu korun financovalo město s menším přispěním SK HSM. Hřiště o rozměrech 37x19 metrů je nejmodernější kvality. Večerní hraní umožní čtyři stožáry s LED osvětlením. „Spojení s městem nebylo chybou a mělo smysl. Na tyto investice by klub sám o sobě nikdy nedosáhl,“ prohlašuje Václav Kosinka a domnívá se, že i město snad může být z nastavené spolupráce spokojeno. „Vždyť nečekáme jen na jejich peníze, ale zároveň investujeme i ze svého. Za poslední rok to bylo už kolem 300 tisíc.“ Výhodou areálu je také restaurace, která při pořádání sportovních akcí přijde vhod.

Zakladatel softballu v Horním Starém Městě Jaromír Seidl je nyní dočasně již tři roky mimo Trutnov, ale z krátkodobých návštěv a hlavně z internetu vidí, že areál konečně roste „do krásy“. „Konečně byly k dispozici prostředky na oplocení areálu, nové multifunkční hřiště a další akce, které nejsou na první pohled vidět. Ale hlavně jsem rád, že Horňák už není periferií. Věci, o kterých se nám před deseti lety ani nesnilo,“ uzavírá. S ním do puntíku souhlasí i další letitý pamětník Milan Groh. „Je vidět, že areál vzkvétá. Dělá se to teď všechno trochu jinak, než jsme to tenkrát dělali my a brigádničili tady, jak se říká, z lásky od srdíčka.

Taková je ale dnešní doba. Největší zásluhu na tom všem mají pánové z výboru Kosinka, Matěna a Pek. Je před námi ale ještě moc akcí, které bychom chtěli dokázat.“ 45

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 11.

2. a 3. 11.

2. 11.

3. a 4. 11.

4. 11.

5. 11.

19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00

6. a 7. 11.

8. 11.

9. a 10. 11.

9. a 10. 11.

11. 11.

11. 11.

12. 11.

19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00

13. 11.

14. 11.

14. 11.

15. 11.

16. a 17. 11.

19.00 10.00 19.00 19.00 16.30

Já, Maria Callas Louskáček a čtyři říše Zlatý podraz Bohemian Rhapsody Louskáček a čtyři říše (3D) Francie - Švýcarsko - Itálie Rakousko 2017 (cestopisný pořad) Králové zlodějů Rocky Horror Picture Show Grinch Dívka v pavoučí síti Grinch (3D) Po čem muži touží Opomíjená východní Makedonie (cestopisný pořad) Sestra Pohádky z hor Cold Play: A Head Full Of Dreams Climax Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Z filmu: Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

16. 11. 19.00 17. a 18. 11. 19.00 18. 11. 16.30 19. 11.

20. 11.

22. 11.

23. 11.

23. 11.

24. a 25. 11.

24. a 25. 11.

26. 11.

27. 11.

28. 11.

28. 11.

19.00 19.00 18.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 10.00 19.00

29. 11. 19.00 30. 11. a 1. 12. 16.30 30. 11. a 1. 12. 19.00

Balón Ten, kdo tě miloval Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (3D) Svědkové Putinovi Dívka v pavoučí síti Snowfilmfest 2018 Grinch Creed 2 Pat a Mat: Zimní radovánky Chvilky Kibera: Příběh slumu Mladí zabijáci Pásmo filmů Karla Zemana Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny Cirkus Rwanda Čertí brko Robin Hood