Trutnovinky - magazín prosinec 2017

kulturně-společenský magazín | Prosinec 2017 | zdarma

Musíme si pomáhat

Editorial Charita HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor V devadesátých letech začaly vznikat charitativní projekty. Jejich cílem bylo pomáhat druhým.

Když se v ulicích měst začali objevovat lidé s kasičkami a vybírat příspěvky pro potřebné, ohlas nebyl moc velký. Češi jsou totiž trochu nedůvěřiví a navíc se vyrojili podvodníci. Situace se však za ty roky změnila a charitativní činnost dostala řád. Dobrovolně darované peníze i hmotná pomoc už nacházejí své adresáty. Blíží se Vánoce a spousta spoluobčanů si je z mnoha důvodů příliš neužije.

I to byl impuls věnovat prosincový magazín charitě, která zahrnuje spoustu dalších aktivit. Pomáhat potřebným může každý. Nikdo neví, kdy bude sám pomoc potřebovat. Charitu léta podporuje i trutnovský podnikatel Rudolf Kasper. A řekl to přesně: „Někdo může dát korunu, jiný zase milion.

Má to podle mě smysl vždycky.“ Trutnovinky přejí čtenářům příjemné prožití vánočních svátků.

SLÁVEK MIKYSKA / str. 6 9

JIŘÍ ŠPELDA

DITA KUJOVSKÁ

str. 10 11

str. 20 23

ZUZANA ERNESTOVÁ

ALENA GORELKOVÁ

str. 30 31

str. 38 43

Vydavatel: TN Média s.r.o., IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Veronika Prchlíková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Miloš Šálek.

! e s í t a l Vyp teď a lyžuj s a ip k s i s p Ku Kč celý den a z u n d le v

490

Naplánuj si lyžovačku dopředu, nakupuj v e-shopu Gopass a výrazně ušetříš. Kup si skipasy na lednové lyžování do Špindlerova Mlýna již nyní, od 15.11. až do 31.12.2017 a budeš lyžovat téměř za polovinu. Pokud nemáš rád přeplněné sjezdovky v období vánočních prázdnin, užiješ si naplno právě lednové lyžování. Celodenní skipas do Skiareálu Špindlerův Mlýn zakoupíš v e-shopu Gopass jen za 490 Kč a ušetříš až 400 Kč. Využij nejlepší sněhové podmínky, poloprázdné sjezdovky a lyžuj v nejlepším českém středisku v v termínu od 8.1. do 31.1.2018 za nejvýhodnější ceny zimní sezóny.

Gopass se opravdu vyplatí.

www.gopass.cz

ANKETA

Jak přispíváte na charitu?

Ivan Adamec, starosta Trutnova Při každé sociální pomoci preferuji osobní kontakt, takže absolutně odmítám posílat nějaké DMS zprávy.

Dělám konkrétní činy a opravdu si vyberu, když chci někomu něco dát. Podpořil jsem třeba holčičku s nemocí motýlích křídel, pro kterou se v našem městě konaly charitativní běhy.

V poslední době jsem pomáhal místním kurátorům, kteří dohlížejí na problematické rodiny a věnují se jim ve volném čase. Nedávno jsem jim dal peníze na akci, kterou pořádali v rámci víkendového pobytu, myslím, že to byl bowling. Předtím jsem jim pomohl vyjednat lepší cenu na bobovce v Peci. Většinou jsou to dary řádově v tisícikorunách. Samozřejmě neodmítnu ani studenty, kteří chodí po městě a nabízejí různá sluníčka, srdíčka, kytičky… Vnímám to asi takhle: Přej a bude ti přáno! Pomož a bude ti pomoženo!

Petra Šípková, učitelka Na gymnáziu, kde pracuji, organizuji třikrát do roka srdíčkový den a pokaždé si nějaký předmět zakoupím.

Oblečení, které nenosím, dávám na charitu. Teď se mi líbí akce Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata.

Petr Špetla, profesionální kameraman Přispívám několikrát ročně potřebným. Když vidím, že potřebuje pomoc dítě nebo třeba zvíře v útulku, pošlu peníze na účet. Například pro trutnovský útulek jsme natočili video zdarma.

5

NA ROZHOVOR NÁVŠTĚVĚ

Slávek? Je to dobrý soused Je tomu rok, co jsme v Trutnovinkách veřejnosti odkryli příběh bezdomovce Slávka Mikysky. Dnes již osmašedesátiletý senior se na ulici dostal v roce 1992. Vlastní vinou. Kradl, a tak šel na pár let bručet. Když vylezl z basy, neplatil nájem za byt a vystěhovali ho. I v našem rozhovoru si mimo jiné posteskl, že život na ulici už v jeho věku není pro něj a rád by sehnal bydlení. Teď je to už přes dva měsíce, co Slávek zase našel domov…

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Byla zhruba polovina října, když za mnou z čista jasna přišel do redakce. „Michale, už mám byt a chtěl bych poděkovat i Trutnovinkám, že mi pomohly,“ zářil. „Mám tam válendu, stůl, vařič. Však se přijeď podívat,“ zval mě k sobě do městského holobytu v ulici Na Dvorkách v Horním Starém Městě. Já jsem se zrovna chystal na dovolenou, ale slíbil jsem mu, že až se vrátím, tak se tam ukážu.

A vzal jsem si na něj číslo.

V listopadu mu volám a hned mi to vezme. Když se ale blížil čas, že se za ním s fotografem vypravíme, telefon jen pár dní vyzvání. Zkouším to i přes jeho 6

sociální pracovnici z města Lenku Hubkovou. Oba ale moc dobře víme, že Slávek „občas bumbá“. „To víno si prostě koupit musíš, jinak bys to nepřežil,“ říkal mi už před rokem, jak to chodí na ulici. Mobil mi vzal teprve pět dní před uzávěrkou tohoto čísla. „Jsem tady kousek v klubu, klidně přijeďte, jdu domů trošku uklidit,“ odpověděl mi na dotaz, zda se s ním můžeme za hodinu potkat. Tak jedeme.

Z hlavní silnice v Horské ulici odbočujeme před asijskou večerkou doleva a zajíždíme do dvora, kde stojí velký dům se žlutou fasádou a spoustou plastových oken. To, kde bydlí Sláva, okamžitě poznáme, protože nás vyhlíží z okna. Dole v přízemí vedle vchodu. „Já si tady takhle sedávám, koukám

ven, popíjím vínko a luštím osmisměrky,“ vypráví nám, jak si žije, když už jsme u něj na návštěvě.

Na návštěvě v jedné místnosti o rozměrech tak 6 krát 3 metry, kde největší část zabírá rozkládací rohová pohovka. „Tu jsem dostal vedle od cikánů, jsou dobrý, ráno mě zvou na kafe a uvaří mi,“ pochvaluje si, jak hodné sousedy má přes chodbu.

Dostal toho od nich víc. Stůl, křeslo, židli. Další věci mu daroval jeden mladý pár z Bernartic, který vyklízel byt po rodičích. Na stěně visí také několik obrazů. V rohu u dveří stojí malá polička a na ní je vařič s hrncem. „Ochutnej, je to ještě teplý, tulácká zelňačka,“ nabízí mi Sláva jídlo a pak vypravuje, jak si jednou za oknem nechal sekanou a cikánskou a přes noc mu to sežraly kočky.

Jídla má jinak „dost“. Občas něco dostane od sociálních pracovnic, a jak zmínil, zásobují ho i sousedi.

No, a jelikož jsme fotku na titulní stranu magazínu pořizovali z chodby, netrvá to dlouho a do bytu vstoupí zvědavá návštěva. „To, co jsem měla, tak jsem mu dala. Musíme si pomáhat, ne? Ale podí-

NA NÁVŠTĚVĚ

vejte se tady, on nemá ani kamna, ledničku, skříň na věci, co by potřeboval,“ spustila na nás Eva. Jmenuje se prý jinak, ale všichni jí tak říkají. Se Slávou se znají už z dřívější doby z Poříčí.

Její byt není holobyt, má klasický s vlastní koupelnou i záchodem. Obyvatelé holobytů mají společné sociálky na chodbě. „Teplá voda teče pět minut, když tam vhodíš dvacku,“ popisuje. Sprchovat se tak radši chodí stále do Riapsu. „Jsou bezdomovci, kteří by sem rádi přišli, ale chtějí, aby to za ně někdo platil. Ale tady se přitom neplatí hodně a měli by střechu nad hlavou,“ prohlásila ještě sousedka, než se s námi rozloučila. A dodala, že Slávek je dobrý soused. Za nájem platí 1587 korun, tisícovku dává za elektřinu. Tyto dvě položky mu pokryje příspěvek na bydlení. Na živobytí mu tak měsíčně zbývá jeho důchod - 4070 korun.

S fotografem Milošem nás zarazilo, proč jsou v tak velkém baráku obsazené asi jen tři byty a ostatní holobyty jsou volné. Nejen s touto otázkou jsem se vypravil druhý den za starostou Ivanem Adam-

cem. Právě on totiž sehrál podstatnou roli, že nejznámější trutnovský bezdomovec dostal střechu nad hlavou. „Město potřebuje mít rezervu holobytů, například kvůli nařízení soudu tam někoho umístit. Když budou holobyty plné, ztratí účel. Holobyt je určitá sociální pomoc, ale člověk by se pak z něj měl vrátit do normálního systému bydlení.

Rozhodně to nefunguje tak, že by tam lidé měli žít celý život,“ má jasný názor na tuto problematiku.

Slávek Mikyska, vzhledem k jeho pokročilému stáří, je ale už trošku jiný případ. A je si toho vědom také starosta. Umístění Slávka do holobytu je podle něj vlastně zkouška, jestli bude sekat latinu. Pak by se totiž dalo uvažovat o jeho zařazení do pečovateláku či domova důchodců. „Ale neuvěřím tomu, dokud to neuvidím v delším časovém horizontu.

Počkáme si na jaro, kdy vyleze sluníčko, jestli ho to zase stáhne zpátky k životnímu stylu na ulici, nebo jestli už dospěl k závěru, že je potřeba se chovat trošku normálně a žít jako většinová společnost,“ poznamenal Ivan Adamec, který Slávka zná ještě z doby, kdy pracoval v řeznictví na Bojišti.

Naposledy se spolu o jeho situaci bavili v září na náměstí při promítání filmu Špunti na vodě, kde bezdomovec posedával se svou plastovou lahví vína. Starosta mu řekl, ať se sebere a jde pryč, že se jedná o nealkoholickou akci. A Slávek si začal stěžovat, že už ho to na ulici nebaví a chtěl by někde bydlet. Tak mu bylo řečeno, ať sepíše žádost. To udělal. A město mu projednání na radě přikleplo holobyt. Na popud starosty. „Ano, přiznávám se.

Vnímal jsem to tak, že je to v současné době asi jediný známý bezdomovec v Trutnově, který opravdu neměl kam jít.“ Od 27. září už ale Slávek bezdomovec není. „Jsem rád, že jsem to dostal, byla to pak rychlovka. Je to nádhera se zase vyspat v posteli,“ usmívá se, sedí v křesle a zamýšlí se: „Já vím, že mi to ostatní závidějí, ale já jim říkám: Hoši, když něco chcete, tak si za tím běžte. To nesmíte ráno vstávat a hned se napít, ale na úřad musíte jít, aby to z vás netáhlo.“ Jednou z podmínek bydlení pro něj bylo, že si do bytu nebude vodit nikoho jiného. Návštěvy nejsou zakázané, ale Slávek si stanovil pravidlo, že jen do pěti hodin do večera. „Pak nepouštím nikoho, ani policajty, kteří mě chodili kontrolovat,“ směje se. „Slávo, můžu na chvíli?“ najednou zaklepe a vkráčí do bytu syn paní Evy. „Dobrý den, vy jste novináři trutnovský? Nutně bych s vámi potřeboval mluvit, moc by mi to bodlo. Mám takový problém,“ osloví nás a začne vypravovat svůj příběh. Z něj se postupně dozvídáme, že před pár lety přišel o nohu, když kradl plechy ve starém Texlenu v Libči. „Moje chyba a zaplatil jsem za to,“ ukazuje ortézu. „Ale teď už sekám latinu, dva roky dělám ve chráněné dílně, kde už mám smlouvu nastálo, splácím dluhy, ale vůbec nemůžu dostat byt od města,“ zasvěcuje nás do své životní situace, jestli bychom o tom také nemohli napsat. Jo, klidně.

V nejbližších dnech tak čekejte na webu storku o Josefu Šulákovi. Slušně se rozloučí (po desetiminutovém monologu) a odchází.

A na odchodu jsem i já s Milošem. Slávo, jak se ti tady bydlí? „Jsem spokojený. Oni vědí, že si popíjím vínečko, ale nedělám bordel. Je tu klid. Kdo chce žít a mít střechu nad hlavou, měl by se pro to snažit udělat všechno,“ uzavírá muž, který na konci minulého měsíce však ještě jednu mrazivou noc venku strávil. Bylo to v rámci projektu upozorňujícího na problematiku bezdomovců Noc venku v Trutnově.

9

CHARITA KOVOVÝROBA ZAKÁZKOVÁ

Máme kvalitní tým, na který jsem hrdý

MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Začátkem října roku 1997 uspěl ve výběrovém řízení. Zájem o pozici ředitele Oblastní charity Trutnov mělo tehdy asi šest osob. „Komisi jsem možná v úvozovkách přesvědčil tím, že jsem si s dotazy věděl rady a v ničem neviděl velký neřešitelný problém, prostě mi tenkrát bylo 23,“ vzpomíná Jiří Špelda, který do té doby studoval a podnikal ve velkoobchodě. „Už od mládí to mám tak nastaveno, že ten, kdo může, by měl pomáhat těm, kteří jsou na tom hůř,“ říká muž, který v čele charitativní organizace stojí 20 let.

Posláním Oblastní charity Trutnov je prokazování caritas - milosrdné lásky bez rozdílu všem, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Jak se vám to daří v místních podmínkách naplňovat?

Myslím, že daří, snažíme se. Poděkování, která dostáváme, jsou toho důkazem. Taková pochvala od klienta nebo jeho příbuzných mi pomáhá překonávat těžkosti, které přicházejí.

Kdybyste měl pár slovy vyjádřit, v jaké kondici se aktuálně nachází trutnovská charita, co byste zmínil?

Jako nejpodstatnější v naší práci vnímám své spo10

lupracovníky, s jakým nasazením pracují, jak se s charitní myšlenkou ztotožňují… Dnes to už není jen o odbornosti a kvalitě, to je samozřejmost, to bychom přišli o registraci. Dnes je to o pracovnících, jejich přístupu, jestli svou práci „dělají srdcem“. Je jasné, že když děláte práci, která vás baví, pak jste spokojený, je to vidět na výsledku práce.

Opakovaně svým spolupracovníkům říkám, že pokud někdo dělá práci, která ho nebaví, ať odejde ze svého místa! To platí jak pro management, tak pro všechny pracovníky. A jestli někdo dělá práci jen pro peníze, ať odejde někam, kde mu

dají víc, my potřebujeme pracovníky se správným postojem. Zní to tvrdě, ale je to tak. Život je krátký na to, abychom ho protrpěli při práci, která nás nenaplňuje. Snad i díky tomuto mému apelu, máme dnes kvalitní tým, na který jsem hrdý.

Tedy jsme v dobré kondici. Čím vším se Oblastní charita Trutnov zabývá, kolik má zaměstnanců a je to dostatečný počet?

Poskytuje terénní zdravotní službu, domácí hospicovou péči, pečovatelskou službu, osobní asistenci, sociálně aktivizační službu, doprovázíme pěstounské rodiny, rozdáváme nejpotřebnějším potraviny, organizuje dobrovolníky, půjčujeme zdravotní pomůcky, aby nemocní a staří mohli co nejdéle zůstat doma ve svém nejpřirozenějším prostředí. Když jsme začali poskytovat další službu, tak to byla vždy odpověď na vzniklou potřebu. Je nás celkem sedmdesát a myslím, že to zvládáme. Kdyby nás bylo více, mohli bychom zvládat více.

Vyrážíte i vy s kolegy někdy do terénu?

Byla doba, kdy jsem jezdil pravidelně, nyní nahodile.

Co vám ve vaší práci dokáže udělat největší radost?

Poděkování nebo pochvala od klientů nebo jejich blízkých.

Co považujete za úspěch, že se vám v pozici ředitele podařilo dosáhnout?

Jsem hrdý na spolupracovníky, jak dělají svou práci, snažím se je motivovat, to je nekončící proces.

Jaká je dnešní situace lidí na Trutnovsku, kteří se nacházejí v tíživé sociální situaci, v porovnání s ostatními regiony?

Je znát velký posun v nabídce služeb. Dnes nemusí zůstávat v tíživé situaci, my i ostatní jim poskytujeme služby, které jim buď umožní s nějakou pravidelnou pomocí žít dále mezi blízkými ve svém domově, nebo jim umožní se znovu odrazit ode dna.

Dětem je umožněno za pomocí osobní asistence navštěvovat školy, školky, zakusit rodinné zázemí v pěstounské rodině… Rodičům, kteří mají problémy, pomáháme s těmi nejzákladnějšími věcmi, aby mohli jako rodina fungovat nadále. Aktivizujeme dobrovolníky, snažíme se, aby si dnešní mladí uvědomili, že je potřeba pomáhat, že i oni mohou mnoho pomoci. Jinak si myslím, že je to obdobné jako v podobně velkých městech v našem kraji. O tom, co by se mělo zlepšit, co tady chybí, se nyní debatuje kolem tvorby komunitního plánu.

Kdybyste měl vybrat jeden projekt charity, na který jste v poslední době nejvíc pyšný, jaký by to byl?

To nedokážu vybrat.

V čem byste byl rád, aby se nový rok lišil od toho uplynulého?

Do příštího roku bych si přál, abychom si nepřetahovali letošní starosti, ten příští bude mít svoje.

A také radosti nás určitě čekají.

RIAPS ZAKÁZKOVÁ KOVOVÝROBA

Duševně nemocní chtějí a mají žít mezi námi

HYNEK ŠNAJDAR FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Když se řekne Stacionář RIAPS v Trutnově, zasvěcení hned vědí, že jde o zařízení, které pomáhá zejména duševně nemocným. U zrodu toho stacionáře stála současná ředitelka Zuzana Kozáková. „Na této dlouhé cestě jsme potkala spoustu úžasných, pracovitých a obětavých spolupracovníků. Každé setkání s klienty mi něco přineslo,“ uvedla.

pili do služeb sociální rehabilitace. Podnět vzešel od psychiatrů a klinických psychologů v RIAPSu. Dnes ale služby využívají klienti bez ohledu na to, kdo jim zdravotní služby poskytuje. Návaznost je zajištěna spoluprací sociálních pracovníků s ošetřujícím psychiatrem či klinickým psychologem.

Samozřejmě vše se souhlasem klienta.

Stacionář RIAPS pomáhá lidem s duševním onemocněním. Kdy a za jakých okolností tato služba vznikla?

Všichni víme, že to, co se děje kolem nás, má vliv na naše zdraví. To, zda jsme či nejsme zdraví, zase ovlivňuje naši sociální situaci. To platí obecně.

U lidí s duševními poruchami a nemocemi je pak tohle propojení ještě zřetelnější. To, že chceme poskytovat komplexní služby, propojovat ty zdravotní s těmi sociálními, je filozofií RIAPSu od jeho založení. Přímo ve službách pro duševně nemocné byl pak zlomový rok 2011, kdy se podařilo registrovat sociálně aktivizační služby pro osoby s duševním onemocněním, které jsme o rok později překlo-

Kdo jsou jeho klienti?

Klienty Stacionáře RIAPS jsou lidé ve věku od 18 do 64 let, kteří trpí duševní poruchou či nemocí.

Výjimku tvoří lidé s mentální retardací, těžším organickým defektem a lidé, jejichž primárním problémem je závislost na návykové látce. Pro tuto skupinu existují služby jiné či jinde.

12

Jaké konkrétní služby poskytuje?

Služby sociální rehabilitace zahrnují celou řadu aktivit, které přispívají ke zvýšení či uchování soběstačnosti duševně nemocného a podpoře jeho sociální integrace. Jde tedy o praktické nácviky

dovedností, například v oblasti péče o domácnost, rozvoj pracovních návyků. Neméně důležitá je ale i podpora sebedůvěry, seberealizace, porozumění sociálním situacím, odvahy obnovovat vztahy a vytvářet vztahy nové. Podporováno je porozumění nemoci, prevence návratu příznaků nemoci. Úkolem pracovníků je také podpořit klienty v možnosti návratu do jejich vlastního sociálního prostředí. Pravidelně tak jezdí do Psychiatrické nemocnice Kosmonosy, kde spolupracují se zdravotníky a připravují podmínky pro návrat domů. Například zajištění návaznosti péče respektive podpory po propuštění. Řešeny jsou samozřejmě i otázky kolem bydlení nebo práce. Podporu zde naleznou i osoby blízké. Služby jsou poskytovány ambulantní a terénní formou. Společně s klienty se také hodně věnujeme aktivitám zaměřeným na změnu postoje veřejnosti k duševně nemocným.

Mají díky vaší pomoci klienti pocit, že život má přece jenom smysl?

Nejspíše se ptáte, zda se jim podaří udržet či najít nový smysl svého života, i když duševní nemoc přinesla změny, a zda v tom máme nějakou roli?

Dá to práci, ale to platí pro mne, pro vás, pro osoby po autonehodě, úspěšného tenistu po operaci zad, prostě pro všechny, kteří prochází nějakou změnou. Díky nám to určitě nebude, ale jsme tak trochu průvodci a podporovatelé úsilí o nalezení spokojenosti a smyslu. Zdravotní služby pak mohou pomoci těm, u kterých je odpověď na otázku „má můj život smysl?“ zkreslena prožíváním v důsledku aktivní fáze nemoci. Například depresivní pacient se může pod vlivem své deprese domnívat, že jeho život žádný smysl nemá, je všem na obtíž, ale to je už více o chemii mozku a tady pomohou antidepresiva.

Když v Trutnově RIAPS nebyl, jaké měli duševně nemocní možnosti?

Zdravotní služby, to je ambulance psychiatrů a klinických psychologů, tu byly. Sociální rehabilitace chyběla. Určitý počet klientů na okraji regionu zachytili terénní pracovníci organizace z Hradce Králové, ale pro většinu klientů byly služby nedosažitelné.

Jaké plány má Stacionář RIAPS do budoucna? Na co by se chtěl více zaměřit?

V tuhle chvíli to vypadá tak, že se nám do budoucna Stacionář RIAPS jako název ztratí, a služby sociální rehabilitace se stanou součástí CDZ, tedy Centra duševního zdraví RIAPS. Služby zde poskytované budou ještě komplexnější, budou sdružovat služby zdravotní a sociální, služby ambulantní, terénní a krizové, budou dostupné s vyšší časovou dotací, krizové služby dokonce nepřetržitě, budou mít svá specifika. Nebude to hned, takže ty bližší cíle jsou posilovat průběžně služby terénní, rozšířit tým tak, aby bylo možné uchovat dostupnost služeb i při navyšujícím se počtu klientů.

V čem se liší od klasické lékařské péče?

Lékaři, psychologové, sestry pro péči v psychiatrii, to je služba zdravotní, Stacionář RIAPS je sociální rehabilitace, tedy služba sociální. Spolupráce obou přináší komplexní péči, ze které profituje klient.

ROZHOVOR

14

RIAPS

Jak na stacionář pohlíží veřejnost s ohledem na to, že mnozí lidé díky neznalosti pohlížejí na duševně nemocné jako na „blázny“?

Moc hezky jste řekl „z neznalosti“. Neznalost je živnou půdou pro strach. Když máme strach, tak začínáme generalizovat. No, a samozřejmě vyhýbat se. Když se vyhýbáme, tak neuděláme korektivní zkušenost a strach roste a roste. Navíc ho sdílíme s druhými, takže je to jak sněhová koule. Jeden hojně medializovaný „ Žďár“ pak vede k tomu, že se objevují nápady jak všechny duševně nemocné doživotně izolovat v ústavu. Nějak v tu chvíli zapomeneme, že většinu závažných trestných činů spáchali ti, kteří vůbec duševně nemocní nebyli respektive, že většina duševně nemocných nikdy žádný závažný trestný čin nespáchala. Trochu je za tím i naše pohodlnost a neochota chtít vědět víc.

Už skoro každý umí poskytnout masáž srdce, první pomoc při epileptickém záchvatu, ale jen málo lidí má reálné informace o duševních chorobách a životě s nimi.

Jste ředitelkou RIAPSu od roku 1999. Obohacuje vás vaše práce? Čím?

Přesněji řečeno jsem stála u zrodu RIAPSu a tak je můj život s ním propojený ještě o trochu déle. Už na začátku jsem věřila, že to, co chceme, dává smysl, a čas to potvrdil. Propojit služby bylo přirozené, logické, funkční. Spousta se toho podařila, něco samozřejmě ne. Obohacení? Toho by bylo hodně.

Na této dlouhé cestě jsme potkala spoustu úžasných pracovitých a obětavých spolupracovníků.

Každé setkání s klienty mi něco přineslo. Vždycky

říkám, že to „běhá oboustranně“. Díky nim jsem si vyřešila i něco svého, samozřejmě si tím uspokojuji i některé své potřeby.

Co vás při práci v RIAPSu nejvíce překvapilo?

Stále mne překvapuje, jak čas letí. RIAPSu bude příští rok 25 let.

V čem byste byla ráda, aby se nový rok lišil od toho uplynulého?

Tak to by byla asi samá téměř nereálná přání. Například méně administrativy a více času na lidi, více jistoty ve světě financování všech našich služeb, nové posily v podobě dalších lékařů, sester a psychologů, sociálních pracovníků. Samozřejmě si všichni tady přejeme, aby zájem o psychiatrii a změny v péči o duševně nemocné nevyšuměl, ledy se hnuly a destigmatizace a deinstitucionalizace byly úspěšné. To je však běh na velmi dlouhou trať. Myslím, že budu spokojena i tehdy, když budeme „jen“ nadále moci v RIAPSu poskytovat služby těm, co je potřebují, klientům se bude dobře dařit a kolem sebe budu mít dost těch, kteří mají podobný cíl.

MOST K ŽIVOTU

Nově pomáháme i tatínkům s dětmi Ředitelkou trutnovského azylového domu Most k životu se Lucie Chaloupková stala přesně před rokem (1. 12.

2016). Předtím několik let pracovala ve Dvoře Králové nad Labem, jako vedoucí azylového domu a noclehárny. „Pod skvělým vedením ředitelky Marcely Hauke,“ nechala se slyšet žena, která i tam se tedy zabývala bezdomovectvím, jen v trochu jiné podobě. „Řekla bych možná v syrovější podobě, nikoliv však drsnější,“ dodala.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Je to rok, co stojíte v čele trutnovského azylového domu. Co vám tento rok ukázal?

Napadá mě víc momentů: Že čas běží rychleji, než se zdá? Že jedny ruce nikdy nestačí? Jak moc důležitá je nejen vůle, ale i důslednost? Tenhle rok mi také znovu ukázal, co vše zmohou lidé, které jejich práce baví, kteří v ní věří a vidí v ní smysl.

V těch vidím hotový poklad.

Jakou záležitost musíte aktuálně řešit?

Aktuálně je pro nás nové to, že právě od 1. 12. 2017 můžeme pomoci nejen maminkám s dětmi, které se ocitly v těžké životní situaci, a to z všemožných různých důvodů, ale nově také tatínkům s dětmi.

Těšíme se na nové zkušenosti, které to přinese, na novou atmosféru i na ruku v ruce s tím jdoucí přiblížení o kousek blíž k běžnému způsobu života pro všechny.

V loňském roce služby využilo celkem 49 žen a 94 dětí. Jaká jsou dosavadní letošní čísla a jaký je vů16

bec zájem o pobyt v azylovém domě? Vyhovuje současná kapacita?

V tuto chvíli jsme na tom s čísly velmi podobně jako minulý rok touto dobou, což vypovídá o celoročně naplněné kapacitě. Číslo, které se ale stále zvedá, je počet přijatých žádostí o poskytnutí naší služby. Doba je rychlá a je tedy pro všechny z nás čím dál snazší dostat se do tíživé situace s bydlením. Ne všem můžeme službu poskytnout, a tak se snažíme poskytovat ji o to kvalitněji těm, kterým můžeme. S tím souvisí i to, že momentálně neuvažujeme nad navýšením stávající kapacity azylového domu, nicméně zvažujeme efektivní využití dispozic, které nám budova nabízí a to za účelem eventuálního vzniku nové sociální služby.

Jaké? Tyto možnosti již brzy vzejdou z akčního plánu, který momentálně vzniká v rámci komunitního plánování obce.

Jakou pomoc u vás vlastně mohou ženy v ohrožení nalézt?

Maminky a nově i tatínkové s dětmi najdou v našem zařízení pomoc a podporu profesionálních

pracovníků, kteří se s nimi snaží řešit jejich situaci komplexně, to znamená v celé její šíři. Zkusme si pod tím představit, že rodiči s dětmi a bez domova je třeba věnovat se nejen při hledání nového bydlení a zajištění pravidelných příjmů, ale třeba také v podpoře v péči o děti. Důležitý je také trénink pracovních, sociálních a jiných návyků, pomoc při zlepšování rodinných a partnerských vztahů, učení se rodičovským kompetencím nebo podpora člověka v nouzi formou povzbuzení, pochvaly, partnerského přístupu… Jen tohle dokáže kolikrát malý zázrak.

Jak jsou nastavena pravidla pro život v azylovém domě? Co se stane, když je někdo poruší?

Naše pravidla jsou nastavena tak, aby se v nich cítili dobře ti, kteří naší službu musí využívat a stejně tak pracovníci, kteří ji poskytují. Není snadné nastavit pravidla společného soužití pro několik desítek lidí tak, aby byli všichni spokojeni a tak je to stále se vyvíjející proces. Jsme ale režimovým zařízením a za tím lze vidět to, že všichni, kteří nás potřebují, musí dodržovat naše pravidla. Po-

kud někdo po kratší či delší době zjistí, že mantinely, které jsme nastavili, nejsou pro něj dobré, tak to většinou končí dvěma způsoby. Má-li kam, tak odchází sám nebo je odejit ukončením smlouvy z naší strany. Tým pracovníků je velmi rychle schopen rozpoznat, kdo chce svou situaci skutečně řešit a potřebuje naši pomoc, ve snaze začít žít jiným způsobem života a komu naopak tento způsob života vyhovuje. Tomu ale nemáme co nabídnout, a tak se vzájemná spolupráce ukončuje a klient odchází. Abychom toto mohli realizovat, máme nastaven sankční systém, který je uchopitelný pro všechny klienty i pracovníky.

Ve vaší práci si vyslechnete spoustu smutných příběhů. Utkvěl vám nějaký v paměti?

Máte pravdu, že příběhy, se kterými k nám ženy přichází, bývají velmi smutné. Je to také proto, že v každém z těch příběhů hrají roli jejich děti, které za vzniklou situaci nemohou a nejsou schopny ji ovlivnit. V paměti mi utkvělo mnoho příběhů, ale jeden za všechny je třeba tento: Přišla k nám maminka, která musela ochránit sebe i své dvě děti

V Lékárně Na Horské, Horská 64, Trutnov Po–Pá 7:30–18:00, So 8:00–12:00

Bezplatné DERMOKOSMETICKÉ poradenství v lékárně Dr.Max

V lékárně v Albertu, Žižkova 515, Trutnov Po–Ne 8:00–20:00

ZAČÍNÁ ZLATÁ ÉRA VAŠÍ KRÁSY ZLATÁ MASKA NUANCE

1+ 1

kty

Exkluzivně v lékárnách

du y pro echn na vš Nuance

Při nákupu 2 kosmetických přípravků NUANCE zaplatíte za levnější z nich pouze 0,01 Kč. Akce platí od 1. 11. do 31. 12. 2017 nebo do vyprodání zásob.

MOST K ŽIVOTU

před svým agresivním partnerem, jenž ji opakovaně slovně i fyzicky napadal. Opustila společnou domácnost, a protože s dětmi neměla kam jít, uchýlila se do našeho azylového domu. Po krátké době vyšlo najevo, že jedno z dětí, o které pečuje, není jejím vlastním dítětem, ale je dítětem pocházejícím ze znásilnění její nezletilé dcery. V rodině panoval nesoulad právě díky tomu, že otec druhého dítěte nesnesl vedle sebe dítě nevlastní a ještě s „jiným“ původem. Docházelo tak k hádkám a rozkolům v rodině, až vše vygradovalo jejím rozpadem a následnou ztrátou domova matky s dětmi. Když se nad situací zamyslíme, může nás napadnout, že právě tyto děti, které rodinné zázemí potřebují nejvíce, aby se mohly rozvíjet a vyrůstat ve zdravé a zodpovědné jedince, odnášejí tyto situace nejvíce.

Ač jsou možným zdrojem rozpadu rodiny, nemohou situaci ovlivnit a v žádném případě si takový život nezaslouží.

Dostává se k vám zpětná vazba, jak se vede vašim klientům, kteří opustili brány azylového domu?

Občas ano. Vždy máme radost z pozitivních zpráv,

www.kia.com

když se mamince povede nový start a je schopná zvládnout těžký začátek sama s dětmi a s trochou peněz, najít si práci a o rodinu se sama postarat, dokud se třeba neobjeví nový partner. Takových zpráv ale není mnoho. Je totiž velmi těžké po spoustě bolestných zkušeností najít znovu víru a lásku k sobě i druhým a svou vlastní životní sílu. Takové pokusy o návraty k běžnému způsobu života jsou často opakované a dlouhotrvající.

Chystáte nějaké další novinky?

Novinek je spousta a stále přicházejí nové.

Třeba nyní právě dokončujeme nově vzniklou studovnu s knihovnou, kde najdou děti svůj klidný koutek na učení a psaní úkolů a maminky počítač s internetem, na kterém budou moci pracovat v souvislosti s plněním svého individuálního plánu (dokument, ve kterém jsou stanoveny cíle spolupráce maminky s pracovníky organizace, pro řešení její těžké situace), a třeba i upevňovat své sociální vztahy. V místnosti je také pohodlný gauč a křesla, na kterých mohou děti trávit čas společně s maminkou či tatínkem a prostřednictvím čtení pohádek tak rozvíjet svou fantazii a upevňovat vzájemné vztahy.

Vést dětské i dospělé klienty ke vzdělávání a k rozšíření vlastních obzorů se jeví jako jedna z možných forem zvyšování šancí na začlenění se do společnosti. V jarních měsících bude také ve spolupráci s městem v našem areálu realizována výstavba dětského hřiště, které u nás velmi chybí, a na které se všichni těšíme.

V čem byste byla ráda, aby se nový rok lišil od toho uplynulého?

Byla bych ráda, kdyby mohl nový rok probíhat klidněji a v atmosféře stabilního týmu. Aby se služba mohla dále rozvíjet a přizpůsobovat se potřebám svých uživatelů.

18

18

Nabíráme! pojďte pracovat pro největšího zaMěstnavatele tohoto regionu!

Výrobní závod Continental Automotive Czech Republic s.r.o.

Trutnov přijme kolegyně a kolegy na pozice: seřiZOVAČ a OPeRáTOR dO VýROBy

Na co se můžete těšit?

Mzda seřizovač až 28.000 Kč Mzda operátor až 22.000 Kč doprava zdarMa*

Program zaměstnaneckých výhod v hodnotě 5.400 Kč Rodinný program 4.000 Kč Příspěvek na stravování Příspěvek na penzijní připojištění až 700 Kč Týden dovolené navíc A mnoho dalších výhod a benefitů * platí pro svozové linky Kamienna Góra - Lubawka - Královec - Žacléř - Lampertice - Bernartice - Zlatá Olešnice - Trutnov Rudník - Hostinné - Chotěvice - Pilníkov - Trutnov Červený Kostelec - Rtyně v Podkrkonoší - Batňovice - Úpice - Trutnov

ám přidáme od 1.1.2018 V ladní mzdy až 12% do zák volejte zdarma 800 800 552 Pište na personalni.trutnov@continental-corporation.com Více informací na www.continental-kariera.cz

HOSPICOVÁ KOVOVÝROBA PÉČE ZAKÁZKOVÁ

Po setkání se smrtí, mávneme rukou nad malichernostmi Nevylečitelná nemoc a umírání. Pro hodně lidí, kteří nemají s koncem života svých blízkých zkušenosti, věc vzdálená a někdy dokonce tabu. Nikdo ale neví, kdy se ho tato situace osobně dotkne. Aby člověk odešel z tohoto světa důstojně a bez zbytečné bolesti, je už několik let k dispozici Domácí hospicová – paliativní péče při Oblastní charitě v Trutnově – Poříčí.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

„Při péči o nevyléčitelně nemocné a jejich blízké bych ráda vyzdvihla práci našich sestřiček, které jim věnují spoustu času – ve dne i v noci, často i nad rámec svých povinností,“ řekla nám vedoucí služby, vrchní sestra a sociální pracovnice Dita Kujovská.

Co je to hospic a kdy byla tato služba zavedena?

Ono je těžké přesně říci, kdy byla založena. Charita totiž od svého počátku, což je pětadvacet let, tuto službu v nějaké omezené míře zajišťovala.

Od kdy je v Trutnově k dispozici domácí hospicová péče?

Vznikala pozvolna a na základě poptávky od ro20

din, pacientů i lékařů. Začali jsme spolupracovat s lékařem paliatrem a v té rozsáhlejší míře, v jaké funguje teď, je to zhruba pět let. V této souvislosti jsme se snažili dovzdělat veškerý personál včetně zdravotních sester. V minulém roce jsme absolvovali projekt na míru, který nám pomohl připravit pan profesor Stanislav Filip z Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Sestry se vzdělaly v hospicové péči a nakoupily se pomůcky pro pacienty.

Co služba zahrnuje?

Služba obnáší nejen to, že za pacientem přijede zdravotní sestra a provede nějaký konkrétní úkon, ale měla by se o něj postarat celkově s ohledem na všechny jeho potřeby. Nejen o tělo, ale i eliminovat průvodní příznaky, aby nemocný netrpěl a nestrádal, a to ani duchovně.

Jak péče probíhá v praxi?

Začíná to v okamžiku, kdy je pacient propuštěm z nemocnice, protože už nelze nic dělat z hlediska jeho léčby. Jsme s tím obeznámeni předem. V den, kdy ho propustí, jedeme za ním na první návštěvu. Provedeme citlivě zdravotní i sociální šetření, zjistíme, co bude potřeba, nabídneme pacientovi a rodině další postup. Následuje každodenní návštěva zdravotní sestry, zpravidla i dvakrát denně.

Je nutné vědět, co pacient potřebuje, nastavit tišící prostředky a podobně. Rodina i pacient vědí, přestože sestra dojíždí pravidelně, že kdyby se něco stalo, je možné zavolat a službu konající sestra přijede ihned. Jsme v kontaktu i s paní doktorkou Janou Svobodovou, která se zabývá paliativní péčí, a věci s ní konzultujeme.

Když se umírající nebo jeho rodina rozhodnou, že stráví poslední chvíle doma, co je třeba udělat? Na koho se mají obrátit?

Osmdesát procent pacientů, kteří se k nám do hospicové péče dostávají, byli hospitalizováni ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Tam skvěle

funguje sociální oddělení, které situaci zkonzultuje s pacientem i rodinou a kontaktuje nás, pokud jde o pacienta z Trutnova a okolí. Menší procento nemocných řešíme přes praktické lékaře z Trutnovska. Obracejí se na nás i rodiny. Pokud má někdo o tuto službu zájem, je možné využít kontakt: dita. kujovska@centrum.cz Kdo může péči poskytovat?

Za pacienty chodí hlavně kvalifikované zdravotní sestry s registrací, které mohou pracovat bez odborného dohledu. Jsou proškolené právě v paliativní péči.

Kolik to rodinu stojí?

Asi před více než pěti lety se Charita zasadila o tak zvaný signální kód. U klasického vykazování výkonů sester na pojišťovnu došlo k tomu, že prostřednictvím Charity a některých dalších organizací, se podařilo prosadit, že pojišťovna u hospicových pacientů v terminálním stadiu nemoci hradí návštěvy sester v neomezeném počtu po dobu jednoho měsíce. Rodina neplatí návštěvu zdravotní

HOSPICOVÁ PÉČE

sestry a u nás ani lékaře. Navíc se nehradí pomůcky důležité pro hospicovou péči. Jiné pomůcky se hradí, například polohovací lůžko, antidekubitní matrace, pomůcky k osobní hygieně. Kromě toho hradí pouze službu osobní asistence nebo pečovatelskou službu.

Má veřejnost o této službě dost informací?

Myslím, že nemá. Snažíme se více informovat, ale máme v prezentaci rezervy, protože jsme příliš zaměstnaní.

Jaký je v Trutnově a okolí zájem?

Zájem rozhodně za poslední roky stoupá. Dříve byly rodiny od domácí hospicové péče zrazované, protože panoval názor, že doma jim nikdo nepomůže. Byla tendence umíraní přesunout do lůžkových zařízení mimo domov. To se ale změnilo. Rodina i pacienti pochopili, že domácí hospicová péče je pro všechny důležitá. Rodina může být se svým blízkým v domácím prostředí do poslední chvíle, pacient může v klidu odejít doma, kde prožil svůj život. To má podle mě smysl.

PÁRTY FOTOKOUTEK se stal velkým hitem večírků.

ZÁKLAD*

50-,Kč / 1 fotka

STANDARD 3000,-Kč

EXKLUZIV 4500,-Kč

OBJEDNEJTE SI FOTOKOUTEK *AKCE: fotokoutek ZÁKLAD cena 30,-Kč / 1 fotka

s klíčovací pozadím

Je podmínkou, aby při poskytování domácí hospicové péče zůstával s nemocným po celou dobu aspoň jeden člen rodiny?

Je podmínka, aby ideálně člen rodiny s tím pacientem byl. Ale nemusí to být nutně rodinný příslušník. Jsme schopni zajistit i osobní asistenci, nestává se to ale často. Je to proto, že pacient je ještě schopen se o sebe relativně postarat, ale jeho stav se může změnit z hodiny na hodinu.

Na co se ti, kteří se rozhodnout využít této služby, nejčastěji ptají? Co je zajímá?

Zpravidla se ptají na čas, který je nemocnému vyměřen. Myslí to ale tak, že by ho chtěli ještě spolu prožít co nejvíce a nejraději by ho i zastavili, kdyby měli tu moc. Většinou doufají v měsíce, možná i roky a já vím, že když přijíždíme my, jde už pouze o týdny nebo jen dny.

Vyžaduje péče o umírajícího odvahu rodiny?

Určitě velkou odvahu. Myslím si ale, že se to rodině vrátí v pocitu, že to nakonec zvládla i přes ten smutek, který odchod jejich blízkého doprovází. Jsou nakonec vděční, že jsme jim mohli v těžkých chvílích pomoci. Nemají pocit, že něco zanedbali, ale naopak udělali všechno, co mohli.

Samozřejmě, ne každá rodina to zvládne, přestože se snažíme. Ty, kteří to zvládli, to posílí. Je to zároveň příklad a velký výchovný moment pro generaci, kterou vychovali.

A odvahu vašich pracovníků? Musí být odolní vůči stresům a úzkosti?

Mám tady naštěstí velmi odvážný personál. Proto bych při péči o nevyléčitelně nemocné a jejich blízké ráda vyzdvihla práci našich sestřiček, které jim věnují spoustu času – ve dne i v noci, často i nad rámec svých povinností. To vyžaduje nejen jejich odolnost proti stresu, ale také klid, trpělivost a empatii i velkou dávku profesiona-

............................................................................. platí při paušálním odběru 250 ks fotek a více

info@az-fotosluzby.eu

.............................................................................

22

lity, aby to všechno zvládly a mohly tu být pro další pacienty.

Co je nejdůležitější při navázání kontaktu s těžce nemocným a umírajícím?

Určitě je důležité získat si důvěru toho člověka, přinést klid a poradit si s tím, čeho se pacient nejvíce bojí, což jsou bolesti, nevolnosti a další rozmanité průvodní příznaky.

Spolupracujete se zdravotníky, psychterapeuty, dobrovolníky, duchovními…?

Ano je to tak. Máme k dispozici jednoho duchovního, ale ještě jsme ho nevyužili. Zpravidla, když je rodina věřící, má svého duchovního. Z celkového počtu asi sta pacientů, jsme využili paní psycholožku asi dvakrát. Při návštěvách pacientů je znát psychologická intervence sester.

Pacient naváže většinou kontakt s konkrétní sestřičkou, která k němu dochází a které pak věří.

Svou roli tam hraje také sociální pracovník.

Jak domácí hospicovou péči rodiny vnímají?

Někdy nás lidé vyhledají a děkují nám. Je to hezká odměna. Je to sice smutné, že díky této práci si dnes nejen já, ale i všichni, kteří se setkáváme s tak těžkými příběhy a smrtí osobně, vážíme mnohem víc obyčejných věcí, vztahů, lidí a naopak mávneme rukou nad malichernostmi.

PŘÍBĚH S domácí hospicovou péčí má své zkušenosti rodina Miloše B. z Trutnova. Jeho otec vážně onemocněl. „Když se poměrně rychle zhoršil zdravotní stav našeho tatínka, museli jsme řešit pomoc s péčí o něho. Nikdy jsme si nedokázali představit, že by nebyl doma a byl v cizím prostředí,“ řekl.

Jeho maminku napadlo oslovit trutnovskou Charitu, která péči o odcházející lidi nabízí. „Pamatuji si, jak byla nadšená nejen nabídkou, ale hlavně přístupem. Dohodli jsme se s nimi na pravidelných návštěvách u nás doma. Byla to taková odlehčená verze domácí hospicové péče,“ vzpomíná Miloš. O jeho tatínka se příkladně starala vrchní sestra Dita Kujovská z Charity. „Vždy ochotně přijela, poradila, zařídila léčebné přístroje a velmi pomohla po psychické stránce. V té těžké době to pro rodinu byla ohromná pomoc. Ačkoliv jsem do té doby o činnosti Charity příliš nevěděl, tak dnes před ní hluboce smekám,“ dodal Miloš, jehož otec odešel v klidu doma uprostřed rodinného kruhu.

23

WIKOV

Wikov byl ta nejlepší volba, shodují se noví zaměstnanci Jak často se ve firmě s téměř čtyřmi stovkami lidí potká personalistka a obchodní manažer. Možná několikrát do měsíce, na chodbě nebo parkovišti. Usmějí se, prohodí pár frází o počasí. Na povídání o práci v jedné z největších strojírenských společností v Evropě moc času nezbývá. Takže jsme se Lucie Kejzlarové a Dušana Kvirence zeptali sami: Čím je pro vás Wikov?

Mimochodem, oba jsou v téhle chvíli wikováckými benjamínky…

Co vás teď nejvíc zaměstnává?

Lucie Krejzlarová, personalistka (L.K.): Aktuálně mě nejvíce zaměstnává personální kampaň, která je v plném proudu a s tím spojený nábor nových wikováků. A taky chystáme vánoční večírek. (smích) Dušan Kvirenc, obchodní manažer pro průmyslové aplikace (D.K.): V současné době je to převážně komunikace s výrobním úsekem a zákazníkem 24 placený článek

ohledně dodávky převodovek a ozubených kol, tvorba cenových nabídek a vyhledávání nových potenciálních zákazníků po celém světě. Čeho si na Wikovu považujete?

L.K.: Jsem ráda, že pracuji pro českou společnost, která má historii, jednoho majitele a příběh.

Dělám, co mě baví, v přátelském a příjemném prostředí. Týmová práce je to, co posouvá firmu dál.

D.K.: Musím souhlasit s Lucií. A dodávám: vážím si vysoké odbornosti a pracovitosti kolegů, od kterých můžu postupně získávat zkušenosti a informace.

Vy pracujete u firmy zatím krátce, obvykle v ní lidé zůstávají větší část profesní dráhy. Čím to je?

L.K.: Ve Wikovu pracují i celé generace! Nejsme

pásová výroba, u nás jde o moderní precizní strojařinu, a ta si žádá dlouholetou praxi. Zaučení na strojích trvá od 3 do 6 měsíců. Až po roce můžeme říct, že je člověk schopný pracovat samostatně.

Proto u rozhovoru se zájemci padá otázka: Umíte si představit pracovat pro Wikov až do důchodu? (smích) D.K.: Jde o stabilního zaměstnavatele, který dokáže své zaměstnance ohodnotit a podpořit jejich sebevědomí. Zásadní roli hraje také sociální jistota, kterou dlouhodobě poskytuje. Ve Wikovu je třeba se neustále učit. Práce je rozmanitá a nutí přemýšlet. Možná i proto máme nízkou fluktuaci zaměstnanců.

Nová náborová kampaň má podtitul Chtít víc. Jak ono „víc“ ve skutečnosti vypadá?

L.K.: Chceme být „VÍC“ než jen dobrá strojírenská firma. Proto potřebujeme víc než jen stroje, potřebujeme loajální wikováky, kteří ve své práci vidí smysl a chtějí se realizovat, ale také hledat nové způsoby, jak být ještě úspěšnější. Každá převodovka, která od nás putuje k zákazníkovi, si zaslouží obdiv každého jednotlivce, který se na jejím vzniku podílel. Děláme velké věci a každý kdo se u nás na výrobě podílí, je hrdý na to, že dělá něco tak velkého. Nabízíme jim na oplátku moderní prostředí, bohatý benefitní program, nadprůměrné ohodnocení. „Víc“ je také jistota a záruka stabilního zaměstnání.

D.K.: Kdo v okolí má tak krásnou a moderně vybavenou administrativní budovu? Která výrobní společnost má takové technické možnosti a zázemí? „Víc“ se projevuje už na chodbě, kde potkám přátelské kolegy z jiných úseků. „Víc“ je na obědě, kde si můžu vybrat z 5 jídel každý pracovní den.

Blíží se konec roku. Jak se letopočet 2017 zapíše do vašeho životopisu?

L.K.: Letošní rok byl pro mě rokem změn a výzev.

Ani jedné z nich nelituji a jsem za ně ráda. Mám možnost se posunout zase o kus dál.

D.K.: Zapíše se jako velká pracovní i životní změna. Už teď vím, že Wikov byl ta nejlepší volba, kterou jsem mohl udělat.

Zbečník 356, 549 31 Hronov Tel.: +420 491 488 111 | Fax : +420 491 488 412 www.wikov.com

25

PaedDr. Jan Luštinec: Krkonošské Vánoce – Co jsem se smutnej natěšil...

Pořadatel: Český červený kříž a UFFO kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 4. 12.

Vánoční koncert UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné 100 Kč

Delikatesy: Svalbard Company Novocirkusové představení mezinárodního uskupení

ALL GENIUS ALL IDIOT KATEŘINA ŠEDÁ

Vernisáž 19. 12. od 18:00 hodin Partner Galerie UFFO: GRUND a.s.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory

čtvrtek 11. 1.

20. 12.–23. 1.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo b Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 80 Kč, se slevovou kartou 64 Kč

MALÝ PÁN

BYLA CESTA, BYLA UŠLAPANÁ Rodinné UFFOkousky: Divadlo Studna Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 100 Kč, se slevovou kartou 80 Kč

neděle 7. 1.

neděle 17. 12.

neděle 3. 12.

GENTLEMEN SINGERS

Činoherní divadlo B: Divadlo Ungelt, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDB, ostatní – vstupné 390, 365, 340 Kč

4000 DNŮ

sobota 6. 1.

PŘIPRAVUJEME NA LEDEN

Pořadatel: Městská dechová hudba Krakonoška, UFFO a město Trutnov Krakonošovo náměstí ** 10:30 hodin ** bez vstupného

KRAKONOŠKA HRAJE KOLEDY

neděle 17. 12.

Pořadatel: město Trutnov a UFFO Krakonošovo náměstí ** 23:45 hodin ** bez vstupného

SILVESTROVSKÝ OHŇOSTROJ

neděle 31. 12.

Prosinec

Prodej občerstvení a adventních drobností 14:00–17:30 hodin, od 15:00 hodin program, videomapping a slavnostní rozsvícení vánočního stromu Pořadatel: město Trutnov a UFFO Krakonošovo náměstí ** bez vstupného

VÁNOČNÍ STROM 2017

neděle 3. 12.

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Státního fondu kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

SIMONA GLEISSNEROVÁ: HRÁTKY S PAPÍREM

SIMONA GLEISSNEROVÁ: GEOMETRIC IDENTIFIABLE FLYING OBJECTS (GIFO IN UFFO) Tvůrčí dílna pro dvě různé skupiny zájemců Tvorba papírových ozdobiček: pro děti a rodiče, doporučený věk dítěte: 4–9 let, od 14:00 hodin Skládáme bílé vánoční origami: pro dospělé nebo starší děti, od 17:00 hodin Galerie UFFO ** přihlášky přijímá Inforecepce UFFO ** vstupné 150 Kč (na první dílnu pro dvojici dítě a rodič, na druhou dílnu pro jednoho účastníka)

sobota 16. 12.

do 16. 12.

Generální partner:

Hlavní partneři:

Při Adventních trzích hraje Krakonoška před Uffem ** 15:00 hodin ** bez vstupného

ADVENTNÍ MUZICÍROVÁNÍ

pátek 15. 12.

UFFO ** otevřeno: 9:00–18:00 hodin ** bez vstupného

ADVENTNÍ TRHY

14.–16. 12.

Cestopisný večer Václava Vágenknechta kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

PATAGONIE

pondělí 11. 12.

Roman Pomajbo v zábavné one man show UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné: přízemí 250 Kč, balkon 220 Kč

Logistický partner:

Vánoční koncert UFFO ** 17:00 hodin ** vstupné 90 Kč

H–KVINTET A MYBAND

pondělí 25. 12.

Vánoční koncert Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné 90 Kč

MUSICA ANTIQUA TRUTNOV A KRKONOŠSKÉ COLLEGIUM MUSICUM

čtvrtek 21. 12.

OPERA DIVAS: Tereza MÁTLOVÁ – soprán, Pavlína SENIĆ – soprán, Andrea KALIVODOVÁ – mezzosoprán a FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ s dirigentem LEOŠEM SVÁROVSKÝM UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO!

VÁNOČNÍ KONCERT

TÁTA

středa 20. 12.

středa 6. 12.

Státního fondu kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: 20.–22. 12. 9:00–18:00 hodin, 23.–26. 12. zavřeno, 27.–29. 12. 9:00–16:30 hodin, 30. 12.–1. 1. zavřeno, 2.–23. 1. pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

Mikulášská nadílka, kde nebude chybět Mikuláš, andělé, čerti, ani zábavný muzikál Divadla Mazec ŽUPAN PEČE CUKROVÍ UFFO ** 17:00 hodin ** vstupné 90 Kč, ke vstupence pro děti poukaz na dárek 30 Kč

MIKULÁŠOVINY

pondělí 4. 12.

Partneři:

www.uffo.cz

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin, 23.–26. 12. zavřeno, 27.–29. 12. 9:00–16:30 hodin, 30. 12.–1. 1. zavřeno tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Delikatesy, ostatní – vstupné: 20. 11.–1. 1. 380, 355, 330 Kč od 2. 1. 410, 385, 360 Kč

PODPOROVATEL

Někdo může dát korunu, jiný milion. Má to smysl Úspěšný trutnovský podnikatel Rudolf Kasper, který je majitelem stejnojmenné firmy, je známý tím, že dlouhodobě podporuje kulturu a sport, a také charitu.

V tomto ohledu je skutečným filantropem a neváhá poskytovat velké částky na tyto smysluplné účely. „Charitu podporuji téměř dvacet let a mám z toho dobrý pocit,“ řekl.

Když se řekne charita, co se vám jako první vybaví?

Spousta lidí a nadšenců, kteří nezištně pomáhají těm, co to potřebují. Nemyslím jenom penězi, ale také spoustou dobré práce i času, který tomu věnují na úkor svého soukromí.

Jako úspěšný podnikatel neváháte podporovat v Trutnově sport, kulturu i charitu. Proč právě charitu?

Nepodporují sport a kulturu proto, jak to podporuje spousta jiných firem, a to pro svoji reklamu.

Já to podporuji proto, že si myslím, že to má smysl podporovat a u charity to beru jako zcela normální věc. Od doby, kdy jsem začal vydělávat nějaké peníze, jsem považoval za přirozené nějakou částku na tento účel dát.

28

HYNEK ŠNAJDAR FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Koho konkrétně?

V regionu dávám pravidelně prostředky na Domov svatého Josefa v Žirči, kde žijí lidé trpící roztroušenou sklerózou. Dále podporujeme trutnovskou Charitu, jednorázově jsme podpořili řadu dalších charitativních akcí. Dále máme firemní smlouvu s organizací Člověk v tísni. Tuto organizaci vnímáme s manželkou jako profesionální, která je ve svém oboru na svém místě. Chceme pomáhat nejen v regionu, ale také ve světě, kde je to potřeba.

Jak dlouho?

Už to bude určitě skoro dvacet let. Vzpomínám si, že již v devadesátých letech jsme s manželkou přispívali na tento účel. Čím je podle vás tato podpora důležitá?

Pomáhat potřebným je velmi důležité. Musí se to samozřejmě dělat s určitým uvážením. Jsou oblasti, kde je zkrátka nutné pomáhat, jako například regionům postiženým nějakou přírodní katastrofou, nebo i jednotlivcům či dětem.

Co jste podpořil skutečně s velkou radostí?

Asi bych nic zvlášť v tomto směru nevypíchl.

Kdybych to dělat nechtěl, tak bych to nedělal.

Já to ale dělám celá léta s dobrým pocitem.

Které oblasti byste rád v budoucnu pomohl?

V současné době jednáme o dalších projektech s organizací Člověk v tísni. Dáváme do toho více prostředků a chceme to dělat dlouhodobě. Nyní si ty věci ujasňujeme. Bude se to týkat spíše charity ve světě, v lokalitách, kde je to z humanitárních důvodu nutné.

Občas lze v ulicích měst potkat lidi s pokladničkami vybírající peníze na různé věci. Je to podle vás správná cesta? Neměl by se v této věci více snažit stát?

Osobně nechci tyto aktivity nijak soudit. Možná, že hodně věcí je dobrých. Nemyslím si, že by měl toto řešit stát. Je normální v celém světě, že úspěšné firmy jdou v tomto příkladem a pomáhají. Měla by to být věc každého člověka. Někdo může dát korunu, jiný zase milion.

Má to podle mě smysl vždycky.

Má charita mezi úspěšnými podnikateli odezvu?

Měli by právě tito lidé více podporovat ty, kteří trpí nedostatkem?

Určitě. V okruhu lidí a firem, s nimiž se já stýkám, je jich čím dál více, kteří charitu podporují. Mám z toho radost a velmi dobrý pocit.

29

COLOURS OF GTU

UNICEF

Vzdělání? To je největší a nejdůležitější investice MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

„Každý den pomáhám zajistit nezávadnou vodu rodinám ve Rwandě, Somálsku a Indii. Pomáhám stavět školy, ve kterých se budou učit tisíce dětí…“ Těmito slovy začíná svůj videospot trutnovská psychiatrička Zuzana Petr Ernestová, která byla v létě vybrána jako jedna ze čtyř tváří v České republice pro multimediální kampaň Přítel dětí UNICEF. „Natáčení bylo pro mě fascinující. Ne samotné natáčení, spíše pocit, že můžu být součástí něčeho tak velkého a krásného, součástí něčeho, co má v této nesmyslné době skutečně smysl a význam,“ vzpomínala na svůj zážitek před kamerou rodačka ze slovenských Topoľčian, která už přes dvacet let pomáhá psychicky nemocným lidem.

Jak jste se o kampani dozvěděla? A určitě jste pak byla překvapená, když vás vybrali, viďte?

UNICEF oslovil všechny pravidelné přispěvatele. Motiv byl takový, že příspěvky (peníze), které lidi posílají, by měly být využité pro děti, ne pro reklamu. Tedy neměly by být použity na platbu herci, případně komukoliv, kdo by reklamu natočil. Byl to vlastně další dar nás přispěvatelů pro UNICEF. A to, že mě vybrali, bylo prima, byla jsem moc pyšná a strašně nervózní.

Proč jste se rozhodla být Přítelem dětí UNICEF? To je jednoduché, UNICEF podporuje vzdělání a já se domnívám, že vzdělání je ta největší a nejdůležitější investice. Podle starého přísloví: Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden večer, nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.

30

Jakou částkou měsíčně přispíváte a proč zrovna tolik?

Kolik přispívám, je moje soukromá věc, ale prozradím, že je to již více než deset let pravidelně každý měsíc. Mám trvalý příkaz.

Co je vám sympatické na práci UNICEF? Podpora vzdělání a opět podpora vzdělání, především dívek.

Věnujete se pak ještě nějaké další charitativní činnosti?

Posílám peníze také Fondu ohrožených dětí v ČR, občas koupím nějakému dítěti mých pacientů zimní oblečení, boty nebo dárek na Vánoce, který si jeho rodiče nemůžou dovolit.

A také mám zásadu, že oblečení po mých dětech zásadně daruji dál, na chodbě před ordinací máme takovou lavičku a tam dávám malé věci nebo ty, které už já sama nenosím. Mám radost, když to někoho potěší… Také mě zaujal projekt Ježíškova vnoučata (projekt Českého rozhlasu), kde můžete darovat dárek konkrétnímu seniorovy v domově důchodců. Já už si svého vybrala.

STAŇTE SE PŘÍTELEM DĚTÍ Budete překvapeni, co dokážete - Vy a UNICEF. Jako Přítel dětí UNICEF nepomáháte jen jednomu dítěti, ale mnoha dětem, které v dané situaci pomoc nejvíce potřebují. Vaše pravidelné měsíční příspěvky umožňují rozvoj dlouhodobých programů pomoci dětem a také okamžitou humanitární pomoc v případě přírodní katastrofy nebo válečného konfliktu. Výše měsíčního daru zcela závisí na vašem rozhodnutí, výši příspěvku můžete kdykoliv změnit nebo přispívání zcela zrušit. Jako Přítel dětí UNICEF máte nárok na odpočet svého příspěvku ze základu daně z příjmu.

Jak může váš dar pomoci: 365 Kč měsíčně zajistí za rok terapeutickou výživu pro vyléčení 3 podvyživených dětí 465 Kč měsíčně zajistí za rok kompletní školní výbavu pro 21 dětí 600 Kč měsíčně zajistí za rok očkování proti šesti smrtelným nemocem pro 12 dětí Více se dozvíte na www.unicef.cz.

31

PĚSTOUNKA

Všech šest dětí nám dělá radost Profesionálně pomáhá a radí náhradním rodičům, přičemž sama je maminkou šesti dětí - dvou biologických a čtyř v pěstounské péči. Třiapadesátiletá Olga z Trutnovska se před osmnácti lety rozhodla s manželem, že šanci na hezký život a lásku dají i někomu, kdo na světě zůstal opuštěný. „Tenkrát se o pěstounství vůbec nemluvilo a byla to spíš okrajová záležitost. Výchova probíhala systémem pokus - omyl,“ vzpomíná, jak si z kojeneckého ústavu přivezli dvouapůlletou holčičku.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Co jste dělala, než jste se stala pěstounkou?

Já jsem původně vystudovaná zemědělská inženýrka, ovšem než jsme se přistěhovali sem, tak jsem nějaký čas učila na střední škole v Turnově.

Myslela jsem si, že si přibereme jedno dítě a budu dál normálně pokračovat v práci, jenže s tím dítětem byly takové problémy, že jsem si to neuměla představit, že bych měla přitom chodit do práce.

Plně jsem se mu věnovala, úplně mě pohltilo.

Proč jste se vůbec do toho rozhodla jít?

Fond ohrožených dětí mě po revoluci neustále bombardoval příběhy o opuštěných dětech, které byly v dětských domovech. Já jsem ty dopisy pořád četla a poslouchala další všelijaké zprávy, takže mě ta problematika ohrožených dětí začala zajímat.

Vždy mi přišlo takové zvláštní, jak někdo může opustit své dítě. A hlavně nespravedlivé. Myslím 32

si, že to, že jsme nakonec s manželem ten krok do neznáma udělali, ovlivnilo i to, že jsme v té době čerstvě uvěřili v Boha, a to zcela změnilo naše priority. Proto jsme podnikli kroky, které vedly k tomu, že jsme si vzali holčičku do pěstounské péče.

Jakých reakcí jste se potom dočkali ze strany vaší rodiny?

Většina rodiny s tím souhlasila. Trošku jsme měli problémy z manželovy strany, ale to je tak vždycky, že ne každý v rodině k tomu má porozumění a pochopení. Lidé tomu často nerozumí a ptají se, proč že vlastně dělat takovou věc a komplikovat si život. S takovými názory se člověk také setká. Ale když pak rodina to konkrétní dítě pozná, zvykne si na něj, také si ho zamiluje.

První ze čtyř pěstounských dětí jste si vzali v roce 2000, kdy vašim biologickým dětem bylo 9 a 6 let.

Jak si zvykaly, že bude v rodině ještě někdo další?

Na začátku to přijaly s nadšením a moc se těšily, ale realita všedního dne byla často hodně náročná.

V té době byly ještě malé, takže si představovaly, že budou mít další sestřičku do party. Jak naše děti, tak ani my jsme však netušili, že výchova dítěte z kojeneckého ústavu bude tak odlišná.

V čem?

Tenkrát se o pěstounské péči vůbec nemluvilo a byla to spíš jen okrajová záležitost. Až dnes je více propagovaná státem a je z ní práce. Dříve to nebylo ani téměř finančně ohodnocené a zůstat s přijatým dítětem doma, to znamenalo pro celou rodinu hodně se uskromnit. Žádná podpora pěstounů neexistovala, ani vzdělávání. Učili jsme se systémem pokus - omyl. Dnes to mají pěstouni mnohem jednodušší, mají odborné přednášky, existuje odborná literatura, zabývají se tím psychologové. Tehdy vůbec nikdo netušil, proč se děti chovají, jak se chovají. Ty jejich poruchy nebyly v naší republice vůbec známé. Snad jen pan profesor Matějček byl takovým průkopníkem výchovy deprivovaných dětí.

O jakých poruchách to mluvíte?

Víte, každé dítě, které přijde z dětského domova, si nese nějakou deprivaci, poruchu a je více či méně zatížené tím, co prožilo v raném dětství. A ten vliv na vývoj člověka v tomto věku je tak obrovský, že si to ani neumíte představit. Naše první holčička z kojeneckého ústavu přišla s těžkou poruchou připoutání, dnes se tomu říká porucha attachmentu.

To znamená, že dítě v raném dětství nemělo zajištěné dostatečné bezpečí ani blízkost pečující osoby.

Dítě pak neví, na koho se má navázat, je osamělé a vystrašené. Odmítnutí biologickým rodičem je prostě takový zásah do psychiky dítěte, že to má důsledky na jeho prožívání po celý život.

Co vám pomohlo při sbližování s dětmi?

Pes a naše biologické děti, protože ke psovi a dětem má dítě vždy blíže než k dospělým lidem, kteří mu měli dávat lásku a bezpečí, ale místo toho jej zradili. Tyto děti pak těžko budují vztahy k dospělým. Anebo to mají tak, že navazují rychlé vztahy, že jsou hned rychle s každým kamarádi, ale je to jen povrchní. Budovat smysluplné hluboké vztahy

PĚSTOUNKA

s těmito dětmi je náročná práce a je to běh na dlouhou trať.

To vás musí hřát u srdíčka, že jste to zvládli, protože právě letos vaše již dvacetiletá dcera odešla žít sama, má práci, partnera, bydlení…

Určitě mám radost, že jsme dovedli jedno dítě do dospělosti. Že se to povedlo a žije normální slušný život, má stálého partnera, pracuje a umí se o sebe postarat. To je úspěch pěstounské péče, že se dítě umí postavit na vlastní nohy a umí udržovat smysluplné vztahy.

Mezitím se však vaše rodina rozšířila o další tři děti.

Kdy, jak a proč k tomu došlo? Řeknu vám, že jsem si dlouho nedovedla představit, že bychom si vzali další. Nicméně po devíti letech od přijetí naší holčičky mi Fond ohrožených dětí zase poslal nějakou nabídku na tábor, pročítala jsem ty jejich stránky a v rubrice „Hledáme mámu a tátu“ jsem objevila jedno dítě. Bez fotografie, ale s popisem, který mě vzal za srdce, tak jsme o něj

projevili zájem. Byl to desetiletý kluk. Všechno klaplo. Na Fondu ohrožených dětí jsme se paní líbili a během dvou měsíců byl u nás. Přišel z Klokánku v roce 2010.

Co jeho příchod do rodiny znamenal, protože na rozdíl od prvního dítěte, které jste vychovávali, měl za sebou v deseti letech už nějakou minulost?

Jeho příchod znamenal vyvážení sil v rodině, najednou v ní byly dvě děti přijaté a dvě biologické.

Dva kluci a dvě holky. Rodina získala zase jiný náboj a nastala jiná konstelace. Ale vše v dobrém.

Výchova desetiletého kluka byla náročná, ale dělala nám radost. Sedli jsme si dobře a zapadl do rodiny. Dnes už je mu devatenáct, studuje a také s ním se daří budovat vztahy.

A pak přišly ještě dvě děti.

V roce 2012 jsme si vzali z dětského domova dvě sestřičky staré 4 a 5 let. Já jsem předtím pochopila, že chodit s takovými dětmi do práce mně už nehrozí. A zároveň, že pěstounství je parketa, která mě baví a naplňuje, že se chci věnovat dětem a že zvládnu i čtyři.

Takže dohromady šest, ne?

Naše dvě biologické děti se vychovávaly dobře, tam nebylo potřeba žádných zvláštních výchovných dovednostní.

Ale stejně. Jaké to bylo žít se šesti dětmi pod jednou střechou?

Nejstarší syn už s námi v té době nebydlel, protože studoval na vysoké škole, takže dětí bylo 34

k tomu, že ho schválí, tak zase čeká třeba rok na dítě. Je to hrozná zkouška trpělivosti. Každá pěstounská rodina má pak také doprovázející organizaci, která se o ni stará, doporučuje jí vzdělávání, odborníky, provází ji v problematických situacích, radí pěstounům…

To je práce, kterou vykonáváte i vy?

Ano, na poloviční úvazek dělám doprovázející pracovnici v Centru pěstounských rodin Hradec Králové a doprovázím rodiny na Trutnovsku, kde mám na starosti jak pěstouny dlouhodobé, tak i pěstouny na přechodnou dobu.

pět. No, bylo často veselo, plný dům dětí, i když neříkám, že to bylo vždy snadné. Teď už jsem ale ráda, že jsme jen se třemi dětmi. Tři nejstarší děti už se postavily na vlastní nohy. Musím říct, že všechny děti nám dělají radost.

Neměli jste s manželem obavy, co vám z osvojených dětí vyroste, přeci jen pocházely z jiné krve?

Když byly malé a pak v pubertě, tak tam obavy určitě byly, co z toho dítěte vyroste, když rodič je ve vězení nebo se živí pochybně. Ty děti mají minulost těžkou a rodiče mají všelijaké. Dřív se nevědělo, jestli má větší vliv výchova nebo geny. Bylo období, kdy se tvrdilo, že geny jsou 80 procent a výchova 20. Pak se zase říkalo 50 na 50. A dnes? Už se to posouvá k tomu, že opravdu geny mají menší vliv než výchova. Nový vědní obor epigenetika přináší naději, že se naše geny mění následkem chování nás samotných.

Co člověk musí splňovat, aby se stal pěstounem?

Nejdříve proběhne sociální šetření v domácnosti, pak psychologické vyšetření celé rodiny, následuje vzdělávání zájemců - takzvaná příprava, celý proces trvá přibližně jeden rok. Pěstoun má navíc povinnost znovu každý rok se školit a musí mít 24 hodin vzdělávání za rok v oblasti výchovy dítěte, vztahů a tak dále. V současné době je u nás nedostatek pěstounů, jelikož příprava je náročná. Když už někdo vůbec projeví zájem o pěstounskou péči, než se k dítěti dostane, trvá to třeba dva roky. Spoustu lidí toto odradí. A potom spoustu žadatelů ještě neschválí psycholog. A když už se někdo dopracuje 35

Plánujete si do pěstounské péče vzít ještě další dítě?

Neplánuji, teď už přicházejí vnoučata, takže nastává čas se věnovat jim. Ačkoliv si někdy říkám, že je to škoda nyní končit, když už konečně mám nějaké zkušenosti a vědomosti, trochu vím, jak dítě vychovávat, co potřebuje, mám za sebou tolik vzdělávání a praxe. Asi by se u nás mělo dobře... Aspoň to využiji jako doprovázející pracovnice.

PĚSTOUNKA

Jak je to vlastně s finančním ohodnocením pěstounů? Určitě jsou mezi zájemci i ti, kteří mají o tuto péči zájem jen pro vidinu zisku…

Kvůli penězům se to rozhodně dělat nedá. To by člověk brzy skončil, protože je to náročné. Musí vás to bavit, abyste to dělal, a musíte k tomu mít nějaké obdarování a nadšení. Od ledna nového roku se plánuje zvýšení odměny dlouhodobého pěstouna. Tuto odměnu člověk dostává podle počtu dětí. V současné době to na jedno dítě dělá asi osm tisíc hrubého. Na dvě děti 12 tisíc, na tři to skočí na 20 tisíc a čtyři děti 24 tisíc hrubého. Plus na každé dítě je příspěvek kolem 5 tisíc na potřeby dítěte, tedy na oblečení, jídlo, výdaje. Pěstouni na přechodnou dobu to mají jinak, ti berou odměnu 20 tisíc, ať už mají jedno nebo dvě děti, anebo jsou zrovna bez dítěte.

Jakým lidem byste doporučila, aby zvážili myšlenku stát se pěstouny?

Určitě lidem, kteří mají rádi děti a upřednostňují rodinu, protože další dítě úžasně obohatí jejich život. Ale doporučuji také, aby svoje biologické děti nechali odrůst. My jsme to měli namíchané a už bych to nikdy neudělala. Ideální je, když biologické děti odrostou, začnou odcházet z rodiny, tak pak přijmout děti do pěstounské péče. Člověk už je moudřejší, má nadhled ve výchově a nepotřebuje si naplňovat své mateřské potřeby. A hlavně také ví, že by zvládl, kdyby se dítě mělo vracet zpět do biologické rodiny, nebo je ochotný akceptovat kontakty s biologickou rodinou, což může nastat.

A pak přijmout fakt, že dítě má vlastní rodiče, se kterými pěstoun nemůže a nebude soupeřit.

Zkoušeli se biologičtí rodiče vašich dětí s nimi spojit?

Rodiče se nám téměř neozývali. Spíše nastala situace, že když děti dospěly do osmnácti let, samy měly potřebu rodiče vyhledat. Pomohli jsme jim s tím, je to pro ně velmi důležité, znát svoje kořeny.

S rodiči se setkali, ale pro ně jsme blízké osoby – maminka a tatínek my. Vyjádřily se tak, že to bylo setkání jako s nějakým vzdáleným příbuzným, přestože je to jejich krev. Vztah tam není. Připadají si tam na návštěvě, doma jsou u nás. Ale samozřejmě každé dítě to může mít ve vztahu k rodiči jinak.

Jaké jste měla dětství vy?

Skvělé. Byla jsem chtěné a milované dítě. Myslím, že právě tím, co teď dělám, splácím takový dluh za to, že já jsem dostala všechno. Připadá mi nespravedlivé, že jsou děti, které to nedostaly.

36

ŠPINDLERŮV MLÝN

Lyžujte ve Špindlu v lednu za 490 korun na den!

Skiareál spustil prodej lacinějších skipasů na leden.

Perfektní lyžařské podmínky, nulové fronty u pokladen, málo lidí na sjezdovkách a laciné skipasy - tak bude vypadat leden ve Špindlerově Mlýně. Nenechte si proto ujít akci Skiareálu Špindlerův Mlýn na levnější celodenní skipasy. V předprodeji je nyní zakoupíte za pouhých 490 korun. Nabídka platí jen do konce prosince.

Plánujete-li už nyní zimní dovolenou nebo jen pár dní na horách, s lednovým termínem rozhodně nepochybíte. Zaregistrujte se zdarma na Gopass. cz a kupte si už nyní skipasy se slevou. Za jeden den lyžování ušetříte ve dvou lidech 800 korun. „Od 15. listopadu jsme spustili na e-shopu gopass. cz předprodej jednodenních skipasů na leden za pouhých 490 korun. Běžná cena bude v sezóně 890 korun. Není nutné stanovit dopředu datum využití skipasu. Stačí jen zakoupit do konce roku a využít skipas kdykoli v období od 8. do 31. ledna 2018,“ uvedl obchodní a marketingový ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn René Hroneš s tím, že lyžaři musí mít zaregistrovanou GOPASS kartu, se kterou mohou kromě zvýhodněných skipasů čerpat i další slevy a výhody po celou sezónu.

Množství výhodných jednodenních skipasů na leden není nijak omezeno. Lyžujte v plné sezóně v nejlepších podmínkách a téměř za půlku! K dispozici bude 25 kilometrů sjezdovek všech obtíž-

ností, šest lanovek a deset vleků. Letos bude mít premiéru nová čtyřsedačková lanovka vedoucí z Horních Míseček na Medvědín. Skiareál zároveň rozšířil sjezdové tratě. Novinkou sezóny je i Burton snowpark na Horních Mísečkách nebo například měřená trať obřího slalomu Audi Race Track ve Svatém Petru. „Letos jsme se opět snažili zvýšit bezpečnost lyžování a nainstalovali jsme nové bezpečnostní sítě na červené sjezdovce na Medvědíně a na velkém hanku černé sjezdovky ve Svatém Petru,“ uzavřel ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn Čeněk Jílek.

Více na www.skiareal.cz

placený článek 37

ZVONEK PRO RODINU

Už jsem plakala, nejsme roboti Sanace rodiny je jedním z nástrojů podpory rodičů, kteří péči o své děti zvládají obtížně. V Trutnově se této i dalším službám v dané problematice věnuje Zvonek pro rodinu, který spadá pod křídla zdejší Oblastní charity.

Jednou ze tří pracovnic, jejichž každodenním chlebem je podávat pomocnou ruku při obnovování rodinného štěstí, je Alena Gorelková. Za rok a půl, co takhle pod Krkonošemi nahlíží do mnohdy složitého soukromí rodin, navštívila již sedmnáct domácností.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Co je přesně náplní vaší práce?

V rámci naší služby, což je sociální aktivizační služba pro rodiny s dětmi do osmnácti let, se věnujeme rodinám, které musí řešit nějaký problém a nedokážou si s ním samy poradit. Většinou fungujeme tak, že nám rodiny doporučuje OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí) v Trutnově. Jsme dobrovolná služba, takže vždy záleží na klientovi, jestli s námi chce navázat spolupráci či nikoliv. Nezaujímáme proti němu žádný autoritářský styl, nýbrž fungujeme, a na tom si hodně zakládáme, jako určitá míra podpory a partnerství pro rodinu, kterou provázíme v těžkých životních situacích.

Jak dlouho obvykle trvá pomoc jedné rodině?

To je velmi individuální. Naše smlouva, kterou s 38

rodinou uzavíráme, je vždy na dobu jednoho roku.

Samozřejmě se dá kdykoliv vypovědět a dá se pak i prodloužit. Ale v průměru býváme s rodinami ve spojení tak ten rok. Na začátku totiž hodně dlouho trvá, než se nám s nimi podaří navázat důvěru.

Kroky k naplnění vytyčených cílů nejsou rychlé a postupuje se pozvolna. Je to dlouhodobá práce.

Kolik případů máte v péči a jak často k nim vyjíždíte?

V současné době naše služba funguje na dva a půl úvazku, do kterého je zahrnuto 23 rodin. Do rodin docházíme na hodinu i dvakrát týdně nebo v případně řešení něčeho akutního jsme s rodinou v kontaktu i několikrát týdně. A dobrá praxe říká, že když je práce s rodinami fakt intenzivní, tak by pracovník neměl mít asi víc než deset rodin. Jinak by to mohlo vést k přetížení a rodinám by se pa třeba nevěnovalo tolik péče, kolik potřebují. Snaží-

me se to udržet kolem deseti rodin na pracovníka, záleží vždy na tom, jak je situace v rodině náročná.

Obracejí se na vás klienti i mimo pracovní dobu?

Každou schůzku si s klienty domlouváme dopředu, nenavštěvujeme je nikdy neohlášeně. My jsme jejich partneři. Než se to ale ze začátku naučí odlišovat, často nás zaměňují s pracovnicemi OSPODu. Naše pracovní doba je flexibilní, snažíme se potřebám klientů přizpůsobit. V pondělí až pátek jsme více méně od sedmi do sedmi na telefonech.

Samozřejmě si musíme chránit i své soukromí. Je to o tom si na začátku spolupráce s klientem vyjasnit hranice. O víkendech a svátcích nepracujeme.

Jak se o případech dozvídáte?

Většinu získáváme na doporučení z OSPODu, kde oni mají rodiny ve své evidenci a vidí, že by tam naše služba byla žádoucí. V kontaktu jsme ale i s rodinami, které za námi vyloženě přijdou z vlastní iniciativy. A co je teď taková dobrá praxe, tak například komunikujeme s rodinami na doporučení ze škol. Školní psycholožka vytipovává rodiny

a předává rodičům informace o naší službě.

Co se děje pak? Jak vypadá spolupráce s rodinami?

Uskuteční se prvotní schůzka. Většinou je dobré, když nás do rodiny uvede sociální pracovník, kterého rodina zná. Poté probíhá fáze jednání se zájemcem, kdy to ještě není klient. To je několik schůzek, kdy si vyjasňujeme, co rodina potřebuje, na čem chce zapracovat, co jim my můžeme a nemůžeme nabídnout. Ujasníme si kompletní pravidla a pomalu již mezi námi dochází k budování vztahu a důvěry. To však lidé mají stále čas říct, že tato spolupráce nebude pro ně. Když dojde k uzavření spolupráce, tak se potom s rodinou sestavuje individuální plán, do něhož jsou zanesené hlavně cíle, kterých chtějí dosáhnout a časový interval, do kdy by se to mělo podařit. Důležité je zdůraznit, že celé by to mělo být o tom, že podněty ke zlepšení situace by měly vycházet od klientů, ne na základě úsudku pracovníka.

Jaké problémy v rodinách například řešíte? Často jsou to rodiny s mnoha problémy, málo-

PROSAZUJI NÁŠ REGION S NASAZENÍM, ROZHODNĚ, ALE SLUŠNĚ práce pro region místní rozvoj zlepšení podmínek pro výkonnostní sport zviditelnění regionu

Volte Karla Šklíbu

Volby do Senátu PČR, 5.– 6. 1. 2018 Zadavatel: Česká strana sociálně demokratická. Zpracovatel: Tisk Ofset a.s.

ZVONEK PRO RODINU

vazbu, protože ta je pro nás důležitá. Když se naopak klient chová tím způsobem, aby se nám jakoby jen zalíbil, tak to většinou nikam nevede. V případě, že si opravdu klient a pracovník nesednou a vznikne nějaký rozkol, což se může stát, jsme přeci jen lidi, tak po dohodě dojde ke změně pracovníka. Nevzpomínám si ale, že by to u mě nebo kolegyň došlo až takhle daleko. Vždy se všechno snažíme v dobrém vykomunikovat. kdy se stává, že by tam vznikl pouze jeden problém, ten se vyřešil a skončila spolupráce. Naší prioritou je zabezpečit dobré prostředí pro dítě, přičemž princip služby je pomoc dítěti prostřednictvím všech členů rodiny. Většina případů se točí okolo finančního zajištění a druhou hodně problémovou skupinou jsou maminky, které dosud nezískaly dostatečné kompetence postarat se o děti. Mnohdy se stává, že do rodiny přicházíme, kdy už je situace vážně špatná, je tam dlouhodobě vygradovaný, letitý nebo i generační stav. Rodina je ve fázi, že by třeba měla do čtrnácti dnů přijít o bydlení. Nemá absolutně žádné peníze, ani podporu u příbuzných, kam by se mohla obrátit. Jsou to většinou maminky samoživitelky s dětmi, závislé jen na státních příspěvcích. A co pak? Nezbývá nic jiného, než dítě zabezpečit jinak. Tím, že rodině podaří najít azylové bydlení, nebo se děti umístí do náhradní péče.

Vaše práce je o komunikaci. Mluví s vámi rodiny o svých problémech zcela otevřeně?

Je to zase individuální. Rodiny, které už máme dlouhodobě, a ujistí se, že jim z naší strany nehrozí žádné nebezpečí a že jim opravdu nohy nepodrazíme, tak bych řekla, že jsou k nám upřímné.

Tito lidé jsou pak schopni otevírat témata, která by předtím nikdy nikomu neotevřeli. Kolikrát se pak třeba po mnoha měsících teprve dozvídám historii té osoby, například že on sám vyrůstal v pěstounské péči a zažíval v dětství nějaká traumata, což je pro nás důležité, abychom celou situaci dokázali pochopit. Nemaluji si však žádné ideály. Vím, že spoustu věcí nám nikdy nesvěří, což je pochopitelné.

Co když nastane situace, že si nerozumíte. Jak se to pak řeší?

Hned na začátku spolupráce klientům říkáme, že mají kdykoliv právo si stěžovat, když se jim nebude něco líbit. Ústně, písemně, anonymně…

Oni mají právo říct NE prakticky na cokoliv a my chceme, aby toho využívali a dávali nám zpětnou 41

Co když dojde na nehorší a dítě je z rodiny odebráno.

Berete to třeba jako osobní prohru?

Z našeho pohledu pracovníka, který v té rodině tráví nejvíce času ze všech, je toto téma hodně náročné na zpracování. Chybu pak samozřejmě hledáme i v sobě a ptáte se: Co jsem mohl víc? Co jsem zanedbal? Nicméně musíme se s tím učit vyrovnávat, protože se to stává. Na druhou stranu, my nepřebíráme odpovědnost za klienty, to je jedna z našich zásad. Tu cestičku si musejí prorážet sami, my jim máme dávat „jen“ podporu, což je samozřejmě v reálných situacích těžké. V praxi se hodně naráží na to, že okolí našich klientů očekává rychlé pokroky. Vět-

ZVONEK PRO RODINU

autodoprava | spedice | logistika

V rámci rozšíření firmy

HLEDÁME KOLEGY na tyto pozice:

Dispečer/ka

šinou to však bývá „běh na dlouhou trať“ a byť my víme, že rodina drobné pokroky dělá, lidé, kteří jejich situaci hodnotí zvenčí, změny nemusí vidět.

Plakala jste už někdy v práci?

To už asi ano. Ne přímo v práci, ale až pak doma.

S rodinou strávíte spoustu času, zvyknou si na vás děti, vy si zvyknete na ně. Cítíte, že se to někam posouvá. A pak, když to skončí nějak špatně, tak je jasné, že osud dítěte vám nemůže být lhostejný.

Každý pracovník to asi tak má, že jsou rodiny, na které je víc a míň vázaný, ač víme, že profesionálně bychom si neměli připouštět nikoho. Ale nejsme roboti.

› znalost Aj nebo Nj podmínkou › praxe v oboru vítána

Řidič MKD

› řidičský průkaz skupiny C+E › praxe v oboru vítána › volné víkendy

Zajímáte se dál o osud rodin?

To bývá těžké. Třeba minulý rok mi skončila hodně špatně jedna rodina kvůli tomu, že ta maminka se nepovedla zasanovat. Byla hodně manipulující a v jejím případě jsem hodně přemýšlela nad svým selháním. Byla to ta spolupráce jen na oko. Byť já jsem tenkrát asi víc důvěřovala v to, že se chce o svoje děti starat. No, a pak se najednou stalo, že nám zmizela a s dětmi to dopadlo špatně. Dodnes nevím kam. Pokoušela jsem se s ní telefonicky spojit, ale marně. Další naše cílová skupina jsou totiž děti, které jsou umístěné mimo rodinu a rodiče mají zájem získat je zpátky do své péče. My se je v tom snažíme podpořit a dát jim šanci, aby si vytvořili podmínky a mohli zase o své děti bojovat.

www.jht.cz V případě zájmu zasílejte životopisy na e-mail: dagmar@jht.cz, tel: 499 773 326

Proč jste si vybrala práci sociální pracovnice?

Vždycky mě to tímto směrem táhlo, nejvíce právě k rodinám s dětmi. Tahle práce je podle mě skvělá v tom, že já jsem nikdy nechtěla jít do represe, do té kontrolní činnosti. Nechtěla jsem být ta, která by 42

Laser & Kosmetika Privátní chirurgická ambulance Laser Kosmetika Laser && Kosmetika měla dělat rozhodnutí. Proto smekám před pracovnicemi na OSPODu, které často musejí o osudu dítěte rozhodnout. Já jsem se chtěla spíš věnovat dobrovolné a podporující činnosti, tak asi proto ta SASka (Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi). Baví mě i to, že se jedná o flexibilní práci s lidmi v terénu. Nechtěla jsem být zavřená osm hodin někde v kanceláři.

Mentálně to však musí být strašně vyčerpávající zaměstnání, ne?

S tím se dá asi souhlasit. Můj názor je ten, že se tato práce nedá dělat po celý život. I z té praxe, kde jsem hodně lidí poznala, jsem odpozorovala, že by se ty cílové skupiny klientů měly třeba po pár letech točit. Hrozně úžasní mi pak přijdou lidé, kteří tuhle práci dělají mnoho let a nevyhoří. Zároveň nás práce ale také pozitivně nabíjí, hlavně ve chvílích, kdy víme, že se něco podařilo.

Jak odpočítáváte?

Relaxuji doma s rodinou. Mám hyperaktivního psa, se kterým musím každý den povinně na dlouhé vycházky. Čtu, i když většinou sociální tématiku. (smích)

MUDr. Jiří David | MUDr Pavel Růžička Privátní chirurgická ambulance Privátní chirurgická ambulance MUDr. Karel Červíček MUDr. David | MUDr Pavel Růžička MUDr. JiříJiří David | MUDr Pavel Růžička MUDr. Karel Červíček MUDr. Karel Červíček

Vaginální Vaginální Vaginální Rejuvenace Rejuvenace Rejuvenace pomoc při močové stresové

pomoc stresové pomoc připři močové stresové inkontinenci amočové omlazení intimních inkontinenci a omlazení intimníchinkontinenci a omlazení partií Nový Laser Quantaintimních YouLaser partií Nový Laser Quanta YouLaser partií Nový Laser Quanta YouLaser - - Diva Tight - Diva Tight - Diva Tight

Trápí Vás některé z následujících Trápí některé z následujících Trápí Vás některé z následujících obtíží vVás oblasti intimních partií? obtíží v oblasti intimních partií? obtíží v oblasti intimních partií?

- močová stresová inkontinence - močová stresová močová stresová inkontinence - symptomy atrofie či inkontinence vysychání - symptomy atrofie či vysychání - vaginální symptomy atrofie či vysychání sliznice vaginální sliznice vaginální sliznice - uvolnění poševních stěn - uvolnění poševních stěn - (tzv. uvolnění poševních vaginální laxita)stěn (tzv. vaginální laxita) vaginální laxita) - (tzv. vaginální svědění a záněty - vaginální svědění astyku záněty - bolest vaginální a záněty při svědění pohlavním - bolest pohlavním stykupochvy bolest připři pohlavním - problémy plynoucí zestyku změn - problémy plynoucí změn pochvy - po problémy plynoucí ze ze změn pochvy vaginálním porodu vaginálním porodu popo vaginálním porodu

Šetrným a bezbolestným řešením je neoperaŠetrným a bezbolestným řešením je neoperaŠetrným a bezbolestným řešením je neoperativní zákrok pomocí unikátního duálního laseru tivní zákrok pomocí unikátního duálního laseru tivní zákrok pomocí unikátního duálního Laser Quanta YouLaser Diva Tight. Tentolaseru nový Laser YouLaser Diva Tight.

Tento nový Laser Quanta YouLaser Diva Tight.

Tento nový přístroj jeQuanta v naší ambulanci první a zároveň jepřístroj vrepublice. naší ambulanci první a zároveň přístroj je vjenaší ambulanci a zároveň je-jediný v České (Víceprvní na našem webu) diný v České republice.

(Více našem webu) diný v České republice.

(Více nana našem webu)

ALENA GORELKOVÁ · narozena 10. června 1991 v Trutnově · je svobodná · vystudovala VOŠ obor Sociální práce a sociální pedagogika v Pardubicích, nyní je ve třetím ročníku na dálkovém studiu Sociální patologie a prevence na Univerzitě Hradec Králové · než jako terénní sociální pracovník nastoupila do Oblastní charity Trutnov, pracovala necelé dva roky na totožné pozici v Milíčově domě v Jaroměři, a předtím ještě pár měsíců v domově pro seniory · má ráda turistiku, psy a kreativní tvoření, nemá ráda lidskou závist, hady a koprovku

Výhody laserové metody oproti Výhody laserové metody oproti Výhody laserové metody oproti klasické operaci klasické operaci klasické operaci

Laser je vůči tělu velmi šetrný. Celý zákrok proLaser je vůči šetrný.

Celý zákrok proLaser je vůči tělutělu velmi šetrný.

Celý probíhá neoperativně avelmi rychle. Žena sezákrok může ihned bíhá neoperativně ačinnosti, rychle. Žena se může ihned bíhá neoperativně a rychle. Žena může ihned začít věnovat jakékoli anižseby byla začít věnovat jakékoli činnosti, aniž by byla začít věnovat jakékoli činnosti, aniž byla omezena prodělaným ošetřením.

Přibyzákroku prodělaným ošetřením. zákroku prodělaným ošetřením.

PřiPři zákroku iomezena poomezena něm nedochází k žádnému krvácení. něm nedochází k žádnému krvácení. i poi po něm nedochází k žádnému krvácení. (+420) 499 811 402 (+420) 499 811 402 (+420) 499 811 402 www.stresovainkontinence.cz www.stresovainkontinence.cz www.stresovainkontinence.cz www.chirurgie-jiridavid.com www.chirurgie-jiridavid.com www.chirurgie-jiridavid.com

43

Privátní chirurgická ambulance Privátní chirurgická ambulance Privátní chirurgická ambulance MUDr. Jiří David MUDr. Jiří David MUDr. Jiří David Komenského 821, Trutnov Komenského 821, Trutnov Komenského 821, Trutnov

DOBROVOLNICTVÍ

Beru to jako samozřejmost Jmenuje se Hana Lánová. Bydlí v Poříčí, je jí 17 let.

Ráda tančí, kreslí, hodně se oddává zpěvu a hudbě, ale na ZUŠku už bohužel nemá čas, takže po pěti letech skončila. Zpěvu se ale věnuje dál, stejně jako rodině, kamarádům a škole. Navštěvuje třetí ročník lycea na trutnovské zdrávce. Brigádničí a přibližně již čtyři roky se věnuje dobrovolnictví.

MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Co tě přivedlo k myšlence být dobrovolníkem?

Popravdě mě k tomu přivedla moje mamka. Zaprvé je to kamarádka vedoucí činnosti dobrovolnictví Martiny Vágner Dostálové, ale mimo jiné je to hrozně dobrosrdečný člověk a řekla mi, jestli bychom nešli jen pro jednou pomoct na potravinovou sbírku. A od té doby už to beru jako samozřejmost.

Kde všude se vyskytuješ při dobrosrdečné činnosti?

Já konkrétně se účastním jen jednorázových akci, které jsou třeba jednou za měsíc nebo za dva. Například se účastním Dne Charity na náměstí, kde informujeme lidi o historii charitativní činnosti a v podstatě si povídáme s lidmi, hrajeme si s dět-

mi, tvoříme výkresy nebo kamínky atd. Pamatuji si, že jsme jezdili po Trutnově i v Peci pod Sněžkou a vybírali jsme peníze na Tříkrálovou sbírku.

Samozřejmě mojí nejoblíbenější akcí je potravinová sbírka, které jsem se účastnila už počtvrté v řadě.

Ale každá akce je něčím zajímavá a přinese mi nějakou novou zkušenost. Občas taky pomáháme v Pořičí v centru Charity třeba dělat balíčky pro děti a důchodce, nebo jezdíme do potravinového skladu vážit a rovnat zboží, které se vybralo.

Co je náplní tvojí práce? S kým spolupracuješ?

Náplní mojí práce je asi pomáhat lidem, kteří to potřebují. Usmívat se na ostatní lidi a přinášet jim ra-

dost. Spolupracuji s ostatními dobrovolníky a jsem vděčná, že jsou to i moji kamarádi. Pokaždé, když se účastníme akce pro charitu, tak je to velká dřina, ale vždycky se u toho i pobavíme.

Jak na tebe reaguje veřejnost?

Reakce bývají velmi různorodé. Někoho zajímá víc, kolik si vydělám, než co to vlastně dělám a když jim řeknu, že jsem dobrovolnice, tak mě moc nechápou. Ovšem většina reakcí je přívětivá. Lidé taky hodně reagují na můj věk a oceňují, že i lidi v mladém věku se snaží starat o dobro ostatních.

Co sis z dobrovolnictví zatím odnesla do života?

Rozhodně jsem si díky tomu uvědomila, jak moc dobře se mám. Spousta lidí nemá rodinu, přátelé, dostatek lásky a to já mám všechno a ještě mnohem víc. Odnesla jsem si taky to, že se snažím lidi nesoudit podle vizáže, protože nikdy nevím, čím vším si museli projít.

Můžeš prozradit nějakou zajímavou situaci, která se ti při „dobrovolničení“ přihodila?

Pamatuji si, že jednou při nějaké akci na náměstí jsme rozdávali dětem balónky a jedna holčička (mohlo jí být okolo sedmi let) se rozbrečela a řekla nám, že si balónek vždycky přála a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak málo stačí k radosti.

Bude se tímto směrem ubírat i tvůj další život nebo co bys chtěla dělat? Proč sis vybrala zdrávku?

Vyloženě charitu bych dělat asi nechtěla. Už jen kvůli neustálému psychickému i fyzickému vytížení, tak i kvůli schopnosti organizovat, kterou nemám, bych to nemohla dělat, ale určitě budu dobrovolník, co nejdéle to půjde. Do budoucna popravdě ještě nic moc neplánuju a hlavním cílem je zatím dokončit třeťák s vyznamenáním. Snažím se nestresovat tím, co bude dál. Upřímně jsem dost nerozhodná, jen jsem věděla, že za žádnou cenu nechci na gympl.

Zdálo se mi to jako nejlepší alternativa, protože je to tady v Trutnově, šla tam i moje nejlepší kamarádka a slyšela jsem, že budu mít méně matematiky a více psychologie, tak jsem na zdrávce. Taky jsem vždy měla k lidem blízko a záleželo mi na nich a myslím si, že lepší obor jsem si vybrat nemohla.

45

OSOBNÍ ASISTENCE

Nové auto slouží dětem

MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Až v lednu zase vhodíte příspěvek do kasičky koledníkům při Tříkrálové sbírce, tak věřte, že opravdu děláte dobrý skutek. Oblastní charita Trutnov díky této vaší štědrosti plus výtěžku z Benefičního koncertu a darům několika sponzorů mohla zakoupit zánovní devítimístné vozidlo Volkswagen Transporter s hydraulickou plošinou, určenou k nakládání invalidního vozíku do auta. Na nákup vozidla se podařilo nashromáždit 417 362 Kč.

Jak je nyní toto vozidlo v charitě využívané? „V první řadě vozidlo v průběhu celého školního roku dopravuje děti, které využívají službu osobní asistence ve školských zařízeních,“ říká vedoucí této služby Alena Šimková. Auto zároveň slouží v další službě

POMALÉ ČTENÍ, NEČITELNÉ PÍSMO PROBLÉMY S I/Y POTÍŽE S MATEMATIKOU ŠPATNÉ ZNÁMKY TRÁPÍ SE VAŠE DÍTĚ PŘI UČENÍ A NEUMÍTE MU POMOCI? OZNAČENÍ: DYSLEKTIK, DYSGRAFIK, …

602 146 882 Studijní centrum BASIC Hradební 12 541 01 Trutnov

Oblastní charity, a to v centru náhradní rodinné péče Maják, která pořádá pro své pěstouny výlety a víkendové pobyty. Důležitost nákupu nového vozu spočívala v tom, že do doby, než bylo vozidlo s hydraulickou plošinou pořízeno, byly děti na vozíku do auta nakládány ručně. „To představovalo pro řidičku obrovskou fyzickou zátěž.

Některé přepravované děti již váží okolo 70 kg, takže byly nakládány do vozu značně komplikovaným způsobem,“ povídá Alena Šimková. Díky nákupu takto upraveného vozidla se mohou děti na vozíku bezpečně nakládat i přepravovat.

Služba osobní asistence zajišťuje znevýhodněným osobám bez omezení věku 24 hodinovou péči. Jedná se o znevýhodněné osoby, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení.

Klienty jsou dospělé osoby žijící v domácnostech a děti, které potřebují dopomoc druhé osoby ve školských zařízeních. Cílem služby je zabezpečit uživatelům se sníženou soběstačností bezpečný pobyt v jejich přirozeném prostředí a zajistit pomoc rodinám s časově a především psychicky náročnou péčí o své blízké.

POZVÁNKA

V Peci nesedí za pecí a připravují gastronomické dny Již po dvanácté zpestří období před začátkem zimní sezóny v Peci pod Sněžkou Gastronomické dny šéfkuchaře hotelu Horizont Jiřího Švestky. Každoroční svátek skvělých pokrmů a vybraných vín letos proběhne od 8. do 10. prosince. A proč byste se měli vypravit do hotelu Horizont? Zde je 5 důvodů.

1. Jedinečné snoubení pokrmů s víny Vrcholem Gastronomických dnů bude sobotní večer 9. prosince. Připravena bude více než dvouhodinová degustace sestávající z pětichodového menu, doplněného o pečlivě vybraná moravská vína z Château Valtice.

2. Komentáře od těch nejpovolanějších Jednotlivé chody sobotního degustačního večera budou průběžně představeny šéfkuchařem Jiřím Švestkou ve spolupráci s Markem Šťastným, ředitelem Château Valtice.

3. Doprava zajištěna Užijte si degustaci plnými doušky a dopravu nechte na hotelu Horizont, který ji zajistí zdarma z Trutnova i zpět. Bližší informaci získáte při rezervaci míst na telefonu 777 332 015.

4. A proč rovnou nepřespat?

V rámci rezervace na sobotní degustaci nabízí hotel 50% slevu na ubytování. Užijte si, kromě výborné gastronomie, také bazén, vířivku či saunu. Nenech-

te si ujít pohled na noční Pec z nejvyššího patra hotelu, kde si ve SKY CLUBU 18 vychutnáte výborný drink. O nedělních snídaních nemluvě.

5. Program po celý víkend Pokud sobotní večer nestiháte, nevadí. V HORIZONT café & restaurantu si od pátku do neděle můžete užívat nejen pokrmy ze sobotního degustačního menu, ale i další speciality, připravované místním kuchařským týmem exkluzivně pro tento druhý adventní víkend.

Tak neseďte za pecí a vyrazte do Pece ...

www.hotelhorizont.cz OBJEVTE SVŮJ HORIZONT...

placený článek 47

ROZHOVOR

PROMĚNY TRUTNOVA

Nábřeží řeky Úpy ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na snímku, pořízeném pravděpodobně v roce 1969 z mostu u kina, vidíme tehdejší podobu nábřeží řeky Úpy. Na levé straně zaujme budova někdejšího hostince „U Černého orla“. V tomto objektu měl tehdy svoji klubovnu trutnovský skaut. Vedle něj je dobře patrná dřevěná konstrukce s nápisem „Junák“. Dům byl později zbourán a místo něj byla postavena samoobsluha, otevřená v říjnu 1976. Sousední věžáky i jednopatrový dům zůstaly dodnes. Po pravé straně řeky Úpy vidíme v dáli areály starých trutnovských průmyslových objektů. Prvním je torzo budovy někdejší papírny. Za ní je vidět bývalá továrna Magnéska, místo které je dnes tribuna fotbalového stadionu. Lyžařský můstek, který se nad ní vypíná, je od roku 1993 již také minulostí.

48

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Skříňový betlém z Dobré Mysli K adventnímu období a vánočním svátkům již po staletí neodmyslitelně patří vystavování betlémů.

Muzeum Podkrkonoší jich ve své sbírce uchovává hned několik. Na snímku je skříňový betlém o rozměrech 134 x 77 x 81 cm s dřevěnými figu-

VLASTIMIL MÁLEK MUZEUM PODKRKONOŠÍ

rkami a modrým nebem posetým zlatými hvězdičkami jako pozadím. Průčelí jednoho z domů nese letopočet 1904, který pomáhá betlém datovat.

Muzeum tento skvost získalo v roce 1981 od paní Aloisie Husové z Dobré Mysli u Hostinného.

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1., 2. a 3. 12.

1. 12.

2. a 3. 12.

4. a 5. 12.

6. 12.

7. 12.

8., 9. a 10. 12.

8. 12.

9. a 10. 12.

12. 12.

13. 12.

14. 12.

15. 12.

15. a 17. 12.

16. 12.

16. 12.

17. 12.

16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 15.30 19.00 16.30 19.00 15.30

Paddington 2 Metallica: Quebec Magnetic Táta je doma 2 Sedm životů Milada Rodin Přání k mání Vražda v Orient expresu Nádech pro lásku Doma je tady Nepřesaditelný Na shledanou tam nahoře Star Wars: Poslední z Jediů Matky na tahu o Vánocích Můj život cuketky Star Wars: Poslední z Jediů Star Wars: Poslední z Jediů (3D) 18. 12. 19.00 Máma z basy 19. 12. 19.00 Thor: Ragnarok

Z filmu: Špindl 20. 12.

20. 12.

21. 12.

22. 12.

22. a 23. 12.

23. 12.

25. a 26. 12.

25. 12.

26. 12.

27. 12.

28. 12.

29. 12.

29. 12.

30. 12.

30. 12.

10.00 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 15.30 19.00 16.30 19.00

Pohádky pod stromeček Po strništi bos Navždy Jumanji: Vítejte v Džungli Špindl Jumanji: Vítejte v Džungli (3D) Ferdinand Star Wars: Poslední z Jediů Anděl Páně 2 Přání k mání Zabití posvátného jelena Star Wars: Poslední z Jediů Největší showman Největší showman Špindl

Jiří Hlavatý BESEDA S OBČANY 13. prosince 2017 od 17 hodin Kino Vesmír - Trutnov Zadavatel: Hnutí ANO 2011 Zhotovitel: Arpa Tiskárna