Trutnovinky - Magazín říjen 2014 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | Říjen 2014 | zdarma

Není koule jako koule

OBSAH

Editorial Umění v krajině To, že má někdo na zahradě hezky upravené květinové záhony či nějakou tu „vychytanou“ skalku, je vcelku běžná realita. Ojedinělým úkazem však je, že zahradu zdobí dílo renomovaného umělce. Touto cestou jde známý trutnovský podnikatel a mecenáš umění Rudolf Kasper. Ten oslovil sochaře Čestmíra Sušku a nechal si na svou parcelu nainstalovat tři koule vytvořené z kovových odřezků vyřazených cisteren. Koule působí ve spojitosti s okolní krajinou velmi zajímavě, jako kdyby se valily ze svahu. Možná, že někdo namítne: Inu bohatý podnikatel, ten na to má, ale co my, co na to nemáme? Domnívám se, že to není ani tak v penězích, i když i v nich nepochybně také, ale spíše ve vkusu a náklonosti k dobrému umění. Ať je to jak chce, rozměrné koule zahradě sluší, pozvedávají ji z běžně vyhlížejícího prostoru na vyšší úroveň, kultivují ji a dodávají ji punc výlučnosti. Hynek Šnajdar

STRANY 6 - 9 RUDOLF KASPER

STRANY 14 - 18 JAKUB SyNEK

STRANY 26 - 29 LADISLAV KUBEČEK

STRANA 31 Z MUZEJNÍCH SBÍREK

STRANY 33 - 35 MICHAEL KUČERA

STRANY 36 - 38 ŽENy ZA VOLANTEM

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafi ka: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Fotografie na titulce: Miloš Šálek.

inzerce

RARITA

Stalinův pomník na Jiráskově náměstí pomník, aby byl znamením našich díků pro všechny časy. Dáno v Trutnově 9. května l. p. 1946 v první výročí dne našeho druhého osvobození. Místní národní výbor v Trutnově.“

Po 2. světové válce se sovětský diktátor J. V. Stalin (1878–1953) těšil v Československu velké popularitě. Na mnoha místech vznikaly tehdy jeho pomníky a ani Trutnov nechtěl zůstat pozadu. V březnu 1946 bylo na MNV v Trutnově zahájeno jednání o úpravě Stalinova (dnes Jiráskova) náměstí. Měl zde být postaven pomník s bustou J. V. Stalina s využitím podstavce pod bustou Uffo Horna. Již 9. května 1946 proběhlo na náměstí slavnostní položení základního kamene Stalinova pomníku. Toho dne byl do něj vložen pamětní zápis, který vypracoval prof. Karel Horák z trutnovského gymnázia. Zápis zněl: „Na věčnou paměť našeho národního osvobození a vítězství, ke kterému dovedl slavnou Rudou armádu její vrchní velitel generalissimus Josef V. Stalin, a v neskonalé vděčnosti nás živých i budoucích stavíme tento inzerce

Základní kámen pomníku byl položen, ale další práce k jeho konečné realizaci neprobíhaly. V listopadu 1949 se proto Místní akční výbor Národní fronty v Trutnově usnesl doporučit MNV v Trutnově, aby o příštích Stalinových narozeninách v prosinci 1950 již jeho pomník ve městě stál. Rada MNV v Trutnově v listopadu 1949 schválila, že v příštím roce pomník nechá postavit, a to k výročí diktátorových narozenin. Současně rozhodla, aby MNV v Trutnově navrhl zvláštní komisi pro postavení pomníku, které by byla svěřena péče o provedení všech prací, a to až k dokončení a odhalení pomníku v dané lhůtě. Pomník ovšem nakonec postaven nebyl. Zbyl z něj pouze základní kámen, který je dodnes k vidění v severní části parčíku na Jiráskově náměstí. Jedná se o betonový blok o výšce 47 cm. Blok, který je uvnitř dutý, původně zakrývala deska. Dutina uvnitř sloužila jako schránka pro uložení pamětní listiny. Pomník měl být zřejmě proveden ve stejném duchu jako nedaleká busta Aloise Jiráska. A jaká měla být jeho podoba? V Muzeu Podkrkonoší se dochoval sádrový model poprsí J. V. Stalina od trutnovského sochaře Ladislava Faltejska. Pochází z roku 1949 a je dost dobře možné, že právě takto měla Stalinova busta vypadat. Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

RUDOLF KASPER

Koule stvořené sochařem Suškou se „valí“ ze svahu

7 Spadly snad z nebe? Nebo se přes noc přikutálely na zahradu? Nic takového, vše je mnohem prozaičtější. Řeč je o třech kovových perforovaných koulích, kterými si ozdobil svůj pozemek v Jestřebích horách známý trutnovský podnikatel a mecenáš umění Rudolf Kasper. Vznikla tak široko daleko ojedinělá expozice umění ve volné přírodě. Autorem děl je sochař Čestmír Suška, který měl před dvěma lety výstavu Outside/Inside ve Společenském centru Uffo. „Skoro to skutečně vypadá tak, že koule přes noc spadly z nebe,“ usmívá se Kasper. Ve skutečnosti tomu předcházelo setkání se sochařem na jeho trutnovské výstavě, kde si oba padli do oka. Když se pak spojil osvícený podnikatel s významným umělcem, kterému se kvůli přetváření starých vyřazených cisteren v umělecká díla říká velký recyklátor, může vzniknout oboustranně prospěšná spolupráce. „Když tady byl pan Suška poprvé v rámci naši spolupráce na soše Krasavice, která je umístěna inzerce

RUDOLF KASPER

před objektem naší firmy v Poříčí, tak mi řekl, že by mému pozemku slušely koule, které by byly umístěny tak, aby to vypadalo, že se kutálejí ze svahu. Dodnes vidím, jak mu při tom jiskřily oči,“ vzpomíná podnikatel. Slovo dalo slovo, oba muži se domluvili a nápad realizovali. Koule byly přivezeny na pozemek a ukotveny do země, aby nedošlo k samovolnému pohybu. „Když teď koule vidím na té svažité travnaté parcele, líbí se mi nad očekávání ve dne i v noci,“ pochvaluje si uměleckou realizaci Kasper.

inzerce

Dvě menší koule jsou umístěny v ose za sebou na levé straně parcely, největší pak dominuje vyvýšenému místu na svahu. Sochař Suška, člen bývalé proslulé umělecké skupiny Tvrdohlaví, pro investora udělal několik návrhů, z nichž se vybíralo, a tři pak byly odsouhlaseny. Ty koule ani Krasavice by ale nikdy nevznikly, kdyby se oba v Uffu před dvěma lety nepotkali. A jak na díla reagují sousedé? „My se těmi díly nijak nechlubíme, ale když chodím na procházky se psem kolem sousedů, kteří na koule vidí, jsou nadšeni, že tady mají na dohled zadarmo galerii,“ prozrazuje trutnovský podnikatel. Práce s kovem je sochaři Suškovi velmi blízká a je pro něj charakteristická. Před devíti lety se zúčastnil rezidenčního pobytu ve Vermont Studio Center v USA. Tam také začaly vznikat jeho železné věci ze souboru Rezavé květy. „I když jsem vyrůstal jako člověk tíhnoucí k přírodě, který měl předtím k železu odtažitý vztah, v USA jsem ho vzal na milost,“ vrací se do minulosti sochař, který tehdy začal recyklovat staré vyřazené cisterny ze šrotišť. „Vyřezával jsem do nich ornamenty a vyřezané kousky jsem spojoval dohromady. Tak vznikly i koule,“ vysvětlil Suška. Spolupráce s Rudolfem Kasperem vyvrcholila vytvořením osmi a půl metru vysoké nerezové sochy Krasavice, která se stala uměleckou dominantou firmy. Souborem tří koulí na svém soukromém pozemku si Kasper splnil svůj sen. „Líbí se mi sochy ve veřejném prostoru. Ty jsou každoročně instalovány na vybraných místech v Trutnově, a to mě těší. Není ale příliš obvyklé, aby zdobily i soukromé parcely. Myslím, že koule sochaře Sušky velmi dobře zapadají do krajiny a ve spojitosti se světlem vypadají neobyčejně působivě. Mám z nich radost,“ dodal mecenáš umění. Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

Více fotografií prací sochaře Čestmíra Sušky najdete po 10. říjnu na www.trutnovinky.cz inzerce

ANKETA

Máte depresi z podzimu? Vadí vám změna času z letního na zimní? Vilém Fischl, fotograf a podnikatel Depresi z podzimu nemám. Záleží hodně na počasí. Když je hezky a příroda se zbarví, mám podzim rád. Změna času mi vadí. Vždy potřebuji dva až tři týdny na srovnání se. David Kasper, podnikatel Podzimní depresi nemám. Podzim mám jako fotograf rád. Změna času mi nevadí. Paulina Skavova, sochařka Každý z nás pociťuje negativně absenci sluníčka a tepla, přesto i tak má podzimní počasí něco do sebe a je dobré v tom hledat pozitiva. Depresím předcházím a snažím si užívat procházek, projížděk na koni, když je to možné, následně tepla

rodinného krbu. Nicméně změna letního času na zimní je pro mě náročná, asi si nikdy nezvyknu. Walter Elschek, učitel tance Mám rád podzim je pestrobarevný a změna času mi nevadí. Ruda Waypa Novák, autor krajinného umění Z podzimu depku nemám, trpím depkama celoročně. Roční období mám rád všechna. Ta změna mně vadí. Vojtěch Králíček, majitel restaurace Depresi nemám, naopak mám podzim rád kvůli barevné přírodě a vždy se těším na zimu. Změna času mi nevadí, dřívější tma mi dovoluje naopak doma dříve rozsvítit svíčky, protože jsem velký romantik.

inzerce

Filmový klub

Filmový klub Filmový klub Filmový klub

PLACENÝ ČLÁNEK

Nové mamma centrum v Trutnově Již 1. dubna 2015 bude v Trutnově otevřeno specializované mamologické pracoviště s možností screeningu, které zde dlouho chybělo. S MUDr. Petrem Martinovem, který za jeho vznikem stojí, jsme si povídali o tom, jak k tomu došlo. Kdy a proč vznikla myšlenka na zřízení mamma centra v Trutnově? Kdo byl iniciátorem jeho vzniku? Já sám jsem mamologickou poradnu v trutnovské nemocnici vedl od roku 1985. V době, kdy později vznikala takzvaná akreditovaná pracoviště, z toho Trutnov z nějakých důvodů vypadl. Bylo jasné, že druhé největší město v kraji takové pracoviště se screeningovou akreditací potřebuje, protože dojíždět do Hradce Králové nebo do Náchoda bylo pro pacientky nepřijatelné. Protože se ale pojišťovny vzpíraly vzniku nových mamma center, oslovil jsem v loňském roce velké odborné pracoviště Breast Unit Prague v Praze-Hájích s tím, že bychom zavedli úplně jiný model fungování takových pracovišť. Jak to tedy má fungovat? Podstatou je, že by v rámci republiky fungovalo jen několik velkých center, která by měla své „dcery“ nebo „satelity“ v regionech. Paní primářce MUDr. Miroslavě Skovajsové, Ph.D., která je garantkou a iniciátorkou screeningového programu v celé ČR, byla myšlenka velmi sympatická. Na základě společné dohody jsme se rozhodli založit dceřinou společnost Breast United Trutnov, s. r. o., a stejné služby jako v Praze poskytovat v Trutnově. Co mohou občané od centra očekávat? Mamma centra obecně se zabývají specializovanou diagnostikou zhoubných i nezhoubných onemocnění prsou a zpravidla mohou provádět i mamografický screening. To samé bude platit i o trutnovském centru, a to na té nejvyšší úrovni. Dnešní doba digitálních technologií a internetové

komunikace totiž umožňuje, aby screening byl vytvořen třeba v Trutnově, ale jeho popis provedl lékař v Praze. Odborným garantem trutnovského centra tak může být již zmíněná doktorka Skovajsová. Bude mít trutnovské mamma centrum nějaká specifika? Kromě toho, co již bylo řečeno, tedy vysoké úrovně garantované špičkovými lékaři z velkých center, a také nových ultramoderních přístrojů je tady ještě jedna věc. V nově vzniklé budově totiž kromě mamma centra bude i onkologické pracoviště. Tudíž ženy, u nichž se projeví nějaké nežádoucí příznaky, mohou hned v ten samý den zavítat přímo do onkologické ordinace, kde se jejímu problému bude věnovat odborník. Na jednom místě tak zjistí diagnózu i zahájí léčbu. Každé takové zdravotnické zařízení bývá nákladné. Jak se podařilo sehnat peníze? Získali jste nějaké granty či dotace? Jsme soukromé zařízení, náklady šly z našich peněz a z peněz mateřské společnosti Breast Unit Prague Trutnov. O dotace ani o granty jsme nežádali. Cítili jste a cítíte podporu ze strany města? Na základě dopisu, jímž se potvrzuje naše dohoda se společností Breast Unit Prague a rozhodnutí o založení dceřiné společnosti, jsme samozřejmě jednali s vedením města, které nám vyšlo vstříc snad ve všem, co jsme si mohli přát. Už jen tím, že nám odprodalo nemovitost v blízkosti současné polikliniky, kde mohou obě pracoviště vzniknout. Radnice v čele s panem starostou vítala šanci, že takové centrum, které v Trutnově dlouhá léta chybělo, tady vznikne. Chápou, že kvalitní zdravotní péče je výkladní skříní města, protože město, které se dokáže postarat o své občany, je pro bydlení určitě zajímavé. Pan starosta Ivan Adamec se dokonce stane patronem tohoto zařízení.

JAKUB SyNEK

V profiboxu to bude větší válka Má dvě vysoké školy a boxuje. „Snažím se popírat takové ty názory na boxery, že jsme všichni hloupí,“ směje se Jakub Synek. Tenhle třicetiletý tvrďák-sympaťák, co tak trošku připomíná desetibojaře Romana Šebrleho, se rozhodl, že vymění amatérský ring za profesionální. Tréninkové dávky dostával od Karla Kubce, profesionální licenci získal o prázdninách a již brzy boxera BC Loko čeká první zápas. Soupeři se mají na co těšit, aspoň podle toho, co jsem viděl při tréninku. Jakube, kdy naposledy jsi někoho praštil a nestál přitom v ringu? (směje se) Já se mimo ring moc neperu, protože zaprvé je to o zranění, což by znamenalo stopku ve sportovní činnosti, a zadruhé, když člověk dělá nějaký takový sport, tak ví, co může způsobit. Dáváš si pak daleko větší pozor než člověk, který třeba neví a řeže to hlava nehlava. Teď si asi nevybavím konkrétní věc, kdy došlo k nějakému střetu, ale občas se prostě s lidmi nedá rozumně domluvit, a tak je to někdy nevyhnutelné. Ale většinou je to z té druhé strany, že spíš někdo vyprovokuje mě a já se jen bráním. S tvojí figurou bys asi neměl problém se ubránit, viď? Já to opravdu nevyhledávám a jdu radši pryč. Člověk ví, když se to umí, co ta rána potom dokáže. Je lepší se do toho nepouštět. Dneska někomu dáš facku a hned tě popotahují. Je s tím

pak víc problémů než momentálního užitku. Dřív to bylo aspoň chlapský. Když si to někdo chtěl takhle vyřídit, tak se to vyřídilo. Co tě na boxu fascinuje? Líbí se mi, ale lidem se to těžko vysvětluje. Vůbec to není bezduché mlácení, jak si mnozí myslí. Jeden dal sto ran, druhý sto dva, tak vyhrál a oba z toho mají hlavu jako pátrací balón. Tak to není. Box je chytrý sport, kde člověk musí přemýšlet a snažit se být lepší než soupeř. Není v tom žádná pudová agrese, že chci někoho zmrzačit. Však také víc než v jiných sportech většina soupeřů, pokud tam nejsou nějaké osobní antipatie, nemá problém si po zápase podat ruku, být spolu v šatně a v klidu to probrat. Na boxu se mi líbí také to, že byť to vypadá, že se bojuje jen rukama, zatěžuje celé tělo. Zároveň je to jeden z původních olympijských sportů, takže to také o něčem vypovídá. Je to moje životní láska, sport číslo 1.

15 A ty ses do ringu dostal jak? Začal jsem boxovat relativně pozdě. V osmnácti. Paradoxně je zajímavé, že jsem ale začal úplně z jiných důvodů. Hlásil jsem se na vysokou školu na tělovýchovu a potřeboval jsem zvýšit fyzičku. Přišlo mi, že box je na to nejlepší, protože rozvíjí silovou i vytrvalostní složku. Po pár měsících jsem zjistil, že mě to baví a možná mi to šlo o trošku líp než těm ostatní, tak jsem u toho zůstal. Jaká byla tvoje amatérská kariéra? Bylo to takové na houpačce. Měl jsem několik přestávek. Objevily se nějaké zdravotní komplikace. Když jsem se třeba připravoval na republiku, utrhnul jsem si sval na lýtku. Taky mě zlobilo rameno. Nevím to přesně, ale myslím, že v amatérském ringu mám asi kolem padesáti zápasů s tím, že je to tak 35 vítězství a 15 porážek. Já už jsem pak ale tak často nejezdil na turnaje amatérské ligy, od začátku mě spíš víc bavily exhibice a galavečery, kde je to vlastně i taková show. I proto teď to moje směřování do profíků. Člověk se tam delší dobu připravuje na jeden konkrétní zápas, což mi vyhovuje víc, než jezdit každé tři inzerce

týdny po republice. Galavečery si můžeš víc užít, jsou na to dělané. To je důvod, proč přestupuješ mezi profíky? Je to jeden z těch hlavních důvodů. Časová náročnost. Člověk už má rodinu, nedávno se mi narodila holčička, takže i to bere čas, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. A jak to říct, už mám prostě i svůj věk. V amatérech jsou většinou mladí kluci. Když chceš navíc sbírat vyšší zkušenosti, je potřeba boxovat i za nějaký lepší klub, což je zase o dojíždění a čase. Je to prostě něco jiného než být nějaký kmenový boxer velkého klubu. Chceš mi tvrdit, že v amatérech se musí trénovat víc než mezi profíky? To ne. Když chceš něco dělat opravdu na top úrovni, intenzita tréninku je všude stejná. Jde ale o to, že přístup k amatérskému a profesionálnímu boxu je trošku jiný. Vyvíjí se to od stylu boje, délky zápasu, jsou tam takové odlišnosti. Když to však někdo myslí vážně a chce to dělat nejlíp, jak může, tak úsilí je vždy stejné.

JAKUB SyNEK

Co jsi musel změnit? Já bych ještě nejdřív vysvětlil, proč jsem vlastně začal trénovat. V rozhodování mi hodně pomohlo, že jsem se sem přestěhoval a začal jsem chodit boxovat tady ke klukům, ke Karlovi. Viděl jsem, že ten přístup k lidem, kteří chtějí boxovat, tady je. Začali jsme spolupracovat, sedli jsme si, a tak se mi konečně mohla zhmotnit myšlenka zkusit profibox opravdu naplno. Jít do toho za každou cenu jsem totiž nechtěl, protože dělat věci v boxu na půl se nesmí, pak to bolí. Na co jste se museli v tréninku zaměřit? Na silovou část, v té je asi největší rozdíl mezi amatérským a profesionálním boxem. Amatérský box je více méně na údery, na body. Profesionální box taky, ale zároveň je více o síle úderů. Není to o tom, že se tam pinká, ale už to tam lítá. Je to větší válka, když to tak řeknu. A ta rána musí být cítit, což v amatérském boxu tak nevadí, když to není důrazné. Speciální složkou přípravy je sparing. Co přesně boxerovi dá? Je to alfa a omega přípravy. Člověk si tam vyzkouší a otestuje, jestli ten pokrok nabitý trénováním na suchu je znát. Tam teprve poznáš, které věci ještě musíš ladit, které nemusíš, co se zlepšilo, co drhne. Jak moc při sparingu jdou boxeři do sebe? Je to cvičný boj. Většinou ty sparingy nebývají úplně naplno právě z toho důvodu, aby sis vyzkoušel údery, které ještě nemáš úplně zažité. Kdyby se jelo naplno anebo pak v zápase, člověk to tam nevypustí, protože to nemá zadrilované. Je to stejné jako v každém sportovním odvětví. Když si člověk vnitřně nevěří a nemá to tisíckrát inzerce

zopakované tak, že to tam je, v té stresové situaci to prostě neudělá. Kdyby ses měl charakterizovat jako boxer, co bys o sobě řekl? To by byla spíš otázka pro trenéra. Jsou dva typy boxerů. Jedni jsou siloví jako například Lukáš Konečný, který boxuje stylem, že je zabalený ve dvojitém krytu a drtí to tam silou. A pak je druhá skupina, což si spíš myslím, že splňuji já. To jsou techničtí boxeři, kteří se snaží dát a nedostat. Nemusí to být z naší strany až tak drtivý tlak, ale ten tlak je soustavný. Je to právě ten chytrý box, který se mi líbí. Naučil mě to v Hradci můj první trenér pan Patočka. Vyhovuje mi to. Snažím se využívat pohybu. Nepotřebuji se nechat v ringu mlátit, i když samozřejmě někdy je to nevyhnutelné a k té štípané dojde. Na boxu je podle mě krásné, že každý si najde ty svoje silné stránky. Já jsem rychlý a mám oko, tak se snažím z těch situací uniknout. Můžeš prozradit svůj oblíbený úder, jestli ti nevadí, že si to třeba přečte soupeř? To si klidně přečíst může. Myslím, že mám rychlou a přesnou levou ruku, takže levý přední direkt. Ten hodně lidí nemá rádo a polyká jich tam hodně.

17 Co bys chtěl v profiringu dokázat? Razím heslo, že člověk si nemusí klást nízké cíle. Když něco chce, měl by to zkusit. Když se to pak nepovede, tak se to nepovede. Určitě bych se chtěl u nás vyšplhat mezi nejlepší ve své váhovce. V amatérech jsem boxoval do 81 kilogramů, ale momentálně s tím přibráním síly jsem se posunul do 91 kg. Když mi vydrží zdraví a bude to fungovat, určitě bych se nechtěl zastavit a chtěl bych se posouvat dál, až kam jen to půjde. Dostal jsi někdy pořádně „nabančeno“? Když řeknu, že ne, tak to bude vypadat blbě, jako že machruju. Jednou v Praze jsem měl těžký zápas, kde mě trenér stáhnul v průběhu druhého kola, protože mi to nesedlo. Ale vlastně nabančeno jsem nedostal. Ty zápasy, co jsem zatím měl, jsem vždycky nějakým štěstím proklouzl a žádný velký výprask mě zatím nepotkal. Kolikrát jsi měl zlomený nos? I když to nevypadá, tak jenom jednou. Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek

JAKUB SyNEK - narozen 3. července 1981 v Trutnově, odkud se před dvěma roky přestěhoval do Svobody nad Úpou - zadaný, s přítelkyní Janou má čtyřměsíční dceru Adélku - s bratrem Josefem podniká v kamenolomu v Kohoutově - má vystudované dvě vysoké školy tělovýchovu a práva v Praze - za svůj největší boxerský úspěch považuje stříbro z turnaje v Polsku (2010) - jeho další největší zálibou je kynologie, se svými dvěma fenkami Blackie a Diffi se věnuje záchranářství - miluje politiky, sváteční řidiče a akční ceny v supermarketech, nesnáší trenéra při výživném tréninku, svého vlka, když trvá na procházce v pět ráno, a nemá rád, když zůstává nepochopen.

inzerce

Palackého 201 | 541 01 Trutnov Tel. +420 499 813 978 www.chirurgietrutnov.cz

Plastická

chirurgie v Trutnově

Provádíme » kosmetické excize kožních útvarů, korekce jizev » aplikace výplňových materiálů ke korekci vrásek » aplikace botulotoxinu A » estetické zákroky v oblasti obličeje, například plastiky horních a dolních víček, boltců » estetické zákroky na prsou (zvětšení, zmenšení, modelace)

» odstranění převislé kůže břicha a jinde na těle » liposukce

KAREL KUBEC

Z nedostatků udělal přednosti Když se Jakub Synek přestěhoval za přírodou do Krkonoš, párkrát si zašel do trutnovské Sokolovny na trénink místních boxerů. Zjistil, že oddíl tady funguje dobře. Dal se dohromady s trenérem Karlem Kubcem a letos na jaře se společně vydali na půlroční cestu plné dřiny, která skončila získáním licence profesionálního boxera. „Kuba za mnou s tou nabídkou, abych ho trénoval, přišel sám, takže nebylo potřeba ho do tréninku pobízet. Sám chtěl makat,“ pochvaloval si kouč zapálení svého svěřence. Přechod z amatérů mezi profíky s sebou nesl několik změn jak v přípravě, tak v samotném Jakubově boxu. „Viděl jsem tam nějaké věci, které jsem považoval za nedostatky, tak jsem Kubovi řekl, že z nich uděláme jeho přednosti,“ pravil trenér Kubec. „Potřebovali jsme zvýšit množství úderů a celkově větší aktivitu, soustředěnost, tvrdost, sílu i výbušnost. Tu sice měl, ale potřebovali jsme, abychom docílili větší razance,“ dodal. V repertoáru Synkových úderů zaměřili pozornost na pravý přední hák. Třicetiletý boxer ho doposud v boji hodně omezoval. „Museli jsme na něm zapracovat, aby to byl opravdu kopanec, že když ho dá, tak to ten zápas rozhodne,“ řekl Karel Kubec. Důležitá je určitě i technicko-taktická část boje, ale v profiboxu se více nosí právě tvrdost úderu. „V přípravě jsme mohli využít zázemí trutnovských strongmanů, kde mají klády, pneumatiky a další věci, které nám pomohly zvýšit Kubovu sílu,“ přiblížil Karel Kubec. Do tréninku zařadil i moderní trendy současné doby naproplast_148x52,5mm_tisk_krivky.pdf zpevnění celého těla. 1 11.7.2014 15:36:53

Zatímco v amatérech, kde se boxují kratší kola, se zápas odvíjí především v anaerobním prahu, což znamená, že člověk musí být opravdu rychlý a dynamický, tak v profesionálním boxu už je nutné soustředit se i na aerobní složku čili vytrvalost. „Museli jsme to skloubit. Hodně nám v tomto směru pomohlo soustředění v Ústí, kde se boxovalo dvanáct kol po třech minutách,“ řekl Karel Kubec. „Brali jsme to jako test, jak na tom Kuba je, a zjistili jsme, že dobře,“ usmál se trenér. Na severu Čech Jakub Synek zároveň absolvoval fyzické testy a zdravotní prohlídky, po kterých mu byla vydána profilicence. Teď už se jen čeká, až mu promotér Lukáš Konečný sežene do ringu prvního soupeře, k čemuž by mohlo dojít někdy v polovině října. Obstojí trutnovský boxer v profiringu? „Uvidíme, jací budou soupeři. Je to taky o tom boxerském štěstíčku. Kuba je ale připravený dobře,“ pronesl trenér Karel Kubec, jenž si v Ústí pro změnu udělal profesionální licenci rozhodčího. Trutnovský oddíl BC Loko tak má rázem profíky dva. Michal Bogáň

inzerce

Průhledné fungování naší země? Prostě na to dohlédneme.

Jiří Hlavatý EY Podnikatel roku 2013

Trut n

na 11. říj 10. - 14 20

6. října 9. října

6. října 16:30 - TruTnov - národní dům host Andrej Babiš 6. října 18:30 - Dvůr Králové n. l. - Hankův dům host Andrej Babiš 7. října 17:00 - ÚPice - Městský sál

volby do senáTu

8. října 13:00 - ŠPinDlerův Mlýn - hotel centrál 8. října 16:00 - HosTinné - Františkánský klášter 9. října 16:00 - vrcHlABí - náměstí s hudební skupinou vrchlabský dixieland

Prosadit profesionalitu v politice je cesta, jak změnit stát, na který chceme být hrdí. Kandidatura na senátora je pro mě velká výzva a pocta.

www.jirihlavaty.cz | www.facebook.com/anobudelip

VÝSTAVy V TRUTNOVĚ Muzeum Podkrkonoší EDyTA KULLA: TŘI CyKLy VÝSTAVA UMĚLECKÝCH VITRÁŽÍ Výstava působivých vitráží na překvapivá témata od polské umělkyně Edyty Kully z Jeleniej Góry. Autorka je absolventkou oboru navrhování skla na Akademii výtvarných umění ve Vratislavi. V Polsku vede kurzy skla a vitráže, spolupracuje též s architekty při výtvarných řešeních exteriérů a interiérů budov. Expozice potrvá do 9. listopadu. KELTOVÉ VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH Dlouhodobá expozice představuje unikátní pohled do života keltského obyvatelstva na území východních Čech v době od 5. století před naším letopočtem do přelomu letopočtu. K vidění jsou archeologické nálezy z nejvýznamnějších východočeských lokalit, ale také repliky keltských předmětů, oděvů a zbraní. Expozice potrvá do 4. ledna 2015. SAMOTNIA 2014 KRKONOŠE Z OBOU STRAN Výstava uměleckých fotografií pořízených v Krkonoších na boudě Samotnia v létě 2014 v rámci polsko-českého projektu Učitelé a žáci - Slavnosti negativu. Žáky byli například Tereza Červená, Roman Dula, Eva Kešnerová či Miloš Vrba. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 2. října od 17 hodin. Expozice potrvá do 2. listopadu. PROMĚNy TRUTNOVA OBJEKTIVEM KARLA HyBNERA Výstava připomíná stavební proměny Trutnova v posledních čtyřiceti letech, zachycené objektivem fotoaparátu fotokronikáře Karla Hybnera. Unikátní snímky zachycují rozsáhlé demolice objektů na předměstích i v historickém středu Trutnova v 70. a 80. letech. Na výstavě bude připomenuta také rozsáhlá výstavba i proměny města po roce 1989. Vernisáž bude ve čtvrtek 9. října v 17 hodin, expozice potrvá do 9. listopadu.

Galerie města JIŘÍ JOHN: OBRAZy, KRESBy, GRAFIKA Výběr z umělcovy tvorby je další z řady akcí, které Galerie města připravuje ve spolupráci s histori-

kem umění Jaromírem Zeminou. John například vytvořil s Václavem Boštíkem památník židovských obětí nacismu v Pinkasově synagoze v Praze. Jako grafik a kreslíř se výrazně projevoval i v ilustracích, třeba v knize básnických próz Františka Halase Tvář rodné země. Expozice potrvá do 18. října. BOHUSLAV TOŠOVSKÝ: FOTOGRAFIE Cyklus výstav věnovaných tvorbě trutnovského fotografa Bohuslava Tošovského se završí třetí akcí - autorovou volnou tvorbou. Jeho snímky dnes mají jak hodnotu dokumentární - představují zmizelou podobu našeho města - ale jsou cenné i po umělecké stránce. Výstava je přístupná v pracovní dny městského úřadu, potrvá až do 28. listopadu. KRAKONOŠOVA ZAHRÁDKA Výstava kreslířů, ilustrátorů a autorů českého komiksu, kteří se už etablovali jako uznávaní tvůrci v uvedeném oboru. Pojítkem jejich prací bude téma Krakonoše. Jádro výstavy bude ale tvořit volný výběr z dosavadní tvorby. Kromě místního rodáka a hvězdy českého komiksu Jiřího Gruse, budou vystavovat i další vynikající autoři. Vernisáž se uskuteční ve středu 29. října v 17 hodin. Výstava potrvá do 20. prosince.

Galerie Uffo BARBORA BÁLKOVÁ: ŠIKMOPLOCHA Prezentace nejnovějších prací fotografky a všestranné umělkyně. Pracovní název „rozprostřeno“ souvisí s aktuálním rozpoložením autorky a jejím tématem: vzpomínky na dětství, na osoby jí blízké. Vznikl díky tomu intimní cyklus fotografií a objektů. Expozice potrvá do 21. října.

Stará radnice VÝSTAVA SPOLKU PODKRKONOŠSKÝCH VÝTVARNÍKŮ Expozici tvoří obrazy tvořené různými technikami, fotografie, skulptury kamenné i ze dřeva, keramika, dílka tvořená paličkováním a další díla. Vystavuje všech 22 členů spolku, který si v letošním roce připomíná 25 let od svého založení. Výstava trvá do 5. října.

PROGRAMy KIN Trutnov 1. 10. 1. a 2. 10.

10.00 19.00

3. a 4. 10. 3., 4. a 5. 10. 5. 10. 6., 7. a 8. 10. 9. 10.

16.30 19.00 16.30 19.00 19.00

10. a 11. 10. 10., 11. a 12. 10. 12. 10. 14. a 15. 10. 16. 10.

16.30 19.00 16.30 19.00 19.00

17. a 18. 10.

16.30

17., 18. a 19. 10. 19. 10.

19.00 16.30

21. a 22. 10. 22. 10. 23. 10. 24. a 25. 10. 24., 25. a 26. 10. 26. 10.

19.00 10.00 19.00 16.30 19.00 16.30

inzerce

Za kamarády z televize 6 Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil (1. 10. ve 3D) 7 trpaslíků Equalizer 7 trpaslíků (3D) Místa Nymfomanka, část I. - režisérská verze Dům kouzel Anděle všedního dne Dům kouzel (3D) Labyrint: Útěk Nymfomanka, část II. - režisérská verze Letadla 2: Hasiči a záchranáři Drákula: Neznámá legenda Letadla 2: Hasiči a záchranáři (3D) Dřív než půjdu spát Dvanáct měsíčků O koních a lidech Škatuláci Soudce Škatuláci (3D)

28. a 29. 10. 30. 10. 31. 10. 31. 10.

19.00 19.00 16.30 19.00

Zmizelá Divoké historky Winx club Výchozí bod

Dvůr Králové 1. a 2. 10. 4. 10. 5. 10. 4. a 5. 10. 7. 10. 8. a 9. 10. 10. a 11. 10. 14. 10. 15. a 16. 10. 18. 10. 19. 10. 18. a 19. 10. 21. 10. 22. a 23. 10. 25. 10.

19.00 17.30 17.30 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 19.00 17.30 17.30 20.00 20.00 20.00 14.45

25. a 26. 10. 27. 10. 28. 10. 28. a 29. 10. 30. 10.

20.00 17.30 10.00 20.00 20.00

Parádně pokecal 7 trpaslíků (3D) 7 trpaslíků Dřív než půjdu spát Chlapectví Equalizer Andělé všedního dne Století Miroslava Zikmunda Labyrint: Útěk Dům kouzel (3D) Dům kouzel Lepší teď než nikdy Zoran, můj synovec idiot Nejhledanější muž Česká filharmonie ŽIVĚ: Antonín Dvořák - Z nového světa Drákula: Neznámá legenda Želvy Ninja Splněná přání Intimity Výchozí bod

PLACENÝ ČLÁNEK

Garance opravdové střechy

S termokamerou ušetříte

a předejdete závažným problémům

Nejen staré domy či byty, ale mnohdy i novostavby se mohou potýkat s problémy, které nelze na první pohled odhalit. Pokud však nejsou diagnostikovány včas a nejsou řešeny, jejich závažnost narůstá a opravy jsou nákladnější. Aby se takovým potížím předešlo, je výhodné kontrolovat stavby za použití termokamery, která nedostatky spolehlivě odhalí. Přibližně rok ji má ve svém arzenálu renomovaná trutnovská společnost GOS CZ, s.r.o. Ta se zaměřuje zejména na montáž a opravy střech, hydroizolatérství či opláštění budov a termokameru využívá jako doplňkovou službu. „Diagnostika budov pomocí termokamery patří k nejmodernějším preventivním způsobům, jak předcházet problémům, které se mohou velmi prodražit,“ uvedl technik firmy Bohumil Baumrt. Termokamery jsou velmi efektivní a rychlý nástroj

pro kvalitní diagnostiku staveb jako například vyhledávání tepelných mostů ve střešních konstrukcích, vlhkostí zdiva, vzduchové infiltrace, detekce nedostatečné izolace a podobně. „Toto zařízení vidí to, co lidské oko vidět nemůže. Proto doporučujeme termokameru jako preventivní nástroj ke včasné diagnostice závad a poruch. Kamera ukáže slabiny, my navrhneme řešení a je na stavebníkovi nebo majiteli nemovitosti, jak k nim přistoupí.“ řekl přípravář firmy Michal Machata. Více na www.trutnovinky.cz a www.gostu.cz

Inze

WWW.SDRUZENIPROTRUTNOV.CZ

volte

, a t s ě m a t i r e p s “ o . r t s P „ o n a n t s ě m a z v yšší

v o n t u r T o ní pr

e ž u r Sd Inzerat_sdruzeni_A5.indd 1

s podporou hnutí

STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ 18.09.14 12:15

NA MASÁŽI U LADISLAVA KUBEČKA

Maséřina je dřina

aneb Proč si nevidomý neužívá invalidního důchodu

O hendikepu už jsme v Trutnovinkách kdysi psali. Poznatky a životní zkušenosti nevidomého maséra se nám ale povedlo získat až nyní. Ladislav Kubeček (37) se o ně podělil s neuvěřitelným optimismem. „Hendikep přece není na překážku. Taky chci vydělávat peníze, být v kontaktu s lidmi a něco v životě dokázat,“ říká. V trutnovské Pasáži, kde má masérskou místnost hned vedle kadeřnického salónu, mě vítá podáním ruky. „Dobrý den, pojďte dál,“ třese mi pravicí. Pro zdravého člověka jde o běžný rituál. Ani já sám si v tu chvíli neuvědomuji, že pro nevidomého je to zásadní okamžik. „Podání ruky je velmi důležité, můžu si udělat počáteční obrázek, koho mám vlastně před sebou. Je ale zvláštní, že hodně lidí, když ke mně přijdou poprvé, mi ruku nepodají, i když já podání ruky nabízím. Jako by se báli vyjádřit kontakt,“ vysvětluje. Masérna je malá, účelně vybavená. Lehátko je blízko stěn a skříní, poličky nejsou přeplněné desítkami lahviček a doplňků. Je potřeba mít vše po ruce a přitom být v těsném kontaktu s člověkem na lehátku. V místnosti není moc

světla. Není tam úplná tma, ale číst noviny by při tom šeru určitě nešlo. Napadá mě, jak si vlastně slepý „prohlédne“ pacienta. „Zeptám se ho, jaké má problémy. A nechám ho mluvit. Podle hlasu odhadnu, jestli je starší, nebo mladší. Když se položí na lehátko, prvními doteky zjišťuju, zda je větší či menší postavy. Třeba podle toho, jak má velká záda. Je to o zkušenostech,“ přiznává. Jasně, největší zkušeností je praxe. Takže se položím na lehátko, nechám se trochu namasírovat a u toho samozřejmě vyfotit. Redaktor v akci. Kdy už jsem tady… Ale jak se vlastně Láďa masérské techniky naučil, když je na vlastní oči neviděl? „Teorii z přednášek jsem si nahrál na

diktafon a pak přepisoval do Braillova písma. Při praktické výuce mi učitelka řekla: Tady polož ruce, udělej špetičku a takhle to budeš dělat. Když jsem to dělal špatně, švihla mě přes prsty pravítkem. Byla holt trochu hrubšího zrna,“ směje se. Při praktických cvičeních studenti tvořili trojice tak, aby v ní byl vždy aspoň jeden zdravý. „Jeden ukazoval, druhý masíroval a třetí ležel. Krásně to fungovalo, při tom se nevidomému předvedlo, kam a jak má ruce položit a na jaké svaly se zaměřit. Byla to perfektní škola,“ chválí. Jakmile si lehnu na stůl, přichází chvíle ticha. Přemýšlím, čím začít konverzaci. Téma se ale nabízí samo. I když lidé vědí, že je Láďa nevidomý, mají ostych se s ním bavit. „Říkám, ať se nebojí mluvit o čemkoliv. Někteří jsou zaražení, nevědí, jak se chovat. Jako by čekali, že budu dávat najevo svoje problémy, a jsou překvapení, že se s nimi bavím normálně a jsem v pohodě,“ zdůrazňuje. Když se stane, že pacient dlouho mlčí, zkusí Láďa osvědčené fígle. „Začnu se zajímat o jeho problémy. Nevěřil byste, jak rychle lidi roztají. Začnou se normálně bavit a nakonec řeknou, že jim u vás bylo dobře, a cítíte i z tónu v hlasu, že odcházejí spokojení nebo uvolnění.“ Slovo si na chvíli bere Láďova sestra Martina. „Jde spíš o to, jak jsou odvážní. Někteří se na rovinu zeptají, co se ti stalo. Jiní ale odvahu nemají a pak se ptají všude okolo, třeba i mě. Vždycky jim říkám: Tak se zeptejte rovnou jeho!“

inzerce

KUPON NA SLEVU

% 14

Kupon pla� na koberce a PVC na prodejně do 31. 10. 2014. Vyjma akčních cen.

Koberce PVC Matrace Stropní kazety Laminátové podlahy Vinylové podlahy Zaměříme Přivezeme Položíme ®

TRUTNOV - HORNÍ STARÉ MĚSTO Horská 135, nad Kauﬂandem Tel.: 499 733 349 po-pá: 9- 18, sobota: 9 - 12

www.kobercekk.cz

NA MASÁŽI U LADISLAVA KUBEČKA Masérovi s hendikepem takové otázky totiž nepříjemné nejsou. Odpovídá na ně denně. „Kdo mě pak pozná trochu víc, ví, že mi nevadí ani sranda. Je mi mnohem sympatičtější, když se šprýmuje a bavíme se naprosto přirozeně. Vtípky k tomu patří. Třeba když řeknu pacientovi: Tak já se na vás kouknu!“

každou cenu další nedostatek zakrýt. „Kamarádka mě upozornila, že to je špatně. Lidé stejně poznají, že dobře neslyším. Musel jsem překonat sám sebe, chvíli mi to trvalo. Vyrovnat se sám se sebou, to je boj. Dnes už nemám problém požádat, jestli by člověk mohl větu zopakovat nebo mluvit zřetelněji.“

Zpočátku měl ale nechuť přiznat, že ještě ke zrakové vadě má i zhoršený sluch. Snažil se za

Platí, že slepý masér je lepší než zdravý? Není to mýtus? „Velký rozdíl v tom nevidím. Narazil

NEJSEŠ Ty BLBEJ? Jednou v Červeném Kostelci mě zastavil starší pán a spustil: „Nejseš ty blbej?!?“ Ptám se ho: „Proč?“ A on mě doslova šokoval: „Já na tvým místě bych si užíval invalidního důchodu a byl bych doma. A ty tady lítáš, pořád se za něčím honíš. Nejseš sám proti sobě?“ Tak jsem mu rázně řekl: „Pěkně děkuju! Nemá člověk taky v životě nějakou zodpovědnost a cíl něco dokázat? Přece můžu být užitečný a přitom můj život může mít nějaký smysl. Proto práci beru, že je to kontakt s lidmi, člověk má nějaký cíl něco dokázat, vydělat peníze a přilepšit si.“

jsem na zdravého maséra, od kterého jsem se mohl učit spoustu věcí. Spíš bych řekl, že se pozná, kdo tu práci dělá srdcem. A je jedno, jestli má nebo nemá nějaký hendikep. Maséřina je totiž pořádná dřina. Když máte odmasírovat deset lidí za den, to pak pěkně bolí ruce a záda,“ říká Láďa. Moje odpočinková dvacetiminutovka pomalu končí. Nejradši bych usnul, jak mi bylo příjemně. „Usnutí při masáži? To je pro maséra nejlepší vizitka. Důkaz, že člověk se natolik odevzdal masérovi a bylo mu v jeho rukou tak dobře, že usnul. Měl jsem jednoho člověka, který mi usínal vždycky,“ přiznává Láďa. No jo, co když ale masírovaný neusne? Jak se pozná, jestli je spokojený? „Napoprvé se to většinou nepozná. Spíš to ukáže čas. Jestli zákazník přijde příště znova a co vám řekne. Když přijde podruhé, potřetí, tak se můžete

Masíruje v Trutnově a Červeném Kostelci. Mezi městy cestuje autobusem. Chtěl jezdit vlakem, ale… „Po práci při cestování většinou usnu. V autobuse to není takový problém, když si na chvíli zdřímnu a proberu se, můžu se někoho zeptat, kde jsem, abych věděl, kdy vystoupit. Ale ve vlaku už se mi stalo, že jsem byl v kupé úplně sám, nikdo nebyl při ruce. Ani průvodčí. Bylo to hodně nepříjemné.“ Už opouštím masérský stůl, oblékám se a odcházím. Namasírovaný, redakčním kolegou vyfotografovaný a spokojený. Spojil jsem práci s odpočinkem. Ještě než se rozloučím ve dveřích, napadá mě, jaké asi má Láďa životní cíle. „Rád bych si jednou vybudoval finanční nezávislost. Kdo by ale něco takového nechtěl, že? Rád bych cestoval, baví mě to. Rád jezdím na dovolenou po Evropě. Líbilo by se mi mít vlastní byt, zatím jsme v podnájmu. A maséřinu dělat pro radost. Ne deset a víc lidí za den, ale třeba jen dva až tři,“ dodává Ladislav Kubeček. Loučíme se stejně jako při přivítání podáním ruky. Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek

LADISLAV KUBEČEK - narodil se 23. listopadu 1976 - vystudoval Evangelickou akademii v Náchodě, obor odborný pečovatel - od roku 1996 pracuje jako masér, živnostníkem je od roku 2000 - má masérské salóny v Trutnově a Červeném Kostelci - provádí kromě „klasiky“ i masáže lávovými kameny, havajskou masáž či baňkování - je ženatý, žije v Červeném Kostelci

inzerce

domnívat, že je spokojený.“ Láďův příběh je o to pestřejší, že navzdory hendikepu začal podnikat. „Spousta lidí mě přesvědčovala, že to budu mít jako soukromník jednodušší. Jenže já nevěděl, jestli to zvládnu. Nakonec se kolem mě nabalilo několik správných lidí, mám podporu v rodině, takže se mi daří celkem dobře,“ přiznává.

Otevírací doba: Po - Pá 8,00 - 18,30 hod So 8,30 - 13,00 hod

Změna v kavárně Atrium, od října je nekuřácká! Vyhlášená trutnovská kavárna Atrium na pěší zóně v Horské ulici (nad restauraci No 1 a pod pizzerií La Piazza) připravila pro zákazníky řadu novinek. Tou největší je, že od 1. října je kavárna nekuřácká. „Kvůli zakouřenému prostředí nám v zimě spousta lidí odcházela jinam. Rozhodli jsme se jít s dobou, a kavárnu už nyní provozujeme jako plně nekuřáckou. Doufáme, že si k nám v tomto období najdou cestu i ti, kterým vadil právě cigaretový kouř,“ věří majitel kavárny Robert Vondráček. Pozvánkou do čistého a upraveného prostředí jsou rovněž dlouhá léta oblíbené dorty, skvělé domácí koláče a nyní nově i čerstvé bagety. „Jako novinku připravujeme výborné domácí limonády a jiné dobroty. Naši kavárnu jsme ale hlavně postavili na výborné kávě a na profesionálním, ale téměř domácím přístupu obsluhujícího personálu,“ zdůrazňuje majitel. Mimochodem, už jedenáct let provozuje kavárnu prakticky se stejným pracovním kolektivem. Kuřáci, kteří rádi chodí do Atria, ale smutnit nemusí. I když už nemohou dovnitř se zapálenou cigaretou, je pro ně kavárna stále přístupná. „Pro kuřáky máme venku samozřejmě připravený kuřácký koutek, kde si budou moci zapálit,“ dodal Vondráček. Doufám, že Vám změna naší kavárny v nekuřáckou udělá radost a zároveň věříme, že nám zachovají přízeň i stálí zákazníci z řad kuřáků. V kavárně, nebo na našem eshopu www.italskakava.eu je také možno zakoupit zrnkovou kávu značky Lavazza, Bristot, Illy, Segafredo a Hausbrandt. Placený článek

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Model sochy Krakonoše, která málem stála v Trutnově V červnu 1948 se v Trutnově uskutečnila výstava prací akademické sochařky Františky Stupecké (1913–1995). K vidění zde byla mimo jiné i studie sochy Krakonoše. Ta se zalíbila výboru, který na rok 1949 připravoval v Trutnově velkolepou Krkonošskou výstavu. Výbor došel k názoru, že by tato socha mohla stát na výstavě a po jejím skončení by byla umístěna na veřejném prostranství ve městě. Přesvědčil proto Místní národní výbor (MNV) v Trutnově, aby si její zhotovení u Stupecké v lednu 1949 objednal. Ta za ni požadovala 100 tisíc Kčs, což nepředstavovalo zase tak velkou částku, uvážímeli, že to bylo před měnovou reformou. Na Krkonošské výstavě se socha nakonec vůbec neobjevila. Dne 21. července 1949 se v Trutnově sešla speciální komise, aby pro ni našla ve městě vhodné umístění. Vycházela z údajů, že socha o rozměrech 250x250 cm, zhotovená z pískovce nažloutlé barvy, bude představovat letícího Krakonoše s rozevlátým pláštěm. Jelikož skulptura umožňovala prakticky jen pohled zepředu, tak se jako nejideálnější místo pro její umístění ukázal vyvýšený prostor v dnešní ulici Na Struze napravo od domu čp. 30 (pozdější poliklinika). V červnu 1950 již byla socha hotová a MNV v Trutnově proto požádal Svaz československých výtvarných

umělců v Hradci Králové o vyslání komise pro posouzení sochy deponované v pražském ateliéru F. Stupecké. Teprve po jejím schválení mohla být převezena do Podkrkonoší. Do Trutnova se ovšem pravděpodobně nikdy nedostala. Kam se poděla, je prozatím záhadou. Není bez zajímavosti, že v horní části Jeleního příkopu v areálu Pražského hradu najdeme sochu „rozevlátého“ Krakonoše od F. Stupecké. Je z hořického pískovce a pochází z roku 1957. Nápadně se podobá soše, která měla původně stát v Trutnově. Toto tvrzení lze podpořit 32 cm vysokým modelem sochy Krakonoše z pálené hlíny, uloženým ve sbírkách Muzea Podkrkonoší. Údajně pochází z roku 1949 a jeho autorkou je právě F. Stupecká. Pravděpodobně se ale jedná o její studii, vystavenou v roce 1948, kterou MNV v Trutnově koupil a následně předal do sbírek muzea. Ondřej Vašata inzerce

Moderní strojírenská firma Kasper Kovo s.r.o. zaměřená na zpracování plechů a finálních výrobků z nich hledá pro posílení svého týmu pracovníky na pozice v případě vašeho zájmu zašlete strukturovaný životopis na níže uvedenou kontaktní adresu. Mgr. Bc. Dagmar papíková, personální manažer Kasper Kovo s.r.o., Žitná 476, 541 03 Trutnov

TEL.: MOB.: mail: web:

+420 – 499 827 163 +420 – 731 192 923 d.papikova@kasperkovo.cz www.kasperkovo.cz

Konstruktér znalost aJ podmínkou Svářeč Svářeč tlakových nádob Brusič Pracovník technické kontroly Vedoucí prodeje tuzemsko Lakýrník v mokré lakovně Lakýrník v práškové lakovně Vedoucí směny v práškové lakovně Strojní zámečník - montáž Operátor výroby na černé svařovně Skladník plechů

MICHAEL KUČERA

K malování mě nakopla trojka z výtvarky Kvůli malování pověsil profesi číšníka na hřebík a rozhodl se změnit od základů svůj život. Před čtyřmi lety odcestoval do Londýna, kde se usadil. Trutnovský rodák, malíř Michael Kučera (33) má jasno: chce se stále zdokonalovat v malování a svým uměním se i živit. Je hostem Spolku podkrkonošských výtvarníků a na jeho výstavě ve Staré radnici v Trutnově visí dva jeho obrazy. Pocházíte z Trutnova. Kdy a proč jste se rozhodl odejít do Londýna? Ta volba byla vyvolaná tím, že jsem chtěl změnit profesi. Vyučil jsem číšníkem v Hronově se zaměřením na hotelnictví. Od ukončení školy jsem se tomu věnoval, ale ta práce pro mě byla fyzicky i psychicky náročná. Proto jsem chtěl změnit svůj život a před čtyřmi lety jsem se odstěhoval do Londýna. Mám tam kamaráda, který pracuje s interiérovými designy a hodně mi pomohl. Zpočátku jsem pracoval v restauraci, abych si vydělal nějaké peníze. Věnoval jsem se intenzivněji malbě a začal si vytvářet vlastní styl. Jak vás tam přijali? Lidský přístup je tam lepší než v Čechách. Tamní lidé jsou mnohem otevřenější. Je to multikulturní velkoměsto se spoustou národů. Nikdo nikomu v ničem nebrání a snaží se tam novým lidem pomáhat. To mě nadchlo. Díky tomu jsem překousnul i nepříjemné počasí. Samozřejmě někteří

rodilí Angličané jsou trochu namyšlení, ale není to nic zásadního. Jste malířem takříkajíc na plný úvazek, nebo vás živí něco jiného? V červenci jsem definitivně ukončil práci v gastronomii a osamostatnil jsem se. Hodně maluji, získal jsem v Londýně agenta, který se mi snaží pomoci v umělecké cestě. Předpokládám, že začnu vystavovat a bude to práce na plný úvazek. Na částečný úvazek ještě pracuji ve firmě kamaráda, jak už jsem zmínil, který se zabývá interiérovými designy. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Jsem ale optimista. Vaše tvorba na první pohled souvisí s estetikou surrealismu. Je to tak, nebo je to jen takový volný vliv? Dříve jsem se snažil malovat v surrealistickém stylu, ale měl jsem rád i abstrakci. Hrozně rád si hraji s barvou, kombinuji je a hledám v barvě

inzerce

MICHAEL KUČERA

hloubku. Začal jsem spojovat abstraktní malbu se surrealistickou. Našel jsem si svou vlastní cestu a osvojil si techniku. Nic nekopíruji, jen se snažím sledovat díla jiných autorů, abych zjistil, jak malíř toho či onoho dosáhl. Řekl bych, že se věnuji abstraktnímu surrealismu. Odvíjí se ve vaší malbě nějaký příběh? Vycházím z toho, že chci dělat originální díla, aniž bych někoho napodoboval nebo kopíroval. Mou snahou je tvořit pozitivní obrazy. Moje přítelkyně má ráda barvy a přivedla mě k tomu, abych se barvám více otevřel. Příběh v obrazu je, vytvářím ho postupně. Někdy mám koncept, jindy to vychází z experimentu. Snažím se, aby v obrazu byla hloubka, dýchal životem a aby tam ten příběh opravdu byl. Děláte si předtím, než vezmete do ruky štětec, nějaké skici? Dříve jsem si je dělal, ale teď už jedu naostro, nebo si na plátno předkreslím to, co mám v hlavě. Jsem zastáncem názoru, že umění má vycházet přímo z člověka. Bez skic to jde více ze mě, vyprodukuji něco, o čem jsem nevěděl, že to v sobě mám. Podařilo se vám v Anglii prodat nějaký obraz? V Anglii se mi něco prodat podařilo, ale více prodávám v Čechách. Je tady několik lidí, kteří jsou mými obdivovateli a chtějí mít ode mě kolekci. Pár lidí jsem už svými díly obšťastnil. Mám z toho dobrý pocit. Ve skutečnosti ale nerad prodávám obrazy. Chtěl bych je spíše ukázat lidem, aby se moje dílo dostalo do jejich povědomí, vytvářet něco jiného, než ostatní umělci. Bylo kreslení a malování vaší zálibou od dětství, nebo jste k němu přišel později? Nikdy jsem malbu nestudoval, jsem samouk. Asi nejvíce mě nakoplo, když jsem na základní škole dostal trojku z výtvarné výchovy. Možná to byl ten hnací motor, že to musím změnit, a začal jsem na sobě více pracovat. V hronovské hotelové škole se ve čtvrtém ročníku naskytla možnost zúčastnit se Náchodské Prima sezóny. Přihlásil jsem tam tři obrazy a byly vystavené, což mě potěšilo. To byl myslím opravdový začátek mých výtvarných aktivit. Kdo z výtvarníků měl na vás zásadní vliv? Od počátku to byl Salvador Dalí, což je z mé tvorby patrné. Jeho styl, detaily, stínování i barevné kombinace mě fascinují. Studuji ho patnáct let.

inzerce

Vracíte se do Trutnova? Vracím se velmi rád, ale vzhledem ke vzdálenosti Londýna je to těžké a přál bych si sem jezdit častěji. Když mám ale příležitost, do Trutnova jezdím, jak to jen jde. Jste hostem aktuální výstavy Spolku podkrkonošských výtvarníků, který má 25 let. Kdo vás pozval? Moc mě potěšilo, že jsem byl pozván. Mojí dlouholetou kamarádkou je členka spolku Karolína Hrušková. Protože ví, že maluji obrazy, řekla mi o Spolku, došlo ke kontaktu a dostal jsem příležitost s ním jako host vystavovat. Jsem šťastný, že mám po třinácti letech vystavené obrazy v Trutnově. Co si myslíte o tom, že parta regionálních umělců drží čtvrtstoletí pohromadě? Je to úžasné a skoro neuvěřitelné. Moc jim fandím. Jak se vám jeví jejich tvorba? Měl jsem možnost jejich práce vidět už při instalaci výstavy. Díla jsou žánrově pestrá, osobitá a originální. Každý z těch dvaadvaceti výtvarníků si drží svůj osobitý styl, nikdo nikoho nekopíruje, jde si svou cestou a přitom Spolek drží pohromadě jako jeden celek. To je myslím pozitivní. Nestýská se vám v Londýně po domově? Londýn i Trutnov jsou nádherná města. Kdybych měl dost peněz na to, abych se mohl živit jen malováním, tak bych se stoprocentně rád vrátil. J et ad y n ád her ně,m iluji s vér od iště. Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek MICHAEL KUČERA - narozen 3. července 1981 v Trutnově - vyučil se v Hronově číšníkem pro hotelový provoz - jako výtvarník se věnuje malbě - je svobodný - zasnoubil se s přítelkyní Monikou - žije čtyři roky v Londýně

Restaurace Kravín a penzion Čertova bouda jsou ideálním místem pro pořádání firemních akcí: team building, vánoční večírky, firemní oslavy + možnost využití bobové dráhy v areálu Kalná Voda 7, 542 23 Mladé Buky email: gastro@areal-mladebuky.cz tel. 721 613 144 | www.areal-mladebuky.cz

4. října 2014 Slavnosti

vína

burčáku přes den • prodej • degustace vín spojená s večeří

ZAJÍMAVOST

Lenka, Lenka a Lenka. Tři ženy za volantem Ženy za volantem jsou na českých silnicích běžnou záležitostí. Už jsme si na ně zvykli. Většina řídí osobní auta. Některé to ale „dotáhly dál“. Ne, nemyslím tím nažehlené manažerky v oktávce nebo podnikatelky ve čtyřkolkách. Myslím tím řidičky autobusů. Jejich počet pomalu, ale jistě stoupá. Vidíte je nejen v Trutnově, ale i v okolních městech a obcích. Jezdí na trasách městské hromadné dopravy i na linkách do Krkonoš. Nestěžují si a řízení autobusu si k mému překvapení chválí. „Mě ta práce baví a naplňuje,“ říká jedenatřicetiletá Lenka Hádková z Trutnova, která více než půl roku jezdí na linkách Trutnovské autobusové dopravy. „Můj sen to přímo nebyl, ale řízení mě táhlo odjakživa. Kromě silné motorky mám řidičák skoro na všechno. I na traktor,“ přiznává. Dva a půl roku jezdila s kamionem, ale dlouhé cestování a jen málo dnů strávených doma ji přiměly poohlédnout se po něčem jiném.

Ve Dvoře Králové nad Labem jezdí dvaačtyřicetiletá Lenka Šedivá na linkách městské hromadné dopravy společnosti Osnado. „Už dva roky a tři měsíce. Chtěla jsem řídit autobus už od mých dvanácti let. Dá se říct, že to byl můj dívčí sen,“ uvádí. Opustila tak nudnou kancelářskou práci v pojišťovně, udělala si řidičák a stala se první řidičkou autobusu ve Dvoře Králové. „Prostě průkopnice,“ směje se. Ze stejného města je i třiačtyřicetiletá Lenka Svobodová. Za volantem linkových autobusů ji můžete vidět už jeden rok a osm měsíců. „Přiměla mě k tomu vlastně životní situace. Šitím

37 jsem coby vyučená švadlena vydělávala jen malé peníze. Když se naskytla příležitost na změnu, neváhala jsem a udělala si řidičák na autobus. A musím říct, že zatím mě to ježdění baví. Ale kdo ví, třeba jednou budu tvrdit, že toho mám plný zuby,“ hlásí. Až potud byly příběhy tří dam rozdílné. V názorech na naše silnice, české řidiče a místní cestující se ale moc neliší. Stačí se zeptat, jestli je snadné jezdit po českých silnicích? „Rozhodně ne! To přece víte sám! Jel jste se někdy podívat do Janských Lázní na ten tankodrom?“ ptá se Hádková. „Nejhorší byla silnice ve Vítězné, teď ji naštěstí předělali. A Třebihošť je taky hodně děravá,“ tvrdí obě Lenky ze Dvora. Lichotivé není ani hodnocení řidičů. „Ti ostatní vás prostě moc nerespektují. Prudké brzdění, nedání přednosti při vjíždění z vedlejší na hlavní, při odbočování ani nevyhodí blinkr. Musíte být pořád ve střehu,“ zdůrazňuje Hádková. A s kolegyněmi si opět notuje - za vše zřejmě může spěch. „Od toho se vše odvíjí. Chodci vám třeba inzerce

skočí před autobus na přechodu. Měli by si zkusit, jaké to je takhle nečekaně najednou zastavit autobus plný lidí,“ myslí si Hádková. Kritika míří i na cyklisty. „Ti nás pořád překvapují a dávají nám hodně zabrat. Neznají předpisy, klidně si například vlítnou do kruháče a je jim jedno, že tam mám přednost já,“ hlásí Šedivá. „Zrovna včera jela jeptiška jednosměrnou proti mně,“ připomene Svobodová.

ZAJÍMAVOST inzerce

Lenka Hádková

Lenka Šedivá

Ale největší nešvar, který znají všichni autobusáci, se odehrává u zastávek. „Ostatní řidiči vás nepustí ze zastávky a ještě to doprovodí sprostým gestem,“ krčí rameny Lenka Svobodová. „To je pravda, ale není to každý den stejné. Někdy se mi to stane třeba desetkrát v jeden den, a někdy ani jednou. Ale rozhodit se takovými věcmi nenechám. Házím je za hlavu,“ říká Šedivá. Všechny tři dámy přitom denně v průměru najezdí odhadem kolem dvouset kilometrů, někdy i víc. Dostáváme se k cestujícím. Dnes se vozí modernějšími autobusy, ale napadá mě otázka, zda jsou pořádní a čistotní, nebo se to s nimi táhne jako s bordeláři z dob dávno minulých? „Odpadky a nepořádek se najdou vždycky, ale žvýkačky už na sedadla nelepí,“ tvrdí Hádková. Kolegyním ze Dvora Králové ale cestující zase až tak čistotní nepřijdou. „Stále všechno při starém. Vše odhodí, jak a kde se jim to zrovna hodí,“ lamentuje Šedivá.

Lenka Svobodová

chlapa. Vynadat mužskýmu se bojí, ale sprdnout ženskou, to jo. Ale těch je málo,“ tvrdí Svobodová. Kritika se ozve spíš výjimečně. „Lidi nadávají třeba kvůli čekacím dobám, když mají autobusy navazovat na vlaky. Ale za to vlastně ani nemůžeme, když jezdíme přesně podle našich jízdních řádů,“ zdůrazňuje Šedivá. Zadobře jsou řidičky s kolegy ve svých firmách. „O autobusech si řekneme jen to nejnutnější. Jinak se bavíme o běžných věcech. Vše je na pohodu,“ směje se Hádková. A co když je potřeba na autobuse něco opravit? „Když to nejede, zvednete telefon a zavoláte dispečera. Jinak vám kolegové s ostatními věcmi ochotně poradí, to je možná jedna z ženských výhod,“ říká Svobodová. „S autobusy je to dnes stejné jako s auty. Většinu toho už dnes neopravíte,“ tvrdí Šedivá. Sama přitom často jezdí i s menším autobusem pro nějakých 30 až 35 cestujících. „Říkáme mu prskolet nebo prcek.“ Ale skutečné svezení je podle všech tří velkým autobusem. „U nás máme nové autobusy, hezky se projedete, je to perfektní,“ hodnotí Hádková.

A jak vlastně cestující reagují na ženy za volantem? Většinou kladně. V tom se autobusačky shodnou. „Občas někdo ohrne jakoby nos, ale víc je těch lidí, kteří jsou spokojení, rádi nás vidí a pokud nás třeba znají, „Jasně, že s velkým se jezdí líp. tak nám fandí a podporují nás. Je z něj lepší výhled a je to mnoTo potěší,“ přiznává Šedivá. hem pohodlnější,“ doplňuje „Podle toho, jak se chováte k Šedivá. „Je pravda, že když se lidem, tak se chovají oni k vám,“ někde potkáme s náklaďákem, konstatuje Hádková. „Myslím, tak ten většinou vycouvá,“ že někdy si na ženskou jako dodává Lenka Svobodová. řidičku dovolí spíš než na Pavel Cajthaml

Pravidelné sobotní hudební večery

NOVINKA

i o víkendech !

65,-

otní ery

5,-

PLACENÝ ČLÁNEK

ROSA – ARCHITEKT Manželé Martina a Michal Rosovi jsou architekti, kteří jsou páteří mladého trutnovského ateliéru ROSA – ARCHITEKT. V projektech rodinných domů, které navrhují, se snaží s klienty naplánovat vše do nejmenších detailů. Svým klientům nabízí komplexní přístup, který zahrnuje vše od výběru pozemku a vyřízení potřebných povolení, přes podrobnou prováděcí dokumentaci s rozpočtem, návrh interiérů, pomoc při výběru dodavatele až po autorský dozor ukončený kolaudací stavby. Jaký typ klientely využívá vaše služby? Martina: Každý klient je jiný, což nás na tom baví. Pokud mají naši klienti něco společného, pak je to především to, že chtějí svůj čas trávit tím, co je na projektu baví a část odpovědnosti a většinu starostí přenést na někoho jiného. Nehledají jen projektanta, hledají partnera na celou dobu přípravy a realizace domu. Jak dlouhé je vaše působení na jednom projektu? Michal: Projekční práce od studie po prováděcí dokumentaci s rozpočtem trvá obvykle deset až dvanáct měsíců. V tom jsou i veškerá povolení. Vlastní výstavba rodinného domu trvá něco přes rok a pak je ještě potřeba nějaký čas na doladění interiérů. Takže s jedním klientem strávíme tak dva až tři roky. Cena takové služby však musí být vyšší, než je obvyklé? Martina: Cena projektu samozřejmě odpovídá rozsahu a kvalitě služeb. Je pravda, že na počátku spolupráce s novým klientem není lehké vysvětlit, proč je cena oproti běžným zvyklostem vyšší, ale daří se nám to a hodně nám pomáhají i reference, které již máme. Většina klientů nakonec pochopí,

Foto: rosa-architekt.cz

že se jim kvalitní příprava před vlastní realizací vyplatí, že plynulost a úspornost výstavby, eliminace víceprací a kontrola nákladů za to stojí. Peníze, které do projektu vložíte, se vám v průběhu výstavby vrátí. V poslední době projektujete a realizujete domy i mimo Trutnovsko. Co vám to přináší? Michal: Jsme Trutnováci, žijeme a pracujeme tady, takže preferujeme práci v našem regionu, ale abychom udrželi kvalitu našich projektů bez kompromisů, museli jsme začít brát práci dál od Trutnova. Martina: Je to pro nás zajímavá zkušenost a také reflexe, jestli to opravdu děláme dobře, jestli se ještě v něčem nemůžeme zlepšit. Porovnáme se s jinou konkurencí. Jaké jiné zajímavé zakázky kromě rodinných domů jste dělali nebo děláte? Michal: Zkušenosti z nerealizované rekonstrukce kina Vesmír jsme zúročili v projektu kina Jitřenka v Semilech. Zajímavé byly projekty rozhledny na Hnědém Vrchu a Galerie Draka v Trutnově. Loni jsme dokončili rekonverzi bývalého pivovaru ve Vrchlabí a svačinárnu v horní stanici lanovky na Černou Horu. Nyní se oba moc těšíme na altán pro botanickou zahradu v pražské Troji.