Trutnovinky - Magazín říjen 2015

kulturně-společenský magazín | Říjen 2015 | zdarma

cesta rodokmenu

OBSAH

Editorial

Dobrodružná cesta za stromem života

Módní vlna nebo opravdový zájem? Asi oboje. Pátrat po svých dávno nežijících předcích, po původu, kořenech a rodu stojí za to. Disciplína tvořící strom života se jmenuje genealogie čili rodopis. V říjnovém magazínu o cestě za svým rodem vypráví Jan Fiebinger z Trutnova, který po ní kráčí už patnáct let a cíl je v nedohlednu. Je to totiž nikdy nekončící proces. „Dnes je to trochu móda, ale to je dobře. Aspoň budou lidé znát svoji minulost,“ myslí si.

Mnozí rodopisní pátrači tajně doufají, že některý z předků byl šlechtic nebo dokonce král. Znalec genealogie Roman Reil, ředitel Státního okresního archivu v Trutnově, si ale myslí, že narazit na „modrou krev“ je téměř nemožné. Ti, kdo se vydají na pouť hledání minulosti, se sice musí obrnit trpělivostí, čeká je však vzrušující odměna.

Hynek Šnajdar

STRANy 8 - 9 ROMAN REIL

STRANy 10 - 11

STRANy 26 - 28 POŘÍČÍ MINULOSTI

STRANy 32 - 33 UFFO OBRAZEM

STRANy 36 - 38 KLÁRA TEICHMANNOVÁ

STRANy 40 - 42 ROSA - ARCHITEKT

KNIHA RODOKMENŮ

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Obálka: foto - Miloš Šálek

inzerce

3

4

strom života

Co je genealogie neboli rodopis?

Genealogie je pomocná věda historická a její název pochází z řeckého slova génos = rod. Zabývá se hlavně lidskými jedinci a jejich vzájemným vztahem, který vyplývá z jejich rodového původu. Studiem genealogie je možné sledovat rodové vazby, ale také například dědičné nemoci, stěhování obyvatel, porodnost a další informace.

Velmi populární, hlavně ve středověku, byla například panovnická nebo šlechtická genealogie.

V poslední době je na vzestupu občanská genealogie. Hlavním cílem genealogie je vytvoření rodokmenu - stromu života, který zahrnuje všechny mužské potomky mužů, kteří rodem pocházejí z manželství zakladatele rodu. Velmi často bývá proveden v grafické podobě košatého stromu.

Vedle rodokmenu je možné vypracovat i tak zvaný rozrod, který zahrnuje veškeré potomstvo určitého páru.

Genealogie je věda, která pomáhá poznat nejen nás samotné, ale hlavně naše předky. Pomáhá zjistit, odkud pocházíme, čím se naši předci živili, na co umírali. Ukotvuje nás do určitého prostoru, do konkrétní společnosti a k dalším lidem. Učí nás poznávat sama sebe prostřednictvím našich předků.

Jak pátrat po svých předcích Při zjišťování předků rodu se postupuje obecně vždy od přímých současných známých předků k těm neznámým, od přítomnosti do minulosti.

Badatel nebo zájemce o studium rodu je však postaven při pátrání po předcích před několik

zásadních a problematických momentů. Jednak je to jazyk, kterým jsou starší archivní materiály psány. Většinou se sice hlavně ve vnitrozemí setkáváme s češtinou, ale velmi často hlavně v pohraničí také s němčinou a ve starších dobách i s latinou. Mnoho archivních pramenů je rovněž psáno písmem, které je pro dnešního čtenáře nečitelné. Jedná se o tak zvaný kurent (odborně zvaný jako německé novogotické písmo), kterému se učili žáci ještě do roku 1941.

Důležitým momentem rodopisce před samotným zjišťováním a bádáním po předcích je jeho příprava teoretická. Je proto žádoucí znalost genealogických termínů, jazyků, piktogramů, pomocných věd historických nebo archivních pramenů. Na začátku je nutné se seznámit s příslušnou literaturou, které je v současnosti dostatek a shromáždit informace z rodinných archivů o přímých předcích například z rodných, oddacích nebo úmrtních listů. Poté je možné se vydat do příslušných archivů (okresních, oblastních, zemských nebo do Národního archivu).

Ze všech archivních pramenů jsou nejdůležitější pro rodopisce matriky narozených, oddaných

5 a zemřelých, které byly na území našeho státu psány na základě rozhodnutí Tridentského koncilu, ale fakticky se objevují až počátkem a v průběhu 17. století. Tyto matriky jsou postupně digitalizovány a velmi často již bývají připravené k nahlédnutí prostřednictvím webových stránek archivů.

Vedle matrik pak existuje a je dochovaná celá řada dalších pramenů, které mohou rodokmen doplnit a obohatit, ať už to jsou například sčítací operáty ze sčítání obyvatel (u nás probíhá každých 10 let), pozemkové knihy, soudní spisy (hlavně dědické), katastry, soupisy obyvatel, inzerce

snubní protokoly, městské knihy a další.

V poslední době pomáhá při zjišťování původu i moderní lékařská metoda rozboru DNA, která dovede určit, z které části světa pocházejí předci konkrétního jedince. Roman Reil, foto: Miloš Šálek

inzerce

ANKETA

Jak byste reagoval(a) na informaci, že pocházíte z královského rodu?

Václav Staněk ředitel úřadu práce Zřejmě bych přemýšlel o tom, jestli je to skutečnost nebo výmysl. Nic by se u mě nezměnilo a na současnost by to nemělo žádný vliv. Nebo bych si řekl, že jsem šlechtického původu, sehnal bych si hrad či zámek a přestěhoval se tam. To myslím samozřejmě v nadsázce a žertu. Určitě bych o tom z hlediska předků přemýšlel, ale nic by se v mém životě nezměnilo.

Denisa Minaříková servírka Ty vole! Okamžitě bych zavolala kamarádkám. Asi by mi chvíli říkaly, že se jsem se zbláznila a že to bude dobrý, ale přesvědčila bych je u vína, na které bychom na oslavu hned vyrazily. Nick na facebooku bych si změnila na královna Dendule a zaplatila bych si trenéra golfu. Tajně bych doufala, že na mě někde v královských kruzích čeká dvojče prince Williama.

Jitka Libřická ředitelka základní školy Největší radost by měla dcera, že je malá princezna. Život by mně to asi nijak nezměnilo.

Zřejmě bych ale začala pátrat po svých předcích. Pokud by mně nějaký královský předek neodkázal hrad nebo zámek, dál bych chodila do školy. Měla bych dobrý pocit, ale do práce bych chodila dál.

Jaromír Kratochvíl silový trojbojař Sehnal bych si korunu na hlavu a přestal bych chodit do práce.

8

ROMAN REIL

Pátrání po předcích je nekončící příběh

Zájem o historii měl už v základní škole. Od toho byl už jen krůček k pátrání po předcích, k čemuž přispělo vyprávění babičky. Roman Reil, ředitel Státního okresního archivu v Trutnově, se v genealogii, čili v pomocné vědě historické vyzná a dokáže o ní poutavě vyprávět.

Může se genealogii věnovat každý?

Pokud se tím zabývá laik, musí zvážit, zda má dost času a peněz. Pokud je movitější, může si nechat rodokmen vypracovat. Pátrání má samozřejmě svá úskalí. Naráží to v mnoha případech na němčinu nebo kurent, což je německá obdoba novogotického kurzivního písma. To člověka nemine. Dále to vyžaduje znalost pomocných věd historických.

Je možné absolvovat kurz, historici a archiváři mohou tento obor studovat na vysoké škole.

Proč se snaží lidé pátrat po svých předcích. Zajímají je jejich kořeny nebo je to móda?

Móda to samozřejmě trochu je. Zjišťuje se totiž, že data jsou dostupná, že rodokmen může dělat

kdokoliv. Není to věc jen nějakého exkluzivního kroužku lidí. Navíc běží v televizi pořad Tajemství rodu, kde své rody představují známé osobnosti. To určitě lidé sledují. Každý člověk se o rodokmen zajímá, odkud pocházel, zda náhodou nebyl někdo v rodě aristokrat, ve většině případů ne, na co předci umírali, jaká je dědičnost chorob.

Touha pátrat po své minulosti, odkud jsme, kde máme kořeny, je pochopitelná.

Kde jsou nejpřínosnější zdroje při pátrání po předcích?

Genealogové, kteří se věnují rodokmenům, využívají archivy a v nich sbírky matrik. Originály matrik jsou vyňaty z jednotlivých farních úřadů.

V oblastních archivech jsou uloženy stovky

9 a tisíce matričních knih. Matriky se u nás začaly vést po Tridentském koncilu. Dobře dochovaný materiál sahá do počátku 17. století. Když genealog vyčerpá všechny informace z matrik, může se vydat do starých pozemkových knih či různých katastrů. Úžasný zdroj informací, který se příliš nevyužívá, jsou dědické a pozůstalostní spisy, kde se lze dozvědět, jak byl člověk movitý, co měl za majetky a podobně. O člověku se dá nalézt všechno od jeho narození až po jeho úmrtí včetně jeho studií a zaměstnání. Zdrojů je velké množství. Lze jít do muzeí, za pamětníky, na hřbitov.

Je to nekončící příběh.

Jaké kroky musí tedy zájemce o strom života podniknout?

Zcela určitě by si měl doma v rodinném archivu udělat pořádek, vytáhnout staré rodné i úmrtní listy a další dokumenty. Do třetího až čtvrtého kolena se dá vše zjistit doma a na tomto základě je možné vytvořit prvotní jednoduchý rodokmen.

Pak je třeba se vydat do archivu nebo pátrat podle skenů archivů na internetu ve zdigitalizovaných matrikách.

Zabýváte se tímto oborem dlouho?

Zájem o historii a předky jsem měl už na základní škole. Babička byla Němka a než německy se s ní nedalo mluvit. Já jsem se jejím prostřednictvím dostal ke kurentu a němčině. Babičku jsem vždycky rád zpovídal a zajímalo mě, odkud pocházíme.

Myslím si, že právě to je důležité, to předávání informací z generace na generaci.

Co jste se dozvěděl o svých předcích, kam jste se dokázal propracovat?

Naše rodina byla docela obyčejná a pochází ze Dvora Králové nad Labem. Předci se tam objevili inzerce

v 17. století a myslím, že přišli z okolí Vrchlabí a Lánova, kde se to příjmení při sčítání lidí podle víry z roku 1651objevuje. I ve starých pozemkových knihách města Vrchlabí z roku 1536 příjmení figuruje, ale nemám to ještě propojené se Dvorem Králové. Při tom pátrání jsem se tedy dostal do roku 1650.

Kolik času jste pátrání věnoval?

To nejde přesně říci. Když při bádání po jiných věcech narazím na moje příjmení, udělám si kopii nebo poznámku. Že bych se tím ale nějak systematicky zabýval, to tedy ne. Rodokmen dávám dohromady od doby, kdy mně babička povídala o předcích. To se datuje ke konci sedmdesátých let.

Co vás nejvíce překvapilo?

Spíše než mě, tak mého tátu v sedmdesáti letech překvapilo, že jeho otec, tedy můj děda, byl podruhé ženatý s babičkou a oni o tom vůbec nevěděli. V každé rodině jsou podobné příhody a tajemství.

Využíváte kromě archivu také internet?

Ano, je to důležitý zdroj informací. Jak se všechno digitalizuje, tak se databáze dostávají postupně na internet. Údaje přibývají velmi rychle.

Je vzdálená minulost rodu dobrá pro budoucnost?

Ono se říká, poznej svoji minulost, abys nedělal chyby v budoucnosti. Myslím si ale, že je to důležité pro ukotvení člověka, aby věděl, kam patří, kde žili předci, kteří něco budovali, smáli se a brečeli.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

10

ZAJÍMAVOST

Rodové dokumenty rodiny Fiebingerů Z Trutnova

Údaj z pozemkových knih o dědictví Simona Fiebigera je nejstarší nalezený záznam o rodině Fiebingerů

Anna a Robert Fiebigerovi s prvními dvěma dětmi v Meziměstí u Broumova roku 1893

Kopie výučního listu ševce Ferdinanda Fiebigera ze Šumperka

Průkaz totožnosti Anny Černíkové. Protože byla Češka nemusela linie rodiny Fiebingerů do odsunu a zůstala v Čechách

11

Rodný list Roberta Fiebigera

Originální oddací list Roberta a Anny, rozené Černíkové

Dobové mapky Rudoltic u Lanškrouna s vyznačenými domy, kde bydleli Fiebigerové a snímky ještě stojících domů

Robertova vojenská fotka

12

JAN FIEBINGER

Nejlepší zdroje jsou nejstarší žijící členové rodiny „Pocházíme z rolnických nebo sedláckých rodů. Moji předci byli zemědělci, statkáři a chalupníci,“ řekl Jan Fiebinger z Trutnova, který už patnáct let sestavuje rodový strom. Při tom zjistil, že jeho předkové pocházejí z Rudoltic nedaleko Lanškrouna. Protože Fiebingerové, nebo také Fibigrové či Fibigerové byli německého původu, většina byla po roce 1945 odsunuta nebo mnozí spáchali sebevraždu. Janova rodina byla smíšená, tak se jí odsun jako zázrakem vyhnul.

Kdy a proč ses rozhodl pátrat po svých předcích?

Naše rodina měla rodokmen na plátně, které měl u sebe můj děda. Ukazoval mi ho a říkal: Toto je náš rodokmen. Je ale v němčině a neuměli jsme ho přečíst. Zhruba před dvanácti lety se u nás objevila vzdálená sestřenice mého táty. Svěřila se, že tento rodokmen mají doma v originále. Nechal si ho někdo z předků udělat, aby mohl v německém protektorátu pracovat na určitém postu. Musel mít úředně doloženo, že není Žid. Máme tedy zpracovaný rodokmen tři generace dozadu.

Na té plachtě, co máme doma, je napsáno, že to můj děda opsal z originálu. Když jsem dal kopii originálu vedle toho, co máme doma, zjistil jsem, že v jednom údaji je chyba. Bylo to divné, protože děda byl berní úředník a puntičkář. To byl myslím iniciační okamžik, abych se o náš rodokmen začal vážně zajímat.

Kam jsi chodil pro rady?

Bohužel jsem žádného rádce neměl. Jsem v tomto směru totální samouk a musel jsem si vše sám zjišťovat. Pomalu jsem si dával dohromady, jak mám pátrat dál.

Který zdroj považuješ za nejpřínosnější?

Nejlepší zdroje jsou nejstarší žijící členové rodiny. Dobré je vzít mobil a na záznamník si nahrát svědectví starších členů rodiny.

Vytáhnou při tom z paměti věci, o kterých si mysleli, že už je zapomněli. To je skutečně skvělý zdroj.

Co tě hnalo vpřed, zvědavost, dobrodružství nebo touha se něco dozvědět?

Všechno. Jeden ze zásadních impulsů byl, že mi táta jednou oznámil: Mám sestřenici v Broumově, ale desítky let jsme se neviděli. Vyrazili jsme společně za ní. Její rodiče už nežili a vy-

chovávala ji babička. Měla celou složku po dědovi Fiebingerovi.

Vytahovala postupně z krabice domovský list, průkazku k průchodu demarkační čárou, žádost o zvýšení platu o 1 korunu 20 haléřů, originál rodný list, oddací list… Když jsem měl v ruce přes sto let staré dokumenty, polilo mě horko a už mě to nepustilo.

Odkud tedy pochází tvoje rodina?

Pocházíme z Rudoltic nedaleko Lanškrouna. Obec má svoji kroniku v německém jazyce a ta je uložena v archivu v Ústí nad Orlicí. Do Rudoltic jsem jel také s tátou. Měli jsme domluvenou schůzku s tamní starostkou.

Vyptávali jsme se starých lidí, zda nepamatují Fiebingerovy z doby druhé světové války, ale nepochodili jsme. Pak jsme jeli na hřbitov a tam jsme narazili na dva hroby Fiebingerových.

Starostka nám sdělila, že před

no e, aby vypadal jako Němec.

Přejmenoval se tedy na Fibiger.

Jeho syn se vyučil na dráze a šel stavět železnici na Broumovsko.

Tam se oženil s Češkou. To manželství bylo smíšené, tak nedošlo k odsunu.

Kam ses až dostal?

Když v roce 1945 odsouvali Němce, tak spousta z nich spáchala sebevraždu, což byla i většina Fiebingerů. Další museli odejít. Proto mám příbuzné v Rakousku, v Mnichově v Německu, dvě rodiny v USA a jednoho příbuzného ve Švýcarsku, s nímž jsem v intenzivním kontaktu. Ve svém pátrání jsem se dostal do roku 1738, ale nejstarší dohledaný dokument o našem rodu, který mám, je z roku 1671. Švýcarský příbuzný tvrdil, že je z Rudoltic a jeho předek prý byl učitel. Začal jsem pátrat a zjistil jsem, že jsme pokrevní příbuzní. Tenkrát nebyly matriky, všechno spravovali kněží na farních úřadech, kteří údaje zapisovali do farních kronik. Z těch se dá leccos vyčíst. Co však je ještě důslednější, jsou peníze.

Důkladně se zapisovaly daně, pozemkové knihy a podobně.

Tam jsou konkrétnější a přesnější záznamy. S pomocí toho Švýcara jsme se dostali ještě o tři generace dál.

Zaznamenal jsi nějakou pikantní rodovou historku?

Měl jsem strýce, jmenoval se Ferdinand Fiebinger, který byl v první světové válce. Já jsem pravděpodobně vypátral, kde padnul. Vsadil jsem na to, že existují skupiny lidí, kteří se zabývají první světovou válkou.

Po babičce, když umřela, zůstal mezi jinými věcmi dopis, který psala moje prababička z Úpice na frontu mému pradědovi Antonínu Fiebingerovi, což byl Ferdinandův bratr. Píše mu tam mimo jiné, že v těchto dnech panu učiteli zemřela dcera na tuberkulózu. Na konci dopisu stojí, že Ferdinand má novou adresu. Našel jsem člověka z Jičína, který se zabývá první světovou válkou a poprosil jsem ho o zjištění té adresy, abych ho mohl vypátrat. Jak se ale vojáci přemísťovali, tak ta adresa byla mobilní. Pokud jsem se chtěl posunout dál, musel jsem znát datum. Už jsem nad tím zlomil hůl, když jsem si uvědomil, že vodítkem může být přibližné datum smrti dcery učitele v Úpici. Jel jsem tam a našel datum úmrtí té holky. Podle data se zjistilo, že ta adresa se v té době nacházela v průsmyku na severu Itálie. Probíhaly tam tenkrát na podzim 1914 tvrdé boje a zřejmě tam všichni Rakušané včetně Ferdinanda Fiebingera padli.

Říkal jsi, že jako zázrakem nebyla vaše větev odsunuta.

Jak to?

Většina Fiebingerů byla odsunuta. U nás se stalo to, že jeden můj předek se oženil do Šumperka a dělal tam boty. Brzy ale, asi ve třiceti letech umřel. Měl jediného potomka, který odešel do učení do Vídně. Oženil se tam, a aby to nevypadalo, že je přistěhovalý Čech, tak si do příjmení Fibigr, jak jsme se původně jmenovali, přidal písme-

Jak dlouho trvalo sestavení rodového stromu?

Dělám na tom už patnáct let.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

inzerce

deseti lety do Rudoltic přijel Němec, který tvrdil, že jeho rodina pochází odsud a ty dva hroby jí patří. Zaplatil na deset let dopředu udržování hrobů.

Dostali jsme na něj kontakt a je to skutečně předek naší rodiny.

14

ARCHIVNÍ POKLAD

Unikátní Maloúpská kniha rodokmenů faráře Krska

Státní okresní archiv vlastní unikátní Maloúpskou knihu rodokmenů. V průběhu šesti let ji vypracoval farář Alois Krsek, který žil v obci v letech 1891 až 1904. Kniha velkého formátu v obyčejných tvrdých deskách hnědé barvy sotva dává tušit, co zajímavého skrývá. Na celkem 60 stranách a třech volných velkých listech obsahuje rodokmeny rodin, které před zhruba 100 lety obývaly horskou obec Malá Úpa.

15

Podle ředitele archivu Romana Reila osídlení obce úzce souvisí s těžbou dřeva a hornickou činností. „Císař Ferdinand I. ve snaze získat co nejoddanější stoupence pro nejvyšší úřady, povolával do Čech cizí šlechtice a odborníky (horníky, dřevaře a další)

z Rakouska a Itálie. Korutanský šlechtic a hornický specialista Kryštof Gendorf, který byl v roce 1530 jmenován horním hejtmanem, a po něm císařský trutnovský lesmistr Kašpar Nus z Raigersdorfu povolávali odborníky z Korutan, Štýrska a Tyrol. Byla to jedna z dalších kolonizač-

16

ARCHIVNÍ POKLAD a sešvagření, ale také o výtvarném nadání a smyslu pro pořádek,“ uvádí ředitel archivu.

ních vln, která zasáhla oblast Krkonoš,“ vysvětluje Reil.

V roce 1556 dorazilo do Krkonoš 30 dřevařů z Tyrol a v roce 1567 se přistěhovalo dalších 300 tyrolských osídlenců.

Se jmény tyrolských, korutanských a štýrských přistěhovalců se můžeme setkat i v Krskově knize. „Vypracované a nakreslené rodokmeny jednotlivých usedlých rodin v Malé Úpě svědčí nejen o farářově prozřetelnosti a opatrnosti, aby nedocházelo k pokrevnímu příbuzenství

Jak prozradil farář v úvodu knihy, jeho dílo nemá pouze sloužit ke znázornění pozvolného vývoje a růstu obce Malá Úpa, ale měla být hlavně informací duchovním správcům o příbuzenských poutech a možnosti jejich snadného vysledování. Protože pro Malou Úpu tehdy platil dispens ohlášek, byla většina rodin tak rozvětvena, že zřídka přicházeli snoubenci, kteří nebyli více či méně pokrevně příbuzní. Obvykle o tom nevěděli a duchovní správce musel starostlivě prohlédnout všechny matriky a prozkoumat původ snoubenců. V matrikách se však toho v této souvislosti mnoho nenašlo, protože byly v Malé Úpě vedeny teprve od roku 1784. „Je proto nutné sestavit souvislost jednotlivých rodin podle nejstarších matrik až k roku 1718. Jednotlivé rodiny jsou označeny odlišnou barvou a vyznačeny stránky, kde je možné jednotlivé rodiny najít. Římské číslice a písmena nám říkají, kde se nachází hlavní rodina. Arabské číslice označují listy, na kterých jsou jakoby naroubovány.

Pokud byla rodina pro jednu stránku velká, je rozdělena, což naznačují ulomené větve.

Odřezané větve znamenají buď bezdětnost, nebo odstěhování. Děti posledních potomků jsou většinou zakresleny jednou větvičkou, aby mohl můj nástupce popřípadě dále namalovat čtvereček nebo kroužek. Nákresy jsou vedeny až do roku 1901. Tímto rokem jsem ukončil obrovskou práci,

které jsem věnoval plných šest let svých volných chvil. Když nebudou stromy (rodokmeny) vypadat pěkně, nevysmívejte se mně, nejsem totiž žádný umělec a tato práce nemá být potěchou pro oko, ale má sloužit praktické věci,“ napsal v úvodu své knihy rodokmenů farář Krsek.

Přestože se autor knihy nepokládal za umělce, každý, kdo se s touto krásnou publikací setkal, nedal zapravdu faráři Aloisi Krskovi. „Kniha rodokmenů Malé Úpy je také malým uměleckým dílem,“ potvrdil ředitel trutnovského archivu, který upozornil, že Maloúpská kniha rodokmenů je jedinou knihou tohoto druhu uloženou ve

inzerce

Státním okresním archivu v Trutnově. „Je nejen dokladem tvořivého ducha faráře Aloise Krska, ale také významným pramenem badatelům,

kteří přicházejí do badatelny Okresního archivu v Trutnově, aby pátrali po svých předcích,“ dodal Roman Reil.

Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

kulturní program Kino Vesmír promítá: 1. 10.

2. 10.

2. a 3. 10.

4. 10.

4. 10.

5. a 6. 10.

7. 10.

7. 10.

8. 10.

9. a 10. 10.

9., 10. a 11. 10.

19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 10.00 19.00 19.00 16.30 19.00

11. 10.

13. a 14. 10.

15. 10.

16.30 19.00 19.00

16. a 17. 10.

16., 17. a 18. 10.

18. 10.

20. a 21. 10.

22. 10.

23. a 24. 10.

23. 10.

24. a 25. 10.

25. 10.

27. a 28. 10.

29. 10.

30. a 31. 10.

30. a 31. 10.

16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00

Amy Uuups! Noe zdrhnul Everest Mune - Strážce měsíce Everest (3D) Kurýr: Restart Za kamarády z televize Marťan Marťan (3D) Hotel Transylvánie We are your friends - párty začíná Hotel Transylvánie (3D) Laputa Takovej barevnej vocas letící komety Pan Wilsonov Pan (3D) Purpurový vrch Marguerite Pixely Muž na laně (3D) Muž na laně Barbie Rock´n Royals The Program: Pán legendy Love Mrkáček Bill Celebrity s.r.o.

Výstavy v Trutnově: Muzeum Podkrkonoší KARA - GIGANT ČESKOSLOVENSKÉHO KOŽEŠNICKÉHO PRŮMYSLU Expozice o historii zpracování kožešin v Trutnově, která sahá až do 16. století. K vidění jsou dobové fotografie továrny i provozu, výrobky Kary a propagační materiály. Potrvá do 15. listopadu.

Galerie města ZDENĚK LHOTSKÝ: SKLO ELIŠKA LHOTSKÁ: ŠPERK Prezentace jednoho z nejvýznamnějších českých umělců uvedeného oboru Zdeňka Lhotského.

Expozici doplňují unikátní umělecké šperky z rukou jeho dcery Elišky Lhotské. Potrvá do 17. října.

Výstavní prostor městského úřadu SLAVOMIL DOLENSKÝ: ROZHLEDNY Šedesát fotografií našich nejzajímavějších rozhleden, které pořídil autor a člen zdejšího Fotoklubu KDÚ. Potrvá do 20. listopadu.

Expozice v ulicích

20141114_proplast_148x52,5mm_tisk_krivky.pdf 1 14.11.2014 Marťan

inzerce

SOCHY V TRUTNOVĚ STEFAN MILKOV Pieta, Opilý Anděl, Astrální tělo, Corpus angelicus a Compact Disc - sochy Stefana Milkova, zakládajícího člena skupiny Tvrdohlaví, na veřejných prostranstvích v centru Trutnova 8:20:37 a na Dolní promenádě.

19

PLACENÝ ČLÁNEK

Koupelnový ráj i v Trutnově

Pardubická firma MARO s.r.o., obchod a projekce, je ryze česká společnost, která se zaměřuje na prodej sortimentu v oboru topení-voda-plyn.

Na trhu působí už 23 let a kromě své centrály v Pardubicích provozuje i 11 dalších poboček, včetně té trutnovské. Její služby jsou navíc na velice vysoké úrovni a svou nabídkou pokrývá takřka veškeré požadavky potenciálních klientů – servis, konzultace, prodej náhradních dílů. To vše nejen pro profesionální topenáře, ale v řadách svých zákazníků tu rádi přivítají i laickou veřejnost. Prodejem zboží pro výbavu koupelen nebo topných zařízení to rozhodně nekončí.

Protože je záběr její činnosti poměrně široký, snaží se svým klientům poskytnout i něco navíc – jedná se především o poradenství a kvalitní záruční i pozáruční servis, při němž spolupracuje s nejlepšími servisními společnostmi po celé republice. Partnerským montážním firmám topenářům, instalatérům a obkladačům - dokáže nabídnout i školení, dopravu zakoupeného zboží nebo například půjčovnu nářadí.

Koupelna na míru Široký sortiment výrobků, které MARO nabízí, pro zákazníky zároveň znamená, že se v její nabídce mohou obtížně orientovat. Pro tyto účely je tu kvalifikovaný personál, který nabídne řešení přesně podle zákazníkova přání. Stačí znát rozměry, celkovou situaci plánované koupelny a alespoň načrtnout vlastní vizi, a v koupelnovém studiu klientům poradí, jak jejich vizi nejlépe naplnit. Pro někoho ovšem může být obtížné si jednotlivé výrobky představit v praktickém použití. Pro tyto účely zřídila firma MARO na svých vybraných pobočkách kromě prodejen také koupelnová studia, kde zákazníci mohou vidět příklady uplatnění jednotlivých částí koupelen,

porovnat je s jinými nebo si udělat obrázek o tom, jak ta která vana či sprchový kout bude vypadat v jejich koupelně. A pro úplně nejlepší představu o tom, co si vlastně chtějí koupit, slouží 3D návrh, v němž jim jejich vysněnou koupelnu přímo vymodelují! Mezi pobočky, které vlastním koupelnovým studiem disponují, nyní patří i ta trutnovská.

Slavnostní otevření trutnovské prodejny a koupelnového studia proběhlo ve středu 16. září a návštěvnost byla opravdu velká. Společnost MARO byla natolik překvapená zájmem veřejnosti, že její zaměstnance mrzelo, že není v jejich silách věnovat se každému ze zájemců individuálně. Zákazníkům však nyní nic nebrání v tom, aby do prodejny zašli a přednosti a výhody prodejny i nového studia si sami vyzkoušeli. Prodejna a koupelnové studio sídlí v Trutnově vedle supermarketu BILLA, přičemž vchod je z ulice Čsl. armády. Není důležité, jestli zákazník rekonstruuje starý byt v paneláku, nebo buduje luxusní koupelnu v novostavbě. V koupelnovém studiu i v prodejně se rádi postarají o každého, protože osobní a přátelský přístup je jejich krédem. » MARO s.r.o., obchod a projekce Komenského 821 (vedle Billy) Trutnov Po - Pá 7.00 - 17.00 h, So 8.00 - 13.30 h Prodejna: tel. 778 531 307, e-mail: marotu@maro.cz Náhradní díly a servis: tel. 778 531 309, e-mail: tomas.kolesa@maro.cz Koupelnové studio: tel. 778 531 310 e-mail: koupelnytu@maro.cz www.maro.cz / www.modernikoupelny.eu

21

Je naděje na záchranu africké fauny?

Výstava fotografií a dokumentů WILDAFRICA Save African Animals, nadační fond kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

KRÁSA A HROZBY AFRIKY

do 26. 10.

neděle 11. 10.

35. mezinárodní hudební festival Podrobné informace o programu na samostatných plakátech a na www.uffo.cz

TRUTNOVSKÝ PODZIM

9. 10.–18. 11.

Divadelní delikatesy: Koprodukce 420PEOPLE Experimentální prostor NoD a Jedl o. s., partnerem inscenace je Národní divadlo Praha. Projekt bude v Trutnově uveden jako Ozvěny festivalu Malá inventura.

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Divadelní delikatesy, ostatní – vstupné 330, 305, 280 Kč

ROSA - ARCHITEKT: 2005 – 2015

Retrospektiva k desátému výročí založení architektonického ateliéru UFFO – foyer ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstup na výstavu zdarma

středa 7. 10.

PEKLO – DANTOVSKÉ VARIACE

do 13. 10.

Je naděje na záchranu africké fauny?

KRÁSA A HROZBY AFRIKY

pondělí 26. 10.

Radek Klimeš: Krása a hrozby Afriky Pořadatel: Český červený kříž a UFFO – SCT kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 26. 10.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Dívadlo Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 70 Kč, se slevovou kartou 56 Kč

SMOLÍČEK

neděle 25. 10.

Říjen

www.uffo.cz

Činoherní divadlo B: Městské divadlo Kladno UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Činoherní divadlo B, ostatní – vstupné 345, 320, 295 Kč

MARIE ANTOINETTA

úterý 6. 10.

Činoherní divadlo A: Klicperovo divadlo Hradec Králové UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Činoherní divadlo A, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

VELKÁ MOŘSKÁ VÍLA

pondělí 5. 10.

Soutěž v létání draků Pořadatel: UFFO – SCT a RC Modeláři Trutnov letiště ve Volanově ** prezence soutěžících 13:00–13:45 hodin, start 14:00 hodin ** bez vstupného

DRAKIÁDA

neděle 4. 10.

Cissokho – Brönnimann – Hason African Project Koncert Pořadatel: Alternativa pro kulturu, o. s. a UFFO - SCT Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné v předprodeji 150 Kč, v den koncertu 180 Kč

JAZZINEC AUTUMN PARTY VOL. I

čtvrtek 1. 10.

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Státního fondu kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

LUKÁŠ RITTSTEIN A BARBORA ŠLAPETOVÁ

do 27. 10.

Zábavné představení – one man show UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné: přízemí 320 Kč, balkon 290 Kč

CAVEMAN

čtvrtek 22. 10.

Turecko, Írán, Ázerbájdžán, Arménie, Gruzie Cestopisný večer Lucie Horové a Martina Marcinčína kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

PUTOVÁNÍ VÝCHODEM

pondělí 19. 10.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo D 21 Představení pro diváky od 13 let UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné 90 Kč, se slevovou kartou 72 Kč

SEKÁČ DĚDEČEK

neděle 18. 10.

Divadlo a hudba: Divadlo R. Brzobohatého, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Divadlo a hudba, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

CYRANO

sobota 17. 10.

Cestopisný večer Ctibora Košťála kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

NEPÁL 2015 ANEB JAK SE ZEMĚ ZATŘÁSLA

pondělí 12. 10.

RNDr. Radko Tásler: Albeřičtí jeskyňáři na Novém Zélandu Pořadatel: Český červený kříž a UFFO – SCT kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 12. 10.

Rodinné UFFOkousky: Činoherák Ústí n. L. Představení pro děti od 5 let UFFO ** 16:00 hodin ** vstupné 120 Kč, se slevovou kartou 96 Kč

SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov (pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin, tel. 499 818 245)

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO (pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin, tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz)

Akce (zejména) pro děti Téma: Tajemné nálady start u radnice na Krakonošově náměstí v časech 17:30– 18:00, 18:00–18:30 a 18:30–19:00 hodin (dle zakoupené vstupenky) ** startovné 40 Kč

VEČER DUCHŮ

sobota 31. 10.

podzemní garáž Uffa ** 19:00–03:00 hodin ** vstupné 80 Kč

GARAGE PARTY VOL. 3

pátek 30. 10.

Charitativní koncert – na stání Pořadatel: Nadace „Rebečina Křídla“ ve spolupráci s Buřtárnou U Pěti buků a UFFO – SCT UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné v předprodeji 250 Kč, v den koncertu 300 Kč

MICHAL HRŮZA A KAPELA HRŮZY: PRO REBEKU

úterý 27. 10.

Cestopisný večer Radka Klimeše kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

24

PROMĚNY TRUTNOVA

Komín mazutové kotelny na Horním Předměstí V roce 1970 byla mezi ulicemi Žižkova, Dělnická a Vítězná dokončena stavba mazutové kotelny (čp. 490), postavené nákladem 20 000 000 Kčs. Charakteristická byla především svým zdaleka viditelným vysokým komínem. Výstavba kotelny sice pomohla odstranit problém s vytápěním nových bytových domů na Horním Předměstí, řešený dosud obstarožní lokomobilou, ale nijak nepřispěla k čistotě ovzduší ve městě. Pamětníci vzpomínají, že v okolí kotelny bylo díky zplodinám z komína mastné černé ovoce.

Poté, co byla lokalita v první polovině 70. let postavením horkovodu z poříčské elektrárny

25

teplofikována, mohl být v roce 1975 odstraněn komín.

Jelikož byl komín součástí Trutnova pouze v letech 1970–1975, jsou fotografie, na kterých je zachycen, velmi vzácné. Jednu z výjimek přestavuje snímek na straně 24, pořízený v roce 1975 ze Žižkovy ulice. Dominuje mu objekt „Horalka“, za kterým je částečně vidět komín kotelny se svým charakteristickým červenobílým bezpečnostním

nátěrem. Jeho horní část tehdy obepínalo lešení, postavené z důvodu postupného rozebírání již odstaveného komína.

Vzhledem k okolnosti, že se kotelna nacházela v hustě obydlené zástavbě, nebylo totiž možné komín odstřelit. Také barevný snímek na straně 25 pochází z roku 1975, kdy již byly dny komína sečteny. Černobílý snímek na straně 25 pořídil z ulice Čs. armády v roce 1975 Karel Hybner. Je na něm dobře

vidět, že bourací práce na komíně byly tehdy již v plném proudu. Poslední snímek na straně 25 zachycuje současnou podobu někdejší kotelny. Na dnes volném prostranství před ní stával do roku 1975 právě zmiňovaný komín.

Závěrem bych rád poděkoval Petru Kopeckému z Trutnova za cenné vzpomínky na kotelnu.

Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší v Trutnově

26

HISTORIE

Poříčí, Parschnitz Mezi Trutnovany kolují mýty, že městská část Poříčí nemá z hlediska památek či historie co nabídnout. Ve skutečnosti je to ale naopak. Podle odborníků jde o místo s překvapivě bohatou a zajímavou minulostí. „Kdyby si zájemce o lokální historii chtěl obejít všechny zajímavosti Poříčí, tak to má program na celý den,“ upozorňuje historik Ondřej Vašata.

Poříčí bylo osídleno už v pravěku, deset tisíc let před naším letopočtem. Podle archeologických nálezů lidé tehdy žili v lokalitě Červený kopec, což je místo na rozhraní mezi dnešním Poříčím a Voletinami. Profesor Vladimír Wolf tam objevil loveckou stanici z dob pozdního paleolitu. Podle všeho v místě žili pravěcí lovci, měli loveckou stanici na skále a pozorovali a lovili zvěř v údolí Úpy. Navíc to není jediná lokalita, další dvě pravěké lokality jsou nad nádražím Trutnov-Poříčí.

Málokdo ví, že v Poříčí se nachází torzo bezejmenného hradu, a to v místě označovaném jako Zámecký kopec (německy Schlossberg). Vznikl při osídlování Trutnovska ve druhé polovině třináctého století. Byla to menší stavba, opevněná dřevěnou palisádou a obehnaná jednoduchým

příkopem. Zaniklou stavbičku musíte hledat u železničního viaduktu na trati Trutnov - Jaroměř. Hrádek byl definitivně zničen výstavbou dráhy v roce 1868.

Další zajímavost souvisí s areálem Elektrárny Poříčí 2. Když se stavěla v padesátých letech minulého století, našli dělníci několik středověkých mincí, pražských grošů z doby Karla IV. „V té době to byla obrovská senzace, žádný jiný podobný nález v širokém okolí nebyl. Mince, které si tam někdo ve 14. století evidentně schoval, jsou dnes uložené v hradeckém muzeu,“ tvrdí Vašata.

Raritou proslulou po celé zemi je dvojitý železniční viadukt u výjezdu na Lhotu a Petříkovice. Jeho první část vznikla v roce 1868, když se prodloužila

Stará (dnes

už neexistujíc

í) poříčská šk

ola.

27

trať z Malých Svatoňovic do Poříčí a následně dál na Královec. „Poříčí mělo dříve železnici, než samotný Trutnov. Odtud totiž vedla přes Královec a Lubawku odbočka do dnešního Polska (tehdy Pruska),“ připomíná historik. Druhá část viaduktu vznikla až v roce 1908, kdy byla zprovozněna dráha z Trutnova do Teplic nad Metují.

Poříčí bylo do poloviny 19. století malou vsí. Pak ale rychle nabylo na významu, když zde vyrostlo několik textilních továren, spojených především s firmami Walzel a Haase. „Do Poříčí se najednou začaly stěhovat za prací davy lidí. Několikanásobně se tehdy zvýšil počet obyvatel. Pro srovnání, jestliže v roce 1854 mělo Poříčí jen 834 obyvatel, v roce 1910 již to bylo 3600,“ zdůrazňuje Vašata.

Dynamický rozvoj byl znát. Poříčí se z obce stalo městysem. Od roku 1895 mělo jako vůbec první v kraji koupaliště (napájené bylo z Voletinského potoka a fungovalo až do padesátých let). V roce 1896 postavilo novou školní budovu, roku 1897 (dnes už neexistující) hřbitov, a do roku 1903 vybudovalo centrum – dnešní Lipové náměstí. Postaven byl

.

ojí dodnes

ku 1896 st

oly z ro Budova šk

Stará poříčská elektrárna.

28

HISTORIE a strojírenským odvětvím,“ říká Vašata. Poříčí (německy Parschnitz) díky rozmachu žilo také bohatým spolkovým životem. Zatímco dnes má jeden fotbalový klub, tak před rokem 1938 v něm působily dva – český a německý. Odsun českého obyvatelstva 1938 a německého 1945 výrazně utlumil spolkové aktivity.

Viadukt v Poříčí. tehdy také novogotický kostel sv. Petra a Pavla, a to podle projektu trutnovského stavitele Vincenze Baiera. Vznikla základní uliční síť. Poříčí mělo (na rozdíl od Horního Starého Města) ještě před první světovou válkou dokonce značení ulic. „Konec 19. století patří ze stavebního hlediska k nejšťastnějšímu období Poříčí,“ uvádí historik.

Rozvoj pokračoval i v úvodu dvacátého století.

Těsně před první světovou válkou byla například v místě někdejšího ČKD (dnes Kasper) postavena elektrárna. Poříčí bylo v té době místem, kde existovalo hned několik továren. Ekonomický rozmach sebou přinesl i negativní okolnosti třeba zhoršené životní prostředí. Zejména v první polovině dvacátého století se rozhodně nestalo žádanou lokalitou pro bydlení. „Vzduch byl zamořený exhalacemi. Zhoršené životní prostředí se v Poříčí projevilo například černým sněhem.

Stejně jako dnes bylo Poříčí před padesáti lety hlavně výrobní a průmyslovou oblastí, spojenou hlavně s textilním, energetickým, kožešnickým

V roce 1947 nastal významný moment - Poříčí se stalo součástí města Trutnova. Novou elektrárnu tam v roce 1957 přijel otevřít tehdejší prezident Antonín Zápotocký, což na místě i v současnosti připomíná pamětní deska. Dnes je to padesát let, co byla vybudována nová spojnice mezi oběma částmi města - rovná a přímá silnice (Náchodská ulice). Až do roku 1965 se přitom do jezdilo Šikmou ulicí kolem dnešního areálu Technických služeb přes koleje. Poříčí si ale stále uchovalo spíše průmyslový ráz. „Dodnes má pět továrenských komínů - dva v elektrárně, jeden v bývalém Texlenu ve Voletinské ulici, další v Náchodské ulici a jeden v bývalé slévárně firmy Herrmann na Polské. Naopak v Trutnově jsme se komínů, vyjma pivovarského, zbavili,“ upozorňuje Vašata.

Pavel Cajthaml Foto: ze sbírek Muzea Podkrkonoší Muzeum tímto děkuje za spolupráci Jaroslavu Drtinovi a Ladislavu Malému za dobové fotografie Poříčí Co je Trutnov a co Poříčí?

Pomyslnou hraniční čárou je Šikmá ulice. Od ní směrem na východ už je Poříčí. Naopak vše od Šikmé směrem na západ je Trutnov. Tedy včetně vojenského hřbitova 1866, který se nachází u hlavní Náchodské ulice.

Dnes už neexistující poříčské koupaliště z roku 1895. Napájené bylo z Voletinského potoka, zrušeno bylo po druhé světové válce.

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Vyobrazení bitvy u Žďáru v roce 1745 Letos uplynulo 270 let od bitvy, která se odehrála 30. září 1745 mezi pruskou armádou a spojeným rakouským a saským vojskem u vsi Žďár nedaleko Německé Brusnice (dnes Hajnice). Pruská armáda tehdy slavně zvítězila. Díky tomu mohla nerušeně přejít přes Žacléř do Slezska, které tehdy habsburské Rakousko čerstvě ztratilo.

Vzácnou památkou na bitvu u Žďáru je mědirytina na papíře, která pochází pravděpodobně z 50. let 18. století.

Zachycuje průběh tohoto vojenského střetnutí, které si vyžádalo několik tisíc padlých na obou stranách.

Markéta Pavlisová inzerce

VÍTE, KOLIK SKUTEČNĚ BUDETE PLATIT ZA ÚVĚR? ÚROKOVÁ SAZBA NENÍ VŠECHNO. S financemi poradím i Vám

Tereza Fátorová

tereza.fatorova@mpss.cz tel.: 737 133 433 www.modrapyramida.cz

Mějte k nám ještě blíž

29

32

Pět let existence Uffa Společenské centrum pro kulturu a volný čas oslavilo v září páté narozeniny. Za poměrně krátkou dobu stihlo naservírovat Trutnovanům mimořádné zážitky.

CIRK-UFF Jednoznačně největší slávu zajistil Uffu mezinárodní festival nového cirkusu Cirk-Uff. Vystoupení se odehrávají také před Uffem, v šapitó a v ulicích města.

Foto: Vilém Fischl a Miloš Šálek

GALERIE V proskleném foyeru bývají inspirativní a velmi často také kontroverzní výstavy. Živě se diskutovalo například o expozici s diktátory.

KONCERTY Moderní víceúčelový kulturní stánek poskytuje atraktivní prostředí i pro příznivce muziky. Ve stejné budově mohou hrát rockové kapely i symfonické orchestry.

33

VÁCLAV HAVEL Krátce po otevření Uffa v něm převzal čestné občanství našeho města a Kulturní cenu Trutnova prezident a dramatik Václav Havel.

CIRK-UFF

HIGHLANDERS NIGHT Jednou za rok se divadelní prostředí mění v bojovou scénu s ringem, kde probíhají zápasy thajboxerů.

DIVADLO Špičkové soubory, známí herci (na snímku Marie Doležalová) a lákavé divadelní představení jsou hlavní celoroční nabídkou.

KONCERTY

PLACENÝ ČLÁNEK

Nezapomínejte

relaxovat!

Hitem podzimních dnů je solárium a solná jeskyně Je prima udržet si dobrou náladu, prohřáté tělo a navíc opálenou pokožku i v sychravých podzimních dnech. Jak na to?

Když vám pracovní shon, školou povinné děti a domácnost berou skoro všechen čas? Zkuste si vyšetřit aspoň hodinku týdně. Zavřete notebook, vypněte telefon a nechejte se rozmazlovat. V trutnovském Soláriu a solné jeskyni načerpáte energii a uděláte něco pro své zdraví.

Vědecká zkoumání dávno prokázala, že nedostatek slunce způsobuje podrážděnost, nižší výkonnost a smutnou náladu. Právě podzim a začínající zima bývají na slunečné dny skoupé.

Jedním z příjemných a dostupných řešení může být světelná terapie.

Nabídka služeb Solária a solné jeskyně Trutnov se nedávno rozšířila o speciální kolagenové solárium.

Dvě klasická solária, v nichž mohou klienti získat jemně snědou pokožku a dočerpat vitamin D, tak doplňuje možnost takzvaného fotoomlazení.

Kolagenové solárium je vybaveno účinnými a klinicky testovanými trubicemi produkujícími červené světlo. Jeho velkou výhodou je schopnost vrátit pokožce pružnost a pevnost, pomoci od akné, celulitidy nebo drobných vrásek a pokleslých kontur. Výsledky nepotřebují komentář: Téměř 90 procent jeho uživatelů popsalo po 4 měsících terapie výrazný liftingový účinek v oblasti obličeje, krku a dekoltu.

Druhou možností, jak si odpočinout a pomoci tělu zvládat stres, jsou pravidelné návštěvy solné jeskyně. Ionizované ovzduší a vyšší vlhkost účinně simulují přímořské klima. Čtyřicet pět minut na lehátku, v teplotě 21 stupňů a s klidnou hudbou vydá za dva dny odpočinku u moře.

Pobyt v solné jeskyni pomáhá při astmatu, alergiích, srdečně-cévních potížích, snížené funkci

štítné žlázy i kožních problémech a onemocněních zažívacího traktu. A samozřejmě – odbourává stres a zlepšuje psychiku každého návštěvníka, od malých dětí po seniory.

Solná jeskyně v Trutnově obnovila podkladovou sůl a zavedla wi-fi připojení zdarma. Klientům nabízí také možnost pustit si do reproduktorů vlastní hudební CD. Než se vypravíte odpočívat, měli byste vědět, že Solárium a solná jeskyně Trutnov renovovalo pro váš větší komfort vnitřní prostory, ceny přitom zůstaly zachovány.

Návštěvníci solária jistě uvítají prodej speciální solární kosmetiky, drobného občerstvení a doplňkového sortimentu jako např. vonných olejů, svíček, aromalamp nebo pohankových a špaldových polštářků. Před vstupem do solária nebo kolagenária si můžete zapůjčit speciální brýle, případně koupit své vlastní.

Obsluha vám ochotně poradí, jak mít co největší užitek z pobytu v soláriu, nebo solné jeskyni a doporučí další režimová opatření. Také různými možnostmi plateb vychází provozovatel zákazníkům vstříc. Solárium a solná jeskyně Trutnov akceptuje zaměstnanecké benefity Gallery beta, Benefit plus a poukázky Sodexo a Unišek. V nejbližší době přibyde i terminál na platební karty.

Milým bonusem pro nové majitele permanentních vstupenek je malý dárek a vstup do kolagenového solária zdarma. Možnost zakoupit dárkový poukaz pro své blízké patří k samozřejmostem.

Solárium najdete v budově Relax centra v ulici Přerušená. Sledujte web www.soltu.cz a novinky na facebooku solariumasolnatrutnov.

35

36

Klára Teichmannová

První let?

Zatím nejsilnější zážitek

Její sportovní výkony se odehrávají mezi nebem a zemí. Klára Teichmannová se věnuje plachtění. Letošní léto pro dvaadvacetiletou Trutnovačku znamenalo dosáhnutí jednoho velkého milníku v její letecké kariéře. Ač věkem bude ještě tři roky spadat mezi juniorky, poprvé reprezentovala Česko na mistrovství světa žen v bezmotorovém létání v dánském Arnborgu.

Kde se vzalo vaše nadšení pro plachtění?

Máme to v rodině. Po válce začal létat můj děda na letišti v Hronově. Udělal si tam plachtařský výcvik, ale pak odešel na vojnu. Letiště se však mezitím zavřelo, a tak se pak přesunuli do Nového Města, kde s létáním začal jak můj táta, tak jeho sestra. Po revoluci se zase všichni vrátili zpět do Hronova. Začalo se tam znovu budovat letiště a u toho už jsem byla i já.

Co je třeba umět, než se vzlétne do vzduchu?

Tak zaprvé musíte mít dobrý zdravotní stav, musí se navštívit specializovaný lékař. Dále je potřeba mít i dost peněz, protože intenzivní výcvik stojí docela hodně. Samozřejmě to chce i pevnou vůli a trpělivost, protože to někdy trvá, než se to člověk naučí. Musíte taky zvládnout hodně teorie, jsou předepsané určité hodiny.

Jaké to bylo vyrůstat mezi letadly?

Bylo to fajn, protože ostatní piloti měli také děti ve stejném věku. Jako parta jsme se na letišti vyblbli. Přes týden jsem chodila do školy v Trutnově a víkendy a hlavně celé prázdniny jsem trávila na letišti. Jak jsme pak byli větší, začali jsme postupně pomáhat s provozem a od patnácti jsme už létali sami.

O čem je teorie?

Je spousta témat. Povídá se o letadlech, jakou mají konstrukci, jak fungují, co je to aerodynamika letu, meteorologie, letecké předpisy, provozní postupy, jak to chodí na letišti. Probírá se i lidská výkonnost, na co by si měl dát člověk nahoře pozor.

Většinou se to kombinuje. Dopoledne se létá a odpoledne se to vysvětluje. Na závěr výcviku se z toho pak skládají teoretické pilotní zkoušky.

Takhle brzo?

Je to tak, že ve čtrnácti může začít člověk létat, ale za sebou má instruktora. V patnácti může letět první sólo a pilotní zkoušku může složit v šestnácti.

Váš první sólo let byl v roce 2009. Jaké to bylo?

Považuji to za svůj nejsilnější zážitek. Ještě to nic nepřekonalo. Když se člověk učí ten rok létat, tak stále za sebou někoho má a spoléhá na to, kdyby něco pokazil. Mně to ze začátku taky nešlo, trápili

37 se se mnou a já jsem si vůbec nedokázala představit, že jednou poletím sama. A pak na jaře, když už jsme se rozlítali, k tomu došlo. Najednou se zavřela kabina a za mnou nikdo neseděl. Bylo to zvláštní i tím, že u toho nebyl ani táta, který byl zrovna někde v lázních na Slovensku. Vím, že po startu jsem hrozně křičela, že letím sama.

Neměla jste strach?

To ne. Nervozita byla, ale strach ne. On hlavně, kdyby instruktor viděl, že se bojím, tak by mě tam ani nepustil. Musí si být jistý, že to zvládnu.

Ty první samostatné lety jsem si strašně užívala.

Přistávala jsem úplně hotová. Teď už mi to přijde normální, jako je třeba jízda na kole.

Ale normální to není, když vám v letadle chybí motor. Zkuste vysvětlit princip plachtění?

Využíváme přírodu. Lítá se tak, že se musí sledovat počasí a vyhledávat stoupavé proudy.

Jak? Když je krásné počasí a svítí sluníčko, tak člověk vidí takové mráčky, načechrané beránky a pod

těmi bývají ty stoupavé proudy. My vždycky vlítneme pod ten mrak, bývá to takový válec, v tom kroužíme a vynáší nás to nahoru. Takhle nebereme výšku a pak pokračujeme zase v tom klouzavém letu. Je potřeba u toho přemýšlet, protože počasí má někdy rychlý vývoj. Není to vždycky stejné. Někdy mraky jsou, někdy nejsou.

To je pak horší. Taky musí zohledňovat, jak fouká vítr, jestli například fouká na slunný svah, tak je velký předpoklad, že to tam bude stoupat. Člověk toho musí hodně znát, ale učí se právě tím, že létá.

inzerce

www.facebook.com/SportovisteTrutnov

38

Klára Teichmannová Vy už to ale asi umíte, když jste teď byla na mistrovství světa, že?

Něco jsem se naučila, ale člověk se učí celý život.

V soutěžním létání se hodně taktizuje na soupeře a musíte nastudovat zase další věci.

Jak a v čem se vlastně soutěží v plachtění?

Jsou dva typy tratí. Ráno před závodem se vyhlásí buď trať Racing task nebo Speed task.

U Racing tasku jsou dané přímé body. Ten bod má průměr jeden kilometr. Trať třeba pak vypadá tak, že se letí z Hronova otočit Ještěd a zase nazpátek někam k Orlickým horám a na letiště.

Závodník musí co nejrychleji proletět všemi body, kde je záznamové zařízení, aby měl v cíli co nejvyšší průměrnou rychlost.

A ten druhý typ?

Speed task se vybírá, když je nejisté počasí.

Někdy to tak je, že se mají tvořit bouřky a je strašně těžké naplánovat ten jeden kilometrový bod.

Mohly by se v něm udělat bouřky a nikdo se tam nedostane. A proto se tvoří větší kružnice, které mohou mít průměr třeba 30 kilometrů i víc, a tam se stačí dostat jen na okraj toho bodu. Někdy se ale vyplatí letět dál, protože tam je lepší počasí a závodník pak bude mít lepší podmínky pro let do dalšího bodu. Člověk u toho musí přemýšlet, kterou tu kružnici natáhne. Je k tomu stanovený čas a za tu dobu musí nalétat co nejvíce a tím pádem bude mít zase nejvyšší průměrnou rychlost.

Jakých rychlostí se dosahuje?

Záleží hodně na počasí, ale průměr bývá třeba 70 km/h. Když je závodník ve stoupavém proudu, tak vlastně stojí na místě. Někdy ho vítr může i

Klára létá na kluzáku Standard Cirrus od německé firmy Schempp-Hirth. Jedná se o starší typ ze sedmdesátých let, jeho hodnota je cca 400 000 Kč.

Rozpětí křídel má 15 metrů, klouzavost je udávána koeficientem 38. Pro vysvětlení. To znamená, že za ideálních podmínek by měl větroň z výšky jednoho kilometru uletět 38 kilometrů.

Klára Teichmanová - narozena 9. ledna 1993 v Trutnově - má výuční list z oboru automechanik i vystudovaného reprodukčního grafika pro média - létá za Aeroklub Hronov - největší úspěchy: 8. místo v jednotlivcích na mistrovství světa žen v dánském Arnborgu (2015), mistryně České republiky žen (2013) - má ráda projížďky autem za poslechu oblíbené hudby, dobré pivo a večery na letišti s přáteli, nemá ráda závist a jak se pak lidé chovají, brzké ranní vstávání a zimní období (protože se nelétá a je brzy tma)

sfoukávat, takže jakoby couvá. Ale pak zase, když letí k dalšímu mraku, má třeba 130, 150. Letěla jsem i přes 200, ale to už kluzák hodně klesá. To se většinou stává, když už se letí z disciplíny.

Jaké jsou nejčastější chyby při plachtění?

Nemám snad let, kdybych neudělala nějakou chybu. Ale spíš je to nějaká taktická, že člověk zvolí špatnou stopu a letí v horším počasí. Nevezme stoupák, který měl vzít, protože si myslí, že další bude silnější. Největší chyba je přistát do pole a nedokončit trať, ale to k tomu patří. Někdy se stane, že se celé nebe zavře. Nesvítí sluníčko, nejsou stoupáky, a tak se přistává do pole. Třeba v Dánsku jsem takhle seděla třikrát.

Pole mi přijde jako ještě dobré místo na přistání, ale co když jsou tam horší podmínky?

Kde je to horší, tak byste tam neměl co dělat.

Udává se, že v sedmi stovkách nad zemí by člověk měl mít vyhlídnutou nějakou plochu, kam by to šlo. V pěti stovkách by se už od ní neměl vzdalovat a ve třech stovkách už by měl zahájit okruh na přistání. Na soutěžním létání to ale bývá ještě trošku jinak. Například v Dánsku byly základny mraků nízko, a tak jsme létali stále nízko.

Kocháte se při pohledu z kabiny?

Já si ten výhled užívám. Právě si myslím, že je hodně závodníků, kteří si jdou za tím výsledkem, že si to ani nemůžou užít. Aspoň mi to tak přijde, když pak přistanou a mluví jen o tom, jaké měli nastavení a jak tam letěli. A já se ptám, jestli viděli tam ten krásný rybník.

Co byste v plachtění chtěla dosáhnout?

Vyhrát mistrovství světa. Bylo by to krásný.

Michal Bogáň, foto: archiv Kláry Teichmannové

40

rosa - architekt

Deset let na vlastních nohou

V roce 2005 se architekt Michal Rosa (40) rozhodl pro zásadní životní změnu. Opustil místo zaměstnance v projekční kanceláři a založil vlastní architektonický ateliér. Snadné to neměl, ale prosadil se a dnes patří mezi vyhledávané autory. „Ukázalo se, že na trhu s lepšími rodinnými domy je obrovská mezera. Tam jsme se bez problémů vešli,“ popisuje příběh své firmy Rosa-Architekt, jejíž nedílnou součástí je rovněž jeho manželka Martina (30).

O kolik jste Michale za těch deset let skutečně zestárnul?

Michal: O dvakrát tolik. Kdo přechází ze zaměstnání na vlastní nohy si neumí vůbec představit, kolik procent podnikatelské činnosti vůbec nesouvisí s tím, co chce opravdu dělat, kolik času stojí dělat nabídky, přemlouvat klienty, vystavovat faktury nebo se zabývat marketingem či jinými věcmi. Myslím, že málokdo by se pustil do podnikání, kdyby věděl, co ho opravdu čeká.

Já bych měl obavy, jestli budu mít na chleba…

Michal: První rok podnikání byl zlý, vybral jsem téměř všechny svoje úspory. Přihlásili jsme se do několika soutěží, což je většinou nehonorovaná činnost, vložili do toho spoustu práce a výsledek?

Nic jsme nevyhráli. Začátky byly hodně náročné.

Začít ve třiceti bylo výhodou či nevýhodou?

Michal: Spíš výhodou. Spousta klientů chtěla někoho mladého, kterého práce baví, jde do toho s nadšením a kdo se nebojí. Ze začátku byli naši

klienti starší než my, dnes už máme i zákazníky, kteří jsou mladší než já. Mně navíc obrovsky pomohlo, že už jsem měl za sebou nějakou pracovní zkušenost. Překvapuje mě, že si dnes mladí otevírají ateliéry hned po škole. Bez toho, že by aspoň pár let u někoho sbírali zkušenosti a prošli jeho školou.

Jak to myslíte, že zákazníci chtěli někoho, kdo se nebojí?

Michal: Příkladem je manželský pár z Trutnova, který vyloženě potřeboval někoho, kdo se nebude bát rekonstrukce domu, který byl opravdu nepovedený. Když jsem ho viděl poprvé, vůbec jsem netušil, co s ním budu dělat. Oni byli mými prvními opravdu velkými klienty, kteří mi dali důvěru.

Museli jste první rok brát všechny zakázky, abyste se uživili?

Michal: To nebylo jen první rok. Trvalo to řadu let, kdy jsme brali i zakázky, které už dnes můžeme odmítat. Až časem se to vyfiltrovalo.

41 Kdy se to zlomilo k lepšímu, od kdy si můžete vybírat?

Michal: Fakt dobré je to poslední dva nebo tři roky. Tak, jak to nyní funguje, jsem si ale naivně myslel, že to bude fungovat hned zkraje mého podnikání, druhý třetí měsíc.

Je Trutnov zajímavé místo ke stavění?

Martina: Rozhodně ano. Zdejší terény jsou skvělé, Trutnov je určitě hodně zajímavé místo ke stavění.

Zajímavé je i to, že tady nestavíme prakticky jinak než v kopci. A hodně klientů z jiných měst, kde mají členité nebo složité parcely, si nás vybralo právě proto, že máme odtud zkušenosti se stavbami v kopci. Mnohokrát už jsme je zúročili.

Michal: Jedna klientka mi řekla, že si zadala do googlu „stavba ve svahu“ a my byli první kontakt, který na ně vypadnul.

Občas zaslechnu názor, že v Trutnově už není kde stavět. Je to pravda?

Martina: Neřekla bych. Rozvojových ploch je tady poměrně hodně, Červený kopec už bude zastainzerce

věný, dlouho se budou domy stavět na Nových Dvorech a pak přijdou na řadu další lokality.

Jaké zvláštní požadavky klienti mají?

Michal: Prakticky každý klient přijde s něčím, co děláme úplně poprvé. Třeba jedni z našich prvních zákazníků chtěli v garáži psí sprchu, což mi přišlo jako geniální nápad a mnohokrát jsme to ještě zopakovali na dalších stavbách.

Martina: Objevují se požadavky jako fotografický ateliér, golfový trenažér nebo občas zimní zahrada. A bývá toho víc. Když má někdo třeba rozsáhlou sbírku obrazů nebo dva tisíce knih, tak se to musí v interiéru domu vyřešit, protože třeba obrazy rozhodně nechce mít někde zabalené a schované.

Kdo vás ze zákazníků kontaktuje častěji?

Muži nebo ženy?

Michal: Častěji si nás najdou ženy. Nevím, jestli na to hledání mají muži málo času, nebo je to nebaví. Většinou, když se zeptám, kdo nás našel, tak ženy.

42

rosa - architekt

Foto: Petr Košťál Jaká je vlastně typická stavba pro ateliér Rosa-Architekt?

Martina: Preferujeme ploché střechy, ale ne za každou cenu. Jsou místa, kde by nás ani nenapadlo navrhnout takové řešení. Jsou lokality, kde ji ani nelze mít. Ale že bychom měli typické stavby, to se asi říct nedá. Možná nějaký rukopis máme, ale ani si to sami neuvědomujeme.

Michal: Každý náš dům je jiný. Jsou asi věci, které nám vyhovují, a používáme je, jako třeba členění oken, zábradlí a další drobnosti. Nemám ale dojem, že jsou naše stavby něčím typické. I když je pravda, že lidé říkají, že naše stavby poznají.

Martina: Je pravda, že naše domy jsou tvarově jednoduché, nejsou zdobené a bez věcí na efekt.

Jsou vaše domy nadčasové?

Martina: Doufáme, ale posoudit to nemůžeme.

Jste úspěšní, leckdo by se ze zvědavosti šel podívat na váš dům. Vy zatím bydlíte v bytovce. Máte už svůj vysněný dům nakreslený?

Martina: Asi proto, že máme jasnou představu o tom, jak by měl vypadat, tak v něm ještě nějakou dobu bydlet nebudeme. Máme vysoké nároky.

Michal: Děláme domy vyššího standardu, takže vidíme, jak pěkně se to dá udělat, jaké pěkné materiály existují a jak těžko se slevuje. Navíc víme, že se na takový dům budou všichni chodit dívat a považovat ho za ukázku toho nejlepšího. Jenže na to jsou potřeba prostředky.

Takže nakreslený ho ještě nemáte?

Michal: Nemáme, to by bylo mrhání časem.

Až ho budete kreslit, kdo bude mít hlavní slovo?

Michal: Martina.

Jste spolu v práci i doma, nejdete si někdy na nervy?

Martina: V práci máme každý svoji kancelář, takže nejsme v kontaktu úplně celý den. A snažíme se neřešit doma věci z práce, i když ne vždycky to jde. Máme podobný vkus, takže odborné konflikty mezi námi nejsou.

Michal: Pořád se učím, nechávat ty věci a práci v kanceláři, ale moc mi to nejde.

Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek

ROSA-ARCHITEKT

- zaměřuje se na individuální rodinné domy, podle firmy jsou krásné, funkční a technicky dokonalé - navrhuje ale i veřejné a průmyslové stavby - největší zakázkou firmy byla zdařilá rekonstrukce kina Jitřenka v Semilech - je autorem rozhledny na Hnědém vrchu v Peci - zpracoval návrh na rekonstrukci kina Vesmír - kromě manželů Rosových jsou součástí ateliéru ještě Petr Košťál, Milan Jansa a Vojtěch Novotný - desáté výročí založení slaví retrospektivní výstavou v Uffu, potrvá do 13. října

UŽIJTE SI SAMÁ PLUS

ŠKODA Plus – vyzkoušené ojeté vozy Ojeté vozy z programu ŠKODA Plus mají spoustu výhod. Stáří do pěti let, ověřenou historii, garantovaný stav kilometrů, záruku až čtyři roky a další. Při výběru se můžete těšit na stejnou péči, jako byste si přišli pro auto nové. A na silnici už nepoznáte rozdíl vůbec. Navštivte vybraného autorizovaného prodejce vozů ŠKODA.

skodaplus.cz

Váš autorizovaný partner programu ŠKODA Plus: AUTOSTYL a.s.

Horská 579 541 01 Trutnov Tel.: 499 309 105 www.autostyl.eu

Untitled-1326 1

21.9.2015 15:58:30