Trutnovinky - magazín říjen 2016

kulturně-společenský magazín | Říjen 2016 | zdarma

Kuželkománie

trutnov • www.kasperkovo.cz

buduj s námi tým

Kasper kovo s.r.o. přijme pracovníky na pozici

Svářeč

mzda až 36 000 Kč (+ náborový příspěvek 10 – 18 tisíc Kč)

Obsluha ohraňovacího lisu mzda až 38 000 Kč (+ náborový příspěvek 10 tisíc Kč)

konstruktér

mzda až 40 000 Kč

Strojní zámečník

mzda až 33 000 Kč (+ náborový příspěvek 10 tisíc Kč)

TEL.: +420 499 827 163 Mob.: +420 731 192 923 mail: d.papikova@kasperkovo.cz

Editorial Kuželkářem za sedm let?

MICHAL BOGÁŇ / redaktor Zkoordinovat rozběh na tři kroky s pohybem ruky a pak také vyhození koule a následné vytažení ruky, což je prý velmi důležité, aby byl hod úspěšný. Jestli někdy budete hrát kuželky, tohle si zapamatujte. Já jsem se k nim dostal poprvé minulý měsíc.

Tedy k těm klasickým. Jako dítě jsem hrál jen ty ruské (závěsné kuželky) a bowling, který je lépe dostupný. Otevřením nové kuželny se to v Trutnově možná změní. Moderní stánek se čtyřmi dráhami jsem si vyzkoušel v den slavnostního otevření. S koulí bez děr na prsty trochu zápasím, odhazuji a žlábek. Druhý pokus = zase žlábek. Až po třetím hodu padá k zemi sedm z devíti kuželek. Hraju dál asi pět minut a rozhodně se nezlepšuju. Při povídání s kuželkáři mi je řečeno, že z úplného začátečníka se ideální kuželkář stane za sedm let.

Naučili byste se to dřív?

HLAVNÍ TÉMA: KUŽELKY V TRUTNOVĚ / STR. 6 15

JAN NEŠNĚRA

ANETA PECHANCOVÁ

STR. 16 19

STR. 22 25

DRAJBORNA SOBĚ

ŽIVOT NA CVIČÁKU

STR. 28 29

STR. 32 35

Vydavatel: TN Média s.r.o., IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Svatojánské náměstí, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel: 499 941 941, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Veronika Prchlíková, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Miloš Šálek.

lte Vo

PREVENCE

č.

32 doc. MUDr. Leoš Heger, CSc.

www.KandidatNaHejtmana.cz

Kolik jste toho letos najezdili na kole?

Ctibor Košťál, fotograf Letos to byla docela bída. Asi něco přes tisícovku. Na kole jezdím moc rád, ne ale kvůli nájezdům. Ne, že bych neměl radost, když třeba přežiju stovku, není to ale to hlavní. Tedy ne že přežiju, ale ty kiláky. Teď přemýšlím, kdy jsem vlastně tu stovku naposledy dal… Ono ale jezdit na kole není pouze o tom ježdění. Jsou tomu asi čtyři roky. Byl krásný letní den. Celý natěšený jsem vyrazil na takové kolečko přes Českou Skalici. Osmkrát jsem lepil zadní kolo, pak mi došly fleky a musela pro mě přijet autem manželka…

Hana Topolovová, PR manažer Kilometrů mnoho (8500), ale mnohem více bylo jednoznačně zážitků a příběhů. Největší pro mne bylo setkání s Janem Bártou při letošní Tour de France, kdy při rozjíždění na válcích se mnou dal řeč a zeptal se, kolik kilometrů mám letos najeto a zda mám ráda pivo. Díky putování společně s etapami TDF je člověk stále překvapen, kolik je mezi námi milovníků cyklistiky a z jakých koutů světa se rekrutují. Třeba i z Chile.

Jan Novák, zpěvák a kytarista Ačkoliv jsem dětství trávil v sedle a na kole byl denně, dnes se k němu dostanu jen málo. Občas jedu na kole do práce nebo se jen tak projedu v okolí Trutnova. Ale víc jak 400 kilometrů za celé léto to nebude, takže to nestojí ani za zmínku.

Jan Rejl, stavitel trailů Odpověď je jednoduchá: Málo, mnohem víc času jsem strávil v lese s motykou. Ale nestěžuju si, je to stejně návykové jako bajk, lyže nebo kajak.

Martina Elhenická, plavkyně Tohle léto jsem najela možná něco málo přes 400 kilometrů, nevím přesně. Nejsem žádná velká cyklistka, na kolo sedám fakt výjimečně. Nijak zvlášť mě to ani nebaví, i když jsem letos párkrát někam vyjela, třeba na Černou horu. To jsem se sebou byla fakt spokojená. Jezdím většinou sama, protože nechci brzdit ostatní.

NOVINKA

Nový domov kuželkářů Vysněného stěhování do nové arény se čtyřmi drahami se po desítkách let proseb a „nátlaku“ dočkali trutnovští kuželkáři. Od září se stala jejich útočištěm moderní kuželna v Poříčí, která splňuje ty nejvyšší nároky.

Vrchlabí, Náchod, Hořice, ale třeba také Praha.

Tam všude měli v minulosti hráči Lokomotivy domácí prostředí. Proč? Ligové soutěže se od jisté doby přestaly hrát na dvoudráze, a tak se kuželna v Polské ulici stala pro tyto zápasy nevyhovující. „Stálo nás to velké peníze a nikdo nám nechodil fandit,“ řekl předseda klubu Roman Kyncl, jaké nedostatky mělo působení v pronajatých kuželnách.

Pro hráče nebylo ideální ani dojíždění na tréninky.

S tím je teď ale konec. Stejně jako se starou „maštalí“, jak kuželkáři začali přezdívat své dvoudráze. „Vzpomínky na ni ale zůstanou, přeci jen nějaký pátek jsme tam hráli,“ povzdychne si Kyncl.

Z KRONIKY ODDÍLU Rok 1959: Kuželkářský oddíl zahájí výstavbu čtyřdráhy na stadionu ještě v roce 1959 a to ihned po skončení přípravy plánů a vytýčení základů. Do Spartakiády 1960 má být již budova zastřešena a omítnuta. Každý člen oddílu se písemně zavázal, že zdarma odpracuje nejméně 100 brigádnických hodin.

6

MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Radost kuželkářů z kuželny v Olympu je nesmírná, přeci jen to byl běh na hodně dlouhou trať. Za tu dobu se objevila spousta návrhů, ale ne a ne nějaký zrealizovat. „Náš záměr byl kuželnu s něčím spojit, protože postavit samostatnou nám připadalo jako velký luxus,“ nechal se slyšet trutnovský starosta Ivan Adamec. Jedním ze záměrů tak bylo vybudovat dvoupodlažní přístavbu u zimního stadionu. V přízemí měla být dráha na curling, v patře kuželkářská dráha. Stavba ztroskotala na financích, podobně jako varianta ve sportovním areálu na Nivách za 50 milionů korun. V novodobé historii padl i projekt kuželny u řeky Úpy mezi bývalou poliklinikou a dětským hřištěm u bazénu.

Před rokem se však na scéně objevil trutnovský podnikatel Michal Havel. Muž, jenž nikdy kuželky nehrál, vymyslel s radnicí projekt, který se konečně povedlo zhmotnit. Ve zkratce: Majitel společnosti PRATR ve své budově připravil pro kuželnu prostory za cca 5 milionů korun a město zaplatilo vybavení za 2 miliony a uzavřelo s ním

smlouvu na třicet let. Měsíční nájem činí 67 tisíc, za třicet let to bude dělat 24 milionů. „Když jsme se pustili do přestavby haly, celý barák začal padat, takže jsme museli hledat jiné technologické řešení. Jsem rád, že se to podařilo dokončit, protože je vždy hezké, když se ze staré věci udělá něco nového,“ vyprávěl Michal Havel.

O tom, že se kuželna povedla, není žádná. Kolaudační protokol získala na takzvané áčko, což umožní pořádat i mezistátní zápasy! „Už malinko zaplouvám do Polska, kde mám známé, že bychom si tady zahráli kuželky s nějakým polským mančaftem,“ naznačil předseda Roman Kyncl.

V bývalém skladu vznikly čtyři profesionální dráhy. Ty jsou sestavené z červených segmentových desek firmy Pauly Kegelbahnen s béžovým rozběžištěm a hnědou náhozovou deskou. Stavěče kuželek jsou typ Schmid K 800, dva byly převezené ze staré kuželny a dva se koupily nové. Kuželky jsou značky Syndur Top. Celou kuželnu ovládá elektronika J&R Digital. Do hlediště se vejde šedesát diváků, v zázemí jsou šatny pro hráče a

rozhodčí, ošetřovna klubovna i toalety pro veřejnost. „Je to špičková kuželna. Například žáci ve staré kuželně odházeli 40 až 60 hodů a šli domů.

Teď dávají na tréninku 200 a ukecávají, že ještě nechtějí jít. To je něco nádherného,“ usmál se Roman Kyncl a těší ho, jak hned od začátku se naplňuje to, co se říkalo, že nová kuželna zvýší zájem o kuželky. Tento sportovní stánek však nebude sloužit jen oddílu, zahrát si může i veřejnost. „Na našich webových stránkách www.kuzelkytrutnov.cz už je kalendář s rozpisem, tak si stačí zavolat a domluvit se.

Na kuželně vždycky bude služba, která se bude starat o obsluhu a zároveň lidem poradí, jak se kuželky hrají,“ poznamenal předseda oddílu. Na dráhu ale bude umožněn vstup pouze v čisté obuvi s bílou podrážkou, tedy v sálových keckách. Celá kuželna na hodinu stojí 500 korun, pronajmout se však dají i jen dvě dráhy za 250.

Z KRONIKY ODDÍLU Rok 1960: Když byla v roce 1929 postavena dvoudráha V Polské ulici, byly to vlastně dvě jednodráhy se samostatným zázemím. Stěna v hledišti byla odstraněna již v roce 1951, v roce 1960 po složitých výpočtech statiků byla vybourána i zeď mezi drahami. V Trutnově tak skončila veliká rarita - hráči na drahách na sebe vůbec neviděli a nevěděli, jak hraje jejich soupeř.

HISTORIE

V roce 1929 vybudoval pan Illner na Polské ulici restauraci s dvoudráhovou kuželnou. Obě dráhy byly odděleny zděnou příčkou, aby do jeho „kasičky“ plynul dvojnásobný pronájem včetně konzumace hostů.

Registrační průkaz zakladatele kuželkářského sportu v Trutnově Štěpána Holého z roku 1933.

Družstvo Lokomotivy z kvalifikace o postup do ligy v roce 1958 - zleva: Štěpán Holý, Jan Žižka, Josef Hryzlík, Josef Janický, Josef Čeřovský, Jaroslav Haltuf a Rudolf Korbelář.

Nestor trutnovských kuželek Petr Holý starší na snímku z roku 1964.

Přípitek po vítězném utkání áčka v roce 1983.

Osmdesát sedm roků se na dvoudráze v Polské ulici shazovaly kuželky. Poslední zápasy byly odehrány v květnu při třítýdenním rozlučkovém turnaji, kterého se zúčastnilo 138 hráčů.

Tři sezony v extralize a světové medaile Historie kuželkářského sportu v Trutnově se začíná psát 1. srpna 1928, kdy pan Illner dostal svolení, aby v sousedství sokolského cvičiště postavil kuželník (dnes se používá výraz kuželna). V následujícím roce na Polské ulici vyrostla restaurace s dvoudráhovou kuželnou a za další dva roky byl založen první kuželkářský oddíl Humor. Jeho zakladatelem byl Štěpán Holý, který pak v roce 1936 reprezentoval na olympiádě v Berlíně, kde obsadil sedmé místo mezi 176 startujícími.

Konec klubu Humor nastal okupací naší země a kuželna U Illnerů sloužila jen hostům restaurace.

Až 25. říjen 1945 se stal první dnem novodobé historie trutnovského kuželkářského sportu. Na ustavující schůzi kroužku byl přijat název KK Hraničáři Trutnov a klub se zapojil do mistrovských soutěží ve Východočeské župě. O tři měsíce později název ještě rozšířil o slovo Slavoj. Předsedou byl zvolen Josef Chaloupka, který pak stál v čele kuželkářů mnoho let. Klub měl 23 členů a oddílový příspěvek činil 5 korun.

Dne 5. června 1948 se objevila v zápise ze schůze první zmínka o stavbě nové vícedráhové kuželny. Ve stejném roce Trutnov získal první stříbrné medaile ve finále Mistrovství republiky družstev.

V roce 1949 vznikl druhý kuželkářský klub Sokol, který též využíval kuželnu v Polské ulici, a rok na to třetí klub - Železničáři Trutnov, kteří měli

domácí dvoudráhu U Kosařů, později dnes už neexistující Krkonošská jídelna. Čtvrtým klubem ve městě pak bylo Dynamo Poříčí.

Název Lokomotiva Trutnov používají kuželkáři z Polské ulice od roku 1955, kdy byla založena Tělovýchovná jednota. Rok na to dosáhli vítězství v kvalifikaci o postup do první ligy, kterou pak v roce 1965 vyhráli a slavili postup do extraligy.

Domácí kuželnu ale Trutnov musel mít v Kostelci nad Černými lesy, kde nejvyšší soutěž ČSSR neudržel. Stejný osud - postup do extraligy a sestup - se pak ještě opakoval v letech 1975/76, kdy byli doma v pražském Karlíně, a 1978/79 ve Vrchlabí.

Mezitím zaznamenali hráči skvělé výsledky i jako jednotlivci. Prvním mistrem republiky mužů se stal Josef Čeřovský (1958). V letech 1964 až 1970 byl členem reprezentace Petr Holý starší. Úctyhodný kousek se povedl zřejmě nejlepšímu hráči historie Oldřichu Frintovi, jenž se stal mistrem ČSSR jako dorostenec (1971), junior (1974, 1975) a muž (1992). V letech 1991 - 1995 oblékl reprezentační dres juniorů i Petr Holý mladší. Na mistrovství světa v Budapešti (1993) přispěl k bronzu v soutěži družstev a stříbro bral na šampionátu v rumunské Hunedaoře (1995). Společně s dalším vynikajícím hráčem Romanem Strakou pak přestoupil do Náchoda, kde se stali mnohonásobnými mistry republiky.

SOUČASNOST

VÍTĚZNÁ PREMIÉRA. Historicky první utkání v nové kuželně v Poříčí se trutnovským hráčům povedlo. V utkání Východočeské divize si B-družstvo Lokomotivy poradilo se Smiřicemi 14:2. Nejlepším hráčem utkání byl Miloš Veigl (muž z titulní strany magazínu) s výkonem 474 kuželek.

10

Vyhlídky jsou dobré. I díky mládeži Kuželkářský oddíl TJ Lokomotiva Trutnov disponuje v současné době asi devadesáti členy.

V soutěžích dospělých působí pět družstev. Áčko v loňské sezoně po jarní super jízdě úspěšně zachránilo třetí ligu, béčko nastupuje ve Východočeské divizi, céčko ve Východočeském přeboru a déčko ve Východočeské soutěži. Z hráčů nad 50 let je navíc složený ještě seniorský tým, který pod názvem Draci Loko Trutnov hraje Seniorskou ligu Východních Čech. V nejvyšší soutěži má Trutnov zastoupení díky dorostu. Tým pod vedením Petra Holého mladšího startuje v první lize, kde na finálovém turnaji loni vybojoval třetí místo a letos skončil čtvrtý. Mezi největší naděje klubu patří Marek Plšek, David Ryzák a David Chaloupka. Žaky má od minulé sezony ve svých rukách předseda oddílu Roman Kyncl. Tito nejmladší členové klubu ještě nehrají klasické soutěže, ale zúčastňují se turnajů Východočeského poháru a celorepublikové Bellatex Tour - Poháru mladých nadějí.

Tento měsíc se také v Trutnově rozeběhne jubilejní 60. ročník Ligy neregistrovaných. Tuto soutěž hraje každý rok okolo 40 tříčlenných týmů, přičemž soupisky jednotlivých družstev obsahují šest až osm jmen hráčů, kteří se v utkáních střídají.

Turnaj podobného rozsahu v celé republice mají snad jen v Jičíně a Náchodě. Z účastníků soutěže se zrodilo pro klub již spoustu aktivních hráčů.

JAK SE HRAJÍ KUŽELKY Na 19,5 metru dlouhé dráze se šířkou 1,3 metru hází hráč koulí do devíti kuželek, jež jsou rozmístěné do čtverce. Soutěží se ve třech disciplínách. První je hra tzv. do plných. Hráč hází, každým hodem do plného stavu devíti kuželek. Druhá je dorážková. Hráč po prvním hodu do plných doráží dalšími hody kuželky, které zůstaly stát. Třetí hra je sdružená. Hráč hází polovinu hodů do plných a polovinu v dorážkové. Tato disciplína se hraje dnes nejčastěji a dělí se do soutěží na 60, 100, 120 a 200 hodů sdružených. Na české ligové i mezinárodní scéně se hraje 120 hs. Maximum v zápase je 1080 shozených kuželek, ale to je jen čistá teorie. Za světovou extratřídu se považuje překonání hranice 700 bodů.

„Nemusíme mít skromné vyhlídky,“ řekl budoucnosti kuželkářů Loko předseda Roman Kyncl. „Když trénovali žáky moji předchůdci Petr Holý starší a Láďa Němec, vychovali suprové hráče. Ač jsou věkem stále dorostenci, nastupují už za áčko ve třetí lize a hrají velice dobře, takže si myslím, že na druhou ligu bychom mohli mít úplně bez problémů,“ přál by si postoupit. „A jestli kluci budou chodit dál na tréninky a zlepšovat se, kdo ví, třeba by se pak podařilo postoupit ještě jednou,“ zasnil se při myšlence o návratu Lokomotivy do nejvyšší domácí soutěže. Nad tou je však od letoška ještě česko-slovenská Interliga.

TRADICE

Když se dědí kuželkománie Proč hrajete kuželky? Protože je hrál táta. Protože je hrál táta. Protože je hrál táta. Třikrát stejnou odpověď uslyšíte, když tuhle otázku položíte v trutnovské rodině Holých.

MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Její kuželkářský příběh se začal psát ve třicátých letech minulého století, kdy se tenkrát po vojně do Trutnova přistěhoval českoskalický rodák Štěpán Holý. Bývalý fotbalista Sezemic měl i zálibu v kuželkách a v roce 1931 se zasloužil o založení zdejšího oddílu. V něm poté hráli oba jeho kluci Pavel a Petr, přičemž po druhém jmenovaném pokračoval v tradici jeho syn Petr a pro změnu jeho syn Adam patří již do čtvrté generace kuželkářů. „Jsme taková bláznivá rodina, protože i moje dvě vnučky si vyzkoušely kuželky,“ usmívá se Petr starší, jehož otec Štěpán zemřel v roce 1984.

nu,“ vzpomíná. S bratrem soutěžili, kdo to zvládne rychleji. Kuželky stavěl až do konce gymplu.

V té době, kdy ale účastník olympijských her v Berlíně ještě koulel, tak s ním malý Petr trávil na kuželně spoustu času. „Byli potřeba stavěči, tenkrát se totiž kuželky ještě stavěly ručně,“ vypravuje, jak se vlastně dostal ke kuželkám. „Pro studenta to byla dobrá brigáda, dostávali jsme čtyři koruny za hodi-

V rodině Holých, jak se říká, jablko nespadlo daleko od stromu, ono na něm spíše zůstává. Existovala vůbec možnost, že by se věnovali něčemu jinému než kuželkám? „Já jsem hrál nejdřív basket až pak kuželky a asi rok dva jsem to kombinoval,“ povídá táta Petr. Adam zkoušel ve třetí třídě florbal, ale

12

„To já už jsem kuželky nestavěl, protože fungovaly první stavěče,“ přidává se do rozhovoru syn Petr mladší. Víte, že první stavěče v Československu měla trutnovská dvoudráha?! Nejmladší Adam zná stavění kuželek jen z fotek ve staré kuželně. „Když odtamtud odvezli automaty, tak jsem si to chtěl taky zkusit hrát a stavět,“ prsí se třináctiletý klučina. „To bych tě chtěl vidět, jak dlouho by tě to bavilo,“ dobírá si ho táta Petr.

stěhování do Lhoty a hlavně to, že se mu florbal křížil s kuželkami, vedlo k tomu, že hokejku z ruky odložil a už do ní bral jen kouli. A děda Petr? Ten to měl jasné od narození. „Kuželkami žila celá rodina. Ženský při tréninku štrikovaly a my jsme hráli.“ Zatímco jeho bratr, když se oženil, s kuželkami skončil. On, když si bral svou ženu Jindřiška, oznámil jí, ať počítá s tím, že bude každou sobotu a neděli někde pryč. „No, tak mi to mlčky celou dobu trpí,“ usmívá muž, který v říjnu oslaví 75. narozeniny. „Neexistovalo, abych neměl připravený dres, když jsem jel na zápas, ale aby se mě někdy zeptala, jak jsem hrál, to jí nezajímalo,“ říká na adresu své milované, se kterou je už 52 let. To jeho syn Petr to má lepší. Jeho Lenka kuželky i hraje. „Bral jsem si ji v momentě, kdy jsem přestupoval do Německa, takže tam jezdila se mnou, než otěhotněla. Teď se chodí dívat na zápasy a od minulého roku hraje neregistrovanou soutěž. Založili si mančaft v naší ulici,“ dodává. „Sranda zápasy,“ vyhrkne Adam.

On, táta a děda by také mohli sestavit jedno družstvo, zatím si ale spolu v jednom týmu nikdy neza-

INZERCE

ČESKOSLOVENSKÁ PREMIÉRA 29. září 1969. Československá premiéra. Na trutnovské dvoudráze byly uvedeny do provozu úplně první automatické stavěče kuželek v republice - dílo pánů Bydelského a Nejezchleby ze ZPA. Doslova na koleně vznikl výtvor v hodnotě několika set tisíc korun a ligové utkání s Jiskrou Nový Bor bylo to premiérové. A bylo to utkání „na nervy“. Dětské nemoci se projevily až při utkání (dílo bylo dokončeno vlivem problémů s dodávkami materiálu až v noci před utkáním) a zapříčinily, že utkání trvalo místo normálních čtyř hodin hodin devět a půl. Ze zápisu rozhodčího: „…hráči soupeře to přijali s porozuměním, přestože konec byl až ve 23.45…

hráli. „Než Adam začal, tak táta skončil,“ objasňuje prostřední člen rodiny. „Dost těžko bych se teď už ohýbal přes břicho, ale myslím, že po nějakých třech čtyřech tréninkách, bych to zvládnul,“ nevylučuje děda možnost, že by ještě něco mohl předvést. Kouli po dráze posílal 60 let, jeho syn hraje 32 let a nejmladší Adam už válí pět let.

Co je u kuželek drží? „Úspěchy,“ říká Petr mladší. „Přesně. Trošku nám to šlo,“ potvrzuje děda Petr starší, který však větší úspěchy slavil jako trenér a rozhodčí. Pětadvacet let dělal šéftrenéra reprezentace a staral se o družstvo juniorů. V roce 2005 dělal hlavního rozhodčího na mistrovství světa v Bolzanu. Na světovém šampionátu juniorů se dvakrát představil i syn Petr. V rumunské Hunedoaře v roce 1996 získal stříbro v soutěži družstev. „To je můj největší úspěch,“ cení si medaile z mistrovství, kde ještě obsadil 4. místo ve dvojicích a 5. místo v jednotlivcích. Kromě toho patřil do veleúspěšné party náchodských kuželkářů, s nimiž vybojoval devět titulů. A Adam? „Jo, doma už mám taky poháry,“ culí se. „Ale spíš jen regionální, žáci totiž ještě nemají mistrovskou soutěž,“ uzavírá táta.

ROZHOVOR

14

HVĚZDA

Roman Straka se vrátil, aby pomohl Před letošní sezonou se mu naskytla zajímavá příležitost - zahrát si v nově vzniklé česko-slovenské Interlize, kam z každé země postoupilo šest nejlepších klubů. Kuželkář Roman Straka však nabídku družstva KK Slavoj Praha s díky odmítl.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

„Nechci říkat, že jsem starý, protože kuželky se dají hrát dlouho, ale už mám rodinu, které se chci věnovat a tohle by nebyly jen soboty, ale výjezdy na celé víkendy. Byl to i jeden z důvodů, proč jsem po osmnácti letech skončil v Náchodě,“ vysvětloval 44letý otec dvou dětí.

ska v Modrance při Trnavě, kde trutnovský tým obsadil čtvrté místo. „Dvě kuželky za bronzovou medailí,“ vzpomínal. Po vojně dostal nabídku od Náchoda do nejvyšší soutěže. Ačkoliv pak na dva roky přerušil kuželkářskou kariéru kvůli práci v Polsku, po návratu zpět se stal s náchodským družstvem sedminásobným mistrem republiky.

A díky tomu si zahrál klubovou soutěž i na mezinárodní scéně. Český mistr měl možnost hrát Světový pohár, odkud se náchodským kuželkářům čtyřikrát podařilo postoupit do Ligy mistrů. „Hrála se vyřazovacím způsobem doma - venku.

Jednou jsme hráli proti Maďarům a třikrát proti soupeřům z Německa,“ vzpomínal trutnovský hráč. Ze základního kola Náchod nikdy nepostoupil. „Nechci říct, že to byli profíci, ale většinou se jednalo o reprezentanty svých zemí,“ poukazoval na sílu soupeřů Straka. On sám byl členem juniorské reprezentace v letech 1993 až 1995.

INZERCE

Kuželkářská budoucnost a cíle momentálně asi nejlepšího hráče Lokomotivy už prý budou spojené jen s Trutnovem. „Do třetiligového týmu se zařadili úspěšní dorostenci s tím, že je tu nová kuželna, tak bych to chtěl pomoci Trutnovu dotáhnout někam dál, nejen třeba v té třetí lize,“ prohlásil hráč, který se v zimě vrátil z hostování ve Vrchlabí a v jarní části sezony přispěl k záchraně ligové soutěže. V lednovém mistráku v Pardubicích si vytvořil nový fantastický osobní rekord 690 kuželek.

Ke kuželkám se dostal jako malý kluk přes svého otce, který je hrál. „Brával mě s sebou a hrozně mě to chytlo,“ vzpomínal na začátky, kdy ale i závodně plaval a hrál fotbal. „Ale potom už to nešlo časově skloubit a vyhrály kuželky,“ rozhodl se ve dvanácti naplno oddat „sestřelování hrušek“.

V osmnácti si zahrál na mistrovství Českosloven-

15

KAMENIVO

pro malé stavebníky i firmy veškeré štěrky, drtě pro stavbu, kamenivo pro skalky i dekoraci Přímý prodej v Babí 142, Trutnov

od 6:00 do 15:30 Možnost dopravy do Trutnova závoz množství do 5 tun = 550 Kč

zerátu

žením in

2%!

SLEíkVu A eniva m a k

Odběr

s předlo

z cen

Informace na tel.: 777 752 607 nebo na 777 752 663

ROZHOVOR ROZHOVOR

Převlékání za císaře je obrovská řehole

HYNEK ŠNAJDAR FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Má hustý plnovous a vypadá, jako člověk z 19. století. Aby ne. Pro Jana Nešněru (34), člena Vojensko - historického muzejního spolku v Trutnově, je právě toto období středem jeho zájmu. Není to tak dávno, kdy při Dnech evropského dědictví přijel na Krakonošovo náměstí v kočáře v postavě císaře Františka Josefa I. a pozdravil obyvatele jako před 150 lety.

Spousta kluků si v dětství hrála na vojáky. Co vy?

Samozřejmě. Každý kluk si tehdy hrál na vojáky.

Dnešní generace ale už ne, jen virtuálně s joystickem a myší. My jsme běhali po lesích s klackem a vzduchovkou a hráli si na vojáky skutečně a reálně. Dá se říci, že mě to neopustilo a dodnes si tak trochu hraji na vojáky.

Byl jste na vojně nebo vás minula?

Tvrdím, že modrá knížka patří do knihovničky každého inteligenta. Mám ji taky, ale za ta léta u historické vojenské jednotky jsem si odsloužil víc, než kdybych byl na vojně.

Kdy jste se začal zajímat o vojenskou historii?

Bylo to už v útlém věku. Dlouho jsem žil ve Svobo16

dě nad Úpou, téměř za domem jsme měli opevnění.

Když jsem začal ve svém okolí objevovat lehké vojenské objekty, pozůstatky z druhé a pomníčky z první světové války či z roku 1866, měl jsem nutkavou potřebu si o tom zjistit více. Čím více jsem se o to zajímal, snažil jsem se později spojit s místním klubem vojenské historie, s pevností Stachelberg a vyústilo to v to, že máme s kolegy vlastní spolek.

Kdy váš Vojensko - historický muzejní spolek v Trutnově vzniknul a čím se konkrétně zabývá?

Oddělili jsme se od Klubu vojenské historie Trutnov a založili vlastní spolek. Primárně nás zajímala účast na vojensko – historických ukázkách, sekundárně pak provádíme pomocné práce pro muzea, například připravování výstav, terénní práce, archeolo-

gické výzkumy a podobně. Škála těch činností je pestrá.

Kolik máte členů?

V současné době máme čtrnáct členů.

Na co myslíte, když na sebe oblékáte historickou uniformu?

Záleží na tom, o jakou uniformu a akci jde. Jsou situace, kdy uniformu na sebe oblékám, protože si jedu užít společnou akci s přáteli. Jindy ji oblékám jako reprezentant historické postavy, která má svůj úkol, a musí obyvatelstvu předvést nějaký historický obraz. To na tom bývá náročné a pociťuji zodpovědnost. Musím se přiznat, že první uniformu z 19. století, kterou jsem nosil, byla rakouských polních myslivců.

Tu jsem později vyměnil za pruskou a následně za uniformu našeho milého císaře Františka Josefa I. Nosím je ale všechny tři a mám je stejně rád, i když tu pruskou mám nejraději. Je to jedna z dvou uniforem řadové pěchoty v republice.

Když jsem v ní v plné polní, dá se říci, že skutečně reprezentuji pruské vojáky, kteří sem v roce 1866 přitáhli.

Jak vypadají uniformy a kde si je necháváte šít?

Uniforma je stejnokroj, který je většinou vytvořený z jednostranně česané vlny a podšívka je ze lnu. Uniformu doplňují řemeny, opasky, telata, šavle, přezky a zbraně. Krejčové jsou v Náchodě a v Trutnově šije uniformy paní Alena Burešová. Tito lidé jsou schopni vytvořit skutečnou uniformu podle dobových pramenů, nikoli neautentický kostým, který se čas od času na historických akcích objevuje.

A kde sháníte zbraně?

Jsou puškaři, kteří vyrábějí repliky veškerých zbraní 19. století. Já osobně repliky nenosím, mám originál zbraně. Jsem majitelem jehlovky Dreyse, model 1841. Ta patří přímo podle vyražených čísel k uniformě, kterou nosím. K císařské uniformě nosím originál jezdeckou šavli.

Která etapa vojenské historie vás zajímá nejvíce?

Specializuji se na střední část 19. století. Jsem schopen o tom mluvit, vést přednášky, popisovat různé bitvy a vysvětlovat jejich okolnosti.

Při tradičních Dnech evropského dědictví jste na Krakonošovo náměstí dorazil v kočáře jako císař 17

ROZHOVOR

František Josef I. Připravoval jste se na to nějak?

Převlékání za císaře je obrovská řehole. Není to zábava, ale práce. Nemůžu si v žádném případě dovolit vypadnout z role a překročit rámec historických událostí. Musím být na každou akci perfektně připraven včetně historických projevů. Velkou roli v tom hraje protokol, kdy je důraz kladen na chování, vystupování, harmonogram a celý obraz, který reprezentuji. Nedělám to jen pro laickou veřejnost, ale na akcích se pohybují i znalí historici, kteří to bedlivě sledují.

Jaký to byl pocit vrátit se na místo činu po 150 letech a pozdravit místní obyvatelstvo?

Stísněný, mívám trému. Nemůžu překročit stín historické postavy, vystoupit třeba na balkon radnice a pozdravit kamaráda pokřikem: Nazdar Pepo! Nebo se vrhat do davu a s někým se vítat. To prostě nejde. Musím nastudovat archivní materiály, které vypovídají o císařské návštěvě Trutnova, o níž se dokonce psalo až v Londýně. Císař navštívil město asi na čtyři hodiny. Setkal se se spoustou osob, několik desítek

jich vyznamenal. Celý program byl velice nabitý.

Nebyl tam ani minimální čas na to, aby si náš milý vladař obrazně odskočil na záchod.

Proč jste byl do této role vybrán právě vy?

Je mi třiatřicet a císaři bylo v roce 1866 šestatřicet let. Takže ta věková blízkost rozhodla. Proto jsem také v tomto ohledu angažovaný do připomínkových akcí návštěvy Františka Josefa I. v Čechách.

Jaký byl císař člověk?

Byla to poměrně složitá osobnost. Byla mu blízká technika, nechával si představovat různé inovace v této oblasti. Měl nesmírně rád železnici, dokonce schvaloval plány na výstavbu lokomotiv a uděloval jim jména. Týká se to například lokomotivy Konrád, kterou vlastní Železniční muzeum výtopna Jaroměř. Byl také vlídný k lidu, žádná jeho návštěva se neobešla bez milodarů. Na druhou stranu byl tak trochu škudlil. Jeho koupelnu nechala přestavět císařovna, když nebyl doma, protože by to považoval za zbytečnou investici. Dnes by se rovněž řeklo, že byl studený čumák, protože nebyl schopen projevovat emoce.

Mají zájem o činnost spolku mladí lidé?

Skutečnost je taková, že těch mladých mnoho není.

Lidí, kteří by měli zájem o vojenskou historii a byli ochotní investovat do vybavení, je čím dál tím méně. V dnešním konzumním světě si mladí lidé raději pořídí nové auto či motorku, než aby inves-

18

tovali peníze do nové uniformy a nové zbraně. Věkový průměr u těchto spolků je pětatřicet až čtyřicet let, členové v nich hledají zábavu.

spousta diváků bere válečnou ukázku jako zábavu.

Kdyby ale mezi těmi stovkami přihlížejících byl jeden jediný, který se nad tím zamyslí, tak je to dobře.

Je váš koníček nákladný?

Základní vybavení vojáka včetně zbraně pro druhou světovou válku přijde na patnáct až dvacet tisíc korun plus pět tisíc za zbrojní pas. Čím starší období, tím je to dražší.

Nemyslíte si ale, vzhledem ke stálým válečným konfliktům, že jsou lidé nepoučitelní?

Jediné v čem nás historie poučí je, že se z ní nikdy nepoučíme. Kdo chce mír, připravuje válku.

Co na vaše hobby říká rodina?

Moje drahá polovička dělá císařovnu, tak co na to může říkat. Samozřejmě se navzájem podporujeme.

JAN NEŠNĚRA · narozen 8. ledna 1982 v Ústí nad Labem · vystudoval trutnovskou Střední průmyslovou školu · pracuje jako technik · je členem Vojensko - historického muzejního spolku · zajímá ho hlavně období 19. Století · účastní se ukázek historických událostí · představuje postavu císaře Františka Josefa I. · je ženatý · žije v Trutnově

Proč by se historie měla připomínat současníkům?

Válka v roce 1866 zanechala v krajině spoustu monumentů, pomníků, křížů a značek. Je to v Evropě největší soubor památek na válečný konflikt. Ti lidé to tenkrát budovali s jedinou myšlenkou: Nezapomeňte na tu hrůzu. Ale lidé zapomněli. Našim posláním je neustále připomínat jakýkoliv konflikt, který se kdy udál, abychom si z toho vzali poučení. Je to velmi složitý úkol a není to lehké, protože INZERCE

Lékárna U Anděla Strážce hledá do svého malého kolektivu příjemnou

lékárnici/lékárníka na plný či částečný pracovní úvazek

Nabízíme dobré finanční ohodnocení,prodejové bonusy

a flexibilní pracovní dobu. Nástup je možný ihned!

Více informací na

tel.: 777 034 664 e-mailu: lekarnatu@volny.cz či přímo v lékárně

19

čtvrtek 6. 10.

Výstava fotografií kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

RATIBOŘICKÝ MAPOVÝ OKRUH

3. 10.–30. 10.

Činoherní divadlo A: MDP – Divadlo Rokoko UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDA, ostatní – vstupné 365, 340, 315 Kč

KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ?

neděle 2. 10.

Soutěž v létání draků Pořadatel: UFFO – SCT a RC Modeláři Trutnov letiště ve Volanově ** prezence soutěžících 13:00–13:45 hodin ** start 14:00 hodin ** bez vstupného

DRAKIÁDA

neděle 2. 10.

Koncert

VĚRA ŠPINAROVÁ A ADAM PAVLÍK BAND

středa 19. 10.

Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 330 Kč

SLET BUBENÍKŮ

pondělí 17. 10.

Rodinné UFFOkousky: Martin Sochor Představení pro děti od 5 let UFFO ** 16:00 hodin ** vstupné 70 Kč, se slevovou kartou 56 Kč

PUTOVÁNÍ S PANTOMIMOU: DAVID A GOLIÁŠ

neděle 16. 10.

Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 150 Kč

KOLETOVA HORNICKÁ HUDBA A PĚVECKÝ SBOR KÁCOV

sobota 15. 10.

Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné v předprodeji 290 Kč, v den koncertu 330 Kč

ROBERT KŘESŤAN & DRUHÁ TRÁVA

TOMÁŠ POLCAR: KRAJINY II

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

středa 12. 10.

do 11. 10.

Téma: Párty s Addamsovými

VEČER DUCHŮ

pondělí 31. 10.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Líšeň Představení pro děti od 8 let UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné 120 Kč, se slevovou kartou 96 Kč

SÁVITRÍ

neděle 30. 10.

Slavnostní večer a zahájení výstavy (27. 10.–27. 11. před Uffem) Pořadatel: UFFO – SCT a TUarch, z.s.

UFFO ** 19:00 hodin ** bez vstupného

MĚSTSKÉ ZÁSAHY TRUTNOV 2016

čtvrtek 27. 10.

Činoherní divadlo B: Divadlo Drak Hradec Králové UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDB, ostatní – vstupné 340, 315 Kč

POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÈSE

pondělí 24. 10.

Říjen

Cestopisný večer kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

PaedDr. LIBOR TUREK: SLOVENSKÉ HORY

pondělí 10. 10.

PaedDr. Jan Luštinec: František Kaván Pořadatel: UFFO – SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 10. 10.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Spejbla a Hurvínka Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 150 Kč, se slevovou kartou 120 Kč

HURVÍNKŮV POPLETENÝ VÍKEND

neděle 9. 10.

36. mezinárodní hudební festival Podrobné informace o programu na www.uffo.cz

TRUTNOVSKÝ PODZIM

7. 10.–25. 10.

Divadlo a hudba: Agentura FDA UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku DH, ostatní – vstupné 340, 315, 290 Kč

MILOVAT K SMRTI

www.uffo.cz

Cestopisný večer kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

Mgr. PAVLA APOSTOLAKI: VÝCHODNÍ ANATOLIE

pondělí 24. 10.

Ing. Jaroslav Hyjánek: ZOO Dvůr Králové a její záchranné projekty Pořadatel: UFFO – SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 24. 10.

Vernisáž 20. 10. od 18:00 hodin Partner Galerie UFFO: GRUND a.s.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

JIŘÍ GRUS: DRAK NIKDY NESPÍ

21. 10.–22. 11.

Pořadatel: VM ART production UFFO ** 19:00 hodin

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245 Změna programu vyhrazena!

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999 e-mail: info@uffo.cz

Akce pro děti školního věku UFFO ** start v časech 17:30–18:00, 18:00–18:30, 18:30–19:00 hodin (dle zakoupené vstupenky) ** vstupné 40 Kč

ROZHOVOR

Něco končí, něco začíná U okna na tyči má zavěšeno přes 300 medailí. Plavkyně Aneta Pechancová toho dokázala hodně a je možné, že v budoucnu tuhle sbírku ještě rozšíří. Nicméně bývalá reprezentantka, teď ve svých 24 letech, dospěla k rozhodnutí, že skončí s aktivní kariérou. „Plavat budu dál, ale je čas se posunout jinam,“ říká.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Anet, opravdu končíš?

Nevím, jestli to úplně nazvat koncem. Každopádně už nemám prostor se plavání věnovat tak, jako dřív a já hrozně nerada dělám věci na půl. Abych chodila čtyřikrát pětkrát týdně na tréninky a plavala jen tak ze setrvačnosti, že jsem dřív něco uměla, to se mi nechce. Pro mě bude jednodušší vyjet si na závody, když mi ty závody začnou chybět, možná si ještě někdy skočím na republiku nebo ligu, ovšem spíš jako výpomoc holkám do štafety. O mojí aktivní kariéře už to ale nebude.

Kolik času věnuješ plavání?

Když jsem v Trutnově, tak se snažím jít do vody každý den, aspoň na tu tři čtvrtě hodinu, na ty dva tři 22

kilometry. Když tady nejsem, jdu do vody dvakrát třikrát týdně většinou tam, kde se pohybuji. Teď už více méně jen v Plzni, kam se stěhuji, a jinak předtím to bylo v Brně a Olomouci. Už rok a půl to ale nedělám tak, jak bych chtěla. Stále jsem si nechávala zadní vrátka, ale nastal čas, abych to rozsekla.

Aspoň se ráno vyspíš...

Je to strašná změna. Když teď ráno musím někam v pět vstát, často si říkám, jak jsem to mohla takhle deset let vydržet. Vím ale, že kdybych začala trénovat znovu do plných, tak si na to zvyknu. Já jsem sice nikdy ráda nevstávala, ale zvykla jsem si na to, že musím. Že je to moje práce, že vstávám kvůli něčemu, jako je Evropa, svět, olympiáda. Bylo to nezbytné pro to, abych se dostala tam, kam jsem se dostala.

A v kolik třeba plavci usínají?

Jak kdo. Vzhledem k tomu, že já jsem celou střední školu jezdila do Hradce a strávila denně tři hodiny na cestách, k tomu tři až čtyři hodiny na bazénu, domů jsem přišla večer z tréninku kolem půl osmé, tak jsem byla ráda, že jsem se najedla a svalila se do postele.

Zpravidla to bylo do půl desáté.

Bavilo tě to?

Já jsem od jistého věku přestala přemýšlet, jestli mě to baví. Mě u toho ohromně držel úspěch. Určitě mě to bavilo celou střední, ale pak na vysoký, už to bylo jiný. Už jsem začala přemýšlet o tom, že když chci studovat relativně náročnou školu a plavat, tak ten čas musím mít zorganizovaný. Tehdy jsem už neuvažovala o zábavnosti sportu, šla jsem si jen za cílem, kterého jsem chtěla dosáhnout.

Na olympiádu ses nedostala. To znamená, že jsi trénovala málo?

Trénovala jsem dost, ale myslím, že jsem začala pozdě. Já jsem čistokrevný sprinter. Když to tak řeknu, tak čtyřicet metrů je pro mě už dálka a nejkratší trať je padesátimetrová. A sprinteři se na rozdíl od vytrvalců vyvíjejí později. Taková ideální sprinterská doba bych řekla, je teď v mém věku – 23 až 25 let. Člověk potřebuje mít na sprint vyspělou hlavu. Nechci v žádném případě podceňovat dálkaře, ale sprint není osmistovka, kde když se vypustí tři záběry, tak se nic nestane. U padesátky, když se vypustí tři záběry, jsou to dvě tři desetiny, a to je sakra hodně. Když je člověk mladší, ještě si to tolik neuvědomuje.

Ale ty už jsi teď vyzrálejší?

Já jsem to říkala mockrát trenérům, že až teď cítím, že jsem dospěla na vrcholový sport.

Tak proč tohle tvoje rozhodnutí?

Bohužel nebo možná bohudík já moc nevěřím cizím trenérům.

V republice věřím, že všeho všudy to dělají dobře dva trenéři a z toho je ten jeden můj trutnovský. A pan Pokorný mi řekl, že se za mnou stěhovat nemůže. A vzhledem k tomu, co mi Trutnov dal, ať výkonnostně, finančně nebo prostě jen lidsky, nechci odsud přestoupit do žádného jiného klubu. A že jsem měla spoustu nabídek i za nemalé peníze. Přišlo by mi nefér, abych jako hotový plavec nosila ty body jinam.

Dá se plaváním u nás uživit?

Jen plaváním asi těžko. Ani ti nejlepší u nás se tím na této úrovni uživit nemůžou. Ale samozřejmě získávají peníze od sponzorů a z reklamy. V Čechách to ale frčí míň než v zahraničí. Plavání je navíc specifické v tom, že v podstatě nikde nesmíme mít nalepené sponzory. Jen na klubových věcech a oblečení, takže který sponzor pak do toho půjde? Krom toho si myslím, že ten sponzorský a propagační systém českého plavání, kterému velí svaz, není úplně dobrý.

Asi bychom toho našli víc, co není ideální, protože úspěchy na velkých akcích v poslední době české plavce nějak míjejí, co? Viz olympiáda.

23

INZERCE

POZVÁNKA

ROZHOVOR

Jsou samozřejmě nasnadě spousty dotazů, proč to tak dopadá, ale já asi nejsem moc kompetentní osoba, která by se k tomu měla vyjadřovat.

Názor na to ale máš?

Názor na to mám ten, že systém reprezentace tady není a že stále směřujeme od závodu k závodu. Je ale pravda, že ve výsledku nikoho nezajímá mistrovství Evropy. Všechny zajímá olympiáda, protože to je čtyřletý cyklus, k jehož vrcholu směřuje každý sportovec, který to dělá na vrcholové úrovni.

V zahraničí se trénuje víc?

Určitě. Řeknu ti zářný příklad, ti nejlepší u nás trénují kolem 2000 kilometrů ročně, což je pěkné.

Ale Španělka Mireia Belmonte, držitelka světových rekordů, naplavala před olympiádou v Londýně přes 4000 kilometrů. Takže odpověď je jasná.

Proč se u nás netrénuje víc?

Toť otázka. Nerada se na to vymlouvám, ale je fakt, že nemáme podmínky jako v zahraničí. Díky tomu, že nejsme plavecká velmoc, tak ty podmínky tady

POMALÉ ČTENÍ, NEČITELNÉ PÍSMO PROBLÉMY S I/Y POTÍŽE S MATEMATIKOU ŠPATNÉ ZNÁMKY TRÁPÍ SE VAŠE DÍTĚ PŘI UČENÍ A NEUMÍTE MU POMOCI? OZNAČENÍ: DYSLEKTIK, DYSGRAFIK, …

602 146 882 Studijní centrum BASIC Hradební 12 541 01 Trutnov

nejsou takové. V zahraničí bývá běžně zvykem, že je komplex bazénů, kde je 50metrový bazén, 25metrový, nechybí tělocvična, posilovna a ti lidé mají všechno u sebe. Kde to tady je?

Ano, podmínky jsou jedna věc, ale já jsem měl na mysli systém trénování. Co ti brání, abys trénovala víc, když chceš být lepší, nebo je chyba v trenérech?

Je to tak i tak, myslím, že i ti trenéři se bojí dát plavcům takovou zátěž, co je v zahraničí. A další věcí je taky dnešní doba. Když to vezmu na příkladu dnešních mladých lidí, kteří mají potenciál k tomu, aby byli dobří, tak oni trénují o polovinu méně, než jsme trénovali my, když jsme byli mladí. Děti, případně rodiče si chodí hromadně stěžovat za trenéry, že jeden den plavou osm kilometrů, jak je to strašně hodně a že už nemůžou.

My jsme plavali šestnáct, někdy i dvacet. Když pak takhle přijde patnácté dítě a čtvrtý rodič, tak co má ten trenér dělat, než povolit. Jinak to skončí tím, že děti odcházejí.

Navíc je to plavání. Voda, kachličky, tam a zpátky, tam a zpátky. Víš, co myslím?

Nebudeme si nic nalhávat, je to trošku blázinec.

Nebudu tvrdit, jak je plavání nádherný sport, když celou dobu koukáte na dno. Je to pakárna, ale to je ve finále každý sport, když se dělá vrcholově, pokud se nebudeme bavit o týmových sportech, které jsou odlišné. Individuální sporty jsou všechny o tom samém. Za tu dobu, co plavu, mě ale nikdy nenapadlo se nad tím takhle zamýšlet.

Je to velká dřina?

Nerada úplně porovnávám, protože jsem žádný jiný sport na této úrovni nedělala, ale plavání je hodně tvrdý sport, pokud ho chce člověk dělat dobře. Už jen proto, že plavání není pro člověka přirozený pohyb jako třeba běhání. Plavání musíš dělat dvakrát denně, protože ten pocit z vody se rychle ztrácí. Já jsem před většími závody chodila do vody každý den, neměla jsem ani neděle volné. Laikovi se to těžko vysvětluje, ale opravdu, když dva dny nejsi v bazénu, tak pocit z takové té rychlosti se může vytratit.

Vím, že v tvojí přípravě hrál důležitou roli ještě jeden pocit, co tě u toho držel. Pocit úspěchu.

Jo, hodně mě tahal úspěch, ale on to pan Pokorný zjistil celkem brzo. Vzpomínám si, že v Lucembursku v lednu 2012, kdy se mi tam úplně nezadařilo, přičemž už jsme půl roku dřeli na 24

jestli se nevrhnu na čtyřletý cyklus do Tokia, bylo by mi osmadvacet, ideální konec kariéry.

Co ti v tom zabránilo? Život a taková ta představa, co by mě čekalo. Není to totiž jen o trénování, ale najednou na čtyři roky tomu přizpůsobíš úplně všechno. Zastaví se ti život. Vím, že tréninky bych zvládla. Hlavou bych se na to taky připravila, to by bylo v pohodě. Ale já už chci svůj život směrovat jinam. Za nějakou budoucí pracovní kariérou a normálním životem.

olympiádu, jsem na něj křičela, že už druhý den nepřijdu, že to nemá smysl. Měl svatou trpělivost. Ano, jsem rapl, cholerik, ale fakt na tom pracuji a je to lepší. Ty úspěchy ale potřebuji.

A byly, že?

Troufnu si říct, že byly. Jo, měla jsem ambice, že bych mohla startovat ve finále mistrovství Evropy, v semifinále na mistrovství světa. Kromě olympiády jsem si splnila vše, co jsem chtěla.

Proč myslíš, že nedopadla tvoje účast v Londýně?

Londýn byl spíš sen než cíl. To říkám teď na rovinu. Věnovala jsem tomu hodně času a potřebného času. Samozřejmě, že teď už vím, že kdybych se připravovala na další olympiádu, tak bych spoustu věcí udělala jinak. A řekl mi to i pan Pokorný, že by mě připravoval jinak. Jak jsme tenkrát začali trénovat ten rok před olympiádou, kdy jsem si o rok odložila práva, tak se mělo začít trénovat ještě o rok dřív. Ale pravda je, že já jsem to slyšet nechtěla, protože jsem maturovala, a naši by to taky slyšet nechtěli. V té době se to ale udělalo nejlíp, jak mohlo.

Rio pak vyšumělo životem?

Přesně. To jsi řekl hezky.

Mrzí tě, že si nezazávodíš pod pěti kruhy?

Mrzí, nemrzí. Dlouho jsem přemýšlela o tom,

Takže tvým největším zážitkem zůstane stříbrná medaile ze štafety na ME v Chartres?

Rozhodně. Nevím, jestli bych to nazvala i největším úspěchem, ale zážitek to byl určitě. Ten pocit na vyhlášení, doteď když o tom mluvím, mám husinu. To bylo něco tak krásného, strašně se mi klepala kolena. A taky ta společná euforie, že to nebylo individuální, ale byly jsme v tom čtyři. To je pocit, pro který se vyplatí dělat sport. Ten pocit, co mě ráno zvedal z postele.

Na každém konci něco začíná. Co začíná pro tebe?

Přestupuji z Olomouce na školu do Plzně, kam jsem se rozhodla přestěhovat celá, protože tam mám byt a přítele, který je shodou okolností také bývalý plavec. A až si všechno sedne, chci si konečně najít práci v nějaké právnické kanceláři.

A plavání?

Plavat budu pořád, minimálně proto, abych neměla velký zadek. A asi bych ještě chtěla, aby mi to na nějaké republice cinklo.

ANETA PECHANCOVÁ · narozena 5. června 1992 ve Dvoře Králové · studentka právnické fakulty · mnohonásobná mistryně republiky napříč všemi kategoriemi · největší úspěchy: stříbrná medaile ze štafety 4x50 PZ a účast v semifinále na 100 polo na mistrovství Evropy v Chartres (2012), 1. místo MČR družstev (2009), účastnice MS v Římě (2009) a ME v Herningu (2013), ME v Debrecenu (2012), ME ve Štětíne (2011) · má ráda módu, dobrou kávu a usměvavé lidi · nemá ráda cestování autem napříč republikou a zase zpět, srážku s blbcem a koprovku

25

HOBBY

Zahradníkův rok s Mečířem

Jak sázet ovocné stromky Horké babí léto už pomalu mizí za kopce. Pro zahradníky a pěstitele ovocných stromů to znamená, že nastává čas výsadby. Ať už se rozhodnete pro oblíbené klasiky našich sadů jako jabloně, hrušně, třešně, višně nebo slívy, či vám na zahradě ještě chybí rybízy, angrešty, maliny, borůvky, ostružiny, meruňky nebo ořešáky, nezapomeňte, že je právě nejvyšší čas nakoupit nové stromky.

Doporučujeme prověřené odrůdy V Zahradnictví Mečíř pořídíte mladé stromy už od 10. října. Jak říká naše zahradnice, preferujeme ovoce ze starších osvědčených odrůd, nově šlechtěných.

Jsou prověřené růstem v ovocných sadech a do sortimentu zahradnictví je přidáváme teprve po dobrých referencích.

26

Zákazníci mohou být překvapeni, že nabídka u Mečíře nezahrnuje naprosto všechny novinky na trhu.

Eliminujeme tím ale rizika sázení nevyzkoušených rostlin, které mohou být náchylné k nejrůznějším problematickým chorobám, málo plodit nebo špatně tolerovat naše klimatické podmínky.

Po koupi stromky pečlivě chraňte před slunečním svitem a suchem i větrem. Zejména jejich kořínky jsou velmi citlivé, nešetrné zacházení může celý stromek zahubit.

Ochrana před zvěří je dalším krokem, na který byste měli u nově zasazených stromků myslet. Použijte ochranné pletivo. Strom nebudou okusovat zajíci nebo králíci a nepoškodíte kmínek ani sekačkou.

Stromky teď nestříhejte, nově zasazené zalijte

Přejeme krásný podzim, ať se všechny stromky ujmou. Pokud budete potřebovat radu, jsme k dispozici. Těšíme se na vaši návštěvu. Jindřich Mečíř s kolektivem.

Na podzim by se ovocné stromky neměly stříhat, aby nedošlo k vymrzání. Střih se provádí až zjara. Jámy na stromky doporučují odborníci vykopat pár dní před výsadbou, a to nejlépe o rozměrech 40 x 40 centimetrů. Pod kořeny dejte kvalitní kompost. Nikdy ne hnůj! A nezapomeňte na zálivku. Ta první je mimořádně důležitá. Stromek dále zalévejte podle počasí. Hnojit postačí až zjara, když budou stromky dobře zakořeněné.

Stříhání a hnojení počká na jaro

e Zalévejt así oč podle p

Než z vyko asadíte p cca 4 ejte jám 0x4 u 0 cm

27

DRAJBORNA SOBĚ

Unikát, který nemá obdoby Je to samo o sobě nádherné místo v bývalých Sudetech. V kouzelném údolí pod barokním zámečkem Skály – Bischofstein, ne příliš daleko od Trutnova, nad obcí Jívka – Vernéřovice leží Studnice zvaná Drajborna. Ideální místo pro chalupáře, kteří hledají klid a krásu přírody. Léta tady sice nebývají dlouhá a zima přichází brzy, ale kdo tam jednou zavítá, přiroste mu tato lokalita k srdci.

HYNEK ŠNAJDAR

Právě chalupář Roman Rejhold se svou ženou Petrou tomuto místu propadli a v roce 2012 tam koupili starou chalupu, na jejímž pozemku stojí stodola. Pustili se do nezbytných oprav, a protože je Roman kumštýř, při práci přemýšlel, jak prostor umělecky využít. Před čtyřmi lety jsme se sešli a partu doplnil další tamní chalupář, malíř Karel Štěpánek. Vypilo se nějaké to dobré víno, které bývá inspirací, a přišli jsme s nápadem uspořádat na Drajborně první čtyřiadvacetihodinovou výstavu nazvanou Drajborna sobě. „Byli jsme nadšení, ale příliš jsme nevěřili, že tento v regionu unikátní podnik přežije první ročník.

Ale co, taky by se nic nestalo,“ vzpomíná Rejhold.

Základem bylo, aby nám v této vysoko položené destinaci přálo počasí, které je zde vrtkavé a nevyzpytatelné. První ročník se konal začátkem října a den před vernisáží bylo osm stupňů pod nulou. „To to pěkně začíná, nikdo nepřijde,“ řekl pesimisticky Štěpánek. V sobotu však bylo slunečno a počet lidí, kteří si přijeli prohlédnout díla osmi 28

výtvarníků nebo si jen tak poklábosit, nás příjemně překvapil.

Navíc měli k dispozici katalogy podepsané umělci, které nám zdarma včetně pozvánek a plakátů vyrábí fotograf a majitel tiskárny Oldřich Šlegr.

To byl signál pokračovat v této kulturní události i v dalším roce. Scénář byl podobný, počasí nádherné a výtvarníků už bylo jedenáct. Čtyřiadvacetihodinovku si zase přišla prohlédnout hojnost návštěvníků, kterých od premiérového ročníku ještě přibylo.

Třetí dějství v minulém roce bylo ozvláštněno.

Poprvé doprovázelo vernisáž atraktivní hudební vystoupení dvou členů známé petříkovické kapely Banjaming’s Clean. Dudák ve stylové skotské sukni doprovázený bubeníkem zanechal v uších diváků trvalou muzikální stopu. A to nebylo

všechno. Pan domácí si dal tu práci, že vypátral sochy Tří králů z roku 1850, které kdysi zdobily sokl na jeho pozemku, aby pak zmizely. Byl to nadlidský výkon, ale podařilo se.

Sochy postupně zrestauroval jeden z vystavujících, akademický sochař Milan Vácha. Stihl do vernisáže jednu sochu, která byla slavnostně odhalena. Kompletní dílo pak na svátek Tří králů. Letošní Drajborny sobě se aktivně zúčastnilo již třináct výtvarníků.

Stejně jako v minulých letech to byla žánrově velmi pestrá podívaná. Na stodole, v jejích útrobách i na louce bylo možné obdivovat malby, kresby, fotografie, koláže, loutky, knižní ilustrace, sochy, objekty, videa a další rozmanitá díla. Letní klima přilákalo spoustu lidí, kteří už výstavu považují za společenskou událost.

Hojnost jídla, pití, různých sladkostí a také výroční dort, to vše doplněné kvalitním uměním umocnilo neopakovatelnou atmosféru stále vyhledávanější Drajborny sobě, která příští rok vstoupí do jubilejního pátého ročníku. Podobu změní nejen pozvánky a plakáty, ale také relikvie v podobě katalogu. Hudební vystoupení doprovodí divadelní představení.

Vystavující výtvarník Petr „Spacák“ Staněk z Broumova okomentoval setkání pod kopcem Bishofstein lapidárně: „Paráda - paráda - PARÁÁÁÁDA!“ A je to výstižné. Smyslem této už tradiční výstavy totiž mimo jiné je umělecky oživit toto poněkud neprávem zapomenuté místo, dát mu nový rozměr, přilákat starousedlíky i přespolní, nabídnout jim trochu toho kumštu a zároveň jim zpestřit jeden víkendový den dříve, než kraj zahalí melancholická zima. Tento záměr se daří plnit měrou vrchovatou. Takže: Drajborno sobě, přejeme ti dlouhá léta, spokojené výtvarníky a hlavně další četné příznivce této mimořádné kulturní události.

29

PROMĚNY TRUTNOVA

Hostinec U Říšského jablka ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Před 100 lety byla dnešní Polská ulice v Trutnově plná restauračních zařízení nejrůznější kvality.

Jedno z nich sídlilo v domě čp. 96. Historie tohoto domu byla po několik desetiletí spjata s rodinou hostinského Illnera. Dům si na sklonku 80. let 19. století nechal postavit Franz Illner a nejpozději od roku 1898 zde provozoval hostinec nazvaný U Říšského jablka (Zum Reichsapfel). Kuželkářská dráha byla k hostinci přistavěna teprve roku 1929.

30

Po druhé světové válce zde již hostinec neexistoval. Zato tu byly dva byty, z nichž jeden byl v 70. letech přestavěn na malou ubytovnu s osmi lůžky pro hostující kuželkářská družstva. Na konci 80. let se nacházel dům čp. 96 již v havarijním stavu.

Nelze se proto divit, že v roce 1990 došlo k jeho demolici. Ještě než se tak stalo, stačil v roce 1990 pořídit trutnovský fotograf Karel Hybner jeho snímek. Z někdejšího hostince zůstala do dnešní doby stát pouze kuželna, kterou trutnovští kuželkáři využívali až do letošního roku.

Generální kandidát na hejtmana „Ubezpečuji Vás, že kraj bude sloužit svým občanům.“

Zjednodušme to!

Martin Červíček brigádní generál v.v. kandidát na hejtmana

www.odskhk.cz

NA CVIČÁKU

Když se život točí kolem psů „Někdo si v neděli po obědě lehne k televizi a my jsme na cvičáku,“ popisuje svou náklonnost a lásku ke psům dvojice ze Základní kynologické organizace Trutnov. Tento oddíl na břehu řeky Úpy existuje už padesát let. „Založil ho pan Kňáva z Dvoračky v 70. letech, ale od té doby se hodně změnilo. Stavěli jsme tady tři klubovny,“ vzpomíná současný předseda ZKO Lampros Karasulas.

Při naší návštěvě zjišťujeme, že cvičák v Dolním Starém Městě se může pyšnit hezkým zázemím, které má však jeden problém. „Když vedle zbourali hospodu, přišli jsme o vodu, tak ji sem musíme tahat v kanystrech,“ poukazuje na otravný nedostatek Věra Honková. „Chtěli jsme se domluvit s novým majitelem Texlenu i jinými firmami v okolí, ale dnes na to všichni koukají komerčně a nikdo nebere v potaz, že se jedná o sportovní činnost a nevyděláváme nic,“ reaguje předseda na přemrště32

Na začátku to byla jen zábava, která postupně přerostla ve velký koníček. Teď však Lampros Karasulas a Věra Honková mají kynologii - již spoustu let - jako životní styl.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

né požadavky druhých stran, zatímco poplatky jarních a podzimních kurzů jsou za pakatel.

Za plotem mezi cyklostezkou a náhonem najdeme dřevěný srub, kotce, překážky a na první pohled i dost zeleného prostoru pro pohyb se psy. „Rozměrově to ale nestačí. Nemůžeme tady dělat zkoušky,“ vysvětluje výcvikářka Věra Honková. Na délku je cvičák dobrý, ale na šířku by potřeboval ještě přibrat Úpu. Zkrátka, aby byl jako velké fotbalové hřiště. „Naštěstí ale existují ještě dobří lidé, kteří nechtějí jen peníze, tak jezdíme na hřiště do Poříčí.

Kdykoliv není fotbal, můžeme tam trénovat,“ pochvaluje si spolupráci s tamním klubem.

V trutnovském oddíle se věnují jak sportovní kynologii se zaměřením na všestrannost - učí se stopě, poslušnosti a obraně například ke skládání zkoušek podle mezinárodního zkušebního řádu

IPO, tak vám pomůžou při řešení situací, kdy už si prostě sami nevíte rady se svým čtyřnohým přítelem. „Třeba když vám pes doma brečí. V půl roce mu koupíte antištěkací obojek a během jednoho dne je klid,“ říká Honková. „A není to trápení zvířat,“ dodává, že už slyší lidi, jak si říkají, že ten pes je chudák. „Někdy vede hodinové rozhovory, protože lidé bývají úplně zoufalí a už plánují, že psa dají pryč. A to přitom dnešní pořizovací ceny psů s průkazy nejsou levnou záležitostí,“ poukazuje na desetitisícové cifry.

Na druhou stranu pořizovací cena je asi ta nejmenší investice, kterou do psa dáte. Nejen kvalitní krmivo pak totiž něco stojí. „Pejskařina je drahý sport, když to děláte pod ten vrchol, proto nás ubývá,“ tvrdí Lampros Karasulas. „Třeba jen ten benzín, co každý den projedete, protože psa musíte vzít někam na louku a jedete i dvacet kilometrů, protože kamkoliv vyběhnete, tak tam vyběhne někdo na vás, že je to jeho louka, co mu po ní šlapete. To se teď hodně stává,“ bere si slovo zpět výcvikářka klubu, který vychoval desítky lidí, co objíždějí vrcholné republikové soutěže.

Těchto závodníků je samozřejmě jen nepatrná hrstka v porovnání s těmi, co si domů pořídili psa „jen“ jako svého kamaráda. Ale i oni chtějí, aby reagoval na pokyny. „Takový základní výcvik na ovladatelnost a poslušnost trvá v kurzu asi dva měsíce, ale celkem to zabere rok, protože se musí pokračovat doma,“ přibližuje Věra Honková. „Já vlastně učím lidi, aby oni sami naučili svého psa, jak má chodit u nohy, sedat, lehat, přiběhnout na přivolání. Protože každý pes, když ho pustíte a nejsou tam rušivé vlivy, se na zavolání vrátí. Když tam ale budou rušivé vlivy, třeba nějaký cizí pes,

INZERCE

33

NA CVIČÁKU

k nim pak nebude chtít, protože si myslí, že bude bit,“ radí vyvarovat se této chyby.

Podle Honkové se přitom dá vycvičit každý pes, jen to chce trpělivost a musíte to brát, jako když se vychovává dítě. Když něco udělá správně, přijde pochvala - pes dostane pamlsek. Když udělá něco špatně, musí přijít nějaký umírněný trest. „Vycuká se za srst nebo obojek,“ ukazuje Lampros Karasulas. „Cvičení je ale hlavně o žrádle,“ podotýká jeho kolegyně. Ve výcviku uberete psovi tak jim může utéct. Musejí si umět poradit,“ podává vysvětlení ke kurzu. V tomhle ohledu naopak při tréninku docela považuje za výhodu umístění cvičáku v Trutnově, jelikož na cyklostezce je stále živo a při výcviku poslušnosti ke zkouškám se psi musí soustředit jenom na svého páníčka. „Vy jste pro ně Bůh a nesmí se podívat jinam, i kdyby padaly trakaře,“ usmívá se. V běžném životě často dochází k momentům, že lidem rupnou nervy a psa seřežou, když je při něčem neposlechne, ale to není dobře. „Psa tím jen dostanou do fáze, že INZERCE

34

krmení a dáváte mu ho za splněné úkoly. A to pak uvidíte, jak se pes může přetrhnout, aby si rychle lehnul a dostal pamlsek. „Většinou tady máme lidi, které mají svoje psy v blahobytném stavu, takže ty pak nic nezajímá. Proč lidé chodí do práce? Kvůli penězům. Pes chce taky pro něco pracovat,“ říká Věra Honková, že když ho budeme jen buzerovat a nedostane odměnu, tak se nenaučí nic. Žrádlo je nejúčinnější a nejrychlejší.

Za patnáct let výcviku má trutnovská kynoložka za sebou desítky „udělaných“ psů, přičemž veškerou strategii výchovy si vybudovala jako samouk. „Občas se stane, že vám majitelé dají psa, ať ho připravíte na zkoušky a až po jejich odjezdu zjistíte, že pes se bojí vlastního stínu, že nechce kousat na rukáv a má fobii z lidí. Člověk pak celé dny a noci přemýšlí, jak to na toho psa vymyslet, aby ty jeho nedostatky byly odstraněny,“ vypravuje a doplňuje, že jsou to pak hodiny a hodiny práce, než to tomu zvířeti vysvětlíte. A když pes není zrovna talentovaný, může to trvat i tři čtyři roky, než se mu podaří dopracovat na určitou úroveň. „Takhle prdlých lidí, jako jsme my, že tomu podstupují desítky hodin cvičení každý týden, je málo,“ uzavírá muž řeckého původu Lampros Karasulas.

35

MLADÉ BUKY

Stop mobilům v základce Žáci je ráno odevzdají a na konci vyučování dostanou zpět.

HYNEK ŠNAJDAR FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Děti se při výuce věnují učení, nabírají vědomosti, o přestávce odpočívají, hrají karty, svačí a hovoří se spolužáky. To je běžný den v Základní škole v Mladých Bukách, který se ale od mnohých škol viditelně liší. Děti totiž u sebe nemají mobilní telefony. Ředitel školy Pavel Petržela už měl dost toho, že žáci bez mobilu „nedají ani ránu“ a chtěl to změnit.

Přišel tedy s převratnou novinkou. „Vznikalo to postupně celý minulý školní rok, kdy jsme měli problémy u starších dětí. Neustále chodily po chodbách školy s mobily, pořád je držely v ruce, stále něco hledaly, měly je doslova přirostlé k ruce, až mně to přišlo jako závislost. Začalo mně to dost 36

vadit,“ vzpomíná na prvopočátek budoucího opatření ředitel, který v této souvislosti při červnovém zasedání školské rady přednesl pedagogům a rodičům svůj návrh.

Děti mobily před první vyučovací hodinou vypnou a dají je do úschovy. Na konci vyučování jim budou vráceny. „Školská rada s tímto opatřením souhlasila a oznámil jsem to také paní starostce, která to uvítala. Od 1. září jsme opatření zakotvili do školního řádu,“ řekl Petržela. A jaké byly vlastně hlavní důvody přistoupit k takovému poměrně neobvyklému kroku? Podle ředitele bylo těch důvodů zhruba dvacet. „Šlo zejména o nesoustředěnost žáků na výuku či kyberšikanu. Jedním takovým křiklavým příkladem bylo, že děti strčily mobil zespodu do záchodu a udělaly snímek svého spolužáka. To považuji za nepřípustné a bylo to velmi nepříjemné.

Někdo konečně musel říci, že to není správné,“ prozradil.

To bychom tvrdě zakročili,“ sdělil ředitel Petr Horčička.

Petržela ale upozorňuje, že nejde o žádnou perzekuci, protože, když si chtějí žáci nutně zavolat, mobil k tomuto účelu je jim k dispozici. Opatření mladobucké školy se obešlo bez kritiky a má prý odezvu i na dalších školách. Navíc si ředitel pochvaluje, že jeho škola se zklidnila, děti si spolu povídají, hrají, o přestávce běhají po hřišti a vůbec jim mobil nechybí.

Ten zastává názor, že každá doba s sebou nese nějaké negativní jevy. „Nové technologie vnímám tak, že je sice dětem můžeme v určitých chvílích zakazovat, ale lepší je osvěta. Důležité je žákům nabízet nějaký alternativní program, jak trávit volný čas. Nejsem příznivcem toho, dětem mobily zabavovat.“

Podobný problém řešili i v Základní škole Komenského v Trutnově. Vedení tohoto vzdělávacího zařízení je ale toho názoru, že škola nemá nárok nakládat se soukromým majetkem žáků, takže jim mobily před vyučováním nezabavuje. „Ve školním řádu máme ale zakotvené, že během vyučování mají žáci mobily vypnuté. Samozřejmě školní řád myslí na to, aby děti neprováděly žádné nedovolené natáčení či focení spolužáků.

Zuzana Horáková Radová, ředitelka Základní škola V Domcích v Trutnově, se domnívá, že rozhodnutí, zda mít či nemít při vyučování mobil je v kompetenci každého ředitele s přihlédnutím k názoru rodičů. „My jsme vytvořili vnitřní směrnici, podle které musí mít děti během vyučování mobily vypnuté a mají je uložené v tašce. Je to součást školního řádu,“ vysvětlila. Nedělá si ale iluze, že by se to nedalo nějak obejít. „Zatím to ale funguje dobře a je to dostačující opatření. V dnešní technické době telefony dětem brát nebudu,“ uvedla ředitelka.

INZERCE

37

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 10. 16.30 Čapí dobrodružství 1. 10. 19.00 Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (3D) 2. 10. 16.30 Čapí dobrodružství (3D) 2. 10. 19.00 Deepwater Horizon: Moře v plamenech 3. 10. 18.00 Aida 4. 10. 19.00 Alice Cooper 5. a 6. 10. 19.00 Tři generace 7. a 8. 10. 16.30 Kouzelný meč 7. 10. 19.00 Teorie tygra 8. a 9. 10. 19.00 Instalatér z Tuchlovic 9. 10. 16.30 Kouzelný meč (3D) 11. a 12. 10. 19.00 Dívka ve vlaku 12. 10. 10.00 Splněná přání 13. 10. 19.00 Pára nad řekou 15. a 16. 10. 16.30 Já, kocour 15. a 16. 10. 19.00 Rodinné štěstí 17. 10. 19.00 Než jsem tě potkala 18. 10. 17.00 Heidi 18. 10. 19.00 24 týdnů INZERCE

38

Z filmu: Instalatér z Tuchlovic

19. 10.

19. 10.

20. 10.

21. a 22. 10.

23. 10.

25. 10.

26. 10.

26. 10.

27. 10.

28., 29. a 30. 10.

29. a 30. 10.

31. 10.

17.00 19.00 18.00 19.00 19.00 19.00 10.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00

Zdaleka Toni Erdmann Sieranevada Bezva ženská na krku Ostravak Ostravski Kiss Rock Las Vegas Za kamarády z televize 6 Inferno Devátý život Louise Draxe Anthropoid Lichožrouti Zilionáři

Zůstaňte aktivní!

Podzim sportování přeje Většina lidí milujících pohyb se na podzimní počasí vyloženě těšila. Venkovní teploty se drží kolem příjemných 15-20 stupňů, sluníčko je nízko, rána jsou svěží a podvečery doslova hrají barvami. Cyklisté, běžci, bruslaři, tenisté i kajakáři si libují.

Aktivní sportovce, téměř bez ohledu na věk, ovšem může potkat nemilé překvapení. Kdo nikdy nezažil píchání v kolenou, bolest loktů nebo ztuhlost kyčlí, může si gratulovat. Osteoartrózou totiž trpí 12 procent populace a první příznaky se někdy objevují už kolem 20. roku života.

Onemocnění, při kterém dochází k poruše obnovy kloubní chrupavky a tím pádem i změnám kosti a měkkých tkání, je nejčastější příčinou pracovních

Na klouby * Ortho help collagen 150 kapslí + Ortho help emulgel 100 ml Nativní kolageny doplněné kyselinou hyaluronovou, vitamíny C a D3 a protizánětlivým Harpagofytem ležatým učinkujícím i při dně, ústřelu a revmatickém onemocnění.

a Zdarm * Doplněk stravy

+

599, 699, -

neschopností. Trpí jím dokonce 8 z 10 padesátníků. Špatnou zprávou je, že rozvinutou artrózu nelze úplně vyléčit. Tou dobrou pak, že existují možnosti, jak při prvních příznacích její postup zpomalit.

Lékaři doporučují sportovat s mírou, volit vhodnou obuv s měkkou podrážkou, hlídat si váhu, dostatečně pít, nezatěžovat tělo jednostranně. Pokud už se potíže objevily, je čas dopřát kloubům speciální výživu. Zmírní bolestivost, dodá chrupavkám ztracenou pružnost a pomůže tlumit zánět.

Kdy zbystřit pozornost? Jestliže jsou vaše klouby citlivé na chlad, po ránu ztuhlé, bolí při námaze i změně počasí. Ať už vyrazíte do fitka nebo parku, myslete na své klouby. Abyste si užili podzim v celé jeho nádheře.

Malé náměstí 38, Trutnov Po - Pá 7.30 - 17.00 tel.: 499 397 765 web: www.lekarnaureky.cz 39

JEDNY BRÝLE NA I T S O N E L Á D Z V Y VŠECHN