Trutnovinky - magazín únor 2019

kulturně-společenský magazín | Únor 2019 | zdarma

Král roku 2018

Editorial Cena In memoriam HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Ceny. Kdo by je neměl rád. Jsou příjemné, zvyšují prestiž držitele, přinášejí určité uspokojení a možná, že také dodávají sebevědomí. Ceny jsou bezesporu společenský fenomén.

Jejich společným jmenovatelem je, že jsou vždy spojené s něčím mimořádným, úspěšným a pozoruhodným.

Trutnovinky své ceny letos předávají podruhé. I tentokrát jejich zástupci společně s dalšími porotci dlouho přemýšleli, komu je udělí. Principem je, co ta či ona osobnost dokázala v roce předchozím, tedy v roce 2018.

Letos jsme se rozhodli poprvé udělit Cenu Trutnovinek In memoriam, přestože to má smutný podtext. Kdo jiný by tuto cenu měl dostat, když ne profesor Antonín Just, který odešel loni ve věku 97 let. Tento muž se totiž stal trutnovskou legendou. Podstatnou část svého života zasvětil vedení kroniky města Trutnova. Psal ji neuvěřitelných 58 let, což je nepochybný unikát. Myslíme si, že by měl z ceny radost.

LUKÁŠ ČERVENÝ / str. 6 10

JANA A VÁCLAV FIŠEROVI

JAK ZASEDALA POROTA

str. 12 15

str. 16 17

JAN DUDUŠ

PETR JUST

str. 24 26

str. 28 30

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, 541 01 Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Lenka Petráčková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Miloš Šálek.

Hledáme kolegy na pozici dělník dřevovýroby V KASPER CZ s.r.o. se primárně zaměřujeme na výrobu dřevěných nosných konstrukcí, vazníků a krovů z kvalitního sušeného severského dřeva. Vyrábíme panely pro stavbu rodinných domů i pro projekty mnohem většího rozsahu. Na přelomu roku jsme realizovali moderní klubovnu pro oddíl běžeckého lyžování na Paradráze v Trutnově.

Budeme na příštích projektech pracovat společně?

www.KASPERGROUP.cz

TEL.: MOB.: MAIL: WEB:

+420 499 827 163 +420 731 192 923 d.papikova@kasperkovo.cz kaspercz.cz | kaspergroup.cz

Nejlepší přeshraniční společnost

ANKETA

Jak si užíváte letošní zimu?

Alexandr Nekvinda, zaměstnanec horské služby Jako sezónní zaměstnanec horské služby spojuji příjemné s užitečným. Mám rád zimu, hory a rád pomohu, když někdo potřebuje. Takže dny trávím na svahu a v okolí Černé hory. Dny volna si užívám na skialpech, ať už v Krkonoších, Tatrách nebo mezi svátky jsme byli v Alpách. Pokud jde o počasí, tak si pořádná zima dala na čas, střídání sněhu, deště a teplot vystřídalo ideální počasí se spoustou sněhu i v nižších místech.

Je super, že jsou v provozu i menší areály a spousta běžeckých tras v okolí Trutnova či na Vysočině, kam jezdíme na chalupu.

Nela Eflerová, učitelka Prozatím si ji užívám plnými doušky. Pominu-li některá rána, kdy musím vylézat oknem ven, nebo návraty z práce, při kterých musím z batohu vytáhnout lopatu a proházet si cestu ke dveřím, které jsou sotva vidět, tak je letošní zima naprosto skvělá. Tolik sněhu jsem v Krkonoších dlouho nezažila. Výlety na skialpech nebo běžkách a ty úžasné sjezdy v prašanu jsou teď vážně za odměnu.

Ondřej Dlabola, policista Jako každý rok si užívám zimu aktivně, jinak bych doma zešílel, a to na lyžích, kde si nejvíce odpočinu a naberu energii. Většinou mi v únoru zbývá ještě pár dní staré dovolené, tak vyrážím zpravidla do francouzských Alp nebo do Krkonoš. Letošní podmínky jsou za poslední roky vůbec nejlepší.

Hodně sněhu, krásné sluníčko a výborné podmínky na lyžování.

Nikola Tylšová, úřednice Užívám. Jsem ráda, že se na našem území drží sníh a že mohu vyběhnout na běžky. Je to nejen výborný sport, ale i další možnost, jak si užít krásy našich hor a přírody. Také chodím pravidelně bruslit a doufám, že budu mít možnost zajít ještě i na nějaké venkovní kluziště, protože tam je ta zimní atmosféra o kus lepší. Vždy mě těší, když si po těch zimních radovánkách můžu sednout pod deku a vypít horký černý čaj.

5

KRÁL ROKU 2018

Snažím se nemarnit čas Když se rozhodovalo o Ceně Trutnovinek pro Krále roku 2018, padlo jméno dvacetiletého, velmi talentovaného mladíka Lukáše Červeného z Trutnova. Jeho aktivity v předchozím roce byly neskutečně pestré. Kromě toho, že hraje na housle a klavír, studuje také na vysoké škole a konzervatoři, učí v trutnovské „zušce“ a stál u zrodu symfonického orchestru. Prostě je to skutečný Král a cena mu právem patří.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Získal jste už někdy nějakou cenu?

Když jsem byl mladší, byl jsem hodně soutěživý, snažil jsem se být ve všem lepší než ostatní, což se mně samozřejmě dařilo jen do jisté míry. Po čase mě to přešlo, i když jsem získal dost ocenění na různých interpretačních soutěžích ve hře na hudební nástroje i za reprezentaci školy ve vědomostních soutěžích.

Co pro vás znamenají?

Koukám se nejen na to, kdo cenu získá, ale také, kdo ji udělil. Někdy to vypadá tak, že se udělují ceny, aby se udělovaly a všichni byli oceněni. Samozřejmě v mnoha ohledech mají svůj smysl.

Nyní jste ve druhém ročníku získal Cenu Trutnovinek a stal se Králem roku 2018. Jak to vnímáte?

Udělalo mi to velkou radost. Není to ta cena, kdy se poměřuje, kdo je „lepší“. Vnímám to tak, že práce, 6

kterou tady dělám, má smysl a má to pozitivní význam pro ostatní. Proto si této ceny velmi vážím a je pro mě úplně nová než ocenění v minulosti. Kromě toho si vážím práce, kterou ve městě Trutnovinky dělají a dělají jí skvěle. Jsem rád, že si všimly lidí, kteří se snaží dělat něco pro ostatní a vířit prach ve městě.

O ceně rozhodla porota složená nejen z redakce Trutnovinek, ale také z osobností společenského života města. Rozhodly vaše aktivity v minulém roce. Čeho jste loni z vašeho pohledu dosáhl?

Především jsem si vyzkoušel, že jsem zvládnul překonat veškeré hranice, které jsem byl schopen si představit, co všechno jsem byl schopen zvládnout a zorganizovat, i když většina toho byla týmová práce. Akcí loni nebylo málo, byla to taková zkouška toho, co je člověk schopen vydržet a dát do toho dostatek energie, aby se to povedlo. Největší radost mám z toho, že všechno, co jsme načali, se nám přes všechny nesnáze podařilo dotáhnout.

Je vám teprve dvacet. Hrajete na housle, klavír, skládáte hudbu, byl jste u zrodu symfonického orchestru, učíte v „zušce“, studujete… Jak to vše zvládáte?

Nevnímám to tak, že by se to nedalo zvládnout.

Už to mám totiž takto nastavené dlouhodobě, řekl bych, že od malička. Po škole se šlo do hudebky nebo na jiný kroužek, nebo se pořád něco dělalo.

Spalo se jen v noci. Ono to vlastně i teď svým způsobem pokračuje, akorát ty aktivity se proměnily.

Mám to tak, že se snažím nemarnit čas.

Co konkrétně studujete?

Elektrotechniku na ČVUT v Praze a souběžně s tím hru na housle na konzervatoři v Pardubicích.

Jste muzikant, proč jste si vybral technickou školu?

Je to trochu předurčené, protože v rodině jsou samí elektroinženýři, takže pokračuji v rodinné tradici.

Navíc matematika a fyzika mě ve škole bavily.

Myslíte si, že cena pro tak mladého a úspěšného člověka jako jste vy, může být motivací pro vaše vrstevníky, aby také něco dokázali?

Jsou dvě skupiny vrstevníků. Jedni, které by to mohlo nakopnout, což je skvělé a také doufám, že by to mohlo motivovat i mladší lidi. Je totiž potřeba s různými aktivitami začít brzy a pořád se tomu věnovat. Ať už je to hraní na hudební nástroj, nebo vedení skautského oddílu či sportování. Pak je druhá skupina vrstevníků, která s takovým odsudkem řekne: Červený zase něco někde dostal… To k tomu ale patří a naštěstí takových lidí není moc.

Jaké to je učit děti v „zušce“, když jste dospělý teprve krátce? Berou vás?

Když jsem loni začínal, tak jsem vedl orchestr a nastoupil do rozjetého vlaku. Kromě toho vyučuji hru na housle. Snažím se sice být autorita, ale zároveň se snažím vytvořit kamarádský vztah.

Chci žáka nasměrovat a rozvinout jeho talent, aby se chtěl něco naučit a zároveň ho to bavilo.

Zkomponoval jste muzikál Zuškál, který měl nedávno v trutnovském Uffu velký ohlas. O čem je?

Je to o lidech, vztazích mezi nimi a vztahu ke škole a umění. V muzikálu jsou dvě hlavní postavy

KRÁL ROKU 2018

David a Erika. Zasazené je to do Trutnova. On chodí do školy, která je pro něj hodně těžká, tíhne k muzice a rád tráví čas v základní umělecké škole. Erika se do města přistěhovala, dobře se učí, je hezká a když přijde do třídy, tak jsou z ní všichni paf. V průběhu školního roku se jejich cesty propojí, ona pomáhá Davidovi a on ji zasvěcuje do svého uměleckého prostředí. Je to taková vzájemná inspirace a splynutí dvou odlišných světů.

Poselstvím muzikálu je, že by se lidé neměli nechat unášet stereotypem, protože existují věci, které je mohou v životě posunout kupředu.

Chtěl byste se tomuto žánru věnovat i v budoucnu?

V naší základní umělecké škole v souvislosti s muzikálem vznikl tvůrčí tým. Impuls k tomu dali ředitelka Blanka Matysková a její kolega Jaroslav Dvorský. Hodně jsme také spolupracovali s Kateřinou Talavaškovou a Alenou Rodrovou.

Na texty k písničkám jsem napsal hudbu a nakonec se sešlo skoro dvě stě účastníků. Nevylučuji, že bych se někdy v budoucnu k muzikálu vrátil, ale je potřeba najít správnou partu lidí, kteří si navzájem sednou.

V jednom rozhovoru jste řekl: Mým cílem je nemarnit časem a snažit se, aby jím nemarnili ostatní.

Každý by měl dělat to, co ho baví a v čem se může rozvíjet. Mohl byste to trochu konkretizovat?

Všechny aktivity, kterým se věnuji, k tomu směřují. Baví mě učit v základní umělecké škole, protože vidím, že většina dětí tam chodí ráda a já je rád podpořím v tom, aby dělali to, co má smysl, v čem se mohou rozvíjet. Spousta žáků je velmi talentovaná a byla by škoda, kdyby své nadání promarnili. Snažím se rozvinout potenciál žáka tak, aby se něco naučil, měl z toho radost, rád do „zušky“ chodil a nemarnil zbytečně čas.

Co je pro muzikanta vašeho typu nejdůležitější?

Asi naplnit sál, ve kterém hraji, vidět, že lidi po koncertě odcházejí s nějakým pozitivním zážitkem a jsou rádi že večer strávili s námi muzikanty. Jsem rád, že na naše koncerty přijdou místní lidé, kteří náš výkon ocení, což je pro mě i ostatní největším potěšením.

V roce 2015 jste v rozhovoru pro Trutnovinky tvrdil, že byste se hudbou živit nechtěl a rád byste ji měl jako svého koníčka. Platí toto tvrzení stále nebo jste ho přehodnotil?

To platí pořád. Jsem přesvědčený, že být muzikant nebude mým hlavním povoláním a zdrojem příjmů. Jako profesionální muzikant bych asi musel působit někde v centru dění, ale mně se v Trutnově líbí a mám to tady rád. Navíc život muzikantů je docela těžký. Takže bych tady rád zůstal a učil v základní umělecké škole.

Stál jste u zrodu prvního trutnovského symfonického orchestru. Za jakých okolností k tomu došlo?

Symfonický orchestr, který tady vznikl někdy na podzim roku 2016, už vlastně loni v dubnu zanikl, když odehrál v Uffu jeden koncert. Byla to taková jednorázová záležitost. Počátky souvisely s absolventskými koncerty žáků, při nichž předvedou, co se ve škole naučili. Obešel jsem tehdy lidi a zeptal se jich, jestli by si nechtěli zahrát v symfoňáku.

V Uffu jsme hráli houslový a část klavírního koncertu ruských autorů, dále první větu ze symfonie Tomáše Korbela, který náš orchestr dirigoval, a jednu moji skladbu. Tu jsem si zkusil oddirigovat a všechno dobře dopadlo. Mezi lidmi jsou stále určité tendence, že by se mohl orchestr znovuoživit, ale musel by se najít jeden člověk, který by se rozhodl sehnat lidi a dát je dohromady. Reálné to je, ale zatím se o tom spíše mluví.

8

KRÁL ROKU 2018

Máte aktivit a práce nad hlavu. Co na to říká rodina?

Už si zvykla, nebo mi to tak aspoň připadá.

Poslední dva roky mám určitou volnost. Už se mě nikdo neptá, proč dělám to nebo ono. Času ale s rodinou, přes všechny moje aktivity, trávím poměrně dost.

Už rodina ví, že jste dostal Cenu Trutnovinek a stal se Králem roku 2018?

Ne, neví, nikomu jsem to neřekl a bude to překvapení.

Kudy povede vaše další umělecká cesta?

Sám se nepovažuji úplně za špičkového umělce. Nemám prostor ani ambice se rozvíjet tak, abych vystupoval sólově. Spíše bych chtěl zkušenosti, které získám, předávat dál formou koncertů pro místní obyvatele či formou výuky. Chtěl bych, aby v našich končinách kultura pořád žila. Trochu koketuji s myšlenkou, že bych zkusil ještě studovat skladbu na vysoké hudební škole. Teď jsem ale ještě ve třetím ročníku na konzervatoři, která je pro mě hodně přínosná. Mám tam skvělou učitelku a houslistku Ivu Svobodovou Kramperovou, která je pro mě nejbližší vzor. Uvidíme, jak se rozhodnu, až dostuduji. Je to hudba budoucnosti.

A kam si dáte Cenu Trutnovinek pro Krále roku?

Asi vybuduji nějakou poličku a tam cenu umístím tak, aby se na ni neprášilo.

LUKÁŠ ČERVENÝ · narozen 30. září 1998 v Trutnově · hraje na housle a klavír · učí v základní umělecké škole · uspěl v několika soutěžích, včetně mezinárodní Prague Junior Note · stál u zrodu prvního trutnovského symfonického orchestru · podílel se na úspěšném muzikálu Zuškál · studuje elektrotechniku na ČVUT a hudební konzervatoř v Pardubicích · získal Cenu Trutnovinek Král roku 10

MIMOŘÁDNÝ POČIN ROKU 2018

Všichni jsou do toho zažraní Vítězství v evropské soutěži eTwinning v projektu, který je zaměřen na výpočetní techniku a její použití ve výuce a v běžném životě. Fantastický triumf se v loňském roce podařil učitelům Janě a Václavu Fišerovým a skupince žáků ve věku od 12 do 15 let ze Základní školy Komenského. Trutnovský tým ve spolupráci s několika partnerskými školami ze zahraničí programoval počítačové hry a jejich počínání bylo v konkurenci 700 projektů vyhodnoceno jako nejvíce zajímavé. A porota, jež rozhodovala o cenách Trutnovinek za rok 2018, to viděla podobně. Téčko za mimořádný počin roku tak putovalo do rukou manželů Fišerových.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Co je to eTwinning?

Václav: Zjednodušeně tomu říkáme evropská školní seznamka. Je to prostředí pro setkávání se škol a tvorbu mezinárodních projektů. Jedná se o iniciativu evropské komise a European Schoolnet s centrálou v Bruselu, která vše kompletně zajišťuje. Každá země má pak ještě národní podpůrné středisko. Existuje portál eTwinnig.net, kam se školy a učitelé registrují, kde si najdou školu, s níž chtějí spolupracovat a potom na eTwinnigu domluvený projekt realizují. Je to absolutně bezpečné prostředí, kam by neměl mít přístup nikdo jiný kvůli ochraně osobních údajů a bezpečnosti dětí.

12

Jak jste se o něčem takovém dozvěděli?

Václav: To bylo v celku jednoduché. Před dvanácti lety, kdy eTwinnig začínal, jsme vymysleli se Zdeňkem Hetešem projekt, že budeme jezdit po Evropě se 150 metrů dlouhou rolí papíru a nakreslíme velký obraz, a to tak, že navštívíme školy v patnácti zemích a každá tam přidá svých deset metrů. Potřebovali jsme ty školy najít, tak jsme nahlédli do eTwinningu, kde tenkrát bylo zeregistrovaných možná 500 lidí. Postupně to však narůstalo a my jsme si vyzobali lidi, kteří se nám hodili. Nyní už je zaregistrováno přes půl milionu a stále to roste.

Jak se později ukázalo, vybrali jsme si opravdu super partnery, protože z těch patnácti škol asi šest nebo sedm následně v těch deseti letech dostalo

JANA A VÁCLAV FIŠEROVI evropské ceny. I my jsme tehdy za objemnost toho projektu sklidili evropské uznání a pozvali si nás do Bruselu, byť jsme z eTwinningu použili jenom adresy. To byl náš začátek eTwinningu.

A co se dělo pak?

Václav: Národní agentura nás oslovila, jestli nechceme dělat ambasadory a šířit eTwinning po České republice, a tak jsme jezdili na školy, různé konference, posílali nás prezentovat do Evropy a my jsme nabírali další a další zkušenosti, které se pak překlopily ještě do programu Erasmus+.

Jana: Zatímco v eTwinningu se hledají kontakty a dělají projekty jenom po internetu a děti se nevidí, tak v Erasmu můžete žádat o grant, a když ho dostanete, můžete k partnerům vycestovat a máte vše plně hrazené. Erasmus+ a eTwinning se tak dají krásně propojit. Erasmus+ projekt se může realizovat i v prostředí eTwinning.

Na „Komendě“ si tedy eTwinning našel své místo?

Václav: Na každé škole je nějaký tahoun, který to prosazuje. A buď se k němu někdo přidá nebo ne.

U nás těch projektů proběhlo už mrtě. Většinou jsme byli těmi páčkami, které to daly do pohybu, a pak už to ti lidé dělali sami.

Jak vznikl projekt, za který jste získali ocenění?

Václav: Na eTwinningu jsou fóra a v těch se hledají partneři. Někdo dostane nápad a hodí tam hlášku, jestli se někdo nechce přidat. Já jsem tam viděl výkřik Němky, že má několik partnerů na projekt o programování a podobných věcech a hledá někoho na 3D tisk. My jsme s ním tady zrovna začínali,

Ani jeden nepochází z Trutnova. On se narodil v roce 1970 v Karlových Varech a ona na svět přišla v roce 1973 v Pardubicích. Václav, který pak vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové (matematika a fyzika 5. až 12. ročník), se do Trutnova přistěhoval v roce 1993 a na ZŠ Komenského učí kromě zmíněných předmětů ještě grafiku, informatiku a dělá také správce sítě. Jana má za sebou studium angličtiny na pardubické univerzitě. V letech 1997 až 1999 učila dva roky na tamní zdrávce, pak získala místo na „Komendě“, kde je nyní i koordinátorkou zahraničních projektů. Zajímavostí je, že v roce 2000 na rok rozvázali pracovní poměr a vyjeli do zahraničí.

S batohem na zádech poznávali Austrálii a Nový Zéland. Manželé jsou již šestnáct a půl roku a mají syny Vojtěcha (14) a Viléma (10). On má rád podzimní počasí, tvořivé žáky, štrůdl Aleny Kudlejové, nemá rád rajskou polévku, zbytečné papírování, černobílé vidění světa. Ona má ráda výzvy, když je v létě léto a v zimě zima, štrůdl Alči Kudlejové, nemá ráda pasivitu, bezohlednost a lidskou hloupost.

respektive já už jsem tu tiskárnu měl asi druhým rokem, tak jsem se ozval, že my jsme odborníci, protože jsem si tiskárnu sestavil sám. A Němka nás přidala do projektu. Potom se přidali ještě další partneři - Francouzi, Španělé, Finové a Lotyši.

Co ty počítačové hry? Jak probíhalo programování?

Václav: Vymysleli jsme to tak, že každá země vytvoří svou hru a pošle ji dál. A další země přidá další level hry. Takže vlastně vzniklo šest her o šesti levelech. Vznikly řešitelské týmy, děti do toho byly zažraný, jako učitelé jsme do toho vstupovali minimálně. Nejdřív šlo o to zahrát si hru a pochopit ji. Jelikož to bylo sdílené ve Scratchi, tak člověk hned vidí do kódu, jak se to dělá. A pak měl

MIMOŘÁDNÝ POČIN ROKU 2018

za úkol ten další level udělat trošku těžší. Například Němci, kteří od nás dostali hru s kočkou, která má mezi auty přeběhnout silnici a chytit myš, to udělali tak těžké, že se to skoro nedalo splnit, tak jsme jim museli říct, ať to zlehčí. U Španělů a jejich banánů jsme si zase museli zavolat, cože tím chtěl básník říct.

Jana: Občas muselo dojít také k nějaké jazykové korekci, například v kvízu od Lotyšů musela být angličtina opravdu angličtina.

Zlepšila se angličtina u dětí během projektu?

Jana: Stoprocentně.

A jaké další přínosy mají tyto projekty pro žáky?

Jana: Vzhledem k tomu, že když vycestujeme do zahraničí, tak žáci bydlí v hostitelských rodinách a je to pro ně, nechci říct, kulturní šok, i když v tom dobrém smyslu vlastně ano. Najednou totiž zjistí, co se tam jí, kdy se vstává, jak lidé bydlí, jak hodně je to stejné nebo naopak jiné ve srovnání s tím, na co jsou zvyklí doma. Naučí se pár slovíček v tamním jazyce. Je to tedy pro ně určitě nejen jazykové obohacení.

Václav: A díky projektu se samozřejmě naučí různé

nové věci v programování. Začali programovat ve Scratchi. Ve Finsku čuchli k Arduinu, naučili se programovat App inventor, což je tvorba aplikací pro Androidy. U nás si vyzkoušeli fungování Lego robotů a částečně si udělali projekt na 3D tisk a něco si vytiskli. V Německu pracovali jak s GeoGebrou, což je zase program mimo jiné na tvorbu geometrických simulací, tak v Enigmě zkoušeli kódování a šifrování. Ve Francii nás čekali robůtci, kteří se ovládali Scratchem. Každá škola něco umí a strčí to těm ostatním, aby se to naučili. Teď naposledy pojedeme do Lotyšska, kde to bude zaměřené na programování dronů.

On-line komunikace mezi žáky probíhala jak?

Jana: Přes WhatsApp, Messenger, Skype, konaly se nějaké videokonference a komunikace probíhala i v prostředí eTwinningu, protože je to sdílené webové prostředí, takže spousta dětí se tomu věnovala doma, když zrovna bylo potřeba.

Kolik dětí se celkem zapojilo do projektu?

Václav: V globálu celého projektu, který trvá tři roky, se dotkl asi třiceti, čtyřiceti dětí. Na hrách však pracovaly dvě skupiny po pěti lidech. Každá měla svého lídra, tím jedním byl Patrik Langer a druhým Petr Antoš, kteří se na tom nejvíce podíleli a táhli to k nějaké vizi. To, za co jsme dostali cenu, je vlastně první rok projektu. Řekli jsme si, že jsme udělali spoustu práce, tak to pošleme do soutěže a budeme pokračovat dál v práci.

Jak jste se pak o vítězství dozvěděli?

Václav: Volala mi vedoucí naší národní agentury, ať se podívám do mailu, kde jsem si jen tak přečetl, že jsme dostali evropskou cenu.

Překvapilo vás to?

Jana: Upřímně? Vůbec nepřekvapilo. Je za tím strašně moc práce a ten projekt je opravdu kvalitní, protože lidé v něm jsou opravdu dobří. Máme štěstí na partnery, všichni jsou do toho zažraní a pracují poctivě a snaží se dodržovat to, na čem se domluvíme. V některých projektech to ne vždy bývá pravidlem. Je to zasloužená cena.

A proč ji evropská komise udělila zrovna vám?

Jana: My to nevíme, jen se to domníváme.

Václav: Podle mě rozhodovala tři základní kritéria. Inovativnost, mezinárodní kooperace - jak týmy intenzivně spolupracují a na tu třetí si teď nevzpomenu - asi kvalita výstupů a společného 14

prostředí. Byli jsme vyhodnoceni na základě toho, že vzniklo šest výstupů, které byly opravdu produktem mezinárodních týmů.

Jana: Na každém výstupu pracovali všichni partneři, takže 6 krát 6. To si myslím, že nám to vyhrálo.

Václav: Spousta těchto projektů je totiž typu, že nakreslíme obrázek, zazpíváme písničku a pošleme to dál. Jedna škola pošle něco druhé škole a ta si řekne, že vytvoří něco podobného. V našem projektu, za co nás pak plácali po ramenech, to ale fungovalo tak, že děti z různých zemí opravdu musely na výstupu pracovat společně.

Byla na projekt nějaká odezva ze strany rodičů?

Jana: Byla a vždycky kladná. Velmi mile mě překvapila jejich ochota ubytovat zahraniční žáky, kteří k nám přijeli. Není to úplně jednoduché pustit si někoho do domu či bytu a týden ho tam mít a hostit. Někteří rodiče se dokonce nabízeli, že si klidně vezmou dvě děti, že s tím nemají problém.

A naopak mi pak říkali, že se s nimi skoro neviděli a nic se nedozvěděli, protože jsme byli pořád pryč.

Program setkání je totiž vždycky hodně nabitý.

Nemrzí vás, že něco takového nebylo, když jste seděli ve školních lavicích vy?

Václav: My jsme si mohli psát akorát tak do Ruska.

Jana: Ano, já jsem si psala a docela dlouho, měla jsem takovou zodpovědnou holčinu. Kdyby ty projekty existovaly tenkrát, určitě bych se přihlásila.

Václav: To, že umíme rusky, je však v rámci projektu velice kvitováno. Děláme totiž takový most mezi

Lotyškami a západem. Je to někdy vtipné mluvit rusky, aby si rozuměli lidi v EU. Jaké další projekty plánujete?

Václav: Teď rozjíždíme s kolegyněmi projekt na programování už na prvním stupni. Sehnali jsme si partnerskou školu na Slovensku, což je pro nás přívětivá jazyková bariéra, protože čtvrťáci ještě tak anglicky neumí. Zatím jsme vymysleli dva eTwinnigové projekty a za jeden Slováci dostali národní cenu. Teď v tom budeme pokračovat a budeme žádat o Erasmus, abychom dostali peníze a mohli vycestovat ke Slovákům a oni k nám. Takže v tom se teď angažuji já. Jinak jsme se momentálně se ženou trošku rozdělili a Jana se stará ještě o jiný projekt.

Jana: Máme ten jeden společný projekt a já mám pak ještě druhý, který se jmenuje Čtyři elementy a je přírodopisně-zeměpisně-enviromentální.

Máme partnery z Portugalska, Holandska a Itálie a zkoumáme vodu, vzduch, oheň a zemi. Už jsme se dvakrát setkali a zkoumali vodu a zemi. Teď na konci února jedeme do Itálie, kde budeme zkoumat oheň. Naše partnerská škola je přímo na Sicílii, takže nás čeká výlet na aktivní sopku. Docela se už ale těším, až oba projekty na podzim skončí, kolem těch výjezdů je spousta práce a administrativy.

Otázka na závěr. Kde se u vás bude vyjímat Téčko, kterým jsme vás ocenili?

Václav: Já navrhuju dát to na čestné místo vedle evropské ceny. Každý, kdo přijde do mého kabinetu, se pak může pokochat, ale na to jsem malý pán.

15

POROTA CEN TRUTNOVINEK

Jak jsme vybrali vítěze Téček Když jsme v minulém roce premiérově vybírali adepty na Ceny Trutnovinek, provázelo to zvědavá očekávání. Jsou to ti praví, kteří by měli tyto ceny dostat?

Jak bude tato aktivita Trutnovinek vnímána? Nakonec jsme byli mile překvapeni a rozhodli jsme se založit tradici. Ceny Trutnovinek se budou udělovat za loňský rok i letos.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: JAN BARTOŠ

I nyní zasedla porota složená se zástupců velmi sledovaného trutnovského média a zdejších osobností. Na rozdíl od prvního ročníku byla debata poroty živější a její zástupci ještě podrobněji argumentovali. Návrhů bylo hodně a o vítězích se debatovalo téměř dvě hodiny.

Porotu Trutnovinek zastupovali Miloš Bartoň, Hynek Šnajdar, Michal Bogáň, Ruda Korbelář a Mirka Kameníková. Druhou část tvořili podnikatel David Kasper, ředitelka Základní školy R. Frimla Jitka Libřická, hasič Petr Sobolík, architekt Michal Rosa a kurátorka Galerie Uffo Paulina Skavova. Potom už padaly jeden návrh za druhým podpořené rozmanitými argumenty.

Jednoznačná shoda byla na udělení Ceny Trutnovinek In memoriam profesoru Antonínu Justovi, 16

který vedl kroniku města Trutnova neuvěřitelných padesát osm let, napsal řadu knih a v minulém roce ve věku 97 let odešel. „Nevím, zda jste někdy viděli fyzicky všechny kroniky, ale je to nepředstavitelné dílo. Klobouk dolů,“ řekl výstižně porotce, architekt Rosa. Rodina profesora Justa tedy převezme za otce zvláštní cenu za popularizaci dějin města Trutnova. Úplná jednota nepanovala při rozhodnutí o ceně pro Krále či Královnu roku, která je spojena s finanční částkou, jíž vítěz daruje na dobročinné účely podle svého vlastního uvážení. V této kategorii padlo hned několik jmen.

Byli mezi nimi starosta Ivan Adamec, který je v čele města Trutnova již šesté volební období.

Dále učitelé Jana a Václav Fišerovi ze Základní školy Komenského. Jejich žákovský projekt zaměřený na výpočetní techniku, její použití ve výuce a v běžném životě vyhrál prestižní evropskou cenu eTwinning v obrovské konkurenci 700 nominovaných projektů z celé Evropy.

Dále byli na tuto cenu nominováni úspěšní paralympionici – koulař Aleš Kisý a lukostřelkyně Šárka Musilová a dvacetiletý talentovaný muzikant Lukáš Červený. „Králem nebo Královnou je

pro mě ten, kdo kraluje celou sezónu. Lukáš by měl být král,“ prohlásil Michal Bogáň, porotce Trutnovinek. Po delším rokování se jím nakonec stal a Cenu Král roku získá právě Červený, který je nejen houslista, klavírista, autor hudby k trutnovskému muzikálu Zuškál, ale také dirigent a zakladatel symfonického orchestru. Prostě talent od Boha!

V souvislosti s rozhodováním o cenách porotkyně Paulina Skavova hodně podporovala své domovské Uffo, jejího ředitele Libora Kasíka a festival nového cirkusu Cirk-Uff. Porotci se ale shodli na tom, že cenu by měli dostat ti, kteří něčeho konkrétního a mimořádného dosáhli právě v předchozím roce, což je od začátku principem cen. „Vypustil bych z nominací politiky a instituce. Nic proti schopným politikům, ale ty za jejich dobrou práci oceňují obyvatelé, kteří je volí. Totéž se týká institucí, které sice vytvářejí kvalitní program, ale odměnou jim je, že do nich v hojném počtu chodí lidé. Proto bych ocenil lidi, kteří něco dosáhli aktuálně loni,“ uvedl Hynek Šnajdar, porotce Trutnovinek.

Potom se už diskuze stočila na udělení dvou zbývajících cen. Do užší nominace na Cenu Událost roku se dostaly akce Rýbrcoul – duch hor a originální rozsvícení vánočního stromu na Krakonošově náměstí. Porotci se usnesli, že první ročník akce Rýbrcoul, jehož cílem byla popularizace regionálních mýtických bytostí a přiblížení historie s nimi spjaté, na jeden den neskutečným způsobem rozhýbal celý Trutnov a přilákal tisíce účastníku. Proto dostane Cenu Událost roku.

Na Cenu Mimořádný počin roku bylo rovněž několik adeptů, ale nakonec porota došla k tomu, že právě počin učitelů Fischerových, kteří se svými žáky dosáhly neuvěřitelného úspěchu v evropském kontextu a po zásluze získali prestižní evropskou cenu eTwinning, je ten nejzásadnější a tato cena jim plným právem náleží.

O Cenách Trutnovinek za rok 2018 je tedy rozhodnuto, jsou uděleny a už nyní se můžeme těšit na vítěze za rok 2019.

17

WIKOV

Škola je naučila důslednosti, Wikov je učí profesionalitě Dokáží střední školy připravit studenty na skutečnou práci? Mají vůbec mladí lidé chuť zůstávat v oboru, se kterým je seznámil vzdělávací systém? A čeho si absolventi na své alma mater váží nejvíce? Odpovědi by mohli dát Tomáš Semerák a sourozenci Tomáš a Nela Thérovi. Vystudovali SŠPTP v Hronově a hned po maturitě nastoupili do společnosti Wikov. Zobecňovat však zcela jistě nelze…

Proč jste se rozhodli ke studiu Střední školy průmyslové, textilní a polygrafické?

Nela Thérová (N.T.): Myslím, že většina mladých lidí neví, co chce v budoucnu dělat. Takže si podají přihlášky na obory, které je zajímají. A buď u nich pak vydrží, nebo hledají něco jiného. Já chci zůstat.

Tomáš Semerák (T.S.): Školu vystudoval otec, takže jsem k ní měl hodně blízko. Svou roli sehrálo částečně i to, že pocházím z Hronova. A k tomu mi osobně napsal ředitel SŠPTP. Přesvědčil mě, že když k nim nastoupím, určitě neudělám chybu.

Měl pravdu?

T.S.: Rozhodně. Užili jsme si dost zábavy, ale vzpomínám taky na studijní pobyty. Dostali jsme se do 18 komerční sdělení

Anglie i Švýcarska. Nezapomenu ani na učitele, se kterými byla sranda. Navíc dokázali skutečně naučit. Když tak přemýšlím, na svou střední školu nemám snad žádné vyloženě špatné vzpomínky.

Zdržme se chvilku u samotné výuky. Které předměty považujete za nejpřínosnější?

N.T.: Jednoznačně praxi a odborné předměty.

Tomáš Thér (T.T.): Pro mě je to mechanika.

T.S.: Ty, které uplatňuji v pracovním i osobním životě. Technické kreslení a strojírenskou technologii, které používám každý den v práci, a taky matematiku, češtinu, ekonomiku. Navíc mě škola naučila být důsledný a kontrolovat si po sobě odvedenou práci.

Překvapilo vás při studiu něco?

T.S.: Ano. Jak moc je obor strojařiny obsáhlý. A že čtyři roky na to, aby o něm člověk něco věděl do hloubky a podrobností, rozhodně nestačí. Motivace profesně se posouvat mi ale nechybí.

Mohlo se na vašem větším zájmu o obor podepsat také stipendium?

T.S.: Myslím, že kdyby mě strojařina nebavila, pak těžko. Ale protože ji mám skutečně pod kůží, a chtěl jsem se v ní uplatnit, přivítal jsem nabídku na stipendium od Wikovu s radostí.

Jak dlouho jste ho pobíral?

T.S.: Stipendium jsem získal na začátku druhého ročníku. Znamenalo pro mě odměnu za studijní výsledky, takže jsem se snažil, aby mé hodnocení bylo co nejlepší. Navíc je to pěkný pocit, když víte, že za svou snahu budete odměněni. Díky němu jsem si mohl užívat studentského života, posunout se v koníčcích a taky poznat nové lidi, když jsem cestoval na různá místa České republiky.

Wikov vám do života vstoupil až na střední škole?

T.S.: Kdepak. Poprvé jsem se o fabrice dozvěděl, když mi bylo asi sedm let. Od táty, který ve Wikovu pracuje. Vztah ke strojařině mám, dá se říct, skoro vrozený.

N.T.: O Wikovu jsem slyšela ve chvíli, kdy v něm začal pracovat otec.

Vnímali jste ho jako možného zaměstnavatele?

T.S.: Ve Wikovu pracuji na plný úvazek od září 2018, a to v pozici technik kvality. Tu jsem si „vyhlédl“ už v době, kdy jsem tam docházel na brigády. Takže rozhodování, kam po škole, skutečně nebylo složité.

N.T.: Jsem ve fabrice od loňského července, na CNC frézce. O jiném zaměstnavateli jsem neuvažovala.

T.T.: Já dělám už půl roku v brusírně ozubení.

Zkuste prosím popsat přechod ze života studenta k životu zaměstnance.

T.S.: Pro mě šlo o přechod relativně jednoduchý.

Byl jsem zvyklý, že o prázdninách místo polehávání u vody chodím brigádničit do Wikovu. Změna, kterou přineslo mé zaměstnání, nebyla tak výrazná. Člověk jenom vstává o něco dřív a někdy jde o něco později domů. A má to i výhody. Třeba, když si uvědomím, že už nemusím přemýšlet, jestli jsem si nezapomněl domácí úkol. (smích) N.T.: Jelikož jsem už od 15 let chodila na brigády,

Tomáš Semerák

a to nejen přes letní prázdniny, tak ten přechod nebyl moc drastický. I když mě všichni okolo strašili.

Co Vás ve Wikovu nejvíc těší?

T.S.: Na začátku se ke mně všichni chovali ohleduplně a vřele. Nebyl na mě vyvíjen velký tlak, měl jsem čas se rozkoukat a připravit na plné nasazení.

V současné době velmi oceňuji závodní jídelnu.

Můžu se skvěle najíst, vybrat si až z šesti obědů za velmi dobré peníze.

N.T.: S kolegy jsme si sedli, za to jsem moc ráda.

Máte nějaké pracovní ambice?

T.S.: Samozřejmě. Jednou bych chtěl vymyslet něco, co alespoň pár lidem zlepší a zpříjemní práci.

A co plánujete v roce 2019?

T.S.: Díky zaměstnání přemýšlím nad vlastním bydlením, pořízením auta a nad nějakou pěknou rodinnou dovolenou. To jsou moje plány, které bych nemohl realizovat bez Wikovu.

Zbečník 356, 549 31 Hronov Tel.: +420 491 488 111 | Fax : +420 491 488 412 www.wikov.com

19

RNDr. Josef Štych: Voda živá a mrtvá Pořadatel: Český červený kříž a UFFO kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 11. 2.

Mezinárodní hudební festival Pořadatel: Alternativa pro kulturu z. s.

Spolupořadatel: UFFO Více informací: www.jazzinec.cz

JAZZINEC 2019

7. 2.–18. 4.

Nikola Valentová – cestopisný večer kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

PhDr. Petr Just, Ph.D.: Střední Evropa 30 let po pádu železné opony (1989–2019) Pořadatel: Český červený kříž a UFFO kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 25. 2.

Rodinné UFFOkousky: Naivní divadlo Liberec Představení pro děti od 5 let UFFO ** 17:00 hodin ** vstupné 110 Kč, se slevovou kartou 88 Kč

MIG 21

sobota 20. 4.

Delikatesy: T.I.T.S. (CZ/NOR/DK/SWE) UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Delikates, ostatní – vstupné: 4. 2.–28. 2. 380, 355, 330 Kč, od 1. 3. 410, 385, 360 Kč

MINE

středa 27. 3.

Divadlo a hudba: Divadlo NaHraně, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky DH, ostatní – vstupné 370, 345, 320 Kč

HRABĚ 2.15: BEZ DECHU

úterý 19. 3.

One man show Lukáše Pavláska UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 200, 170 Kč

KDO NEPLÁČE, NENÍ ČECH

KOMÁŘI SE ŽENILI ANEB ZE ŽIVOTA OBTÍŽNÉHO HMYZU

neděle 24. 2.

středa 13. 3.

Cestopisný večer Kateřiny a Miloše Motani kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

FLORIDA & HAVAJ NA HAVAJI

pondělí 11. 3.

PŘIPRAVUJEME

OSOBNÍ VÝZVA – PUTOVÁNÍ S BAŤŮŽKEM PO JAPONSKU

Dobrodružná výprava přírodou pro děti od 5 let průběžný start od 13:30 do 14:30 hodin v Městském parku (za lesnickou školou) ** startovné 50 Kč

PO STOPÁCH ZIMNÍHO GRÁLU

sobota 23. 2.

Únor

středa 6. 2.

Výstava Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

VLADIMÍR KYSELA: OČIMA HANSE CHRISTIANA ANDERSENA Koncert klasické hudby Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné 160 Kč

středa 20. 2.

HALÍŘ TRIO

do 5. 3.

Generální partner:

Hlavní partneři:

Radko Chadima – cestopisný večer kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

VELKÝ OKRUH JIŽNÍ AFRIKOU

pondělí 18. 2.

Moderátorem večera je Roman Vojtek, k tanci a poslechu hraje Moondance Orchestra s Dashou a dalšími sólisty. Po půlnoci je vystřídá Roman Vojtek s kapelou Fantastic 80‘s.

Pořadatel: město Trutnov a UFFO UFFO ** 20:00–02:00 hodin ** VYPRODÁNO

9. REPREZENTAČNÍ PLES MĚSTA TRUTNOVA

sobota 16. 2.

Nové představení Cirku La Putyka, 11. 2. premiéra v rámci předplatného skupiny Delikatesy, 12. 2. představení mimo předplatné.

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na představení 11. 2. na abonentky Delikates, ostatní – vstupné 420, 405, 380 Kč

ISOLE

pondělí 11. 2. úterý 12. 2.

Logistický partner:

Divadlo a hudba: Divadlo Palace Inscenaci uvádíme místo původně plánovaného titulu STARÁ DOBRÁ KAPELA. UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky DH, ostatní – vstupné 380, 355, 330 Kč

DÁMY Z ANIANE

čtvrtek 28. 2.

Činoherní divadlo A: Městské divadlo Mladá Boleslav UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky ČDA, ostatní – vstupné 380, 355, 330 Kč

PYGMALION

úterý 26. 2.

Pavel Chlum a Petr Kvarda – cestopisný večer kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

JORDÁNSKO – KRÁLOVSTVÍ SKALNÍCH CHRÁMŮ A MRTVÉHO MOŘE

pondělí 25. 2.

Partneři:

www.uffo.cz

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz

Koncert na stání v rámci turné „HURÁ“ UFFO ** 20:00 hodin ** vstupné v předprodeji 340 Kč, v den koncertu 390 Kč

GL HOTEL

Trutnovské zastavení Sedím v kavárně Grand Luxury hotelu, v Trutnově na náměstí. Je sedmý den roku 2019. Podloubí se líně probouzí do probíhající zimy. Lidé jsou zachumlaní do svých šál, kabátů a čepic. Sem tam je ještě slyšet přání do nového roku. Ale sváteční euforie je už pryč.

Sedím a piji kávu vlastní značky, jak tu hrdě říkají číšníci a servírky. Je opravdu jiná, plnější chuti, bez ocásku kyselosti. Kyselost by naznačovala chemicky zpracovanou nekvalitní kávu. Pomyslím si, že dnes je lidem jedno, co pijí. Hlavně, že je to levné a značkové. Vzápětí mě však u vedlejšího stolu vyvede z omylu dvojice starších manželů, jež hovoří s číšníkem. „Tak dobrou kávu jsme už dlouho nepili...“ číšník se usměje a řekne: „Děkujeme, to jsme rádi, že Vám chutná. A co dortíček?“ „No výborný, takový jsme 22 komerční sdělení

jedli naposledy před třiceti lety...“ Po této drobné epizodě se přistihnu, jak se usmívám a je mi tak nějak hezky u srdce.

K poslechu i tanci hraje pro Vás každý pátek od 18 hodin Hanička. Retro hudba z vinylových desek pohladí a potěší.

Pro vegetariány a vegany máme denně chutné pokrmy nezatěžující tělo ani duši.

V životě se Vám vyplatí pravidelně investovat do svých vztahů. Od 1. února 2019 jsme pro Vás připravili nabídku romantických večeří, denně od 18 hodin v krásném prostředí hotelové restaurace.

Můj zrak pátrá po kavárně a zastavuje se na čtyřech mladících, co spolu živě diskutují. I to je vzácnost, v éře chytrých telefonů, kde se lidé, a hlavně mladí, přestávají bavit a zírají zhypnotizovaně na své displeje.

Po chvíli tři z chlapců odešli a jeden zůstal sedět.

Jen tak. Díval se zamyšleně na perokresby postav z dvacátých let minulého století… Že by zafungoval duch místa i na tohoto mladíka?

Kávu jsem s posledním douškem vychutnal. Vlažná chutnala stejně skvěle jako horká na začátku.

Jó, poctivé kafe, to se pozná.

Nespěchám, rozhlížím se kolem sebe, Lidé přichází, posedí si a uvolňují místo dalším. A vše se odehrává beze spěchu. Snad je to zvláštní atmosférou hotelu, jenž připomíná něco z dřívějších dob, kdy člověk snad více žil, nebo alespoň méně spěchal.

Kavárnou linou se bluesové tóny a v člověku to mimoděk navozuje pocit, že všechno bude v pořádku.

Vstávám, oblékám se. Číšník přispěchá, neboť nemá právě moc práce, a otevírá mi dveře. „Těšilo nás, hezký den a přijďte zas...,“ slyším z jeho úst a usměji se.

Určitě přijdu, pomyslím si a vážně uvažuji, jestli mi duch tohoto místa právě neotevřel při odchodu dveře...

Kdo si párkrát zajde do restaurace či kavárny na výborný oběd, večeři nebo kávu, rád se vrací.

Je tam cítit genius loci – duch místa. Vzácnost to v dnešní době v podobných zařízeních.

Dříve lidé vyhledávali taková místa, neboť se tam většinou sešli s jinými pozitivními lidmi. Odcházeli nabiti silou do života a zklidněnou myslí.

Na těchto místech se lépe rozhodovalo o životě, i o důležitých pracovních věcech.

Postupně se zájem lidí vytratil. Zapomněli … Ne však nadlouho. Opět se objevují ti, kteří hledají a cení si podobných míst.

GL Hotel, Krakonošovo náměstí 118, 541 01 Trutnov www.glhotel.cz

23

UDÁLOST ROKU 2018

Jak se z „ne“ stalo „ano“ a zrodil se Rýbrcoul Jelen s orlí hlavou, který stojí vzpřímeně na zadních nohou s kopyty, hlavu mu zdobí paroží a v tlapách drží dlouhou hůl či větev. Někdy má dokonce křídla.

Takto bývá nejčastěji vyobrazována postava Rýbrcoula - ducha hor, který se stal předlohou ambiciózního projektu, jehož vrcholem byla v sobotu 6. října loňského roku v Trutnově a Mladých Bukách kulturně vzdělávací akce se spoustou zábavy. Pro nás to byla Událost roku 2018, za což jsme organizátory odměnili naším Téčkem. To si přišel do naší redakce převzít Jan Duduš, předseda spolku Rýbrcoul - duch hor a muž, který za vším tím stojí.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Máte ponětí, kolik lidí se zúčastnilo prvního ročníku?

Zkoušeli jsme se to nějak spočítat a naše představa je, že akci celkově navštívilo cca osm tisíc lidí, což myslím, že je na první ročník úžasný výsledek.

Takže jste spokojení s tím, jak to dopadlo?

Samozřejmě, že víme o plno věcech, které se nepovedly a na kterých musíme zapracovat, aby se do příštího ročníku zlepšily. Nicméně ohlas na akci nás hodně příjemně překvapil a velmi nás těší, že tento ohlas jsme registrovali jak u veřejnosti, tak v řadách našich partnerů.

Jaké věci se nepovedly?

Jednalo se spíše o takové technické záležitosti, jako audio a video prvky. Při hlavním představení večer před Uffem byli například lidé oslňováni obrazovkami z Uffa a nepodařilo se nám je vypnout.

A pak i ten následný průvod na náměstí byl trochu chaotický. Podcenili jsme množství lidí na náměstí, 24

a tak jsme museli narychlo upravit trasu průvodu, který tak byl kratší, a tak jsme pohádku pustili o trošku dříve, takže i na timingu a přípravě „plánu B“ je potřeba do příště zapracovat.

Ale pohádka se jinak líbila, ne?

Pohádka se moc líbila a jsme rádi, že její premiéra proběhla na naší akci. V průběhu roku jsme měli možnost se na natáčení pohádky z dílny Špetla Film i podílet. Někteří členové našeho spolku i někteří naši partneři, z čehož jsme byli nadšení, se do ní zapojili coby herci a kompars.

Jak dlouho jste akci Rýbrcoul - duch hor připravovali?

Dá se říct, že celý rok. Vlastně už někdy v říjnu 2017 jsem prvotní myšlenku nastínil svojí dlouholeté kamarádce a spoluzakladatelce spolku Heleně Hardikerové. Úplně živě si na to vzpomínám, jak počátkem všeho bylo slovo, a to slovo bylo ne. Řekla ne, že je to blbost. Nicméně jsme se dohodli na tom, že budeme hledat cestu, jak z ne udělat ano.

A ta cesta se našla. Předlohou se nám stala skulptura Rýbrcoula od Pauliny Skavové na kruhovém objezdu u Teska. A věci se daly do pohybu. Ta socha v našem městě vzbuzovala a vlastně stále vzbuzuje mnoho reakcí, ať pozitivních či negativních. Spousta lidí ani neví, kdo to byl Rýbrcoul. To jsme si dali za cíl změnit.

Čím se vám porařilo přesvědčit vaši kamarádku, že změnila názor?

Právě tím, když jsme detailně začali probírat Rýbrcoula. Třeba jak na sebe bral různé podoby a jak se kolem něj držely různé mýtické a mystické postavy. To mě na něm uchvátilo už před třemi čtyřmi roky, kdy jsem si začal zjišťovat informace, kdo to byl Rýbrcoul, protože jako spousta dětí či dospělých mám tyto postavy rád. Miluji i filmové kostýmy. A pak mi to cvaklo, když jsem jednou projížděl kruhový objezd a viděl jsem to před sebou. Říkám si: To je ono! Prvotní myšlenka ale byla jen prostě uspořádat nějaký průvod těchto postav.

Cože se pak akce rozrostla až do takových rozměrů?

Průvod měl být vyvrcholením všeho, ale samozřejmě jsme hledali nějaké další doprovodné programy. Vymýšleli jsme, co by lidi mohlo nadchnout.

Chtěli jsme zaujmout co nejširší škálu populace, proto třeba ty otevřené hospody. Nechtěli jsme, aby průvod skončil a lidé odešli domů. Chtěli jsme, aby se šli bavit, udělali kšeft hospodám a aby to ve městě žilo až do rána.

Myslím, že zrovna tato část se povedla.

Ano, bylo to něco fantastického. Všechny hospody byly narvané k prasknutí, do některých zařízení se ani nešlo dostat. Už teď se nám sami od sebe ozývají provozovatelé dalších restauračních zařízení, že se chtějí přidat. Do prvního ročníku se jich zapojilo dvanáct, teď počítáme tak s dvaceti. Jedním z našich záměrů je totiž ukázat Trutnov jako město, kde to žije jak ve dne, tak v noci. Opravdu jsme proto vymýšleli program, který zaujme širokou škálu populace a nebude vyloženě cílit na jednu skupinu.

Jak se objevil Richard Krajčo v „Irský“?

Napsal jsem mu e-mail a ta myšlenka se mu líbila. Nadchlo mě, jaký je to patriot našeho regionu, že vystoupil bez nároku na honorář. Myslím, že nás podpořil docela významně.

Kolik lidí se podílelo na organizaci?

Myslím, že přibližně stovka. Na začátku jsme byli jen zakládající členové, ale věděli jsme, že ve dvou lidech se to zvládnout nedá, takže jsme oslovili okruh svých známých a tak založili spolek, v rám-

V lékárně Na Horské, Horská 64, Trutnov Po–Pá 7:30–18:00, So 8:00–12:00

Bezplatné DERMOKOSMETICKÉ poradenství v lékárně Dr.Max

V lékárně v Albertu, Žižkova 515, Trutnov Po–Ne 8:00–20:00 hod.

2 +1 ROZJASNĚNÍ

HYDRATACE

Při nákupu tří libovolných kosmetických produktů značky Nuance z řady Hydrobalance nebo Radiance zaplatí držitelé Karty výhod Dr.Max za nejlevnější z nich pouze 0,01 Kč. Akce platí od 1. do 28. 2. 2019 nebo do vyprodání zásob.

UDÁLOST ROKU 2018

ci jehož činnosti se devět aktivních členů od zimy intenzivně podílelo na přípravách. V realizaci nám pak pomáhali i skauti, mateřské školy, základní školy, divadelní spolky, hudební soubory a spousta dalších lidí. Ze zapojení tolika dobrovolníků jsme měli velkou radost a ještě jednou bychom všem chtěli poděkovat.

Když zmiňujete divadelní spolky, velký úspěch u veřejnosti vyvolaly i zážitkové tematické vlaky.

Obrovský úspěch. Ten vlak bychom vyprodali stokrát, nicméně k dispozici jsme měli pouze 200 vstupenek, které se vyprodaly za dvacet minut. Tohle je jedna z cest budoucího ročníku. Už od března totiž chceme tyto zážitkové tematické vlaky znovu nastartovat. Místní ochotníky to nadchlo, tak v tom budeme pokračovat. Vlaky budou jezdit jednou měsíčně na trase Trutnov - Svoboda. A chceme do toho zahrnout i Žacléř a v budoucnu Polsko.

S jakým rozpočtem jste pracovali?

650 tisíc. A já jsem hrdý na to, že z 92 procent to zafinancovaly soukromé subjekty. Na příští ročník už však pracujeme s dvojnásobným číslem. Uvidíme, zda se nám podaří potřebné prostředky zajistit a budeme tak moci uskutečnit vše, co je v plánu.

A kdy a jaký bude druhý ročník?

Proběhne v sobotu 5. října 2019. Akce se bude opět konat v Trutnově a Mladých Bukách, ovšem již v průběhu roku se něco bude dít a uskuteční se menší doprovodné programy, jako například ty zážitkové tematické vlaky. Chtěli bychom otevřít naučnou stezku o Rýbrcoulovi v místním lesoparku, kde by byly umístěné sochy, co se vytvářely na prvním ročníku. Také chceme zmapovat veškeré doly po okolí a budeme vytvářet mapu, protože druhý ročník bude zaměřený na zlatokopectví, dolování, hornictví, vzácné kameny… Chystáme se vytvořit i takovou krkonošskou hru, protože chceme rodiče a děti dostat ven do přírody, aby poznávali zajímavá místa. V plánu je i velká ukázka a prezentace záchranářských složek, rádi bychom více zapojili i polskou stranu. Chceme do akce také více zapojit veřejnost, protože nechceme, aby návštěvníci akce byli pouze konzumenty. A tak chystáme i zápis do České knihy rekordů v největším počtu permoníků na jednom místě.

Když vás tak poslouchám, tak vy už snad máte vymyšlený celý program?

Dá se říct, že ano. Samozřejmě, že ještě než skončil 26

úvodní ročník, jsme přemýšleli o tom, co bude dál, protože z Rýbrcoula chceme udělat tradiční událost. Jsem hrdý na to, v jakém městě žijeme, jaké tady máme tolerantní publikum, jaké tu máme skvělé akce, ať už to jsou Dračí slavnosti, Jazzinec, Cirk-UFF nebo Obscene Extreme. Doufám, že i Rýbrcoul si mezi nimi najde svoji pevnou základnu a lidé se na tuto akci budou těšit. Proto bych chtěl ještě jednou poděkovat všem partnerům a dobrovolníkům, kteří se podíleli na prvním ročníku.

Jak vy jste vlastně strávil sobotu 6. října 2018?

Popravdě jsem si tu akci přes den ani moc neužil, až večer. Kdo pořádal nějakou akci, tak ví. Byl to první ročník, takže byly i menší zmatky, seděl jsem v produkčním karavanu a řešil nedostatky. Objížděl jsem všechna místa, kde se něco odehrávalo, a kontroloval jsem, jak vše probíhalo. Jak jsem řekl, víme, co musíme pro příští ročník zlepšit.

Co říkáte na to, že jste získali Cenu Trutnovinek?

Byl jsem z toho opravdu zaskočen, protože se jednalo teprve o první ročník. Můj osobní názor je, že by si takové ocenění v Trutnově zasloužil někdo jiný. Ale myslím si, že nás to určitě nakopne v dalším úsilí. Je to pro nás všechny velká odměna, protože jsme začínali od nuly a s minimem zkušeností, jen s nadšením pro věc. Děkujeme!

JAN DUDUŠ · narozen 19. listopadu 1983 ve Vrchlabí · je rok ženatý, s manželkou Janou v Horním Starém Městě v Trutnově vychovávají dvě děti - Honzíka (10 let) a Justýnu (5) · má vystudovanou poštovní školu v zaměstnání po dvanácti letech opustil sektor bankovnictví, nyní pracuje na volné noze a externě se pro několik firem věnuje marketingu a propagaci · je předsedou spolku Rýbrcoul - duch hor, který byl založen v prosinci 2017 · má rád čas strávený s rodinou, dobrou hudbu, Slavii Praha · nemá rád koprovku, rum, filmy o kterých už od začátku ví, že skončí tak, jak si myslí, že skončí

Výrobní dělníci, vydělejte si až 24 000 Kč Začněte pracovat pro největšího zaměstnavatele v regionu, pro Continental Trutnov Doprava zdarma Zaměstnanecké výhody ve výši 5 400 Kč Plus 4 000 Kč v rámci rodinného programu Plus navýšení základní mzdy o 5 % od ledna 2019

continental-kariera.cz

800 800 552

ZVLÁŠTNÍ CENA 2018

Žil naplno kronikářskou prací Trutnovinky letos podruhé udělují své ceny osobnostem města, které v minulém roce dosáhli něčeho mimořádného. Letos poprvé se rozhodli udělit jednu cenu In memoriam profesoru Antonínu Justovi, držiteli Kulturní ceny města Trutnova, čestnému občanovi i kronikáři města, který loni odešel ve věku požehnaných 97 let.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK, KAREL HYBNER

Cenu za svého otce, který v Trutnově vedl městskou kroniku dlouhých 58 let, což je skutečný unikát, převzal jeho syn, bývalý gymnaziální kantor Petr Just. Ten se s námi podělil o vzpomínky na svého tatínka. „Táta byl hodně skromný, ale náročný,“ prozradil.

Co vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl, že váš otec dostane cenu Trutnovinek In memoriam?

Určitě to, že si ji asi zaslouží. Přestože je rodák z Červeného Kostelce a je tam pochován vedle své manželky, tak se domnívám, že jeho život byl zasvěcen Trutnovu. Dostal se do města na umístěnku a po počátečním martýriu s bydlením, které v té době bylo běžné, k němu získal opravdu pěkný vztah. Možná také proto, že jako učitel začal poznávat široké spektrum žáků, protože tady učil 28

na různých středních školách. Po vzdělávání byl ostatně lačný a když se nabízela možnost zkrácené verze studia na vysoké škole, zvolil filozofickou fakultu a vystudoval ji. Posílil si tím vztah k historii.

Když přišel do Trutnova, který byl tehdy po odsunu Němců takovým trochu rozvíjejícím se městem, možná i právě proto se zapojil do jeho života.

Využil této možnosti a už v roce 1958 začal psát trutnovskou kroniku.

Cenu dostal za popularizaci dějin města Trutnova.

Je to podle vás správná charakteristika?

Pro spoustu lidí určitě. Jeho poslední knížky, krátké historické statě o Trutnově psané trochu popularizačním způsobem a doplněné obrázky, by této charakteristice odpovídaly. Přemýšlel jsem, jaký měl vztah k Trutnovu a spíše tomu odpovídá funkce dokumentační. Žil naplno kronikářskou prací, až se nám to někdy zdálo trochu přehnané.

Myslíte si, že by měl váš tatínek radost?

Stoprocentně. Ocenění měl rád, byl v tomto směru trochu ješitný. Radost z ceny by měl určitě.

Váš otec je legendou města Trutnova, kde vedl 58 let kroniku města. Co ho podle vás popohánělo, aby se tak intenzívně zajímal o podkrkonošskou metropoli?

Byl takový skromný poctivec a jeho materiální potřeby byly minimální. Jeho manželka, naše maminka, která byla po většinu jejich aktivního života v domácnosti, zajišťovala její chod a komfort. On měl tak možnost pracovat a dělat si svoje. I když byl v důchodu, stále obcházel ty svoje štace, kde měl referenty, kteří věděli, že tam přijde a bude chtít potřebná data. To bylo pro něj osobním cílem a zároveň prostředkem, jak si ty kontakty v Trutnově udržovat. Prostě tím žil a doma si ty údaje velmi pečlivě a poctivě zpracovával. Osvojil si písemné záznamy, kterých jsme v jeho bytě po jeho odchodu našli skutečně velkou spoustu.

Byl autorem více než padesáti městských kronik.

Jak se stal kronikářem? Co bylo tím impulsem?

Pohyboval se v partě lidí, kteří byli z tohoto oboru.

Hlavně se stýkal s učitelem, profesorem Jaroslavem Procházkou a tehdejším pracovníkem trutnovského muzea Josefem Šabatským. Detaily o tom, kde se v otci tato vášeň vzala, ty opravdu neznám.

Mluvil o své práci doma?

Po celou dobu jeho života jeho prací samozřejmě žila aktivně celá rodina. Kroniku psal ručně, měl například přesně označeno, kde vynechá první písmenko odstavce. My jsme ho pak velmi primitivním způsobem doplňovali redisperem a potom vyplňovali uzavřené kolonky barvou. Ještě předtím mu však jeho manželka nalajnovala linky, kterých byly kilometry. Možná si později mohl objednat nalinkované listy, ale nechtěl to. Tuto činnost jsem jako puberťák nesnášel. Všechno v bytě bylo přizpůsobeno kronice, všude byly papíry.

Jak sbíral informace?

Měl rozpis podniků, institucí a akcí, které se v Trutnově konaly. Všechno obíhal a zaznamenával spíše fakta.

ZVLÁŠTNÍ CENA 2018

Co ho v kronikářské práci primárně bavilo? Že to ví. Jednu dobu, když byl mladší, věděl o Trutnově velkou spoustu věcí. Lidé se na něj obraceli telefonicky i dopisy s rozmanitými dotazy k historii Trutnova. To mu myslím dělalo dobře a lichotilo mu, že na ty dotazy dokáže odpovídat.

chytil. Všechny své tehdejší záznamy našel. Nejdříve vytvořil drobnější sbírky a potom to chtěl nějak uzavřít. Bral to trochu pompézně, mluvil o tom v superlativech. Ty básně jsou hodně intimním vyznáním. Možná cítil, že je to pro něj takový vrchol, rozloučení. Už v tomto ohledu nic neplánoval.

Jaký byl otec člověk? Řekl bych, že byl především vychován ve svém mládí nouzí a těžkým životem. Jako ročník jednadvacet byl za války v roce 1942 totálně nasazený ve Vídeňském Novém Městě. Z toho nasazení se díky zranění dostal sice domů, ale odmítl se do Rakouska vrátit a do konce války se skrýval. Neměl žádné potravinové lístky, byl to krušný život. Byl ale ctižádostivý a toužil po vzdělání. Zároveň byl pedant a puntičkář, myslím, že to byly jeho dominantní vlastnosti. Zejména při psaní knih často vážil všechna slova, vše bylo velmi cizelované. Byl hodně skromný, ale náročný.

Záhy po pádu minulého režimu se v roce 1991 stal prvním držitelem Kulturní ceny města. Co pro něj toto ocenění znamenalo?

Měl hroznou radost, byla to pro něj satisfakce, že je stále vnímaný jako kronikář. Domnívám se, že tu cenu dostal po zásluze. I my z toho máme dobrý pocit, že jméno Just se v Trutnově takhle zapsalo.

K čemu vás vedl?

Dal nám s bratrem intelektuální zázemí. Chtěl, abychom studovali a byl by určitě hodně zklamaný, kdybychom to nechtěli a jeho přání nevyhověli.

V roce 2017 své manželce a lásce Toničce, vaší mamince, s kterou strávil šedesát let společného životního putování, věnoval básnickou sbírku Žena a Měsíc. Jak byste charakterizoval toto vyznání?

O Vánocích v roce 2003 zemřela v osmdesáti letech moje maminka. Otec jejím odchodem hodně utrpěl.

Dlouhý čas jsme v tom období trávili tím, že jsme ho brali na procházky, chtěli jsme mu pomoci. Uvažovali jsme, čím by měl vyplnit ten prázdný prostor, který zůstal po odchodu jeho ženy. Od roku 1945 do roku 1950 byl přiměřeně aktivní a úspěšný básník. S bratrem jsme mu navrhli, zda by se nechtěl vrátit ke svým kořenům. Kupodivu se toho, opět takovým svým velmi poctivým způsobem, 30

Dva roky na to se stal Čestným občanem města Trutnova. To se nestane každému. Považoval to za ocenění své celoživotní práce pro Trutnov?

Ocenění měl rád obecně a zcela jistě ho to potěšilo. Čestné občanství města je, řekl bych, jiná kategorie než Kulturní cena města, která pro něj byla impulsem do dalších let kronikářského života.

To ale není všechno, získal také titul Čestného kronikáře města Trutnova. Z toho musel mít asi radost především, ne?

Možná ano. Kronikářská práce byla velmi sledovaná už předtím. Otec již před rokem 1989 jezdil jako lektor, protože jeho kronika byla hodnocená jak v provedení, tak i z pohledu formálního obsahu velmi dobře. V kronikářském prostředí byl známý a myslím si, že byl oceněn i mimo Trutnov. Jeho práce byla okolím vážená.

Hojně také publikoval v novinách i časopisech. Vydal deset publikací, například 700 let města Trutnova, Trutnov známý neznámý, Pohlednice Trutnova, Trutnovské sakrální stavby, Národní dům… Které z těchto publikací si nejvíce vážil a proč?

Trutnov známý neznámý. Ta kniha je dodnes žádaná, lidi ji stále chtějí. I když současnost Trutnova je místy jiná, ta historická podstata je v ní moc pěkně popsaná. Je to knížka, kterou lze při procházce Trutnovem se zastávkami přečíst, a to myslím lidé oceňují. Z mého pohledu je ale také významná tátova první kniha 700 let města Trutnova. Domnívám se, že právě tyto dvě knihy byly pro otce stěžejní.

Loni v září váš tatínek odešel ve věku 97 let. Souhlasíte s tím, že ve městě nechal nesmazatelnou stopu?

Určitě. Když jsme se s ním loučili, chodili za námi neznámí lidé, kteří nám projevovali soustrast.

PROMĚNY TRUTNOVA

Palackého ulice ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na snímku pořízeném trutnovským fotografem Rudolfem Patzeltem v závěru roku 1938 je zachycen prostor nynější Palackého ulice. Za uplynulých 80 let se tato část Trutnova poměrně zásadně proměnila. Na přelomu let 1938/39 byla dnešní Palackého ulice výrazně prodloužena, když po asanaci několika budov nově propojila Vnitřní Město s nynější Žižkovou ulicí. Tyto plánované stavební úpravy, v rámci nichž byl mimo jiné zbourán podlouhlý přízemní dům ve střední části fotografie, přiměly fotografa Patzelta pořídit památeční snímek. Dalších změn doznala lokalita v 2. polovině 50. let, kdy byly zbořeny domy v levé části snímku (hostinec U Zlaté špice a sousední kovárna), které nahradilo sídliště. Objekty po pravé straně ulice (Masarykův dům či dům lóže Menorah), zde naopak nalezneme dodnes.

31

ZPA SMART ENERGY

V roce 2018 jsme se rozhýbali a zároveň pomohli

JANA KŘEMENSKÁ

Dne 14. prosince proběhlo v trutnovském hotelu Patria slavnostní zakončení 1. ročníku ZPA pomáhá sportem. Generální ředitel Ing. Zdeněk Stuchlík předal lukostřelkyni na vozíku Šárce Musilové šek v hodnotě 20 514 korun. Celý projekt pomohl nejen úspěšné paralympioničce z Trutnova, ale také zaměstnancům ZPA Smart Energy.

Projekt ZPA pomáhá sportem rozhýbal naše zaměstnance. Jak se to podařilo? Většinu z nás motivovala k většímu objemu pohybové aktivity myšlenka pomoci dalšímu sportovci.

Moje osobní cesta k ZPA pomáhá sportem byla vlastně velmi jednoduchá a přímá. Na jaře 2017 jsem začala chodit s nordic walking holemi.

Po pár stovkách nachozených kilometrů jsem při jedné vycházce v srpnu zkusila popoběhnout.

Bylo to příjemné, a tak jsem pokračovala. Pochopitelně jsem se zapojila do ZPA RUN tour. Když 32 komerční sdělení

následně odstartoval projekt ZPA pomáhá sportem, bylo pro mě logické se ke kolegům přidat.

A přidala jsem se hned od samého začátku, tedy pěkně v zimě, v mrazu.

I když jde o nesoutěžní projekt, těšilo mě, že nejsem v počtu naběhaných kilometrů úplně na chvostu „startovního pole“. Potěšilo mě také, že jsme pod hlavičkou - tedy spíše v dresu - naší společnosti vyrazili společně na jeden ze závodů.

V květnu jsme poměřili své běžecké síly přímo v Trutnově. I tyto závodní kilometry se samozřejmě započítávaly do projektu. Doufám, že se na startu setkáme také v letošním roce.

Kolega Daniel Havelka prozradil, jak celý projekt vznikal. „Dříve jsem ve firmě organizoval soutěž CYKLO tour, SKI tour a RUN tour, kde zaměstnanci firmy běhali nebo projížděli předem určené trasy. To se pak zapisovalo do tabulek a za

nejrychlejší časy a kilometry se přidělovaly body.

Na konci roku pak na galavečeru proběhlo slavnostní vyhlášení. Do soutěže se zapojilo docela dost lidí, ale chtělo to nějakou inovaci,“ přemýšlel o tom, čím to „okořenit“.

Jednou mu zavolal kolega Martin Kadaník, vášnivý běžec, a mimo jiné přišla řeč i na sport. A že prý by to svoje sportování mohli spojit s nějakou bohulibou myšlenkou. „A jelikož už jsem i já v minulosti s touto myšlenkou také koketoval, hledal jsem možnost, jak převést body na peníze a zapojit do akce více lidí,“ uvedl Daniel.

vánočním večírku obdobný nebo dokonce vyšší finanční obnos.

Danielovi patří za realizaci a administraci projektu veliký dík. Zajímalo mě, proč se naši zaměstnanci do projektu zapojili, proč sdíleli své kilometry, trasy, časy, často i fotky a zajímaly mě také jejich sportovní příběhy. Odpovědi byly v mnohém podobné a několikrát jsem měla pocit, že se snad ptám naprosto nepatřičně. Natolik přišlo kolegům-sportovcům přirozené stát se součástí projektu.

Prvním krokem bylo zrušení předem definovaných tras, aby všichni mohli běhat a jezdit, kde sami chtějí. Prvotní myšlenka, že se bude pouze běhat, se mu ale zdála příliš „chudá“, a tak po konzultaci s nejaktivnějšími ZPA sportovci nadefinoval další sporty. Nakonec sporty převzali z již zmiňovaných tour, protože jde ve firmě o sporty nejoblíbenější. „Navrhli jsme společně přepočet kilometrů u jednotlivých sportů na peníze, vymysleli název soutěže a s tím jsem šel za vedením firmy.“ Generální ředitel tuto myšlenku jednoznačně podpořil, čímž mohlo dojít na realizaci. „No, a dnes máme za sebou první ročník a musím říci, že nasportovaná částka přes 20 tisíc mě mile překvapila,“ potěšilo Daniela, který věří, že tento rok se do projektu zapojí více kolegů a kolegyň a společně budou moci vybranému adeptovi předat na

Honza M.: „Po celodenním sezení u počítače se rád projedu na kole, tak proč těmi kilometry někomu nepomoci.“ (Honza se tak rád projíždí, že za rok 2018 našlapal do pedálů více než sedm tisíc kilometrů.)

Marcela: „Protože mě imponovala charitativní myšlenka. Těšilo a bavilo mě, že mohu někomu pomoci, nejenom sobě. Sice mě z toho trochu bolí koleno, ale dobré pocity to vyváží.“ Jindřich: „Prostě běhám. Běhám, běhám, běhám, tak proč neběhat pro dobrou věc.“ (Jindřich toho moc nenamluví, zato naběhaných kilometrů má nejvíce z celé firmy. Za rok 2018 to bylo 4239.)

Honza S.: „Protože jsem se zapojil do všech předcházejících tour, plynule jsem pokračoval ve sportování. Je super, že člověk dělá něco pro dobrou věc a taky pro sebe. Tenhle projekt mě vybičoval k vyšším výkonům, hlavně k více naběhaným kilometrům.“ 33

ZPA SMART ENERGY

Při samotném sportování zažíváme i my hobbíci méně či více příjemné pocity. Troufnu si říci, že ten nejpříjemnější pocit přišel pro nás na konci projektu, kdy jsme setkali se Šárkou Musilovou, členkou národního reprezentačního týmu v paralukostřelbě. Po nešťastném pádu na schodech je upoutána na invalidní vozík.

Při slavnostním předávání jsme se dozvěděli, co vše obnáší její sportovní příprava, na jaké závody se připravuje v nadcházející sezóně, jaký je její handicap a také kolik tun „natahá“ za jediný trénink. V závěru každý aktivní účastník, který nasportoval byť jen pár symbolických kilometrů, převzal od trutnovské sportovkyně personalizovaný button. Máme tedy zaznamenán „pro budoucí generace“ počet kilometrů, kterým jsme přispěli v jednotlivém sportu.

Od Šárky přišel po našem osobním setkání ještě vzkaz, o který se chci podělit: „Moc vám děkuji. Díky vašemu sportovnímu duchu a nasazení můžu nadále pokračovat v přípravě na mistrovství v paralukostřelbě včetně rehabilitace i oprav vybavení. Jsem vám za to moc vděčná, máte velké srdce a já děkuji za tuhle obrovskou podporu a velké nadšení do sportu. Jste pro mě borci!“ 34

Na závěr po těchto krásných slovech ještě pár čísel a malé srovnání. V roce 2017 jsme v rámci tří sportovních tour nasportovali 9251 kilometrů.

Byly to ovšem pouze kilometry na předem určených trasách. Pro rok 2018 jsme nebyli takovýmto určováním svázáni. Společně jsme najeli a naběhali přes padesát tisíc kilometrů. Za první měsíc nového ročníku máme společně v nohách 1574 km. Nejvíce z běhu - 796 km, z běžeckých lyží to je 699 km a dokonce i v tomto počasí máme 79 kilometrů na kole.

Překonáme hranici padesáti tisíc i letos?

ZPA Smart Energy a.s.

Komenského 821, 541 01 Trutnov e-mail: zpa@zpa.cz tel.: +420 499 907 111, fax.: +420 499 907 497 www.zpa.cz

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Medaile z německé hospodářské výstavy v Trutnově roku 1937 VLASTIMIL MÁLEK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Od poloviny 19. století hrály významnou úlohu v hospodářském rozvoji českých zemí obchodní a živnostenské komory. Jedna z nich, do jejíhož obvodu spadalo též Trutnovsko, měla sídlo v Liberci. Komora se podílela mj. na pořádání nejrůznějších výstav. Jedna taková proběhla ve dnech 8. až 17. května 1937 v Trutnově. Jednalo se o 9. Německou zemědělskou a lesnickou putovní výstavu, spojenou s výstavou živnostenskou, obchodní a průmyslovou. Ve sbírce trutnovského muzea je uchovávána bronzová medaile o průměru 70 mm, která byla komorou udělena u příležitosti konání této výstavy jako čestné ocenění zřejmě některému z vystavovatelů, místních podnikatelů, spolků či představitelů veřejného života.

TRAMP

Splnily se mi „londonovské“ sny Historie trutnovského trampingu není příliš známá. Vzhledem k tomu, že Trutnov a okolí byly v prvorepublikové době osídleny především německým obyvatelstvem, byly tyto aktivity utlumeny a nejsou tedy dostatečně zmapovány. To ale neznamená, že by zde trampové nebyli. Existovala trampská osada Severáci, která vznikla v roce 1965. Je také známo, že byl na Kacíři zorganizován první trutnovský potlach.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ARCHIV JIŘÍHO JŮZLA

A právě potlach, tedy jakási trampská společenská slavnost, je úzce spjat s dějinami nezávislého a svobodomyslného hnutí v bývalém Československu. Při nástupu represivní komunistické totality se však vzedmula vlna emigrace, která do všech koutů světa, samozřejmě také do Spojených států amerických a Kanady, zavála tisíce českých a slovenských trampů. K lidem, kteří jsou s trutnovským trampingem neodmyslitelně spojeni, patří cestovatel, dobrodruh, vodák a muzikant Jiří „Karas“ Jůzl z Trutnova. Jak přiznává, i on v době nesvobody snil o poznání nespoutané divočiny z literárních děl Jacka Londona či Karla Maye. „Neměli jsme však odvahu, patřičný věk či další vlastnosti potřebné k tomu, abychom opustili teh36

dejší nesvobodnou československou republiku.

V mém případě to byl jistě fakt, že jsem až příliš přilnul k domácím přírodním lokalitám, kam jsem týden, co týden s kamarády stejného smýšlení vyrážel na vandr,“ řekl Jůzl, který je moc rád, že po letech života v totalitě, mohl vycestovat, aby se mu splnily „londonovské“ sny.

V roce 1998 si tedy naplánoval cestu za velkou louži. A kam jinam, než na západ do kanadských Skalnatých hor. „Ten rok se konal v Kanadě 5. Celosvětový potlach trampů, na který jsem byl pozván kamarádem žijícím ve Vancouveru.

Proběhl na úpatí Skalnatých hor ve státě Britská Kolumbie,“ vzpomíná.

Na tomto potlachu se sešel historicky největší počet účastníků. „Ještě dnes, po dvaceti letech, když si vzpomenu jak 1250 českých a slovenských trampů z celého světa zpívalo Vlajku v hlubokém údolí obklopeném ledovci a vysokohorskými velikány, tak mi zamrazí po těle a zjihnou oči,“ vrací se do minulosti trutnovský tramp.

Uplynuly další dlouhé roky a Jůzl znovu zatoužil po své trampském snu. Loni v listopadu společně se čtyřmi kamarády – trampy vyrazili na měsíční pobyt do zámoří, kde se v texaském Fort Adamsonu konal jubilejní 10. Celosvětový potlach trampů, poslední svého druhu na světě. „Příležitost, která se neopakuje, je minulostí, avšak v srdcích trampů, kteří se jí chopili a zúčastnili, zůstane navždy uchována jako ta poslední,“ uvádí Trutnovan.

Tomu předcházel velký třítýdenní výlet se startem v San Francisku přes národní parky v Kalifornii, Nevadě, Arizoně a Utahu. „Právě zde jsme si užili sluníčka, ale i mrazivých nocí a rán.

V západních parcích jsme se kochali nádhernými scenériemi a jejich až ďábelsky rudými skalními útvary včetně sestupu na dno famózního Grand kaňonu, kde teče řeka Colorado,“ usmívá se spokojeně Jůzl.

Po této pouti parta dorazila do epicentra dění potlachu, kam zavítalo 450 trampů. Hlavním bodem programu byl rituál zapálení posvátné-

ho ohně. Pak byla vztyčena osadní vlajka za doprovodu trampské hymny Vlajka od Jendy Kordy z roku 1929. Následovaly pěvecké soutěže jednotlivců, dvojic a osadních souborů. „Proběhly také dovednostní klání, jako třeba tradiční hod nožem a sekerou na cíl, střelby lukem, vzduchovkou a různé souboje, při kterých se všichni náramně baví, většinou na účet samotných aktérů,“ přiblížil trutnovský účastník. Když šerif oznámil výsledky, rozdal ceny a poděkoval přítomným trampům za účast na potlachu, byla tato událost obřadně zakončena stažením vlajky ze stožáru za hromadného zpěvu a doprovodu hudebníků. „Potlachy byly určeny hlavně pro trampy v emigraci.

Konaly se také v době, kdy je již v naší zemi svoboda a demokracie. Nyní už pozbývá tato myšlenka smysl, protože mladých trampů nepřibývá tak, jak starých ubývá,“ dodal Jiří Jůzl. Staří trampové v zámoří proto došli k rozumnému řešení – zakončit důstojným způsobem tento čtyřicet let trvající fenomén. Setkání v zámoří sice budou pokračovat i nadále, pouze ponesou název Letokruhy. Potlach pod tímto názvem se uskuteční v Bush River v Britské Kolumbii.

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 2. 16.30 Ledová sezóna: Medvědi jsou zpět 1. 2. 19.00 Ticho před bouří 2. 2. 16.00 Aquaman 2. a 3. 2. 19.00 Ženy v běhu 3. 2. 16.00 Aquaman (3D) 4. a 5. 2. 19.00 Úniková hra 6. 2. 10.00 Dvanáct měsíčků II. 6. 2. 19.00 Osobní výzva: Putování s batůžkem po Japonsku (cestopisný pořad) 7. 2. 19.00 Jazzinec Open 8. a 9. 2. 16.30 Lego příběh 2 8. 2. 19.00 Ženy v běhu 9. a 10. 2. 19.00 Marie: Královna skotská 10. 2. 16.30 Lego příběh hraček 2 (3D) 11. 2. 19.00 Metallica: Francie na jednu noc 12. a 13. 2. 19.00 Kursk 14. 2. 19.00 Bohemian Rhapsody 15. 2. 16.30 Alita: Bojový anděl 15. a 16. 2. 19.00 Léto s gentlemanem

Z filmu: Bohemian Rhapsody

16. 2.

17. 2.

17. 2.

18. 2.

19. 2.

20. 2.

16.30 16.30 19.00 19.00 19.00 10.00

20. 2.

21. 2.

22. a 23. 2.

22. a 23. 2.

24. 2.

24. 2.

25. 2.

19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00

26. 2.

27. 2.

28. 2.

19.00 19.00 19.00

Alita: Bojový anděl (3D) Lego příběh 2 Skleněný Velký okruh Jižní Afrikou Zjevení Mimi a Líza a tajemství vánočního světla Skleněný A dýchejte klidně Jak vycvičit draka 3 Všichni to vědí Jak vycvičit draka 3 (3D) Úhoři mají nabito Jordánsko: Království skalních chrámů a Mrtvého moře (cestopisný pořad) Mrazivá pomsta Zkáza Dejvického divadla Na střeše

HLEDÁ PRÁVĚ

TEBE ŘIDIČE A ŘIDIČKY

„Jsme sehraný tým.“ kolektiv odborníků a profesionálů

ELEKTROMECHANIKY A AUTOKLEMPÍŘE DOPRAVNÍ PODNIK MĚSTA HRADCE KRÁLOVÉ

tel. 495 089 231, 603 568 571

WWW.DPMHK.CZ 39 ... A NABÍZÍME I UBYTOVÁNÍ

Sledujte

a

Opravdová horská atmosféra ve Ski Malá Úpa 1.050 m.n.m.

Romantické středisko v Krkonoších Lyžování v pravých horách Dětské parky pro nejmenší Kalendář nabitý akcemi

10

LET

NOVĚ otevřená půjčovna - TEST centrum Venkovní veřejné kluziště - denní a večerní bruslení,

možnost pronájmu kluziště na hokejové zápasy

Malá Úpa - Velká zábava ... a mnohem víc 26.1. Závod historických rohaček 1. 2. Malý festival na Malé Úpě - STO zvířat 9.3.

Krakonošovi lyžníci 22.3. Malý festival na Malé Úpě - Vladimír Mišík a ETC 30. 3. Moopstock - Maloúpský Woodstock Více info na www.skimu.cz/kalendar

+420 499111024