kulturně-společenský magazín | Září 2014 | zdarma
psí agiliŤačka
Lucie Petirová
OBSAH
Editorial Mňoukající fotograf a tři „zkoprnělí“ psi Když se v redakci rozhodlo, že se na titulce zářijového magazínu objeví psí agiliťačka Lucie Petirová, první nápad byl takový, že by bylo dobré, aby jí na fotce dělali společnost i všichni její čtyřnozí kamarádi. A jak to tak bývá, první myšlenka se ukázala jako nejlepší. Po zjištění, že Lucka má tři psy - Roxy, Amy a Screena, jsme věděli, že to nebude sranda. Teda vlastně, že sranda to bude, ovšem vytvořit fotku dle našich představ, aby každý pes byl na svém místě a díval se při tom do objektivu... Naštěstí Lucka má své psy vzorně vycvičené. Screen stál na „áčku“ a Amy ležela v tunelu - po pár pokusech - přesně jak jsme to chtěli. Zbývalo sladit pohledy psů. „Zkuste zamňoukat,“ radila nám Lucka. A tak jsme mňoukali. Kdo byl nejvíc slyšet? Fotograf Miloš. Upoutat psí pozornost se podařilo. Na video z focení obálky se můžete podívat na našem webu. Michal Bogáň
STRANy 6 - 8 jiří jůzl
STRANy 12 - 15 Lucie Petirová
STRANy 16 - 17 vojtěch kábrt
STRANY 22 - 23 Antonín blAha
STRANa 28 Milan kout
STRANy 30 - 32 petr baudyš
Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, proplast_148x52,5mm_tisk_krivky.pdf 1 11.7.2014 15:36:53 Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Fotografie na titulce: Miloš Šálek.
inzerce
3
(NEJEN) PRO PŘIHLÁŠENÉ ČTENÁŘE
Rozjíždíme
velký bazar
Jedna etapa končí, druhá začíná. Od 1. září přestává fungovat inzertní webový portál Kinpo a možnost soukromé inzerce se z něj přesouvá na oblíbený zpravodajský server Trutnovinky.cz. V novém kabátě dá čtenářům dosud nevídanou možnost na území města Trutnova jednoduše, rychle a bezplatně nakupovat a prodávat. Inzerátem bude možné oslovit několik tisíc lidí. Bez nadsázky se dá napsat, že něco takového tady ještě nebylo. Soukromá inzerce je zdarma i na jiných portálech, ale … „Znáte to. Jeďte si pro postel třeba do Rumburku. U nás budete mít jistotu, že nabízené věci jsou snadno dostupné právě tady v Trutnově. Nákup, prodej i výměna bude prostě snazší,“ říká obchodní zástupkyně Trutnovinek Kateřina Melicharová. Inzerovat, tedy prodávat věci, které již nepotřebujete, nebo naopak koupit výhodně nové, mohou výhradně čtenáři zaregistrovaní do projektu www.moje.trutnovinky.cz. „Náhled nejnovější inzerce sice bude viditelný na našem webu pro všechny, ale detaily včetně kontaktů na prodejce či kupujícího uvidí jen přihlášení čtenáři. Je to podobné jako u fotogalerií, které si na Trutnovinkách mohou prohlížet také jen registrovaní,“ zdůrazňuje Melicharová. Zadání inzerátu, jeho úpravy či smazání lze udělat velmi snadno už nyní na Za první měsíc se do projektu www.moje.trutnovinky.cz přihlásily téměř tři tisíce čtenářů! Děkujeme!
www.moje.trutnovinky.cz. Každý pod svým jménem najde aktuální přehled o vlastní inzerci, a také o tom, zda na ni někdo reagoval. „Obsluha a správa vlastního profilu je v tomhle ohledu velmi jednoduchá, jednotlivé sekce jsou přehledně dělené,“ potvrzuje Melicharová. A ještě další výhoda. Do projektu www.moje. trutnovinky.cz se nelze hlásit anonymně. Pro obchodování v bazaru to má jednu klíčovou výhodu. „Snažíme se tak předejít podvodným nabídkám. Nikdo beze jména do bazaru nepronikne,“ ujišťuje Kateřina Melicharová. Máme tu ještě dobré zprávy pro ty z vás, kteří už se do naší velké rodiny www.moje.trutnovinky.cz přihlásili. Jako odměnu pro věrné registrované čtenáře máme připravenou od 1. září rychlou soutěž o zážitkový balíček do Areálu v Mladých Bukách. „Po přihlášení do vlastního profilu stačí správně zodpovědět naši otázku. Vyhrát můžete balíček zážitků, například dvě jízdy na bobovce a k tomu ještě dvousetkorunový poukaz do restaurace Kravín. Ale pozor! Soutěž potrvá jen týden,“ dodává Kateřina Melicharová. Soutěží se celkem o tři balíčky a vyhrává každá správná odpověď s pořadovými čísly 300, 600 a 900. Pavel Cajthaml, šéfredaktor Trutnovinek
5
6
TRUTNOVÁCI VE SVĚTĚ
Vydal se na Klondike, po stopách Zlaté horečky. Zlato ale nenašel
Vydat se na Aljašku, kde před 116 lety vypukla Zlatá horečka, vypadá jako pěkný výlet. Z filmů lidé znají romantickou přírodu a dobrodružné příběhy v honbě za bohatstvím. „Málokdo ale ví, jak náročnou a nebezpečnou cestu k nalezištím museli zlatokopové projít,“ říká Jiří Jůzl. Ví, o čem mluví. Nedávno trasu prošel. Hned zkraje je potřeba uvést některá fakta. Jedná se o horskou stezku z Aljašky do Kanady dlouhou asi 54 km. Východištěm je osada Dyea, 15 km vzdálená od Skagway, městečka ležícím na konci jednoho z nejdelších aljašských fjordů. Projít z přístavu Skagway přes Chilkootský průsmyk museli kdysi zlatokopové nejméně čtyřicetkrát,
jelikož měli zákonem předepsanou tunu potravin a ostatního materiálu potřebného pro přežití tuhé zimy v okolí Lindemanova a Bennettova jezera, odkud se s jarním táním vydali na plavbu po řece Yukon do Dawson City. „Závěr cesty k průsmyku Chilkoot je přitom strašný krpál. Je hodně strmý, na posledním necelém kilometru je převýšení
7
Medvěd versus ryba (Fotografie, která málem nebyla) Součástí výpravy byl i pobyt u vodopádu Upper Falls na řece Brooks River v Národním parku Katmai na Aljašce. Tam Jiří Jůzl pořídil výjimečný snímek při pozorování medvědů grizzly, jak loví lososy. Zachytil výjimečnou momentku, o unikát ale málem přišel. „Při návratu do Trutnova jsem najednou snímek na kartě digitálu postrádal. Nějakým záhadným způsobem mi snímek z paměťové karty zmizel, přestože jsem ho uzamkl, abych si ho třeba omylem nevymazal. Šokovalo mě to, měl jsem strach, že jsem o něj definitivně přišel. Naštěstí mi pomohl Milan Lhoták a snímek za pomoci příslušného programu z karty vydoloval a tak je na světě, za což mu velmi děkuji.“ například zaplatit za vstup do národního parku a nahlásit místa, kde hodláte přenocovat.“ Trasu zvládli za tři dny. Každý den ušel osmnáct kilometrů. Za kritický okamžik považuje hned druhý den, kdy musel zdolat proslulé Zlaté schody do nebe. „To byl takřka horolezecký terén – obrovské balvany a svah jako hrom. Leze se tam velmi obtížně,“ tvrdí Jůzl. Po zdolání úseku přiznal, že by po opakovaném výstupu nijak netoužil. „Je to děsivá představa, že bych se měl nějakých 28 km vrátit pro náklad, jak to tenkrát
přes 400 m. A v zimě byla cesta úzká, jen pro jednoho,“ připomíná trutnovský dobrodruh. Na scenericky úžasnou trasu se vydal s dalšími třemi společníky. „Chtěl jsem to jít s kamarády – trampy již před šestnácti lety, když bylo sté výročí Zlaté horečky. Tenkrát to z důvodu požáru na trase nedopadlo, letos až napodruhé. Příjezdová silnice do Skagway byla zavalena po tři dny sesuvem půdy po vydatných deštích,“ uvádí. Výlet přitom musel pečlivě naplánovat. „Rozhodně to není, jako když jste v Krkonoších. Musíte
8
TRUTNOVÁCI VE SVĚTĚ museli udělat zlatokopové.“ Před 116 lety ale tisíce lidí od honby za zlatem neodradila ani fyzická dřina v drsných klimatických podmínkách. Cestou se přitom měnil i pohled na krajinu. Lesnaté úseky vystřídala suchá krajina s nízkým porostem, v dálce byly vidět zasněžené vrcholy Pobřežních hor s ledovci a proslulá jezera. „Bylo to krásné, nádherné, ale také náročné. A v zimě by to bylo nepopsatelně drsnější. To tam bývají extrémní mrazy a místy až deset metrů sněhu,“ upozornil trutnovský cestovatel. A přidává jeden z neplánovaných zážitků setkání s medvědem. „S obrovským baribalem jsem se potkal přímo na cestě, překvapili jsme se navzájem. Vlevo skála, vpravo zarostlý hluboký sráz dolů k řece. Dívám se pod nohy a sleduji cestu a najednou jsem ho zahlédl. Vybíral larvy z mraveniště mezi kořeny stromu, instinktivně začnu couvat. Vyskočil, postavil se na zadní… Byli jsme od sebe sotva tři metry. Přestože byl o půl metru větší než já, lekl se, skočil do stráně a pelášil pryč. Pořádně to dunělo, jak se ta téměř dvousetkilová hmota dala do pohybu.“ K rýžování zlata se Jiří Jůzl nedostal. „Vlastně jsem to ani nezkoušel. Říká se přece, že všechno
Zlatá horečka na Klondiku – největší masová migrace za nalezišti zlata – přitáhla desítky tisíc lidí do pusté oblasti Klondike – mezi zlatokopy byl i Jack London, autor příběhů Bílý tesák a Volání divočiny zlato bylo rychle vytěžené a zbyla jen spousta zklamaných lidí, kteří kvůli tomu nechali doma manželky, děti a milenky a často prodali vše, co měli, aby si mohli koupit lodní lístek, vybavení a další důležité věci pro rýžování zlata,“ připomíná s úsměvem situaci, kdy lidé uvěřili rychlému a snadnému zbohatnutí. „Také proto jsem výpravu na Klondike nebral jako sport. Jsem ovlivněn londonovskými romány a tak jsem chtěl tuto náročnou cestu projít prostě jen tak, po svých,“ vysvětluje. Knížku (jako po své cestě na Nový Zéland) zatím nechystá. Momentálně „bych to spíš viděl na nějaké promítání pro pár známých, třeba v Matesu,“ dodává trutnovský dobrodruh. Pavel Cajthaml, foto: z archivu Jiřího Jůzla Další fotky z Klondiku najdete na www.trutnovinky.cz
ANKETA
Co vás v létě nejvíc potěšilo a proč? HANA HINDRÁKOVÁ, SPISOVATELKA Nejvíc mě potěšilo, když jsem zjistila, že jsem těhotná , ale nevím, jestli je to vhodné ke zveřejnění. Dozvěděla jsem se to dva dny před měsíční cestou do Skandinávie. Termín mám 1. března. Moc se těším. Docela dlouho se mi nedařilo otěhotnět. TOMÁŠ KATSCHNER, MUZIKANT Největší radostí pro mě byl koncert Roberta Planta v Ostravě, kde s ním hráli muzikanti, kteří byli předtím v Trutnově na Jazzinci jako formace JuJu. Užil jsme si muzikanty, na kterých jsem byl v Uffu a s kterými jsme tam byl v zákulisí, a oni najednou stáli před třicetitisícovým davem, hráli a doprovázeli Roberta Planta. RADEK HAVRDA, MUSHER Z VLČIC Já jsem strašný pesimista, takže to bude ode mě určitě blbá odpověď. Nepotěšilo mě, že bylo léto tak strašně krátké. A že vlastně skoro žádné nebylo, moc dlouho teda teplo rozhodně nebylo. Optimistické je to, že už se těším na další léto. JIŘÍ GRUS, KRESLÍŘ A VÝTVARNÍK Líbí se mi Trutnov jako celek, a že je tady řada protichůdných kulturních aktivit, která se navzájem doplňují. Například, že z hlediska umění je tady Uffo i městská galerie a že jde ve skutečnosti o nejmladší a nejstarší budovy v Trutnově, v kterých se pořádají výstavy. Obě dobře fungují jako galerie a zajímavě se doplňují. Není to sice nic nového, ale mně se to líbí. PEPA LÁBUS, MODERÁTOR RADIA BEAT V létě mě potěšilo, že jeho převážná část byla opravdu letní. Co se hudby týče, bylo několik příjemných koncertů na pěkných akcích, ať už jsem je odehrál sám, s kapelou SPOL nebo s Totem’s. Také mě znovu potěšil festival Colours of Ostrava a hlavně vystoupení Roberta Planta s The Sensational Space Shifters a skladby od Led Zeppelin. LUBOŠ ZELENÝ, SPISOVATEL Potěšující byla návštěva trutnovského rodáka a spisovatele Petra Prouzy a čtení z jeho nové knihy Psychiatr, kterou uspořádalo Muzeum Podkrkonoší Trutnov v květnu a následně i jeho vystoupení v Mikrofóru, které citlivě moderoval spisovatel Jan Cimický. Pěkné jsou i výstavy, které jsou v muzeu prezentovány v současné době. Potěšila mne i nová úprava náměstí a nová lávka přes Úpu u Obchodní akademie v Trutnově.
inzerce
10
PLACENÝ ČLÁNEK
Botulotoxinem (nejen)
proti vráskám
Znají to všichni, kterým už bylo třicet. Podívají se do zrcadla a nestačí se divit, jak je kůže kolem očí nepěkně vrásčitá. Na začátku je to sotva znát, a o některých vráskách se dokonce říká, že jsou od smíchu, ale postupem času člověku právě ten smích z tváře mizí. Mimické vrásky vznikají tím, jak neustále měníme přirozené výrazy v obličeji. Stárnutí se na stavu pokožky sice také podepisuje, ale výrazný vliv má také to, jak žijeme, stravujeme se a jaké máme návyky. Svou roli sehrává také slunce a jeho UV záření. Vzhledem k tomu, že se vždycky nějak tváříme, a že se sluníčka nikdy úplně nevzdáme, je jasné, že se vráskám nevyhneme. Někomu mohou slušet a propůjčovat mu důstojnější vzhled, ale spokojí se s tím většinou jen muži. Ženy to vidí jinak. Přitom existuje účinná pomoc, o které už každý někdy v životě slyšel. Botulotoxin A, dříve známý jako klobásový jed, se v medicíně používá už více než čtvrt století. Nejprve našel uplatnění v neurologii pro léčbu nadměrných svalových stahů a následně byly objeveny jeho vynikající účinky na potlačení mimických vrásek. Aplikace je snadná a velmi rychlá. Na aplikaci ani není třeba vzít si v práci dovolenou, a už vůbec ne pracovní neschopnost. Nepočítáme-li předchozí odborné konzultace, trvá zákrok asi 10 minut. Botulinová injekce se aplikuje buď přímo do konkrétních mimických svalů, nebo pod kůži, a to velmi tenkými jehličkami, takže jde o minimálně nepříjemný zákrok. Ideálními oblastmi, kde se vpichy aplikují, jsou glabela (místo mezi obočím a kořenem nosu), čelo a vějířky kolem očí a na každou oblast je potřeba 3–5 vpichů. Látka přeruší přenos mezi nervem a svalem dané oblasti, čímž způsobí dočasnou svalovou obrnu.
Aplikace botulotoxinu tedy není nijak bolestivá. Ihned po aplikaci se však může dostavit nepříjemné pálení ošetřených oblastí. To ale pomůže odstranit už lékař v ordinaci, který na postižená místa přikládá sáčky s ledem. Zároveň poradí, čeho se v nejbližší době po zákroku vyvarovat. Efekt aplikace se plně projeví po několika dnech, což je výhodné, protože se tvář mění postupně, nenastává žádná radikální změna a okolí není třeba nic vysvětlovat. Obličej tak působí stále přirozeně. Protože ale nervy stále rostou, inervace svalu se po 3–5 měsících obnoví a proceduru je nutné zopakovat. Účinnost zákroku je poměrně vysoká, přesto se ale lékaři setkávají s vráskami, na které botulotoxin nestačí. Pak ke slovu přichází např. aplikace výplňového materiálu a v krajním případě i skalpel. To už je ale jiná problematika. Mimické vrásky ale nejsou jediným problémem, který botulotoxin dokáže vyřešit. Zvláště muži ocení jeho schopnost potlačit nadměrné pocení. Po jeho aplikaci do oblasti podpaží se mohou s nepříjemným zápachem rozloučit až na dobu jednoho roku. Zájemci či zájemkyně, kteří by se rádi zbavili mimických vrásek nebo nepříjemného pocení, mohou navštívit specializované lékaře v trutnovské Masarykově poliklinice, a to každý čtvrtek. www.chirurgietrutnov.cz
11
12
Lucie Petirová
Je důležité, aby mi pes důvěřoval
Seznamte se, Lucie Petirová! Čtrnáctiletá trutnovská dívka, která se tak trošku vymyká z obrázku svých vrstevnic. Čím? Věnuje se psím agility. To by, dejme tomu, nebylo až tak zvláštní, kdyby už v tomto věku nerozdávala rady z pozice trenérky. To ale není všechno. Zaujetí pro společný sport člověka a jeho čtyřnohého přítele se u této rudovlásky posunulo ještě někam dál. Pustila se do pořádání závodů. „Nápad něco pořádat byl můj. Rodiče mě v tom podporují, ale hledání sponzorů, nakupování cen, zařizování všeho možného až po organizaci je na mně,“ prozrazuje školačka, která teď v září šla do deváté třídy. „Nesmím ale zapomenout na mé přátele, kteří mi s organizací pomáhají na místě,“ okamžitě dodává, že úplně sama by to samozřejmě nemohla zvládnout. To hlavní však stojí na ní. První závod pod její taktovkou proběhl loni na jaře - 13. dubna v Mladých Bukách. „Začala jsem to zařizovat asi v říjnu, takže jsem měla necelý půlrok na přípravu,“ vypravuje Lucka, které tehdy bylo dvanáct roků! Schválně, co jste v tom věku dělali vy? „Většina lidí, se kterými jsem jednala, o tom neměla zdání, že mi je teprve tolik. Proto vždy, když mi někdo napíše „paní Petirová“, jen se tak poctěně usměji,“ culí se mladá slečna. „Bylo to náročné. Myslela jsem si, že mě v ten den klepne,“ vzpomíná na pořadatelskou premiéru. Den před závodem bylo ještě vše v pořádku, ale jakmile se na místo začali sjíždět lidé a všechno muselo odsýpat, v tu chvíli poznala, jak
náročné je pořádání akcí. Člověk na to musí mít povahu. „Hlavně je potřeba, aby se řídil heslem: Nikdy se nevzdávat! Když se něco nepovede, musí se to napravit a pokoušet se dál a dál,“ tvrdí. Lucka to však zvládá. Už má za sebou organizaci čtyř soutěží a v této době chystá další. „Pokud vše vyjde, tak 25. října opět v areálu U Pěti buků,“ hlásí. Co považuje při pořádání závodu za nejtěžší? „Udělat si skupinku skvělých přátel, kteří tě v tom nenechají. Například při tvorbě výsledků, kdy je potřeba člověk na časomíru, zapisování chyb, zapisování a měření času,“ poukazuje. Takové lidi však ona kolem sebe má. „Jsem jim za vše moc vděčná,“ děkuje za podporu agiliťačka, která za to, co pro psí sport dělá, sklízí velký obdiv, což ji „nakopává“ do další činnosti. A proč vlastně psí agility? První náznaky se u ní objevily už v době, kdy začala chodit do školy a své anglické kokršpanělce Roxy stavěla různé překážky. „Bylo to vtipné. Cokoliv jsem našla, z toho jsem udělala překážku,“ vzpomíná. Později Lucka začala jezdit na koních a na internetu viděla, že
existuje i parkur pro psy, kde poznala také plemeno border kolie. Když v deseti letech přestala s proháněním na hřbetě koně, pořídili ji rodiče borderku Amy, se kterou měla rekreačně cvičit. A jak to tak bývá, z rekreačního cvičení vzniklo každovíkendové ježdění po soutěžích. Závodnické začátky byly zajímavé. „Dělat agility jsem měla rekreačně, a tak jsem se snažila vycvičit Amy sama, jelikož v okolí žádné vhodné cvičáky nebyly,“ líčí Lucka, která na toto období nevzpomíná moc ráda. Na podzim 2011 se párkrát dostala na tréninky do Dvora Králové, ale zlom nastal až na jaře 2012, kdy po pár neúspěšných závodech začala trénovat v Havlovicích. „Byla tam skvělá trenérka a pak už to šlo samo,“ povídá, jak s Amy získávaly nové a nové zkušenosti. Doslova zapálení pro agility u ní vypuklo v září loňského roku, kdy se domácnost u Petirů rozrostla o další border kolii - Screena. „Od jara jsme se pustili do trénování a závodění víc už jen díky kvalifikaci na mistrovsví Evropy juniorů do Itálie,“ prozrazuje Lucka. Nejen, že se pak na červencový šampionát dostala, dokonce tam vybojovala čtvrté místo.
Z Lucky se také stala trenérka, i když jak ona říká, neplánovaně. „V Trutnově agility není, ale jsou tu lidé, kteří agi již někdy běhali. Už z toho důvodu jsme se s holkami z našeho okruhu dohodly, že budeme společně dělat tréninky. Někdy jsem jim poradila, někdy jsme si radily navzájem a vznikla z nás skvělá parta,“ přibližuje Lucka. Scházejí se na cvičáku za Úsvitem, kde se uskutečnilo i focení naší titulky. „Zkušenosti stále přibývají,“ dodává. Na tréninky jich pravidelně dochází asi patnáct.
inzerce
13
Lucie Petirová
14
mazlíčcích, kteří jsou nedílnou součástí rodiny a nesmí nikde chybět. „Jsou to skvělí společníci. To sportování už je jen třešničkou na dortu.“ Roxy je skvělá společnice, hlavně pes do pohody. „Procházky s ní jsou skvělé. Pokud teda nechytí stopu a neukáže své lovecké pudy,“ směje se Lucka. Amy a Screen jsou stejného plemene, avšak v povaze jsou rozdílní. „Amy je jemnější, Screen jde do všeho po hlavě, ale zase si myslím, že v budoucnu se s ním agility budou běhat lépe, protože odmalička jsem ho učila té fixaci.“
Jak dlouho trvá, než se vycvičí pes na agility? „To se přesně říct nedá,“ odpovídá školačka, protože postupem času se týmu na závodech staví těžší parkury, a tak se psovod se psem musí neustále učit nové triky a vychytávky. Cvičební plán si udělá každý majitel psa podle sebe. „Když jsem si dovezla Screena, začínala jsem fixací na sebe. Psa budu mít po boku dalších 10 až 15 let a je důležité, aby mi odmalička důvěřoval. Jelikož jsem měla plány, že s ním budu hlavně běhat agility, kde je důležitá motivace, začalo se například hrou s míčkem či přetahovadlem na různých místech,“ vysvětluje Lucka. Pes se bude v dospělosti pohybovat na závodech mezi desítkami lidí a psů, takže základem jeho výchovy je dobrá socializace. Lucka má doma na Dvoračce tři psy. „Každý je jiný a každý v něčem výjimečný,“ tvrdí o svých inzerce
Na agility je ale vhodný každý pes. Je jedno, jak je malý, jak je velký, jaké je rasy. „Když si však někdo pořizuje psa, ať už jako společníka nebo na sport, tak doporučuji pořízení psa s průkazem původu,“ upozorňuje Lucka, že v dnešní době je na světě strašně moc psů a lidé pro peníze zkříží cokoliv s čímkoliv. „Pak nastává udivení, když si pořídíte border kolii bez PP, údajně po čistokrevných zdravých rodičích, a vyroste vám z toho něco, co vám buď onemocní, nebo se jen border kolii podobá zbarvením,“ doplňuje Lucka. Dnes najdeme takových případů víc než dost. Lidé si kupují hlavně to nejlevnější a tím podporují další množení psů. „Mít potvrzené na papíře, že pes má čistokrevné předky bez vážných zdravotních problémů, se už hodí jen z důvodu, že se psem
chcete aktivně žít či sportovat,“ zdůrazní Lucka, která je prý touto tématikou posedlá. Běhání se psy v parkuru vzniklo kolem roku 1978 v Anglii a od té doby je rozšířeno snad po celém světě. V roce 2012 se konalo mistrovství světa v Liberci. „Byla to skvělá podívaná. Hodně technik používaných na tratích se k nám dostává například z Finska,“ povídá Lucka. V našem regionu se agility ještě trénují ve Dvoře Králové, Zdobíně a Havlovicích. „Jednou bych se chtěla dostat na mistrovství Evropy mezi dospělé. Tam je ale kvalifikace o hodně obtížnější. Také bych si v dospělosti chtěla udělat zkoušky na rozhodčího oficiálních závodů,“ prozrazuje svoje přání a cíle mladá trutnovská závodnice, trenérka a pořadatelka. Kromě kynologie ji baví fotografování, práce s počítačem, psaní deníků a článků. Do školy chodí na ZŠ R. Frimla. „Máme fajn učitele, takže to jde skvěle. Učím se jen, když je potřeba, hlavně v matematice a fyzice. V ostatních předmětech procházím na výbornou,“ chlubí se žákyně, která zatím netuší, kam půjde studovat dál. „Přemýšlím o tom snad každý den. Bohužel kvůli psům si nemůžu dovolit dojíždění či internát. Vím, jaký obor bych nejspíš chtěla, jedná se o design, ale ten najdu nejblíž v Hradci Králové,“ naznačuje a se smíchem dodává, že rozhodování přijde, jak to tak bývá, dva týdny před podáním přihlášek. Michal Bogáň, foto: Miloš Šálek Lucie Petirová – narozena 12. března 2000 v Trutnově – chodí do 9. třídy na ZŠ R. Frimla – závodnice, trenérka, pořadatelka psích agility – má tři psy: Screen (border kolie, 1 rok), Amy (border kolie, 4 roky), Roxy (anglický kokršpaněl, 9 let) – úspěchy: titul národní vítěz, vicemistr ČR mládeže ve družstvech 2013, kvalifikace na ME juniorů 2014 a následné 4. místo, umístění v TOP 10 z 200 týmů na MČR border kolií 2013 i 2014, složená zkouška z kynologie OB-Z, MA1, LA1 a LA2 – má ráda, když je ve společnosti lidí, se kterými je si něčím rovna - třeba činnostmi, je aktivní člověk, ale tělesná výchova ve škole je pro ni jako za trest, miluje zvířata, kromě pavouků a brouků, ke kterým má naprostý odpor
inzerce
15
16
vojtěch kábrt
Co hlas, to barva, proto Colours of GTU Když v roce 2010 nastoupil jako kantor na trutnovské gymnázium jeho bývalý student a muzikant Vojtěch Kábrt, tak mu ve škole chyběl pěvecký sbor. Rozhodl se tedy, že to změní. V září roku 2012 se jeho přání splnilo, smíšený pěvecký sbor zahájil činnost a dostal název Colours of GTU. „Sbor mně v Trutnově chyběl už za dob mých studentských let. Jsem rád, že se to změnilo,“ uvedl sbormistr, který ve škole učí hudební výchovu a dějepis. Měl jste už předtím nějakou zkušenost s řízením pěveckého sboru? Co se týče samostatného vedení sboru, je to moje první zkušenost. Do té doby jsem byl vždy spíše veden. Teď si konečně můžu vyzkoušet, jaké to je sbor řídit. Když se pak povedou koncerty, je to radost. Co předcházelo jeho založení? Když jsem v září 2010 přišel učit na trutnovské gymnázium, měl jsem vizi, něco takového založit. První dva roky po nástupu jsem se trochu rozhlížel a hledal potencionální zpěváky. Někteří za mnou dokonce začínali chodit sami. Pak jsem oznámil, že od září začínáme a předložil termíny zkoušek, aby si ostatní přizpůsobili svůj program. Kolik vás na začátku bylo? Zpočátku nás bylo asi patnáct nebo šestnáct. Časem se o sboru dozvídali další studenti. V současné době jsme letošní sezonu končili na
počtu pětadvacet zpěváků. Bohužel nám letos odešlo sedm maturantů, takže budeme muset v září najít náhradu. Rádi bychom počet členů udrželi na dvaceti lidech, což považuji za optimální. Jak provádíte výběr členů? Při zakládání sboru jsem ve škole rozvěsil cedule s oznámením, že začínáme, kdo má čas a zájem, může přijít. Další nabírání členů probíhalo tak, že za mnou chodili sami studenti, kteří chtěli zpívat, nebo jsem adresně sám chodil za lidmi, co zpívat umí. Získali jsme tak cenné posily. Sbor je smíšený s tím, že dívek je převaha. Asi je to víc baví, kluci se trochu stydí. Objevil se za krátkou dobu existence sboru nějaký výrazný pěvecký talent? Téměř všichni, kteří chodí do sboru zpívat, jsou hudebně aktivní a hrají na nějaké nástroje. Což je někdy pro mě obtížné, když plánuji zkoušky či
17 vystoupení. Sladit tolik lidí, aby měli čas, není jednoduché. Ze studentů, kteří ve sboru vynikají, můžu určitě zmínit Hanku Zítkovou. Je to vynikající cellistka. Mohl bych ale jmenovat polovinu sboru, konkrétní jména bych nevyzdvihoval. Talentovaných zpěváků je spousta.
čtvrtin, návštěvnost byla tedy slušná. Myslím si, že se naše padesátiminutové vystoupení povedlo. Doufám, že si to hlavně zpěváci užili. Ve světle obtíží při nácviku během května a června, kdy byly maturity, to dopadlo dobře. Když nám teče do bot, tak se zkoncentrujeme a výkon jde nahoru.
Co máte na repertoáru? Snažím se o průřez všemi žánry. Musím brát ohled na vkus a chuť zpěváků, abych jim nepodsouval něco, co se jim nebude chtít zpívat. Vytvářím sice repertoár sám, ale nechám si poradit. Když se to v našem sboru hodí zpívat, tak to použiji. Náš repertoár obsahuje českou klasiku, například Leoše Janáčka, dále lidovky v úpravě Zdeňka Lukáše, spirituály, úpravy swingových a jazzových skladeb od Louise Primy. Je to žánrově pestré, aby to bylo dramaturgicky záživnější.
Jak vidíte perspektivu vašeho pěveckého tělesa? Důležité nyní bude, jak se v září sejdeme, je to sázka do loterie. Dlouhodobé plánování se v tomto případě nedá uplatňovat. Záleží to vždy na aktuálním stavu zpěváků, kolik jich přijde, zda jsou dobří a schopní zpívat z listu a podobně. Chtěl bych pokračovat v nastoupené linii. Mít minimálně dva slavnostní koncerty o Vánocích a na závěr školního roku v Trutnově. Po oba dva roky, co existujeme, se účastníme celostátní přehlídky gymnaziálních sborů ve Valdštejnském paláci v Praze. Čekáme také, kdo nás osloví a někam pozve. Rád bych letos udělal nějaké koncerty mimo Trutnov, třeba v Červeném Kostelci nebo kdekoliv jinde. Hynek Šnajdar
Členové mají i jiné aktivity. Daří se vám držet pravidelný rytmus zkoušek? Za dobu existence sboru jsem stanovil pevně termín zkoušek. Konají se vždy v pondělí ve 14.45 hodin. Asi to tak zůstane i v novém školním roce, protože většina tříd má v úterý, ve středu a ve čtvrtek odpolední hodiny až do půl čtvrté. Na pozdější hodiny bych studenty na zkoušky nenalákal. Proč jste nazvali sbor Colours of GTU? První tři měsíce v první sezóně jsme vymýšleli, jak bychom se mohli jmenovat. Když jsme měli první vystoupení, přemýšleli jsme, jak se oblečeme. Došli jsme k tomu, že se hlasy členů barevně odliší. Holky v sopránu budou mít žluté triko nebo halenku, v altu červenou, kluci v tenoru modrou košili a v basu černou. Vypadalo to zajímavě, tak někdo ze studentů řekl Barvy školy čili Colours of GTU. To jsem akceptoval. Kolik jste měli za dobu existence vystoupení? Kdybych počítal i drobná vystoupení v rámci vernisáží výstav na gymnáziu, tak jich bylo asi dvacet. Jsem rád, že se nám podařilo zpívat tolikrát. Koncerty jsou pro nás důležité, je to motivace pro zpěváky. Před prázdninami jste měli koncert v síni Bohuslava Martinů. Měli jste dobré ohlasy? Byl jsem mile překvapen. Sál byl plný ze tří
inzerce
VÝSTAVY V TRUTNOVĚ
20
Muzeum Podkrkonoší EDYTA KULLA: TŘI CYKLY VÝSTAVA UMĚLECKÝCH VITRÁŽÍ Výstava polské umělkyně Edyty Kully z Jeleniej Góry představí vitráže na překvapivá témata. Autorka je absolventkou oboru navrhování skla na Akademii výtvarných umění ve Vratislavi. V Polsku vede kurzy skla a vitráže, spolupracuje též s architekty při výtvarných řešeních exteriérů a interiérů budov. Vernisáž se uskuteční v sobotu 13. září ve 13 hodin. Expozice potrvá do 9. listopadu. KELTOVÉ VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH Dlouhodobá expozice představuje unikátní pohled do života keltského obyvatelstva na území východních Čech v době od 5. století před naším letopočtem do přelomu letopočtu. K vidění jsou archeologické nálezy z nejvýznamnějších východočeských lokalit, ale také repliky keltských předmětů, oděvů a zbraní. Expozice potrvá do 4. ledna 2015. VLAJKA LETÍ VZHŮRU: Z HISTORIE TRAMPINGU NA TRUTNOVSKU Výstava připomíná počátky trampského hnutí, jak se vyvíjelo ve 20. století, které světové i naše osobnosti stály u zrodu tohoto jedinečného fenoménu a jaké problémy mělo hnutí s dobovým inzerce
establishmentem. Poukazuje rovněž na vybrané trampské osady a významné osobnosti trampingu v regionu rovněž. Expozice potrvá do 28. září. LÉTA I. SVĚTOVÉ VÁLKY NA FRONTÁCH I NA TRUTNOVSKU Výstava ukazuje příčiny konfliktu a jednotlivé válečné fronty, doplněné o příběhy vojáků z Trutnovska. Vystavena je vojenská výzbroj a výstroj, pohlednice, fotografie, upomínkové předměty a další exponáty. Připomenuty jsou i válečné pomníky. Expozice potrvá do 7. září.
Galerie města JIŘÍ JOHN: OBRAZ, KRESBY, GRAFIKA Výběr z umělcovy tvorby je další z řady akcí, které Galerie města připravuje ve spolupráci s historikem umění Jaromírem Zeminou. John například vytvořil s Václavem Boštíkem památník židovských obětí nacismu v Pinkasově synagoze v Praze. Jako grafik a kreslíř se výrazně projevoval i v ilustracích, třeba v knize básnických próz Františka Halase Tvář rodné země. Výstava začne vernisáží ve středu 10. září v 17 hodin. Expozice potrvá do 18. října.
BOHUSLAV TOŠOVSKÝ: FOTOGRAFIE Cyklus výstav věnovaných tvorbě trutnovského fotografa Bohuslava Tošovského se završí třetí akcí - autorovou volnou tvorbou. Jeho snímky dnes mají jak hodnotu dokumentární - představují zmizelou podobu našeho města - ale jsou cenné i po umělecké stránce. Vernisáž proběhne ve středu 17. září v 17 hodin. Výstava bude přístupná v pracovní dny městského úřadu, potrvá až do 28. listopadu. SOCHY V TRUTNOVĚ V. Pátý ročník exteriérové expozice se zaměřením na zvířecí figuru. Před budovou galerie stojí lední medvěd Ondřeje Bílka, na Krakonošově náměstí obří chobotnice Viktora Paluše a na Dolní promenádě bronzový kůň Michala Gabriela. Exponáty jsou k vidění do konce září.
Galerie Draka STÁLÁ DRAČÍ EXPOZICE Výstava v podzemí Základní umělecké školy ve Školní ulici oživuje legendu o založení města. Galerie je otevřena denně kromě pondělí.
Mates - jídelna zdravé výživy JAROSLAV ŠUBR VNITŘNÍ KRAJINY Výstava snímků trutnovského fotografa Jaroslava Šubra. Fotografické obrazy vytváří ze zdánlivě banálních námětů, které pomocí speciálních programů transformuje do „nerealistické“ formy. Jak sám autor říká, není důležité, zda divák pozná co na té které fotografii vlastně je, z čeho vznikla. Důležité je, jak dílo na diváka působí, jaké pocity v něm evokuje. Výstava trvá do 17. září.
inzerce
21
22
Antonín blAha
Tady OK1APV, řekl šťastný radioamatér při spojení s posledním okresem v USA
Pokud je radioamatérství vášnivý koníček, pak pětasedmdesátiletý Antonín Blaha ze Dvora Králové nad Labem patří mezi jeho vlajkové lodě. Naplno se mu věnuje od konce vojny v roce 1960 a patří k výkonnostní špičce radioamatérů v České republice. Po dlouhá léta se pohybuje ve všech tabulkách radioamatérů na prvních místech. Jeho „majstrštykem“ je navázání spojení se všemi okresy Spojených států amerických. „Amerika mě zajímala, tak mě napadlo, že se jako radioamatér spojím se všemi okresy USA. Svůj sen jsem začal uskutečňovat v roce 1966,“ říká Blaha. V USA je 50 států a v nich je 3077 okresů. Byl to ale úkol téměř nadlidský. Dvorský radioamatér je ale houževnatý a trpělivý člověk, tak to nakonec dokázal. Trvalo mu to však čtyřicet let. V roce 2009 mu chyběl poslední okres. Jmenuje se Catron a leží v Novém Mexiku. „Byl jsem z toho nervózní a hledal jsem někoho, s kým bych se mohl přes rádio v tom okrese spojit. Měl jsem nakonec štěstí. Pomohl mi jeden anglický kolega radioamatér, který každý rok jezdí na dovolenou na Havaj přes Nové Mexiko. Poprosil jsem ho, ať se v tom okrese zastaví a spojili jsme se. Tím jsem to zkompletoval a byla to velká událost. Jsem v bývalém Československu jediný, který to
dokázal,“ pochlubil se Blaha, jehož osobní značka používaná radioamatéry je OK1APV. Za každé spojení s americkým okresem dostal příslušný lístek, kde je přesně zaznamenáno, kdy k němu došlo. Kromě toho se může pochlubit velkou plaketou, která rekord potvrzuje a je současně oceněním jeho dlouholeté téměř sisyfovské práce. „Chce to hodně trpělivosti a mít schopnost získat informace,“ představuje recept na úspěch. Navázání spojení se všemi okresy v USA však není jeho jediný úctyhodný výkon na rádiových vlnách. Podařilo se mu totiž navázat spojení se všemi kontinenty a téměř všemi státy světa. Chybí mu pouze Severní Korea, neobydlený Ostrov Petra I. u pobřeží Antarktidy a dva ostrovy v Oceánii. Kromě toho má na svém kontě
23 spojení se všemi 200 ostrovy Evropy. „Potvrzených mám 950 ostrovů světa, celkem jich je 1100,“ uvedl Blaha, který má plná šuplata kartiček potvrzujících spojení. Podle něj jde většinou o kontakt mobilních stanic. „Radioamatér jede na dovolenou a veze s sebou potřebné zařízení. Já se s ním spojím. Musím být pořád ve střehu,“ tvrdí a už se u stolu přes rádio napojuje na ruskou expedici, která míří kamsi k Murmansku. V současné době se zaměřuje na majáky rozeseté po celém světě. Je v kontaktu s radioamatérem, který je objíždí. Kuriozitou je také spojení s útesem Rockall Island v Atlantickém oceánu vzdáleném více než 400 kilometrů severozápadně od Irska. „Na „kámen“ v moři vyšplhala expedice horolezců a Blaha s ní v roce 2011 navázal spojení. Většinu radioamatérů na vlastní oči nikdy neviděl. „V roce 2008 jsem se osobně sešel s Američanem v Arizoně, když jsem se dostal do USA. S jednotlivci si přes radiové vlny lze povídat, ale inzerce
v případě expedic si jen vyměňujeme reporty, jak se slyšíme. Na příjmu jsou další stovky lidí, kteří chtějí mít spojení. Expedice většinou jezdí do zemí, kde nejsou radioamatéři,“ vysvětlil Blaha, který vysílal i v době komunistického režimu a nevzpomíná si, že by měl nějaké zvláštní problémy. Svému velkému koníčku se nyní věnuje tak dvě hodiny denně. Dříve u přístroje trávil celé noci, což manželka někdy nesla dost nelibě. „Myslím, že si už zvykla a měla by dostat metál za trpělivost,“ směje se dvorský radioamatér. Hynek Šnajdar
programy kin
24
Trutnov 1. a 2. 9.
19.00
Sex Tape
2. 9.
16.30
Fakjů pane učiteli
3. 9.
19.00
Fakjů pane učiteli
4. 9.
19.00
Parádně pokecal
5., 6. a 7. 9.
16.30
Tři bratři
5., 6. a 7. 9.
19.00
Lucy
8. a 9. 9.
19.00
Kouzlo měsíčního svitu
9. 9.
16.00
Chlapectví
10. 9.
18.00
Chlapectví
11. 9.
19.00
Století Miroslava Zikmunda
12. a 13. 9.
16.30
Jak vycvičit Draka 2
12., 13. a 14. 9.
19.00
Expendables: Postradelní 3
14. 9.
16.30
Jak vycvičit Draka 2 (3D)
16. a 17. 9.
19.00
Dárce
18. 9.
19.00
Ztracen 45
19. a 20. 9.
16.30
Útěk z planety Země
19., 20. a 21. 9.
19.00
V oku tornáda
21. 9.
19.00
Útěk z planety Země (3D)
23. a 24. 9.
19.00
Nejhledanější muž
25. 9.
19.00
Zázraky
26., 27. a 28. 9.
16.30
Pošťák Pat
inzerce
26., 27. a 28. 9.
19.00
Lepší teď než nikdy
29. a 30. 9.
19.00
Let´s Dance All In
Dvůr Králové 2. 9.
20.00
Díra u Hanušovic
3. a 4. 9.
19.00
Fakjů pane učiteli
6. a 7. 9.
17.30
Tři bratři
6. a 7. 9.
20.00
Pod zemí
9. 9.
20.00
Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil (3D)
10. a 11. 9.
19.00
Let´s Dance All In
13. a 14. 9.
20.00
Sex Tape
16. 9.
20.00
Ztracen 45
17. a 18. 9.
20.00
Dárce
20. a 21. 9.
17.30
Pošťák Pat
20. a 21. 9.
20.00
Láska na kari
23. 9.
20.00
Zůstaň se mnou
24. a 25. 9.
19.00
Místa
27. 9.
17.30
Letadla 2: Hasiči a záchranáři (3D)
28. 9.
17.30
30. 9.
20.00
Letadla 2: Hasiči a záchranáři
Kouzlo měsíčního svitu
placený článek
Na Červeném kopci jsou stále volné pozemky
Chcete si postavit vlastní dům v Trutnově? Toužíte po bydlení s výhledem na město? Líbí se vám lokalita označovaná jako Červený kopec? Máme pro vás dobrou zprávu! Stále si tam můžete koupit zajímavou parcelu. Ale pozor! „K dispozici je ještě posledních 22 pozemků pro výstavbu individuálních domů a 17 pro výstavbu řadových domků,“ upozorňuje Ing. Vilém Fischl ze společnosti NEW DILAC CZ, a. s., která se o lokalitu stará. Proč by zájemci měli uvažovat o koupi pozemků na Červeném kopci právě nyní? Stručně řečeno, je ideální čas. Už jsme prodali asi stovku parcel, takže výběr se pomalu zmenšuje. Ale pořád je velmi pestrý. K mání jsou pozemky prakticky ve všech částech kopce - nahoře, uprostřed i dole. Lidé by určitě neměli váhat. V kterých lokalitách jsou ještě volné? Z první etapy, která obsahovala ulici Hornovu až po křižovatku s ulicí Schwantnerovou a první část pravé strany Kiesewettrovy ulice, zbylo pár volných pozemků. K dispozici je rovněž asi deset procent míst pro individuální výstavbu z druhé etapy (zokruhování Schwantnerovy ulice). Nyní prodáváme parcely ze třetí etapy, což je vlastně prodloužení Kiesewettrovy ulice. Je tam volných deset pozemků. Čím jsou podle vás atraktivní? Červený kopec má několik výhod. Za prvé: je kompletně zasíťovaný. Kanalizace, vodovod, elektřina a plyn, všechno už tam je. Za druhé: je ve svahu a směřovaný k jihu. Je to sluneční stráň s výhledem na město. Z každého domku, který
tam vyroste, je díky kopci určitý, velmi pěkný výhled. Buď je vidět přímo na město, nebo aspoň na horizont. Dokonce i z domů, které lidé postaví v nejnižší části, tedy v Kiesewettrově ulici, bude výhled na město. Za třetí: dostupnost. Dá se odsud ještě dojít pěšky do města, je tady škola i školka. Možná i proto převažují mezi novým osazenstvem spíš mladší lidé. Jak velké parcely jsou k dispozici? Většina pozemků má rozlohu 700 až 800 metrů čtverečních, což je velikost vhodná pro stavbu běžného rodinného domku. K mání jsou ale i dva pozemky, které mají kolem tisíce metrů čtverečních. Co mají zájemci udělat jako první? Stačí k nám zavolat a sjednat si schůzku. U nás taky přesně zjistí cenu pozemku. Ty se pohybují zhruba od 1050 do 1250 korun. Není potřeba uzavírat nějakou předběžnou nebo rezervační smlouvu, pozemky jsou k mání v přímém prodeji. Více na www.cervenykopec.eu nebo na tel.: 603 567 004
25
Z muzejních sbírek
26
Misník nástavcový Krása lidové světnice v domech našich předků spočívala v účelném rozmístění mobiliáře s výzdobou na několika význačných kusech zařízení. Kromě skříní a truhel pro uchování šatstva měl své neodmyslitelné místo ve světnici misník, zvaný též chlebník, jako speciální typ nábytku k uložení nádobí a potravin. Konstrukčně se začal vymezovat od skříně v druhé polovině 18. století. Vznikly misníky tzv. skříňové, které měly na čelní straně dvoje dvířka nad sebou, oddělené obyčejně zásuvkou. Na zadní straně a na bocích byly větrací otvory. Čelní strana skříňových misníků nesla výzdobu shodnou se šatními skříněmi. Ve vývojové řadě tohoto typu nábytku následoval misník tzv. pultový, zvaný též etážový příborník, jarmara nebo suden. Jednalo se o konstrukci dvou skříněk nad sebou spojených společnými zády, kde v prostoru mezi nimi vznikl pult - pracovní a odkládací plocha. Boční strany vzniklé niky byly často ozdobně vykrajované. Pultové misníky byly konstruovány podobně jako skříňové jak na obdélném, tak na šestibokém základě. inzerce
Nejznámějším typem se stal misník nástavcový, od kterého se zřejmě odvodil název pro celou tuto skupinu lidového nábytku. Od předchozího se konstrukčně odlišoval tím, že vrchní skříňka byla připevněna ke spodnímu dílu. Usnadnila se tak výroba i manipulace a docílilo se případné variability. Horní skříňku postupně nahradil policový nástavec, do kterého byly odkládány mísy, misky a malované talíře. Někdy zde byly zavěšeny džbánečky a hrnečky. Tento specifický kus nábytku tak plnil vedle úložné funkce důležitou úlohu dekorační. Na policích se vystavovalo nejlepší nádobí, rodina zde dávala na odiv své bohatství. Předmět ze sbírek Muzea Podkrkonoší v Trutnově patří do skupiny misníků nástavcových. Je vyroben ze dvou k sobě spojených dílů, z nichž podstavní skříňka je hluboká, šestiboká. Horní díl tvoří mělký nástavec čtyřbokého půdorysu s ozdobně vykrajovanou částí nad pultem, nahoře je zakončený profilovanou lichoběžnou římskou. Oba díly jsou jednodveřové, dvířka horní skříňky kopírují tvar římsy. Misník je hnědočervené barvy s kazetovými poli světlé
barvy s barevnou květinovou výzdobou. Pod vodorovnou částí římsy se nachází nápis 18 Anna / Scholz 42 (pravděpodobně nevěsta Anna Scholzová, která misník dostala do výbavy, a letopočet sňatku). V Muzeu Podkrkonoší v Trutnově je misník evidován již od roku 1893 a patří tak k nejstarším sbírkovým předmětům muzea. V roce 2013 prošel kompletním restaurátorským zásahem. Petra Sauerová, Muzeum Podkrkonoší
28
zajímavost
Bílý drak z porcelánu
Sochař Milan Kout vytvořil novou cenu pro podnikatele Stovky draků vznikly v posledních letech v Trutnově. Každý byl jiný. Hodný i zlý, zelený nebo černý, dřevěný, papírový či ocelový. S vlastní verzí se nyní pochlubil uznávaný sochař, keramik a designér Milan Kout - stvořil bílého draka z porcelánu, kterého bude město dávat jako cenu místním podnikatelům. Jen pro vysvětlení: nejde o běžný porcelán, který máte doma v kuchyni. „Je to ušlechtilý francouzský porcelán, pro takovou cenu perfektní materiál,“ ukazuje na trojrozměrnou lesknoucí se sošku. Stojí na skleněném podstavci a slepená je ze dvou částí. Drak je vyrobený způsobem, který Kouta proslavil ve světě - technikou performativní průhledné keramiky. „Inspirací mi tak trochu bylo i počítačové logo draka, které město v poslední době používá,“ přiznává Kout. A těší se na reakce lidí, kteří určitě budou mít k jinému ztvárnění draka určitě řadu otázek. Například, proč je drak bílý? „Ušlechtilý porcelán je prostě bílý. Jen tak mimochodem, ze stejného
materiálu jsou i jiné sochy, postavy či figury. Třeba čerti,“ připomíná. Perforace podle něj symbolizuje dračí šupiny. Průhlednost draka upozorňuje na jeho vzletnost. A co jeho tvář? Vždyť se jakoby usmívá. „No protože on zase není tak zlý. My Trutnováci ho máme rádi, tak z něj přece nebudeme dělat obludu!“ naznačuje Kout. Ceny budou v září předány pěti vybraným a úspěšným podnikatelům v soutěži Trutnovský drak. „Sošky už mám připravené, čekám vlastně jen na jména oceněných, abych je mohl doplnit do podstavce. A pak se mohou předávat,“ dodává Milan Kout. Pavel Cajthaml Líbí se vám bílý drak? Hlasujte na www.trutnovinky.cz
30
petr baudyš
Seděl na Borech, potom lovil medvědy v Kanadě Když přijdete do domu Petra Baudyše ve Strážkovicích nad Malými Svatoňovicemi, první, co vás zaujme, jsou vystavené velké kůže medvědů, které ulovil při svém dlouholetém pobytu v Kanadě. Jeho život je navýsost dobrodružnou poutí, plnou nevšedních zážitků, které by pro běžného člověka stačily na životů několik. Baudyš třikrát emigroval, jednou byl za pokus o nelegální překročení hranice ve vězení. Vše začalo v srpnu 1968. Tehdy sedmnáctiletý Petr Baudyš, který žil v Trutnově, se nedokázal smířit s tím, že Československo okupují cizí armády. Zúčastnil se odporu proti okupantům na barikádách. „Když projeli Rusové, několik nás zatkli a vyslýchali Na Bojišti. Pak nás odvezli do Hradce Králové, předali policii, která nás pustila zadními dveřmi ven,“ vzpomíná. Po okupaci hodně lidí emigrovalo. Začal o tom uvažovat také trutnovský mladík. Rok na to dostal pas a koupil si třídenní zájezd do Vídně, kde už zůstal. Dva měsíce strávil ve sběrném táboře uprchlíků Treiskirchen. Po čtrnácti dnech karantény a výsleších, měl volný pohyb. Aby získal peníze, dělal příležitostné práce. V Rakousku ale zůstat nechtěl, táhlo ho to do USA, kam se za dva měsíce přemístil.
Uprchlíky tam měla na starost organizace American Fund for Czechoslovak Refugees. Ta mu také zařídila práci a letenku. Jako absolvent střední zemědělské školy měl dělat na farmě. Potkal ale kamaráda z Trutnova a uklízeli spolu v jednom hotelu. Kvůli práci pak procestoval téměř celé Spojené státy americké, učil se anglicky, spal po hotelech a pronájmech, dělal rozmanité práce, prošel svářečskou školou a koupil si lovecký průkaz. Po čtyřech letech pobytu, udělal fatální chybu. „Napsala mně máma, že je vážně nemocná a také že prezident Husák vyhlásí amnestii. Byl jsem hrozně naivní a rozhodl jsem se pro návrat,“ uvedl. Před Vánoci v roce 1974 se vrátil do Československa. Absolvoval výslechy na Ruzyni
a jel domů, do ponurého Trutnova. Všude ho vítaly ruské vlajky se srpem a kladivem. „Když jsem šel neosvětlenou a špinavou Spojeneckou ulicí, říkal jsem si, jaký jsem vůl, že jsem se vrátil,“ kroutí hlavou. Doma se ukázalo, že mámina nemoc není nijak závažná. Výslechy na SNB se opakovaly a po pěti měsících se Baudyš opět rozhodl pro emigraci společně s jedním kamarádem. Bohužel si útěk vůbec nepřipravili, tak přišla další rána. „Chtěli jsme se dostat v Chlumu u Třeboně přes zátarasy do Rakouska. Samozřejmě jsme to nedomysleli, bylo to nebezpečné, všude byli pohraničníci, kteří na nás už čekali. Myslím, že nás někdo prásknul. Chytili nás a já jsem šel na osmnáct měsíců do vězení na Borech. Nejdříve jsem byl mezi politickými vězni, což bylo dobré, pak jsem skončil mezi vrahy a zloději. Myslel jsem si, že tam umřu. Odseděl jsem si celý trest,“ říká Baudyš. Po návratu z vězení se oženil a půl roku po svatbě ho povolali do armády. Aby mohl jít dříve z vojny, podepsal práci v dolech. Po roce šel pracovat na vrty. Mezitím jeho máma skutečně onemocněla, tak se vrátil do Trutnova. Vyřídil si zahlazení trestu, zažádal o pas, který nakonec dostal. Když matka umřela, rozhodl se s nynější ženou emigrovat potřetí. V roce 1986 vyrazili autem do Jugoslávie. Po mnoha peripetiích, kdy jim propadly doklady, se jim podařilo dostat tranzitní vízum přes Rakousko. „Peníze jsme měli, před námi jelo auto s rakouskou značkou, tak jsem se na něj nalepil. Když celníci zvedli závoru, šlápl jsem na plyn a už jsme byli v Rakousku,“ popisuje útěk. Po tradičním pobytu v táboře Treiskirchen, poslali manžele do penzionu u Salzburgu. Na americké ambasádě požádali o dokumenty pro výjezd do USA. Mezitím si sehnali práci na zámku u barona Friedricha Mayr – Melnhofa. „S baronem jsme si rozuměli. Jednou mi řekl, že bude kupovat lovecký revír v Kanadě a nabídl mně tam práci. Tak jsme po šestadvaceti měsících v Rakousku jeli do Kanady,“ poznamenal. Nejdříve byli v Britské Kolumbii, po čase začal pracovat v loveckém revíru na Yukonu.
inzerce
31
» sdružení pro reality, účetnictví a finance
Vypisuje výběrové řízení na pozice:
Manažer pobočky Finančního centra Realitní makléř Účetní Servisní poradce, asistent Telefonista Požadujeme • SŠ zakončenou maturitní zkouškou • Chuť do práce a dalšího vzdělávání se • Komunikativnost s dobrým vystupováním při jednání s lidmi • Základní dovednosti na PC - Internet, office excel, Word • Řidičský průkaz skupiny B • Splehlivost, odpovědnost a pozitivní přístup NaBíZíme • Flexibilní pracovní dobu • Nestereotypní práci s možností zapojit vlastní kreativitu a nápady • Práci v přátelském kolektivu spojenou s podporou osobnostního růstu • Nadstandardní vzdělání v oboru účetnictví, realit a financí • Zajímavé finanční ohodnocení včetně motivačních odměn za kvalitní práci • možnost kariérního růstu Váš životopis a motivační dopis zasílejte na adresu: e-mail MaKatDi@seznam.cz / tel. 777 878 813
petr baudyš
32
Baudyš bydlel s manželkou ve srubu, chodil do pilotní školy. Když baron v Britské Kolumbii koupil revír, bylo jaro a začal lov medvědů. Na Yukonu začínala sezóna až v srpnu. Lovecké ostruhy získal na jarních medvědech, kteří hledali potravu po dlouhé zimě. Pak se přemístili na Yukon do Whitehorse. „Lovecký revír byl velký 12 milionů hektarů. Používali jsme lodě, letadlo nebo auta,“ prozradil Baudyš, který tam dělal revírníka, provázel lovce, co měli touhu skolit medvěda či třeba horskou ovci. Práce to byla náročná. Yukon je neuvěřitelně rozlehlou oblastí. „Zvíře se stopuje třeba celý den, než se odloví a stáhne dolů. Trvá to hodiny, někdy sedm dní v kuse. Průvodce pracuje v podstatě pořád,“ vrací se do minulosti. V Kanadě se svou ženou strávil dvanáct let. Do Česka se vrátili na důchod v roce 2000. A byl vůbec v Baudyšově životě čas na stesk po vlasti? „Když jsme byli v emigraci, hlavně v Rakousku, samozřejmě se nám stýskalo po přátelích a různých společných situacích doma. inzerce
Rozhodně se nám ale nestýskalo po režimu, který tady vládl. Kdyby se to mělo vrátit, ani na vteřinu bychom nezaváhali a emigrovali znovu,“ dodává rozhodně Petr Baudyš. Hynek Šnajdar
inzerce
34
Pravidelné sobotní hudební večery
NOVINKA
i o víkendech !
kam za sportem
HORSKÁ KOLA 6. 9. Krkonošská 70 MTB. Týmový závod, který se koná již desítky let. Legendární cyklomaraton tříčlenných družstev se pojede na 70 a 40 km. Start závodu je na kolonádě v Janských Lázních. 13. 9. Vlčka trails II. Druhý ročník sjezdařského závodu v trutnovském bikeparku na Vlčce. „Loňská premiéra se vydařila, a tak si letos slibujeme dvojnásobný počet riderů i diváků,“ říkají pořadatelé z Krakonošových jezdců. Podle počtu přihlášených závodníků se pojede počet tratí, nejspíš čtyři. „Rozhodně se nepojede ta nejtěžší lajna, protože tento závod nemá za úkol prověřit ty největší killery, ale naopak přilákat i kluky, kteří se teprve učí,“ tvrdí jeden z organizátorů Daniel Tamchyna. Připraveny jsou úseky v nové části lesa. Start je ve 13 hodin.
basketbal 25. - 28. 9. Mekr´s Cup O pohár města Trutnova. Na patnáctém ročníku mezinárodního přípravného turnaje basketbalistek v hale ZŠ Komenského se letos představí tři nováčci. Největší ohlas vyvolává jedenáctinásobný slovenský šampión a euroligový tým z Košic. Poprvé se pod Krkonošemi objeví aktuální mistr Maďarska a účastník Eurocupu z Pécse a premiéru si tady odbude i semifinalista polské ligy z Bydgoszcze. Z této země dorazí i mistrovský Kraków, který stejně jako ruští účastníci turnaje - Orenburg a Kursk, bude v sezoně hrát Euroligu. Českou scénu zastoupí hradecké Lvice a domácí Kara. „Účast je tradičně špičková a jsem rád, že náš turnaj i ostatní týmy berou jako nejlepší v Evropě,“ řekl trutnovský manažer Jan Braun. 1. liga mužů, skupina Západ 21. 9. Litoměřice - Trutnov 26. 9. Sparta - Trutnov
hokej
65,-
2. liga, skupina Západ 14. 9. Trutnov - Kobra Praha 20. 9. Nymburk - Trutnov 27. 9. Trutnov - Vrchlabí
fotbal 28. 9. Žacléřská 70 MTB. Osmý ročník kultovního závodu tříčlenných družstev s heslem: „Jeden za všechny a všichni za jednoho!“ Na výběr mají bikeři z tratí na 70 a 48 km. Kratší varianta závodu je i pro jednotlivce. Start je na Rýchorském náměstí v Žacléři.
Divize C 7. 9. Trutnov - Turnov 13. 9. Dobrovice - Trutnov 21. 9. Trutnov - Dvůr Králové 28. 9. Trutnov - Kutná Hora
florbal Divize C 27. 9. Strakonice - Trutnov 28. 9. Písek - Trutnov
Adolf Klepš
náčelník Horské služby
Kandidát TOP 09 a Starostů do Senátu
www.adolfkleps.cz