Trutnovinky magazín - říjen 2012 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | říjen 2012 | vydává

| zdarma

Bramborový paralympik

oBsaH | editoRial

STRANY 4 - 7

STRANY 8 - 11

STRANY 13 - 15

STRANY 16 - 19

STRANY 36 - 37

STRANY 38 - 39

aleš kisý

Miloš tRýzNa mladší

Městská galeRie 2013

váClav HURdálek

ČestMÍR sUška

lUBoš zeleNý

editoRial

V minulém vydání našeho magazínu se tady na tomto místě „chlubil“ náš šéfredaktor svojí historkou, jak se vrátil z rozhovoru s majitelem německého ovčáka s počůranou fotobrašnou. Já jsem si za měsíc prožil zajímavou příhodu, když jsem šel dělat rozhovor s paralympionikem Alešem Kisým. Vlastně jsem za ním jel na kole, jelikož jsme měli domluvený oběd U Pěti Buků. A těch pět kilometrů z redakce přeci nepojedu autem, vždyť jsem sporťák. Když jsme se přivítali na místě, prohodil jsem, že to stoupání k pensionu mi dalo docela

zabrat a pustili jsme se do rozhovoru. Po hodince se rozloučíme s tím, že odpoledne ještě jedeme fotit titulní stranu do bramborárny ve Volanově. Zvednu se od stolu, nasednu na kolo a svištím si to z kopce dolů. V tom se zarazím. Jéžiš, vždyť já jsem ujel bez placení. Otáčím to. Když vykouknu zpoza rohu, spustí se všeobecné veselí. „Michale, máte to za devadesát,“ směje se Aleš, který to mezitím zaplatil. „Tak, jste si dal ten kopec ještě jednou,“ přidá se jeho přítelkyně Bára. „No jo,“ směju se taky. Ale nevadí, jsem přeci sporťák, ne? Michal Bogáň

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Bulharská 66, Trutnov, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, www.trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa. eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Zbyněk Kačer, tel: 731 175 558. Grafika: Lenka Kynclová, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Fotografie na titulce: Vilém Fischl

zpověď: aleš kisý

Věděl jsem, že budu sportovat dál i po úrazu Když mu bylo devatenáct let, změnil se mu svět. Po skoku ze skluzavky na koupališti narazil hlavou na dno a zlomil si sedmý krční obratel. Aleš Kisý (32) utrpěl trvalé postižení dolních i horních končetin. Nadějný trutnovský fotbalista, který snil o životě profesionála, musel začít nový život - na vozíku. „Ale věděl jsem, že sportovat budu dál. Bylo to něco, co mě bavilo,“ vypráví, jak se mimo jiné začal věnovat atletice - vrhu koulí. Letos startoval už na svojí třetí paralympiádě, odkud si podruhé za sebou přivezl „bramborovou“ medaili.

Aleši, na začátku našeho rozhovoru se vraťme ke dni 1. srpna 1999, kdy se vám stal ten úraz. Co se vám vybaví? Zrovna jsem měl po maturitě a byl jsem přijat na vysokou školu do Hradce Králové. S klukama z fotbalu jsme celé prázdniny blbli na koupališti, které bylo tenkrát zrovna nově otevřené. Nebyl to skok, jaký bych skákal poprvé. Ne, skákal jsem ho celé prázdniny, ale prostě v ten moment jsem ho skočil nějak blbě a bylo hotovo. Jaký byl pro vás návrat do života? Těžký. Hodně těžký. První rok člověk přemýšlí o blbostech. Sotva žije, sotva dýchá. Nic neřeší. Kdyby neměl rodiče a pár kamarádů, kteří by ho drželi tak nějak nad vodou, tak by se asi… Já jsem s tím měl také problémy. Ale je pravda, že v tu dobu jsem měl ještě tehdejší přítelkyni a něco tam prostě bylo, co mě drželo nad hladinou. Od pěti let jste hrál fotbal, tenkrát dokonce první dorosteneckou ligu za Hradec, začínala vám příprava ve chlapech… Okamžitě šlo všechno do háje. Ze dne na den, z minuty na minutu. Neřešil jsem, co bude dál. Naštěstí rodiče a lidé v mém okolí mi dávali energii a tlačili mě do toho, abych to nevzdával. Dva roky jsem se nějakým způsobem dával do kupy, než jsem začal už trošičku fungovat.

Jak jste smířil s tím, že už nikdy nebudete kopat do míče? Bylo to složité. Snad tři roky mi trvalo, než jsem se šel zpátky podívat na stadion v Trutnově. Bylo to večer, když tam nikdo nebyl, když byla tma. A další rok mi trvalo, než jsem se přišel podívat na zápas. Bylo to hodně složité. Fotbal byl pro mě vším. Ráno jsem s ním vstával, večer usínal. Aktivně jste sportoval. Věděl jste, že budete i na vozíčku? Jasně. Sport byl něco, co mě bavilo. Já nejsem typ člověka, který miluje učení, nebo je nadaný na malování, zpívání a tak dále. Ve sportu jsem viděl svoji seberealizaci a možnost zase v něčem vynikat, proto jsem se do toho vrhnul. Když jsem byl na rehabilitaci v Janských Lázních, doporučili mi, abych zkusil v Praze navštívit tehdejší centrum Paraple, které se staralo o vozíčkáře a jejich začlenění do života. Navrhli mi, ať vyzkouším plavání. Jel jsem s nimi na soustředění do Strakonic, kde mě oslovil jeden kluk, abych zkusil rugby. Šlo o takovou řetězovou reakci. Od roku 2003 hraju rugby a rok na to jsem začal dělat atletiku. Rugby vozíčkářů. Přibližte, o co jde? Když jsem to viděl poprvé, měl jsem z toho velký respekt. Je to hodně drsné. Nevím, k čemu bych to přirovnal. V podstatě s pojmem rugby to nemá

5 až tak společného, protože je to halový sport, hraje se to čtyři na čtyři, hraje se to s volejbalovým míčem, jsou tam jiné časy, jiná pravidla. Vozíky do sebe naráží ve velké rychlosti. Strašně mě to baví. Je to něco, kde se člověk odreaguje, fyzicky se utahá. Je to úžasné. Jsme i dobrá parta lidí. A co atletika? Jste trojnásobným účastníkem na paralympiádě. Jak jste se k ní dostal? Byl jsem na jednom sportovním kurzu v Praze, kde si za ten týden můžete vyzkoušet několik sportů. Oslovil mě tam jeden člověk, jestli bych to nechtěl vyzkoušet. Zjistil totiž, že s mým postižením ve skupině F53 jsou v republice dva tři lidi, a že bylo by dobré tu skupinu obsadit. Pamatuji, že poprvé mi dal do ruky disk, zahodil jsem ho a jemu se to líbilo. Odjel jsem na první soustředění na Slovensko a od té doby jsem u toho zůstal. Jak je vidět, daří se vám, že? Hned první rok jsem se kvalifikoval na Evropu do Assenu, kde jsem byl druhý. Rok na to jsem už jel na olympiádu do Řecka. Od té doby se účastním všech větších závodů. Myslím, že jsem to už někam dotáhl. I když mohlo by to být lepší, až budou nějaké ty, jak se tomu nadává, medaile. Zatím jsou jen bramborové, že? Jak před čtyřmi roky v Pekingu, tak letos v Londýně. Já už nad tím nepřemýšlím. Vrátil jsem se zpátky domů a mám jiné povinnosti, práce, škola, čeká mě zkouškové období. Ale jasný. V Londýně mě to fakt štvalo. Už nikdy nechci vidět čtvrté místo. Jak jste si jinak užil paralympijský pobyt? Jo, bylo to super. Říká se, že paralympiáda od paralympiády je lepší a myslím si, že je to pravda. Nicméně pokud to srovnám ještě s Pekingem, ten byl takový zajímavější. Všude tam na vás dýchá ta čínská historie. Kdežto v Anglii… Jo, taky inzerce

dobrý, šli jsme se podívat do města, viděli jsme Buckinghamský palác, Big Ben a další památky. Londýn je ale chaotický a pro vozíčkáře tam není úplně dobrý pohyb. Ale dojmy mám úžasné. A ze závodů? To je něco, na co nikdy nezapomenete. Když tam sedíte, snímá vás kamera, vy se vidíte na té ohromné obrazovce a kouká na vás dalších 70 tisíc lidí na stadionu. Strašně se mi líbilo, že bylo na všechny sporty vyprodáno. Propagace paralympiády v Londýně byla úžasná. O tom si u nás můžeme nechat jen zdát. Mentalita českých lidí je brutálně omezená. Dokonce mi přišlo, že jsme v Londýně měli větší podporu než ti zdraví. Kdyby se taková akce dělala u nás, museli by snad každému člověku nabídnout pivo, aby tam přišel. Myslíte? Je potřeba, aby si to už někdo uvědomil, protože pak i ty sporty budou mít úplně jinou podporu, jiná zázemí. Budou mít větší dostupnost sponzoringu. Co se děje teď, je šílené. Všichni se s vámi akorát vyfotí, aby si to dali na svoje reklamní kampaně a ohřáli si ego. Když pak potřebujete peníze na přípravu, tak vám řeknou, že to proberou. A odpověď je, že na to teď nemají. Vy jste na tom jak se sháněním sponzorů? Špatně. Jako každý člověk. Ale přitom je to podle mě úžasná myšlenka, když nějaká firma sponzoruje handicapovaného člověka. Vždyť ostatní uvidí, že je to firma, která nemyslí jen na sebe. Takhle to u nás ale vůbec nefunguje. Já jsem přemýšlel před tou olympijskou sezonou, že bych se stavil na městě požádat o nějaký finanční příspěvek, ale neudělal jsem to. Ne, že bych nechtěl, ale zaprvé toho času bylo tak málo, že jsem se k tomu ani nedostal. A zadruhé znám ty anabáze, jak to tady chodí. Všichni víme, že ty peníze jdou

ZPOVĚĎ: ALEŠ KISÝ jedním směrem. Myslím, že tím tady ty sporty trpí. Mělo by se to rozdělovat jinak. Teď tady máme třeba nádherný atletický stadion, ale začíná se nám rozpadat hokejová hala nebo krytý bazén. Vždyť já jako vozíčkář si nemůžu jít ani zaplavat, protože se tam nedostanu. Všude jsou schody. S těmi penězi je ale všechno špatně nastavené v celé republice. Dám vám příklad z olympiády.

ale nelákají mě ty vztahy a atmosféra, která tam panuje. Stát se o to vůbec nestará. Zdraví sportovci můžou mít velké prachy, ať je klidně mají, ale ať je v tom nějaká rovnoprávnost. Proč to na Slovensku může jít? Změní se to podle vás někdy? Tam nahoře se to těžko změní. Je potřeba to víc medializovat, aby si ti lidé uvědomili, že tady nežijí sami a jsou tady i handicapovaní. Vezměte si třeba město Trutnov. Neříkám, že jsem pro něj udělal něco extra, ale taky jsem ho už posunul trošičku výš. Píše se o něm. I v zahraničí. Že tam byl trutnovský závodník. A co pro mě město udělalo? Nic. Jednou jsem dostal příspěvek, když jsem letěl do Číny. Jo, to bylo super. Ale zájem absolutně žádný. Jsem rodák z Trutnova, líbí se mi tady, ale... Když se vrátíme ještě zpět k závodům, v čem se můžete zlepšit? Samozřejmě, že je to hlavně o síle a rychlosti v rukách. Koule není tak technická disciplína jako oštěp. Já se ale přiznám, že do Ria bych chtěl odjíždět se dvěma a nejlépe třemi disciplínami, takže abych tam házel i diskem. Co když v Riu zase skončíte čtvrtý? Věříte mi, že jsem nad tím radši ani nepřemýšlel. Ne, čtvrté místo už začínám nesnášet. V Riu už chci opravdu jednu, nejlépe dvě medaile.

Povídejte. Kolik má zdravý člověk na olympiádě za zlatou medaili? Milion a půl. A víte, jak je to u nás? Za zlatou dostaneme 70 tisíc, za stříbrnou padesát, za bronzovou třicet a ještě to musíte zdanit. Jo dobrý, jsou to taky peníze, ale na druhou stranu, když jsem se třeba bavil se slovenskými závodníky, dozvěděl jsem se, že mají za zlato 45 000 euro. Pak vám to přijde jako strašná fraška. Přitom si nemyslím, že by česká ekonomika byla na tom hůř než slovenská. Když se mě zeptali Slováci, kolik jsem dostal na přípravu na sezonu a řekl jsem jim, že nic. Začali se mi smát. Díky tomu jsou také ty sporty v úpadku. Do atletiky dva tři roky nepřišel nový sportovec. Nelíbí se mi to. A tak hodláte dál pokračovat? Když atletiku dělat nebudu, trápit mě to nebude. Na druhou stranu se však díky atletice podívám po světě. Příští rok je mistrovství světa v Lyonu a za čtyři roky je olympiáda v Riu. To mě láká,

Přemýšlíte někdy o tom, co by bylo, kdyby nebylo 1. srpna 1999? To víte, že jo. Jako určitě vím, že bych se nedostal na olympiádu, nepodíval se takhle po světě. Potkal jsem strašně moc nových lidí. Ale řeknu vám jedno, ten fotbal bych si fakt šel rád zahrát. Hrál jsem to čtrnáct let, skoro každý den a pak ze dne na den konec. To byl hrozný šok. Chtěl jsem fotbalem uživit rodinu. Je pravda, že ten úraz mi hodně dal, ale také vzal. Člověk se s tím prostě musí naučit žít. Chviličku to trvá. Ale jde to. Michal Bogáň, foto: Vilém Fischl, archiv Aleše Kisého ALEŠ KISÝ - narodil se 30. září 1980 v Trutnově - pracuje jako obchodní zástupce a finanční poradce, dálkově studuje VŠ finanční a správní v Praze - úspěchy - OH: 2x 4. místo koule - Peking 2008 a Londýn 2012, MS: 3. místo koule - Christchurch 2011 (N. Zéland), ME: 2. místo koule - Assen 2003 (Nizozemsko), 2. místo oštěp - Espoo 2005 (Finsko) 3. místo disk - Staadkanal 2012 (Nizozemsko)

paralypmiรกda ve fotografii

inzerce

NA NÁVŠTĚVĚ U VÁCLAVA HURDÁLKA

Zbrojíř v penzi Patří mezi stovky nadšenců, kteří se věnují historickému šermu. Desítkám z nich navíc dodává funkční zbraně. Především meče a nože. Oprašuje tak zašlou slávu zbrojířů, kteří kdysi bývali pro rytíře nepostradatelnými osobami - Václav Hurdálek (53) z Trutnova. Návštěva u zbrojíře začíná nenápadně. Snad jen krásně kovaná vstupní brána je náznakem toho, že v rodinném domě v Horním Starém Městě bydlí zámečník a kovář v jedné osobě. Jinak domek se zahrádkou vypadá jako každý jiný. Uvnitř se ale pozná, že v něm žije nadšenec pro dobové zbraně. Třeba nad krbem v obývacím pokoji visí dva zkřížené meče a podobná „výzdoba“ je i v dalších místnostech. Zbraně mu prostě učarovaly. „V roce 1984 jsem s kamarádem založil skupinu historického šermu Durabo. Jenže tehdy byl docela problém sehnat meč, nebyl žádný dostupný výrobce. Nezbylo tedy než se do toho pustit vlastními silami,“ říká. Začátky ale nebyly vůbec snadné. Hurdálek není vyučený kovář, ale provozní zámečník. Takže sice měl nadšení a chuť, ale chyběly mu zkušenosti. „Vyrobil jsem pár prvních mečů, ale ohýbaly se a nebyly moc kvalitní. Musel jsem proto zajet do kladenské Poldi a tam čerpat rady a zkušenosti od asi sedmdesátiletého pána s neobvyklým jménem Ludvík Čtrnáctý,“ vzpomíná. Ani pak neměl vyhráno. Přivezl si sice kvalitní materiály s výbornými vlastnostmi, ale nepoužitelné pro meče. „Když jsem s takovým mečem udeřil, straš-

ně dlouho ten materiál v ruce vibroval, což není dobře. Takže nakonec vyrábím meče z pérové oceli, ale úplně nejlepší byla péra z trabanta,“ směje se. A otvírá dveře do dílny, aby nám ukázal výrobu. Ve zdánlivě malé místnosti má kovářskou výheň, kovadlinu, brusku a po stěnách spoustu nářadí. A hlavně nákresů a plánků s popisem specifických prvků. „Snažím se zbraně vyrábět přesně podle plánů či dodaných obrázků. Někdy je potřeba samozřejmě dohledat podklady na internetu. Vlastní invenci ale do výroby většinou nedávám. Zákazník má totiž svoji představu a navíc, pokud

UMÍME UŽ I HYPOTÉKY! Úvìr na lepší bydlení bez ruèení nemovitostí Vám nyní Modrá pyramida poskytne zcela bez poplatku za vyøízení. Pøijïte do kanceláøe Modré pyramidy v Trutnovì pro podrobnìjší informace (Havlíèkova 13, pasáž pod hotelem Adam)

KONTAKTNÍ OSOBY: Tereza Fátorová, tel.: 737 133 433 Jitka Velikovská, tel.: 603 877 153 Lucie Novotná, tel.: 725 279 591

Ve změte to za dobrý konec

S tímto kuponem získáte slevu 0,1 % z úrokové sazby u hypotéky. Slevu je možné získat jen u uvedených poradcù Modré pyramidy.

NA NÁVŠTĚVĚ U VÁCLAVA HURDÁLKA by meč neodpovídal přesně požadovanému historickému období, tak by ho ode mě ani nechtěl. Pořád je ale nutné zdůraznit, že jsou to jen repliky zbraní,“ tvrdí. Ve výhni se díky uhlí a stálému dmýchání vzduchu rozhoří mohutný oheň a ocel se v něm během chvilky rozpálí do červena. Pak přichází na řadu kovářská práce. Po několika mohutných úderech kladivem dostávají pláty první tvar. „Po vybouchání kladivem už musí mít meč správný tvar. Pak přicházejí na řadu další dodělávky, to znamená obrousit a vyleštit. A pak odvézt do kalírny,“ vysvětluje při práci a s kovářskou zástěrou kolem pasu. Po návratu z kalírny zbývá „už jen“ sesadit příčku a hlavici, dobrousit žlábek, vyleštit a na rukojeť dát kůži, nebo namotat drátek. A samozřejmě dozdobit a konzervovat olejem. „Je to prostě práce,“ krčí Hurdálek rameny. Nápisy a rytí do mečů a příček nechává za sebe dělat jiné. „Vím, jak se to dělá, ale zdržuje mě to a tak hezky bych to neudělal. Už nemám tak obratné ruce, takže to většinou nechávám vyleptávat a rýt u kamaráda.“ Není to ale tak, že by Hurdálek vyráběl meče na ozdobu. Dělá spíš zbraně do bitev. „Plno lidí říká, že ode mne má meče do bitvy a od jiných výrobců na ozdobu,“ konstatuje. A připomíná jednu zajímavost. Zatímco vzhled mečů a jejich účel se během několika staletí výrazně měnil, vždy byla na prvním místě funkčnost a odolnost. Zbraň prostě musela vydržet. „Dřív byly zbraně těžší, aby dokázaly prorazit brnění. Později, když brnění kvůli palným zbraním ztratilo smysl, začaly převažovat lehčí zbraně jako kordy, které byly často jen na ozdobu. Při soubojích navíc platilo, že čím lehčí byl kord, tím byl rychlejší jeho majitel a měl tak výhodu v boji. Kdo při soubojích neměl výdrž a měl těžkou zbraň, byl v nevýhodě,“ říká Hurdálek.

Trutnovský zbrojíř vyrábí zbraně zhruba z období od 12. do 17. století. Meče, nože, ale také výjimečné věci jako děla. Jedno takové si od něj koupil pro zámek u Chebu pan Pumr. „Dodnes jsou v tamní zbrojnici moje dělo, meče a další zbraně,“ těší Hurdálka. Jenže výroba děla je složitější a také náročnější na „uvedení do provozu“. Hlaveň byla dlouhá asi metr dvacet, takže i s lafetou mělo dělo metr osmdesát. Pro takovou zbraň byla nutná odborná zkouška. „Ve zkušebně v Praze se běžně nosila děla do patra. Když jsem tam ale přijel s tímhle,

11 Jak říká - před dvaceti kily „Naposledy jsem ho měl na sobě někdy v roce 1997. Nedávno jsem si ho oblékl na akci pro děti a kupodivu jsem se do něj ještě vešel,“ diví se.

řekli mi, ať to nechám stát na vozíku dole. Zkušební komisař dělo změřil, oťukal, kouknul do něj a odměrkou nasypal prach. Chtěl jsem před zkušební ranou dělo odpojit, on ale říkal, že to není nutné. Naládoval a vyšla první rána. Vše bylo v pořádku. Pak dal dvojnásobnou a trojnásobnou dávku prachu, to už ale auto i s vozíkem při výstřelu minimálně o metr popojelo. Ale prošlo to,“ usmívá se Hurdálek. Jen pro zajímavost, kromě mečů vyrábí také nože, sekery či brnění. Celkem jsem vyrobil pět brnění. To poslední si před lety udělal přímo pro sebe. inzerce

A na závěr naší návštěvy dodává, že pro něj výroba zbraní není zdrojem obživy. Ani prý nemůže být. Když začínal, byli v zemi sotva tři výrobci mečů, dnes jich je přes sto dvacet. „Z mého koníčku se na chvíli sice stala živnost, ale v poslední době žiju z invalidního důchodu. Ruce už mi tolik neslouží. Mám moc hodnou manželku, která mi trpí spoustu koníčků a zálib, na které mám nyní čas.“ Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek VÁCLAV HURDÁLEK - 53 let, invalidní důchodce - zakladatel šermířské party Durabo - člen Klubu vojenské historie Trutnov - trenér sportovní střelby - bývalý zápasník řecko-římského stylu - výrobce replik chladných zbraní, zaměřuje se na meče, kordy, dýky, nože a sekery

PRO KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

Krajské peníze jsou Vaše peníze ! Veřejné zakázky pod drobnohledem Důsledně budeme informovat nejenom o vítězi jednotlivých zakázek, ale i o jejich průběhu. Dosažená cena bude prioritním ukazatelem, od čehož si slibujeme úspory ﬁnančních zdrojů. Finanční prostředky patří na bankovní účty a ne do krabic různého charakteru.

Ing. Aleš CABICAR kandidát do krajských voleb

www.top09.cz

rozhovor: Miloš trýzna

Sběratelská vášeň mě míjí Entomolog Miloš Trýzna mladší (44), který se zabývá studiem hmyzu, je synem známého trutnovského malíře Miloše Trýzny. Svůj zájem o přírodu mu už v mládí vštěpovali rodiče. Studoval na dvou vysokých školách s přírodovědným zaměřením. Není to žádný vědecký suchar, naopak. Zajímá ho vysokohorská turistika, dálkové běhy, cyklistika, cestování i fotografování. Brouky, především pak čeleď houbových nosatců, zkoumá na četných zahraničních cestách, v posledním období na Madagaskaru, kam příští rok vyrazí na čtvrtou expediční cestu. Měl jste vztah k přírodě už v dětství? Moji rodiče byli velice aktivní, vedli mě ke sportu i k přírodě. Z dětství si pamatuji, že jsme s nimi v létě jezdili stále po horách, chodili jsme plavat, v zimě jsme vyráželi na běžky. To byl první faktor, který mě ovlivnil. Druhým rozhodujícím momentem byly každoroční prázdniny strávené u babičky a dědy v Harrachově. Měli barák uprostřed přírody v srdci Krkonošského národního parku. Běhal jsem tam po loukách, chytal motýly a tehdy tam nejezdila žádná auta. Třetím faktorem byl můj vztah k trampingu, takže jsem se naučil i v přírodě sám o sebe postarat. Tam začala vaše láska k vědě o hmyzu, entomologii? Ano. U nás v rodině se tím ale nikdo nezabýval. Myslím si, že je to díky té aktivitě rodičů, kteří nás všude brali s sebou, a pak hlavně vliv přírody v Krkonoších. Láska k přírodě začala už v útlém předškolním věku, kdy jsem, k nelibosti maminky, nosil domů kameny, žáby, brouky a motýly. Na základní škole mně rodiče kupovali knížky o přírodě spíše než nějaké hračky. Dodnes jsem za to rád. S vaší profesí je neodmyslitelně spojené cestování do vzdálených zemí. Za přírodou a za brouky jsem zpočátku jezdil po bývalém Československu. V roce 1988 jsme na univerzitě založili Entomologický klub při katedře Ochrany rostlin. Tam jsem potom působil i jako pomocná vědecká síla. Náš pedagog nám zařídil první entomologickou expedici do Arménie, což bylo pro mě v té době úplně nepředstavitelné. Arménie byla neskutečně daleko a byl to tehdy vrchol mého entomologického života. Zkoumali jsme tam hmyz. Destinace je to sice dobrá, ale pokud chce entomolog preferovat

méně probádané oblasti, měl by se vydat do tropů. Tam je pořád co objevovat. Jak pokračovalo cestování za brouky? V Arménii mě to chytlo, protože to bylo spojené se šplháním do vysokých hor a sběrem a studiem brouků. Říkal jsem si, že by bylo dobré se vypravit ještě někam dál. Kam? S kamarádem jsme se v roce 1990 dohodli, že bychom se jeli podívat na Kavkaz. Bylo to spojené nejen se sběrem brouků, ale také s vysokohorskou turistikou. O dva roky později jsem se vypravil na Sibiř k jezeru Bajkal, kde probíhal průzkum živočichů. V roce 1993 jsem začal jezdit do Číny, kde jsem byl celkem šestkrát. Je to moje oblíbená země, je tam všechno úplně jinak. Je to naprosto jiný svět než známe, jako země z jiné planety. Tam už jsem šest let nebyl a rád bych se tam někdy vrátil. Expedice potom šly jedna za druhou. Byl jsem na Dálném východě, ve střední Asii, později v Tibetu, třikrát v Indii, Francouzské Guayaně, Malajsii a na Madagaskaru. Madagaskar je dost z ruky. Je to na brouky ostrov zaslíbený? Ano. Vždyť se oddělil od africké pevniny před

rozhovor: Miloš trýzna

A z hlediska entomologie? Je to hodně bohatá země. Žijí tam živočichové, se kterými se nesetkáte jinde na světě. Bohužel je v současné době Madagaskar strašně zničený. Vykáceli tam sedmdesát procent lesů, což vedlo k vyhynutí spousty druhů dřív, než jsme je stačili poznat. Chystáte se tam znovu? Byli jsme tam zatím třikrát a příští rok tam pojedeme znovu. Jezdím tam s kolegy, z nichž každý se zaměřuje na určitou skupinu hmyzu. Hmyzu je takové množství, že ho nejde studovat v celé jeho šíři.

nějakými 135 miliony lety a díky tomu se na ostrově vytvořily samostatné druhy a formy života. Tato země je navíc důležitým mezníkem v mém entomologickém životě. Vypravil jsem se tam poprvé v roce 2007 s bývalým ředitelem Národního parku České Švýcarsko, kde pracuji jako zoolog a vedoucí Oddělení výzkumu a ochrany přírody. Zažádali jsme na tamním ministerstvu o oficiální povolení pro výzkum biodiverzity v národních parcích a rezervacích Madagaskaru. Začali jsme spolupracovat s místní univerzitou a máme tam dvacetiletý projekt. Studujeme tam, staráme se o tamní studenty, které bereme na terénní expedice. Jaké tam jsou pro výzkum podmínky? Je to samozřejmě chudá rozvojová země. Když potřebovali například entomologické špendlíky, digitální foťák a základní pomůcky, museli jsme jim to přivézt. Je tam zcela běžné, že pedagogové na katedře neberou na univerzitě několik měsíců plat. Každý takový projekt je pro ně dobrý, protože tamním studentům zaplatíme jídlo, ubytování i minimální mzdu za to, že nám pomáhají. inzerce

Hrozí vám v neznámých krajích nějaké nebezpečí? Na Madagaskaru není jediný jedovatý had nebo štír. Čeho se bojím, jsou tropické nemoci, zejména malárie. V roce 1995 jsem byl ve Francouzské Guayaně a tam jsem onemocněl brazilskou leishmaniózou a skončil jsem na půl roku v nemocnici. Jde o parazita, kterého přenášejí pakomáři. Je to nemoc, kdy pakomár, který na těle saje krev, přemístí do krevního řečiště parazita vyžírajícího kůži nebo vnitřnosti. My jsme chytli naštěstí tu kožní formu. Trochu jsme si to způsobili sami, protože jsme tehdy nevěděli, že parazity v sobě nosí lenochod, pásovec a vačice čtyřoká. Na stanovišti v pralese, kde jsme spali, jsme vačici v noci fotografovali. A od ní jsme to chytili. Na co se specializujete vy a proč? Na houbové nosatce. Pro tuto skupinu brouků jsem se rozhodl proto, že je ve světě málo odborníků, kteří se na ni zaměřují. Houboví nosatci jsou brouci malí, nejsou tak atraktivní jako třeba tesaříci. Hrozně špatně se sbírají, jsou vesměs vzácní, na kůře stromů nejsou vidět a v tropech, kde převážně žijí, jsou to velmi dobří letci. Právě

15 na Madagaskaru je jich hodně, žijí na mrtvém dřevě a chytají se síťkou. Žijí pouze v lesích, v odlesněné krajině nemají šanci na přežití. Předpokládám, že jako entomolog máte sbírku brouků. Mám velkou sbírku. Když někam jedu, tak sbírám všechny brouky, a to proto, abych je vyměnil s kolegy za houbové nosatce, kteří jsou mým hlavním zájmem. Mám ve své sbírce asi pětapadesát procent všech druhů těchto brouků z celého světa. Musím ale upozornit, že je rozdíl mezi entomologem a sběratelem. Sběratel chce mít všechno a chce to někde v krabici vystavit na zeď. To není můj případ. Mě spíše baví o tom napsat vědecké pojednání či články a je mi jedno, jestli toho brouka mám ve své sbírce, nebo je znám jako jeden kus z londýnského muzea. Mám možnost si ho vypůjčit, mohu ho doma studovat, nafotit, rozkreslit. Potom ho vrátím a je mi jedno, že ho nevlastním. Ta sběratelská vášeň mě míjí. Podařilo se vám na svých cestách objevit zcela nové, dosud neznámé druhy hmyzu? Objevit pro vědu nový druh není v neprozkoumaných tropických oblastech světa velký problém. Z mých sběrů popisují nové druhy zoologové z nejrůznějších světových institucí každý rok. Pojmenovávají se nové druhy po svém objeviteli? Mohou a nemusí, to záleží na vědci, které nové jméno pro živočicha vymýšlí. Je pravdou, že po mě bylo pojmenováno několik desítek druhů, například střevlík s vědeckým jménem Carabus tryznai z Číny, štír Chaerilus tryznai z Tibetu, ale i páteříček Themus milosi rovněž z Tibetu. V mezinárodní zoologii se používají pouze vědecká jména, český ekvivalent by byl střevlík Trýznův inzerce

apod. Je to stejná obdoba jako u koně Převalského. Ten byl takto pojmenován po Nikolaji Michajloviči Prževalskym, což byl ruský geograf a objevitel střední a východní Asie. Cestoval zejména severním Tibetem a byl vůbec první Evropan, který popsal tohoto, dnes veřejnosti dobře známého, divokého koně a později byl po něm jiným vědcem pojmenován. Mimochodem, Prževalského snem bylo navštívit tibetskou Lhasu, kam se však bohužel, na rozdíl od mne, nikdy nedostal. Hynek Šnajdar

MILOŠ TRÝZNA MLADŠÍ - narozen 30. srpna 1968 v Trutnově - syn trutnovského malíře Miloše Trýzny - vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze a studoval na Přírodověcké fakultě Univerzity Karlovy v Praze - pracuje jako zoolog a vedoucí Oddělení výzkumu a ochrany přírody na Správě Národního parku České Švýcarsko v Krásné Lípě a působí i na České zemědělské univerzitě v Praze jako manažer projektu - je entomolog, zaměřuje se na studium brouků - účastní se zahraničních expedic, v posledních letech zejména na Madagaskar - publikuje články o přírodě, zejména zoologii - žije v Děčíně

interview: Čestmír suška

Jsem takový lehce unavený nezmar Bývá nazýván velkým recyklátorem. Sochař Čestmír Suška (60) totiž už sedmým rokem proměňuje obrovské vyřazené průmyslové cisterny a nádrže v nové objekty. Vyřezává do nich ornamenty a z odřezků tvoří další díla. Tím jim dává nový život. Člen už neexistující legendární skupiny Tvrdohlaví bude mít od 2. října v trutnovské Galerii Uffo výstavu Outside/Inside. Jeho objekt – nádrž už zdobí prostranství před Uffem. Proč jste nešel z devítiletky hned na výtvarnou střední školu? Můj táta byl technik a tátové mají představu, že synové budou dělat to samé co oni. Neměl moc chuť, abych šel studovat umění. Doporučil mi, abych šel na gymnázium, že se po jeho ukončení rozhodnu. Teprve potom jsem šel na střední výtvarnou školu. Byla Akademie výtvarných umění, kterou jste studoval v době normalizace, jakýmsi ostrovem svobody? Ani bych neřekl. Jestli se to dá nazvat ostrovem svobody, že tam panuje volnomyšlenkářství a popíjí se alkohol, tak možná. Otázkou je, zda to je nějaká svoboda, spíš taková domnělá. Vzpomínám si na to, jak nás tam někteří pedagogové nutili dělat angažované umění. Bylo to velice smutné. V 70. a 80. letech jste se účastnil rozmanitých výtvarných akcí, spolupracoval s hudebníky a podobně. Známé jsou vaše instalace Tváře v oknech, Kosti, Stíny či jste zorganizoval akci Maskáč. Když se ohlédnete zpět, která z těch aktivit vám byla nejbližší? Bylo to všechno propojené a souviselo to spolu. V té době jsem se nedokázal vyjadřovat klasickými

sochařskými prostředky. Začal jsem organizovat různé performance, instalace a vytvářet díla přímo na určitém místě, čili tak zvané site specific, jako například výstava na malostranských dvorcích, což byla tehdy velmi zásadní akce. Pracujete s hlínou, dřevem, bronzem, ocelí i sklem. Co rozhoduje, který materiál zvolíte? Procházel jsem různými obdobími a vždycky jsem se pro něco nadchnul. Když jsem našel nový materiál, tak ten starý jsem úplně neodsunul stranou. Nabaloval jsem jako sněhová koule ostatní materiály a dnes se rozhoduji podle toho, co můj nápad vyžaduje, s tím pracuji a zvolím příslušný materiál. I když v poslední době hodně převládalo železo, vznikaly při tom i práce z jiných materiálů. Materiály moc nekombinuji, ale absolutní pravidlo to není. Jsem otevřený člověk nejen ve vztahu ke společnosti a k lidem, ale i k materiálům. Kromě sochařských prací jsou známé vaše pastely rovněž ovlivněné přírodními motivy. Věnujete se kresbě i dnes? Pod tíhou toho, jak jsem zvětšoval měřítko svých prací a zvyšovala se technologická náročnost skulptur, tak jsem musel jako v baloně odhazovat různé zátěže. Odhodil jsem tedy divadlo i kresby.

ATRAKTIVNÍ BYDLENÍ V CENTRU TRUTNOVA K nastìhování do 31.12.2012

TÙ INA BY POLOV RVOVÁNA, EZE JIŽ ZAR ÁHEJTE! NEV

Stavební spoleènost BAK pro Vás staví nové atraktivní byty s nízkými provozními náklady v jedné z nejoblíbenìjších rezidenèních èástí mìsta na Èerveném kopci v Trutnovì. 15 bytù o dispozici 1+KK, 2+KK, 3+KK (od 45 do 220 m2) Byty s terasou, balkonem nebo pøedzahrádkou Parkovištì i krytá stání pøed domem Nízké provozní náklady na vytápìní bytu díky výborné izolaci domu (prùmìrné roèní náklady na vytápìní bytu o velikosti 2+KK jen 3,5 tis. Kè) Vysoká úroveò standardního provedení již v základní cenì Bydlení v rezidenèní ètvrti s veškerou obèanskou vybaveností Ceny bytù již od 1.495.000,- Kè vè. DPH (2+KK, 45 m ) 2

Splòte si sen o lepším bydlení

603 567 215 www.nadskolou.cz

interview: Čestmír suška V posledních letech to byly spíše jen kresebné záznamy na útržky papíru, představy toho, co budu dělat. Zajímavé je, že čím větší sochy jsem dělal, tím jsem měl menší přípravu. U sochařů to bývá zpravidla naopak. Já více improvizuji. Některé velké sochy vznikly úplně bez přípravy. Picasso říká: Nehledám, ale nalézám. Já naopak říkám - nenalézám, ale hledám. V tom hledání je ten smysl mé tvorby, přestože také pracuji s nalezenými objekty. Je to však jen počáteční impuls. V 90. letech, když jsem pracoval se dřevem, tak jsem používal celé kmeny, což byly vlastně také nalezené objekty. Vydlabal jsem je, ale vždy jsem respektoval jejich povrch. Pokračuje to až do dneška s cisternami, které jsou vlastně rovněž nalezené objekty. Stejně jako některých z vašich kolegů se musím i vás zeptat na dnes už neexistující skupinu Tvrdohlaví. Proč podle vás vznikla? Vznikla v době komunistické éry. Chtěli jsme proti tomu nějak vystoupit, a proto jsme se dali dohromady. Bylo to takové partyzánství, tak tady se několik partyzánů spojilo v oddíl, který udělal větší sabotáž. To je pro mě hlavní důvod vzniku. Myslím, že skupina splnila svůj účel. Dodnes irituje některé kurátory, kteří se snaží snižovat její význam, což se jim nikdy nepodaří. Z mého dnešního pohledu to byla důležitá epizoda na cestě každého z nás. Proč jste v pražských Řeporyjích založil Sochařské studio Bubec, co je jeho posláním? Studio vzniklo z naprosto pragmatických důvodů. V roce 1999 jsem byl na prvním pracovním pobytu v USA a pracoval jsem tam v bývalé továrně, která se proměnila v sochařské studio. Uvědomil jsem si, že už nemůžu pracovat na cizím poli, kde se připravovala stavba podnikatelského baroka, a už to pro mě nebylo udržitelné. V té době jsem dělal tak velké sochy, že jsem se rozhodl něco najít. Našel jsem tuto plechovou halu, kterou se mi podařilo v souladu s mým stylem partyzánsky získat. Je v mém vlastnictví, ale stojí na obecním pozemku. Spolupracoval jsem s obcí a navrhnul jsem, když je ta hala tak velká, aby tam pracovali i jiní umělci a pořádala se v ní sochařská sympozia a výstavy. Obec můj návrh přijala a pronajala mi pozemek za symbolickou cenu. Před sedmi lety jste se zúčastnil rezidenčního pobytu ve Vermont Studio Center v USA. Tam začaly vznikat první věci ze souboru Rezavé květy. Mohl byste tento pobyt přiblížit? Pro mě Amerika byla podobně důležitá, jako pro

Antonína Dvořáka, i když se s ním nechci co do tvůrčí velikosti srovnávat. Objevil jsem tam pro mě velice důležité věci nejen vzhledem k funkčnosti tamní společnosti, ale i ve vztahu k lidem. Docela dobře jsem tam zapadl. Objevil jsem tam železnou polokouli a zdálo se mi o ní. Začal jsem s tím materiálem pracovat, nechal jsem se vést a postupně se z toho stal obrovský projekt na obou stranách oceánu. Dnes mám stádo soch, které putuje po Americe, a obrovské stádo v Čechách, jež kočuje po výstavách na naší straně Atlantiku.

Chodil jste na šrotiště a „recykloval“ obří kovové cisterny. Chtěl jste vyhozeným, kdysi k praktickému účelu sloužícím nádržím vtisknout nový život? Byla to proměna. Ze starého jsem dělal nové. Byl jsem nazývaný velkým recyklátorem a podobně. Nejen, že jsem vyřezával ornamenty do cisteren, ale ty vyřezané kousky jsem začal spojovat dohromady. Tím, jak byly vyřezané z těch nádob, tak měly daný určitý poloměr, který jsem respektoval. Tak vznikaly ty koule. Byl jsem detektiv, který se snažil vystopovat předmět doličný. Byla to však velmi náročná práce poskládat nový objekt. Uvedl jste, že jste původně železo neměl rád a nevyhledával jste ho. Kdy jste k němu našel vztah? Železo, ke kterému jsem měl předtím odtažitý vztah, jsem objevil až při svém pobytu v USA. Vyrůstal jsem v 60. letech, byl jsem takový hipík, který tíhl k přírodě. Železo pro mě bylo něco civilizačního, co mě nezajímá. Tehdy v USA jsem ho vzal na milost. Jsou v ornamentech vyřezaných do cisteren nebo v odřezcích poskládaných do nových objektů zasuté nějaké vaše osobní vzpomínky či pocity? Ano, byly to různé inspirace. Třeba jsem viděl záclonu nebo ubrus s ornamentem či nějakou

19 strukturu. To mě inspirovalo ke vzorům, které jsem do železa vyřezával. To byly věci, které ke mně přicházely ve formě nějakého setkání. Byly tam i osobní vzpomínky, staré fotografie, které jsem objevil, ale i vzpomínky z dětství. Projekt Rezavé květy vrcholí výstavou Outside/Inside. Chcete tím naznačit, že tím končí další etapa vaší pestré tvorby? Chtěl jsem, aby skončila, ale rozbíhá se tam spousta možností a cest, tak si myslím, že ten projekt bude možná dobíhat ještě dlouho. Celý projekt jsem dělal jako volnou tvorbu. Byl bych radši, kdyby teď fungoval ve formě zakázek. Moje poslední práce je rozhledna z nádrže, která je na rozhraní architektury a volného umění. Zájem o mé práce je velký, uvidím, jaké tady u nás budou možnosti. Výstava se teď přesunula do Galerie Uffo. Jak vypadá? Prostor galerie jsem viděl pouze na fotkách. Protože jsem docela zdatný v improvizaci, tak si myslím, že se s tím poperu přímo na místě. Je to výzva a někdy ten prostor předtím ani vidět nechci. Velmi zajímavé jsou rovněž tisky rezavých cisteren na papír. Budou také součástí trutnovské výstavy? Když jsem vyřezával otvory do nádob, tak jsem ty odřezky skládal na betonovou podlahu. Když potom zapršelo, zjistil jsem, že to vytváří úžasné otisky a ty jsem začal dělat cíleně na papír. Nebyl to můj plán, ale snažil jsem se být otevřený a přijímat to, co ke mně přichází. Myslím, že se papíry s otisky objeví i na trutnovské výstavě. V souladu s názvem výstavy se objevilo jedno z děl ve veřejném prostoru v Trutnově. Tak jste to zamýšlel? Byl jsem k tomu vyzván. Moje velké věci se často do výstavních síní nevejdou, tak svoje výstavy koncipuji tak, aby byly i ve veřejném prostoru. Děláte obrovské věci. Nejste z toho unavený, nebo jste takový nezmar? Asi jsem takový lehce unavený nezmar. Už víte, jaká bude vaše budoucí tvůrčí cesta? Mám doma štosy kreseb, záznamů projektů. Pořád ale odhazuju z toho balonu zátěž a musím si vybírat. Snažím se teď odhodit skoro úplně všechno, nechávám se vést, nechávám věci k sobě přijít a nic neplánuji. Tomu podřizuji osobní i profesní život. Hynek Šnajdar, foto: Michal Bořke ČESTMÍR SUŠKA - narozen 4. ledna 1952 v Praze - je sochař - vystudoval Akademii výtvarných umění - člen bývalé skupiny Tvrdohlaví - v posledních letech pracuje na projektu Rezavé květy - z obřích cisteren tvoří objekty - pracuje v sochařském studiu Bubec - jeho práce znají doma i za oceánem - žije v Praze-Řeporyjích

zajímavost

Muzeum chystá po opravách nové stálé expozice Všechno zlé je pro něco dobré. Kvůli dřevomorce se sice musela provést v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově rekonstrukce za miliony korun, díky tomu se ale bude v opravených prostorách začínat „od nuly“. Za několik let totiž vzniknou v nyní zcela prázdných místnostech nové stálé expozice. Stavební zásah do muzea byl obrovský. Po dobu šesti měsíců bylo pro veřejnost zcela uzavřené. Zatímco v přízemí proběhly jen drobné úpravy, v prvním patře došlo ke změně dispozic a k rekonstrukci starých podlah. „Téměř všude musely být odkryty, vynesly se zásypy a ke stávajícím trámům se připevnily příložky, čímž došlo k zesílení trámů. Položila se nová izolace a parketové podlahy,“ vysvětluje ředitel muzea Vlastimil Málek. Velkými zásahy prošla půda, kde došlo k výměně napadených trámů, z části byla opravena střecha a uprostřed muzea vznikl zasklením atria zcela nový prostor. Zatímco v přízemí je vše vráceno do původního vzhledu a opravy tam téměř nejsou znát, v prvním patře je vidět zásadní změna. Přestěhováním jednoho z depozitářů a otevřením nových průchodů totiž došlo k rozšíření a propojení pěti výstavních sálů. Upravené prostory teď muzejníci vhodněji využijí pro nově připravované stálé expozice. „V počáteční etapě máme v plánu první tři výstavní sály zaměřené na Hrady Trutnovska, Zámky Trutnovska a Venkovské usedlosti Podkrkonoší,“ říká ředitel Málek. Muzeum má k dispozici řadu atraktivních

exponátů, které dosud veřejnost prakticky nezná. „Například ze zámku v Horním Maršově máme v našich sbírkách část zajímavého mobiliáře, který nebyl nikdy vystaven, včetně bohatě vyřezávané knihovny. A řadu dalších lákadel, jako rozměrný pseudorenesanční gobelín nebo originál rytířského brnění z počátku 17. století,“ naznačuje Málek. Každá z expozic by měla mít vždy dvě části – interiérové instalace s dobovými výjevy budou doplňovat informační prvky s panely a dotykovými obrazovkami. Nezmizí stálá expozice o bitvě 1866. Naopak. Dostane zcela nový kabát ve zbrusu novém místě – bude právě na ploše bývalého depozitáře. Zájemci se k ní dostanou přes jiné stálé expozice. „Právě tady uvidí návštěvníci největší změny.

21 Prostor, který dříve neznali, jim bude otevřený a přitom propojený s dalšími místnostmi. Vlastně tu vznikne volně průchozí okruh stálých expozic,“ vysvětluje ředitel. Muzejníci zároveň plánují v největším ze sálů ve druhé etapě připravit expozici, která bude přibližovat dějiny Trutnovska od pravěku po 20. století. Kdy přesně budou stálé expozice otevřeny, zatím není jasné. „Byl bych rád, kdyby se v průběhu příštího roku povedlo zpřístupnit expozice věnované hradům, zámkům a venkovským usedlostem,“ přeje si Málek. Všechny stále expozice by měly být v muzeu hotové nejdříve v roce 2015. Už nyní se však začíná naplno rozjíždět výstavní činnost. První výstava bude otevřená ve čtvrtek 4. října, tedy přesně v den 100. výročí narození malíře a grafika Karla Kratochvíla. „Bude dokumentovat jeho život a tvorbu, k vidění budou oleje i grafiky, od větších obrazů až po drobnější. A to vše v přízemí, v klenbových sálech,“ upřesňuje Vlastimil Málek. Zásadní by měla být ještě jedna novinka – atrium. Zastřešené a dosud nevyužívané nádvoří dává muzejníkům nové možnosti. „Je to moderní prostor, do kterého plánujeme tzv. muzejní čtvrtky. V tom budou vernisáže, přednášky, besedy, komorní koncerty, promítání a další akce pro veřejnost. Atrium bude plně využitelné od jara do podzimu,“ dodává Málek. Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek MUZEUM PO REKONSTRUKCI čtvrtek 4. října v 17 hodin vernisáž výstavy Malíř a grafik Karel Kratochvíl čtvrtek 11. října v 17 hodin Přednáška na téma František Petrášek z Trutnova, průkopník výroby automobilů v Čechách. Hovořit bude Ondřej Vašata. Čtvrtek 18. října v 17 hodin Vernisáž výstavy Tajemství a poklady hradu Vízmburk Čtvrtek 25. října v 17 hodin Muzejní archeolog představuje svoji práci - přednáška archeologa muzea Ondřeje Tůmy. MUZEUM PODKRKONOŠÍ Trutnov Školní ulice čp. 150, otevřeno: denně mimo pondělí 9 - 12, 13 - 17 hodin

výstavy v trutnově

Galerie města OTTO GUTFREUND

Ojedinělá výstava prezentující tvorbu jedné z nevýraznějších osobností české umělecké scény, rodáka z našeho regionu a sochaře Otto Gutfreunda ukazuje řadu jeho vynikajících děl. K vidění je úplná kolekce z Musea Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, doplněná o kresby z Moravské galerie v Brně, exponáty zapůjčené ze soukromých sbírek a díla v majetku Galerie města Trutnova. Výstava se navíc pyšní i dosud nevystaveným návrhem atiky pro Škodovy závody. Výstava potrvá do 13. října. DUŠE V OBRAZECH Ve výstavních prostorách městského úřadu je až do 12. října expozice prací klientů stacionáře trutnovského RIAPSu nazvaná Duše v obrazech. K vidění je tvorba lidí, kteří se kvůli psychické nemoci potýkají s řadou problémů v každodenním životě, ale přesto v sobě nalezli chuť a touhu věnovat se výtvarnému projevu. Expozice je přístupná ve všedních dnech. EVA KEŠNEROVÁ Ve středu 17. října v 17 hodin bude ve výstavních prostorách městského úřadu zahájena výstava prací trutnovské fotografky Evy Kešnerové. Bude to první velké samostatné představení její lyrické fotografické tvorby veřejnosti. Výstava potrvá do 31. prosince. JIŘÍ KORNATOVSKÝ: MEDITACE KRESBOU Od 25. října bude v městské galerii výstava monumentálních kreseb akademického malíře Jiřího Kornatovského Meditace kresbou. Exponáty inzerce

nejsou unikátní jen rozměrem, ale také procesem vzniku, do nějž autor zapojuje mnohdy celé své tělo. Soustředěnými pohyby autor na plátně či papíře zaznamenává abstraktní objekty, které jsou hmotným obrazem jeho meditace kresbou. Vernisáž bude ve středu 24. října v 17 hodin, výstava potrvá do 24. listopadu.

Galerie Uffo ČESTMÍR SUŠKA: OUTSIDE/INSIDE Další atraktivní expozice uvnitř společenského centra. Výtvarník Čestmír Suška je originální především při volbě materiálů. Pracuje s hlínou, dřevem, bronzem, ocelí a sklem, což slibuje neobvyklá díla v jedinečném prostoru Uffa. Unikátní je i téměř pětimetrová a jeden a půl tuny vážící perforovaná průmyslová nádrž, součást série Rezavé květy, která leží před Uffem. Výstava bude přístupná do 6. listopadu.

Kino Vesmír JEDE, JEDE MAŠINKA … Výstava prací od členů Fotoklubu Safír Turnov. Představí soubor fotografií, které vznikly při příležitostných jízdách parního vlaku Českým rájem, při jízdách parních vlaků v rámci oslav Pardubicko-liberecké dráhy i na Dnu železnice v železničním muzeu v Jaroměři. Přístupná je ve foyeru kina vždy v době promítání filmu, potrvá do 29. října.

23 Stará radnice

Muzeum Podkrkonoší

VÝSTAVA SPOLKU PODKRKONOŠSKÝCH VÝTVARNÍKŮ Opět po roce se sejdou ve Staré radnici členové Spolku podkrkonošských výtvarníků. Bude to v rámci tradiční expozice. Znovu se očekává jakýsi umělecký pel-mel. K vidění budou olejové malby, akvarely, krajky, fotografie, grafiky, reliéfy, skulptury ze dřeva a kamenné sochy. Vernisáž bude v pondělí 8. října od 17.15 hodin. Expozice potrvá do 21. října.

KAREL KRATOCHVÍL - MALÍŘ A GRAFIK Výstava ukazuje tvorbu malíře, grafika a jevištního výtvarníka Karla Kratochvíla (1912-1998), který náměty ke své tvorbě čerpal zejména z Trutnovska, kde po dlouhá léta žil, ale i z dalších míst východních Čech. Vernisáž se koná ve čtvrtek 4. října v 17 hodin. Výstava potrvá do 4. listopadu.

PŘIBLIŽOVADLA Závěr měsíce bude ve Staré radnici na Krakonošově náměstí patřit neobvyklé Výstavě „přibližovadel“, a to v pojetí českých a polských autorů. Expozice začne vernisáží v pondělí 29. října v 17 hodin, a potrvá do 13. listopadu.

Oranžová kavárna OBÁLKY TRUTNOVINEK

Neobvyklým způsobem zpestřila prostředí Oranžové kavárny v Žižkově ulici redakce Trutnovinek. Na stěny pověsila téměř čtyři desítky titulních stran známého kulturně společenského měsíčníku Trutnovinky. Expozice je přístupná ve všedních dnech vždy od 10 do 18 hodin. Výstava má prodejní charakter, výtěžek získaný prodejem exponátů pomůže Barevným domkům Hajnice. Potrvá do konce října. inzerce

VÝSTAVY TAJEMSTVÍ A POKLADY HRADU VÍZMBURK Návštěvníci této výstavy se seznámí nejen s historií středověkého hradu Vízmburk, ale budou moci shlédnout i velké množství keramických nádob, kovových předmětů a stavebních prvků, objevených archeology při výzkumu hradu, který byl založen ve druhé polovině 13. století a zanikl v roce 1447. Vernisáž se koná ve čtvrtek 18. října v 17 hodin. Výstava potrvá do konce roku 2012.

Základní škola R. Frimla mezinárodní výstava vláčků a kolejišť 23. až 28. října 2012 (vždy od 10 do 18 hodin). Tradiční výstava bude opět s mezinárodní účastí. Modely kolejišť předvedou modeláři z Česka, Německa a Rakouska. Firemní kolejiště ukáží například německé firmy Fleischman, Glossen a Tillig Sebnitz. Prezentovat se budou i tuzemský Merkur, DK model, Loco, nebo Dyjoramata. Rakouský Roco předvede v provozu digitálně ovládané kolejiště vlastní výroby. Raritou by mělo být u nás dosud nevystavované dvanáct metrů dlouhé kolejiště ze saského klubu Modelbahn Neupetershain.

placený článek

Prodloužení řas

- kvalitně a dlouhodobě

Nejspíš každá žena touží po krásných, dlouhých a dokonalých očních řasách. Některé z nás příroda v tomto ohledu trochu odbyla a jiné z nás nemají čas, případně chuť každý den zvýrazňovat krásu svých řas pomocí řasenky. I tyto problémy však mají své řešení. Nové trendy a technologie v kosmetice nám nyní nabízí možnost, jak trochu pomoci přírodě nebo se vyhnout každodenním problémům spojeným s líčením a odličováním očních řas. Jedná se o dlouhodobé prodloužení řas novou technologií neviditelného spoje lepením řasy na řasu. Díky přirozenému vzhledu a především následnému neodolatelnému půvabu a výslednému efektu tato novinka silně zahýbala světem líčení. Zajímá vás, na jakém principu tato novinka funguje?

sobila vám tmavé kruhy a šmouhy kolem očí. Pakliže však ráda používáte řasenku, můžete ji používat i na prodloužené řasy, pouze si pořiďte ten druh řasenky, který není na voděodolné bázi.

Na vaše přírodní řasy se pomocí speciálního medikálního adhesiva aplikují řasy umělé, a to konkrétně metodou lepení řasy na řasu. Medikální adhesivum je hypoalergenní lepidlo, nejčastěji využívané v plastické chirurgii k lepení ran bez použití stehů. Díky tomu je prodloužení řas pevné a odolné, ale zároveň i flexibilní a bezpečné. Nalepené řasy nijak nebrání vašim přírodním řasám v jejich růstu, neboť přírodní řasy nadále pokračují ve svém růstovém cyklu s připevněnou novou řasou. Spoj vaší přírodní řasy s řasou umělou je natolik pevný, že vydrží až do vypadnutí vaší přírodní řasy.

Prodloužené řasy je možné nosit dlouhodobě, jelikož drží až do vypadnutí řasy přírodní. Je pouze potřeba chodit na doplňování, které se doporučuje provádět každé 3 týdny. Aplikace řas trvá 1-2 hodiny v závislosti na jejich počtu. K péči o prodloužené řasy není potřeba žádná široká škála omezujících pravidel. Stačí se pouze první den aplikace vyhýbat vodě a páře, nadále je potřeba nepoužívat mastné odličovací prostředky a oči si nemnout. Nyní navíc můžete využít speciální akci na prodloužení řas, kdy zaplatíte za aplikaci a první doplnění máte zdarma. Ráda vám zodpovím jakékoli dotazy.

Nemusíte se ani obávat, že by výsledek působil jakkoli nepřirozeně, protože spojení přírodní a umělé řasy je naprosto neviditelné, a proto působí zcela přirozeně. Navíc vám odpadnou starosti s jejich líčením, které již není v tomto případě nutné. Vaše řasy jsou tedy neustále upravené a mají perfektní vzhled a nemusíte se obávat vykonávat vaše oblíbené činnosti jako je například sauna či sport včetně plavání. To vše navíc bez starostí o to, zda není vaše řasenka rozmazaná a nezpů-

V našem studiu se vám rádi budeme věnovat nejen v oblasti líčení a prodlužování řas, ale také v oblastech péče a úpravy vašich vlasů a nehtů. Tyto služby je u nás navíc možné spojit po předchozí domluvě v jeden den, čímž šetříte svůj čas.

Pro prodlužování řas se používají umělé řasy různých tvarů a délek. Klasické černé řasy lze kombinovat i s řasami barevnými. Pro náročné klientky máme ve studiu možnost využít luxusní norkové řasy.

Barbora Alturbanová líčení a prodlužování řas Studio Spirála, Na Struze 30, Trutnov tel.: 604 352 820

pRogRaMy kiN trutnov

z ﬁlmu Nedotknutelní

dvůr králové

z ﬁlmu Hoří, má panenko

úpice

z ﬁlmu Ve stínu inzerce

1. a 2. 10. 3. 10. 4. 10. 5. a 6. 10. 7. 10. 9. a 10. 10. 11. 10. 12., 13. a 14. 10. 15. a 16. 10. 17. 10. 18. 10. 19., 20. a 21. 10. 23. a 24. 10. 25. 10. 6. a 27. 10. 28. 10. 29., 30. a 31. 10.

19.00 19.00 19.00 17.00 17.00 17.00 19.00 19.00 17.00 17.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00

prometheus (3d) prometheus (2d) váňa (art ﬁlm) Rebelka (3d) Rebelka (2d) Nedotknutelní andělský podíl (art) Méďa the amazing spider-man (3d) the amazing spider-man (2d) Mazel (art) svatá čtveřice až vyjde měsíc posel (art) let’s dance: revolution (3d) let’s dance: revolution (2d) Bez kalhot

2. a 3. 10. 9. 10. 10. a 11. 10. 13. a 14. 10. 13. a 14. 10. 16. 10. 17. a 18. 10. 20. a 21. 10. 20. a 21. 10. 23. 10. 24. a 25. 10. 27. a 28. 10. 27. a 28. 10. 30. 10.

19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 16.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00

země bez zákona Hoří, má panenko divoši Hotel transylvanie sousedská hlídka Cesta do lesa looper asterix kletba z temnot Mazel paranormal activity 4 kozí příběh se sýrem (3d) 96 hodin: odplata yuma

6. 10. 7. 10. 10. 10. 12. 10. 15. 10. 16. 10. 17. 10. 19. 10. 23. 10. 24. 10. 26. 10. 29. 10.

18.00 18.00 18.00 a 20.00 18.00 18.00 17.00 18.00 18.00 18.00 18.00 18.00 a 20.00 18.00

american translation krásné lži líbáš jako ďábel Méďa kuma sněhurka Bourneův odkaz ve stínu love faust svatá čtveřice Bojovnice

pozvánka

Tradiční Webrovkafest je letos věnovaný Návratům Devět hudebních kapel a jeden divadelní soubor. Tak má vypadat letošní, v pořadí 11. ročník charitativního festivalu Webrovkafest. Uskuteční se v sobotu 17. listopadu na chatě Webrovka u Trutnova a výtěžek z něj opět pomůže dětem z dětských domovů. Jednodenní akce bude mí tradiční scénář. Podle zvyklostí začne o půl třetí odpoledne divadelním vystoupením svérázného ženského ansámblu KaRaJaPeJi a Ba. Teprve o půl páté se strhne lavina hudební produkce. Postupně zahrají kapely AN 26, Poslední Lež, Pepa Lábus a spol., Máma Bubo, Echt!, PPP, Moonlight Expres, EgoFear a na závěr, rovněž podle tradice, formace Bahňous a spol. Hrát se bude dlouho do noci. „Letošní ročník je věnován Návratům a moderovat ho budou Kateřina Frimlová a Ladislav „Munky“ Valnoha. V mezičasech budou publikum bavit František Tomášek a Kuba Soldán (SolTo!),“ upřesnil jeden z hlavních organizátorů Vojta Lábus. Podle zvyku je stále stejná i cena vstupenky. „Minimální příspěvek na děti z dětských domovů činí pouhých 150 korun,“ upozorňuje Lábus. Tradičně bude objekt chaty po celou dobu konání festivalu nekuřácký, kouření bude povoleno pouze na zateplené terase. Festival má charitativní podtext už od roku 2002. „Původně šlo spíš o hudbu a zábavu, chtěli jsme si prostě udělat koncert pro pár místních kapel, které neměly kde hrát. Myšlenka charity z toho vyplynula tak nějak sama,“ vysvětluje Lábus. Každoročně tak výtěžek pomáhá dětem z dětských domovů zažít lepší svátky právě na zdejší, krkonošské chatě. „Každý se může zajít na Vánoce podívat na Webrovku na skupinku šťastných dětí. Je to skvělé,“ chválí Lábus. „Těšíme se proto i letos na bohatou účast a věříme, že se nám tak opět podaří zpestřit Vánoce dětem bez rodičů,“ doplňuje Vojta Lábus. Pavel Cajthaml, ilustrační foto: Miloš Šálek

jazzinec

Hvězdy piana míří do Trutnova

John Medeski a Harry Waters Ani na podzim nemají fanoušci jazzu, blues, funky a world muziky klid. Z původně jarního festivalu Jazzinec se pomalu ale jistě stává celoroční záležitost. Sice ne oficiálně, jako hlavní se stále uvádí jen jarní program, ale během listopadu se uskuteční další dva koncerty světových hvězd, které by si hudební fajnšmekři neměli nechat ujít. K tomu se ještě chystá tradiční vánoční bonbónek. A vše je určeno právě fanouškům Jazzince. V Koncertní síni Bohuslava Martinů v Trutnově se uskuteční koncerty světových pianistů první velikosti. Tou první je Američan John Medeski. „Věhlasný varhaník a hráč na syntezátory zahraje při naší Autumn párty ve čtvrtek 1. listopadu. Bude to jeden ze dvou českých koncertů,“ potvrdil dramaturg Jazzince Tomáš Katschner. Medeski všeobecně proslul díky nezaměnitelné a originální hudební koláži, kterou servíruje se svým triem posluchačům po celém světě. Během jeho sólových vystoupení, kdy usedá pouze za klavír, je jeho jedinečné hudební cítění ještě umocněno. Jeho koncerty jsou proto považované za velkou událost. Přitom nechybělo mnoho a Medeski by zřejmě do Trutnova nepřijel. V nabídce ho ale zaujala možnost zahrát si tady v kostele (Síň B. Martinů), což prý ostře kontrastovalo s velkými koncertní sály či halami. „Prohlásil, že v takovém prostoru hrál naposledy před dvaceti lety. Viděl snímky, a řekl, že tady chce prostě hrát. Očekávám hodně emotivní koncert,“ říká Katschner. Další hvězdou bude v sobotu 17. listopadu britský pianista Harry Waters. Syn slavného „pinkfloyda“ Rogera Waterse už v Trutnově hrál v inzerce

dubnu 2010. Po vydařeném koncertě ve vyprodaném sále Národního domu se toužil vrátit. „Na našich webových stránkách si našel, že pořádáme 17th November párty. Na jaře se ozval, že má na podzim volno a že chce hrát u nás v ten náš významný den,“ upřesňuje Tomáš Katschner. Nebude ale hrát s kvartetem britských muzikantů, ale na pódiu koncertní síně s formací českých muzikantů vytvořenou speciálně pro tuto příležitost. „Viděl totiž u nás koncert amerického bubeníka Poogie Bella, kterého doprovázeli čeští muzikanti. Rozhodl se proto podle jeho vzoru sestavit kapelu výhradně z tuzemských hráčů. Prostě nechtěl tady klasický kvartet, ale zahrát si zde s místními muzikanty,“ vysvětluje Katschner. Waters hraje nejen staré jazzové standardy, ale i vlastní skladby. Na závěr roku - 27. prosince - se chystá obvyklý koncert dua Zdeněk Bína & Jan Urbanec. (pac)

komorní hudba

Trutnovský podzim 2012 nabídne sedm koncertů a jednu výstavu Mezinárodní hudební festival Trutnovský podzim vstupuje do 32. ročníku. Od 2. do 23. října nabídne letos celkem sedm koncertů komorní hudby. Součástí programu bude podle tradice z posledních let také doprovodná výstava. Festival pořádá Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas ve spolupráci s Českou kulturou, o. s., pod záštitou města Trutnova. Trutnovský podzim se koná v rámci cyklu festivalů České kulturní slavnosti - pod záštitou Ministerstva kultury. Festival je podporován Královéhradeckým krajem. Předprodej vstupenek v Inforecepci Uffa a Turistickém informačním centru Trutnov. úterý 2. 10. Uffo - Společenské centrum Trutnov 19 hodin Česká komorní filharmonie Petr Chromčák - dirigent Olga Jelínková - soprán Oldřich Kříž - baryton Zdeněk Adam - hoboj Program: M. I. Glinka, W. A. Mozart, J. Offenbach, A. Dvořák, G. Rossini, G. Bizet, P. I. Čajkovskij, V. Bellini, J. Brahms, B. Smetana, F. von Suppé, J. Strauss, J. Fučík, K. Komzák, C. Millöcker, F. Lehár, E. Waldteufel, O. Nedbal pátek 5. 10. Koncertní síň Bohuslava Martinů 19 hodin Janáčkovo kvarteto Miloš Vacek - housle Vítězslav Zavadilík - housle Jan Řezníček - viola Břetislav Vybíral - violoncello Igor Ardašev - klavír Program: F. Schubert, A. Dvořák úterý 9. 10. Koncertní síň Bohuslava Martinů 19 hodin MAŠEK / MARTINŮ Koncert s výstavkou originálních autorových kreseb MICHAL MAŠEK - klavír Program: B. Martinů, F. Chopin, L. van Beethoven

pátek 12. 10. Koncertní síň Bohuslava Martinů, 19 hodin VLADIMÍR BUKAČ - viola ADAM SKOUMAL - klavír Program: J. N. Hummel, R. Schumann, J. Brahms, C. Franck úterý 16. 10. Koncertní síň B. Martinů 19.30 hodin PRAGUE BASSOON BAND Fagotový soubor: Václav Vonášek, Martin Petrák, Radek Dostál, Václav Fürbach Program: G. Rossini, W. A. Mozart, J. Brahms, A. Dvořák, A. Hába, G. ter Voert, J. Ježek, A. Piazzolla, P. Schickele pátek 19. 10. Koncertní síň B. Martinů 10 hodin pro střední školy, 19 hodin pro veřejnost BARDOLINO Margit Klepáčová - violoncello, zpěv Pavel Fischer - housle, zpěv Camilo Caller - perkuse, violoncello, zpěv Program: L. Janáček, M. Klepáčová, C. Caller, P. Fischer, Bardolino úterý 23. 10. Uffo - Společenské centrum Trutnov 19 hodin SEVEROČESKÁ FILHARMONIE TEPLICE Tapalin Charoensook (Thajsko) - violoncello Gudni A. Emilsson (Island) - dirigent Program: C. Debussy, C. Saint-Saëns, L. van Beethoven Výstava MARIE LUISA HLOBILOVÁ: MEZI NOTAMI Koncertní síň B. Martinů - otevřeno při koncertech Trutnovského podzimu 12., 16., a 19. října 2012

dvůr králové nad labem

XIII. VÝTVARNÝ SALON do 7. 10. – Stará radnice Při výtvarném salonu královských věnných měst, jehož XIII. ročník se koná ve výstavní síni na náměstí T. G. M., každé město zastupuje jeden výtvarník, který představí v rámci salonu své nejlepší práce. Volné sdružení devíti někdejších královských věnných měst – Dvora Králové nad Labem, Hradce Králové, Chrudimi, Jaroměře, Mělníka, Nového Bydžova, Poličky, Trutnova a Vysokého Mýta - vzniklo v roce 1999. Novodobé sdružení těchto měst si klade za cíl společně propagovat tato převážně východočeská města, a zvýšit tak jejich turistickou, kulturní a společenskou přitažlivost. HRÁTKY SE ZVUKEM 15. 10. – 25. 11. – Stará radnice

muzika, zvuk a film, zvuk jako fyzikální veličina apod. Nejoblíbenější je vždy interaktivní část, kde tentokrát najdeme flašinety, lahvostroje, netradiční hudební nástroje, dabovací zařízení, pomůcky na výrobu ruchů, přehrávače a podobně. MICHAL NA HRANÍ 21. 10. - Hankův dům Hra se samolepící páskou Přilepí se – Nepustí tě! je název dětského představení v podání herce Michala Nesvadby, které bude zahájeno v neděli v 10.30 hodin. Michal naučí děti pořádku ve svých hračkách. Bez dětí to ale nejde, a tak jsou od začátku až do konce aktivně zapojeny do magické hry s rekvizitami vyrobenými ze samolepicí pásky. POCTA KOMIKOVI 24. 10. – Hankův dům

dnes a zítra patří k pokladům celé Holzmannovy tvorby. Za naprosto nepřekonatelné považuji čistotu a poctivost jeho humoru. Felix Holzmann v životě na jevišti nepoužil jediné sprosté slovo. Nedělal si srandu z politiků nebo cizích lidí, dělal si ji sám ze sebe,“ uvedl Šír. SMRTELNÁ VRAŽDA 29. 10. – Hankův dům

Hra v předplatném Smrtelná vražda je vtipný příběh plný překvapení, dramatických zvratů a humoru. Návštěvníci ho uvidí v pondělí v 19.30 hodin v podání herců pražského Divadla Palace Vandy Hybnerové, Martina Pisaříka a Michala Novotného. MARIMBA LIVE DRUMS 30. 10. – Hankův dům

Interaktivní výstava Hejblata hudební a věci kolem nás připravená ve spolupráci s Centrem pro rodinu a sociální péči v Ostravě začne v pondělí. Projekt se skládá z několika tematických okruhů - například zvuk a lidské ucho, zvuk a inzerce

Felix Holzman Včera, dnes a zítra aneb Pocta legendárnímu komikovi a jeho nestárnoucímu humoru. V hlavní roli se představí ve středu v 19.30 hodin David Šír. „Scénka Včera,

Naprosto fantastická audiovizuální show Marimba, kde se hraje pouze na bicí nástroje, se uskuteční v úterý v 8.30, 10.30 a 19.30 hodin. Návštěvníci uslyší hudbu plnou krásných melodií a strhujících rytmů. Uvidí mladé muzikanty plné neuvěřitelné hudební energie.

úpice úpice DIVADLO 4. 10. – divadlo

Jednota divadelních ochotníků Úpice ve čtvrtek v 19.30 hodin uvede v repríze komedii Václava Klimenta Klicpery Každý něco pro vlast. Hra nabízí řadu zlidovělých písniček, jednoduché scény, dobové kostýmy a v neposlední řadě šestadvacet hereckých výkonů tentokrát nejen tradičních opor, ale i divadelních kandrnasů. inzerce

20let zkušeností v oboru

VÝSTAVA 16. 10. – Městské muzeum

UDÁLOST 25. 10. – divadlo

Vernisáží bude v úterý v 16 hodin zahájena výstava autorské paličkované krajky Marcely Hovadové - Obrazy, šperky a vitráže. Autorka z Červeného Kostelce je přední česká krajkářka oceněná v roce 2007 Zlatým kolovratem za lidovou tvorbu. Hovadová si sama krajky navrhuje a také realizuje. Její návrhy se často inspirují v přírodě nebo v pohádkách. Používá i kombinace různých textilních technik a dalších materiálů.

Klicperovo divadlo v Hradci Králové přiváží divadelní zpracování skandální rozhlasové hry režiséra Davida Drábka Koule v hlavní roli s herečkou Pavlou Tomicovou coby Milenou v příběhu vrhačky. Hra, kterou diváci zhlédnou ve čtvrtek v 19.30 hodin, rozpoutala lavinu soudních žalob a mediálních emocí, aby se nakonec stala nejstahovanějším pamlskem na internetu a v anketě posluchačů rozhlasovou hrou roku.

vrchlabí VYSTOUPENÍ 4. 10. – KD Střelnice

Devítka je hudební skupina s více než dvacetiletou tradicí. V jejím středu je kytarista, zpěvák a písničkář Honza Brož. Patnáct let spolu s Jindřiškou Brožovou hráli ve skupině Žalman a spol. Devítka, jejíž koncert se koná v Klubu Kotelna ve čtvrtek od 20 hodin, se opírá o dvě kytary, výbornou baskytaru, barevný trojhlas, ale hlavně o původní repertoár melodických písniček, nad jejichž texty se dá (ale nemusí) přemýšlet.

EXPOZICE 11. 10. – Galerie Na půdě Vernisáží bude ve čtvrtek v 18 hodin zahájena Ivanem Neumannem výstava Oldřicha Tichého. Umělec studoval SUPŠ v Uherském Hradišti - obor malba, a AVU v Praze. Figuruje ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Státní galerie ve Zlíně, Státní galerie v Náchodě, Středoevropské galerie v Praze, galerie Cobra v Paříži, galerie 14 v Lausanne nebo galerie Dijkstra v Antverpách.

JAZZ 17. 10. – KD Střelnice

KONCERT 11. 10. – KD Střelnice

VÝSTAVA do 9. 10. – Galerie Na půdě

Výstava obrazů a grafik malíře Pavla Roučky, rytíře Řádu akademických palem, který byl tímto oceněním za svou tvorbu pasován francouzskou vládou a který vystavuje spíše v zahraničí. Námětovým východiskem jeho obrazů je figura, i když to nemusí být ve výsledné formě vždy rozeznatelné. Hlavním stavebním kamenem Roučkova expresivního malířského projevu je spontaneita. Při vernisáži vystoupí hudebník Martin Brunner.

ní ve společenských tancích je celý život spojovalo, život bez tance je rozděluje, hlavně proto, že obyčejný svět kolem nich se náhle řídí jinými pravidly. Nic není jak bylo. Manžele hrají Dáša Bláhová a Vladimír Kratina, tanečníci jsou ze čtvrté řady StarDance, vítězka Alice Stodulková a Michal Kurtiš.

Legenda české folkové cény Oskar Petr společně s bluegrassistou Jiřím Vopavou zahrají ve čtvrtek od 20 hodin v Klubu Kotelna. Písničkář Petr se v roce 1973 stal zakládajícím členem legendární skupiny Marsyas, kde působil nejen jako muzikant, ale také jako skladatel, textař a zpěvák. Koncert slibuje mimořádný hudební zážitek.

Po pěti letech oddělených hudebních kariér se bratrská dvojice Axel - kytara a Walter – klávesy - Phishbacherovi dala opět dohromady. Právě natočili společné CD a pro podzim plánují velké turné a množství koncertů po celé střední Evropě. Její vystoupení posluchači uslyší v Klubu Kotelna ve středu ve 20 hodin. MUZIKA 26. 10. – KD Střelnice

DIVADLO 14. 10. – KD Střelnice

Komedie Moucha na zdi, kterou zhlédnou diváci v neděli, je příběh starších manželů, jejichž život nabral jiný směr. Soutěže-

Slovenská kapela Michal Balla Trio, která se divákům představí v Klubu Kotelna v pátek ve 20 hodin, byla založená v roce 2010. Trio se prezentuje skladbami Michala Bally a snaží se o vlastní hudební výraz. Kapela hraje ve složení Michal Balla tenor saxofon, Lukáš „Olage“ Oláh – baskytara a Jakub Hittrich – bicí.

česká skalice VÝSTAVA 5. 10. – Galerie Luxfer

Po Conradu Armstrongovi představí Galerie Luxfer dalšího zahraničního umělce. Vernisáží bude v pátek v 19 hodin zahájena výstava polské malířky, fotografky a autorky instalací Marioly Przyjemské (1963). Na počátku 90. let se zařadila k proudu tvůrců, kteří začali ve svém díle reflektovat a komentovat konzumní styl života nové společnosti. Symbolické motivy, převzaté inzerce

z různých kultur či lidových motivů, však z jejích prací nevymizely, autorka jich využívala k vytváření abstraktních či geometrických kompozic. Přibližně od poloviny 90. let se začala věnovat barevné fotografii. Jejím velkým tématem se staly textilní štítky či nášivky na oblečení. V poslední době se Mariola Przyjemska opět vrací k malbě.

vypracovali nezaměnitelný rockový styl. „My hrajeme metal, milujeme ho!“ říkají hudebníci ze skupiny Dymytry. TEXTILNÍ ŘEMESLA 17. – 19. a 22. – 23. 10. muzejní areál

KONCERT 13. 10. – sokolovna Rockový koncert kapel Komunál a Dymytry vypukne v sokolovně v sobotu ve 20 hodin. Obě kapely v České Skalici představí skladby ze starších i zbrusu nových desek. Populární kapela Komunál vznikla v roce 1989 v Chlumci nad Cidlinou. Komunálové si během dlouhých let

Program pro děti Textilní řemesla aneb Jak krtek ke kalhotkám přišel připravený Muzeem textilu ve spolupráci s Muzeem Boženy Němcové. Účastníci si můžou po prohlídce muzejní expozice vyzkoušet některé z rukodělných textilních technik.

Městská galeRie 2013

vystavovat budou surrealisté, krajinář slavíček i fotograf Holomíček Zatímco v letošním roce se mohla Galerie města Trutnova pochlubit výstavami takových autorů, jako jsou Pavel Roučka, trutnovský malíř a sochař Miroslav Lhotský, brněnský sochař Tomáš Medek či současný vrchol výstavní sezóny sochař Otto Gutfreund, vsadilo vedení galerie v plánu na příští rok opět na mimořádnou kvalitu. Ta ostatně už několik roků řadí tuto regionální uměleckou instituci mezi nejvýznamnější svého druhu v republice. Ředitelku galerie Lucii Pangrácovou by měl po několik měsíců v souvislosti s její mateřskou dovolenou vystřídat pedagog a umělec Štěpán Málek z Hradce Králové. Šéfka galerie však neponechala nic náhodě a připravila výstavní plán na příští rok. Příznivci výtvarného umění nejen z Trutnova, ale i ze vzdálenějšího okolí, se mohou těšit na skutečně výživný program. Velkou zásluhu na tom má také zdejší firma Kasper, která se rozhodla po příští dva roky významnými finančními částkami galerijní provoz podpořit. To už se stalo i při letošní Gutfreundově expozici. Ještě letos v prosinci bude zahájena výstava velice zajímavé umělkyně, keramičky Irena Hirai ze Žacléře. Autorka představí svoje keramické objekty inspirované východním světem. Fotografiemi je doplní Lada Krupková - Křesadlová. Tato vý-

stava se posune do části ledna roku následujícího, kdy už bude zahájena nová sezóna. Tu v prvním čtvrtletí odstartuje průřez tvorby malíře a grafika Jana Híska. Jeho plátna i grafické listy jsou plné organických světů proplétajících se s rozmanitými postavičkami, rostlinou říší v pohádkových kulisách. Trutnov budou po Leonidasi Kryvošejovi, Janu Švankmajerovi a Přemyslu Martincovi opět dobývat surrealisté. Ve spolupráci galerie se sdružením Trutnov – město draka bude v květnu a červnu uspořádána výstava členů Skupiny česko-slovenských surrealistů. „Myslím, že můžeme očekávat opět něco velmi překvapivého,“ říká ředitelka Lucie Pangrácová. Už minulé dva roky byla vždy v létě krajinářská

37 výstava. Nejdříve to byl Joannes Koehler a potom František Kaván. „V tom budeme pokračovat. V červenci se mohou milovníci krajinomalby těšit na jednoho z největších a nejuznávanějších českých krajinářů Antonína Slavíčka. Měla by to být lahůdka,“ láká na tuto velkou událost ředitelka galerie. Aby byl výstavní plán pestrý, po delší době ho obohatí fotografická tvorba. K životnímu jubileu, 70. narozeninám, galerie připraví v září a říjnu výstavu proslulému fotografovi Bohdanu Holomíčkovi (na snímku). „Je docela divné, že v naší galerii dosud nevystavoval. Tak tím chceme splatit tento dluh. Už víme, že výstava bude koncipovaná netradičně a pro návštěvníky to bude atraktivní podívaná,“ tvrdí Pangrácová. V říjnu a v listopadu má galerie v plánu vystavit obrazy uznávaného abstraktního malíře Ivana Ouhela. Ten patří už po několik desetiletí ke stálicím české výtvarné scény. Výstavní prostory zaplní Ouhelova velkorysá velkoformátová plátna. Zajímavostí bude v prosinci 2013 a pak inzerce

také v lednu 2014 výstava tvorby Heleny Fejkové, což je známá česká módní návrhářka. Tentokrát nepůjde o její klasické módní návrhy či o historii textilního průmyslu, ale o atypický projekt, který vznikl ve spolupráci s Egon Schiele Art Centerm v Českém Krumlově. „Helena Fejková vytvořila modely šatů, které byly inspirovány kresbami a akvarely Egona Schieleho. V této souvislosti budeme usilovat o zapůjčení některého z originálů tohoto umělce,“ uvedla ředitelka galerie. K výstavnímu provozu městské galerie již tři roky neodmyslitelně patří projekt Sochy do ulic. Trutnované i přespolní mohli v minulých letech i letos vidět díla Michala Gabriela, Jaroslav Róny, Tomáše Medka, Michala Trpáka a aktuálně nyní Čestmíra Sušky. Vzhledem k tomu, že má projekt velmi kladné ohlasy, bude v něm galerie pokračovat i v příštím roce. „Do čtvrtého ročníku vstoupíme obrovskou, asi šestimetrovou sochou žluté realisticky pojaté chobotnice Viktora Paluše,“ dodala Lucie Pangrácová. „Zvířecí linku“ by mohli doplnit živočichové Lukáše Raise vytvořené z obrovských plechových válců. Hynek Šnajdar

spisovatel luboš zelený

Vymyslel jsem pohádky pro vlastní děti a pak z nich udělal knihu Už více než čtyřicet let píše a vydává básně. Poslední ocenění v literární soutěži získal před více než třiceti lety. Dlouhou pauzu přerušilo vyhlášení Mobelovy ceny 2012, kde v září získal uznání za knihu Slovapění. „Je to sbírka poezie, spíš přírodní lyrika, v některých případech i občanská a současná poezie,“ říká o svém aktuálním počinu trutnovský spisovatel Luboš Zelený (65). Jak jste se do Mobelovy soutěže dostal? Četl jsem o ní na internetu. Přišlo mi to jako dobrá věc. Jako apel na podporu současné české poezie. Navíc to je soutěž, kde ocenění dostaly osobnosti jako Lubomír Brožek, Jiří Žáček nebo letos vynikající básník Zdeněk Lebl. Vyhlašovatel, básník Alois Marhoul, mi udělil Mobelovo uznání, které je druhým stupněm ocenění, což mě překvapilo a potěšilo. Není špatné být v této společnosti. Trutnované vás znají více jako autora pohádek než jako básníka. Co převažuje? Původem jsem samozřejmě básník. Už ve studentském časopise Lef69, což byl časopis Lesnické fakulty v Brně, kde jsem studoval, jsem měl první otištěné básně. Následovalo publikování básní v časopise Kurýr a poetická setkání Kurýr-klubu. Tam jsem se také seznámil s řadou dříve i později známých spisovatelů. Pak přišla i Praha, časopisy, kluby, branou mi tam byly pořady tehdy mladého Jana Buriana v divadle Maringotka, ale následovala i pražská Viola, kde byly čteny mé verše vícekrát. Školou mi byla i poradna Československého vojáka vedená Vlastimilem Maršíčkem.

Jako první samostatná knížka vám tedy vyšla až Potřebná věc v roce 1978? Ano. Tu jsem odevzdal už v roce 1971, ale s jejím vydáním se prostě nějak čekalo. Ještě mám doma dopisy, kterými mě redaktor vyzýval, abych přidal ke knize „závažnější básně“, aby mohla vyjít. A myslel to dobře. Tehdy to byl ale hlavně čas sborníků poezie, kam bývalo zařazeno více autorů. Co způsobilo, že jste se dostal k psaní pohádek pro děti? Ještě za minulého režimu jsem do Mladé fronty poslal román a „bohužel“ nevyšel. A jak to souvisí s knihou pro děti? No počkejte! Když dneska čtu rukopis, jsem raději, že vydali jinou knihu, protože ta má by naplňovala všechny rysy podprůměrné prvotiny. Ale tenkrát jsem se nakrknul, jak už je u mladých mužů zvykem. V té době se mi ale narodila dcera Zdisa. Nejdřív jí pohádky vyprávěla prababička Tóna, když umřela, padlo to na mne. Jenže prababička postavičky a příběhy měla z jakési místní ústní tradice. Tak jsem si začal k některým

39 jejím postavám vymýšlet příběhy, zároveň si je ale zapisoval, protože děti mají perfektní paměť, tak abych věděl, co jsem vyprávěl. Pak jsem je přepsal a vytvořil pohádkovou knížku z Malých Svatoňovic, která se jmenuje Pohádky do ouška jehly. Od té doby se o mně říká, že píšu pohádky pro děti, i když jsem publikoval i množství povídek, a jednu knihu mám také připravenou. O dva roky později mi vyšla ale knížka Pohádka z duhového poháru, ta je zasazena zase do Krkonoš. Měla tehdy 36 600 výtisků. Další kniha - Pohádka o Pískovečkovi - ale vyšla až po 17 letech. Proč? Pískovečka jsem měl hotového už v roce 1981. Dokonce jsem ho odevzdal i do nakladatelství Kruh a byl zahrnutý ve vydavatelském plánu. Nevycházel a vím proč. Když se pak konečně Pískoveček dostal do sazby, tak se po revoluci zase rozpadlo nakladatelství. Nakonec připravenou maketu knihy vykoupilo pražské nakladatelství Carmen, pohádka sice vyšla, ale honorář jsem žádný nedostal. Jen mi vyložili u domu balíček knížek, abych se s nimi nesoudil. Jaký je rozdíl psát lyrické básně o přírodě a pohádky pro děti? Tady se nedá říci rozdíl. Používají se stejné nápady při psaní pohádek i poezie. V básních nápad většinou zabalím do metafor. V pohádkách sice také, ale mnohem zábavnější a čtivější formou. Pohádky jsou kouzlení s dětskou fantazií. Například z postavy vrátného, který v Pohádce o Pískovečkovi vítal návštěvy, se škrtnutím čárky nad A na čepici stal vratný. Zatímco vrátný otevírá vrata, vratný zase kočáry hned vrací. Takže vlastně hosty vyháněl. Takové švindly se slovy se můžou v pohádkách pro děti dělat. Kde se zrodil nápad na postavičku jménem Pískoveček? Když jsem byl malý, tak jsem chodil do školy v Městci Králové. Chodil jsem tam s kamarády do muzea, kde byla socha trpaslíka z Kuksu - Pískoveček. Tak jsem si ho nazval. Jak se do samého středu Čech trpaslík dostal, to nikdo nevěděl. Ale já ho měl od dětství zafixovaného, proto jsem z něj i udělal hrdinou jedné své knížky. A nejen Pískoveček, i některé osoby či okolnosti jsou v té knížce sepsané podle skutečných reálií Kuksu. Pískoveček je docela oblíbený. Mám řadu dokladů z besed se čtenáři. Jenom pro zajímavost, na Jihočeské univerzitě dokonce jedna studentka věnovala velkou část diplomky rozboru Pohádky o Pískovečkovi. A úpičtí loutkoherci dokonce realizovali pěkné loutkové představení.

Pak přišly na řadu čtyři menší knížky, ve kterých jsou básničky nebo spíš říkanky pro děti. Proč právě říkánky? Říkáte menší knížky, hmm. Stařec a moře, novela amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, je docela malá knížečka a přitom literatura jako hrom. Mám takové přirovnání: Existují také velcí herci malých rolí a básníci jsou holt spisovatelé menších knížek. Tak i já. Manželka učí v mateřské školce. Tak jsem jí psal něco pro logopedickou výchovu. Jsou to možná říkadla, ale spíš bych řekl metodické pokyny. Už ta témata: U zubaře, Motýlí dieta, Houbařská, Muší atletika… Dělal jsem to hlavně pro učitelky a děti ze školky. Zpět k básním. Přeložil jste část sbírky od Uffo Horna. Proč právě jeho básně? Pořád se o Uffo Danielu Hornovi mluví, když jsou nějaké oslavy, tak si ho lidé připomínají, i divadlo a kavárna nese jeho jméno a příjmení, ale ve skutečnosti o něm drtivá většina spoluobčanů nic neví. Takže jsem přebásnil jeho verše do češtiny a do knížky přidal i životopis. Ta je k nahlédnutí v knihovně Muzea Podkrkonoší. Jeho dobrodružný život je totiž skutečně na prožitý román. Vy píšete román o Uffo Hornovi? No, píšu, dělám si k němu poznámky. On je Uffík lákavý po všech stránkách. Už původ má zajímavý. Stejně historicky závažná je i jeho revoluční činnost v roce 1848. Máte v hlavě i něco dalšího kromě románu o Hornovi? Tam toho ještě mám (smích). Třeba mám rozepsané Krakonošovy potomky, další knížku pro děti a stohy starých rukopisů, které pomalu třídím, a většinu povídek a románů vyhazuji. Pavel Cajthaml, Foto: Miloš Šálek LUBOŠ ZELENÝ - nar. 23. 12. 1946 v Městci Králové, žije v Trutnově - spisovatel, básník, prozaik a překladatel - byl lesním dělníkem, středoškolským profesorem, ředitelem knihovny, historikem, novinářem a asistentem poslance - v jeho básních převažuje rustikální tematika - pohádky jsou z Malosvatoňovicka, Krkonoš a Kuksu - vydal 7 knih pro děti, 4 knihy poezie, 2 překlady a 1 sbírku fejetonů - přispěl do 6 odborných publikací a 8 literárních sborníků - 3 jeho díla byla zpracována do podoby divadelní hry

pozváNka

Marosana: end of the season Podzim v Krkonoších patří tradičně českým bikerům, kteří se v horách loučí s letní sezonou. Již po čtrnácté v řadě pro ně náš přední biker Michal Maroši připravil svátek plný společného ježdění, závodů a kulturního vyžití. Kultovní festival Marosana: End of Season (5. - 6. října) každoročně přitahuje tisíce fanoušků horské cyklistiky. Letošní novinkou je umístění akce do zbrusu nového areálu v Žacléři, který vznikl na základě projektu Michala Marošiho a Jana Slavíčka. „Změna místa ale není jediná odlišnost od scénářů let minulých. Marosana se mění od základu,“ prozrazuje legendární biker, že tradiční 4down

nahradí hned tři jiné disciplíny. Na scénu znovu přijde klasický dual, tvrdý enduro XC závod, noční pump track. Připravuje se i netradiční industriální street jam. Nová lokalita také lépe vyhoví rostoucímu množství účastníků i jejich požadavkům. „Žacléř nabízí prostorné zázemí, kde je vedle kulturní místnosti i kinosál. Oči všech návštěvníků tak dostanou pořádnou porci bikových videí v čele s premiérou nejnovějšího filmu světového formátu s názvem Where The Trail Ends,“ prozrazuje Michal Maroši. „Každý den je zakončen nabitým kulturním programem. Vítěz každé disciplíny obdrží i jedinečnou, ručně vyrobenou trofej,“ dodává. (bog)

inzerce

TĚLOVÝCHOVNÁ JEDNOTA LOKOMOTIVA TRUTNOV o.s. provozovatel sportovních zařízení města

www.lokotrutnov.cz

KRYTÝ B A Z É N

AREÁL NA N I V Á C H

FOTBALO V Ý N TLETICKÝ ST A DIO A A

krytý bazén turbo solárium

horolezecká stěna

ricochet

NÍ STADION ZIM

ﬁtness sauna

klubovna vířivka

499 817 100, 499 816 888

736 641 434

ﬁtbox

bar

499 810 210, 499 814 655

736 641 434

plaCeNý ČláNek

Bscom a navigoo centrum se spojily do jedné ﬁrmy Dvě známé trutnovské společnosti podnikající v oblasti IT spojily své síly. Zatímco BScom nabízí zejména prodej výpočetní techniky a elektroniky, navigoo centrum se specializovalo na servisní služby a komplexní řešení pro ﬁremní klientelu. Obě společnosti nově vystupují od 1. října 2012 pod společným názvem BScom s.r.o. Co tato změna přinese zákazníkům, jsme se zeptali jednatele BScomu Jana Šolína. Co vás vedlo k tomu, že se společnosti spojily do jedné? Každá měla svou odlišnou aktivitu a jiné zákazníky. Už dlouhou dobu jsme úzce spolupracovali. BScom byl dodavatelem komponentů pro navigoo, oni pro nás zase prováděli v některých případech servisní činnost. Také se specializovali na specifické produkty jako navigace, pokladní a hotelové systémy, navigoo bylo i servisním partnerem Fujitsu Siemens. Dlouhodobá spolupráce ukázala, že spojení bude prospěšné pro oba subjekty. Co to znamená pro zákazníky? Pro zákazníky se nic nemění, naopak získají ještě něco navíc. Přebíráme závazky navigoo centrum tak, jak byly nasmlouvány, se stejnými standardy, na jaké byli zákazníci zvyklí. Dohodnuté podmín-

ky měnit nebudeme. Díky specialistům navigoo centra dojde k významnému rozšíření servisních služeb BScomu i do oblastí, které doposud naše společnost nenabízela. Naši obchodní partneři jistě přivítají i zavedení nepřetržitého servisu (24 hodin 7 dní v týdnu), na který byli zvyklí zákazníci navigoo centra. kde nyní najdou zákazníci navigoo svou ﬁrmu? Ke spojení obou společností došlo 1. října 2012. Od té doby poskytují služby dál jen jako BScom s.r.o. ve Spojenecké ulici 69 v Trutnově. Věřím, že tato změna prospěje oběma subjektům a zejména jejich zákazníkům. Další informace jsou k dispozici na www.bscom.cz a www.navigoo.cz

plaCeNý ČláNek

pravý steak potřebuje jen sůl a pepř Steak se jí na několik způsobů. Většina lidí si ho nechává připravit na medium, kdy je střed masa růžový a zbytek propečený. Gurmáni si ale dopřávají šťavnaté maso lehce ošlehnuté nad plamenem „medium – rare“, tedy o teplotě středu 55 stupňů Celsia. Že je to jedno? Není! Jde o hodně, jde totiž o steak! O jeho důležitosti vás přesvědčí ve znovu otevřené restauraci Steak & Restaurant Radnice. V místech, kam byli Trutnované zvyklí chodit do klasické restaurace, nastala koncepční změna. Steak Restaurant posouvá podle moderního pojetí gastronomii tam, kam si skutečně zaslouží. Podnik tak podtrhává trend poslední doby - jíst zdravě a z kvalitních surovin. Je důležité, aby hosté hodnotili kvalitu surovin nad kvantitou. Zároveň věděli jak maso připravit, i jak o něj dobře pečovat. „Aby maso získalo skutečně TU PRAVOU KONZISTENCI, zůstalo šťavnaté, rozvinula se jeho typická „hovězí chuť“, musí v něm proběhnout určité biochemické procesy, které nazýváme zráním či stářením. To se děje v rozmezí tří až šesti týdnů v přísně kontrolované atmosféře, tedy při teplotě 2 stupňů Celsia a správné vlhkosti vzduchu,“ vysvětlil šéfkuchař podniku Patrik Feltl. Marně byste tu hledali jiná, než přírodní dochucovadla. „Chceme lidem vytvářet pokrmy bez chemie, protože kvalitní steak nepotřebuje žádné jiné koření,“ dodal šéfkuchař. Restaurace má příjemnou atmosféru se živými ohni, ochotnou obsluhu a navíc pro místní neobvyklou live kuchyni – vaření přímo před zraky hostů. K pokrmům vám tu naservírují kvalitní vína z Moravy, Evropy, Jižní Ameriky, Austrálie a nového světa s profesionálním servisem otevírání, tzv. dekantováním. „Kvalita vždy něco stojí, avšak naše ceny za vyzrálé hovězí steaky začínají na 210 korunách za 220 gramů. To jsou srovnatelné ceny okolních podniků, které tato vyzrálá

masa nemají ve svém portfoliu,“ řekl Patrik Feltl. Restaurant přichází s menu, které se od klasických podniků značně liší. Podstatou je kvalitní hovězí maso plné vitamínů z různých zemí, především z Jižní Ameriky, Irska, ale i z českých chovů. Mnohaleté zkušenosti šéfkuchaře ze Steak Restaurantu jsou zárukou kvality a opravdového kulinářského zážitku. Steak nejen dobře chutná, ale i esteticky vypadá. Kromě steaků nabízí restaurace dobře ošetřené a upravené ryby i česká jídla v moderním pojetí gastronomie, kterým dávají kuchaři punc originality. „Pracovně naší kuchyni říkáme „Česká Francie“, což je kombinace francouzského způsobu úprav pokrmů s českým umem a zaujetím. Jde nám o zachování obsáhlosti nabídky, přitom se chceme ale držet originality a čerstvosti. Z tohoto důvodu nabídku jídel často obměňujeme. Někteří lidé totiž vůbec nevědí, jaká koncepce se skrývá za zdmi naší restaurace, takže zejména jim chci dokázat, že Steak Restaurant je nová ideální volba,“ podotkl F&B manager restaurantu Michal Kotyk. Stále nevíte, jak poznat pravý steak? Restaurant připravuje do budoucna pro zájemce kulinářské kurzy, které pomohou lidem v dnešní době si uvědomit, že to, co je levné neznamená, že je to i dobré a zdravé. Prostory restaurace jsou vhodné pro každodenní posezení. Navíc je zdemožnost pořádat firemní večírky,svatby, školení nebo prezentace.

kam za sportem

Velká cena v plavání První říjnový víkend bude tradičně v krytém bazénu patřit Velké ceně města Trutnova v plavání. „Snažili jsme se vytvořit podmínky i pro start některých olympioniků,“ prozrazuje Tomáš Břeň z oddílu TJ Loko FM Servis, že osmadvacáté setkání v místní pětadvacítce by mohli ozdobit i účastníci letošních londýnských her. Příjezd republikové špičky je samozřejmostí, včetně startu domácích hvězd Anety Pechancové a Martiny Elhenické. „Předpokládáme, že budou v dobré formě. Aspoň všechno tomu nasvědčuje,“ říká Břeň. Trutnovští plavci mají za sebou dva měsíce přípravy, a tak věří, že jejich práce se projeví, i přestože půjde o první závody sezony. „Myslím, že jsme na tom docela dobře. Letos nám navíc hrají do noty i kategorie, protože mezi žáky máme nejsilnější ročníky, a to jak mezi mladšími, tak v těch starších, kde máme dvě reprezentantky Kateřinu Holubovou a Barboru Sukovou,“ vzhlíží Tomáš Břeň s optimismem k Velké ceně. Její součástí bude i tradiční 12. ročník plaveckých závodů pro postižené děti a mládež dětských domovů, stacionářů a ústavů ve spolupráci se společností Duha, nadací pro postižené mozkovou obrnou Trutnov. Největším tahákem trutnovského mítinku bude tradičně hlavní závod na 200 metrů volný způsob Memoriál J. Č. Matějíčka, který se poplave v neděli dopoledne. (bog) BASKETBAL

HOKEJ

ŽBL 3. 10. Valosun Brno - Trutnov 6. 10. Trutnov - Hradec 10. 10. Pardubice - Trutnov 13. 10. Trutnov - Karlovy Vary 20. 10. Strakonice - Trutnov 27. 10. Trutnov - USK Praha

Krajský přebor 7. 10. Nový Bydžov - Trutnov 10. 10. Trutnov - Jaroměř 14. 10. Třebechovice - Trutnov 17. 10. Trutnov - Vrchlabí 21. 10. Hronov - Trutnov 24. 10. Trutnov - Nové Město 28. 10. Opočno - Trutnov 31. 10. Trutnov - Náchod

První liga muži 5. 10. Sparta - Trutnov 14. 10. Trutnov - Hradec 19. 10. Liberec - Trutnov 28. 10. Trutnov - Litoměřice FOTBAL Krajský přebor 7. 10. Jaroměř - Trutnov 14. 10. Trutnov - Č. Kostelec 20. 10. Slavia HK - Trutnov 28. 10. Trutnov - Kratonohy

FLORBAL Druhá liga muži 20. 10. Bystřice - Trutnov 21. 10. Litomyšl - Trutnov OSTATNÍ 6. 10., 27. ročník Memoriálu Květy Lelkové, KP přespolních a lyžařských běhů na Paradráze

zajímavost

Vznik Československa oslavili v Trutnově až v prosinci 1918 28. říjen 1918 je navždy spjat se vznikem samostatného Československého státu. Nadšení českého obyvatelstva z jeho vzniku ovšem nesdílelo německé etnikum v pohraničních oblastech. Nejinak tomu bylo na Trutnovsku, které se přidalo na stranu odbojného státu Deutschböhmen, jehož hlavní město bylo v Liberci. Německé obyvatelstvo si zde vytvořilo dokonce vlastní ozbrojený sbor (Volskwehr), který obsadil důležité objekty ve městě a rovněž i tepelnou elektrárnu v sousedním Poříčí. O jeho další činnosti toho jinak mnoho nevíme, ale pravděpodobně byl slušně vyzbrojen. Z Vídně, odkud se odbojným Trutnovanům dostávalo podpory, měl místní Volkswehr získat 1500 pušek a 162 000 nábojů. Toto číslo bude ale jistě přehnané. Některé zbraně naopak z města tehdy putovaly za hranice. Nadporučík Jindřich Pohl například v listopadu 1918 poslal z Trutnova do nedaleké německé Libavy (dnes Lubawka) jedno horské dělo a jednu houfnici. Vznik Čs. republiky si Češi v Trutnově připomněli pouze tím, že na Národním domě zavlál červenobílý prapor. Více jim dovoleno nebylo. Prapor tu ale dlouho nevydržel, protože představitelé místní samosprávy ho nechali za asistence třech strážníků 29. října 1918 odstranit. Během listopadu a prosince získával čs. stát postupně pod svou kontrolu odbojné pohraničí. V polovině prosince 1918 došlo i na Trutnov. V sobotu 14. prosince 1918 dorazil odpoledne ve tři čtvrtě na čtyři do Poříčí u Trutnova zvláštní vlak o třinácti vagónech vypravený z Jaroměře, jehož osádku činilo asi 400 mužů. Vojenský oddíl se skládal z pluků č. 10 a 11 a podléhal velení setníka Dvořáka a poručíka Pospíšila. Na nádraží (dnes nádraží Trutnov - Poříčí) vojáci z vlaku vystoupili a ihned ho obsadili. 40 mužů tehdy zabralo i veledůležitou tepelnou elektrárnu. K úřadu městyse (dnes dům čp. 170 v Polské ulici) bylo vysláno 200 mužů, kteří strhli na budově označení úřadu a odzbrojili přítomné v četnické strážnici, která se nacházela v témže domě.

Na následující den bylo naplánováno i obsazení samotného Trutnova. Malá vojenská jednotka pod vedením desátníka Václava Součka, který pocházel z Trutnova, se ovšem rozhodla bez vědomí svých velitelů obsadit město ihned. Hrstce vojáků se bez boje podařilo obsadit strážnice Volkswehru ve Slezské ulici i na náměstí. Tak byl bez jediného výstřelu připojen Trutnov k čs. státu. Následující den (15. prosince) přijel do města z Poříčí vlak se zbytkem čs. vojska, které zde bylo uvítáno zástupci české menšiny. Odtud za zpěvu písně „Šestého července“ pochodovali vojáci na náměstí, kde byla poté zpívána národní hymna. K velké oslavě vzniku Československa došlo v Trutnově 22. prosince 1918. Oslavy začaly ráno v kostee Narození Panny Marie, poté se přesunuly do Národního domu a odpoledne vyvrcholily na náměstí. Prezidentu Masarykovi, který se před několika dny vrátil z emigrace do Československa, byl z oslavy poslán telegram tohoto znění: „Osvobozená menšina trutnovská vítá slavného emigranta a svého milovaného prezidenta a v neskonalé vděčnosti posílá mu z dnešní první veřejné české slavnosti na jeho počest pořádané vřelý pozdrav.“ Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

zajímavost

Památka na počátky železniční trati z Teplic nad Metují do Trutnova V prostorách schodiště spojujícího přízemí muzea s prvním patrem mohou návštěvníci obdivovat několik vzácných pamětních desek a vývěsních štítů z Trutnova z konce 19. a první poloviny 20. století, z nichž většina byla po dlouhá desetiletí ukryta v hlubinách muzejních depozitářů. Zaujme mezi nimi bezpochyby plechový vývěsní štít označující v dobách Rakousko-Uherska v Trutnově sídlo vedení c. k. lokální dráhy Teplice nad Metují – Poříčí – Trutnov. Vzhledem ke svojí úřední povaze má podobu dvouhlavého císařského orla s iniciálami F. J. I. (Franz Joseph I.) ve štítu a nese nápis: K. K. Betriebsleitung Trautenau der Lokalbahn Wekelsdorf Parschnitz Trautenau. Lokální dráha z Teplic nad Metují přes Poříčí do Trutnova byla zprovozněna roku 1908, ale terénní průzkumy k otevření trati spojující Trutnov s Broumovskem byly konány od roku 1868. Pro finanční nákladnost však narážela výstavba na nemalé obtíže a byla neustále odkládána. Důvodem byl zejména složitý horský terén. Po zpracování několika návrhů byl vybrán v roce 1905 až projekt vídeňského podnikatele Grosse. Trasa nové železnice byla odvislá od členitého terénu a místy tak představovala až sedmadvacetipromilová stoupání, zkrácené spády a zatáčky o poloměrech 180 metrů. Při daných poměrech proto vlaky nesměly jezdit vyšší rychlostí než 50 km/h, přičemž na řadě míst byla rychlost omezena na 20–40 km/hod. Trať se stavební délkou 32,070 km byla slavnostně otevřena 24. září 1908. Celkový pořizovací kapitál činil 6 832 000 rakouských korun. Cesta osobním vlakem trvala na této trati bezmála dvě hodiny.Vývěsní štít získalo Muzeum Podkrkonoší v dubnu 1996 koupí od pana Augustina Talába ze Žacléře. Více informací inzerce

o uvedené železniční trati zájemce nalezne např. v publikaci R. Reila o dějinách Radvanic z roku 2005, kde je reprodukována i kmenová akcie lokální dráhy v hodnotě 200 rakouských korun vydaná ve Vídni v roce 1907. Držiteli těchto akcií byly obce, jejichž katastrem trať vedla. Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší