Issuu

VÍ K EN D Přijmeme prodejce

do prodejny a správy eshopu Požadujeme: pokročilá znalost práce na PC příjemné vystupování

Své životopisy zasílejte na info@krasnydomov.cz

Stoj! Řval na nás Rus se samopalem PAVEL CAJTHAML

jako policistu brali jako jedno ze svých,“ uvádí Kopecký. A přidává další historku. „Někdo prorazil krumpáčem palivovou nádrž na zadní části tanku. Mysleli jsme, že až tank pojede přes hořící barikádu, že chytne, jako se to povedlo v Praze. Lidé čekali, že to při průjezdu ohněm blafne, ale nechytlo to, což lidi zklamalo.“

TRUTNOV - Vpád sovětských a polských vojsk do socialistického Československa v srpnu 1968 významně zasáhl také do života trutnovských obyvatel. I po 44 letech je invaze pro mnoho obyvatel našeho města velmi emotivní záležitostí. „Je to něco, na co se prostě nedá zapomenout. Dodnes z toho mám hodně nepříjemný pocit,“ říká Petr Kopecký. SRPEN 1968 V té době sloužil jako mladý policista u Sboru národní bezpečnosti. Jako řada dalších občanů vůbec netušil, co se v srpnových dnech 1968 stane. „20. srpna jsem byl v kině. Když jsem se vrátil domů, ještě jsem se nestačil ani převléknout a najednou slyším strašný rachot. Kouknu z okna a vidím, že jedou tanky T34/85. První dva měly velkými bílými písmeny napsány na věži Němen a Rudy. Byly to tanky, které účinkovaly v televizním seriálu Čtyři z tanku a pes. Takže v čele kolon na cestě z Bernartic přes Trutnov do Hradce Králové při okupaci Československa jely vlastně dva lmové tanky,“ vzpomíná Kopecký. Následovala spontánní reakce Trutno-

vanů. Stavěli a zapalovali barikády, obraceli směrovky a úmyslně špatně navigovali vojska jiným směrem. Rovněž známým způsobem strhli sovětský tank z podstavce před okresním národním výborem. Prosluli také vyhlášením statutu Trutnov - mrtvé město. Mezi lidmi vládla neobvyklá solidarita. „Někteří byli na barikádách i v noci. Najednou přijelo auto a přivezlo rohlíky. Vzápětí dorazilo jiné a přivezlo salámy. A pak přijela mlékárna s velkou konví mléka. I mě

Nemocnice musí zaplatit Stachelberg má promítat Tmavomodrý svět 1. září 480 tisíc za smrt dítěte

TRUTNOV - Ústavní soud minulý týden denitivně ukončil několik let trvající spor Oblastní nemocnice Trutnov s rodiči dítěte, které v květnu 2007 zemřelo krátce po porodu. Stížnost špitálu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Porodnice proto musí zaplatit rodičům jako náhradu škody 480 tisíc korun. Ústavní soud, stejně jako v březnu Nejvyšší soud, nenašel důvody k zásahu do dlouhodobého sporu mezi špitálem a rodiči. Okresní soud v Trutnově a Krajský soud v Hradci Králové konstatovaly že zdravotníci nedostatečně monitorovali plod. Podle včerejšího usnesení ústavní soudu „zaujaly právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu“. (pac)

TRUTNOV - Další promítání lmu u pevnosti Stachelberg se uskuteční v sobotu 1. září ve 20.30 hodin. Bude to známý lm režiséra Jana Svěráka Tmavomodrý svět, který se kvůli dešti nakonec nepromítal na konci července. „Prostředí k promítání je přímo symbolické. Mnozí z těch, kteří chtěli v září 1938 bránit republiku v pohraničních pevnostech, bojovali nakonec za svobodu Československa v řadách britského královského letectva,“ uvedli pořadatelé. I tento lm je věnován památce našich stíhacích letců v Anglii. Návštěvníkům doporučují vzít si s sebou svítilnu a deku na sezení. Občerstvení při promítání je zajištěno. Vstupné je dobrovolné. (pac)

inzerce

Sazby POV, klient 30 let a starší, který nezpůsobil 5 let nehodu, roční platba Města nad 50 tis. obyv. / Praha - Východ / Západ

Praha

Města do 50 tis. obyv. Konečná cena

Konečná cena

0-66

1549 Kč

1782 Kč

2015 Kč

67-84

1899 Kč

2185 Kč

2470 Kč

85-129

2300 Kč

2645 Kč

2990 Kč

130+

3200 Kč

3681 Kč

4161 Kč

Srpnové dny 1968 prožíval hekticky také tehdy sotva dvacetiletý Jan Hornych (dnes učitel a zastupitel). „S kamarádem Míťou Bačkovým jsme rozváželi mimořádná čísla Krkonošské pravdy. Měl jsem dvousedadlového pionýra z roku 1963, asi vůbec prvního v Trutnově. Každý den jsme jezdili do redakce a odtud mimořádné vydání novin rozváželi.“ Míťa měl v jedné ruce noviny, ve druhé československý prapor. S tiskem jezdili například až k Texlenu v Horním Starém Městě (naproti bývalému Hradečanu). Tam na oba čekalo nemilé překvapení. „U odbočky do Vlčic stál ruský voják se samopalem. Zakřičel na nás: Stoj! My si o tom mysleli svoje, ale on opravdu vystřelil. Naštěstí pro nás vypálil tři rány jen do vzduchu. Zakymácelo to s námi, inzerce

ale jeli jsme dál.“ Další nepříjemná situace Hornycha potkala na cestě do Kary v Poříčí. „U náměstí se proti nám vyřítila kolona okupantů. Tak jsme se otočili s tím, že jim ujedeme. Jenže než se ta naše motorka ve dvou lidech pořádně rozjela, tak jsme chvíli jeli vedle nich! S československým praporem v ruce a novinami pod paží. To jsem měl opravdu zadek stažený,“ přiznává. S ruským vojákem a namířeným samopalem na vlastní osobu se Hornych setkal do třetice v křižovatce ulic Komenského a Žižkova. „Tam mě opět zastavil: Stoj! Samopalem na mě mířil, já měl na motocyklu na drátku přidělanou černou vlajku. Hrozil mi, abych ji sundal, tak jsem ji radši strhnul. Pamatuju se, že jsem se v tu chvíli docela klepal strachy.“ Ani to ale nebylo vše. Coby závozník v autě si nechtěně vyzkoušel pocit být tváří v tvář tanku. „Na Bojišti stál tank a hlaveň měl přímo namířenou do vjezdu ulice, takže vlastně přímo proti nám, když jsme tam vjeli s vétřieskou. To byl velice nepříjemný pocit,“ dodává. Foto: archiv Aleny Kmeťové a Václava Petiry