Trutnovinky - magazín říjen 2021

kulturně-společenský magazín | Říjen 2021 | zdarma

Paralympijské hvězdy Aleš Kisý a Šárka Musilová

S NÁMI BUDETE LEPŠÍ A MY BUDEME LEPŠÍ S VÁMI PŘIDEJTE SE K NAŠEMU TEamu

SMARTER, FASTER, BETTER DO NAŠEHO TEamu hledáme kolegy na pozice: ◾ NÁSTROJAŘ SPECIALISTA (M/Ž) ◾ ELEKTRONIK (M/Ž) ◾ ENVIROMENTÁLNÍ KOORDINÁTOR (M/Ž) ◾ EHS TECHNIK (M/Ž) ◾ QUALITY CONTROL ANALYST (M/Ž) ◾ INŽENÝR KVALITY (M/Ž) ◾ PROJECT MANAGER ENGINEER (M/Ž) ◾ PROGRAMMER/SW SYSTEM ENGINEER (M/Ž) ◾ QUALITY OFFICER (M/Ž) - TRAINEE Chcete pracovat pro silnou nadnárodní společnost?

Láká Vás 13. plat a motivující finanční ohodnocení?

Plánujete dovolenou a 20 dnů Vám nestačí?

Rádi byste odměnili sebe nebo svoji rodinu zajímavými benefity?

Odpověděli jste pak nás kontaktujte:

ANO

Tel.: 499 909 604 | 499 909 610 www.te.jobs.cz, job.trutnov@te.com

Editorial To tady ještě nebylo!

MICHAL BOGÁŇ / šéfredaktor V historii města Trutnova se jedná o možná největší sportovní úspěch všech dob. Šárka Musilová a Aleš Kisý přivezli medaile z paralympijských her! Oba! Jasně, paralympiáda nemá takový zvuk jako olympiáda a ano, nikdy se tam nesejde taková konkurence, ale ať tak či tak, je to největší sportovní svátek na světě – mezi lidmi s hendikepem. A možná právě kvůli tomu by i tyto úspěchy měly být oslavovány jako olympijské. Letos poprvé tělesně postižení sportovci za paralympijské medaile inkasovali stejné odměny jako ti zdraví. Je škoda, že třeba na Trutnovském jarmarku, kdy bylo plné náměstí a oba naši medailisté už byli zpět doma, nenapadlo nikoho pozvat je na akci, kde by nám z pódia naživo ukázali ty tokijské placky. To se úplně nabízelo! A mohli jsme tu mít takové trutnovské Nagano. Tak třeba za tři roky po Paříži a třeba nebudou bronzové ani stříbrné. Co, Šárko a Aleši?

ALEŠ KISÝ A ŠÁRKA MUSILOVÁ / str. 4 12

JAN KESTŘÁNEK

HANA JŮZLOVÁ

str. 16 18

str. 24 25

TRUTNOVSKÝ PODZIM

IVAN MITRUS

str. 32 33

str. 40 44

Vydavatel: TN Média s. r. o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, 541 01 Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Redakce: Michal Bogáň, tel.: 734 545 423, e-mail: michal@trutnovinky.cz, Pavel Cajthaml, tel.: 734 636 116, e-mail: pavel@trutnovinky.cz, Hynek Šnajdar, tel.: 734 457 697, e-mail: hynek@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, e-mail: monika@tn-media.cz, obchod@xantipa.eu, Grafika: Michal Kriegler, Jazyková korektura: Hedvika Landová, Distribuce: vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 1805-8914, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 5 000, Regionální mutace: Trutnovsko, Titulní strana: Miloš Šálek.

CRUSSIS 2022 JIŽ BRZY U NÁS

Jízdní kola | Prodej a servis

Zdeněk Křížek, Horská 10, Trutnov, 541 01, tel.: 499 812 868, 603 480 169

STŘÍBRNÁ PARALYMPIONIČKA

Plním si sny

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

O jedné medaili se mluvilo, protože už v Riu si trutnovská paralympionička Šárka Musilová s Davidem Drahonínským vystříleli bronz v soutěži smíšených týmů. V Tokiu na brazilský úspěch navázali a ještě si o stupínek polepšili. Ale že si třicetiletá lukostřelkyně pověsí na krk i druhé stříbro po individuálním závodě žen, bylo velké překvapení pro všechny. „Pro mě je to hlavně pohon do další paralympiády. Teď už mám bronz, stříbro, takže bych to v Paříži mohla třeba zkompletovat,“ směje se žena, kterou na invalidní vozík upoutal pád na schodech. Šárko, co dělá dvojnásobná medailistka po návratu z Tokia?

Zrovna dnes jedu do Centra pohybové medicíny docenta Koláře, protože je to trošku paradox, ale celou paralympiádu jsem střílela s ulomenou kostí hrany lopatky.

Cože?

No, nic moc příjemného, docela to bolí. Plus tam jsou ještě utržené svaly a úpony. Konečně je ale po paralympiádě, tak to můžu začít řešit, dřív se to nedalo. Jen jsme to rehabilitovali, abych dokázala natáhnout tětivu.

A tu jsi teda natáhnout dokázala pořádně, když máš dvě stříbra.

Dokázala jsem to právě díky práci fyzioterapeutů od doktora Salaje a v Praze, kteří se spojili a jako jeden tým mě společně dávali dohromady. Díky tomu jsem mohla na paralympiádu odjet, jinak by to asi nešlo.

4

Kdy a jak ses zranila?

V červenci na závodech Světového poháru v Novém Městě. Bohužel jsem se tam v prudším kopci překlopila i s vozíkem a celou svojí vahou i vahou vozíku jsem spadla na rameno. Už tam to bylo hodně bolestivé a prakticky jeden den jsem na závodech celý probrečela.

Stává se to vozíčkářům často, že se takhle vysekají?

Stává se nám, že se nám spíš zaseknou přední kolečka, nebo si toho nevšimneme a letíme dopředu.

My padat umíme. Jenže tady, jak byl ten sklon, tak jsem se nestačila včas zachytit a nepodařilo se to ani asistentovi. Nikdo jsme to nečekali a najednou jsem se převrátila.

V tu chvíli, jak tě to bolelo, neříkala sis, že je paralympiáda v háji?

Bolelo to jako čert, ale já jsem si myslela, že je to jen naražené. Když už to pak bolelo čtrnáct dní, tak jsem věděla, že to není dobrý. Shodou

okolností mám kamaráda v Centru pohybové medicíny, tak mě objednal a po vyšetření se zjistilo, že to není dobré. Lékařům jsem ale říkala, že potřebuji odjet na paralympiádu, a oni, že mi to zakázat nemůžou, ale ať počítám s tím, že to bude bolet.

A bolelo to?

Hodně. Naštěstí naše reprezentace má super fyzioterapeutky a lékaře Libora Musila, takže oni mi tam hodně pomáhali. Tejpovali mě a snažili se to udělat tak, aby moje rameno bylo v co nejlepší kondici, a povedlo se.

A to jsi tajila před veřejností?

Věděli to jen rodina a moji nejbližší kamarádi, jinak nikdo.

A přes to všechno ti Tokio vyšlo nad očekávání?

To doslova a jsem za to ráda, protože se na to člověk dlouho připravoval. Když do toho přijde zranění, musí to nějak překousnout. Je to jen jedna kost, nic se neděje a jede se dál.

Jak na tebe zapůsobilo Tokio po příletu na paralympiádu?

Myslíš, jak jsme čekali asi šest hodin na letišti a museli jsme se přesouvat přes halu tři kilometry tam a zpátky? Protože proces přijmutí sportovce do Tokia byl strašně zdlouhavý. Přišli jsme k jednomu stanovišti, dostali jsme jeden papír. Na druhém ho zkontrolovali, na třetím nám tam dali razítko a takhle jsme šli asi osm stanovišť. Posledním bodem byl test. Když jsme za další dvě a půl hodiny měli výsledky, tak jsme teprve mohli jet.

S paralympiádou v Riu se to asi nedá srovnávat, co?

Bylo to jiné. Na druhou stranu, i když paralympiádu ovlivnil covid, Japonci se nám to snažili vynahradit tou svojí pozitivitou a tím, jak s námi jednali. Pořád byli milí a povídali si s námi. Ale máš pravdu, jinak jsem z Tokia neviděla nic. Jen vlastně to, co jsem zachytila cestou autobusem, která trvala dvacet minut.

Jak vypadala paralympijská vesnička?

To byly obří mrakodrapy. Jako Česká republika

Kia Sportage.

Black Edition.

0% úrok AUTOSAJM CZ, s.r.o.

N쌴chodsk쌴 509, 541 03 Trutnov Tel.: 499 841 558 | Mob.: 776 696 266 | E-mail: autosajm.prodej@autosajm.cz | www.autosajm.cz

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 (WLTP). Kia Sportage: 5,8−9,2 l/100 km 151−209 g/km. Reprezentativní příklad financování Sportage Comfort 1,6 GDI GPF s programem Kia s 0% navýšením; pořizovací cena 519 980 Kč vč. DPH, výše úvěru 259 990 Kč, akontace 50 % (259 990 Kč); pevná úroková sazba 0,00 % p.a., RPSN 15,45 % p.a.; měsíční (1.-24.) splátka úvěru 10 832 Kč, měsíční splátka pojištění HAV 1 135 Kč, POV 400 Kč; poplatek za poskytnutí úvěru 3 640 Kč; délka úvěru 24 měsíců. Celková částka k uhrazení (jistina, úrok, hav. pojištění, pov. ručení, poplatek): 303 448 Kč, pojištění sjednáno u pojišťovny UNIQA. Nabídka je určena pro individuální zákazníky − spotřebitele na nákup jednoho vozu. Pro fyzické osoby podnikající i nepodnikající a právnické osoby akontace možná od 0 %. Podmínky pro firmy a podnikatele žádejte u autorizovaných dealerů Kia. Vyobrazení vozů je pouze ilustrativní a může obsahovat doplňkovou výbavu. Pro bližší informace navštivte www.kia.com. Nabídka platí do 31. 10. 2021.

SPOJTE SVOU BUDOUCNOST S námi Rozhodli jsme se jít své budoucnosti směle naproti. Díky neustálé modernizaci výrobních technologií a motivovaným spolupracovníkům se nám dlouhodobě daří dosahovat špičkové úrovně a vysoké konkurenceschopnosti.

Důvěra zákazníků i zaměstnanců je pro nás klíčovým faktorem a zůstává i nadále prioritou v dalších etapách našeho rozvoje.

novým kolegům nabízíme až

30.000 Kč 37.000 Kč

náborový příspěvek

6.000 Kč

Roční příspěvek do cafeteria sodexo

1.000 Kč

Měsíční příspěvek na penzijní připojištění

Průměrná MZDA VE VÝROBĚ

30 let trvající podpora kultury, školství a sportu v regionu Příspěvek na dětský sportovní tábor Volné vstupenky do 02 arény a uffa

www.kasperkovo.cz/benefity

STŘÍBRNÁ PARALYMPIONIČKA

jsme to vychytali dobře, bydleli jsme jak blízko jídelně, tak poměrně blízko odjezdu.

Vařili vám dobře?

Výborně, jídelna byla suprová. Samozřejmě, že jsem ochutnala japonské knedlíčky, ale nejvíc mi asi chutnaly takové ty typicky evropské pokrmy – kuřecí řízky. (smích) Člověk ale jedl minimálně, nechtěla jsem mít zažívací potíže. Takže to vždycky jistil losos se zeleninou, ten tam byl výborný.

Byli jsme dobře připraveni. I na tu žlutou kartu, kterou jsme dostali ve finále, kdy David omylem neřekl, že mám začít, a já už jsem si dávala šíp do zakládky. Musela jsem ho vyhodit a znovu nasadit.

To jsme trénovali, abychom to stihli do těch 20 vteřin. Celý trénink se povedl.

A bylo z toho o stupínek lepší umístění než v Riu? Už hned po závodě nám říkal jeden reportér, že Paříž bude zlatá. S Davidem jsme se jen tak na sebe podívali. (smích) Jak ses po tomto úspěchu dokázala zkoncentrovat na svůj individuální závod? Řekla jsem si, že se tím nenechám vyvést z míry, budu se soustředit dál a až potom se budu radovat.

Bylo těžký nad tím nepřemýšlet, ale podařilo se to a do eliminací jednotlivců jsem šla s čistou hlavou.

A co střelnice Yumenoshima? Seděla ti?

My jsme měli trošku smůlu, že tréninková střelnice, kde se střílela klasifikace, byla jinak postavená než finálová, kde se střílely eliminace. Na tu jsme přišli jen deset minut předtím, abychom zjistili, co a jak. Na nastavení luku to bylo strašně málo času.

Naštěstí já jsem pro individuální závod měla trošku výhodu, že jsem na střelnici měla nastříleno už něco ze soutěže týmů. Bohužel tam ale chyběli diváci. Ale co bylo nejhorší, to bylo to strašné teplo.

Až mi z toho sklouzávaly brýle. Pražili jsme se tam.

Stříleli jsme totiž v parku na rozžhaveném betonu.

Trenér Láďa, lékař Libor Musil a holky z ČP nám po litrech lili ledovou vodu do bot. My jako W1 tetraplegici nemáme termoregulaci, takže se potíme ve vlastním těle. Bylo to strašně těžké pro všechny a jen jsme čekali, kdo odpadne první. Naštěstí nikdo neodpadl. Eliminace se pak střílely po bouřce, teplota spadla asi na 30 stupňů, byla menší vlhkost a trošku pofukovalo. Pro mě ideální počasí, na to jsem zvyklá z Trutnova.

Se vším ses dokázala vyrovnat a výsledkem toho jsou dvě medaile, ačkoliv ta z týmové soutěže se trochu čekala, viď? Čekala, nečekala. Ale je pravda, že jsme s Davidem trošku měli nůž na krku, že se s medailí počítalo.

Není to zrovna moc příjemné na psychiku a špatně se s tím závodí. Doufali jsme, že se nám to podaří.

Jestliže o medaili z mixů se mluvilo, tvoje stříbro z jednotlivců se nedá nazvat ničím jiným než senzací.

Překvapila jsi sama sebe?

Jo, chtěla jsem být do šestého místa. Mám výhry ze Světových pohárů, mistrovství Evropy…, ale paralympiáda je jen jednou za čtyři roky a já jsem chtěla překonat to šesté místo, které jsem měla z Ria. Největší drama si svedla hned v úvodním kole s mistryní světa Elenou Krutovou…

Nenarazily jsme na sebe poprvé a do závodu v Tokiu jsme měly vyrovnanou bilanci – tři výhry pro ni, tři výhry pro mě. Věděla jsem, že to bude strašně těžký soupeř, ona eliminace střílí výborně. Já jsem si ale odstřílela to svoje, a když to bylo 128:128, tak jsem šla do svého prvního rozstřelu v životě mezi jednotlivci. V týmech už jsem jeden s Davidem absolvovala.

Bušilo ti srdce?

To je slabý slovo. Já jsem o tom pořádně ani nevěděla, protože nekoukám na výsledky, když střílím.

A najednou mi trenér Láďa říká: Připrav si jeden šíp, je rozstřel. Máš 30 vteřin, tak šup! Než jsem se z toho vzpamatovala, natáhla jsem luk a vystřelila.

A byla z toho devítka, která spadla blízko desítky.

Byla to skvělá rána.

Střílela jsi první?

Ano. Vzhledem k tomu, že jsem v klasifikaci skončila sedmá a Elena desátá, jsem si mohla vybrat, jestli chci střílet první, nebo druhá. Ten, kdo střílí první, má výhodu, že je pod menším stresem.

7

STŘÍBRNÁ PARALYMPIONIČKA

A třeba se Ruska na tvůj šíp taky nedívala.

Tam už jsme se dívali úplně všichni, protože to byl nejnapínavější šíp. I můj trenér skoro omdlíval a ona dala osmička.

Byl to pro tebe nejtěžší souboj na paralympiádě?

S Elenou to jsou vždycky těžké souboje, proto jsem ráda, když se s ní potkávám až ve finále. (usmívá se) Pak mě čekala Číňanka, kterou jsem tak neznala. Čína je totiž takový stát, který se objeví až těsně před paralympiádou nebo mistrovstvím světa, a potom o nich člověk zase tři roky neví. Takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Ale řekla jsem si zase, že si budu střílet to svoje, a buď to dopadne, nebo ne.

No vidíš a ono to dopadlo i proti Britce v semifinále a zastavila tě až druhá Číňanka ve finále.

Ve finále jsem měla problém s tím, že ona strašně rychle střílela. Než jsem se svýma rukama zandala šíp, ona už střílela a já jsem pak měla o to méně času na svoji střelbu. Člověka to trošku nahlodá, že neví, jestli vůbec stihne nandat šíp do zakládky, aby mohl vystřelit.

Kolik je časový limit?

Na šíp je třicet vteřin, ale když vystřelí, už mně začne ubíhat čas. Dostávala mě tím trošku pod tlak, ale i tak jsem nastřílela svoje maximum – 131. Ona udělala 142, což byl paralympijský rekord. Ten její výkon byl něco výjimečného. I Jessica Stretton, která od nás z W1 přešla do zdravějších, protože mezi námi u nás neměla co dělat, střílela 135. Můj rekord je 134 a základ 643. Číňanka dala v kvalifikaci 640.

Cos sis řekla, když ses pak večer na pokoji podívala na dvě stříbrné medaile?

Pro mě je to hlavně pohon do další paralympiá-

dy… Mám bronz, stříbro, takže bych to mohla třeba zkompletovat. (smích) A kdy sis poprvé uvědomila, že si díky odměnám výrazně polepšíš i finančně? V tvém případě za dvě stříbrné medaile získáš asi 2,5 milionu korun.

No, já jsem si to ani tak moc neuvědomovala, než mi trenér poslal tabulku a řekl, ať si spočítám, kolik dostanu. A já, počkej, počkej… Tak jsem se podívala a on se pak smál, ať na něj nezapomenu.

A je to tak, že mám okolo sebe pár lidí, kterým také připadne nějaká částka.

Jak s penězi naložíš?

Víš, za ty čtyři roky mě lukostřelba vyšla cca na tři miliony. Platím za svého asistenta a částečně i za trenéra. Vím, že ty peníze půjdou zase zpátky do lukostřelby. Teď to pro mě však bude menší stres, že nedejbože, když mi nedopadne nějaký sponzor anebo se objeví problémy, nebudu muset sahat do rodinného rozpočtu, ale vezmu peníze odsud.

Uděláš si ale i nějakou radost?

Koupím si lego, jsem totiž sběratelka lega. Koupím si jedno, na které už si dlouho brousím zuby. Bude to Koloseum. A to bude asi všechno, co si koupím.

Od tvého úrazu uplynulo letos v létě 11 let. Jak vnímáš svůj život na vozíku?

Samozřejmě tím, že se mi stal úraz, to člověku něco vzalo, ale zároveň mně to i strašně moc dalo. Vykompenzovalo se to, ne-li to šlo do pozitiva. Na vozíku jsem si splnila sny, které jsem netušila, že bych si mohla splnit. Dřív to byla jen brigáda, škola, brigáda, škola. Člověk měl na všechno málo času.

Teď toho času taky nemám moc, naopak bych potřebovala, aby měl den 28 hodin, ale já si to užívám.

Dělám to, co mě baví, a naplňujeme to.

IVAN ADAMEC

dáme Česko dohromady SPOLU21.CZ

ZADAVATEL/ZPRACOVATEL: KOALICE ODS, KDU-ČSL, TOP 09

BRONZOVÝ PARALYMPIONIK

Tohle mě neskutečně nakoplo MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Atény 2004 šestý, Peking 2008 čtvrtý, Londýn 2012 čtvrtý, Rio 2016 pátý a vyšlo to až na pátý pokus.

Start na paralympijských hrách přinesl koulaři Aleši Kisému vysněnou medaili. Na Tokio 2021 zůstanou hendikepovanému sportovci, který si poškodil páteř a následně ochrnul na dolní i horní končetiny v roce 1999 při skoku na koupališti, bronzové vzpomínky. „Beru to jako svůj největší úspěch, ale chtěl bych to posunout ještě dál,“ usmívá se 41letý trutnovský rodák, který by rád startoval na paralympiádě i za tři roky v Paříži a v roce 2028 v Los Angeles.

Aleši, zúčastnit se pětkrát největšího sportovního svátku, to už něco znamená, viď?

Je pravda, že to se člověku jen tak nepoštěstí, a kdybych se třeba zrakvil o rok dřív, tak jsem mohl být ještě v Sydney 2000. (smích) Ne, vážně.

Je to dvacet let, to je pořádný kus života. V naší repre ale furt nejsem nejstarší. Je tam ještě jedna sportovkyně Eva Datinská, která dělá taky atletiku – kouli a disk, a ta právě startovala na své šesté paralympiádě, když se jako náctiletá holčina objevila už v Sydney.

Tokijská paralympiáda ale byla zvláštní a jiná, než na co jste byli zvyklí.

Jasně, kvůli covidu. Všude platila samá omezení, na tribunách nebyli diváci… Prostě špatný! Nikam jsme nemohli, podívat se na jiné závody, všechno 10

bylo zavřené. Každý den nás testovali, po příletu nám trvalo pět hodin, než jsme se přes sérii stanovišť dostali z letiště do naší paralympijské vesnice.

Na roušky si člověk zvyknul, ale to, že jsi nikam nemohl, bylo ubíjející. Pokoj, jídelna, tréninkový stadion, závodní stadion a letiště. To bylo všechno, co jsem z Tokia viděl, a to jsem se hodně těšil, protože Japonsko je krásná země.

Ale máš medaili!

Tím, že to pro mě byla už pátá paralympiáda, vím, jak to vypadá, když je všechno OK. Zažil jsem ten svátek sportu v plné kráse, takže nemusím plakat jako ostatní sportovci, kteří tam byli poprvé, že nezažili ten krásný pocit ze zahajovacího ceremoniálu, plných tribun a tak dále. Ano, takže u mě bude převažovat radost z medaile.

V koutku duše jsi ale věřil, že to dopadne, ne?

To byl hodně velký koutek. (smích) Když jsme se bavili před odjezdem, říkal jsi, že konkurence bude velká. Ale stejně se ti to podařilo.

Takhle. V mojí kategorii (F53 – pozn. redakce) máme dva sportovce, kteří tam nemají co dělat, a oni skončili na prvním a druhém místě. (Zlato získal Ázerbájdžánec Astanov a stříbro Íránec Mokhtari Henami – pozn. redakce) Jsou zdravější než náš hendikep, ale bohužel jsou klasifikováni tak, že mohou být v této skupině. Bylo jasné, že vyhrají. My se jim v tuto chvíli vůbec nemůžeme rovnat, i když oba jsou to už starší pánové.

Stříbrný Íránec Mokhtari Henami tě přehodil o dvacet tři centimetrů, to ale není zase takový rozdíl, ne?

Ber to tak, že jeho sportovní příprava není tak náročná jako nás ostatních. Je to jednoduché. Když jsi zdravější, nemusíš tolik makat. Kdyby začal makat, tak hází okolo devíti metrů. Jenže on nemusí.

Všechny nás to štve a je to vidět i při závodech, že tihle dva kluci jsou od nás odstrčení. Všichni ostatní se bavíme jako parta, ale je mezi sebe nechceme, protože si myslíme, že tam nemají co dělat.

Vysvětli čtenářům, jaký je problém s jejich hendikepem.

Na rozdíl od nás mají zdravé prsty. Naše třída F53 je poslední skupina kvadruplegiků. To znamená, že jde o sportovce, kteří mají postižené jak horní, tak dolní končetiny. O třídu výš F54 jsou už paraplegici, kteří mají zdravé ruce a prsty. Například

ten Ázerbájdžánec startoval pořád v F54, ale udělal si novou lékařskou zprávu, nevím, jestli se mu stal nějaký úraz nebo třeba podstoupil nějakou operaci, ale šel znovu na klasifikaci a šoupli ho k nám.

Když to má potvrzené lékařsky, to se bude těžko dokazovat, že by měl startovat v jiné kategorii.

Ano, bude. Jde ale o to, že tito sportovci jsou při závodech sledovaní těmi klasifikátory a může se stát, a už se mi to i párkrát stalo, že klasifikátoři vidí, jak se pohybují a hází, a mohou je znovu zpětně překlasifikovat. Tento Ázerbájdžánec navíc ještě není permanentně zařazen do naší skupiny, je ve dvouleté sledovací lhůtě, která začne ubíhat od klasifikace. Takže ještě máme šanci s tím něco udělat.

Ozvete se?

Ano, do konce roku chceme sestavit nějaký hromadný dopis, kam se podepíšou i ostatní moji soupeři Američan, Řek, Polák a další a pošleme ho na mezinárodní paralympijskou organizaci IPC, aby tohle nějakým způsobem vyřešila.

Na místě jste nezkoušeli podat protest? Řešili jsme to celou dobu, hlavně Ázerbájdžánce, a to kvůli technice. Jak on, tak Íránec totiž nevrhají, ale hází. To znamená, že jim jde loket před zápěstí.

Kdybychom uspěli, pro mě by to znamenalo posun o jednu příčku, což v tuto chvíli je zajímavé i po finanční stránce. Chtěl do toho jít i Polák na čtvrtém místě. Jenže hned po závodě jsme první tři šli na vyhlášení a musel by to řešit někdo z vedení naší výpravy a nakonec z toho sešlo.

BRONZOVÝ PARALYMPIONIK

Zmiňuješ finanční stránku. V Tokiu to bylo poprvé v historii, co čeští paralympijští sportovci brali za medaile stejné odměny jako naši olympionici. Za bronz jsi tak inkasoval 1 milion 200 tisíc korun…

To je částka před zdaněním, které je patnáct procent, takže to bude asi milion 20 tisíc korun, ale ještě na účtu nic nemám. (smích) Myslím, že se to bude řešit nějak v nejbližších dnech. Původně jsme měli mít sraz na Národní sportovní agentuře, ale místo toho nás pozvali na Pražský hrad. Na rovinu říkám, že já bych tam nejel, protože toho pána, co tam je, neuznávám, pro mě to není náš prezident.

Ovšem hádám, že to bude spojené právě s podpisem smluv o penězích, tak tam budu muset jet.

Milion korun je pořádná suma peněz. Jak s ní naložíš?

Jo, je to hezký a až to dorazí na účet, tak se mi možná teprve potom rozsvítí oči. Na rovinu ale říkám, že můj život je hodně na dluh. Za dvacet let mé sportovní kariéry jsem poznal, že financí ve sportu hendikepovaných je tragicky málo. Doufám, že tento nový trend odměn bude pokračovat, a to nejen na paralympiádách, ale i na evropských a světových šampionátech. Snad se sport hendikepovaných brzy zprofesionalizuje, protože aby to člověk mohl dělat na této úrovni, na to bohužel momentálně nemáme jak prostředky, tak v České republice nejsou vytvořené ani další podmínky.

A uděláš si teda radost, že si něco koupíš?

Samozřejmě jsem o tom přemýšlel. Že bych si ale potřeboval vyloženě něco koupit, tak to vidím spíš v řádu tisíců korun, možná pojedu na dovolenou.

Dá se říct, že všechny peníze padnou na moje dluhy a životní náklady. Člověk má úvěry, hypotéky a jiné platby. Počítal jsem to, a abych pokryl opravdu ty svoje starosti, tak bych musel vyhrát zlatou a stříbrnou dohromady.

Pro zajímavost, kolik je za zlato a stříbro?

Dva miliony čtyři sta je za zlato a milion osm set za stříbro. Tohle platí pro jednotlivce, v týmech to mají trošku osekanější.

Rozhovor děláme zhruba tři týdny po tvém návratu z Tokia, ozval se ti třeba nějaký nový sponzor?

Jestli myslíš, že by přišel někdo a sepsal se mnou třeba roční smlouvu na 200 tisíc, abych nemusel chodit do práce a mohl se věnovat jen sportu, tak to ne. Já i Šárka (Musilová) máme pár sponzorů, ale vesměs jsou to sponzoři, kteří nám dávají materiální věci. Jedním z těch mých je například spo12

lečnost Barny´s, která mi dodává hodně vitamínů a léků na klouby a další věci. A taky zmíním firmu Kasper Kovo, která mi udělala novou vrhací židli za čtyřicet tisíc korun a dostal jsem ji zdarma. Velké díky i panu Čermákovi z firmy Compek Medical Services. Já i Šárka jsme od nich získali finance na čtyřletý cyklus od Ria. Teď Tokiem to mělo končit, ale prodloužili s námi smlouvu až do Paříže. Ti se ozvali a co vím, tak snad byli i pří Šárčině příletu na letišti.

Paralympijské hry v Paříži. Takže si prodloužíš sportovní kariéru o další tři roky?

Pokud mi bude zdraví sloužit, tak si ji rád prodloužím. Tohle mě neskutečně nakoplo. A navíc Paříž je od nás kousek, takže by se tam mohli podívat i lidé z České republiky. Mohou sednout na dvě hodiny do letadla a je to na pohodu než letět jedenáct hodin do Tokia.

A co pak za další čtyři roky Los Angeles?

To je pro mě další motivace. V Americe jsem ještě nebyl a rád bych se tam podíval. Rok 2028 je sice za hodně dlouho, ale je to takové mé skryté přání vzadu v hlavě. Každopádně předtím je Paříž a já budu dělat všechno pro to, aby mi sloužilo zdraví a mohl jsem tam startovat. I z toho důvodu jsem se nyní po návratu z Tokia rozhodl už letošní atletickou sezónu zabalit. Měl jsem před sebou ještě čtyři republikové závody, ale přeci jenom ta ramena na kouli víc trpí, a tak se budu věnovat jen ragby, kde nám začala sezóna. Možná si zaskočím ke konci roku na jeden dva halové závody, jestli něco bude.

Vraťme se na závěr rozhovoru ještě k tokijskému závodu. Klepal ses o medaili?

Klepal jsem se až do úplného konce, protože jako poslední šel na řadu Američan a věděl jsem, že on má na to sesadit mě ze stupňů vítězů. Ale nevím proč, neletělo mu to. Když jsem ve třetím pokusu viděl, jak do toho dal maximum, on si totiž i zařve, a měl tam sedm a půl, skoro o metr méně, než umí, tak jsem si říkal, co se děje. Na jednu stranu mnou projela obrovská radost, ale na druhou stranu jsem byl smutný, čekal jsem větší souboj. Možná měl zdravotní problémy.

Byl jsi spokojený s výkonem 8,25 metru?

Psalo se, že je to můj rekord, ale není to pravda.

Osobák mám 8,32. Ale je pravda, že se mi teď dlouhou dobu nepodařilo přehodit osmimetrovou hranici a v Tokiu jsem ji přehodil pětkrát.

VEZTE SE NA VLNĚ AUTOMOTIVE

www.vitesco.jobs.cz 499 908 105 personalni.trutnov@vitesco.com

STÁTNÍ LÉČEBNÉ LÁZNĚ JANSKÉ LÁZNĚ

Dětská léčebna Vesna oslavila 40 let Setkání pamětníků, komentované prohlídky a ukázky procedur, ale také zábava a koncerty. Největší a nejznámější dětská léčebna v České republice – léčebna Vesna – slavila 40 let existence. V pátek 17. září se do Janských Lázní sjely stovky lidí, kteří jsou s Vesnou už dlouhé roky neodmyslitelně spjatí.

Proslulá krkonošská léčebna se specializuje na dětské klienty s onemocněním pohybového aparátu, dýchacího ústrojí a klienty s nervovým onemocněním. Světovou proslulost získala léčbou následků dětské mozkové obrny. Proto byly oslavy jubilea zaměřené zejména na děti.

Při komentovaných prohlídkách bylo možné nahlédnout do vybraných cvičeben a rehabilitačních místností, sledovat ukázky procedur nebo navštívit typický dětský pokoj. A bylo co obdivovat.

Lázně se totiž v posledních letech pustily do částečné modernizace léčebny. Za 103 milionů korun dostala zcela novou tvář dvě patra ze šesti. „Snažili jsme se, abychom vyhověli současným požadavkům. Co bylo vybudováno před čtyřiceti lety, už přestalo vyhovovat,“ upozornil primář Vesny Jan Podojil. Vystavené panely s dobovými snímky a dokumenty připomínaly okolnosti, za jakých dětská léčebna na přelomu 70. a 80. let minulého století vznikla.

Venku před Vesnou se odehrával bohatý doprovodný program. Došlo k oficiálnímu křtu pamětní 14 komerční sdělení

desky a lázeňské budovy. Z pódia hráli a zpívali youtuberka Dominika Elischerová alias Mína a pouliční umělec Thom Artway. Děti zpívaly, tančily a soutěžily u zábavního stánku. Nový maskot Vesny skřítek Janíček rozdával čokolády a vodu z pramene. Od Vesny k lanovce a zpět jezdil lázeňský vláček. Hasiči a strážníci předváděli služební výstroj a techniku. „Oslava byla připravená hlavně pro lidi z Vesny, její zaměstnance a veřejnost. Jsem rád, že si to všichni užili,“ uvedl Martin Voženílek, ředitel Státních léčebných lázní Janské Lázně, pod které Vesna patří.

Vrcholem dne bylo uložení vzkazu pro budoucí generace do speciální časové schránky. Tvořily ho například kresby dětských pacientů, seznamy zaměstnanců Vesny, lázeňské dokumenty, ale i připomínky současné covidové doby. Schránku lázně umístily pod pamětní desku před hlavním vchodem do léčebny.

kulturně-společenský magazín | Říjen 2021 | zdarma

KATEŘINA SINIAKOVÁ

Zlatá olympionička v Salonkách MICHAL BOGÁŇ, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

Většina medailistů z letních olympijských her v Tokiu měla čas pochlubit se cenným kovem hned po návratu. Hradecká rodačka a profesionální tenistka Kateřina Siniaková má ale tak nabitý program, že oslavy zlatého triumfu ve čtyřhře s Barborou Krejčíkovou zatím musela odložit. „Hraju téměř pořád, takže na největší oslavy bude čas až na konci roku,“ svěřila se pětadvacetiletá blondýnka v rozhovoru pro Salonky, které jsou hradeckou částí naší redakce.

Historicky první zlatou tenisovou medaili z olympiády pro Česko tak přijela v polovině září alespoň na skok ukázat i do města s dominantní Bílou věží. Salonky této příležitosti využily a s jednou z nejlepších deblistek světa se domluvily, že se stane tváří titulní strany říjnového vydání magazínu, který v Hradci Králové vychází zdarma a v nákladu 7000 výtisků.

Dost jsme se modlili, aby vyšlo počasí, protože jsme na focení měli jen předem stanovenou jednu hodinu. Na výsledek práce Ondřej Littery se můžete podívat i tady. Vyšlo to parádně.

Olympijská vítězka

Kateřina Siniaková

Stejně jako rozhovor, který vznikl posléze v našem studiu na Velkém náměstí. Jako parťák k povídání za podcastový stůl usedl k dvojnásobné vítězce French Open (2018 a 2021) a Wimbledonu (2018) ve čtyřhře redaktor Pavel Cajthaml, který během interview sympatické tenistce položil 34 otázek. Například: Při zápase míváte vlasy stažené. Jaký účes vám vyhovuje mimo kurty?

Ráda nosím rozpuštěné vlasy, ale málokdy se to stane, protože jak skoro pořád hraju tenis nebo sportuju, mám je stažené v culíku. Tím, že mám kudrnaté vlasy a něco s nimi ledabyle udělám, lidi říkají, že je to super. V tom mám asi výhodu.

Pokud si chcete poslechnout celý rozhovor, zabrouzdejte na internetové stránky www.salonkyhk.cz a tam ho najdete v sekci Podcasty.

Anebo zvolte ještě jednodušší způsob a naskenujte si video rovnou přes QR kód. Na webu Salonek samozřejmě najdete v online podobě i celý magazín.

15

JAN KESTŘÁNEK

Porodnice v Trutnově měla vždy dobré jméno

PAVEL CAJTHAML, FOTO: KATEŘINA SVOBODOVÁ

Po více než roční nucené pauze znovu začíná fungovat trutnovská porodnice. Konečně má dost lékařů a především tolik potřebného lídra. „Může tady vzniknout velmi dobré okresní pracoviště,“ naznačil nový primář Jan Kestřánek (47), když 1. září na ostře sledovaný post nastoupil.

Co vás přesvědčilo vzít post primáře trutnovské porodnice?

Je to výzva, šance mít svoje oddělení, řídit si ho podle svých představ. Navíc mi přišlo jako velká škoda, že je porodnice v druhém největším městě v kraji zavřená.

Věděl jste o ní něco víc už předtím, než jste dostal nabídku na primářský post?

Téměř dvacet let jsem pracoval v Hradci Králové a během té doby jsem poznal například dlouholetého trutnovského primáře Aleše Dlouhého. On a jeho tým měli výbornou pověst a skvělou pověst díky nim měly i zdejší porodnice a gynekologie.

Místních lékařů znám celou řadu.

Znal jste i město?

Jsem z nedalekého Náchoda, takže ano. Především 16

díky cestám a výletům do Krkonoš. Rád lyžuju.

Samozřejmě znám příběh trutnovské bitvy z roku 1866, zajímám se trochu o historii.

Kdy vám ředitel nemocnice nabídl primářský post?

Oslovil mě koncem března, domluvili jsme se koncem dubna. Dlouho jsem nabídku zvažoval, zejména kvůli rodině. Přece jen je to padesát kilometrů od Hradce Králové, kde bydlíme.

Radil jste se o nabídce vést zdejší porodnici s místními lékaři?

Byl jsem třeba v pravidelném kontaktu s Karlem Červíčkem. To mi ve finále rozhodnutí přijmout primariát usnadnilo, protože slíbil, že když to vezmu, bude mi dělat zástupce. Za to jsem moc rád.

Už jste někdy byl primářem, nebo to bude v Trutnově vaše premiéra?

Pocházím z lékařské rodiny. Matka je lékařka, děda i otec špičkoví gynekologové, oba byli řadu let primáři gynekologie. Já sám primářem zatím nebyl.

V hradecké fakultní nemocnici jsem ale vedl různá oddělení, například rizikového těhotenství, šestinedělí, operační gynekologie a operačních sálů.

Tyto funkce nejsou plně srovnatelné s primariátem, logicky jsem svůj budoucí post konzultoval i s otcem. Tušil jsem, do čeho jdu, i když je s primariátem spojeno trochu víc administrativy, než jsem čekal. Ale to je problém celého zdravotnictví.

Bylo víc papírování kvůli tomu, že porodnice byla dlouho zavřená?

Nemyslím si, že by tady byla hromada papírů navíc proti jiným oddělením. Velkou část toho „odpružil“ doktor Pavel Růžička, který porodnici dočasně vedl jako zástupce. Ale nyní už se na mě sype spousta nových povinností, jako jsou například výběrová řízení na nové přístroje. To jsem dosud řešit nemusel.

Nepohoršil jste si přesunem z Hradce do Trutnova?

Trutnov měl vždycky dobré jméno, zvlášť gynekologie a porodnice. Co se týká vybavení a personálního obsazení, tak je to jiné. Není to fakultní nemocnice, ale na druhou stranu už jsem kdysi v okresní nemocnici pracoval, takže jsem věděl, do čeho jdu. Práci v okresním špitále znám. Pokud

půjde vše dobře, a zatím máme indicie, že tomu tak i bude, tak tady v Trutnově může vzniknout velmi dobré okresní pracoviště.

Porodnice dlouho neměla primáře, ale ani dost lékařů. Je teď situace lepší?

Lékařů není nikdy dost. Situace se trochu vylepšila tím, že k nám do Trutnova přišel mladý atestovaný doktor Opluštil z Jilemnice, nastoupil společně se mnou. Doktor Červíček si tu o něco rozšířil úvazek, stejně tak doktor Krotký, zůstává i nadále doktor Růžička a chodí nám sem sloužit čtyři lékaři, externisté z fakultní nemocnice. V listopadu k nám nastoupí trutnovská doktorka Barbora Boudová.

Dosud působí v Praze u Apolináře, máme na ni velmi dobré reference a na spolupráci s ní se velmi těšíme. Máme tu velmi šikovnou lékařku z Ukrajiny a mladého lékaře Kuderu. Potřebujeme však ještě další lékaře, budu rád, přidají-li se k nám absolventi bez atestace.

Zůstal pohromadě tým porodních asistentek a zdravotních sester?

JAN KESTŘÁNEK

Naštěstí se porodní asistentky a sestry během roku, kdy byla porodnice zavřená, až na výjimky nerozprchly. Takže provoz porodního sálu a gynekologie bude zajištěn. Počítáme však s rozšířením a tím pádem, krom lékařů, rádi přijmeme i další porodní asistentky a zdravotní sestry.

kology. My s nimi budeme i nadále spolupracovat, zajistíme potřebný servis (nejčastěji laparoskopie), ale spíš se dá předpokládat, že se o tyto pacientky postarají právě ambulantní gynekologové a centra asistované reprodukce.

Jaké porody budete v Trutnově provádět?

Zásadní odklon od klasického porodnictví nečekejte. Jsem sice nakloněný různým variantám alternativních porodů, s výjimkou porodů do vody, ale za podmínky, že to bude bezpečné pro matku i plod. Budeme se snažit maximálně vyjít rodičkám vstříc v jejich přáních, například polohy při porodu. Budu však rád, když rodičky budou akceptovat, že poslední slovo má ošetřující lékař. Cílem nás všech je zdravá matka a zdravé dítě. Sledujeme a budeme samozřejmě sledovat světové trendy a snažit se je držet. Nový sekční sál nám umožní dělat císařské řezy přímo v prostorách porodnice.

Co se porodnické péče týká, je zásadní zdůraznit úzkou spolupráci s pediatry pod vedením primářky Kaplanové, novorozeneckým oddělením. Příkladem spolupráce s pediatry a moderních trendů budiž bonding a rooming-in, ale i snižování počtu císařských řezů.

Přestěhujete se kvůli nové práci do Trutnova?

Zatím ne. Bydlím na statku u Hradce Králové.

Mám čtyři děti, takže by to asi bylo dost komplikované. Pro dokreslení situace, v životě jsem se osmnáctkrát stěhoval, což s sebou neslo i změnu školky, základní školy a gymnázia. Ne vždy to bylo příjemné. Nechci, aby to samé zažívaly moje děti. Zatím budu dojíždět. Až bude dálnice, tak to bude rychlovka.

Dosud jsme mluvili převážně o porodnici. Jaké plány máte s gynekologickou částí vašeho oddělení?

U operativy budu rád, když se trochu přesuneme k vaginální operativě a endoskopickým/laparoskopickým operacím, abychom výrazně ubrali v počtu laparotomií, tedy řezů přes břicho. Jsem urogynekolog, takže bych tu rád rozšířil spektrum výkonů týkajících se léčby inkontinence moči a sestupu orgánů pánevního dna. Provádět chceme celé spektrum gynekologických operací, jen radikální onkologickou operativu dělat nebudeme.

A co léčba ženské sterility?

V dnešní době je to spíš práce pro ambulantní gyne18

V úvodu rozhovoru jste prozradil, že váš otec i děda byli rovněž gynekologové a primáři. Měl jste tedy už v mládí jasno, že je budete následovat?

Ne. Dlouho jsem váhal, jestli mám jít právě na medicínu. Mám rád historii, nejprve jsem chtěl být archeologem, pak jsem krátce uvažoval o veterině, ale nakonec si vybral lékařství. Ani tam jsem ale dlouho neměl jasno. Váhal jsem, jestli nosní–ušní– krční, nebo urologie. Nakonec vyhrála gynekologie. Už od třetího ročníku lékařské fakulty jsem jako medik chodil fiškusovat k Apolináři.

JAN KESTŘÁNEK · lékař, gynekolog · pochází z Náchoda · bydlí u Třebechovic pod Orebem · po vysokoškolských studiích na 1. LF UK působil jako mladší sekundář v Pelhřimově a Havlíčkově Brodě · v hradecké fakultní nemocnici působil téměř 18 let · od 1. září primář trutnovské gynekologie a porodnice · odbornou subspecializací je urogynekologie, vaginální mikrobiom a vulvovaginální dyskomfort · lektor gynekologické endoskopické operativy Aesculap akademie, lektor kurzů laparoskopické rekonstrukce dna pánevního (PRP)

NOVÁ ŠKODA

FABIA

SEBEVĚDOMĚ SVÁ

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 vozu ŠKODA FABIA: 5,0–6,0 l/100 km, 113,2–136,4 g/km

ilustrativní foto

JOSEF KŘECH

Rekordmanem proti své vůli Dva v jednom. Tak se dají bez nadsázky označit rekordy, které si v září připsal důchodce Josef Křech z Odolova. Ve stejný den totiž oslavil 95. narozeniny a zároveň překonal neuvěřitelnou hranici 1300 absolvovaných dialýz. Přestože dvojnásob výjimečnou situaci slavil v trutnovské nemocnici, měl skvělou náladu.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: KATEŘINA SVOBODOVÁ

Optimismus a vitalitu potvrzuje facebookové video z narozeninové gratulace od zdravotnického personálu. Odehrála se během Křechovy dialýzy přímo na lůžku hemodialyzačního oddělení. „Proč bych se měl cítit špatně? Vždyť se mi daří dobře, je tady příjemné prostředí a skvělý personál,“ prohlásil dobrou náladou oplývající senior.

Humor ho neopouští ani přesto, že potíže se selháváním ledvin má dlouhodobě. Bez dialýzy, tedy očisty krve prováděné specializovaným přístrojem, by se mu v krvi hromadily odpadní látky, voda a nadbytečné soli a následně by zemřel.

Dojíždět na trutnovskou hemodialýzu musí třikrát týdně. „Vždy v šest ráno pro mě přijede 20

sanita, na půl sedmou mě doveze sem. Tady mě sestřičky napojí a pak tady asi čtyři hodiny ležím.

Končím většinou kolem půl dvanácté,“ potvrdil.

Dlouhé hodiny na lůžku (při dialýze pacient leží) netráví sledováním mobilu nebo čtením časopisů.

Někdy koukne na televizi, častěji se ale dává do řeči s dalšími pacienty a hlavně se zdravotnickým personálem. O čem si ale se sestřičkami povídá? „Já jsem spíš nemluva. Ale asi nejčastěji se bavíme o rodinných potížích nebo i o obyčejných věcech, jako je jídlo,“ řekl Křech.

Sestřičky ale jeho verzi upřesnily. „Není nemluvný! Je neustále optimistický. Ještě jsem ho neviděla naštvaného nebo zklamaného. O Velikonocích nás tady vyšlehal pomlázkou, někdy nám dokonce zazpívá. Je to miláček naší dialýzy!“ zdůraznila vrchní sestra trutnovské dialýzy Miluše Nulíčková.

Na čištění krve přístrojem Josef Křech spoléhá deset let. Začínal s ním v Praze. „Časem se můj stav zlepšil, skoro rok jsem na dialýzu nemusel.

Znovu jsem na ni musel po náhlé srdeční příhodě,“ přiznal. Do trutnovské nemocnice dojíždí na

dialýzu sedm let. „Mám tady vlastně druhou rodinu. Sestřičky sice mají hodně práce, ale když je chvilka času, povíme si vzájemně, co je nového,“ řekl Křech. „Pacienti se nám tu svěřují hodně, podobně jako pan Křech. Když k vám takoví lidé jezdí na dialýzu dlouhé roky, jste téměř jako druhá rodina.

Pacient pak zná vaše děti někdy dokonce líp než ostatní lidé ve vaší rodině,“ doplnila Nulíčková.

Především ale Křech pochválil profesionální přístup lékařů a sester k pacientům. „Jsou tady pečliví, milí a hodní. Můžu to jen chválit. Zdravotnictví se navíc od doby mého mládí změnilo. Když dnes člověk přijde do nemocnice, tak zůstane doslova zírat, jak je dobře vybavená,“ vysekl poklonu trutnovskému špitálu.

Křech dospíval za druhé světové války, zažil totální nasazení. Pracoval nejprve jako telegrafista, pak se stal vojákem z povolání. Navštívil při tom i takové země, jako jsou Sýrie a Afghánistán. Za nesouhlas se vstupem socialistických armád do Československa v srpnu 1968 byl suspendován.

Přestože už zemřeli jeho manželka i jeden ze dvou synů, zachovává si životní optimismus. Podle toho také vypadaly zářijové narozeninové oslavy.

Veselé a velké. Měly dokonce tři části. Kromě té nemocniční ještě jednu na hřišti v jeho vesnici, přišlo asi padesát gratulantů. A pak ještě výhradně rodinné setkání.

VÍTE, ŽE… … Josef Křech si musel 10 let píchat inzulín?

Nyní už ale nemusí, jeho stav se zlepšil. „S dialýzou omládl,“ tvrdí s nadsázkou sestřičky. … Josef Křech není jediným rekordmanem? Jeden pacient chodil na dialýzy 22 let, měl jich za sebou přes 3 tisíce. Bohužel už zemřel.

CO JE HEMODIALÝZA · Čištění krve speciálním přístrojem, nebo chcete-li částečná náhrada funkce ledvin, pokud nefungují, jak by měly. · Proces se opakuje obvykle třikrát týdně a trvá čtyři až pět hodin.

GRATULACE OD PRIMÁŘE „Panu Křechovi jsme popřáli hlavně zdraví, aby mu vydrželo aspoň takové, jako má nyní.

Hlavně jsme se ale museli poklonit tomu, jakou má životní vitalitu. Nevíme, kde ji bere, ale je to neskutečné.“ MUDr. Miroslav Nývlt, primář hemodialýzy

Jiří Zeman, výkonný ředitel Satan Internet, a Veronika Fišerová, jednatelka společnosti HD internet

Chceme jednu vyspělou síť a spokojené zákazníky Telekomunikační společnost HD internet koupila část podniku Satan, která se zabývá poskytováním pevného internetu a dalšími telekomunikačními službami na Trutnovsku. Satan (internet) se tímto krokem připojuje do portfolia HD internetu (Humlnet + Dupeto) a stává se součástí jedné regionální sítě. Společnost HD internet tímto přidružením upevňuje a posiluje svou pozici v regionu. Po tomto sloučení obsluhuje více než 9 500 uživatelů internetu ve více než 30 městech a obcích v okolí Trutnova. O klienty se stará 17 zaměstnanců. Na otázky související s akvizicí odpovídá Veronika Fišerová, jednatelka společnosti HD internet.

Kdy vás myšlenka na spojení napadla poprvé?

Námluvy se Satanem probíhaly již v minulosti.

O možné spolupráci jednal s panem Kolářem jak Petr Fišera za dob Humlnetu, tak Jan Zeman za Dupeto, a to ještě předtím, než došlo ke sloučení Humlnetu a Dupeta. Ani jednomu z nich se nepodařilo dohodu o koupi uzavřít. Tenkrát, myslím, ještě nebyl ten správný čas.

Co se od té doby změnilo?

Trh telekomunikací se změnil. V dobách, kdy jsme začínali, byl po internetu hlad. Obsazovat domy 22 komerční sdělení

bylo snadné. Zákazníci byli vděční za přivedení pevného internetu do svého domu a dohody se uzavíraly snadno. Technologie až tak dostupná nebyla, ale s tím jsme si uměli poradit. Obě firmy organicky rostly. Dnes je doba zcela jiná. Většina lokalit je již internetem více či méně pokrytá. Nabídka služeb na trhu je obrovská a zrovna tak je to s technologií a konkurencí. Možnosti organického růstu se výrazně zpomalily a dobývání nových lokalit je téměř vždy spojeno s budováním duplicitních sítí. U bezdrátových sítí v důsledku duplicit roste jejich zarušení, což může mít negativní do-

HD INTERNET

pad na kvalitu služby pro zákazníka. Duplicitní budování optických sítí zatěžuje krajinu a komplikuje budoucí rozvoj měst a obcí. Získat souhlas se stavební činností je mnohdy velmi těžké a zdlouhavé. Zákazníci navíc jen neradi mění poskytovatele, pokud mají funkční, kapacitně vyhovující a cenově konkurenční službu. Z těchto důvodů se na trhu telekomunikací do značné míry rozvinul akviziční růst. Firmy, které si vzájemně vyhovují, se sdružují do větších uskupení a upevňují si tak svoji pozici na trhu.

Co bylo hlavním motivem ke spojení? (směje se) Kupodivu primárním motivem nebyl akviziční růst. V posledních letech se nám dařilo.

Díky spojení Humlnetu a Dupeta jsme byli schopní generovat dostatečný kapitál a získali jsme technologický náskok nad konkurencí. Kromě investic do bezdrátové technologie jsme výraznou měrou investovali do budování optické sítě v Trutnově a Peci pod Sněžkou. Měli jsme projekty, finanční kapitál, ale stále jsme naráželi na nedostatek kvalitního a zapáleného pracovního kapitálu. Na konci loňského roku jsme si prošli skutečnou personální krizí a bylo třeba udělat razantní změny. Mojí hlavní motivací ke koupi bylo získat kvalitní a zkušené kolegy a nabídnout našim stávajícím lidem nové výzvy, aby je práce bavila. Se Satanem máme za sebou více než dvacetiletou koexistenci a byla jsem si vědomá toho, že spojení našich sítí do jedné, pokud se podaří dohodnout, přinese obojí.

Vedly vás ke spojení i nějaké další důvody?

Ano. Dalším motivem bylo nepokračovat v budování duplicitních sítí, přesto se rozvíjet a být tím nejlepším partnerem pro naše zákazníky. Chceme jednu technologicky vyspělou síť, prostřednictvím které je možné nabízet vysoce kvalitní připojení k internetu a zároveň nabízet zákazníkovi doplňkové služby na míru. Péče o zákazníka je důležitá a u rychlosti připojení zdaleka nekončí.

Je třeba i kvalitní a dostupný servis. Chceme pomáhat zákazníkům řešit problém, ať už je chyba na straně naší, nebo na straně zákazníka. Znalost architektury místních domů a sídlišť je naší konkurenční výhodou. Pomáhá nám. Velmi často je na konci přípojky, a to i té optické, router. Je třeba se zákazníky dobře komunikovat. Ptát se: Je námi dodávaná služba v pořádku, není problém v routeru? Není problém ve wi-fi? Není na tvé síti připojený i soused? Nehádá se tvoje pásmo s jiným?

Abychom problémy s připojením vyřešili, je třeba mít na zákazníka čas a velmi často nám pomáhá znát jeho vnitřní síť.

Jaká je vaše vize do budoucna?

Optické sítě se nyní hojně budují v lukrativních oblastech (na sídlištích), kde je značná koncentrace zákazníků. Duplicitní budování fyzické infrastruktury považuji za neefektivní. I v tomto ohledu byl Satan (internet) komplementární k HD internetu. Z velké části je doma v jiných lokalitách než HD internet. Jak jsem již zmínila, spokojený zákazník mění poskytovatele jen velmi nerad. Hodláme směřovat naši pozornost zejména k péči o zákazníka a přinášet kvalitní internet do vzdálenějších a méně penetrovaných míst. Ve vzdálenějších obcích od centra Trutnova jsou běžně nabízené bezdrátové tarify s rychlostí okolo 20 Mbit/s. Chceme přibližovat optiku k domácnostem i tam, a kde nedokážeme zatáhnout kabel až do domu, chceme připojovat moderní bezdrátovou přístupovou sítí, která nabízí srovnatelnou přenosovou kapacitu, jakou je možné nabídnout po optice.

Co spojení přinese?

Doufám, že spokojeného zákazníka, který nebude mít důvod měnit poskytovatele.

Křižíkova 65, Trutnov 541 01 Tel.: +420 777 719 280 | +420 499 949 494 E-mail: info@hdinternet.cz www.hdinternet.cz

23

ZAJÍMAVOST

Sekvojovec obrovský zasadila s otcem

Je to jeden z nejvzácnějších stromů v Trutnově. Roste na okraji lesa v Horním Starém Městě, nedaleko ulice Na Dílech. Díky kuželovité koruně je nepřehlédnutelný. Vyroste ještě výš než ostatní stromy. A s velkou pravděpodobností nás všechny přežije. Seznamte se se sekvojovcem obrovským!

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Někdy se mu říká mamutí strom. Oprávněně, jeho výška se běžně pohybuje kolem 80 metrů. Ten trutnovský měří 33 metrů. Zatím. Určitě ještě povyroste. Běžně se totiž dožívá 2 až 3 tisíc let. Je stále zelený. Přirozeně se vyskytuje na svazích americké Sierra Nevady. V Čechách se objevuje spíš výjimečně, jako okrasná dřevina parků či zahrad.

Jak se ale sekvojovec dostal na okraj trutnovského lesa? Odpověď je prostá. Zasadil ho zdejší hajný Jan Moisl. V roce 1961 vzniklo na místě zhruba desetihektarové arboretum pro praktickou výuku lesnické školy. Moisl se rozhodl, že k tomu přidá něco výjimečného. „Otec nás bral často do lesa a seznamoval nás s přírodou. Když se zakládalo arboretum, řekl, že zasadíme strom, který nemůže být přímo v něm, protože časem vyroste hodně vysoko. Ve speciálním obalu měl sazenici sekvojovce, kterou jsme spolu skutečně zasadili na okraj lesa,“ vzpomíná Hana Jůzlová.

Tehdy jí bylo osm let. Netušila, jak vysoko strom vyroste ani kolik generací si ho bude smět obejmout. Občas ke stromu přivedla známé či kama-

rády. Třeba někdejšího kronikáře Antonína Justa. „Když mu bylo devadesát, vozila jsem ho po městě a okolí, aby si to užil. A jako zajímavost jsem mu ukázala i sekvojovec. Když strom obejmul, divil se, že z něj vyzařuje teplo a energie,“ říká Jůzlová.

Ještě před pár lety o mohutném sekvojovci řada Trutnovanů nevěděla. To se změnilo v roce 2015.

Hana Jůzlová na strom tehdy veřejně upozornila, když ho přihlásila do městské ankety Strom Trutnova. „Od té doby se to rozkřiklo a zájem o strom výrazně stoupnul. Umístili sem lavičku a tabulku s popiskem, upravilo se nejbližší okolí. Projít se k sekvojovci je totiž příjemná vycházka. A naše město, to přece není jenom náměstí a centrum!“ Spousta Trutnovanů se o tom přesvědčila při zářijových Dnech evropského dědictví. Přes pole a kolem rybníčku si udělali malý výlet k mamutímu stromu, kterému je nyní 60 let. Nejen pro jeho velikost a dlouhověkost se o něm všeobecně mluví jako o jednom z nejpodivuhodnějších stromů na světě. „Na vlastní oči jsem viděla sekvojovce v národním parku v USA. Byly jich tam stovky na jednom místě a byly mnohem vyšší než náš strom. Byl to mimořádný zážitek,“ dodává Jůzlová.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Královéhradeckého kraje

DAGMAR ŠUBRTOVÁ: DOČASNÉ SOUČÁSTI

do 4. 10.

ŘÍJEN 2021

Rodinné UFFOkousky: Studio Damúza Představení pro děti od 10 měsíců do 3 let UFFO ** 15:00 a 16:30 hodin ** vstupné: děti do 3 let zdarma, ostatní 120 Kč pondělí 25. 10.

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

Činoherní divadlo B 2021/2022: Východočeské divadlo Pardubice UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky ČDB, ostatní – vstupné 370, 340, 310 Kč čtvrtek 14. 10.

CANTARINA CLARINETE

neděle 24. 10.

JÁ, TY A TO

středa 13. 10.

PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM

Generální partner:

Hlavní partner:

Vernisáž 12. 10. od 17:00 hodin Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Královéhradeckého kraje Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–pátek 8:00–18:00 hodin, sobota 12:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

Logistický partner:

Koncert – Trutnovský podzim Partner: AUTOSTYL a.s.

Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné 220 Kč

TRUTNOFORTE

Partneři:

čtvrtek 21. 10.

KLÁRA SEDLO: FILM, KTERÝ NIKDO NEVIDĚL

13. 10.–15. 11.

GUATEMALA, HONDURAS

Stand-up comedy vystoupení Adély Elbel a Pavla Tomeše.

Přesunuto z 29. 3. 2020, zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti.

UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 250, 220 Kč

TWOMAN SHOW

středa 20. 10.

Činoherní divadlo A 2021/2022: Komorní činohra, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky ČDA, ostatní – vstupné 370, 340, 310 Kč

MÁMA ŘÍKALA, ŽE BYCH NEMĚLA

úterý 19. 10.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Polárka, Brno Představení pro děti od 6 let UFFO ** 15:00 hodin ** vstupné 130 Kč, děti 90 Kč

VINNETOU

neděle 17. 10.

Koncert na stání UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné: stání v přízemí 350 Kč, VIP balkon na sezení 500 Kč

CALIN & STEIN27

sobota 16. 10.

Koncert – Trutnovský podzim Partneři: Vodovody a kanalizace Trutnov, a.s. / Ekologický rozvoj a výstavba s.r.o. / HST Hydrosystémy, s.r.o.

UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 250, 220 Kč

Cestopisná přednáška Václava Vágenknechta UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 90 Kč

pondělí 11. 10.

PaedDr. Jan Luštinec: Západní Krkonoše Proměny v době baroka se zvláštním přihlédnutím ke vzniku budního systému.

Pořadatel: Český červený kříž a UFFO UFFO ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 11. 10.

Rodinné UFFOkousky: Malé divadélko Praha Představení pro děti od 3 do 8 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 100 Kč, děti 80 Kč

O KOHOUTKOVI A SLEPIČCE

neděle 10. 10.

Pražský hudební institut V hlavních rolích Tereza Mátlová a Daniel Hůlka.

Představení v rámci předplatného Divadlo a hudba 2021/2022, zároveň je součástí festivalu Trutnovský podzim.

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky DH, ostatní – vstupné 530, 490, 450 Kč

RUSALKA

neděle 3. 10.

Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–pátek 8:00–18:00 hodin, sobota 12:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

Změna programu vyhrazena! www.uffo.cz

Téma: Tajemnou stezkou trutnovských strašidel Strašidelná akce pro děti od 6 let začátek trasy v Uffu ** vstupenky si kupujte v předprodeji (pouze v Inforecepci UFFO) na konkrétní startovní půlhodinu: 17:30–18:00, 18:00–18:30, 18:30–19:00 hodin ** jednotné vstupné 50 Kč

VEČER DUCHŮ

pátek 29. 10.

Koncert – Trutnovský podzim Partner: KASPER Trutnov UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 250, 220 Kč

MARTIN KASÍK – klavír

čtvrtek 28. 10.

Dirigent: Felix Slováček jr.

Sólisté: Felix Slováček jr. – soprán saxofon, zpěv Anna Julie Slováčková – zpěv Vjačeslav Grochovskij jr. – klavír Koncert – Trutnovský podzim Partner: Komerční banka, a.s.

UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 430, 400, 370 Kč

KOMORNÍ FILHARMONIE PARDUBICE

úterý 26. 10.

Cestopisná přednáška Tomáše Kubeše UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 90 Kč

ČERNOBYL

pondělí 25. 10.

Tomáš Kubeš: Galapágy Pořadatel: Český červený kříž a UFFO UFFO ** 14:30 hodin

IMPLADENT

Tajemství úsměvu Touha být zdravý a mít oslnivý úsměv je pro úspěšného člověka naprosto normální stav. Bezplatné zubní lékařství je skoro navždy minulostí. Žijeme v relativně nových tržních vztazích a stojíme před potřebou nejen zaplatit za ošetření, ale také si vybrat, komu zaplatíme. Stomatologie nikdy nebude levnou záležitostí, zvláště pokud jde o obnovu úsměvu a náhradu ztracených zubů pomocí implantátů.

Všichni víme, že na zdraví se nedá šetřit. Přesto nás často zaujmou reklamy, které nabízejí nejlevnější korunky nebo implantáty. Jak se ale orientovat v tak obrovském množství nabízených služeb, jak zjistit, jestli jsou ceny rozumné a zda odpovídají úrovni ošetření? Podle jakých kritérií máme vybírat ošetření, aby později „nebylo nesnesitelně bolestivé“ nejen za vynaložený čas a peníze, ale také za ztracené zdraví? Jak se orientovat v moři těchto informací? O vysvětlení a odpovědi jsme požádali Olenu Lebedievu, vedoucí lékařku zubní kliniky ImplaDent v Trutnově.

První otázkou samozřejmě bude, jaká je vůbec možnost náhrady ztracených zubů?

Pokud dojde ke ztrátě zubu, je potřeba jej v ústech nahradit. Při rozhodování, jakým způsobem to udělat, má pacient na výběr z několika řešení.

Prvním řešením je nedělat nic. Bez chybějícího zubu pacienti hlady neumírají a ústa budou docela dobře fungovat i nadále. Problém je ale v tom, že ostatní zuby ztratí svou přirozenou oporu a začnou se v čelisti posouvat, naklánět a hledat si náhradní kontaktní body, do kterých by se zapřely. Tím se do budoucna zkomplikuje další ošetření (náhradní zub se do mezery nevejde), a navíc se na zubech po naklonění odhalí krčky, které nejsou vůči prostředí v ústech odolné, takže mohou začít bolet a vzniknou zde zubní kazy. Druhým řešením je obroušení sousedních zubů na zubní můstek. Obroušením zubů dojde k jejich nevratnému poškození a k přenesení žvýkacího tlaku ze ztraceného zubu na jeho sousedy. Jaké jsou výhody, či spíše nevýhody, tohoto řešení, je jasné. Poškozujeme zdravé 28 komerční sdělení

zuby, a navíc tyto zuby zatěžujeme mnohem víc než přirozeně. Třetím řešením je zhotovení snímací protézy. Protézu je nutné na noc vyndávat a odkládat do skleničky s vodou. I když se i takto dají zhotovit esteticky přijatelné zuby, svému nositeli příliš komfortu neposkytují. Čtvrtým a nejvhodnějším řešením je samozřejmě náhrada ztraceného zubu implantátem. Implantát nijak nepoškozuje své okolí, poskytuje oporu sousedním zubům, a navíc jim odlehčuje od žvýkacího tlaku, protože je pevnější a odolnější než vlastní zuby.

Co to je zubní implantát?

Zubní implantát nahrazuje kořen zubu. Zavádí se do čelistní kosti, která následně vroste do jeho speciálně upraveného povrchu a pevně se s implantátem spojí. Tím dojde ke „vhojení implantátu“, který v tuto chvíli už bude připraven k zatížení.

Existuje více druhů implantátů? Pokud ano, jak si má pacient vybrat, který pro něj bude nejlepší?

Zubní implantáty můžeme dělit podle celé řady kritérií. Podle tvaru, materiálu, velikosti, země pů-

vodu a kvality provedení. Toto všechno má vliv na konečnou cenu implantátu a právě to často zajímá pacienty nejvíce. Pacient si nemůže sám zvolit jakýkoliv implantát a přinést si ho s sebou. Za pacienty provede výběr lékař. Než si lékař zvolí systémy implantátů, s kterými bude pracovat, musí zhodnotit obrovské množství parametrů jednotlivých systémů a na základě svého názoru zvolí to nejlepší a nejvýhodnější. Lékaři běžně rozdělují implantáty na prémiové a ekonomické. Prémiové implantáty jsou výrobky těch několika firem, které implantáty nejen vyrábějí, ale hlavně vyvíjejí. Implantáty ekonomické jsou výrobky těch firem, které vyrábějí docela kvalitní typy implantátů, ale samy se příliš nevěnují jejich vývoji. Při výrobě implantátů se snaží spíše aplikovat to, co se osvědčilo jinde.

Existují také nízkonákladové implantáty. Ty jsou původem většinou z Pákistánu, Číny nebo Indie.

I ty se v Česku občas objeví na trhu a snaží se prorazit podezřele nízkou cenou, což má většinou vliv i na kvalitu výrobku. Mělo by být pravidlem, že vám lékař nabídne několik cenových variant ošetření z různých implantačních systémů. Ve své ordinaci používám dva systémy implantatů. Švýcarský Straumann a japonský GS. Oba dva systémy jsou z prémiové řady, ale rozdíl je nejen v ceně. Každý systém má své výhody, které využívám pro nabídnutí nejlepšího řešení v konkrétní situaci. Snažím se našim zákazníkům nejen pomoci, ale i dobře poradit.

Je nutné před implantací absolvovat vyšetření?

Určitě. Vyšetření před implantací je nezbytné. Kromě vyšetření situace v ústech a posouzení celkového zdravotního stavu je nejdůležitější částí zhotovení tzv. 3D – CB CT rentgenového snímku čelisti.

Jedná se o detailní trojrozměrný obraz čelistní kosti a jejího okolí. Na základě analýzy a vyhodnocení tohoto snímku zjistíme lokální podmínky v místě implantace. A jenom potom je možné navrhnout vhodné typy implantátů. Provádět implantace bez tohoto CT vyšetření je již považováno za riskantní, neboť může dojít k poškození blízkých anatomických struktur. Na základě tohoto vyšetření a výběru vhodného implantátu sestavíme detailní cenový plán, aby měl pacient úplný přehled o výdajích za své ošetření.

Liší se péče o implantát od běžné zubní péče?

V podstatě by se lišit neměla, pokud se o své zuby dobře staráte. Implantáty je potřeba dobře a pravi-

delně čistit. Při předávání protetických prací, včetně prací na implantátech, svým pacientům vždy říkám, že i kdybychom zuby posázeli brilianty, pokud si je nebudou čistit, nic nezabrání tomu, aby se pod dásněmi nezačaly kazit vlastní zuby nebo neonemocněly paradentózou. K doporučovaným standardům patří pravidelná návštěva dentální hygienistky. Lékař kontroluje stav implantátů průběžně jednou ročně. Pokud budete ve věci svého ošetření implantáty cokoliv potřebovat, neváhejte se na nás obrátit. Když to bude v našich silách, rádi vám pomůžeme.

Na závěr ještě jeden dotaz. Existuje nějaký hlavní princip, kterým se při své práci řídíte?

Nejdůležitější zásadou při práci s pacientem je podle mě poctivost. Každý by měl pochopit, že je lepší udělat jednu dokonalou práci za sto tisíc než sto špatných za tisícovku jenom proto, že na pozorný přístup k „maličkostem“ nebyl dostatek času.

Jak víte, dokonalost se skládá z maličkostí, ale dokonalost sama o sobě maličkostí není. Dokonalost není ceník ani vybavení. To je osobní touha, poslání kliniky a lidí, kteří tam pracují. Chci vám popřát, abyste se usmívali na jasné slunce a první sníh, na dítě, které dělá první kroky, a na staršího člověka, který poznal životní moudrost. Usmívejte se na přátele a cizí lidi. Krásný úsměv je znakem zdraví a pohody. Uděláme vše pro to, abyste se smáli!

Nábř. Václava Havla 208, 541 01 Trutnov Tel.: 720 072 605 | E-mail: info@impla-dent.cz Olena Lebedieva ImplaDent zubní ordinace Trutnov www.impla-dent.cz

29

POZVÁNKA

Slavit se bude! Gymnázium ale přidá ke stovce jedničku Oslavy 100 let trutnovského gymnázia se měly konat loni. Pandemie je odložila, uskuteční se až nyní (22. a 23. října). Jenže škola za tu dobu zestárla o další rok. „Takže slavíme s ročním zpožděním stovku, ale zároveň můžeme říkat i to, že slavíme sto plus jedna,“ usmívá se ředitel školy Petr Skokan.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Gymnázium nejprve plánovalo velkolepé oslavy.

Jak se ale republikou valil covid-19, zvažovaný program se postupně tenčil. Na loňský říjen pak škola ohlásila jen zlomek z toho, co mělo původně doprovázet mimořádné jubileum. Nakonec se neuskutečnilo nic. Koronavirus vypnul kulturu a společenský život, žáky nechal studovat z domu přes internet a počítače. V červnu se sice vrátili do lavic, ale na zorganizování oslav na konci školního roku už nebyl čas.

Naděje svitla v září. Život se aspoň částečně vrátil k normálu. Příznivá pandemická situace umožnila pořádání kulturních akcí a společenských setkání, testování ve školách potvrdilo minimum nákazy. „Po zhodnocení aktuální situace jsme se rozhodli oslavy uspořádat, a to na podzim, 22. a 23. října,“ vysvětluje Petr Skokan.

Dvoudenní program začne v pátek večerním společenským setkáním v Uffu, pokračovat bude sobotním dnem otevřených dveří gymnázia na Jiráskově náměstí a vyvrcholí ve stejný den slavnostním koncertním večerem v Uffu. Ve škole bude během návštěvního dne otevřená většina učeben, vernisáží začne výstava fotografií ze života školy a absolventů a uskuteční se řada dalších doprovodných akcí. Současní učitelé a žáci budou připravení jako průvodci. „Chceme, aby se tady lidé mohli setkávat a v příjemném prostředí si zavzpomínat na studentská léta,“ uvádí ředitel školy. K dispozici budou také školní almanach a upomínkové předměty. Naopak besedy se známými osobnostmi, které v minulosti také studovaly gymnázium, škola uspořádá až později.

30

Kolik lidí na říjnové oslavy dorazí, si netroufne nikdo odhadovat. Původně se počítalo se stovkami absolventů, kteří budou chtít vidět školní budovu, projít si ji, nahlédnout do učeben a pobavit se s někdejšími spolužáky. „Netušíme, jestli zejména starší ročníky neodradí od účasti například covidová opatření nebo obavy z nemoci,“ říká Petr Skokan.

Přesto škola chystá prezenční listinu a poprosí každého, aby se zapsal. „Budeme pak vědět, z kterých ročníků dorazilo nejvíc absolventů, kdo byl nejstarším účastníkem a další statistické zajímavosti,“ upřesňuje ředitel.

Jen pro představu: Na gymnáziu za sto let odmaturovalo asi šest tisíc studentů. Aktuálně má téměř pět set žáků v šestnácti třídách. Na konci devadesátých let, kdy vrcholil populační boom, měl 780 studentů ve 27 třídách. „Všechny na oslavy jubilea srdečně zveme,“ dodává ředitel Petr Skokan.

V NO

N

A

SI

T

GYM

Gymnázium Trutnov

UM

TR

U

slaví Odložené oslavy se uskuteční v novém termínu ve dnech

22. a 23. října 2021.

A jaký bude konkrétní program?

1 9 2 0 - 2 0 2 0 SPOLEČENSKÝ VEČER

Společenské setkání proběhne v pátek 22. 10. 2021 v SCT UFFO. Začínáme v 18:30 hodin.

Pro návštěvníky akce je připraven tradiční plesový program, hudebním hostem večera je Michal Prokop Trio, které vystoupí od 19:00 hodin.

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

Přímo v budově trutnovského gymnázia se v sobotu 23. 10. 2021 uskuteční formální i neformální setkání absolventů, studentů, pedagogů i hostů oslav. Škola bude otevřena od 9:00 do 16:30 a podrobný program bude aktualizován průběžně.

SLAVNOSTNÍ KONCERT

Slavnostní koncert, na němž vystoupí nejen školní pěvecký sbor Colours of GTU, ale i řada studentů či absolventů trutnovského gymnázia a ZUŠ Trutnov, hlavní blok oslav zakončí. Koncert se koná rovněž v SCT UFFO a začne v sobotu 23. 10. 2021 v 18:30 hodin.

Aktuální podrobnosti k programu jednotlivých akcí včetně informací o předprodeji vstupenek jsou k dispozici na www.gymnaziumtu.cz/100-vyroci.

TRUTNOVSKÝ PODZIM

Rusalka, Tenkrát na západě, Hallelujah. Uffo chystá lahůdky Významné výročí se bude slavit mimořádně nabitým programem. I tak lze uvést letošní mezinárodní hudební festival Trutnovský podzim. Jubilejní 40. ročník nabídne šest výjimečných večerů. „Každý z nich bude něčím nový, přitažlivý nebo zvláštní,“ upozorňuje Libor Kasík, ředitel Uffa, které festival pořádá.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: ARCHIV UFFA

Původně se měl jubilejní ročník odehrát loni, pandemie ho ale o rok posunula. „Loni v rámci festivalu nezazněla ani nota, kompletní program jsme přesunuli na letošek. Takže jubilejní ročník máme před sebou právě nyní,“ říká Kasík.

Přehlídka kdysi výhradně komorní hudby se v posledních letech žánrově rozkročila, a to i do dříve nemyslitelných oblastí hudby. Potvrzením je hned úvodní festivalová pecka – Rusalka, jedna z nejslavnějších a nejoblíbenějších oper Antonína Dvořáka. V hlavních rolích budou účinkovat známí zpěváci Tereza Mátlová (Rusalka), Peter Berger (princ) a Daniel Hůlka (vodník). „Bude to exkluzivní zážitek s mimořádnými pěveckými výkony. Navíc pro Trutnov to bude premiéra. Nikdy předtím se tady opera nehrála,“ uvádí ředitel Uffa.

Dalším odklonem od striktně vážné hudby bude koncert Komorní filharmonie Pardubice s dirigentem, saxofonistou a zpěvákem Felixem Slováčkem mladším. Zpívat bude také jeho sestra Anna Julie Slováčková. V plánu jsou skladby 32

jako Cirkus Humberto, Tenkrát na západě, Země vzdálená, Skyfall či We Are the Champions. „Očekávám, že to vyvolá v publiku velkou euforii,“ naznačuje Kasík.

Tahákem bude rovněž koncert jeho jmenovce, výjimečného klavíristy Martina Kasíka. A také hudební večer talentované houslistky Julie Svěcené s pianistou Václavem Máchou. Klarinetové kvarteto Cantarina Clarinete zahraje vlastní úpravy známých skladeb, barokních, populárních i jazzových, včetně Cohenovy proslulé písně Hallelujah.

Do festivalového programu se dostali i místní umělci, konkrétně smyčcové kvarteto Trutnoforte společně s klavíristou Tomášem Korbelem a flétnistkou Barborou Kulichovou. Kromě skladeb Mozarta a Dvořáka naservírují publiku také Pucciniho slavnou árii Nessun dorma z opery Turandot, pochopitelně upravenou pro čtyři smyčce. „Pokračujeme tím v dlouhodobé snaze propojovat trutnovské umělce s celostátními či mezinárodními,“ dodává Libor Kasík.

Vstupenky na všechny festivalové koncerty jsou v předprodeji. Prodávají se v inforecepci Uffa a na webových stránkách www.uffo.cz.

SLOVO GENERÁLNÍHO PARTNERA FESTIVALU „Čtyřicet let, to je už pěkný věk. Na Trutnovský podzim jsme s manželkou chodili ještě před revolucí. Festival podporujeme už třicet let. Jsme rádi, že existuje, a pevně věříme, že vydrží a že bude čím dál kvalitnější. Letos se chystáme na tři koncerty. Nejvíc se těšíme na smyčcové kvarteto Trutnoforte a na klavíristu Martina Kasíka. Jeho koncert sponzorujeme.“ Rudolf Kasper, zakladatel holdingu Kasper Group

JAZZINEC

Vznikl nejdražší program, co jsme kdy udělali Dlouhé roky byl mezinárodní festival Jazzinec spjatý se začátkem roku. Od února do dubna servíroval publiku jednu hudební lahůdku za druhou, výjimečně přidal na podzim bonusovou after párty. Jenže 23. ročník začal kvůli covidu až v září. Potrvá do listopadu, pak bude mít vánoční pauzu a v novém roce na něj rovnou naváže 24. ročník. „Bude to trošku maraton, ale věřím, že si fanoušci užijí řadu skvělých muzikantských večerů,“ říká dramaturg festivalu Tomáš Katschner.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: ARCHIV JAZZINCE

Festivalový program je nahuštěný o to víc, že se ke koncertům sjednaným pro letošní rok povedlo pořadatelům přidat i některé neuskutečněné hudební večery z roku 2020. „Na kvalitu i počet koncertů tak vznikl zatím nejdražší program, co jsme kdy udělali,“ přiznává Katschner.

Jazzinec se letos vzdal některých tradic. Už nebude mít koncerty převážně ve čtvrtek. „Po covidové lapálii a zavření kultury jsme si řekli, že je jedno, ve který den koncerty budou. Hlavně že budou!“ zdůrazňuje zakladatel Jazzince.

34

Podobné to je i s dramaturgií, podle které dříve pořadatelé vybírali, koho pozvou. „Letos jsme od toho upustili. Kdo mohl a měl co zajímavého nabídnout, přijede. Bez ohledu na hudební styl.

I proto je v programu od každého něco,“ uvádí Katschner. Hvězd první velikosti je v programu opravdu hodně. Například legendární francouzský trumpetista, který už v Trutnově několikrát koncertoval. Nyní představí své nové album Lune rouge se svým legendárním kvartetem. Lákavý bude hudební večer s baskytaristkou Idou Nielsen. Kdysi ji k sobě do party přibral pro její fenomenální pojetí muziky legendární Prince. „Věděl, že její muzika má v sobě něco víc. Před-

FESTIVALOVÝ PROGRAM

pokládáme, že u nás to bude příjemný funky večírek, spoustu lidí v hledišti to zřejmě strhne k tanci,“ naznačuje dramaturg trutnovského festivalu.

Na Jazzinec se po pěti letech vrátí kontrabasový fenomén Adam Ben Ezra. Multiinstrumentalista z Izraele je proslulý unikátní kombinací jazzu, latiny a středomořské hudby. „Díky tomu umí uhranout publikum na celém světě,“ připomíná Katschner.

Koncert s označením „nej“ chystá Jazzinec na půlku listopadu – vzpomínkový večer na Karla Růžičku, výjimečnou hudební osobnost. „Jsem rád, že mladí muzikanti část jeho skladeb upravili a ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nastudovali. Jejich koncert v Uffu bude jedinečným zážitkem,“ slibuje dramaturg. Na pódiu se navíc objeví také Růžičkův syn Karel, který úspěšně působí jako hudebník v New Yorku. Do Čech přiletí právě kvůli trutnovskému koncertu. „Uvedení tak výjimečného hudebního večera stojí velké peníze.

Ale je to poslání, které se podle mě udělat musí,“ vysvětluje Tomáš Katschner.

Původně byli v programu 23. ročníku festivalu také hvězdní GoGo Penguin. Nakonec ale přijede populární britské trio až v novém roce. „Ve středu 12. ledna budou zahajovat nový ročník Jazzince.

V pořadí už čtyřiadvacátý,“ dodává Tomáš Katschner. A ještě jedna dobrá zpráva pro fajnšmekry: Jednou z největších hvězd v příštím roce bude uznávaný americký funkový a souljazzový saxofonista Maceo Parker, plánovaný na březen.

Erik Truffaz Quartet (Francie) úterý 5. října od 19 hodin v Uffu Butcher Brown (USA) úterý 12. října od 19 hodin v koncertní síni Bohuslava Martinů Steve Clarke (USA) čtvrtek 14. října od 19 hodin v koncertní síni Bohuslava Martinů Adam Ben Ezra (Izrael) středa 20. října od 19 hodin v koncertní síni Bohuslava Martinů Emil Viklický a Pavel Hrubý (Česko) středa 27. října od 19 hodin v koncertní síni Bohuslava Martinů Ghost-Note (USA) pondělí 1. listopadu od 19 hodin v Národním domě Ida Nielsen & FunkBoots (USA) úterý 9. listopadu od 19 hodin v Národním domě Pocta Karlu Růžičkovi Symfonický orchestr Českého rozhlasu a hosté úterý 16. listopadu od 19 hodin v Uffu Libor Šmoldas a NYC Trio (Česko, USA) úterý 23. listopadu od 19 hodin v koncertní síni Bohuslava Martinů koncerty přesunuté na rok 2022: GoGo Penguin (UK) středa 12. ledna 2022 od 19 hodin v Uffu Maceo Parker (USA) úterý 22. 3. 2022 od 19 hodin v Uffu

Zverinové speciality

21. 10. - 24. 10. ...je tu opět oblíbený týden zvěřinových specialit www.navidlicce.cz

ĎYVADLO NEKLID

Premiéra nové hry se blíží S podzimem přišla nová divadelní sezóna a napilno má i trutnovský amatérský soubor Ďyvadlo Neklid. „Zkoušíme jako o život,“ usmívá se vedoucí ochotníků Petr Vanžura, který se svým ansámblem chystá novou hru.

A to už pořádně dlouho. S covidovým prodloužením to bude skoro pět let! Inscenace s názvem Závadný obsah by mohla mít jakousi předpremiéru, která ještě nebude pro veřejnost, letos na podzim a potom se bude čekat, kdy „nekliďácká“ novinka dostane termín premiéry v Uffu.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: KATEŘINA SVOBODOVÁ

„Už je to opravdu na spadnutí. Máme kostýmy, máme hudbu, máme to nazkoušené. Po prázdninách jsme si to jen potřebovali oživit, ladíme to a zkoušíme třeba i dvakrát týdně. Už s tím chceme opravdu vylézt na veřejnost, tak doufám, že to na podzim zvládneme,“ hlásí autor inscenace Petr Vanžura.

Závadný obsah bude to největší a prý i nejlepší, co soubor zatím dělal. Na jevišti vystupuje deset figur a hra je o „komisi“, která třídí zbloudilé duše. Komisaři, kteří jsou živí z masa a kostí, ale vlastně ani nevědí, proč to dělají. Prací úředníků je pouze vykazovat nějakou náplň, aby vůbec mohli obhájit svou existenci. Třídění duší je pro ně přitom naprosto nepodstatné a každý si do toho promítá svoje vlastní potřeby. „Jsou duše, které se jim přizpůsobí a je úplně jedno jak, ale je to v pořádku, i kdyby se jednalo o sebevětšího grázla. A naopak ten, kdo může být křišťálově čistý, ale nezapadá do jejich tabulek a nemíní respektovat jejich přitroublé a idiotské požadavky, se dostane na index,“ prozrazuje Vanžura.

Na konci listopadu by herci rádi pozvali své známé, což prý pro ně bude taková ta „zdrcující“ kritika, do Národního domu, kde jim hru představí. „A když se nám to povede a já věřím, že určitě, pak si s tím troufneme jít do Uffa,“ vypravuje Petr Vanžura a dodává, že až k tomu dojde, ochotníci pak plánují třeba jen dva roky hrát a jezdit po celé republice.

Závadný obsah však není jedinou novinkou, kterou se Ďyvadlo Neklid může pochlubit. V covidovém mezidobí dal soubor dohromady jednu „bokovku“. Hra Audience vznikla v loňském roce a trutnovští diváci ji mohli vidět například letos v srpnu na Artu Kus festivalu, kde proběhla její 36

pátá repríza. „Loni na Pomezkách, kde se každý rok koná setkání disidentů, nás požádali, jestli bychom tam něco nedali. A tak jsme jim po třech pivech slíbili, že jim dáme Audienci, i když jsme vůbec nevěděli, jak do toho,“ usmívá se Petr Vanžura.

Na vymyšlení měli asi tři týdny a kolektivní prací vytvořili originální dílo, které známou hru Václava Havla z prostředí pivovaru ukázalo v neotřelém provedení vystavěném na principu stínového divadla a obsazení jedné postavy Sládka několika herci. „Hra v podání s Pavlem Landovským mě nikdy moc neuspokojovala, proto jsem si při čtení textu našel jinou pointu a došlo mi, že vlastně všichni jsme sládkové, a tak jich ve hře bude víc,“ prozrazuje Vanžura.

Tímto způsobem se pokusil zdůraznit tragikomiku a rozpolcenost postavy a současně evokovat pocit, že v každém z nás je kus Sládka. Během představení se tak u stolu naproti Ferdinandovi Vaňkovi, kterého v podání Neklidu ztvárňuje Miloslav Bernhard, vystřídá postupně pět Sládků, jmenovitě to jsou Marek Pakulski, Eva Pavelková, Helena Hardikerová, Daniel Krutiš a Petr Vanžura.

KOALICE SPOLU

Pojďme k volbám a odstartujme změnu spolu!

Blíží se parlamentní volby do Poslanecké sněmovny PČR, kde se tvoří zákony a pravidla, jež ovlivňují téměř každou oblast našeho života.

Proto je nesmírně důležité, abychom všichni využili svého práva volit, které dnes možná považujeme za samozřejmost, ale je naopak naší velkou výsadou, za niž jsme v historii mnoho bojovali, a které bychom neměli opomíjet. Každý hlas může být tím rozhodujícím na misce vah naší budoucnosti.

V posledních letech se opakovaně stává, že spoléháme na jakési nové mesiáše, kteří nám slibují, jak pro nás a za nás zařídí, abychom se měli dobře.

Ale tak to přeci není!

Politika je ale řemeslo jako každé jiné, které se musíte naučit. Můžete mít určité předpoklady, ale potřebujete také manažerské dovednosti, předchozí zkušenosti z nějakého oboru a chuť si to každý den odpracovat. Pokud se to naučíte dobře, můžete na tom všem stavět a mít prokazatelné výsledky. V opačném případě Vám zbydou jen neuskutečnitelné nápady a nesplněné populistické sliby. Kritizovat a slibovat umí každý, ale něco skutečně vykonat jenom ten, kdo dokáže víckrát vstát než padnout, umí věci dotahovat do konce a problémy řešit.

Za uplynulé období se nám v Královéhradeckém kraji podařilo jak na komunální, tak celokrajské úrovni mnohé, ale stále zůstává řada problémů, které je třeba dotáhnout či nově řešit. Já osobně

se proto v dalším období chci zasadit o legislativní změny, které zpřehlední a zrychlí procesy výstavby liniových staveb (protože současně přijatá novela to nedokázala) – v našem kraji zejména dálnice D11 a D35, návazné páteřní komunikace a obchvaty měst, dále o systémové financování oprav silnic a modernizaci železnice. Zaměřím se také na nutné změny v sociální oblasti, které nás s ohledem na stárnutí populace čekají. Ale čekají nás také změny ve školství, kde je potřeba nastavit nový přístup k výuce, ředitelé škol se musí zabývat méně byrokracií a věnovat se zejména kvalitě výuky. Je třeba rozvíjet dlouhodobě opomíjené učňovské školství, zrevidovat rámce výukových programů a umožnit tak vzájemnou prostupnost škol. Máme před sebou velké výzvy k řešení klimatické a energetické situace, jejichž řešení bude velmi určující pro to, jaká bude kvalita našeho života a jaký odkaz tu po sobě dalším generacím zachováme.

Je nejvyšší čas spojit síly, zkušenosti a společné hodnoty k tomu, abychom dokázali spojit rozdělenou zemi. Protože bez toho nemůže nastat žádná změna, která by nás posunula k ekonomicky zdatnému a právnímu státu v duchu západních hodnot. My politici se o to musíme snažit ze všech svých sil a se vší odpovědností, ke které se zavazujeme již svou kandidaturou. Ale ne my za Vás – o Vás, ale jedině SPOLU s Vámi to můžeme dokázat!

Nenechte svůj hlas propadnout.

Přijďte 8. a 9. k volbám! komerční sdělení 37

DŮLEŽITÁ ZPRÁVA

Pečovatelská služba má cenu za kvalitu. Už třetí za čtyři roky Anděl mezi zdravotníky. Tak se jmenuje nejnovější ocenění, které získala Pečovatelská služba Trutnov. Za poslední čtyři roky je to pro příspěvkovou organizaci města už třetí významné ocenění. „Vnímáme to jako další potvrzení, že naše snaha o vysoce kvalitní a profesionální práci je správná,“ vysvětluje ředitel Pečovatelské služby Roman Béla.

Uspět v anketě mohli jen ti, kteří trvale odvádějí špičkovou práci na nejvyšší úrovni. Nominaci prováděla profesní sdružení, pak se porovnávaly výsledky a způsob práce, posuzovalo se, kdo udělal co prospěšného. „Už jen samotná nominace pro nás byla oceněním, natož samotná cena. Je to pro nás jedna z nejprestižnějších cen,“ přiznává ředitel.

Jak se ale dá „změřit“ práce pečovatelské služby?

Jedním z kritérií je například rychlost reakce na žádost o služby od nového klienta. V řadě českých 38 komerční sdělení

měst trvá několik dnů až týdnů, než klientovi někdo začne služby poskytovat. V Trutnově je vše rychlejší. Do 24 hodin od prvního zavolání je u žadatele speciální tým, který provede sociální šetření, vyhodnotí situaci, a když je vše v rámci zákona, je u něj už do druhého dne služba zahájená. „To je velmi zajímavý výkon na pečovatelskou službu, která má 400 klientů v tak velkém městě,“ tvrdí Béla. Dalším měřítkem je kvalita práce. Snahou je udržet ji na co nejvyšší úrovni. Špičkovou péči takzvaně „na jedničku“ musí poskytovat všechny pečovatelky. „Když se u klienta objeví dvě během jednoho dne, jedna dopoledne a druhá odpoledne, musí obě udělat práci stejně kvalitně, protože na sebe navazují,“ říká ředitel pečovatelské služby.

Každá návštěva u klienta, každý provedený úkon či poskytnutá služba, vše se pečlivě zapisuje do on-

Týmová práce. S oceněními za kvalitní služby. Zleva Lenka Miháliková (u pečovatelské služby pracuje 21 let), Kateřina Šilhanová (10 let), ředitel Pečovatelské služby Roman Béla, Miluška Pilařová (34 let) a Petra Novotná (25 let).

line systému. Ráno, v poledne i večer. „Naši práci hodnotíme denně. Když se objeví problém, hned o něm víme a okamžitě ho řešíme,“ upozorňuje.

Právě dokumenty vypovídající o kvalitě poskytované péče průběžně důkladně posuzoval také Královéhradecký kraj. Výsledek? Pečovatelské službě Trutnov udělil Cenu sociálních služeb. „Od správce sítě sociálních služeb, který vidí všechna čísla a pracovní výkonnost, má všechna fakta na stole a dokáže je vyhodnotit, nás to velice potěšilo,“ upřesňuje Roman Béla.

„Každý senior je svobodný, individuální člověk, který si zaslouží náš respekt. Je jedno, co má v životě za sebou. V danou chvíli je to náš klient a my se k němu budeme chovat maximálně profesionálně,“ připomíná ředitel.

Motto organizace se promítá i do výběru jednotlivých členů týmu. Nepečují ale jen o seniory, ale i o tělesně postižené. Protože za klienty jezdí pečovatelky samy, vyžaduje jejich práce vysoké odborné i lidské kvality.

Ocenění se před třemi lety pečovatelské službě dostalo i od místního Rotary klubu. Mezinárodní organizace klade velký důraz na fakta, čísla a dokumenty. Hodnotila obecnou spokojenost s činností Pečovatelské služby Trutnov a bezprostřední reakce klientů. „Je zajímavé, že si nás jako podnikatelsko-občanské sdružení vyhlédli a jakým úhlem pohledu nás posuzovali. Ocenění od nich si vážíme stejně jako těch ostatních,“ tvrdí Béla.

Pečovatelská služba Trutnov se stará o více než čtyři stovky klientů. Jejich spokojenost je základní inspirací pro práci celého týmu.

39

CESTOVATEL

Jakmile podobné dobrodružství okusíš, toužíš to zažít znovu O cestovateli Ivanu Mitrusovi jsme už psali v době, kdy se nacházel na devět tisíc kilometrů dlouhé pouti ze Sicílie na nejsevernější bod kontinentální Evropy. Rozhovor proto tehdy probíhal korespondenčně. V srpnu se Ivanovi podařilo putování dokončit a my si tak konečně mohli popovídat o jeho zážitcích naživo. Pojďme si nejprve připomenout, co jsme se od Ivana dozvěděli v minulém povídání.

GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: JIŘÍ V. NOVOTNÝ, ARCHIV IVANA MITRUSE

Ivan Mitrus se 30. ledna 2020 vydal na pouť ze Sicílie až na nejsevernější bod kontinentální Evropy, norský mys Nordkapp. Na cestu si vydělal během roku a půl práce v Irsku, vyrážel asi se 140 tisíci korunami. Rozhodl se putovat sám, aby lépe poznal sám sebe. Vzal s sebou minimum vybavení, protože, jak Ivan říká, váha batohu je nesmírně důležitá.

Jeho výbavu tedy tvořilo pár kusů oblečení, vařič, solární nabíječka, svítilna, filtr na vodu, základní hygiena, tarp, karimatka a trekingové hole. Na své cestě potkal mnoho zajímavých lidí a zažil výjimečné okamžiky.

Ivane, jak dlouhá tvoje cesta nakonec byla a kolik dnů přesně trvala?

Cesta byla dlouhá necelých 8700 km a trvala přesně 545 dní.

Měl jsi přibližně takový čas v plánu?

Ano, počítal jsem přibližně s rokem a půl. Vyrážel jsem v lednu, konec by mi tedy vycházel někdy na říjen. Počítal jsem se zimní pauzou. Samozřejmě, že s covidem jsem se musel vypořádat, trochu mě zdržel, ale nijak výrazně mi to plány nezměnilo.

Kolik bot jsi za svoji cestu prošlapal?

Měl jsem pět párů bot vlastních a šestý pár jsem dostal v Itálii. V těch darovaných jsem ale ušel jen pár set kilometrů, protože to byly boty spíš na chození ve městě než na turistiku v horách. Jak jen to šlo, musel jsem je vystřídat – bylo mi v nich nepříjemně, dokonce mi slezl i nehet.

Kdo a za jakých okolností ti je daroval?

To jsem v Itálii přespával na místním fotbalovém hřišti. Dal jsem se tam do řeči s jedním sympatic40

kým klukem. Když viděl, v jakém stavu jsou mé boty, donesl mi pěkné, nové, ale bohužel ne moc vhodné. Určitě mi ale pomohl, bylo to od něj hezké.

Kde ještě jsi většinou přespával?

Kde se dalo. Kromě fotbalových hřišť třeba v opuštěných domech. První noc v Německu jsem strávil dokonce na hradě. Rád jsem spal jen tak pod širákem. Ve Skandinávii zase byla spousta turistických přístřešků. Plánoval jsem podle nich i etapy, abych nemusel stavět stan. Buď to byly otevřené přístřešky pouze se stříškou proti větru, nebo luxusní chatičky otevřené pro veřejnost – ty ale byly většinou jen na hodně málo přístupných místech.

Městské lesy Hradec Králové a.s., redakce časopisu Myslivost,

Východočeská televize V1, Český rozhlas Hradec Králové, Česká lesnická akademie Trutnov ve spolupráci s dalšími partnery zvou na 1. ročník akce

DEN S MYSLIVCI sobota 16. října od 10 hodin Kemp Stříbrný rybník v Hradci Králové Akce se koná pod záštitou primátora města Hradec Králové prof. PharmDr. Alexandra Hrabálka, CSc.

Pódia s odborným i zábavným programem Soutěž ve vaření kotlíkového zvěřinového guláše Sokolnictví Lovecká kynologie – ukázky práce loveckých psů Laserová venkovní broková střelnice na letící terče Vystoupení známého imitátora Václava Faltuse Program pro děti Ukázky vábení zvěře Myslivecké soutěže: poznávání hlasů zvěře, soutěž o nejhezčí myslivecký klobouk, házení flinty do žita a další Show s kolty a biči Tradice i moderní technologie v myslivosti Ukázky lovecké hudby Myslivecká dechovka Atlas Hudební skupina Klapeto a mnoho dalšího Dámy a pánové, nezapomeňte si vzít svůj nejlepší myslivecký klobouk!

Hlavní partneři:

Občerstvení včetně zvěřinových specialit zajištěno. Vstup zdarma.

+

Předpovídáme cenovou níži.

Internet se slevou napořád!

Nordic internet N+ je stabilní, bez závazků a bez limitů.

ČASOVĚ OMEZENÁ AKCE

Překvapivá volnost

Akce platí do 31. 10. 2021. Více na www.nordictelecom.cz

CESTOVATEL

Nebál ses spát v opuštěných domech? Třeba i kvůli tomu, že se dopouštíš něčeho nelegálního?

Toho jsem se bál! Lepší to bylo v objektech uprostřed lesů. Jednou jsem ale přespával v opuštěné budově poblíž silnice, a to jsem měl vážně strach, aby mě tam někdo nevyhmátl. Večer jsem se tam schoval a hned ráno vyrazil dál.

Zážitků mám mnoho. Hlavně ze setkání s lidmi. Krásné bylo také, když jsem v Dánsku slyšel troubení jelenů v říji. Byl to takový první záchvěv Skandinávie, vysněné části mého cestování. A nejsilnějším, nejemotivnějším zážitkem bylo pro mě určitě dokončení cesty. Myslím, že na ten okamžik do smrti nezapomenu.

Při své cestě jsi určitě potkal spoustu lidí. Zůstáváš s některými dodnes v kontaktu?

Ano! Dokonce jsem některé pozval k nám do Krkonoš. Vypadá to, že přátelé z Německa snad i dorazí. Při putování jsem si bral kontakty na ty, kteří mě zvali k sobě domů, a když jsem cestu dokončil, posílal jsem jim z Nordkappu pohledy. Chtěl jsem jim udělat radost a alespoň touto formou jim ještě jednou poděkovat. Spoustu kamarádů jsem získal i v zimě, kdy jsem pracoval v kempu.

Hodně času jsi trávil jen sám se sebou. Dozvěděl ses o sobě něco, co jsi do té doby netušil?

Bral jsem to jako zkoušku, jestli tak dlouho sám se sebou vydržím. To mi problém nedělalo, v tomto směru jsem obstál. Je pravda, že jsem lehce introvertní a bývám rád sám. Dá se říci, že jsem často od lidí i utíkal. Když jsem se ale při putování už příliš dlouho s nikým nesetkal, těšil jsem se a kontakty jsem vyhledával. Zároveň to byla i zkouška, jestli se dovedu sám o sebe postarat ve chvílích, kdy široko daleko nikdo jiný není. Mohlo se stát ledacos, ale s tím, co se stalo, jsem se naštěstí vypořádal.

Zastavme se u tvé zimní přestávky.

To jsem byl už na jihu Švédska. Pomalu začínalo mrznout, zima se blížila a já potřeboval najít místo, kde ji přečkám. Snad každého, koho jsem potkal, jsem se ptal, jestli neví o nějaké práci. Až jsem přišel k jedné osadě, kde mi jeden pán nabídl, že si o tom spolu promluvíme. Vzal mě na recepci, kde jsem se seznámil s dalšími dobrovolníky, a dříve, než jsme si stihli skutečně promluvit, už jsem v kuchyni krájel mrkev. Zůstal jsem tam nakonec půl roku. Šlo o rekreační středisko, kde jsem stihl ještě závěr sezóny. Dokud jezdili hosté, pomáhal jsem v kuchyni, a když sezóna skončila, maloval jsem pokoje a staral se o jejich přípravu na sezónu následující.

Kdy a kde jsi prožíval největší krizi?

První krizi jsem měl už na Sicílii. Před Catánií je rovná plocha, žádné kopce. Pražilo slunce a nebylo se kde schovat. I když byl únor, dosahovala teplota 25 °C. Nebyl jsem na takové teplo zvyklý, těžko jsem sháněl vodu. A na další si vzpomínám v Norsku. Měl jsem jít 30 kilometrů, což už pro mě v tu dobu nebylo zase tak moc, ale já byl tak unavený a bez chuti, že mi cesta vůbec neubíhala.

Napadlo tě dokonce, že bys to „zabalil“ a vrátil se?

Ne, to ne. Jen jsem si někdy říkal, co tam vlastně dělám, na co jsem se to dal… Ale zabalit jsem to nechtěl. Naopak, často jsem si uvědomoval, že jsem šťastný a spokojený s tím, co dělám.

A naopak, jaký sis odnesl nejpříjemnější nebo nejdojemnější zážitek?

S čím jsi absolutně nepočítal?

Se situací kolem covidu. V době, kdy jsem vyrážel, to byla záležitost Číny a v Evropě se onemocnění vyskytovalo jen ojediněle. Nečekal jsem, co může nastat. A co mě překvapilo v dobrém? Velmi mě překvapila pohostinnost lidí v Německu. O Itálii je to známé a já to mohu jen potvrdit. V Německu jsem to ale tolik nepředpokládal.

Ve které zemi byli lidé naopak nejvíce odtažití?

Možná ve Švýcarsku. Vyvážila to ale tamní nádherná příroda. Alpy jsou prostě nádherné.

Která divoce žijící zvířata jsi cestou viděl?

Ve Švýcarsku jsem potkával lišky, v Itálii divočáky.

Jednou jsem si v lese dělal u stanu večeři a uslyšel jsem chrochtání. Jeden divočák šel proti mně. Postavil jsem se, aby si mě všiml, a on utekl. V Dánsku jsem už zmiňoval jeleny. Ve Švédsku jsem měl možnost zahlédnout losy. Jsou to ale plachá zvířata, viděl jsem je jen z dálky. Severněji, v Norsku, jsem se setkával s obrovskými stády (třeba i po sto kusech) sobů. Ti už tak plaší nejsou. Místní obyvatelé je chovají jako hospodářská zvířata a pobíhají i ve volné přírodě. Ve Skandinávii žijí vlci a medvědi. Na vlastní oči jsem je sice neviděl, ale jejich stopy ano.

Nebál ses, že bys přeci jen mohl na nějakého vlka nebo medvěda narazit?

Prý mají výborný sluch a jsou plaší. Pokud se 43

CESTOVATEL

necítí ohroženi, nezaútočí. Snažil jsem se tedy být dostatečně hlučný, abych o sobě dával vědět a nedostal jsem se do jejich bezprostřední blízkosti. Na druhou stranu jsem si medvěda docela přál vidět.

Alespoň se mi poštěstilo jít přímo v medvědích stopách. I to byl silný zážitek. Nakonec je nejnebezpečnější tvor asi člověk…

Měl jsi tedy někdy i strach z lidí?

První večer v Dánsku, kdy jsem přespával v jednom otevřeném přístřešku poblíž silnice, jsem si za tmy kolem jedenácti hodin večer všiml, že ke mně kráčí nějaký člověk. Divně se kolíbal a na vodítku měl psa. Rozsvítil jsem čelovku, aby o mně věděl.

Když zjistil, že je přístřešek obsazený, otočil se a šel pryč. Napadlo mě, že by to mohl být někdo z místních, a zavolal jsem na něj, že je tam ještě dost místa. Nakonec jsme spolu poseděli a popovídali. Prý si tam občas chodí vypít pár piv. Vyprávěl mi o své minulosti. Býval bezdomovec, měl problémy i s drogami. Dnes má ženu, žijí spolu v domě a chtějí založit rodinu. Žije spokojený život bez drog. Bylo to moc příjemné setkání. Chtěl mě pohostit a dokonce donést nový spacák. Odmítl jsem, protože byl moc velký a já měl svůj spacák dobrý. Nakonec mi daroval alespoň powerbanku. I když jsem jednu měl, přijal jsem ji, abych mu udělal radost.

Mluvil jsi už o švýcarské přírodě. Ve kterých dalších krajích na tebe příroda nejvíce zapůsobila?

Určitě v Norsku. To je jedna z nejhezčích zemí.

Hory, zbytky sněhu, hluboká jezera, divoké řeky…

Místy opravdu na nikoho nenarazíš, je to divočina, na kterou jsem se moc těšil. Norská příroda byla pro mě top. Příjemně mě překvapila Itálie. Šel jsem přes Apeniny, což jsou také krásné hory.

Jaký jsi zažil největší mráz a největší teplo?

Tuším, že největší mráz jsem zažil už v Itálii. Nevím přesně, kolik mohlo být stupňů, ale když jsem 44

se ráno probouzel, měl jsem lahev s vodou zamrzlou. A největší teploty mě zastihly také v Itálii, na severu, v Lombardii. Byl jsem tam v červnu a slunce peklo opravdu pořádně. Stupně jsem nesledoval. Někdy jsem nevnímal ani čas… a i na tom bylo něco krásného.

Jaké byly tvé pocity, když jsi dorazil do cíle? Úžasný pocit, že jsem to dokázal, a zároveň smutek z toho, že jsem u konce. Poprvé v životě jsem byl šťastný z toho, co dělám, a najednou to mělo skončit. Na jednu stranu jsem se už samozřejmě těšil domů, na stranu druhou bych to ještě oddálil.

Komu prvnímu ses ozval, abys mu radostnou zprávu sdělil?

Tátovi. Gratuloval mi a už z jeho hlasu jsem poznal, že je dojatý. Po něm mám takovéhle nápady. Byl na mě pyšný. S rodiči jsem byl v kontaktu v průběhu celé cesty. Věděl jsem, že hlavně pro mamku to nebylo lehké.

Na co ses v Čechách nejvíce těšil?

Na domov, rodinu a přátele. Na takové ty zaběhnuté samozřejmé věci, které po čase člověku chybí.

Třeba i na nedělní oběd u babičky.

Co dobrého ti babička na uvítanou připravila?

Objednal jsem si dršťkovou polévku. Úplně na přivítanou to ale nebylo. Nevěděla totiž, kdy přesně se vrátím, chtěl jsem, aby to bylo překvapení.

Jak tě tedy přivítali doma?

O mém návratu věděli jen táta a brácha. Táta žije v Praze, tak mě vyzvedl na letišti. Protože občas létá balónem, půjčil si od šéfa z práce balón a odjeli jsme do Krkonoš. U domu čekal brácha. Překvapili jsme mamku a babičku, druhou babičku a dědu jsme navštívili o den později a společně pak letěli balónem. Všichni jsme byli ze setkání dojatí.

Jak těžké pro tebe bude zařadit se znovu do „normálního“ života?

Začínám si zvykat. Už týden jsem v tomto sroubku a až si připravím nějaké přednášky a až budu hotový, najdu si nějakou práci. Myslím, že za čas mě zase bude lákat nějaké dobrodružství. Jakmile něco podobného jednou okusíš, toužíš to prožít znovu.

Máš na mysli už něco konkrétního?

To ne. Až se nějaký konkrétní nápad zrodí, pokusím se ho zrealizovat.

VESTRA CLINICS

Naděje na léčbu Alzheimerovy choroby Alzheimerova choroba trápí v České republice tisíce lidí a jejich rodin. Lékaři hledají látku, která by pacientům mohla zlepšit kvalitu života. Zeptali jsme se neurologa Ladislava Pazdery, který je vedoucím centra pro klinická zkoušení Vestra Clinics. Jeho tým lékařů, zdravotních sester, koordinátorů výzkumu a dalšího personálu provádí studii Alzheimerovy nemoci s novou látkou.

znemožňuje dosavadní péči o něj a narušuje celkový chod rodiny. Tyto poruchy doposud není možné léčit. Současné léky jsou málo vyhovující, málo účinné, se spoustou vedlejších nežádoucích účinků. Chceme a potřebujeme účinný a bezpečný lék pro poruchy chování, které často doprovází Alzheimerovu nemoc.

S jakou nadějí přicházíte?

Nadějí pro nemocné je nová zkoušená účinná látka, která má zabránit poruchám chování v průběhu Alzheimerovy nemoci a zlepšit jednání a chování těchto nemocných, a tím zlepšit chod celé rodiny.

Pacienti s poruchami chování jsou vztahovační, agresivní a odmítaví. Pečovatelé, typicky členové rodiny, kteří jsou v denním styku s těmito nemocnými, vědí, že to je největší a nejtěžší překážka v péči o tyto nemocné. Celá rodina ocení, když se podaří zlepšit reakce a chování pacientů. Nyní probíhá studie, která testuje účinnost nové látky.

Kolik stojí účast ve studii? Účastník má všechnu lékařskou a další péči bezplatně. Navíc obdrží finanční náhradu za svůj čas a cestování, včetně pečovatele, který s ním musí být.

Pro koho je studie určena?

Studie je určena pro nemocné s poruchou chování v průběhu Alzheimerovy nemoci a také nepřímo pro jejich rodiny a blízké. Je dobře známé, že Alzheimerova nemoc má ničivý dopad na celou rodinu. Zejména, když se pacient začne chovat jinak nežli doposud. To je nečekané, velmi zraňující a invalidizující pro celou rodinu. To paralyzuje a přivádí do nesnází všechny členy rodiny, protože změněné chování nemocného člena rodiny

Jak se mohou případní účastníci přihlásit?

Je to jednoduché. Stačí na www.nasenadeje.cz vyplnit krátký formulář. Následně se s ním spojíme a probereme možnost účasti v této nadějné studii.

Kapacita je omezená, proto je dobré jednat co nejrychleji. #nasenadeje

www. nasenadeje.cz

komerční sdělení 45

MSV VÝTAHY

Výtahy i pro čtyřpodlažní domy.

Se zaplacením pomůže dotace Podle zákona musejí mít výtahy domy od pěti podlaží. Ale šlapat do třetího nebo čtvrtého patra není žádný med, a to zejména pro starší obyvatele nebo rodiny s malými dětmi. I proto existuje dotace pro čtyřpodlažní domy, které mohou bytová družstva a společenství vlastníků jednotek využít na stavbu výtahů. Firma MSV Výtahy a. s. Hradec Králové dokáže pomoci s jejím získáním a stavbu navíc naplánuje i provede. „Výtah není módní doplněk domu, ale výrazně zjednodušuje život jeho obyvatelům. I lidé v prvním patře potřebují čas od času něco odstěhovat, jezdí na chaty a vozí hodně věcí. Naše zkušenost je jasná, výtah opravdu využije každý,“ říká ředitel společnosti MSV Výtahy a. s. Hradec Králové Pavel Větvička.

V mnoha čtyřpodlažních domech nejsou výtahy i přesto, že by je lidé ocenili. Proč tomu tak je?

Právě zkušenosti vlastníků bytů ve čtyřpodlažních domech nás přiměly zamyslet se nad otázkou, co vlastně brání vybudování výtahů v těchto nemovitostech. Dospěli jsme k závěru, že pokud to dovoluje dispoziční řešení domu, nejsou žádné další překážky, které by bránily stavbě plnohodnotného výtahu se strojovnou umístěnou pod ramenem schodiště. V březnu 2016 naše firma k velké spokojenosti zdejších obyvatel postavila tyto první tři výtahy TOV 350 s rychlostí 0,7 m/s do čtyřpodlažního domu v Rychnově nad Kněžnou. Do dnešního dne jsme vybudovali již více než 200 čtyřpodlažních výtahů.

Na vybudování výtahů ve čtyřpodlažních domech jsou vypsané dotace. Pomůže firma MSV Výtahy s jejich získáním?

V současné době jsou dotace vypsané a my jsme schopni poskytnout spolupráci s firmou, která administraci dotací umí a na základě dodaných podkladů od klientů pomůže s jejím získáním. Pokud jde všechno, jak má, jsme schopni v průběhu několika měsíců se stavbou začít. Pro získání dotace vytváříme technickou část dokumentace.

Jak potom probíhá celá stavba?

Prvním krokem je návštěva kvalifikovaného pracovníka z naší firmy, který zákazníkovi představí možnosti, jak výtah udělat. Stačí metrová proluka ve schodišti a už je možné výtah instalovat.

46 komerční sdělení

Vzhledem k tomu, že jsme výrobcem výtahů, dokážeme je domům „ušít na míru“. Projekt vytváří nezávislý projektant na základě našich podkladů a my potom žádáme o stavební povolení. Máme zkušenost s tím, že i lidé v prvních patrech výtahy vítají – zvlášť pokud mají malé děti nebo problémy s pohybem.

PROGRAM BYTOVÉ DOMY BEZ BARIÉR Cílem podpory je zkvalitnění bytového fondu odstraněním bariér při vstupu do domu a do výtahu a výstavbou osobních výtahů v domech, které jím nejsou vybaveny a nikdy nebyly a u kterých jsou k tomu stavebně-technické předpoklady.

Martin Čáp – vedoucí obchodního oddělení Tel.: 604 645 562 | E-mail: msv-vytahy@msv-vytahy.cz www.msv-vytahy.cz

PROMĚNY TRUTNOVA

Dům čp. 132 v Dlouhé ulici ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Fotografie pořízená v roce 1940 zachytila dům čp. 132, který zřejmě od první poloviny 19. století stával v Horním Starém Městě v dnešní Dlouhé ulici. Nejpozději od počátku 20. století byl ve vlastnictví přádelny lnu firmy Kluge (pozdější Texlen 01), což platilo ještě v roce 1940. Levá polovina domu byla roubená a tvořily ji dvě obytné místnosti, pravá byla naopak zděná a byly zde rovněž dvě místnosti. V roce 1923 byl dům stavebně upravován a tehdy dostal i novou střechu.

Zbořen byl mezi roky 1953–1959. Dnes na jeho místě stojí garáže.

závod 02 Úpice

HLEDÁ ZAMĚSTNANCE NA POZICI:

ELEKTRIKÁŘ / elektroúdržba budov a strojů

PÍSEMNÉ NABÍDKY ZASÍLEJTE NA E-MAIL: GABRIELOVA@JUTA.CZ VÍCE NA WWW.JUTA.CZ/ZAMESTNANI

POŽADUJEME ◾ SO nebo ÚSO vzdělání v oboru ◾ platnou vyhlášku 50/78 SB §6 ◾ ochotu učit se nové věci ◾ chuť pracovat v nepřetržitém provozu ◾ praxe v oboru výhodou

NABÍZÍME ◾ stabilní zázemí silné společnosti ◾ firemní benefity (příspěvky na závodní stravování, dovolenou, na penzijní připojištění a další) ◾ nástup možný ihned nebo dle dohody ◾ mzdu po zaučení 45 000 Kč ◾ podnikový byt ihned k dispozici

MUZEJNÍ SBÍRKY

Exlibris od J. F. Stonnera VLASTIMIL MÁLEK MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na konci září 2021 proběhl v Trutnově celorepublikový sjezd Spolku sběratelů a přátel exlibris. Exlibris mají nejčastěji podobu drobného grafického díla a označuje se jimi vlastnictví určitého exempláře knihy konkrétní osobou. Zpravidla mají vysokou uměleckou hodnotu a nezřídka jsou jejich autory přední výtvarníci. Několik zajímavých exlibris uchovává ve své sbírce též trutnovské muzeum.

Jako příklad zde prezentujeme exlibris s figurálním námětem, které zhotovil malíř a grafik Johann Friedrich Stonner (1906–1975) pro Hanse Kamradka. J. F. Stonner patřil k nejlepším německým výtvarníkům, kteří působili v severovýchodních Čechách ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Po druhé světové válce tvořil v Německu, kde i zemřel.

VIVIDUS East

Zdravotnické zařízení Vividus poskytuje dlouhodobou lůžkovou ošetřovatelskou péči nejen chronicky nemocným pacientům, ale pečujeme také o pacienty po operacích a úrazech. Za více než rok jsme s naším rostoucím týmem zaměstnanců poskytli péči více než pěti stovkám pacientů. Jsme společnost, kterou tvoří vnímaví a komunikativní odborníci, kteří mají empatii v krvi.

V lednu roku 2022 otevíráme poslední, v pořadí třetí oddělení našeho zdravotnického zařízení a tvoříme nový tým, do kterého hledáme odborníky na tyto pozice:

| | | | | | |

Lékař/ka Sociální pracovník/pracovnice Staniční sestra Všeobecná sestra Praktická sestra Sanitář/ka nebo ošetřovatel/ka Fyzioterapeut/ka

Chcete-li se stát součástí naší party, pracovat v novém, čistém a moderním prostředí, ozvěte se nám a přijďte se za námi podívat.

49

e-mail: personalni@vividus-east.cz tel.: 725 359 070

PROGRAM

KINOSÁL HVĚZDA NA ZŠ MLÁDEŽNICKÁ PROMÍTÁ: 1. a 2. 10. 19.00 Není čas zemřít 3. 10. 17.00 Shang-Chi a legenda o deseti prstenech 6. 10. 19.00 Prvok, Šampón, Tečka a Karel 7. 10. 19.00 Quo Vadis, Aida?

8. 10. 19.00 Deníček moderního fotra 9. 10. 19.00 Karel 10. 10. 17.00 Mimi šéf: Rodinný podnik 13. 10. 19.00 After: Tajemství 14. 10. 19.00 Jednotka intenzivního života 15. 10. 19.00 Zpráva 16. 10. 19.00 Jedině Tereza 17. 10. 17.00 100% vlk 20. 10. 19.00 Venom 2: Carnage přichází 21. 10. 19.00 Každá minuta života 22. 10. 19.00 Free Guy 23. 10. 19.00 Atlas ptáků

Z filmu: Prvok, Šampión, Tečka a Karel.

Z filmu: Duna.

24. 10.

27. 10.

28. 10.

29. a 30. 10.

31. 10.

17.00 19.00 19.00 19.00 17.00

Myši patří do nebe Minuta věčnosti Miloval jsem svou ženu Duna Addamsova rodina 2

V Trutnově jsme pro vás již 4x Horská 687 (Family Centrum Trutnov) Pondělí–Pátek Sobota

8.00–18.00 8.00–16.00

Dolní předměstí 96 (u Lidlu) Pondělí–Pátek Sobota–Neděle

8.00–17.00 zavřeno

Žižkova 515 (Hypermarket Albert) Pondělí–Pátek Sobota–Neděle

8.00–18.00 8.00–18.00

Horská 64 (u spol. centra UFFO) Pondělí–Pátek Sobota–Neděle

7.30–17.00 zavřeno

Pořiďte si například:

ŠKODA

ŠKODA

SCALA

1,0 TSI 85 KW AMBITION

ŠKODA

KAROQ

2,0 TDI 110 KW 4X4 DSG SCOUT

SUPERB

COMBI 2,0 TDI 140 KW 4X4 DSG SCOUT

388 000 Kč

828 000 Kč

1 028 000 Kč

2019

2019

2020

28 873

28 048

24 500

www.havex.cz, www.prodej-vozu.cz Více o benefitech a možnostech jejich kombinování najdete na www.prodej-vozu.cz a www.havex.cz nebo přímo u prodejců ojetých vozů na našich provozovnách.

1+1

X® VARILU Y R Á P DVA OHO U JEDN ZA CEN

* Euromonitor, 2016 údaje: Maloobchodní hodnota v kategorii brýlových