Trutnovinky - magazín březen 2023

Krev nad zlato

aneb Darujte život!

Editorial

Lepší teď než nikdy

MICHAL BOGÁŇ / šéfredaktor

V pohádce je nad zlato sůl. Ve skutečnosti je ale svět plný daleko vzácnějších hmot. Krev patří mezi ně. Je to nejcennější tekutina, kterou máme. V současné době je úbytek dárců hodně diskutované téma a nemocnice žádají nové, aby přišli darovat krev. Nedávno se na mě při rozvážení našeho časopisu po městě obrátila jedna ze sestřiček z transfúzky, kam také dodáváme Trutnovinky, a jestli bychom prý o nich někdy nechtěli napsat. Hmm, o krvi jsme vlastně ještě nepsali… Takže jsme se téma rozhodli zpracovat do aktuálního 203. vydání magazínu. No, a mně hned na začátku bylo jasné, že aby to mělo šťávu, chtělo by si dárcovství prožít na vlastní kůži, v tomhle případě lépe řečeno na vlastní žílu. Krev jsem předtím nikdy nedaroval. Proč? Nevím, neměl jsem na to hlavu? Neměl jsem ji na to ani pár hodin před samotným darováním, ale dopadlo to! A teď si zpětně říkám, proč jsem nešel dřív. Jestli můžete, běžte taky! Fakt to nic není.

JIŘÍ

str. 12 16

Píšeš? Fotíš?

Točíš? Stříháš?

Anebo s tím chceš teprve začít? Zkus to jako externista v naší redakci! michal@trutnovinky.cz

Jak jsem se stal dárcem krve

Říká se, že zkusit se má všechno. Třeba i darovat krev? Vážně? To po mně nikdo nemůže chtít. Vždyť já a injekce, to nikdy nešlo dohromady. Jenže reportáž by se nám do magazínu tuze hodila. Zajdu tam a vyzpovídám jiné prvodárce. To bude stačit. Anebo? Já nevím. Ale ne, to dám… Jo, rozhodování, to je moje. I v sedmatřiceti. A jak se blížilo datum 14. února, kdy se na transfúzce v Trutnově konala valentýnská akce na darování krve, hlavou mi stále poletovalo shakespearovské dilema – jít, či nejít? PS: Ten balíček na fotce je s mojí krví!

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Asi definitivně, kdy jsem si řekl, že do toho jdu, byl až večer předtím. Někdy kolem desáté, kdy jsem si na netu začal hledat, čeho se vyvarovat před odběrem. Brzo, že? Dopřejte si dostatečný spánek, alespoň osm hodin. No, to by znamenalo ulehnout v jedenáct, pracuju asi do jedný. Vstávám před sedmou, snad se jim tam nesložím. Dle instrukcí snídám doma rohlík a čaj. O půl osmé už čekám v čekárně na transfúzním oddělení ve Slezské ulici na fotografa Miloše. Aspoň si to myslím. Sedím špatně a Miloš mi volá. Mám být o patro výš. Přišlo mi divný, že tady nejsou žádný lidi.

Mám plán, že si nejdřív omrknu prostor, nasbírám si nějaké ohlasy dárců do reportáže, abych měl pojistku, kdybych si to náhodou… Ale ne, teď už necouvnu. Ještě předtím ale skočíme do kanceláře za

primářem Josefem Kunčarem udělat pár domluvených fotek a pak už se vracíme zpět na místo činu s velkou čekárnou, jídelnou a kantýnou. Dnes všichni dárci dostanou speciální odměnu – řízky. To by šlo! A jelikož jsme na reportáži, za chvíli šmejdíme i po odběrovém sále, kde sedí lidé v křeslech a darují krev i plazmu. Třeba bývalá basketbalistka Andrea Vacková. Přišla také poprvé.

Bavím se hlavně se staniční sestrou Zuzanou Třetinovou, kde můžeme fotit, co bychom potřebovali a tak různě. S nejstarší laborantkou Helenou Pragerovou udělám krátké interview, protože jsme získali fotografii zdejšího kolektivu z roku 1984, ze kterého tu zbyla už poslední. Krátký článek s ní najdete na straně 21. Když jí řeknu, že se nechám napíchnout taky, úplně se jí rozzáří oči. „Nebojte, žíly máte hezké a my to umíme,“ uklidňujeme mě, jako by věděla, že ten červíček tam furt hlodá.

Když se vrátím do čekárny, ze sedačky se na mě usmívají manželé Loudovi. Známe se tak od vidění. Vždyť je vlastně ten Valentýn, tak vyrazili společně. „My už jsme o tom přemýšleli dlouho, ale pořád jsme to oddalovali. Teď jsme si o té akci přečetli na Trutnovinkách, tak jsme se konečně rozhoupali,“ povídá Monika. „No, manželka se rozhodla, tak jsem šel,“ rozesměje se Zdeněk. Zatímco jeho žena šla poprvé, on už v minulosti daroval krev v předchozím zaměstnání v Praze. „Vím, do čeho jdu. Já se rozhodně nebojím,“ hlásí. „Ani já jsem s odběrem nikdy problém neměla, i když ne teda takhle velkým. Doufám, že to bude v pohodě,“ naváže Monika. Prvodárcům se odebírá 465 mililitrů krve. „Snažíme se občas pomáhat finančně, když někdo potřebujeme pomoc. Tohle zase bereme jako jinou formu pomoci někomu dalšímu,“ vysvětlují, proč dorazili darovat krev.

Čekárna se postupně zaplňuje, panuje tu pohoda. Někdo už baští řízky, někdo si teprve dává čaj a rohlík. Nikdo se ale nemračí a neprotestuje ani proti focení. „Všichni jsou strašně milí a velmi usměvaví.

25 LET TOUR 2023

25 let tour 2023

Všechno vám vysvětlí a pomůžou,“ oceňuje také přístup a práci sestřiček jedna z nových dárkyň Pavlína Hyžáková. Její slova podepíšu i já. S Pavlínou, která si mimochodem o výzvě přečetla také na našem webu, se bavím přímo při odběru, a tak zjišťuji, co cítí. „Vůbec nic, jen mám v ruce balónek, kterým si pumpuju,“ usmívá se žena, která se před rokem vrátila z Kanady žít do Trutnova. „Těšila jsem se, že můžu někomu pomoct. Ten dobrý pocit vás žene dopředu. Je to příjemný zážitek. Kdo se cítí zdravý a ví, že má dobrou krev, ať určitě neváhá,“ vyzývá veřejnost k dárcovství.

Také Lukáš Mík mi odpovídá z křesla. Jako student dával plazmu a před dvěma roky začal s krví. Teď má už šest odběrů. „Povědomí, že se něco takového děje, jsem měl od táty, který chodil darovat, a tak jsem si říkal, proč někomu takhle nepomoct, když je krev potřeba,“ vypráví. Z Červeného Kostelce dojíždí na trutnovskou transfúzku řadu let Táňa Kuželková. Teď poprvé ale společně i se svou dcerou. „Chtěla bych mít po sobě nástupkyni, přeci jen už je mi přes šedesát a darovat můžu do šede-

sáti pěti,“ líčí žena, která má na kontě již 42 odběrů, a je tedy držitelkou Zlaté medaile profesora Janského. Ta se uděluje za 40 odběrů.

Jednou z nejmladších dárkyň při valentýnské akci byla Anna Bednaříková. Devatenáctiletá studentka gymnázia se o dárcovství dozvěděla ve škole od paní učitelky na biologii Dany Skokanové. „Se spolužáky jsme si řekli, že je to pro dobrou věc a zkusíme to. Dnes jsem tu s kamarádkou, ale myslím si, že od nás ze třídy už tady byli tři,“ prozrazuje. „Mám strach z jehel, ale třeba to tímhle zvládnu

překonat. Zkušební odběr nebolel, ale teď se pořád trošku bojím,“ svěřuje se na lavici před vstupem do odběrové místnosti. Zvládla to! Ačkoliv se jí ke konci odběru motala hlava a musela si přivolat sestřičky. Ty nás pak ještě s Milošem vzaly i na exkurzi do laboratoří, abychom viděli proces, jak se krev zpracovává. „Člověk si myslí, že se jen odebere a tím to hasne. Ale tak to není,“ vykládá Zuzana Třetinová a na jednom pracovišti nám ukazuje centrifugu. Balíčky se v ní patnáct minut točí, takže se plazma oddělí a vystoupá nahoru, kdežto krvinky zůstanou dole. Na to já ale už nečekám. Blíží se půl desátá, kdy jsem si řekl, že absolvuji už svoje první „ostré“ dárcovské kolečko…

A hned na začátku přichází nečekaný problém. „Pane Bogáň, jdete poprvé, tak od vás potřebujeme vzorek moči,“ podává mi sestra na příjmu kelímek. No jo, ale když si odskočíte předtím, tak to prostě nejde. A fakt to nešlo. „Nevadí, tak než odejdete nebo příště,“ dodává sestra. Nešlo to ani později. „Není to povinnost, ale u prvodárců to zachováváme. Občas se nám podaří zachytit dárce s diabetem a někdy i nějaké další drobné poruchy, o kterých dárce ani neví,“ dozvídám se od primáře Josefa Kunčara, který se mnou vede rozhovor před odběrem. To jsem ale ve svém kolečku přeskočil pár kroků. Ještě na příjmu totiž prolistuju papíry o poučení, dostávám dotazník a přesouvám se na odběr kontrolního vzorku. Odtud usedám ke stolu v jídelně, dávám si rohlík s čajem a kroužkuju odpovědi v dotazníku. Z 95 procent dávám všude NE.

VÍTE, ŽE…

…rozeznáváme čtyři základní typy krevních skupin? Nejrozšířenější v České republice je A, následují 0 a B. Nejméně frekventní je AB.

…krev se rozlišuje také podle takzvaného Rh faktoru? Je buď pozitivní (Rh+), tento znak má 85 % osob, nebo negativní (Rh-)

…nejfrekventovanější krevní skupinu A má u nás 43 % osob? Proti tomu skupinu AB jen 7 % obyvatel ČR

…kromě krevního systému ABO a Rh bylo do roku 2021 objeveno dalších 41 komplexních systémů na červených krvinkách?

…Česko je spolu s Rakouskem a Německem velmocí v oblasti darování krevní plazmy? Rozmach nastal v devadesátých letech.

…krev pro transfúzi vozí i vrtulníky záchranky? Jako první ve střední Evropě s tím začali záchranáři v našem kraji v roce 2018. (pac)

Následuje rozhovor s lékařem. „Vidím, že máte normální hodnoty krevního obrazu, červené krvinky jsou dokonce při horní hranici normálu, takže jste pro odběr úplně ideální,“ povídá mi primář Kunčar. Ještě mi změří tlak a provede krátké vyšetření na lehátku. Mně zajímá, jestli už ví, jakou mám krevní skupinu. „Používáme dvojí ověření, ještě vám vzorek odebereme znovu přímo na sále a ty výsledky spolu musí souhlasit,“ vysvětluje. Později odpoledne mi od něj přijde e-mail, že mám A Rh pozitivní, tedy tu nejrozšířenější krev.

Ještě předtím, než vstoupím na sál, zastavím se u druhého okénka v čekárně, kde odevzdám papíry a dostanu potvrzení o účasti odběru. To dárcům umožňuje ze zákona na ten den pracovní volno. Škoda, tohle nevyužiju. Ale druhý papír na odpis tří tisíc z daní na příští rok ano. Stejně jako poukázku na 90 korun do místní kantýny. Potěší i odznáček ve tvaru kapky krve, jímž se odměňují prvodárci. „Běžte tady za roh, omyjte si předloktí mýdlem, potom dezinfekcí a počkejte, až si vás zavolají,“ dostávám ještě pokyny.

„Tak pojďte,“ mrkne na mě sestřička Denisa Fejklová a vede si mě na jedno z deseti křesel. Srdce mi ani nebuší, přepnul jsem se asi vnitřně do nějakého klidného módu. Dokonce ani neodvracím zrak od jehly, která mi protíná kůži. Nic necítím, ale vůbec nic. A tmavě červená tekutina už proudí hadičkami. „Dala byste mi do ruky ten červený balónek, na fotce to s ním vypadá líp,“ poprosím sestřičku. Miloš má za úkol to pořádně zdokumentovat. Díky času z fotek ale přesně vím, jak dlouho celý proces trval. Necelých šest minut. Vyfotit se potom chtějí se mnou i sestřičky, já ještě chvíli sedím na lehátku a zeptám se, jestli si můžu vzít svůj pytlík s krví do ruky. Jistě, kvůli fotce. Ještě je teplá. Zvláštní pocit.

Mám to za sebou a jde se na řízky! Ty dostává i Miloš. No teda! Devadesátikorunový poukaz utratím za čokoládu. Když dojíme, začneme stěhovat stoly a děláme prostor, kde se shromáždí převážná část z kolektivu transfúzního a hematologického oddělení. S primářem jsme se domluvili, že holky svolá a uděláme společnou fotografii. A to je taková hezká tečka za reportáží Trutnovinek na transfúzce. No i když… Ještě jednou navštívím toalety a zkuste hádat, jestli to dopadlo. Tak tohle je můj příběh, jak jsem se vlastně kvůli reportáži stal dárcem krve. Jaký je ten váš? A zopakuji to tady znovu, co jsem psal do editorialu: Zpětně si říkám, proč jsem nešel dřív. Jestli můžete, běžte taky! Fakt to nic není.

Pro mě je to životní styl, říká rekordman mezi dárci

Dárcem krve se stal v osmnácti letech. Zůstal jím dodnes, i když aktuálně je především dárcem krevní plazmy. Nedávno v trutnovské transfúzní stanici absolvoval odběr s neuvěřitelným číslem 432. „Je to vysoké číslo. Nejsem ale dárcem kvůli nějakým rekordům. Chci pomáhat!“ vysvětluje jednašedesátiletý Jiří Schreiber.

vot. Když jsem to udělal, řekl: Kdybys mohl, tak mu to, prosím, někdy oplať!

Kdy jste daroval poprvé?

V osmnácti letech. Byl jsem na vojně u speciálního útvaru v Horažďovicích, kde jsme nedostávali vycházky, jako bylo běžné u jiných útvarů. Takže už jen cesta k odběru krve do Plzně pro nás byla svým způsobem vycházkou. Odměnou pro nás pak byla skutečná vycházka.

Proč jste začal darovat krev?

Můj táta měl za sebou vážnou operaci. Když jsem za ním byl v nemocnici, měl nad sebou u lůžka sklenici s krví a jménem dárce. Prosil mě, abych mu přečetl jméno člověka, který mu zachránil ži-

Jak jste prožíval první odběr?

Proti dnešku to bylo velice zvláštní a složité. Vložil jsem ruku do jakési díry ve stěně a neviděl, co se na druhé straně děje. Bylo to hodně nepříjemné, ale

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

dalo se to vydržet. Dnes je vše modernější, pohodlnější a komfortnější.

Měl jste obavy z prvního odběru?

Bál jsem se jehly. Jako dítě jsem byl hodně nemocný a píchali mi hodně léků, takže jsem na jehly neměl moc dobré vzpomínky. Ale nakonec to nebylo tak strašné, jak jsem očekával.

Věděl jste, jakou máte krevní skupinu, už před prvním odběrem?

Věděl, protože jsem byl v dětství na operaci slepého střeva. Viděl jsem to napsané ve své kartě. Mám A Rh pozitivní.

Pokračoval jste v dárcovství hned po vojně?

Po dvou odběrech na vojně jsem ke třetímu odběru šel asi až po osmi letech. Pracoval jsem totiž v zoologické zahradě jako řidič a ošetřovatel žiraf. Bylo to rizikové prostředí, kde létaly různé nemoci, takže jsem si dal od dárcovství pauzu.

Co vás motivuje opakovaně darovat krev?

Pro mě je to životní styl. Už nedaruji krev, ale krevní plazmu. Na odběry chodím jednou za čtrnáct dnů. Musím držet dietu, dodržovat určitý způsob života, abych si nezhoršil kvalitu krve. A také chci jít příkladem mladším. Jsem rád, že dárci krve jsou i moje tři děti.

Proč jste přešel jako dárce od krve k plazmě?

Kvůli práci v zoologické zahradě jsem neměl úplně stoprocentně v pořádku jaterní testy. Limity kolísaly na hranici, jednou byly lepší, podruhé ne. Na transfúzní stanici mi nabídli, že bych mohl darovat krevní plazmu, kde se na kvalitě jaterních testů tolik nelpělo.

Co se tím pro vás změnilo?

Už jsem mluvil o životním stylu. Navíc krev se může dávat pouze čtyřikrát nebo pětkrát za rok. Plazmu můžu darovat každých čtrnáct dnů.

Cítíte se po odběru unavený?

Záleží na věku. Dřív, když jsem daroval plazmu, tak jsem mohl krátce poté sednout do auta a coby obchodní zástupce jet například na služební cestu do Maďarska a zpátky. Neměl jsem žádný problém. Dnes přijedu po plazmě domů a potřebuji si na hodinu sednout, zavřít oči, v klidu si odpočinout, odpoledne už je to ale zase bez problémů. Můžu to porovnat v rodině, nejmladší syn začal

darovat krev loni. První den je nejistý, odpočívá, druhý den funguje normálně.

Vyzvali vás někdy, abyste přišel darovat kvůli nedostatku krve?

Ano. Buď z transfúzní stanice pošlou zprávu, nebo zavolají. Rád vyhovím. V době covidu jsem v Trutnově daroval plazmu a s primářem jsme se dohodli, že ji pošleme do Hradce Králové, aby zjistili, kolik je v ní obranných látek. Do tří dnů mi volali, že jich je dost. Hned jak to šlo, jel jsem darovat do Hradce covidovou plazmu pro nemocné. Potkal jsem tam spoustu známých a kamarádů, kteří jsou také dárci. Všichni jsme měli dobrý pocit z toho, že pomáháme.

Pátral jste, zda právě vaše krev nebo plazma pomohly někomu konkrétnímu?

Ne. Stačí mi ten pocit, že jsem pomohl.

Setkal jste se někdy s člověkem, který byl vděčný, že existují dárci jako vy, protože mu to zachránilo život?

Mám kamaráda u záchranky, také chodí podle potřeby darovat krev nebo plazmu. Řekl mi, že v práci vidí, jak hodně je dárcovství potřeba. Jednou jsem to dokonce viděl na vlastní oči. Před naším domem se stala dopravní nehoda, přiletěl vrtulník, lékaři automaticky zraněnému poskytli připravenou krev.

Pravidelné dárce krve oceňuje Český červený kříž. Předpokládám, že už jste za vašich 432 odběrů dostal všechny jejich medaile a plakety.

Na akce Českého červeného kříže chodím, čestná ocenění přebírám a máte pravdu, že už mám všechna ocenění. Jsou to příjemné akce, setkávají se při nich lidé s podobným smýšlením. Určitě jsou takové akce přínosné.

Co byste doporučil lidem, kteří váhají, zda darovat krev?

Ať si to zkusí a pak se uvidí. Tak jsem to kdysi doporučil i svým dětem. Když to jednou zkusí, budou mít v sobě dobrý pocit, že někomu pomohli. A pokud jim to vyloženě nebude vadit nebo jim to nebude nepříjemné, věřím, že začnou chodit pravidelně. Za sebe můžu říct, že na trutnovské transfúzní stanici je příjemné prostředí, panuje tam klid a pohoda. Sestřičky jsou milé a ochotné, jsou tam časopisy a televize, můžete si číst zprávy v mobilu. Když jsem hodně unavený z práce, tak si i při odběru odpočinu a pak se zase vracím do práce svěží.

Je vzácná a nenahraditelná, proto je krev nad zlato

Dvanáct nových dárců za jediný den získala trutnovská nemocnice při únorové akci nazvané Valentýnské darování. „Můžeme ji považovat za velmi úspěšnou. Najít tolik nových dobrovolných dárců krve trvá normálně přibližně tři týdny,“ říká primář transfúzního a hematologického oddělení Josef Kunčar.

Občas se pro veřejnost objevují výzvy k darování krve. Jsou přesné?

Myslíte Daruj krev, zachráníš život? Určitě! Ještě bych k tomu doplnil, že pro některé pacienty je krev jediným lékem, doslova pro ně má cenu zlata. Stále je to totiž vzácná a nenahraditelná tekutina. Navzdory moderní době a vyspělé vědě.

Jak jste na tom s dobrovolnými dárci?

Co vás přimělo uspořádat Valentýnské darování?

Potřebujeme neustále podporovat povědomí o dárcovství krve a zvýšit počet pravidelných dárců. Snažíme se o to dlouhodobě, podle možností se ale zapojujeme do kampaní i jednorázových akcí, nebo je dokonce sami pořádáme. Například ve spolupráci s místními firmami a organizacemi. Všem tímto děkuju za snahu spolupracovat a jednotlivcům za ochotu darovat krev.

Jejich počet bohužel klesá. V celém Česku je za posledních deset let o sedmdesát tisíc dárců méně, než by mělo být. Podobné to je i u nás. V Trutnově bylo v minulosti kolem tří tisícovek dárců. Aktuálně jich je asi o tři sta méně. Ideální by bylo vrátit se znovu na tři tisíce.

Proč ubývají?

Mnozí dosáhnou věku 65 let, tedy horní hranice

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

pro dárcovství. Někteří vážně onemocní a další bohužel přejdou do zařízení, kde jim zaplatí. Prvodárců nám navíc výrazně ubylo v covidové době. Před pandemií jich k nám chodilo ročně zhruba 250 a víc. Za covidu jich bylo jen 150, loni 179. Je tam tedy deficit, proto jsme rádi za každého nového dárce.

Kdo je nejčastějším dárcem?

Většinou lidé ve věku mezi čtyřiceti a šedesáti lety. V poslední době jsem si ale všiml fenoménu, že jako prvodárci přicházejí lidé ve věku třicet až čtyřicet let, často jde o partnery. Reagují na informace a výzvy na internetu a sociálních sítích nebo mají nemocného známého a vnímají, že potřebuje krev. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se povedlo získat i mladé prvodárce, těsně po osmnáctém roce.

Kdo se může stát dárcem?

Zdraví lidé ve věku od osmnácti do šedesáti let. Pravidelní dárci můžou dávat až do pětašedesáti. Na darování si lépe zvykají lidé kolem dvacátého roku. Dárci musí být občané České republiky, mít zdravotní pojištění a praktického lékaře.

Co potřebuje člověk před prvním odběrem?

Pokud je zdravý, potom už mu stačí jen přijít k nám s občankou a průkazkou zdravotní pojišťovny. Večer před odběrem se může dietně najíst, čtyřiadvacet hodin před odběrem nepít alkohol a v den odběru nekouřit. Před každým odběrem krve provádíme vyšetření krevního obrazu, kde vidíme základní hodnoty červených a bílých krvi-

nek a krevních destiček. Teprve na jejich základě dárce pustíme k odběru. Při úplně prvním navíc děláme základní lékařské vyšetření.

Je překážkou užívání léků?

Dárce by měl přesně vědět, jaké léky bere. Před každým odběrem vyplňuje dotazník, kde je musí vypsat. Musí uvést, zda v posledních čtyřech týdnech neměl klíště, zda nepodstoupil zubní nebo chirurgické ošetření nebo lékařské výkony jako například gastroskopie či kolonoskopie, nebo zda nebyl očkován. Naopak překážkou není ženská antikoncepce. Pokud si dárci nejsou jistí, je na našem webu kontakt na lékaře, s kterým mohou užívané léky zkonzultovat.

Kdo určitě nemůže být dárcem?

Trvale jsou vyloučení z dárcovství injekční uživatelé drog, i vyléčení, a lidé se závažnými chorobami, například s onkologickým onemocněním nebo po transplantaci orgánů. Překážkou jsou i diabetes na inzulinoterapii, infekční choroby jako hepatitida B a C a pozitivita HIV. Darovat nemůže ani ten, kdo provozuje prostituci. Šest měsíců nesmějí darovat ani lidé, kteří měli sexuální kontakty s nakaženými HIV či žloutenkou. Překážkou může být i nedávný pobyt v tropických a exotických oblastech. Seznam překážek je na našem webu.

Co když si potenciální prvodárce není jistý? V dotazníku a poučení dárce krve jsou jednotlivé překážky přesně vyjmenované. Když se v nich

velkoobchod / maloobchod

TO NEJLEPŠÍ POUZE U NÁS!

Showroom: Horská 30, Trutnov

E-shop: www.mecir.net

najde a zjistí, že vlastně nemůže darovat, vyplní jiný formulář, kterému říkáme Samovyloučení. Tím se vyloučí z dárcovství, aniž by musel uvádět důvody nebo někomu něco vysvětlovat. My ho tím pádem nebudeme zvát.

Stává se často, že lidé až u vás zjistí, jakou mají krevní skupinu?

Ano. Řadu lidí to zajímá během odběru, chtějí to většinou vědět ještě ten den. Definitivně známe krevní skupinu zhruba čtyři hodiny po odběru.

Jak dlouho trvají odběry?

Dárce zde stráví asi hodinu až hodinu a půl. Nejprve mu odebereme vzorek krve, pak se jde najíst, dá si rohlík a čaj. Vlastní odběr trvá do dvanácti minut. Pak u nás dárce zůstává ještě dvacet minut, aby se zotavil a najedl. Odchází, až když je úplně v pohodě. Darování plazmy je delší, protože samotný odběr trvá asi čtyřicet minut.

Čím se liší?

Je to asi deset na sebe navazujících malých odběrů krve. Krvinky se ve speciálním přístroji –separátoru odstředí, plazma se sbírá do satelitního vaku a krvinky se vrací ve fyziologickém roztoku zpátky do těla dárce. Proto není člověk po darování plazmy unavený tak hodně jako po darování krve.

Kolik člověk daruje krve?

Dospělému člověku odebíráme 465 mililitrů krve. Některá pracoviště mají jinou techniku, odebírají 450 mililitrů. Drobnějším lidem, kteří váží třeba jen padesát kilo, nebo mají nižší tlak, můžeme odebrat jen 415 mililitrů. Níž jít nemůžeme.

Jakých chyb se dopouštějí dárci?

Někteří přijdou nalačno, protože si tak navykli chodit na kontrolní odběry ke svému lékaři. V našem případě vůbec nevadí lehká snídaně, například rohlík s medem nebo marmeládou, ale bez másla, možné je vzít suchary, piškoty nebo ovoce a hlavně přijímat dostatek tekutin.

Nedělá se jim při odběru špatně?

Drtivá většina odběrů proběhne bez problémů. Komu se dělá špatně, jsou jen prvodárci, většinou mají nepřiměřenou psychickou reakci při pohledu na jehlu nebo mají slabost po hladovění. Pokud někdo trpí kolapsy, zkusíme ho pozvat ještě podruhé. Pokud se problém opakuje, už ho znovu

nezveme. U zkušených dárců se takové potíže vyskytují vzácně.

Omezuje dárcovství člověka nějak?

Bezprostředně po odběru lidem doporučujeme se u nás najíst a napít a odejít, až když se cítí dobře. Zdravé lidské tělo odběr zvládne. Krevní plazma se doplní do osmačtyřiceti až dvaasedmdesáti hodin. Pak už by měl dárce mít normální krevní tlak, měl by se cítit v pohodě. Může být přechodně trochu unavený, ale pokud se dobře hydratuje, tak by to měl zvládnout. U dárců krve může období únavy a třeba i určité mírné námahové dušnosti trvat až týden. Nedoporučujeme jim proto dva až tři dny po odběru dělat namáhavou práci nebo výškové práce a musí omezit fyzickou zátěž a sport. Piloti nesmějí nejméně čtyřiadvacet hodin po odběru létat.

Můžou lidé po odběru do práce?

Dárce krve má dvacet čtyři hodin od nástupu k odběru nárok na uvolnění ze zaměstnání.

Za jak dlouho se k vám může dárce vrátit?

Ženy mohou darovat krev jednou za čtyři měsíce, muži jednou za tři měsíce. Nejkratší interval mezi odběry krevní plazmy je čtrnáct dní.

Co se s odebranou krví děje? Dostane se od dárce ve stejné podobě a množství až k pacientovi?

To se dělo v minulosti. Dnes plná krev prochází procesem, kdy se při centrifugaci oddělí koncentrát červených krvinek a krevní plazma. Pacienti pak dostanou jen to, co nezbytně potřebují. Kdo

nabídka kompresních punčoch

odborné poradenství

volný prodej

výdej na lékařský poukaz

rozvoz zboží

Měření správné velikos� kompresních punčoch.

Bulharská 135 541 01 Trutnov

Otevírací doba: Po - Pá 08:00 - 17:00

Telefon: 602 453 003

JOSEF KUNČAR

má nedostatek červených krvinek, dostane erytrocytový koncentrát. Kdo má potíže se srážením krve, dostane krevní plazmu.

Jak krev skladujete?

Nesmí být dlouho při pokojové teplotě. Takže po zpracování, nejpozději do tří hodin po odběru, se ukládá do lednice, kde se uchovává při teplotě dva až šest stupňů. Červené krvinky se takto mohou uchovávat až dvaačtyřicet dní. U krevní plazmy je to složitější. Musí se zmrazit na minus třicet stupňů. Prochází tzv. karanténou, kvůli možnému přenosu infekcí. Některé mají až šestiměsíční inkubační dobu, proto se plazma na půl roku uloží do mrazicího boxu. Pak dárce zkontrolujeme, zda se u něj nevyvinula například žloutenka typu

C. Pokud je v pořádku, teprve pak uvolníme plazmu k podávání. Používat se může ještě dalšího dva a půl roku.

A co krevní destičky?

Koncentrát trombocytů vydrží pouhých pět dnů a to ještě za specifických podmínek – při dvaceti stupních, ale destičky se musí celou dobu pohybovat. Vak se po odběru uloží do termostatu na třepačku – tromboagitátor. Aby krevní destičky mohly plnit svoji funkci, musí být neustále v pohybu, v aktivovaném stavu.

Kolik krve je potřeba na záchranu nebo léčbu?

To záleží na velikosti krevní ztráty. Většinou se pacientovi podávají minimálně dvě jednotky krve najednou, takže vlastně dostává krev od dvou

dárců. Ale u náročných operací, třeba kardiologických, je potřeba krev od deseti i dvaceti dárců.

Pro srovnání, kolik krve je potřeba pro novorozeně? Dětské transfúze dáváme v Trutnově jen velmi vzácně. Potřebné množství je od padesáti do sto padesáti mililitrů podle váhy dítěte.

Je možné darovat krev sám sobě?

Tomu se říká autotransfúze. Byla u nás možná do roku 2020, ale nebyl o ni zájem. Takže jsme tento typ odběrů ukončili. Ale ještě kolem roku 2005 bylo období, kdy jsme měli až sto autotransfúzí ročně. Lidé si prostě darovali krev před plánovanými operacemi.

Nastala v Trutnově krajní situace, tedy že by krev úplně chyběla?

Určitě ne. Zásobujeme sice ještě královédvorskou nemocnici, výjimečně nás požádá o krev Jilemnice nebo Náchod, většinou když mají vážnějšího pacienta. Ale úplně bez krve jsme nebyli.

Transfúzní stanice se časem přesune ze Slezské ulice do areálu nemocnice. Co se tím změní?

Především to, že nebudeme muset auta s převozem krve opakovaně posílat přes frekventovanou silnici a křižovatku. Naproti městskému úřadu sídlíme od roku 1994. Nevím, jestli si lidé ještě vzpomenou, že tu s námi byla Pragobanka. Krevní banka a peněžní banka v jedné budově. To bylo něco velmi neobvyklého. Trutnováci ukázali, že vědí, co je skutečně cenné!

ABY VAŠE ŠKODA ZŮSTALA ORIGINÁLNÍ

Využijte až 20% slevy z Šekové knížky

Díky Šekové knížce ušetříte až 20 % za servis, díly i příslušenství.

Pokud máte vůz ŠKODA starý 4 nebo více let a chcete ušetřit peníze za opravy, výměnu opotřebovaných dílů nebo nové příslušenství, pak je Šeková knížka plná slev určena právě Vám. Šeková knížka obsahuje kupony až s 20% slevou na materiál i práci u nejběžnějších oprav a řadu dalších výhod pro Vás. Dopřejte svému vozu profesionální péči v autorizovaném servisu ŠKODA.

Pokud Šekovou knížku ještě nemáte, je pro Vás zdarma připravena v našem servisu nebo online na www.sekova-knizka.cz.

Váš autorizovaný servisní partner ŠKODA:

AUTOSTYL a. s.

Horská 579

541 01 Trutnov

Tel.: +420 499 309 100

www.autostyl.eu

Máme dárce rádi. Jsou spolehliví a ochotní přijít kdykoliv

Máte rádi kuriózní setkání? Chcete být jejich součástí? Tak darujte krev! I tak by mohly s trochou nadsázky znít náborové slogany trutnovské transfúzní stanice. „Potkávají se nám tady lidé různých profesí a zájmů. Mnohé z nich vedle sebe neuvidíte nikde, jen u nás,“ vysvětluje staniční sestra Zuzana Třetinová.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Za sedmnáct let praxe ji už nemůže nic překvapit. Zvykla si, že v jedné odběrové místnosti bývají vedle sebe například drsní motorkáři a řeholní sestry, dělníci z továren i podnikatelé, hasiči s policisty a úředníci. Mezi dárci jsou i saniťáci a zdravotníci.

„V běžném životě většinu z nich vedle sebe neposadíte. Ale při odběru se to tak velmi často seběhne.

Během pár minut se mezi sebou ti lidé začnou bavit. Je to moc fajn a velmi příjemné,“ říká.

Za dlouhé roky už má na lidi odhad. Pozná, kdo si rád povídá i kdo si celou dárcovskou proceduru radši odbyde v tichosti. „S některými dárci se známe hodně, takže probereme i rodinné věci, děti nebo dovolené. Většinou máme přátelské vztahy. Bohužel, často poznáme i to, že mají trable,“ upozorňuje. Většinou ale převažuje pohoda a dobrá nálada. Převažují dárci střední generace, tedy zhruba ve věku mezi čtyřiceti a šedesáti lety. „Jsou spolehliví. Zavoláme jim, že potřebujeme, aby přišli darovat. Vyhoví, většina může přijít kdykoliv. A někteří jsou dokonce schopní přijít ihned. Například z protějšího městského úřadu. Moc si toho vážíme,“ zdůrazňuje.

Vzácné okamžiky sounáležitosti se v transfúzní stanici odehrávají, když přijdou prvodárci. Mnozí se totiž neubrání obavám z jehly či možného kolapsu. Dám to, nedám to? Co když budu jediný, který to nezvládne? Takové otázky někdy zaznívají. „Obavy jsou, je to logické a normální, má je každý. Snažíme se prvodárcům vysvětlit, co je čeká, jak to bude probíhat,“ připomíná. Na některých je i přesto znát stres. Už se ale mnohokrát stalo, že pomohl zkušený dárce, který seděl vedle. „Všiml si nervózního kolegy a chytil ho za ruku, aby se nebál,“

chválí bezprostřední lidskou reakci. Někomu zase pro uklidnění postačí trochu slovního povzbuzení a humoru. „Máme mezi dárci hodně rybářů, to jsou spokojení a veselí lidé,“ směje se.

Obvyklé je, že dárci jsou skupinky přátel či kamarádů. Naplánují si odběr na stejný čas a využijí ho, aby ho strávili společně. „Máme tu třeba tři ženy, které přijdou vždy darovat společně. Vím, že pak jdou společně i na nákupy, na oběd, prostě si udělají hezký den,“ oceňuje. Ideální jsou podle ní pro dárcovství stokiloví chlapi. Mají hodně krve, mnohdy pět a půl litru a víc, takže nemívají kolapsy. Jinak ale považuje za vhodné dárce všechny, kteří chtějí pomáhat. Sama je dárkyní, má patnáct odběrů. „Když jsem ale dřív pracovala jako sálová sestra, darovat krev jsem nesměla. Podle tehdejších předpisů jsem patřila do rizikové skupiny. Časem se to změnilo, takže už zase můžu darovat. Náš primář ale tvrdí, že jsme pro společnost důležitější jako odběrové sestry,“ přiznává.

Rukama jí za dlouhé roky na transfúzní stanici „protekly“ už tisíce litrů krve. Na práci s krví si zvykla, jako si většina zvykne na specifika jakékoliv jiné práce. „Měli jsme tu ale pravidelné dárce, kteří si nezvykli. Ani po mnoha odběrech se nemohli dívat na krev. Někdo se to snaží přemoct, někdo si dá šátek přes hlavu, aby na odběr neviděl. Nestává se ale, že by kvůli krvi zkolabovali. Spíš se jim udělá špatně z toho, že se celkově necítí dobře,“ dodává Zuzana Třetinová.

HLEDÁME SEŘIZOVAČE

Máme tisíce výrobků, které se dotýkají života téměř každého z nás. Nová auta díky nim jezdí a jsou čistější. V trutnovských halách jich vyrábíme miliony ročně a i to je málo.

Rosteme a potřebujeme další šikovné ruce. Zkušení profíci i čerství absolventi, máme tu práci pro vás.

Šikovným kandidátům a kandidátkám nabízíme nástupní bonus 30 000 Kč.

Vitesco Technologies, Trutnov - práce, co má smysl a budoucnost

Mít strach je zbytečné

„Jéééžiš, to jsem byla mladá a hezká holka. Tuhle fotku ani nemám. Je to pěkná vzpomínka,“ vyhrkla Helena Pragerová, když jsme jí při naší reportáži ukázali snímek trutnovského transfúzního a hematologického oddělení z roku 1984. Tenkrát tam po škole začínala jako zdravotní laborantka. A dnes po čtyřiceti letech? „Pořád jsem zdravotní laborantka,“ smála se žena, která z kolektivu na černobílé fotografii zůstává na oddělení už jako jediná.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Dovedete si představit celý život v jedné práci? Helena Pragerová ano! „Mohla jsem jít ještě do jiných typů laboratoří, ale nikdy jsem o změně neuvažovala. Vybrala jsem si dobře. Práce na transfúzce je super a stále mě baví,“ řekla spokojeně. „Ale je to úplně něco jiného, než když jsem začínala,“ dodala. Dříve veškerou činnost dělala manuálně. S vývojem technologií se však její zaměstnání diametrálně změnilo a teď jí a kolegyním pomáhá také spousta přístrojů. Vyšetření jsou tak podle ní odbornější.

To, co ale zůstává pořád stejné, je krev. „A ta je vůbec to nejdůležitější,“ zdůraznila Pragerová. Britští vědci už sice na konci loňského roku oznámili, že uměle vytvořená krev vstoupila do klinických studií, nicméně krevní transfuze také v budoucnu budou vždy záviset hlavně na lidech, kteří krev darují. „Když to porovnám, tak mi přijde, že dříve byli dárci takoví údernější. Že tohle je naše transfúzka,

vy jste naše sestřičky a my jsme vaši dárci. Lidé byli strašně hrdí, že jsou dárci. Dnes už to není takové,“ vzpomínala a dodala, že spoustu dárců jim na oddělení chodilo s vědomím, že se bojí, ale že si tady vlastně plní bobříky odvahy. „To bylo nádherné!“

Možná, že tohle je brzda pro většinu lidí. Mít strach je ale zbytečné. „Všechno je to jen o hlavě. Když se rozhodnete, že vám nebude špatně, tak vám špatně nebude,“ řekla Pragerová. „Nejzajímavější na dárcovství je asi to, že velký chlap nám tady kolikrát omdlí, a ženská, o které řeknete, že je to tintítko, je hrdina. Spíš to vypadá, že se víc bojí chlapi,“ usmála se Helena Pragerová, která největší současný problém dárcovství vidí v tom, jak přilákat mladé lidi. „Protože když pak přijdou, poznají, že to nic není. Třeba obě moje dcery jsou dárkyně a zeťáci taky. Myslím, že pokud to jde, lidé jsou zdraví a nemají žádné problémy, nevidím důvod, proč nejít darovat krev,“ uzavřela žena, která letos oslaví životní jubileum – šedesát let.

Plakety dárcům předáváme za výjimečnou obětavost

Dávají to nejcennější, co mají. I proto je chceme odměnit. Je to jeden z našich mnoha úkolů. Stručně, ale výstižně popisuje jednu z hlavních činností Českého červeného kříže v Trutnově jeho ředitelka Iveta Špičková. „Loni bylo na transfúzní stanici v Trutnově evidováno 2771 registrovaných bezpříspěvkových dárců a z toho 179 prvodárců. Všech si moc vážíme, vždyť krev hraje v medicíně nezastupitelnou a stále rostoucí roli a nelze ji zatím uměle vyrobit,“ zdůrazňuje.

Červený kříž v Hradci Králové a ocenění za sto šedesát odběrů Červený kříž v Praze. V hlavním městě se také za účasti nejvyšších představitelů státu oceňují dárci, kteří dosáhli dvě stě padesáti a více odběrů krve a plazmy. „Za výjimečnou obětavost přebírají plaketu Dar krve – dar života. Je to nejvyšší ocenění, které dárcům Český červený kříž uděluje,“ vysvětluje Iveta Špičková.

Většina dárců uvádí, že nejlepší odměnou pro ně je jejich osobní zadostiučinění. Dobrovolně se dělí o část sebe s těmi, kteří to potřebují. „Chtějí pomoci druhým a zachraňovat. Málokdo dnes daruje krev z jiného důvodu,“ připomíná. Existuje sice možnost darovat za peníze, ale ‚komerční‘ odběry Červený kříž do statistik nezapočítává. Systém poskytování zdravotní péče u nás funguje i díky dobrovolným dárcům krve. „Bez nich by nemocní a zranění neměli krev, kterou bezodkladně potřebují,“ říká Iveta Špičková.

Medaile, kříže a plakety. To vše postupně získají pravidelní dárci krve. Odznak ve tvaru Krůpěje krve obdrží za první odběr zpravidla ještě na transfúzní stanici. Ocenění za opakované odběry předávají zástupci Českého červeného kříže. Jedná se o tři medaile Jana Janského, objevitele čtyř krevních skupin: Bronzovou za deset odběrů, stříbrnou za dvacet a zlatou za čtyřicet odběrů krve a krevní plazmy. Nebo Zlaté kříže Českého červeného kříže - 3. třídy za osmdesát, 2. třídy za sto dvacet a 1. třídy za sto šedesát bezpříspěvkových odběrů.

Předávání ocenění v Trutnově má slavnostní podobu. Kromě lidí z Českého červeného kříže se ho účastní i zástupci měst a obcí, zdravotních pojišťoven a nemocnice, součástí je i kulturní program. „Ocenění za čtyřicet a osmdesát bezpříspěvkových odběrů krve a plazmy se konají v Koncertní síni Bohuslava Martinů,“ vysvětluje Špičková. Ocenění za sto dvacet odběrů předává jičínský

Oblastní spolek Českého červeného kříže v Trutnově má téměř tři sta členů a dobrovolníků. Propagace bezpříspěvkového dárcovství krve, nábor prvodárců a jejich oceňování je jednou z mnoha činností, kterou zajišťuje. Organizuje také kurzy první pomoci, ozdravné relaxační pobyty pro seniory a letos spolupořádá příměstský tábor pro děti. Prostřednictvím Akademie třetího věku pořádá přednášky pro seniory. Provozuje rovněž nestátní zdravotnické zařízení Alice – domácí zdravotní péče a Alice – terénní a ambulantní rehabilitace. „Provádíme zdravotní péči u nemocných a rekonvalescentů v jejich domácím prostředí, což je plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění,“ dodává Iveta Špičková.

Český červený kříž v Trutnově se přidává i k mezinárodním humanitárním aktivitám, například v zemětřesení zasaženém Turecku nebo pomáhá válečným obětem na Ukrajině.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Výprodej skladu za akční ceny

Ihned k odběru za 620 400

Volkswagen T-Roc Life

1,0 TSI 81kW, Manuální 6 st.

Kombinovaná spotřeba a emise CO2 modelu T-Roc: 6–7,2 l/100km, 136–164 g/km. Vyobrazený model může obsahovat prvky příplatkové výbavy.

Autorizovaný prodejce Volkswagen

OLFIN Car s.r.o.

Královédvorská 517

541 01 Trutnov

tel.: 499 811 960

www.olfincar.cz

3.

Nové divadlo 2022/2023: Burki&Com UFFO ** 20:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky ND, ostatní –vstupné 390 Kč

VANČURA

čtvrtek 30. 3. PLAVCI & JAN

Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 330, 300, 270 Kč

DO TRAMTÁRIE

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Spejbla a Hurvínka

Představení pro děti od 4 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 260 Kč, děti 240 Kč

3. AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pátek 31.

3. TONY DUCHÁČEK & GARAGE

Koncert na stání UFFO ** 18:30 –otevření sálu, 19:00 –začátek koncertu ** vstupné 290 Kč

PŘIPRAVUJEME

Kateřina & Miloš Motani: Nezkrocená Brazílie –z Ria za modrým papouškem

4. TŘI SESTRY

pátek 21.

Host: Synové výčepu

Koncert na stání UFFO ** 20:00 hodin

SYMPHONY ORCHESTRA

4.

22.

sobota

POLICE

Koncert UFFO ** 20:00 hodin

4.

sobota 29.

PROTHEUS: ZÁVISLOSTI TOUR 2023

Sólový projekt frontmana kapely Dymytry

Změna programu vyhrazena! www.uffo.cz

Host: Loco Loco

Koncert na stání UFFO ** 20:00 hodin

Těšínské divadlo, Český Těšín

pondělí 20.

Pořadatel: Český červený kříž a UFFO UFFO ** 14:30 hodin

USMÍŘENÍ S AFRIKOU

3. VELKÉ SAFARI &

Cestovatelská diashow Kateřiny & Miloše Motani UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 150 Kč

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky DH, ostatní –vstupné 590, 540, 490 Kč 8. 3.–24. 4.

MARTIN VESELÝ: PLECHOVÁ ABSTRAKCE

Vernisáž 7. 3. od 17:00 hodin

Projekt se uskutečňuje za fi nanční podpory Královéhradeckého

kraje Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–pátek 8:00–18:00 hodin,

pondělí 20.

3.

úterý 21.

VYHOĎME HO Z KOLA VEN

Divadlo a hudba 2022/2023: Divadlo J. K. Tyla, Plzeň

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky DH, ostatní –vstupné 590, 540, 490 Kč

3.

SILNÉ REČI: STAND–UP COMEDY

SHOW V TRUTNOVĚ!

Účinkují: Tomáš Hudák, Joe Trendy, Dano Čistý, Matej

Makovický Po listopadové úspěšné stand–up comedy další porce svébyt-

ZUŠ Trutnov **

ného slovenského humoru

SMRTKY

středa 22.

UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 410, 390, 370 Kč

3. VYNÁŠENÍ

Vítání jara –tradiční akce pro malé i velké UFFO ** od 15:00 hodin představení žáků

potom malý průvod k obchodní akademii, kde budou Smrťačka se Smrťákem vhozeni do řeky Úpy ** bez vstupného

sobota 10:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

čtvrtek 9. 3.

neděle 26.

Partneři: ŠAKALÍ LÉTA Divadlo a hudba 2022/2023:

PETR

PAN Činoherní divadlo A 2022/2023:

Městská divadla pražská

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky ČDA, ostatní –vstupné 590, 540, 490 Kč

pondělí 13. 3.

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

Pavla Apostolaki: Hříšně chutná Vídeň

Pořadatel: Český červený kříž a UFFO

UFFO ** 14:30 hodin

pondělí 13. 3.

VÍDEŇSKÝ VZTAH SE SMRTÍ

Cestopisná přednáška Pavly Apostolaki

Přestože téma vypadá pochmurně, nebojte se.

Bude zábava!

UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 100 Kč

středa 15. 3. DĚJINY NÁSILÍ

B

Činoherní divadlo

2022/2023: Švandovo divadlo na Smíchově, Praha

UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky ČDB, ostatní –vstupné 590, 540, 490 Kč

Hlavní partner:

Generální

partner:

Obvaz z Krakonošovy lékárny

VLASTIMIL MÁLEK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Již naši předkové dobře věděli, že v žádné lékár ničce s pomůckami pro poskytování první pomoci nesmí chybět sterilní obvaz určený k překrytí rány, případně k fixaci poranění. Ve sbírce trutnovského muzea je uchováván nepoužitý obvaz v původním papírovém obalu nesoucím označení Krakonošovy lékárny (Rübezahl-Apotheke) v Horním Starém

Městě. Tato lékárna se nacházela v domě čp. 238 a byla založena roku 1913. Jejím provozovatelem byl před rokem 1945 Ph.Mr. Albin Jirmann.

Kia Ceed.

Akční modely SPIN a TOP.

3,99 % p. a. AUTOSAJM CZ, s.r.o. Náchodská 509, 541 03 Trutnov

Tel.: 499 841 558 | Mob.: 776 696 266 | E-mail: autosajm.prodej@autosajm.cz | www.autosajm.cz

Střelnice České lesnické

akademie Trutnov Zamiř tím správným směrem!

Střelnice je k dispozici pro jednotlivce i organizované skupiny z řad široké veřejnosti, tedy i zájemcům, kteří nevlastní zbrojní průkaz.

Střelnice Trutnov

Pistolová střelnice

Střelnice Svoboda nad Úpou

Pistolová střelnice

Střelnice Babí

Broková venkovní střelnice

Proč střílet u nás

Zbraně

Pokud nevlastníte svoji zbraň, můžete u nás střílet zbraní, kterou vám rádi zapůjčíme.

Parkování

Je možné přímo u našich střelnic a je zdarma.

strelnice.clatrutnov.cz

Osvědčení Možnost střelby na střelnici bez nutnosti vlastnit zbrojní průkaz.

Patrony Do zapůjčených zbraní vám poskytneme samozřejmě také střelivo.

Občerstvení

Střelnice Trutnov vám může nabídnout drobné občerstvení.

Zajímá mě poštovní historie, první dopisy, které sem chodily

Sběratel a předseda trutnovského klubu filatelistů Pavel Janata v únoru oslavil osmdesáté narozeniny. „Kdybych měl vzpomínat, bylo by to hodně dlouhé vypravování,“ naznačuje, co všechno už s celoživotním koníčkem zažil. Sbírání známek se totiž věnuje více než šedesát let. Spolek vedl třicet let.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Už jako dvanáctiletý začal se sbíráním poštovních známek. Časem svůj zájem ale rozšířil i na další filatelistické předměty, mimo jiné i na pohlednice, otisky poštovních razítek a zejména takzvané celistvosti. To jsou obálky či dopisnice s uvedeným adresátem i odesílatelem, s nalepenými známkami a opatřené poštovním či příležitostným razítkem, vše pokud možno neporušené. „Filatelie je velmi široký a pestrý obor. Nejvíc mě přitahují právě celistvosti,“ tvrdí.

Zabývá se přitom i historií. Zaměřuje se právě na naše město a nejbližší okolí. „Jsem Trutnovák! Zajímá mě místní poštovní historie, takže jsem hledal první dopisy, které sem chodily. Prakticky všechny, které mám, jsou z Trutnova,“ zdůrazňuje. Unikátní dopisy z jeho sbírky skutečně ukazují, jak v dávných dobách fungovala pošta. Například

výjimečný exemplář, tzv. poselský spěšný dopis, je 269 let starý. Odeslaný byl 30. července 1754 z Trutnova Vznešenému Panu Johannu Bunclenovi na panství Hostinné. Nebo úplně první dopis, který získal Pavel Janata do sbírky. Pochází z roku 1820 a má historicky první razítko poštovního úřadu v Trutnově. „Až takhle daleko do minulosti jsem při pátrání šel, to mě baví. Když něco takového objevím, jsem štěstím bez sebe,“ přiznává.

Při hledání v dobových archivech dokonce našel dokument potvrzující skutečné datum založení filatelistického spolku v Trutnově. Ukázalo se tak, že dlouhá léta uváděný rok 1945 nebyl skutečným datem vzniku klubu filatelistů. „Ověřením v okresním archivu jsme se dostali až k dobovému záznamu ve spolkovém katastru, kde je u 20. února 1929 uvedeno založení spolku filatelistů," říká.

Předsedou Klubu filatelistů 05-76 Trutnov byl Pavel Janata třicet let. Pod jeho vedením spolek uspořádal dvě velké výstavy známek – Národní expozici v roce 1994 a Regionální výstavu roku 2006. Pravidelně organizoval pro sběratele známek, starých pohlednic či dopisů místní výměnné schůzky. V roce 2010, u příležitosti výročí 750 let od první písemné zmínky o založení města, otevřeli filatelisté speciální třídenní expozici známek, pohlednic a dalších sběratelských zajímavostí.

Unikátní grafické listy důlních děl od Václava Jiráska vyšly knižně

Nestává se často, aby vznikla publikace, která potěší laiky i odborníky. Únorové novince pojmenované Grafické listy montánní historie severovýchodních Čech se to zřejmě povede. Jejím základem jsou totiž čtenářsky atraktivní, ale přitom technicky přesné nákresy důlních děl známého badatele Václava Jiráska.

Bývalý báňský záchranář a důlní technik je proslulý neúnavným mapováním hornické historie v Krkonoších a Jestřebích horách. „Nejen že doly znal. Přes dvacet let bádal v archivech, dokumentoval a kreslil. Vytvořil tak přes dvě stovky listů, které dokumentují nejen hornickou historii, ale také geologii, paleontologii a mineralogii,“ řekl při uvedení knihy vydavatel Petr Bergmann.

Grafické listy byly uložené v archivu. Ani jejich autor nezamýšlel, že by měly vyjít knižně. „Předpokládal jsem, že budou pouze archivovány pro možnost studia jen vážnými zájemci. S vydáním pro veřejnost jsem nepočítal,“ přiznal. Jenže uložených výkresů a map si všiml hydrogeolog Ivan Koroš. Okamžitě oslovil Petra Bergmanna s nápadem udělat ze zajímavých obrázků s popiskami knihu a vydat ji k letošním únorovým osmdesátinám Václava Jiráska.

Uznávaný publicista z nápadu na začátku radost neměl. „Neumíte si představit, jak jsem se tomu bránil,“ přiznal. Z veřejného života se totiž zhru-

ba před rokem stáhnul. Nepořádá už přednášky o hornictví ani komentované procházky. S vydáním souboru grafických listů ale nakonec souhlasil. Zúčastnil se i slavnostního představení v trutnovském Muzeu Podkrkonoší.

Vyšla tak unikátní a čtenářsky velmi atraktivní kniha grafických listů. „Nejsou to jen technické výkresy, ale i didakticky kvalitně zpracované listy. I laik z nich rozezná, co zobrazují. Navíc jsou zajímavé místopisně, protože se týkají zapomenutých, zaniklých či zavřených důlních děl v regionu,“ upřesnil vydavatel Bergmann.

Zároveň jsou mapy vhodné i jako naučný materiál. „I když se už dnes nedá jít přímo do šachet, ty jsou buď zavřené, zabetonované, nebo zamřížované, dá se jít do krajiny a dohledávat místa související s hornictvím. Vždyť prakticky každý kopec tady v regionu je poddolovaný a to se v knize dá najít,“ dodal Petr Bergmann. Kniha vyšla nákladem asi 600 kusů a hned při představení o ní byl velký zájem. Podobnou publikaci by chtěly i jiné havířské regiony. Jenže nemají tak nadšeného badatele a pečlivého dokumentaristu, jako je Václav Jirásek, který za svoji osvětovou činnost dostal Kulturní cenu města Trutnova. O tom, kolik knih a textů o hornictví napsal, svědčí bibliografie, kterou o Václavu Jiráskovi do nové knihy zpracovali historici Vlastimil Málek a Ondřej Vašata.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Anna Kameníková oslavila 100 let

Hůř slyší, ale jinak je na svůj věk vitální. Anně Kameníkové z Trutnova bylo ve čtvrtek 9. února 2023 rovných sto let. Matka čtyř dětí, babička dvanácti vnoučat a prababička devatenácti pravnoučat se narodila za první republiky. Od dětství chodila do Sokola, cvičila i v důchodovém věku. Pracovala jako prodavačka, starala se o rodinu. Bavily ji ruční práce, zahrada, pečení a četba. Luští křížovky a ráda hraje karty. Gratulanti jí přišli blahopřát ve velkém (na dolním snímku s nejmladším pravnoučkem Jonáškem). Rodina chystá ještě jednu oslavu na sobotu 3. června. V rokytnickém kostele se uskuteční mše, koncert Hořického komorního orchestru Komořina, výstava obrazů a posezení v hospodě. Zvána je i veřejnost.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: ARCHIV RODINY

Změny a novinky ve zdravotních programech ZPŠ pro rok 2023

Zaměstnanecká pojišťovna Škoda podporuje zdravý životní styl a prevenci od počátku své činnosti, tedy více než 30 let, jak zdůrazňuje ředitelka ZPŠ Ing. Darina Ulmanová, MBA.

Nabídka preventivních aktivit se v průběhu let postupně vyvíjela a v současné době si kterýkoliv pojištěnec může vybrat z téměř 40 programů. Nabídka se přizpůsobuje aktuálním poznatkům současné medicíny a trendům v oblasti zdravého životního stylu. ZPŠ zároveň reaguje na celkovou ekonomickou situaci, proto na rok 2023 dochází k navýšení hodnoty některých příspěvků. Ředitel zdravotního odboru MUDr. Petr Šmach doplnil, že pro rok 2023 ZPŠ vyčlenila na preventivní programy částku 55 milionů korun.

ZPŠ chce pro své klienty vždy jen to nejlepší, a i díky tomu jsme 2 roky po sobě získali ocenění absolutně nejlepší zdravotní pojišťovna roku.

Změny pro rok 2023: Dříve bylo možné příspěvek „Sport Junior“ čerpat až od 4 let věku, od letošního roku je ale tato hranice zrušena. Obdobně tomu je u dentální hygieny, kde byla zrušena hranice 6 let a zároveň je tento příspěvek navýšen z původních 500 Kč na 700 Kč. Jelikož si uvědomujeme, že krásný úsměv je pro dnešní generaci důležitý, navýšili jsme také příspěvek na fixní rovnátka z původních 2 000 Kč na 4 000 Kč. Pro maminky jsme připravili navýšení příspěvků po porodu na částku 1 600 Kč a na neinvazivní prenatální testování nově až na 4 000 Kč.

Velmi oblíbený příspěvek na moderní léčebné a diagnostické metody jsme pro rok 2023 také navýšili, a to na 2 000 Kč. Pojištěnci, kteří mají své stravování komplikované bezlepkovou dietou, mohou v roce 2023 čerpat až 5 000 Kč.

Pojištěnci do 19 let, kteří trpí obezitou či onkologickým nebo neurologickým onemocněním, nemají jednoduchý život, a proto jsme se rozhodli jim ho ulehčit v podobě navýšeného příspěvku na ozdravný pobyt až na 5 000 Kč.

Změny doznaly i některé příspěvky na očkování. Zde jsme zvýšili jejich hodnotu u očkování proti meningokoku, konkrétně až na 3 600 Kč, příspěvek na očkování proti HPV infekcím (u pojištěnců do 45 let) byl navýšen až na 4 000 Kč a v případě očkování proti klíšťové encefalitidě máme pro naše pojištěnce k dispozici až 2 100 Kč.

Novinky roku 2023: Jedná se o řadu příspěvků pro zlepšenou péči o zrak, kde nabízíme příspěvek na nitrooční operace do výše až 1 000 Kč, u vyšetření přístrojem OCT, HRT nebo Pentacam lze čerpat až 800 Kč, v případě vyšetření přístrojem Plusoptix až 200 Kč a pojištěncům ve věku 18–40 let přispějeme na korekční laserové operace očí částkou až do výše 2 000 Kč.

Nově poskytujeme příspěvek do výše 5 000 Kč pro diabetiky do 18 let, a to na úhradu pomůcek nehrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění a na dietu nad rámec veřejného zdravotního pojištění.

V roce 2023 potěšíme i dospělé, pro které jsme připravili možnost čerpat 200 Kč na dentální hygienu.

Chcete čerpat výhody ZPŠ a jste u jiné zdravotní pojišťovny? Přidejte se k nám! Registrace je snadná a můžete ji provést v pár krocích on-line na www.pojistovnamehosrdce.cz nebo osobně na některé z našich poboček, a to jen do 31. 3. 2023.

Pěna, kapela založená na kamarádství

Není zcela obvyklé, aby v regionálním prostředí hrála hudební skupina dlouhých čtyřicet let. Tímto mezníkem se může pochlubit country kapela Pěna z Trutnova, která se svými příznivci a četnými kamarády oslaví čtyři dekády na scéně velkým koncertem v sobotu 18. března v Národním domě. U zrodu kapely stojí manželský pár Jitka a Dalibor Nováčkovi. „Musí být motivace a příležitost pořád někde hrát,“ říká k tomu, aby kapela tak dlouho vydržela pohromadě, kytarista Dalibor. Houslistka Jitka poznamenala, že v kapele také musí být nějaký tahoun. „A to je právě můj muž,“ dodává.

Na country scéně je vaše trutnovská skupina Pěna už čtyřicet let. Jak toto jubileum vnímáte a co vám jde při tom hlavou?

Jitka Nováčková: Začínali jsme v době totality. Dnes je samozřejmě úplně jiná doba i poptávka, vše se velmi změnilo. Je to ale pro nás celoživotní koníček. Přináší nám radost, naplnění volného času a spoustu kamarádů, kteří nám obohacují život a můžeme se o ně opřít.

Dalibor Nováček: Když porovnám dobu našich začátků a dnešek, je to úplně někde jinde. V současné době bilancujeme, hrabeme se ve starých materiálech včetně fotografií. Když jsme před těmi čtyřiceti

lety chtěli někde vystupovat veřejně a mít za to nějaký honorář, nebyla to otázka nabídky a poptávky, jako je to dnes, ale byla to řízená akce. Museli jsme mít úřední razítko a absolvovat přehrávky. Bez toho bychom vůbec nemohli vystoupit. To už naštěstí vůbec není nutné.

Jak toto významné výročí oslavíte?

DN: Slavnostní událost související s tímto výročím se uskuteční v sobotu 18. března v Národním domě v Trutnově. Víme ale, že se to nedá oslavit pouze jednou. Celý letošní rok budeme jezdit hrát po různých akcích, v tuto chvíli jich máme naplánováno

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Zleva: Ladislav Prouza (dvanáctistrunná kytara), Tomáš Pavel (šestistrunná kytara, zpěv), Jakub Nováček (bicí), Daniela Nováčková (elektrická kytara, basová kytara, zpěv), Jitka Nováčková (housle, perkuse, zpěv), Dalibor Nováček - kapelník (šestistrunná kytara, foukací harmonika, zpěv), Tomáš Nýdrle (basová kytara).

asi deset a přibydou další. Budeme se s našimi přáteli a fanoušky radovat, připravíme jim nějaké pěkné skladby, z nichž budou mít radost.

JN: Březnové vystoupení v Národním domě bude pro zvané hosty, protože těch kamarádů a příznivců máme tolik, že se při třicátém výročí kapely před deseti lety do Nároďáku ani nevešli. Proto jsme tenkrát připravili hodinový internetový on-line přenos, který ale letos neplánujeme. Myslím, že kapacitu opět naplníme.

Pokud vím, Pěna vznikla 8. března na Mezinárodní den žen. Jak se to stalo? Byla to náhoda?

DN: Ano, naše první hraní se uskutečnilo skutečně 8. března v roce 1983 na Mezinárodní den žen, kdy jsme na pozvání našich známých vystoupili pro tkadleny z podniku Texlen ve Rtyni v Podkrkonoší. Vzpomínám si, že kromě hraní jsme tam tehdy dělali módní přehlídku, kdy jsme se přítomným předváděli ve veselých modelech.

Kam jste za čtyři dekády dospěli?

JN: Od klasických trampských písniček se to postupně s vývojem žánru posunulo k modernějšímu country. S tím souviselo i rozšíření nástrojového obsazení o bicí, baskytaru a elektrickou sólovou kytaru. Kapelu jsme měli vždy postavenou více na vokálech než na nějakých superlativních sólech. Jsme všichni amatéři.

DN: Na začátku byla skutečně spíše trampská muzika. Country je podobný žánr s podobným nástrojovým obsazením. Poptávka byla hlavně po evergreenech, které všichni znají. Postupem času jsme trampskou muziku téměř opustili a zaměřili se na country. V současné době hrajeme písničky, které jsou staré čtyřicet i padesát let. V tom country, které přišlo z Ameriky, se už v té době hrálo s bicíma i elektrickou kytarou, a k tomu jsme za těch čtyřicet let postupně také dospěli.

Při jakých příležitostech hrajete?

DN: Jsme kapela pro všechny příležitosti. Hrajeme tedy na bálech, country večerech, zábavách, mejdanech, slavnostech, dýcháncích, koncertech, výročích a oslavách hudbu pro všechny generace. Myslím si, že to tak bylo vždycky a platí to stále. Když jsem se díval, kde jsme hráli v posledních deseti letech, významnou část zahrnují oslavy narozenin. Dominantní je dnes pro naši kapelu letní období, kdy se účastníme rozmanitých obecních slavností. Těch akcí přes léto je docela dost.

Máte od svých fanoušků nějakou zpětnou vazbu?

DN: Mezi naše fanoušky většinou patří celoživotní přátelé i jejich potomci.

JN: Dokonce třeba už i jejich děti, které vyrůstaly s tím, že rodiče s námi kamarádí a poslouchají country. Už jsme dokonce hráli na svatbách právě těch dětí. To je myslím dobrá zpětná vazba. Samozřejmě víme to, že jak stárneme my, stárne i naše obecenstvo. Máme ale potěšení z toho, že nás poslouchá i mladší generace.

Hrajete převzaté věci, nebo za ta léta sázíte i na vlastní repertoár?

DN: Většina věcí, které hrajeme, je převzatá. V repertoáru máme ale několik písniček, které jsme doprovodili vlastními texty. Někdo v sobě má touhu skládat a textovat, my ale ambice nemáme. Dnes nacházíme velké množství skladeb, které se našim posluchačům líbí, a to považujeme za podstatné.

Účastníte se každý rok festivalů tohoto žánru?

JN: Někdy v roce 1987 jsme ve Rtyni v Podkrkonoší založili vlastní festival nazvaný Nota, který se koná

dodnes a má tam velkou tradici. Na něm samozřejmě pravidelně hrajeme.

DN: Loni jsme v areálu rybníku Brodský v Červeném Kostelci zahajovali festival Brodský kotlík. Hráli jsme také na Hajnickém potlachu a mimo region jsme vystoupili na country festivalu Vandr pod mostem ve Skochovicích nedaleko Prahy.

Kolik koncertů za dvanáct měsíců odehrajete?

DN: Připravil jsem si statistiku za posledních deset let. Za tu dobu jsme měli téměř 200 vystoupení. Třináct bylo zrušeno kvůli koronaviru. Kdyby nebylo pandemie, bylo by těch vystoupení ještě více. Veřejně hrajeme jednou za čtrnáct dní, za tři týdny.

Když hrajete tak dlouho, musí vás to bavit. Netrpíte ale někdy přece jen pocitem vyhoření?

DN: Určitě bylo několik krizových okamžiků, ale nebylo jich zase tak moc.

JN: Nikdy to nebylo tak, že bychom přestali hrát třeba na půl roku. To se určitě nestalo. Ty písničky nás vždycky nastartují.

Nedá mně to a musím se vás zeptat stejně jako při třicetinách Pěny, co se musí udělat pro to, aby kapela vydržela pohromadě, v tomto případě čtyřicet let?

DN: Musí být motivace a příležitost pořád někde hrát. Když nás oslovují pořadatelé různých akcí, je to právě to, co nás drží a baví. Další důležitou věcí je, aby se stále dělo něco nového.

JN: V kapele také musí být nějaký tahoun, což je právě můj muž Dalibor, který dokáže všechno zorganizovat. Kdyby takový tahoun nebyl, tak se kapela za chvilku rozpadne.

Vystupujete stále ve stejné sestavě, nebo v průběhu let došlo ke změnám?

DN: Poslední desetiletí bylo v souvislosti se sestavou asi nejbouřlivější v historii kapely. Před rokem 2013 přibyly bicí a krátce po nich se vyměnil basista. Během dalších let přišla sólová kytaristka, kterou je naše dcera, a na sklonku minulého roku došlo ještě k jedné změně. Tři členové však hrají od úplného začátku kapely Pěna.

S muzikou jsou neodmyslitelně spojeny hudební nosiče. Máte za sebou určitě nějaká alba. Kolik jich je a mohli byste je představit?

DN: V poslední dekádě jsme v této oblasti moc aktivní nebyli. Máme pouze tři alba. První vzniklo v roce 1998 a jmenuje se A píseň bude Pěna. Pak jsme v roce 2005 natočili v limitované edici album

Smečka no. 1, kde hrají nejen členové kapely, ale také spousta kamarádů. Třetí cédéčko vzniklo v roce 2008 a nese název Prakticky začínáme. Naší snahou nyní je, aby z koncertu, který bude 18. března v Národním domě, vzniklo živé CD.

Country hudbu poslouchají převážně příznivci trampingu. Jste jimi také? Chodíte na vandry?

JN: Za mlada jsme na vandry chodili hodně. Teď už se věnujeme jiným věcem.

DN: Vandry byly tehdy v podstatě jeden z impulsů, proč naše kapela vznikla. Pár let nám to vydrželo a jezdili jsme na ně i s kapelou.

Trutnovsko bylo v tomto směru velmi aktivní. Nedávno vydal svoji třetí knihu s názvem Tramping na Trutnovsku v oblasti Sudet cestovatel, tramp a muzikant Jiří „Karas“ Jůzl. Znáte ho? Máte tuto knihu?

JN: Jirku samozřejmě velmi dobře známe a knížku už máme doma.

DN: Na křtu jeho knihy v Matesu jsme si spolu dokonce zahráli.

Kam se bude ubírat kapela v dalším čtyřicetiletí?

DN: Myslím si, že je třeba vydržet. Dokud nás to bude bavit, lidem se to bude líbit a bude motivace, budeme pokračovat.

Máte nějaké plány?

DN: Máme už naplánované akce na letošní rok. Kromě vystoupení ke čtyřicetinám kapely budeme hrát v Národním domě na Country bálu se Star Westem. Další vystoupení by měla být při různých příležitostech třeba v Martínkovicích, Petříkovicích, Velké Úpě, Úpici či na Guláš festivalu v Přívratu nedaleko Ústí nad Orlicí.

Dá se říci, že Pěna je vaše životní láska?

JN: Dá se to tak říci. Naše kapela byla vždy založena na partě. Jezdíme spolu na lyže, na kolech, na dovolenou. Jsme prostě celoživotní kamarádi, proto asi tak dlouho kapela drží pohromadě.

DN: Máme úředním razítkem potvrzeno, že jsme spolek. Ta naše spolková činnost ale není jenom o muzice, ale právě také o kamarádství.

Chtěli byste něco vzkázat svým posluchačům?

DN: Stejně jako musíme vydržet my, tak musí vydržet i naši posluchači.

JN: Přála bych si, aby na naše koncerty chodili rádi, aby je to těšilo. My uděláme všechno pro to, aby je naše muzika stále bavila.

Novou desku Rock’n’Dudy pokřtí

Benjaming´s Clan na KlonDiku

Výjimečný mejdan chystá na pátek 17. března petříkovická kapela Benjaming´s Clan. Uspořádá koncert spojený se křtem nejnovějšího cédéčka nazvaného Rock’n’Dudy. Místem konání se stane KlonDike Music Club v Peci pod Sněžkou. Pro fanoušky z Trutnova bude připravený speciální autobus.

Existuje víc důvodů, proč na koncert vyrazit. Kapela po šesti letech konečně představí nové cédéčko. Všechny písně z něj zahraje naživo. Mezi nástroje zařadí elektrickou kytaru, takže mírně přitvrdí. Zároveň křtem nového CD oslaví dvacet let. KlonDike má navíc skvělé prostředí pro živá vystoupení.

baskytarista a nejstarší člen kapely Olin Dlouhý. Na cédéčku je pět písniček, které už fanoušci slyšeli na koncertech. Například Zoubky, Chata nebo Jedeme dál. A k tomu dalších osm zcela nových, které ještě kapela veřejně nehrála, např. Továrna na štěstí, Sezóna draků nebo Od hlavy klíč. CD je pojmenované podle titulní písně Rock’n’Dudy

Stejnými slovy označuje Clan i svůj originální hudební styl. „Je nezařaditelný, proto ho nazýváme novotvarem rock’n’dudy,“ připomíná dudák Lukáš Dlouhý, že skupina se nástrojově rozrostla. K houslím, dudám, bicím, basové a akustické kytaře přidala i elektrickou. Možná fandové při koncertě ´Clan´ ani nepoznají. „Některé nové skladby jsou na poslech úplně jiné, než na co u nás byli fanoušci zvyklí,“ odhaduje Olin Dlouhý. Kapela už průběžně zveřejňuje na Facebooku asi půlminutové úryvky skladeb z nové desky, jakousi ochutnávku.

Od Sedmi statečných vydaných v roce 2016 si dala skupina Benjaming´s Clan dlouhou tvůrčí pauzu. „Některé skladby jsme měli rozpracované již pár let. Loni v létě jsme se rozhodli, že už chceme CD dokončit, a začali intenzivně pracovat. Některé připravené songy jsme vykopli, některé předělali a domysleli také pár nových,“ přiznává baskytarista Olin Dlouhý. Kapela si dokonce vybudovala vlastní skromné nahrávací studio, aby mohla skladbám věnovat potřebný čas. „Dávali jsme si na nové desce hodně záležet, i proto její vydání trvalo tak dlouho. Je to první deska, kterou jsme si komplet dělali sami od textů až po mix,“ přiznává

Koncert na KlonDiku bude mít speciálního hosta. Spřátelenou punkrockovou plzeňskou kapelu Znouzectnost, která Benjaminům nové cédé pokřtí. Atmosféru může vylepšit i termín koncertu. Vychází na svátek Svatého Patrika, patrona Irska. Petříkovická hudební skupina se v minulosti k němu hlásila, ve svátek pravidelně hrála po mnoha koutech republiky. A vždy to pořádně rozbalila. „I tentokrát se fanoušci klidně můžou obléknout do zelena,“ nabádá Lukáš Dlouhý. A ještě jeden důvod, proč v březnu vyrazit do Pece. Kapela měla loni v listopadu dvacáté narozeniny. Neměla ale v té době čas na oslavu, zejména kvůli práci na nové desce. „Takže to v Peci spojíme a zapaříme až tam. Bude to křest, koncert a oslava v jednom,“ zdůrazňuje Olin Dlouhý.

Pro fanoušky je zajištěný speciální autobus, který bude zdarma pendlovat mezi Trutnovem a Pecí pod Sněžkou. Odjezdy z autobusového nádraží v Trutnově budou v 18.30 a 19.30 hodin. Zastávku bude mít autobus i na Zelené louce u nákupního centra CityMarket. Vstupenky na koncert je už nyní možné koupit přes facebookovou událost kapely nebo na stránkách KlonDike Music clubu.

PAVEL CAJTHAML, FOTO: ARCHIV KAPELY

Na kubánský večer i za vínem

Dva v jednom. Klub a restaurace na stejném místě. Tuhle myšlenku jsme si plánovali v Alvazu od samého počátku naší vize. Zatímco za gastro zážitky spojené převážně se středomořskou kuchyní si k nám lidé postupně našli cestu a vracejí se, za což jsme moc rádi a děkujeme, prostor o patro níže pod restaurací vítal návštěvníky spíše nahodile. Teď to ale měníme a těšte se na pořádnou porci zábavy všeho druhu.

To, že klub dosud fungoval nepravidelně, bylo pro naše hosty právě dost matoucí. Od února jsme se ovšem rozhodli, že v nově vybavených prostorách rozjedeme pravidelný kulturní program, a to každý víkend. Minulý měsíc jste si u nás mohli poslechnout kapelu Sansaband, užít si valentýnskou večeři a následnou party, kterou od mixážního pultu řídil DJ Pepson. Pak tady zahrál na kytaru a rozněžnil dámské publikum Vende Ballini. Víte, že tenhle sympaťák byl před rokem a půl prvním umělcem, který u nás vystupoval? A naopak tím posledním, kdo se objevil na pódiu, byla další místní skupina Kačenka & Strašidla.

Tolik k únoru, ale před námi už je březen, kdy pro vás chystáme tři speciální večery. Ten první již v pátek 3. března. Na naši hudební stage se opět vrátí zdejší legendární DJ Pepson a přinese s sebou slavné a chytlavé songy ze sedmdesátek, osmdesátek a devadesátek. Bude to Oldies party jak se patří! Dorazte na večer plný tance a skvělých drinků. Další víkend bude v klubu volno, ale o to víc potěšení vás čeká pak. Dojde totiž k naplnění konceptu podniku, kdy propojíme restauraci a klub.

kde jsou pěstovány bílé a červené odrůdy. Začátek degustace bude v 17.30 hodin, poté se přesuneme do restaurace na degustační pokrmy a večer se budeme bavit zpět v klubu na after party. Rezervaci míst můžete provést na tel. 777 120 057. A rovnou hned zapřemýšlejte, jestli ji neuděláte i na další pátek 24. března, kdy Alvazo změníme na malý kousek Kuby v Trutnově. Večer ve stylu Noche de Cuba nabídne od 19 hodin kubánské speciality z restaurace a v klubu hudbu pravé kubánské kapely. A samozřejmě, co by to bylo za kubánský mejdan, kdyby tam nebyly rumy a míchané drinky.

Koncerty, DJs, tematicky laděné večery s jídlem a pitím, degustace, ale i Ladies Night… To vše se bude odehrávat v Alvazu také v budoucnu. Ale bude toho víc. Teď jednáme, že od dubna bychom chtěli náš repertoár rozšířit o žánr Stand Up Comedy a celkově se budeme snažit vymýšlet program, který bude lidi bavit. Myslíme si, že taková scéna prostě v Trutnově chybí. A určitě bychom zde chtěli přivítat znovu i takové osobnosti jako Richard Krajčo či James Harries, kteří u nás už vystupovali.

V pátek 17. března to bude u příležitosti degustace vín rodinného Vinařství Maláník-Osička. Toto mikulčické vinařství vychází z dlouholeté tradice, která začala už v roce 1960. Rodina obhospodařuje šest hektarů vinic rozkládajících se jihozápadně od obce v podoblasti Slovácké a viniční trati Kněžské,

Velká přednost našeho klubu je ta, že se jeho prostor dá přizpůsobovat a měnit. Klub je rozdělený na dvě části. Na takzvanou relax zónu, kde si užíváte pohodu v gaučích, kdežto druhá část je koncipována s klasickým sezením k jídlu a barovým posezením. A když se nám ho podaří zaplnit, vejde se nás tam asi stovka. Dáme to už v březnu?

Žádné zpoždění, stadion bude v červnu hotový

Rok od oficiálního začátku stavby míří práce na fotbalovém stadionu v Hradci Králové do finální části. Už za necelé čtyři měsíce bude nový stánek hotový a v červenci na něm hradečtí Votroci vyběhnou k prvnímu ligovému utkání. Dodržení červnového termínu pro dokončení stavby potvrzuje technický ředitel společnosti Strabag Petr Kafka, vedoucí stavby Daniel Novotný i generální manažer FC Hradec Králové Richard Jukl.

Velkou slávu zažilo město Hradec Králové na konci února roku 2022. Po mnoha letech slibů a několika neúspěšných projektech konečně dotáhla hradecká radnice projekt nového fotbalového stadionu až ke slavnostnímu zahájení stavby. 22. února loňského roku poklepali zástupci vedení města, fotbalového klubu a také stavebních firem na základní kámen nové arény. Sen několika generací fotbalových fanoušků se od té chvíle začal zhmotňovat – moderní multifunkční aréna začala pomalu, ale jistě vyrůstat. O rok později je již zřejmé, že stadion pro 9300 diváků se podaří také zdárně dokončit. Aréna má už několik měsíců dokončený prstenec tribun, koncem ledna se nad ni vrátila ikonická lízátka a těsně před dokončením už je také opláštění stadionu a střecha. Nově už převzali hrací plochu dodavatelé trávníku a postupně mizí i poslední připomínka starého Všesportovního stadionu – bývalá východní tribuna.

Podle smlouvy by konsorcium stavebních firem Strabag, Geossan Group a D&D Elektromont mělo stadion za 627 milionů bez DPH dokončit do 30. června letošního roku. A podle všech zúčastněných stran se stavbařům podaří tento termín dodržet. „Smluvní termín dokončení samozřejmě dodržíme,“ ujišťuje technický ředitel společnosti Strabag Petr Kafka. To, že stadion roste podle plánu, potvrzuje i vedoucí stavby Daniel Novotný. „Drobné problémy jsou na všech stavbách. Hradecký stadion je velká a náročná stavba, takže je logické, že těch dílčích zádrhelů tu pár bylo. Nebylo to však nic, co by bylo neřeši-

telné nebo s čím bychom neměli předchozí zkušenosti. Stanovený harmonogram držíme a stadion by měl být podle všech předpokladů dokončen do konce června,“ říká Daniel Novotný.

Obavy z toho, že by se dokončení stadionu do konce prvního pololetí nestihlo, nemá ani generální manažer FC Hradec Králové Richard Jukl. „Na každém kontrolním dnu se ten termín deklaruje a všichni jsme seznámení s tím, že 30. června by měla proběhnout kolaudace,“ potvrzuje Jukl. S průběhem stavby je podle svých slov maximálně spokojen. „Každý den vidím, jak stadion roste před očima. Opravdu si myslím, že se mají Hradečáci na co těšit. Jako klub jsme s prací dodavatele maximálně spokojení,“ říká generální manažer hradeckých fotbalistů.

V médiích a na sociálních sítích se před časem čile spekulovalo o údajných problémech na stavbě. Vše spustil na začátku letošního roku článek deníku Sport, podle kterého měla být stavba v měsíčním skluzu a vedení hradeckého klubu proto už mělo shánět azyl na první zápasy nové sezony. Takové spekulace však stavební firmy, klub i radnice razantně popřely. „Musím říct, že nás to trochu urazilo, protože tam citovali náš klub, který v žádném případě o ničem takovém nevyjednával,“ říká s odstupem několika týdnů Richard Jukl.

TOMÁŠ KULHÁNEK, MATĚJ HOLAŇ

Po kolaudaci stadionu na konci června převezme stadion do své správy fotbalový klub. Oproti dřívějším předpokladům se však nakonec nový stadion neotevře slavnostním přátelským zápasem proti Rapidu Vídeň. Rakouský celek totiž požadoval po Hradci s předstihem přesný termín zápasu. „My jsme nebyli schopní deklarovat, že to bude konkrétně třeba 9. července. Bude tam hodně procesů, které musíme po převzetí stadionu nastartovat. Otevřeme tedy prvním domácím ligovým zápasem,“ vysvětluje generální manažer Richard Jukl. O tom, jaký soupeř přijede do nové arény jako první, rozhodne až los nadcházející ligové sezony. Ta začíná v sobotu 22. července. Pokud by los poslal první ligový víkend Votroky na půdu soupeře, otevřel by se nový stadion poslední červencový víkend při 2. kole Fortuna ligy.

Jen o několik měsíců dříve než v Hradci otevřeli svůj skromnější nový stadion na začátku letošního roku v sousedních Pardubicích. Vlnu kontroverze vzbudil tamější sektor hostů, který spíš než tribunu připomíná klec. Podle vedoucího stavby

hradeckého stadionu Daniela Novotného musí být sektor hostů oplocený i pod lízátky. „Kvůli chování radikálnější části fanoušků byl bohužel fotbalový svaz nucen přistoupit k těmto opatřením, tudíž se nové stadiony plánují s oplocením sektoru hostí. Vzhledem k velikosti stadionu si ale nemyslím, že bude tento sektor působit tak dráždivě jako v Pardubicích,“ vysvětluje Novotný.

Že má klub v podobě sektorů svázané ruce, potvrzuje i Richard Jukl. „Je dáno licenčním manuálem, jak mají sektory domácích i hostů vypadat. To znamená, že my jako klub s tím nemůžeme dělat vůbec nic,“ říká generální manažer FC Hradec Králové a zastává se i svých pardubických kolegů. „Myslím, že v Pardubicích kolem toho bylo až zbytečně moc humbuku. Pardubický sektor je podle předpisů. Bohužel je malý a málo zkosený, a proto to působí tak špatně. Běžte se ale podívat na sektory pro hosty na jiných stadionech. Třeba na Slavii tam mají dokonce ostny. Takže bych v tom hodnocení sektorů byl trochu střízlivý,“ upřesňuje Jukl.

Tisícovka na školní lyžařský výcvik

Našim pojištěncům přispíváme 1000 Kč na školy v přírodě se sportovním zaměřením, lyžařské výcviky nebo sportovní tábory.

Pokračovat a přinášet inspiraci

školy v centru obce už třicet let působí Keramické studio provozované Jarmilou Tyrnerovou, lektorkou dvaceti programů. Studio nemá ambice konkurovat dnes již dostatečnému počtu kvalitních odborných keramických škol, ale za dobu jeho existence jím prošlo formou kurzů či rekvalifikací tisíce příznivců keramiky.

HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: PAVEL BAŇKA

Když přicházíte k budově, míjíte kostel svaté Anny, před nímž stojí betonový sloupek Petra Tomse, v jehož výklenku je soška Madony od Jindry Vikové, která od roku 2002 vede keramické kurzy v Kohoutově. V okolí svatostánku, na přilehlé zahradě, spatříte stavby funkčních keramických pecí. To už vcházíme do bývalé školy, která každého návštěvníka zasáhne svou neopakovatelnou atmosférou.

Tu umocňují všudypřítomná keramická výzdoba, ateliéry, galerie keramiky a původní ráz objektu.

V místnosti horní části studia se potkáváme s jeho majitelkou, která si tento kouzelný svět užívá už třicet roků a může být na něj pyšná.

V životě člověka je 30 let mladý věk. Jak to vidíte vy v případě vašeho Keramického studia, které vzniklo před třemi dekádami v Kohoutově?

Na úplném začátku jsem určitě neměla jasnou představu, jak takové studio bude vypadat, ale zvolna se to vyvíjelo. Věděla jsem, že se chci zaměřit na výuku keramiky zahrnující točení na kruhu

i samotný materiál, o kterou byl v té době obrovský zájem. Začínali jsme s třemi typy kurzů. Poptávka byla velká, příchozí chtěli stále něco nového a my jsme jim to museli poskytnout. V průběhu dalších let vznikal jakýsi systém, který dal tvář tomuto studiu. Důležité je, že studio má akreditace k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků. Začali jsme dělat rekvalifikace, odbornou praxi pro střední odborné učiliště v Praze, takže hodně mých lektorů je absolventem právě této školy.

Kdo vás přivedl ke keramice?

Řekla bych, že to byla spíše náhoda. Po absolvování Vysoké školy zemědělské v Praze předtím, než zapadnu do pracovního procesu, jsem chtěla zkusit něco jiného, nějaké řemeslo. Nastoupila jsem na brigádu do pražského podniku Keramo, tam jsem ke keramice přičichla a už jsem u ní zůstala.

Byla to pro vás láska na první pohled?

To si nejsem úplně jistá, ale každopádně jsem potřebovala dělat něco rukama. O tom jsem tehdy hodně přemýšlela a chtěla jsem ruce zapojit do

Obec Kohoutov nedaleko Dvora Králové nad Labem je známá nejen svými proslulými letními přehlídkami lidových řemesel, ale také tím, že v památkově chráněné barokní budově bývalé

svých aktivit, což do velké míry umožňuje právě keramická tvorba. Je v ní kladen důraz na hmat, práci s materiálem a zároveň je v tom zapojená kreativita, což mně vyhovuje. Prostě mně keramická činnost dělá dobře, uklidňuje, má to určitý relaxační účinek. Dlouho jsem pak dělala zakázkovou keramiku. Protože ale přibývalo lidí, kteří měli zájem si keramiku vyzkoušet, a já pocházím z učitelské rodiny, posunulo mě to do lektorské oblasti.

Proč vzniklo studio právě v Kohoutově?

V té době jsme s manželem bydleli v Praze a hledali nějaký prostor, kde by šlo, třeba přes prázdniny, pořádat nějaké kurzy. Měli jsme tady kamaráda a od něj jsme se dozvěděli, že je v Kohoutově bývalá škola, kterou chce obec prodat, protože pro ni nebylo využití. Nakonec jsme pražský byt prodali, školu koupili a přesunuli jsme se do Kohoutova, kde jsme začínali v roce 1992.

Pokud vím, absolvovala jste studijní pobyt v Kanadě. Byl pro vaše další aktivity v Kohoutově inspirací?

S odstupem času si uvědomuji, jak byl tento pobyt důležitý. Prožila jsem tam tři měsíce, hodně právě v keramickém prostředí. Byla jsem i na velmi kvalitním a výborně vedeném kurzu v Canadore College v North Bay, který byl pro mě nesmírně inspirativním, a stal se i jakýmsi návodem, jak takový kurz pořádat doma. Navíc jsem se díky tomu podívala do budoucnosti, což mně v té době ještě nedocházelo. Nebyla jsem ale nikdy překvapena dalším vývojem. Pak jsem si uvědomila, že to bylo proto, že v Kanadě bylo v té době všechno mnohem dál

než u nás. Určitě jsem získané znalosti začala využívat při kurzech v Kohoutově. Myslím, že tato zkušenost byla velice důležitá.

Co jste měla v plánu, aby to ve vašem studiu fungovalo podle vašich představ?

Nejdříve jsem si myslela, že budu dělat svoji keramiku a k tomu část kurzů. Později se na to nabalovaly různé projekty i cesty do zahraničí, takže na vlastní práci zbývalo méně času. Mým cílem bylo zaměření právě na rekvalifikace a kurzy.

Step TRUTNOV a. s.

Hledá nové kolegy (M/Ž) na pozice:

Manažer jakosti/vedoucí řízení jakosti (strojírenství-technické zaměření)

Svářeč, montážník, zámečník (navýšení a prohloubení kvalifikace)

Svým zaměstnancům nabízíme velké množství benefitů. Navýšení a prohloubení kvalifikace je součástí pozic.

Jaký byl a je o ně zájem?

Jak už jsem uvedla, po revoluci na začátku devadesátých let byl po těchto aktivitách velký hlad, protože v té době byla pouze jedna škola v Bechyni a navíc neexistovaly žádné kroužky zaměřené na keramiku. Mezi zájemci převažovali učitelé, protože to postupně začínalo vstupovat do škol. Kromě toho materiál, hrnčířské kruhy, pece i potřebné technologie už začínaly být dostupné. Najednou se vše v tomto směru otevřelo a jsem ráda, že ten zájem pořád trvá.

Podle jakého klíče jste vybírala lektory?

Pro mě bylo vždy hodně důležité, aby byl lektor kvalitní. Naštěstí jsem se v tomto oboru pohybovala poměrně dlouhou dobu a měla v keramické oblasti hodně známých. První dva roky jsem učila vše sama, postupně se přidávali lektoři, z nichž bylo mnoho mých žáků, kteří tady absolvovali praxi a v tomto oboru měli spoustu znalostí. A hlavně, měli o práci lektorů zájem.

Studiem určitě prošla řada osobností v oboru keramiky. Mohla byste některé z nich vypíchnout?

Určitě bych vypíchla našeho lektora keramických technik Petra Tomse, který je součástí spolku Keramikum. Je velkým expertem na glazury i stavbu keramických pecí. Samozřejmě nesmím zapomenout na lektorku a velmi uznávanou osobnost v keramické oblasti Jindru Vikovou, jež u nás vede kurzy už od roku 2002. Další osobností je lektorka Ivica Langerová Vidrová z Bratislavy, která u nás také učila. Přednášelo tady rovněž mnoho lidí ze zahraničí. Těch lektorů bylo a je velmi mnoho, nerada bych na někoho zapomněla.

Součástí jsou také rozmanité projekty. Zaujal mě například ten s názvem Mezníky v krajině – 350 let od narození F. A. Šporka. Co bylo jeho cílem?

Položit si otázku, jak v současné době navázat na staletou péči o českou kulturní krajinu a jak navrhnout artefakty, které s pokorou krajinu doplní, označí hranice, důležitá místa a události. Krajina, ve které se nachází Kohoutov, patřila do Šporkova panství, což mě hodně zajímá. V této krajině bylo vždy mnoho rozmanitých prvků, které by se daly označit za mezníky. Smyslem byla otázka, co všechno by se dalo dnes do této krajiny umístit a znovu na ni upozornit. Navrhované mezníky měly vzhledově navázat na historické milníky, boží muka a křížky, které již v krajině stojí, ale zároveň se přihlásily k době svého vzniku, tedy sou-

SOCHA V HLÍNĚ

Keramické studio Jarmily Tyrnerové v Kohoutově pořádá k 30. výročí svého založení výstavu nazvanou Socha v hlíně, která bude zahájena vernisáží v neděli 26. března v Městském muzeu v Jaroměři. Studio na této události bude zastupovat třiadvacet vystavujících nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Jejich díla související s keramickým kumštem jsou originální, snoubí osobní s reálným a duchovním, či dokonce snovým pohledem na svět jednotlivých autorů.

časnosti. Tvořily se modely mezníků, které sice nebylo možné do krajiny fyzicky umístit, ale byly v ní vyfoceny, stejně jako drobné památky už v tomto prostředí stojící. Vyvrcholením bylo mezinárodní sympozium, kdy se k tomu účastníci vyjadřovali v širších souvislostech. Mezníky měly ještě další rozměr, a to ten, že se díky projektu začaly právě drobné památky opravovat, a to pokračuje dodnes.

Vstupujete do další třicítky. Kam by se mělo studio ubírat? Co byste si přála především?

Mým základním přáním je, aby Keramické studio i nadále pokračovalo ve své činnosti, navazovalo na to, co se tady v historii odehrálo, rozvíjelo své aktivity, byl o něj zájem a přinášelo inspiraci všem, kteří jím projdou. To je myslím velmi podstatné.

Přemýšlíte o tom, zda budete mít nějaké následníky, kteří by ve vašem díle chtěli jednou pokračovat?

Ano. To rozhodnutí ve mně zrálo už nějakou dobu. Přece jenom studio vedu třicet let a všechno má svůj čas. Proto ho chci na konci letošního roku předat spolku Keramikum, což je silná keramická komunita, která má více než dvě stě členů z celé republiky včetně mě. Předseda tohoto spolu Václav Kugler a mnozí další jeho členové jsou absolventy kurzů v Kohoutově. Jsem tedy pyšná na to, že jsem si vychovala své následovníky. S následovníky jsme se shodli v tom, že o studio je stále velký zájem, lidé k nám rádi jezdí a byla by škoda ho zavřít. Uděláme tedy všechno pro to, aby i nadále pokračovalo. Do dalšího rozvoje jim nechci nijak zasahovat, budu ráda, když studio půjde dál cestou, která pro něj bude prospěšná. Myslím si, že Keramické studio v Kohoutově bude v dobrých rukou a bude otevřené pro všechny zájemce.

SESTAVTE SI SVÉ MENU NA MÍRU

WWW.JSMEFFMENU.CZ

Pivnice Na Bouchalce

Pivnici Na Bouchalce nalezneme v Trutnově v ulici Československé armády. Sídlí v domě čp. 96, postaveném na konci 19. století. Hostinec existoval v této budově nejpozději od počátku 20. století. Po druhé světové válce se jednalo o restauraci U Bulhara. Historický snímek pochází z 16. května 1954, kdy proběhly volby do národních výborů. Jedna z volebních místností byla v čp. 96, a to přímo v restauraci, která se tehdy jmenovala Na Svobodě. Výjimečnost této chvíle potvrzovaly panely instalované před vchodem a dechová hudba z Libňatova vyhrávající voličům. V sousedním domě čp. 98 byla tehdy masna. V pozadí je dobře patrná levotočivá zatáčka, která ústila do dnešní Žižkovy ulice. V roce 1974 byla zrušena a dnes je na jejím místě mimo jiné schodiště.

ZDRAVÉHO

STRAVOVÁNÍ

ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

KINOSÁL

HVĚZDA NA

Přání k narozeninám

Velká svoboda

Medvěd na koksu

Osm hor

Zakletá jeskyně

Ostrov

Spolu Velryba

Bez kalhot: Poslední tanec

Zatmění

Avatar: The Way of Water

Muž jménem Otto

Listování v Trutnově:

Dobrý proti severáku

Blízko

Vřískot 6

Služka

Doručovací služba čarodějky Kiki 65

Z filmu: Buď chlap!

V Trutnově již 4 lékárny

– Horská 64

po–pá 7.30–17.00 | so 8.00–12.00

– Dolní předměstí 96 (u Lidlu) po–pá 8.00–17.00

-200 Kč s Kartou výhod

Dr.Max Complex 6

Aktiv, 18 0 tbl.

599 Kč

Běžná cena 799 Kč

• kombinace glukosaminu, chondroitinu, MSM, hyaluronátu sodného, kolagenu typu II a vitaminu C

• vitamin C přispívá ke správné tvorbě kolagenu pro normální funkci kostí a chrupavek

Doplněk stravy. (1 tbl. = 3,33 Kč)

Minimální prodejní cena za posledních 30 dní 799 Kč.

Nabídka platí pro

držitele

Modrý kaftan

Bella

Nová generace Buď chlap!

Kuciak: Vražda novináře

– Žižkova 515 (Hypermarket Albert) po–ne 8.00–18.00

– Horská 687 (Family Center) po–pá 8.00–18.00 | so 8.00–16.00

-40 Kč s Kartou výhod

Ibalgin® Rapidcaps 400 mg měkké tobolky, 30 tob.

• účinné analgetikum s protizánětlivým účinkem

129 Kč

Běžná cena 169 Kč

• snadno rozpustné růžové měkké tobolky s tekutou účinnou látkou

• při bolesti hlavy a migréně, bolesti zubů, zad, svalů a menstruační bolesti

• pro dospělé a dospívající od 12 let (od 40 kg tělesné hmotnosti)

Při nákupu Ibalgin® Rapidcaps 400 mg měkké tobolky, 30 tob., získáte pouzdro na blistr, za 0,01 Kč.

Pečlivě čtěte příbalovou informaci. Léčivý přípravek s účinnou látkou ibuprofen k vnitřnímu užití. Minimální prodejní cena za posledních 30 dní 169 Kč.

Hedemax sirup

12 0 ml

• pro léčbu produktivního kašle

• pomáhá uvolnit hlen

a usnadňuje vykašlávání

• rostlinný léčivý přípravek

Pečlivě čtěte příbalovou informaci. Léčivý přípravek s účinnou látkou suchý extrakt z břečťanových listů k vnitřnímu užití. Minimální prodejní cena za posledních 30 dní 159 Kč.

Březen, zakamna nelezem.

Nespalteselezenímzakamna.

Zahřejtesetím,ženámrychlepošleteobjednávku.

Snámisenespálíte!