Trutnovinky - magazín listopad 2022

Draci

Editorial Když hory a skály přitahují MICHAL BOGÁŇ / šéfredaktor Trutnovský hokejista Roman Vond ráček při svém dlouholetém angažmá ve Francii poznával kouzlo jižních Alp. Věděli jste o něm, že funguje i jako horský průvodce? Vrchlabská olympionička v běžeckém lyžování, skialpinistka, horolezkyně a atletka Karolína Grohová letos v létě vylez la v Pákistánu na dvanáctou nejvyš ší horu světa Broad Peak. A já jsem třeba s partou kámošů podnikl pře chod korsické GR20, jedné z nejkrás nějších a také nejnáročnějších turistic kých tras v Evropě. V listopadovém vydání magazínu Trutnovinky, ač jsme to původně neplánovali, se nám sešly tři články, které spojuje láska k horám, skalám a dobrodružství. Když se pak ještě pozorně zadíváte do programu kina Vesmír na konci magazínu, zjistíte, že na Mládežce se tento měsíc promítá dokument o svě toznámém sportovním lezci Adamu Ondrovi. Tak se zajděte podívat.

PS: Právě v rukou držíte 199. vydání magazínu Trutnovinky, tak se v pro sinci těšte na něco speciálního.

ROMAN VONDRÁČEK / str. 4 8

MICHAL ROSA KAROLÍNA GROHOVÁ

GR20 KORSIKA

str. 22 24

str 10 13 str. 26 28 str. 32 34

HRADECKÁ LÍZÁTKA

Vydavatel: TN Média s. r. o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, 541 01 Trut nov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Redakce: Michal Bogáň, tel.: 734 545 423, e-mail: michal@trutnovinky. cz, Pavel Cajthaml, tel.: 734 636 116, e-mail: pavel@trutnovinky.cz, Hynek Šnajdar, tel.: 734 457 697, e-mail: hynek@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, e-mail: monika@tn-media.cz, Grafika: Michal Kriegler, Jazyková korektura: Hedvika Landová, Distribuce: vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 1805-8914, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 5 000, Regionální mutace: Trutnovsko, Titulní strana: Miloš Šálek.

velkoobchod / maloobchod

Moje kariéra? Šlo z ní vymáčknout určitě víc

Hrál extraligu za Spartu, brněnskou Kometu i Plzeň. V sedmadvaceti letech se ovšem sbalil a odjel za hokejem do Francie. Původně to mělo být na jednu sezonu. „Šel jsem to jen tak zkusit, pořádně jsem ani nevěděl, kam jdu,“ vzpomíná útočník Roman Vondráček (38), který s hokejem začínal v Trutnově. Z jednoho roku se nakonec v nejvyšší francouzské soutěži vyklubalo osm sezon. V malém městečku Gap na kraji jižních Alp si dokonce užil i oslavy mistrovského titulu. Teď se vrátil pod Krkonoše, kde posílil Draky v krajské lize.

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Romane, proč ses rozhodl vrátit domů?

Já už jsem vlastně ve Francii poslední rok a půl nehrál. Původně jsme byli domluvení, že pode píšu dál, ale ten den, co jsem měl podepsat, se všechno změnilo. Asi sehnali za ty peníze někoho jiného a mně už se prostě nechtělo chodit jinam. V Gapu jsem se cítil doma. Přítelkyně tam měla práci, dcerka nám chodila do školy, měl jsem tam spoustu známých a lidé mě měli rádi. Nabídli mi dobré podmínky, že mi ještě celý rok platili byt. Na led jsem totiž chodil v takové nejnižší soutěži, co ve Francii asi je. Hrají v ní hodně junioři a kluci, kteří nemají na áčko. Hrál jsem s nimi a jako jim

předával zkušenosti. Měl jsem nabídky jinam do nižší ligy, ale museli bychom se stěhovat, což se nám nechtělo. A taky jsem si řekl, že si tam koneč ně užiju i ty hory.

Neuvažovali jste o tom, že byste ve Francii pokračo vali v životě bez hokeje?

Od klubu mi nabízeli různou práci. Sponzorem Gapu je největší dodavatel součástek na motorky, tak jsem mohl pracovat u něj. Bavili jsme se o tom s přítelkyní, ale i ona se chtěla vrátit do Čech. My jsme tam byli totiž celou dobu sami, a to taky není úplně lehký, když jsi takhle v cizině. Nemáš babičky, nemáš nikoho, kdo by ti pomohl s dítětem.

Ze začátku jsme tam zůstávali jen na sezonu, která

trvala sedm osm měsíců, a pak jsme se vraceli do Čech, kde jsme strávili léto. A já jsem se tady připravoval, protože ve Francii nejsou společné letní přípravy, jako jsou u nás, a musíš tam přijet připra vený. Od té doby, co malá trošku povyrostla, jsme už zůstávali celý rok a domů jezdili na dva týdny na dovolenou.

Když už jste věděli, že se budete vracet, byla ve hře ještě jiná možnost než Trutnov?

Přítelkyně je z Brna, kde jsme se seznámili, když jsem tam hrál. Brno bylo dobrý a Praha taky, když jsem byl mladý, ale teď už bych tam žít nechtěl. V Trutnově mám svůj byt, který jsem měl celou dobu v pronájmu, rodiče bydlí v Pilníkově, je to blízko hor, hezká příroda. Byla to jasná volba.

A že tady začneš hrát hokej, to bylo také v plánu?

To mě vůbec nenapadlo. Ale pak se mě táta zeptal, jestli budu hrát. Nejdřív se mi nechtělo, hokej mi nechyběl. Fyzicky jsem na tom byl ale docela dob ře. Ve Francii jsem hodně běhal v horách, tak jsem řekl, že bych to mohl jít zkusit, a nakonec to dopad lo, že hraju v Trutnově. Bavil jsem se o tom s Boh ďou Višňákem, se kterým jsem hrál v Nice a který tady hrál v loňské sezoně. I s nějakými dalšími kluky jsem byl v kontaktu. Psal jsem si s Jakubem Luštincem, který taky přišel před sezonou. Potom jsem zavolal Jardovi Řehákovi a přišel na trénink. Řekl jsem mu, že když mě to bude bavit, budu hrát. A zatím ještě držím.

Jak se tedy cítíš? Fyzičku mám. Hodně jsem chodil na skialpy, bě hal závody třeba na šedesát kilometrů v horách. I tady dost běhám. Zrovna včera jsem si dal 30 ki lometrů. Myslím, že fyzičku mám lepší, než když jsem šel do Francie. (smích) Ale musím říct, že na

Narodil se 26. září 1984 v Trutnově, vystudoval střední ekonomickou školu v Praze. S přítelkyní Monikou vychovává sedmiletou dceru Karolínu. Má rád přírodu, je certifikovaný horský průvod ce. Jako hokejista v roce 2002 přispěl k bronzu českého týmu na MS hráčů do 18 let, na šampio nátu juniorů 2003 skončil s naším nároďákem na 6. místě, o rok později čtvrtý. Mezi extraligovou elitou si zahrál za Spartu Praha, kde debutoval v sezoně 2002/2003, Kometu Brno a jednou naskočil rovněž za Plzeň. Na kontě má celkem 125 zápasů s bilancí 7 branek a 13 nahrávek. Pre miérovou trefu v nejvyšší soutěži v dresu Sparty zaznamenal 11. října 2003 v Plzni. „Už je to dávno, ale myslím, že jsem hrál v útoku s Michalem Bro žem a Ondřejem Kratěnou,“ vzpomínal blonďatý útočník. V první lize si zahrál za Beroun, Mladou Boleslav, Hradec Králové, Kometu Brno, Znoj mo a Havlíčkův Brod. V první lize má 364 startů (106 + 137). Z druholigového Hodonína (9 zápa sů, 3 + 7) se v rozeběhnutém ročníku 2013/2014 přesunul do Francie, kde hned v následující sezo ně získal s Gapem mistrovský titul. Po oslavách se však stěhoval, rok hrál za Brest, víc než dvě sezony v Nice, odkud se pak vrátil do Gapu. V elit ní francouzské lize za osm let nasbíral 272 startů a 135 bodů (50 + 85).

ledě je to znát, že jsem rok pořádně nehrál. Rok jsem byl bez tréninku. Jak člověk stárne, chybí mu i takový ty rychlý vlákna. Už tam nejsou. Navíc v kombinaci s tím mým běháním to moc nejde do kupy. Spíš se to pere proti sobě. A roky jsou znát, už se ráno nebudíš úplně fresh. Mohl bych být lepší, mohl bych hrát hůř, ale jak jsem řekl, já jsem přišel hrát hokej, aby mě to bavilo. Samozřejmě taky chci vyhrávat, ale rozhodně si tady nechci nic dokazovat a dělat ještě nějakou kariéru.

Jsi spokojený s tím, co jsi dokázal ve své kariéře?

Samozřejmě, že když člověk získá bronz na mist rovství světa osmnáctek, dvakrát hraje na dvacít kách, hraje za Spartu, kde tenkrát fakt byla velká konkurence a vůbec dostat se tam jako mladý bylo hrozně těžký, tak si říká, že z toho šlo určitě vy máčknout víc. Ve finále mi právě možná to, že jsem byl na Spartě, trošku ublížilo. Jedna věc je totiž tam být a druhá věc je se prosadit. A já jsem se nepro sadil až tak. Hrál jsem pořád ve třetí čtvrté lajně, prostě to nebylo ono. Když jsem potom odcházel do Plzně, zrovna do toho přišla stávka. Měl jsem tam hrát víc, ale přišla celá lajna z NHL. A pak už ta moje cesta vedla přes první ligu.

dlel sám u tchyně trenéra. A v osmé třídě jsem šel do Sparty, kde jsem vydržel až do extraligy.

Co tě pak přimělo vydat se do Francie?

Skončil jsem v Kometě Brno a hrál první ligu za Havlíčkův Brod. Měl jsem nějaké vážnější zranění, pak se řešily finanční problémy v klubu. Odmí tl jsem ustoupit, a když se nějak v listopadu vše konečně vyřešilo a já byl volný, přišla nabídka jít do Francie. Tenkrát jsem byl hokejem, tou situací znechucený a tohle byla šance zkusit něco nového. Vůbec jsem ale nevěděl, do čeho jdu. Zpětně mu sím říct, že to bylo dobré rozhodnutí. Hned první sezona mi sedla a další jsem byl první hráč v týmu, který podepsal.

Co považuješ za největší úspěchy?

Asi účast na mistrovství světa osmnáctek a dvakrát na dvacítkách. V osmnáctkách jsme skončili třetí. Tenkrát se hrála finálová skupina. Prohráli jsme jen s Rusy, jako jediní jsme porazili Američany. Byl to tenkrát silný ročník – Michálek, Hudler, Klepiš…, hodně kluků pak bylo draftovaných do NHL. Jsem rád, že jsem si také zahrál extraligu na Spartě, hrát tam bylo prestižní. I když jsem tam moc nehrál. Ex traligu kompletně řadím k úspěchům. A samozřej mě titul s Gapem ve Francii. To byl skvělý zážitek. Hezké období jsem ale zažil i v první lize v Hradci, kde jsem si sednul s Martinem Koudelkou. Byl to asi můj nejlepší spoluhráč za celou dobu.

Jak se kluk z Trutnova dostal až do velkého hokeje? Jsem sice z Trutnova, ale hokej jsem tady nikdy moc nehrál. Asi jen do třetí třídy. Táta mě pak vozil do Náchoda, kde tenkrát trénoval pan Vondřejc. Náchod míval dobré turnaje. Odtud jsem odešel do Hradce Králové, kde mě trénoval táta Kuby Luštin ce. To byla taky taková stará škola. Z Hradce jsem se v sedmé třídě přesunul do Kladna, kde jsem by

Druhá sezona se týmu opravdu povedla. S Gapem jste ve finále v rozhodujícím sedmém utkání porazili Epinal 5:3 a vybojovali titul. Po 37 letech, takže to byla velká sláva. Gap je sice malé, ale hokejové město. Jedno z měst, kde se ve Francii zakládal hokej. Žádný jiný sport se tam na nějaké vyšší úrovni nehraje. My jsme vyhráli titul, zrovna byly Velikonoce. Celé město bylo plné lidí a my jsme tam jeli takovým náklaďákem po hlavní třídě, kde na nás čekali fanoušci. Přítelkyně tenkrát byla těhotná a odjela do Česka asi týden před finá le, takže jsem měl na oslavy dostatečný klid. Fran couzi za to umí vzít samozřejmě stejně dobře jako Češi. Hlavní rozdíl v oslavách byl jen ten, že tady nefungují non-stop bary jako u nás.

Proč myslíš, že se vám titul podařilo vyhrát?

Když jsem přišel do Francie, tým se nacházel zrov na na chvostu. Ale nebyl špatný. Udělali jsme na konec předkolo play-off, kde jsme vyřadili silný Grenoble. Další rok se změnila trošku struktura klubu a přišel kanadský trenér Luciano Basile, který byl hodně přísný. Předtím a ani potom jsem nikoho takového nezažil. Tréninky byly brutál ní. Na první schůzce mi řekl, že nemá rád Čechy a Slováky. Jsem docela koukal. Ale nakonec jsem proti němu nemohl říct špatného slova, hrál jsem pořád – oslabení, přesilovky. Měl mě rád. Myslím. Byl to dobrý trenér, ačkoliv se pod ním hrálo těžko. Vytvářel na hráče velký tlak, i když jsme vyhráva li. Byl prostě svůj, ale z týmu dokázal vymáčknout 130 procent. Nevěřím, že bychom s jiným trenérem něco podobného dokázali. Neměli jsme tým na titul. Souhrou okolností jsme ale ve finále šli také na tým, který nebyl favorit. Oni vyřadili dva favority a my jsme potom ten sedmý zápas vyhráli.

KASPERCZ

V další sezoně s tebou ale v Gapu nepočítali...

Na další smlouvě jsem byl s trenérem domluvený, už v play-off mi ji dávali na podpis, ale já jsem řekl, že to podepíšeme po sezoně. No a v šestém finálo vém zápase jsem se zranil. Klub si pak vzal něko ho jiného a já bych už v týmu neměl tu roli, kterou jsem chtěl. A tak bylo lepší odejít. Každý rok jsem se tam ale mohl vrátit, měl jsem nabídky.

Vrátil ses tam po třech letech přes angažmá v Brestu a Nice. Jak bys srovnal jednotlivé týmy?

Ze začátku v Gapu nebyl ještě tak profi tým, ale pak šel klub finančně nahoru a také svými ambice mi. V Brestu byl tým dva roky poslední, ale tehdy se nepadalo. Když jsem tam přišel, skončili jsme šestí a udělali play-off. Nice postoupil jako nováček a hráli jsme tam vyloženě s týmem, který byl posta vený na nižší ligu. Akorát nás tam bylo asi sedm, kteří mají zkušenosti s nejvyšší soutěží, a na nás to hodně stálo. Nakonec jsme to uhráli, ale byl to boj. Ale bavilo mě to tam dost, byl jsem pořád na ledě.

A kde se ti nejvíc líbilo?

Všechno mělo své. V Nice jsem žil na francouzské Riviéře, v Brestu u oceánu v Bretani a v Gapu, kte rý je brána do hor, v regionu Hautes-Alpes. Všech no krásná místa, ale mně osobně učarovaly hory v okolí Gapu. Je tam i velké jezero, a když chce člověk vyloženě k moři, je to ani ne dvě hodiny na pláže u Marseille. Myslím, že jsem si tu našel i opravdové kamarády, kteří mi tu hodně pomohli, za což jsem jim moc vděčný.

Jaký máš vztah k horám? Vím, že jsi držitelem licence horského průvodce.

Hory jsem měl odmala rád, k těm větším jsem při čichl ale až ve Francii. V týmu si mě vzal trošku pod křídla Slovák Milan Tekel. Doteď jsme kamarádi, byli jsme spolu třeba na Mount Blancu. Hodně mi pomohl i s angličtinou. Já jsem byl marnej, nevě děl jsem, jaký je rozdíl mezi angry a hungry, tak jsme se dost bavili, abych se naučil. A chodil taky na skialpy. Tenkrát jsem věděl, že jdu do hor, tak jsem si do Francie vzal snowboard, ale hned jsem si pořídil splitboard – nahoru jdeš jako na skialpech a dolů jedeš na snowboardu. Na snowboardu jsem jezdil dvanáct let, ale ve Francii jsem ho vyměnil za lyže a chytlo mě to. I když jsem potom hrál v Brestu, po sezoně jsem se vracel do hor. Když jsem hrál v Nice, do hor to byla hodinka a taky jsem jezdil. A když jsem se vrátil do Gapu, sezná mil jsem se s místními horskými vůdci a staršími

horaly okolo šedesátky a chodili jsme do čtyř tisíc. Hlavně v zimě. Jezdil jsem i strmější věci, kdy hodíš lyže na záda a potřebuješ mačky a cepíny. Přes léto jsem běhal. Jsem právě takový, že jdu do hor, běžím, pak tam lezu nějakou čtyřku bez jištění, mám to rád sám. Teď mě to lezení docela chytlo.

To jsi fakt dobrodruh. Nebude se ti po tom stýskat? Pravda, Krkonoše jsou jiné, ale já bych chtěl do Francie určitě dál pravidelně jezdit. A chtěl bych udělat něco pro to, abych tam takhle jezdil i s něja kými lidmi, třeba klidně i na nějaké normální hiky či ferraty. Pomáhal jsem tam kámošům, co vlastní cestovní agenturu, a bral lidi do hor, co třeba přijeli z Paříže.

Plánuješ se realizovat takhle i sám? Jelikož tam ty hory znám dobře, protože jsem na nich lyžoval, chtěl bych si založit agenturu. Mám dobré kontakty a jsem už na něčem domluvený, že bych tam vozil lidi. Takže jsem proto i Jardovi Řehákovi řekl, že nevím, jestli tady na konci se zony budu, protože mám domluvené tři party ve Francii a pojedu tam. Ale je to až březen, to už se tady možná nebude hrát. Jelikož mám toho hor ského průvodce, chtěl bych se něčemu takovému do budoucna věnovat i tady. Rodiče mají v Pilníko vě penzion, tak to třeba spojit s nějakými pobyty. Když ale děláš hokej, nemáš vůbec čas na takový věci. Protože když chceš sport dělat pořádně, nic jiného neexistuje. To je prostě fakt. A myslím si, že v dnešní době to platí ještě víc, protože všechny sporty jdou kvalitou nahoru.

Až skončíš s hraním, zůstat u hokeje bys nechtěl, například jako trenér? Nikdy neříkej nikdy. Půl života u hokeje mi stačilo a asi bych nechtěl být celý život na zimáku.

HLEDÁME SEŘIZOVAČE

Máme tisíce výrobků, které se dotýkají života téměř každého z nás. Nová auta díky nim jezdí a jsou čistější. V trutnovských halách jich vyrábíme miliony ročně a i to je málo. Rosteme a potřebujeme další šikovné ruce. Zkušení profíci i čerství absolventi, máme tu práci pro vás.

Šikovným kandidátům a kandidátkám nabízíme nástupní bonus 30 000 Kč. Vitesco Technologies, Trutnov práce, co má smysl a budoucnost

Nebude až tak zle. Ale bude potřeba rozum

PAVEL CAJTHAML, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

V září si připsal na své konto první volební vítězství v pozici lídra. S Občanskou demokratickou stranou vyhrál komunální volby v Trutnově. Může se tak cítit mnohem „pevnější v kramflecích“ než loni v prosinci, kdy byl zvolen starostou po rezignaci dlouholetého lídra Ivana Adamce a to jen na deset měsíců. „Mám silnější mandát než předtím, to jednoznačně. Nechci ale ztratit pokoru. Pro mě je důležitá zodpovědnost,“ přiznává sedmačty řicetiletý architekt Michal Rosa.

Během deseti měsíců tě zastupitelé podruhé zvolili starostou města. Zažíval jsi při říjnové volbě stejné pocity jako loni v prosinci, kdy tě zvolili poprvé? Posunout se z místa řadového zastupitele na stu pínek a řídit schůzi městského zastupitelstva je významně odlišný pocit. Loni v prosinci jsem měl velkou trému. Nyní to bylo jiné. Několik standard ních schůzí zastupitelstva jsem už odřídil. Ale na druhou stranu je ustavující jednání jiné a koná se jednou za čtyři roky. Jako zastupitel jsem to zažil už popáté. Pečlivě jsem se proto připravoval, abych při řízení tak důležitého jednání neudělal chybu.

V zastupitelstvu je třináct nováčků. Vzpomeneš si ještě na své začátky?

Když jsem začínal jako zastupitel, dostávali jsme jen písemné materiály a podklady. Zastupitelstvo bylo jinak složené a fungovalo odlišně. Už jen to, že Ivan Adamec při volbě starosty dostal třiatřicet hlasů z třiatřiceti! To se zřejmě nebude opakovat.

Do jaké míry se ti změnil život, práce a myšlení o městě, když porovnáš své začátky v zastupitelstvu s nynější pozicí starosty?

Zásadně se u mě nic nezměnilo. Zvýšila se možnost nebo síla s nějakou věcí či problémem něco udělat. Dřív měl člověk spíš pozici inspirátora nebo toho, kdo upozorní na problém nebo příležitost. Nyní je na mně věci dotahovat, zadávat konkrétní úkoly a hlídat, jak se na nich pracuje.

Jak se uvádějí nápady do života? Jdeš po městě a vi díš něco, co by se mělo změnit. Svoláš hned schůzku?

Projektování je týmová práce. Vždycky si najdu partnera, s kterým původní myšlenku proberu. Třeba s vedoucím odboru nebo s místostarosty, podle toho, o jaký nápad se jedná. Schůzek může být i víc, postupně si skládám puzzle, až mám ob rázek, se kterým se dá pracovat. Potom se řekne: Fajn, takhle by to mohlo vypadat, tolik peněz by to stálo, chceme to zkusit a jdeme do toho.

Uveď, prosím, nějaký příklad. Oslovili mě občané z Bojiště, že mají problém do stat se do města. Pracujeme tedy na tom, jak vy tvořit linku hromadné dopravy, která by obslou žila Bojiště. Současně jsme k tomu přidali ještě Nové Dvory, protože tam také autobus nezajíždí. Z mých úst už několikrát zazněla výzva k obyvate lům Trutnova: Nechte auta doma, pokud můžete, a jezděte hromadnou dopravou! To se ale těžko říká lidem, kteří takovou možnost nemají. Takže na tom pracujeme. Samozřejmě narážíme na určitá omezení, ale hledáme cestu.

Máš zápisník na nápady?

Když někdy vidím třeba přeplněné koše, rovnou zavolám těm, kteří to mají na starost. Když je to nějaká složitější myšlenka, tak si píšu poznámky a postupně je rozpracovávám.

Dalo se za tvého starostování už něco zařídit? Nebyla to příliš krátká doba?

Během deseti měsíců jsem nastartoval několik projektů. Některé se dotáhnout povedlo, jako na příklad zavedení městských vlaků z Libče a Poříčí na hlavní nádraží v centru. Za velkou věc považuji průzkum veřejného mínění na Zelené Louce. Na venek není moc vidět, jak intenzivně jsme praco vali na klikacím rozpočtu, který bude mít Trutnov od Nového roku. Nechtěli jsme, aby byl povrchní jako u jiných měst, ale aby se dalo doklikat až na jednotlivé akce. Naopak se mi zatím nepodařilo dotáhnout výběr městského architekta. Ale určitě to dotáhneme.

Zaskočilo tě něco během prvních deseti měsíců v pozici starosty?

V chodu města ne, ale spíš fungování některých státních organizací. A to velmi nepříjemně.

Jak jsi prožíval volební kampaň poprvé v pozici lídra?

Velmi dlouho jsem byl v klidu. Pak to na mě za

čalo doléhat, odeznívá to až nyní, po volbě staros ty. Přece jen odpovědnost je velká. Když jsem loni v prosinci začínal, tak mi téměř všichni říkali, jak to budu mít po Ivanu Adamcovi těžké. Už jsem na tu větu byl pomalu alergický. Samozřejmě, že není snadné převzít práci po někom, kdo ji dělal dlou ho a dobře. Říkal jsem si, že si s tím nemůžu lámat hlavu, ale že ze sebe musím vydat to nejlepší. Buď Trutnovany přesvědčím, že na to mám, nebo ne. Setkal ses při volební kampani s nějakými nepříjemnostmi?

Říkal jsem to už při podpisu koaliční smlouvy. Mám radost, jak klidně a slušně volební kampaň v Trutnově proběhla. Nezaznamenal jsem osobní útoky ani jiné excesy. Proběhlo to korektně. Vy padá to jako samozřejmost, ale není to vždy úplně samozřejmé.

Loni jsi bezprostředně po zvolení odmítl razantní změny s vysvětlením: „Není to nepřátelské převzetí radnice.“ Jaká je situace nyní? Chystáš zemětřesení? Poznal jsem provoz a fungování města, kladu otáz ky, hledáme na ně odpovědi, respektive řešení. Nic ale není ve fázi, abych mohl říct: Tohle změníme! Město je poměrně složitý organismus. Změny je potřeba dobře promyslet a udělat je citlivě, aby nedošlo ke škodám. Například až vybereme měst ského architekta, tak se začne měnit fungování komise pro výstavbu a rozvoj, většinu její agendy převezme právě městský architekt. Bude poskyto vat servis investorům, kteří v něm budou mít part nera, za kterým mohou přijít se záměrem dřív, než začnou něco kreslit. On je tím provede, aby se ne dostali do slepé uličky, které občas v komisi řešíme. Co považuješ za největší úkoly pro poslední týdny letošního roku?

Největším úkolem je příprava městského rozpočtu na příští rok. Zastupitelstvo by o něm mělo hlaso vat v pondělí 12. prosince.

Před volbami se napříč stranami a hnutími objevila řada nápadů na investice. Jak velká část z nich se dá uskutečnit? Mají šanci i návrhy z opozice?

Je jiné sestavovat volební program strany, která má velkou šanci ho uskutečnit. Musíš být velmi opatrný, protože jestli bude někdo za čtyři roky zkoumat, co kdo slíbil a co z toho splnil, tak se bude zkoumat program ODS. Jiné programy nikdo zkoumat nebude. Proto jsme museli být zdrženli vější a nemohli jít do takových detailů. Byli jsme

konkrétní jen ve věcech, o kterých jsem věděl, že půjdou udělat. Některé akce se často nepodaří z malicherných důvodů, třeba se nepovede získat potřebné pozemky pro stavbu. V tomhle měly ostatní strany svobodnější volbu. Vždycky můžou říct: Byly jsme menší koaliční strany nebo byly jsme v opozici, neměly jsme tu sílu něco prosadit. Já tuto výmluvu nemám. V programech, které jsem měl možnost vidět, byly i konkrétní akce, které velmi pravděpodobně budeme realizovat.

Bude potřeba být jako starosta v následujících čtyřech letech opatrný, nebo naopak odvážný?

Bude potřeba rozum. V téhle době je i určitá míra konzervativnosti důležitá. Po dvou letech covi du, kdy se věci začaly teprve rozbíhat, kdy se lidi znovu učí chodit na akce, společensky, kulturně a sportovně žít, nemůžeme říct, že v rámci šetře ní něco omezíme, nebo dokonce zavřeme. To by bylo moc špatně. Ale já si nemyslím, že bude až tak zle, aby se muselo jít takhle daleko. Proto jsem nechtěl strašit, i když tušíme, že to jednoduché nebude. Nevíme, jak dlouho bude trvat válka na Ukrajině. Nevíme, jak se zachová německá veřej nost, jejíž mínění má zásadní vliv na energetickou ekonomiku.

O kolik je nyní situace pro město složitější, když se k loni odstartovanému všeobecnému zdražování letos přidal ještě značný růst cen energií? Je to brzda. Mluvili jsme o elektrické energii, kde je nárůst největší, ale zdražovat bude i voda a další náklady. Nedávno se také navyšovaly mzdy. To vše ukrajuje z městského rozpočtu a snižuje naše investiční možnosti.

Chystá se Trutnov osadit většinu městských budov solárními panely? Nebo existují i jiné varianty, jak dosáhnout energetických úspor? Nevyřeší to vše, ale touto cestou jít musíme. Jiná není. Musíme snížit spotřebu a zvýšit vlastní zdroje. Máme tři budovy osazené fotovoltaikou, ale ne byla možnost energii z nich využívat v rámci měs ta. Pokud vím, chystá se zákon o sdílení energií, to by nám pomohlo. Místo toho, aby se například ze střechy Základní školy Komenského energie ve chvílích přebytku dodávala do sítě, mohli bychom ji pak využít v jiné městské budově. Ale určitě po třebujeme mít mnohem víc vstupů, než máme. Dopravní situaci ovlivňují omezení kvůli rekonstrukcím, například Na Pražské. Řekl jsi, že to bude

zkouška před chystanou výměnou Špitálského mostu, kdy současně bude hotová polská dálnice. Jak jsme obstáli?

Nemyslel jsem to jako zkoušku pro občany, spíš jako možnost vyzkoušet si, co se bude dít v mo mentě, kdy naše město nebude tak dobře průjezd né. Chystaná oprava Špitálského mostu totiž není v našich rukou, takže nemůžeme říct žádné ter míny. Je ale jasné, že to bude na plnou uzavírku. Veškerá doprava pojede po Úpském nábřeží a ulicí Československé armády. To bude těžký moment. A další těžké období bude zvýšená doprava, která k nám pojede z polské dálnice.

S novým rokem spustí město další změny v odpado vém hospodářství. Zjednodušeně řečeno, je nutné víc třídit. Je na to správná doba?

Není to o načasování, ale o nutnosti. V roce 2030 budeme smět dát na skládku jen odpad, který už se nedá vytřídit a recyklovat. Třídění je nezbytnost, musíme se na to zaměřit. Je to navíc i o penězích. Jen pro příklad: recyklace bioodpadu vyjde na 500 za tunu a uložení na skládku na 2000. Jinými slovy, když slupky od brambor dám do biopopelnice, město to stojí čtvrtinu toho, než když je dám do čer né. To je jednoznačný ekonomický přínos.

MICHAL ROSA

· narodil se 8. června 1975

· je absolventem trutnovského gymnázia

· vystudoval Fakultu architektury VUT Brno

· v r. 2005 založil ateliér Rosa – architekt

· je mimo jiné spoluautorem Střediska volného času v Trutnově, klubovny běžeckého oddílu na Paradráze a rozhledny na Hnědém vrchu v Peci pod Sněžkou

· podle jeho návrhu se nyní přestavuje kino Vesmír

· do ODS vstoupil v roce 2002, trutnovským zastupitelem je od roku 2006, 8 let je radním

· od r. 2018 je předsedou Komise pro výstavbu a rozvoj

· inicioval a vede pracovní skupinu Trutnov bez překážek

· je ženatý, má syna Jonáše

Michal Rosa (47 let) 0DS, starosta Trutnova

Tomáš Hendrych (63) Volba pro město, místostarosta Trutnova

Tomáš Eichler (41) Česká pirátská strana, místostarosta Trutnova

Ze zářijových voleb vzešlo nové trutnovské třiatřicetičlenné zastupitelstvo pro období 2022 až 2026. Strany stávající koalice (ODS, Volba pro město, Česká pirátská strana a Sdružení pro Trutnov s podporu STAN) obsadi ly devatenáct křesel. Starostou se stal opět Michal Rosa, pozice místostarostů obhájili Tomáš Hendrych a Tomáš Eichler, kteří jsou součástí i jedenáctičlenné rady města, do níž byli ještě doplněni zastupitelé Horák, Horčička, Káňa, Kasík, Kochan, Křemenská, Lhoták a Skokan.

Radek Horák (46) ODS, zástupce jednatele Mebys

Petr Horčička (50) Sdružení pro Trutnov s podporou STAN, ředitel školy

Pavel Káňa (48) ODS, učitel

Libor Kasík (51) ODS, ředitel Společenského centra Uffo

Jozef Kochan (76) ODS, lékař-radiolog

Jana Křemenská (44) ODS, personální ředitelka

Milan Lhoták (68) Sdružení pro Trutnov s podporou STAN, fotograf, podnikatel

Petr Skokan (55) Volba pro město, ředitel gymnázia

Ivan Adamec (62) ODS, poslanec PČR

Ondřej Čalovka (41) Česká pirátská strana, sociální pracovník

Jiří David (67) ODS, lékař

Kateřina Hindráková (34) Volba pro město, podnikatelka

Zuzana Chovancová (56) ANO 2011, primářka očního oddělení

Václav Javůrek (47) Žít v Trutnově, dopravní inženýr

Libor Kacr (37) Volba pro město, veterinář

Petr Kubo (43) SPD, oblastní finanční manažer

Jiří Paták (59) ODS, ředitel školy

Luboš Panny (59) ANO 2011, učitel odborných předmětů

Valerie Piskorová (19) ANO 2011, studentka

Dalibor Pluskal (66) SPD, advokát

Pavel Plzák (62) ANO 2011, lékař

Vladislav Sauer (60) ODS, ředitel školy

Petr Sobotka (48) Žít v Trutnově, učitel na gymnáziu, politolog

Juraj Sucháň (32) ODS, vedoucí prodeje vozů Toyota

Petr Švaral (75) ANO 2011, důchodce

Antonín Vajcík (58) ANO 2011, primář chirurgického oddělení

Tomáš Voborník (62) ANO 2011, stavební technik

Marek Hanč (48) SPD, svářeč

Karel Nečas (59) ANO 2011, OSVČ

Miloslav Rohlík (55) ANO 2011, záchranný sbor KHK

Za farářkou do Uffa

MICHAL BOGÁŇ

Mladá farářka s krátkými vlasy, která používá make -up, jezdí do Maďarska na operu a klidně tam jí dob roty a pije alkohol. Tančila ve StarDance, komunikuje na sociálních sítích. A napsala knížku… A právě tou se Martina Viktorie Kopecká dostala do hledáčku Listo vání v Trutnově. Slovo dalo slovo a v úterý 29. listo padu bude Deníkem farářky listovat v Uffu, kam byl pro velký zájem listovací večer přesunut z Mládežky.

„Po pěti dnech jsme vyprodali vstupenky a pořád mi někdo volal. A všem bylo jedno, kde sedí. Posaď nás třeba na zem, vezmeme si polštářky,“ vysvět lovala pořadatelka Listování v Trutnově Barbora Chmelíková, proč se rozhodla listopadové setkání u knihy přemístit do většího prostoru, a dodala, že

to byl vlastně nápad jedné ze Sladkých Teček, které jsou součástí listovací kavárničky. Ani ta v Uffu samozřejmě nebude chybět. „Jsem za tuto možnost velmi vděčná, je to takový nový krůček pro naše listování,“ doplnila před premiérou ve svatostánku trutnovské kultury.

Listopadový večer s farářkou si představuje tak trochu andělsky. „Celkově na mě paní Kopecká působí klidně, vesele, mile, andělsky… Přeji si, aby každého listovače pohladilo toto setkání po duši. Určitě se nasmějeme,“ naznačila držitelka Kulturní ceny města Trutnova za rok 2019 před povídáním se ženou, kterou papež František za její činnost vy znamenal medailí a pozval ji, aby se roku 2018 jako jediná vysvěcená žena zúčastnila biskupské syno dy o mladých lidech ve Vatikánu. „Na pozvání paní Kopecké jsem měla zálusk už od StarDance, jenže jsem tušila, že toho má nad hlavu. Nechala jsem to uležet a první e-maily jsme si vyměnily le tos v dubnu,“ sdělila Barbora Chmelíková. A reak ce farářky? Že ráda do Trutnova přijede.

Hledáme nové kolegy do nově vznikajícího horského resortu na pozice:

Pro bližší informace a zaslání životopisů se na nás můžete obrátit na emailové adrese info@aldrovresort.cz, případně na telefonním čísle +420 775 878 757

šéfkuchař kuchař

číšník/servírka vedoucí správy areálu technik recepční pokojská

R2000 má oči všude

V minulém čísle jsme čtenářům přiblížili historii společnosti Pepperl+Fuchs Manufacturing s. r. o., která vyrostla na kraji Trutnova. Osazují se zde plošné spoje součástkami a následně se používají pro výrobu induktivních sní mačů reagujících na kovy, optické bezpečností závory a produkt R2000.

Optický senzor R2000 je rotační LiDaR, který ne ustále snímá své viditelné okolí a informace o něm odesílá dále do řídicího systému, který rozhoduje, jak s těmito informacemi následně naloží.

Co je to LiDaR?

Mnozí ze čtenářů nejspíše slyšeli výraz LiDaR ve spojení s automatickými vysavači nebo auto nomními vozy. Jedná se o zkratku z anglického označení „Light (Radio) Distancing and Ran ging“, což se dá přeložit jako Světelné (Rádiové) určování vzdálenosti a dosahu. V případě R2000 se používá neviditelné infračervené světlo. Na rozdíl od běžně používané technologie RaDaR,

která využívá radiových vln, je výhoda použití světla v jeho přesnosti a rozlišovací schopnosti.

Co tahle kráska umí?

Vývoj začal v Německu v roce 2008 a po čtyřech letech se v berlínském Pepperl+Fuchs začalo s vý robou. V říjnu 2021 se rozjely výrobní linky v nově postaveném závodě v Čechách.

Hlavní produkt z rodiny R2000 vyráběný v Trutno vě má dosah až 30 metrů. Na tuto vzdálenost umí měřit s přesností na 1 centimetr a „vidí“ 360° kolem sebe. Jednu otočku si „rozkrájí“ na 8 500 kousků a celé to zvládne 17× za vteřinu!

A prakticky, k čemu se scanner 360° používá?

Ve skladech a výrobních provozech jsou to auto matické zakladače do regálů, kde senzory kont rolují bezpečnost logistických cest nebo poškoze ní palet v zakladačích. Senzory z P+F se osazují AGVčka, kde slouží ke sledování okolí, plánování optimálních cest a detekci překážek. V běžném životě si na senzory Pepperl+Fuchs můžete vzpo menout v automyčkách, kde snímají kontury auta, a na mýtných bránách detekují velikost aut. Když zůstaneme na dálnici, P+F senzory kontrolují výš ku nákladních vozidel před vjezdem do tunelů. Na letištích se R2000 využívá pro parkování a navádě ní letadel.

Představujeme vám několik tváří, pod jejichž rukama tento unikátní výrobek vzniká. Pro paní Janu Schejbalovou, která pracuje ve firmě

od listopadu minulého roku, je tato práce a samot ná výroba velmi zajímavá, baví ji tu manuálně de tailní práce. Kolegyně se shodly, že na pracovišti vládne převážně pohoda, pokud tedy šéfové ne stresují ☺ Kolektiv tu je prý fajn, prozradila nám paní Dáša Bečková, která pracuje na předmontáži R2000. Paní Kateřina Braunová, která zajišťuje kry tování R2000, je členem našeho pracovního týmu už pátým rokem. Velmi oceňuje dobrou kuchyni naší jídelny a ráda o přestávce zajde do kantýny na chutnou svačinku a setkání s kolegy z dalších pracovišť. V Pepperl+Fuchs pracují z více než se dmdesáti procent ženy a na příjemné atmosféře je to znát.

Chtěli byste se k nám přidat? Kontaktujte nás na tel.: 494 771 300, nebo zašlete e-mail na adresu: jobs@cz.pepperl-fuchs.com.

Jana Schejbalová při pájení.

Vendula Burešová provádí montáž hlavy.

Kateřina Braunová při krytování.

Dagmar Bečková pracuje na předmontáži.

VÁNOČNÍ STROM

občerstvením

Stánky

hodin: vokálně–instrumentální

pohádkovou světelnou

Karmína, folklorní

soubor

Beladona

Fire Show. Přibližně

Vánoc

–Trutnovský

Vodovody a kanalizace Trutnov, a.s. Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné

Kč středa

a hudba 2022/2023: Městská divadla pražská UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky

Kč

Trutnovský

a.s.

390, 360 Kč

vstupné

19:00 hodin

Partneři:

Hlavní partneři:

Generální

Jak jsme (ne)došli GR20

Psal se červen roku 2018 a já jsem si to s partou kamarádů šlapal po jednom z nejhezčích a nejtěžších ev ropských treků napříč Korsikou. Legendární Grande Randonnée 20 neboli GR20. Je dlouhá (cca 180 kilometrů) a fakt těžká, takže jsme za tu naši dovolenou stihli asi jen půlku. Ale řekli jsme si, že se jednou vrátíme a pře chod dokončíme. Letos na konci září jsme proto ostrov ležící ve Středozemním moři, který proslul jako rodiště císaře Napoleona, navštívili znovu. Ale do cíle došli jen někteří...

MICHAL BOGÁŇ, FOTO: ARCHIV VÝPRAVY

Před čtyřmi roky nás bylo šest – Pafka, Potápka, Zajda, Pušmik, Batis a Bogis. Teď se naše parta roz šířila ještě o Pavouka. V úvodu mého ohlédnutí za naším dobrodružstvím malá omluva, že nemáme tak vytuněnou hlavní fotku z výpravy – vrcho lovka, hory, krajinka, sluníčko… vždyť to znáte, prostě typická „instáčovka“. Z různých důvodů, o nichž se dočtete, na to tentokrát nebyla ta správná konstelace. Nooo, ale na druhou stranu, kdyby se měl Potápka opět objevit na titulce Trutnovinek, to už by někteří jeho známí asi nepřekousli. Tím, jak jsme na Korsiku cestovali podruhé, wow efekt z objevování neznámého se alespoň u mě dostavoval postupně. Jelikož letos jsme cestou do Livorna nepíchli, neujel nám trajekt do Bastie a ani další spoje a po největším přístavním městě, kde je průměrně 340 slunečných dnů v roce, jsme se po hybovali jako doma, výlet začínal na pohodu. Kou

pačka v moři, nákup a hurá na vlak, který nás vezl asi dvě a půl hodiny do vesničky Tattone. Poblíž jsme tenkrát sestoupili z GR20. Teď jsme na ni mu seli vystoupat a já poprvé zjišťuji opravdovou tíhu svého batohu. Říká se, že zabalit se má do deseti kilo, já atakoval skoro dvacet. Doma jsem navážil čtrnáct bez jídla, vody, stanu a ještě se tahal s kyta rou. Příště už se fakt polepším.

Ještě večer máme v plánu s čelovkami dojít na mís to, kde by se v terénu podle mapy dalo přespat. Na celé Korsice je zákaz kempování mimo vyhrazená místa, ale není jiného zbytí. Zkusili jsme to cestou u posledního „kiosku“ (Bergerie de Tolla), ale pan domácí nám důrazně vysvětlil, že tady rozhodně spát nebudeme. A tak jsme začali stoupat do hor a hledat rovinku na tři stany. Po kilometru a půl jsme to zapíchli přímo na cestě. Ráno prostě brzy vypadneme, než někdo půjde. To byl den první: 7,4 km za 2:08 hod. Údaj z mých Garmin hodinek, zapínám je na startu, pauzy nestopuju a vypínám

v cíli. Když už jsme u toho, takhle byly ty moje další etapy – druhý den 16,3 km za 10:25, třetí den 29,5 km za 11:30 a čtvrtý den 10,6 km za 11:32.

Čas byl jedním z těch elementů, který nás dost tlačil. Na dojití GR20 jsme měli jen týden včetně cesty, což se ukázalo pro pět z nás jako nadlid ský úkol. Na sobotu (druhý den) hlásili nejhorší počasí a vyšlo jim to. Po snídani u kaskád Man ganello jsme se vyškrábali na chatu Petra Piana, kde jsme se zvěčnili s korsickou vlajkou. Pak začal motokros mezi dvoutisícovkami a liják. Jít a lézt po skalách pět hodin v dešti byl fakt zážitek. Navíc sám, protože v tom počasí nikdo na niko ho nečekal. Na chatu Manganu přicházím možná jako úplně poslední člověk, co tam ten den došel. Skoro za tmy, už mě chtěli jít hledat. Pončo mi ne fungovalo, jak mělo. Půlka spacáku je durch. Ale dobrý… večeře, víno, zpěv… Postele obsazené, spíme ve stanech, bouřka přes noc moc nezlobila a ani Potápka nechrápal.

den v horách, stejně jako pro Batise a Pušmika. U ve čeře jsme se také rozhodli, že pak už dál pokračovat nebudeme. Úterní výzva v podobě další dvouetapo vky v dešti neodradila jen Zajdu a Pafku. Klobouk dolů, že to zvládli. Já si těch posledních pětadvacet kilometrů z Asca do Calenzany třeba ještě někdy do jdu. Anebo spíš ne.

Každopádně výstup na Monte Cinto mám za sebou. U odbočky k vrcholu jsme nechali batohy a lezli bez nich. Hodinu tam, hodinu zpátky. Počasí na jed ničku, takže panoramata jsme si užívali asi dvacet minut. Následný nekončící pětihodinový pád do Asca se mi však také vryl do paměti. Ten den to bylo 1 400 výškových metrů nahoru a stejná porce dolů. V noci strašně fučí, stan drží, možná ho i chvílemi držíme. Ráno začne lejt a do autobusů s námi nase dá asi dalších 40 lidí. Jedeme do Ponte Leccia, odtud vlakem do Bastie, kde zakempíme na pláži. Tam za námi dostopují po pár hodinách Potap a Pavouk. Se Zajdou a Pafkou se všichni společně potkáme v pří stavu tři hodiny před odjezdem trajektu a dáváme si poslední pastis. Au revoir, Korsiko!

Třetí den nám vůdce Zajda spojil dvě etapy, porce třiceti kiláků přes sedlo Col de Vergio byla masakr. Hlavně sestup k Refuge de Ballone. Zase si říkám, tady si něco udělat, co bych pak dělal. Přišourám se kolem sedmé večer, ale tentokrát ani ne s tak velkou ztrátou. Na morál si to došli všichni. U večeře Potápka a Pavouk hlásí, že se odpojí a sejdou dolů. V pondělí (čtvrtý den) je to tiž v plánu takzvaná královská etapa s nejvyšší korsickou horou Monte Cinto (2 706), přes kterou sice GR20 přímo nevede, ale prostě vás to na ni táhne. I mě. Navíc vím, že to bude můj poslední

Hory jsou moje vášeň

Karolína Grohová je česká skialpinistka, běžkařka, atletka a horolezkyně. Ke sportu, jak sama říká, ji dovedli ro diče a inspirací byl starší bratr Radoslav neboli Radar Groh. Ve skialpinismu je pětinásobnou mistryní republiky a závodila i v zahraničí. Na běžkách dvakrát startovala na olympiádě, ale i na mistrovství Evropy a mistrovství světa. Od roku 2018 se zúčastnila čtyř expedic do velehor. Učí na základní škole ve Špindlerově Mlýně. O tom všem mluvila v otevřeném rozhovoru.

ANTONÍN KAŠPAR, FOTO: ARCHIV KAROLÍNY GROHOVÉ

Jste trenérkou českého skialpinistického reprezentačního výběru směřujícího k olympijským hrám. Jak zatím probíhá příprava?

V roce 2026 bude skialp poprvé na olympijských hrách v Itálii v Cortině d'Ampezzo. Na olympiádu určitě tento sport patří a pevně věřím, že ČR tam bude mít své zástupce. Je to náročný proces. Jaký je to pocit, startovat na olympiádě? Vy jste to zažila dokonce dvakrát v běžeckém lyžování…

Je to něco úžasného, výjimečného a je to sen asi každého sportovce. Minimálně pro mě to tak bylo. Rozhodně si toho vážím moc a dá se říct, že čím dál tím víc. Když jsem se z olympiády vrá

tila, tak jsem nebyla spokojená s výsledky, které jsem tam předvedla, ale s odstupem času to hod notím pozitivně.

V běžkařských závodech jste startovala v Česku i v zahraničí, na světových pohárech i mistrovství světa. Opravdu je olympiáda vrcholem, jak se říká? Měla jsem v sobě dlouho jisté zklamání, že jsem na olympiádě nepředvedla úplně to nejlepší. Moje nej lepší výkony byly v jiných závodech než na olym pijských hrách.

Ve všech rozhovorech s vámi, které jsem četl, říkáte, že vás ke sportu dovedli rodiče a inspirací byl starší bratr Radoslav. Jaký s ním máte vztah? Je pro vás stále inspirací? Nebo se inspirujete navzájem? Určitě je pro mě stále velkou inspirací. I rodiče mi

jsou vzory neustále. Vidím v bratrovi i rodičích obrovskou houževnatost a silnou vůli, to je pro mě motivující napříč disciplínami, které dělám.

V dětství jste začínala s gymnastikou a atletikou. Jak se z toho stal běh na lyžích, skialpinismus a nakonec vysokohorské lezení?

Já jsem se narodila ve Dvoře Králové, ale náš táta už tady ve Vrchlabí stavěl dům. Takže jsme tu trávili víkendy a nesmírně jsme se těšili, až se sem budeme moct přestěhovat a budeme blíž k horám. Tak to nějak přirozeně vyplynulo, jak běhání na lyžích, tak skialpinismus do hor přeci patří.

Když jsme u toho skialpinismu, tam máte taky ne malé úspěchy…

Vždycky jsem se nemohla rozhodnout, kam se vydat, jestli spíše skialpinismus, nebo běžky. Obojí se těžko kombinovalo. Na nějakou dobu vyhrály běžky, ale skialpy jsou moje srdeční zá ležitost a tam jsem měla úspěchy hlavně v junior ských kategoriích.

Jak se závodní skialpinismus, kterému se aktivně věnujete, liší od turistické verze?

Liší se zásadně vybavením i celkovým pojetím pohybu. Vybavení od bot počínaje po lyže konče, všechno je light, všechno je karbonové. Když se člověk připravuje na závody, prochází systema tickou přípravou. Na rozdíl od toho skitouring je za mě pohodové výletění po horách.

Na závody a mistrovství v běhu na lyžích a skial pinismu jste jezdila přibližně ve stejnou dobu, do toho ještě olympijské hry a studium na univerzitě v Liberci… Jak se dá tohle stíhat a kombinovat?

Byla to křeč, to musím přiznat. Vždycky jsem to chtěla udržet a potom se mi to v dobrém vrátilo. K lyžování jsem si studium držela zuby nehty. Bavilo mě to kombinovat a v Liberci jsem také měla blízko do hor a perfektní tréninkové pod mínky, takže se to zvládnout dalo.

Přemýšlela jste o tom, že byste s něčím z toho přestala?

Jak říkám, bylo to náročné, ale měla jsem vždy oporu v rodině. A když jsem si potřebovala od počinout, tak jsem zamířila do hor nebo skal a tam se mi vždy ulevilo. Nikdy jsem neměla takovou krizi, že bych s něčím chtěla skončit, je to součástí mého života.

Od roku 2018 jste také absolvovala čtyři expedice do velehor. To asi znamená, že vás to docela chytlo. To máte pravdu. Chytlo. Je to vášeň. Je to něco no vého pro mě. A místa, kam jsem se měla možnost dostat, byla fakt kouzelná. Uvidíme, co bude dál.

Můžete upřesnit, o které expedice se jednalo?

Mnoho let jsem byla zařazena v reprezentaci bě žeckého lyžování, tam jsem neměla prostor odjet někam snad ani na víkend. Takže v momentě, kdy mě vyhodili z reprezentace, jsem získala volnost, kte rou jsem předtím neměla. Hned jsem si s kamarády z Krkonoš domluvila expedici do Číny na Muztag Atu. Vzali jsme s sebou skialpy a podařilo se nám vylézt na sedm a půl tisíců vysoký vrchol i sjet dolů na lyžích. To byla moje první zkušenost s velkými horami. Potom jsem jela jako doprovod mého bráchy a Máry Holečka do Peru. Absolvovala jsem s nimi aklimatizační výstupy a nakonec jsme se pokoušeli i o Huascarán. Třetí, taková už moje doopravdická expedice, byla vloni na Gasherbrum II. A čtvrtá moje velká expedice proběhla letos v létě a to bylo znovu v Pákistánu na Broad Peaku.

Která byla nejnáročnější?

Fyzicky nejnáročnější byla ta letošní na Broad Peak. Výstup na tu horu mi dal nesmírně zabrat.

Vysokohorské lezení musí být úžasné. S jakýmy po city se vracíte z hor domů?

Já jsem stesklivý typ, takže se domů strašně těším, ač mi je v horách dobře. Po rodině a po Krkonoších se mi moc stýská. Vracím se opravdu s obrovským těšením.

Co je na vysokohorském lezení nejhezčí?

Nejhezčí? Ta svoboda, to, že člověk žije jen pro ten okamžik, jen pro tu horu a pro lezení.

Co je na výstupech na hory, vyšší než 7000 metrů, pro vás nejdůležitější?

Důležité je mít bezva parťáka, dobré počasí a být fyzicky i technicky kvalitně připraven. Zároveň je potřeba také nepodcenit aklimatizaci.

Patří k tomu ale taky to, že jde o poměrně nebezpeč ný sport. Dopadly všechny expedice v pořádku?

Já jsem se vždycky vrátila, takže ano. (smích) Ten Broad Peak byl hořkosladký, protože tam v letoš ním roce bohužel na té hoře skončilo mnoho lidí. Ač ta hora není tak extrémně náročná, tak si letos vyžádala mnoho obětí. To tam bylo na dennoden ním pořádku.

Dokázala byste popsat nějaký zážitek, kdy bylo hůř?

To právě bylo letos, když jsem se sama vracela z vrcholu Broad Peaku a přeletělo nade mnou tělo nějakého horolezce. To byl asi nejhroznější zážitek, co mě v horách potkal.

Letos jste byla sama?

Na ten vrchol ano. Jinak jsem tam byla s parťačkou, Kačkou Mandulovou, ale ten vrcholový den jsem šla sama.

V podstatě všechny sporty, kterým se věnujete, jsou spojeny s horami. Co pro vás hory znamenají?

Asi tu svobodu, dobrodružství. Taky dělám učitel ku ve Špindlerově Mlýně, takže koukám na hory každý den a užívám si ty pohledy.

Co ve vás vztah k horám zakořenilo?

Vzpomínám si, že když jsme byli malí a bydleli jsme ve Dvoře Králové, tak pro nás byly hory vzác né. A táta, který byl u horské služby, nás provázel po horách od malička. Bral nás do různých krko lomných terénů a to nás od mala s mými dvěma bratry bavilo a přivedlo k lásce k horám.

Když se na chvilku vzdálíme od sportu… Jste učitelkou na základní škole ve Špindlerově Mlýně. Co učíte?

Jsem třídní v páté třídě. Tam učím téměř všechny předměty a v úvazku mám také přírodopisy a tělo cviky na druhém stupni.

Co se snažíte předávat svým žákům?

To je zajímavá otázka, nad kterou stále přemýšlím, co bych chtěla předávat. Chci hlavně v dětech bu dovat zájem o vzdělání a povzbudit zvídavost.

Proč jste si vybrala zrovna školu ve Špindlerově Mlýně?

V rámci mých vysokoškolských studií jsem na praxích prošla i jinými školami, ale ta ve Špindlu mě naprosto okouzlila. Dokonce měli i místo a jsem ráda, že to dopadlo.

Jaké máte plány do budoucna?

Mám mnoho plánů a snů. Nejvíc si teď přeji, ať se bratr Radoslav a jeho parťáci v pořádku vrátí z ná ročné expedice v Nepálu, a pak snad, ať nás čeká krásná zima.

Na festivalu Devět bran vystoupí Chorea Bohemica

Koncerty, besedy, bohoslužby, výstava a pietní vzpo mínka. To vše je v programu 19. ročníku multižánro vého festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran. Uskuteční se v Trutnově od 5. do 9. listopadu.

Základním cílem zůstává snaha ukazovat ži dovskou kulturu jako stále živoucí a inspirující. O hudební produkci se postarají například kapela Holinky, skupina Vagantés a profesionální soubor Chorea Bohemica, které přímo pro trutnovský fes tival připravil židovské písně. Besedovat přijedou spisovatelka Zuzana Dostálová a tajemník Federa ce židovských obcí a právník Tomáš Kraus, jehož rodiče přežili holokaust. „Nechceme jen vzpomí nat, chceme mluvit také o souvislostech, součas nosti, nebezpečí totality a o možnostech, jak se

k tomu postavit. Aktuální konflikt na Ukrajině totiž není nic jiného než pokračování konfliktů z minulé ho století,“ uvedl evangelický farář Tomáš Molnár z pořadatelského spolku Menora. (pac)

5. 11. 6. 11. 7. 11. 8. 11. 9. 11.

19.00: Kapela Holinky

10.00: Bohoslužby (káže doc. Petr Sláma)

12.00: Pietní vzpomínka

19.00: Zuzana Dostálová (autorské čtení s hudebním doprovodem)

19:00: Chorea Bohemica (jidiš písně)

19:00: Tomáš Kraus (dialog o šoa a světě) zahraje skupina Mrtvej Židé v diaspoře – festivalová výstava fotografií Jindřicha Buxbauma

*Veškeré akce se konají v Koncertní síni Bohuslava Martinů, pouze pietní vzpomínka proběhne na místě bývalé synagogy.

Hradecká aréna

TOMÁŠ KULHÁNEK

v mnohém předčí i Eden

Hradecký architekt Tomáš Vymetálek a jeho tým jsou podepsáni pod návrhem nového multifunkčního fotbalové ho stadionu v Malšovicích. Které arény mu byly při vymýšlení hradeckého stadionu vzorem? Proč podle něj vůbec nemohla být řeč o možnosti, že by na novém stadionu chyběla ikonická lízátka? Jaké překvapení čeká fanoušky Votroků v hledišti nového stadionu? A co říká na slova generálního manažera FC Hradec Králové Richarda Jukla, podle nějž bude v Hradci druhý nejlepší stadion v Česku? „Jsem dokonce přesvědčen, že v mnoha ohledech sta dion předčí i stadion v Edenu,“ odpovídá v rozhovoru o hradecké aréně její autor Tomáš Vymetálek.

Jak dlouho jste na projektu nového fotbalového stadionu v Hradci Králové pracovali?

První studii jsme dělali v roce 2015 poté, co padla varianta stadionu spojeného s obchodním centrem. Tehdejší primátor nás oslovil s tím, abychom zkusi li nakreslit stadion bez obchoďáku. V tu chvíli sta dion nabral druhý dech, protože zveřejněné vizua lizace vzbudily obrovský ohlas u veřejnosti. Lidem se náš návrh líbil a tím začal příběh, který aktuálně vrcholí realizací stadionu.

Jak moc bude fotbalová aréna, která dnes v Malšovicích roste, podobná vašemu původnímu návrhu z roku 2015?

Řekl bych, že bude trochu podobná. Naše původ ní studie byla čistě na fotbalový stadion, kdežto

projekt, který se teď realizuje, už byl zamýšlen pro multifunkční využití. Ten stadion tak bude určitě objemnější, a proto je také dražší.

Projekt nového stadionu si v Hradci prošel za poslední roky různými peripetiemi. Věřil jste celou tu dobu, že se stadion opravdu postaví?

Má víra procházela postupným vývojem. Hodně jsem tomu věřil v roce 2016, postupem času jsem věřit přestával. V momentě, kdy město vypsalo výběrové řízení na nový projekt s novým zadáním, jsem se ale rozhodl, že do toho znovu půjdu. Cí til jsem šanci udělat to celé znovu, jinak, se všemi těmi multifunkcemi. Díky tomu ten stadion dnes už prakticky stojí. Dnes už asi nikdo nepochybuje, že se i dostaví.

minulosti jste navrhli menší hradecký

nebo stadion ve Vrchlabí. O kolik náročnější byl projekt velké fotbalové arény v Malšovicích?

Samozřejmě to bylo náročnější, zkušenosti z před chozích stadionů nám ale hodně pomohly. Vůbec si nedovedu představit, že by tohle byl první sta dion, který by člověk dělal. Tento typ stavby vyža duje zkušenost. A to zejména proto, aby pak stavba po provozní a technické stránce perfektně fungo vala. To jsme se samozřejmě na menších stavbách naučili. Také jsme se byli na mnoha stadionech po dívat. Mnoho mých kolegů jsou fanoušci fotbalu, kolega Láďa Tuček byl aktivním hradeckým hrá čem, takže prostředí fotbalu známe dokonale. Jsem přesvědčený, že znalost té tematiky je klíčová.

Říkal jste, že jste se byl podívat na mnoha stadio nech. Máte nějaký konkrétní, který vám byl při vy mýšlení toho hradeckého vzorem?

Obecně bych řekl, že vzorem pro nás byly stadio ny pro druhou německou ligu. Hodně se nám líbil ten v Ingolstadtu a některé stadiony v bývalém vý chodním Německu, které se nám kulturně víc blíží.

Pamatuje si, s jakými základními myšlenkami jste na projektu začínal pracovat?

Hlavní myšlenka souvisela s tím místem. Pamatuji si, jak jsem na Všesportovním stadionu běhal jako žák, zažil jsem tam dojezd Závodu míru, zažil jsem tam nějaké spartakiády. Od dětství mám to místo spojené se sportem. Do projektu jsme šli jednoznač ně s tím, že chceme, aby se stadion stal řeckým ide álem krásy těla a ducha. Z toho jsme vycházeli i při designu. Uvědomujeme si, že pro stadion je ta lo kalita naprosto unikátní. Stadion je prakticky sou částí parku v blízkosti řeky a současně velmi blízko centra města. Chtěli jsme udělat stavbu, která bude nadčasová, elegantní a bude se dalších minimálně 100 let vymykat svou krásou. Celá ta kompozice je pak korunovaná lízátky, ke kterým mají Hradečáci speciální vztah. Chtěli jsme, aby byl stadion kon strukčně jednoduchý, aby nebyl složitý stavebně a dal se postavit za rozumné peníze.

Měl jste hned od začátku jasno, že lízátka budou součástí nového stadionu? Rozhodně ano. Ve všech fázích projektu, kterých

zklidňují

poskytují

nákupu tří libovolných přípravků

přípravky.

nejlevnější

z řady

jsme se účastnili, to bylo mimo jakoukoliv diskuzi. Věděli jsme, že lízátka na hradeckém stadionu být musí. Nikdy jsme o tom ani v nejmenším nepochy bovali. Lízátka k Hradci patří a Hradečáci k nim mají speciální vztah. Podobně jako mají Pražané vztah k Hradu nebo Pařížané k Eiffelovce.

Víte už, kdy se lízátka na stadion vrátí? Určitě to bude ještě během podzimu. Aktuálně pro bíhá repase a všichni se moc těšíme, až se to první lízátko bude zvedat. Všichni jsme na ten den při pravení, bude to určitě velký zážitek.

Podle generálního manažera FC HK Richarda Jukla bude ten stadion po pražském Edenu druhým nejmodernějším v České republice. Souhlasíte s tím?

Souhlasím. Je to dané tím, že se staví teď v roce 2022, protože prakticky všechny velké stadiony v Česku jsou už nějaký čas dokončené či zmoderni zované. Poslední stadion, který se u nás v nedávné minulosti stavěl, byl ten v Karviné. Oproti hradec kému je ale z hlediska velikosti o level níž. Tím, že se jedná v Hradci o novostavbu, jsme dostali prostor udělat tam všechno v úrovni a standardu 21. století. Jsem přesvědčen, že v mnoha věcech hradecký stadion předčí i Eden, na jehož projekci se jako architekt podílel náš kolega Leoš Zeman.

Kromě Hradce Králové staví aktuálně stadion i sousední Pardubice. Jaké by z vašeho pohledu bylo jejich porovnání? Bude hradecká aréna o level výš?

Myslím si, že pardubický stadion má trochu jiný příběh než ten hradecký. Pardubice mají jako hlav ní téma hokej a tomu odpovídá i výše investice a vůbec i velikost tamního fotbalového stadionu, který se s tím hradeckým nedá vůbec srovnávat. Na jaké zázemí se mohou na novém hradeckém stadionu těšit fotbalisté a další sportovci?

Hradecký stadion bude splňovat podmínky kate gorie UEFA 4, s čímž souvisí úroveň všeho vybavení. Bavíme se nejen o šatnách, ale třeba o wellness, prostorech pro rozcvičení či regeneraci, tělocvič nách nebo zázemí pro média. Bude tam také záze mí pro ženské a mládežnické týmy. Když půjdeme dál od fotbalu, součástí stadionu bude například také běžecký tunel nebo ubytování pro mládež.

Přesuňme se od sportovců k návštěvníkům, jak moc jste se zabývali komfortem pro diváky?

Velmi důkladně. Nedávno jsme například vybírali sedačky. Nebudou jednobarevné a myslím, že se

fanoušci mohou těšit na hezké překvapení. Sedač ky budou vyřešené v motivu střídajícího se odstínu bílé, šedé a tmavě šedé. Aréna tak bude opravdu zajímavá i při pohledu zevnitř. Na nejmodernější úrovni bude i sociální zázemí a občerstvení. Zá zemí pro občerstvení se vůbec nedá srovnat s tím, co bylo na starém stadionu. Při provozování bude samozřejmě důležité, aby město zvolilo správné nájemce, kteří tam pak budou občerstvení pro vozovat. Co je ale podle mého pro fanoušky úpl ně nejdůležitější věcí, je výhled na hrací plochu. Máme opravdu velmi strmé tribuny, které utvoří tu správnou atmosféru. Z každé sedačky v aréně budete mít skvělý výhled na celé hřiště. Divákům budou sloužit také dvě velké LED obrazovky nad každou z branek.

Kromě fotbalu má aréna sloužit i pro další akce. Na co konkrétně bude stadion připravený, co by se na něm mohlo konat?

Je potřeba říct, že ty multifunkční prostory jsou primárně určené pro hobby sportovní aktivity. Nemůžeme si představovat, že by se na stadion vešlo dalších 10 sportů na profesionální úrov ni. Mysleli jsme především na sportující rodiny s dětmi. Na stadionu budou tělocvičny, běžecký tunel, ubytování pro sportovce, venkovní běžecká dráha. Kromě toho je stadion koncipován i na kul turní akce. Například koncerty a další produkce, které vyžadují audiotechniku a pódium. Na kon certy se maximální kapacita dostává až k 25 tisí cům. Určitě to bude největší místo pro koncerty v širokém regionu. Další akce, například dožínky či sportovní hry mládeže, by se pak mohly konat v okolí stadionu.

V současnosti stále stojí bezprostředně vedle nové arény bývalá tribuna, ve které je zázemí fotbalového klubu. Co s ní bude do budoucna? Chystá se její demolice. Ten objekt už je dnes v ta kovém stavu, že by nebylo ekonomické jej využít a nehodí se samozřejmě k novému stadionu ani vzhledově. Počítá se s tím, že v tom místě vznik ne nějaké další parkovací stání. Do budoucna je to ale určitě místo, na kterém by mohl vzniknout nějaký další objekt, který by byl designově sla děn se stadionem. Mohly by tam vzniknout třeba další indoorová sportoviště, která se do stadionu nevešla. Celá ta lokalita má podle nás obrovský potenciál. Rádi bychom tam viděli sportovní park v Malšovicích, přičemž stadion by byl jeho největší součástí.

Praporová stuha od císařovny Marie Anny Savojské

Zájemcům o trutnovské dějiny je vcelku dobře známo, že se místní ostrostřelci vyznamenali v bitvě u Kolína v roce 1757 a od císařovny Marie Terezie za to byli odměněni vyšívaným praporem. Méně známou skutečností je, že u příležitosti 100. výročí této bitvy v roce 1857 obdrželi od rakouské císa řovny Marie Anny Savojské k tomuto praporu též pamětní vyšívanou stuhu. Tento vzácný exponát je k vidění na vý stavě Pod spolkovým praporem, přístupné v trutnovském muzeu do 20. listopadu 2022.

Tiskárna ve Fibichově ulici

JIŘÍ KUŤÁK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Dům čp. 279 ve Fibichově ulici byl dlouhá desetiletí znám jako tiskárna. Postaven byl roku 1923 a zprvu jej vlastnil katolický tiskový spolek pro východní Čechy. Ten v domě provozoval tis kárnu Heimat (Domov), kde se ve dvacátých a třicátých letech 20. století vydávaly a tiskly noviny Volksbote (Lidový posel). Po druhé světové válce zde sídlila tiskárna Domov, jejímž národním správcem byl Jan Melichar. Později objekt využívaly tiskařské závody, jak připomínal nápis na jeho fasádě. Jeho autorem byl zřejmě výtvarník Karel Kratochvíl (1912–1998) z Radvanic, který v tiskárně na počátku 60. let pracoval.

Odpovídá

Eva Danielisová realitní makléřka

Jaký je aktuální cenový vývoj nemovitostí v našem regionu?

Počátkem tohoto roku vlivem dění ve světě i kolem nás, při cházející energetickou krizí a vzrůstající úrokovou sazbou hy potéčních úvěrů se prodej nemovitostí zastavil. Ceny většiny typů nemovitostí začaly stagnovat (vyjma pozemků a malých bytů, ceny pozemků stále rostou). Nyní ve čtvrtém kvartálu zaznamenáváme mírný růst zájemců s konkrétní představou a hrazením kupní ceny z vlastních prostředků. Zájem je však o menší byty a levnější nemovitosti.

Dochází často k tomu, že prodávající jsou nuceni sni žovat nabídkovou cenu, aby vůbec daná nemovitost byla prodána?

Ano, dochází. Nové nemovitosti doporučujeme nabírat do pro deje za opravdu reálné prodejní tržní ceny, k čemuž součas ná doba spěje. Většina prodávajících si od nás nechá poradit, někteří ovšem stále vyčkávají z důvodu drahé pořizovací ceny nebo tíživé osobní situace.

Registrujete stále vysokou převahu poptávky nad nabídkou u nájemního bydlení?

Obecně ano, nájemní bydlení je na vzestupu, a proto i my stále poptáváme nájemní byty. Počet našich zájemců totiž výrazně převyšuje veřejnou nabídku v lokalitě. Tím stoupá i průměrná cena nájemného.

Jisté je, že nás čeká nové období v prodeji nemovitostí. Prodá vající budou nuceni nabízet svoji nemovitost za reálné prodej né ceny, většina obchodů se bude dít přes realitní kanceláře, kteří danou lokalitu dobře znají, mají vybudovanou svoji klien telu a svoji práci dělají správně a profesionálně.

My očekáváme nárůst nabídky rekreačních nemovitostí a nárůst počtu nájemních bytů, které uspokojí naši současnou poptávku.

Bc. Eva Danielisová, jednatelka společnosti I.

ČR (profesní sdružení realitních kanceláří)

„Pomáhám

10. 11. 11. a 12. 11. 13. 11. 13. 11. 16. 11. 17. 11. 18. 11. 19. 11. 20. 11. 20. 11. 23. 11. 24. 11. 25. 11. 26. a 27. 11. 27. 11. 30. 11.

KINOSÁL HVĚZDA

Událost Ďáblova kořist

selhání

19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00

Adam Ondra: Posunout hranice Black Panther: Wakanda nechť žije Kvík

Kde zpívají raci Indián Michael Kocáb - Rocker versus politik JFK návrat: Za zrcadlem Buko Princezna zakletá v čase 2 Spolu Grand Prix Ennio Menu Vánoční příběh Princ Mamánek Dobrý šéf