Vrchlabinky - magazín březen 2019

kulturně-společenský magazín | Březen 2019 | zdarma

Trenér olympijských medailistů

Editorial Spánek na vavřínech JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Ve Vrchlabí se začalo formovat uskupení lidí, kterým není lhostejná jeho budoucnost. Jejich cílem je připravit město na dobu v horizontu deseti či patnácti let, kdy řada věcí v podobě, v jaké je známe dnes, už nebude platit nebo bude vypadat zcela jinak. Je to krok správným směrem. Možná už měl nastat o několik let dříve. Ruku na srdce, asi málokdo přesně tuší či ví, jak bude Vrchlabí vypadat v roce 2029 nebo 2034. Řada lidí si možná myslí, že se nezmění vůbec nic a vše bude pokračovat v kolejích, v jakých vše funguje nyní a jak to všichni znají. To je ale veliký omyl. První vystřízlivění může přinést nejbližší zpomalení hospodářství nebo recese, které utlumí zájem o některé profese, a naopak odhalí, co všechno nám tady chybí, a to jak z technického, tak i lidského potenciálu. Na tuto změnu by se měli chystat všichni a každý si říci, v čem sám se může zlepšit, nebo si odpovědět na to, co bude dělat, až změna skutečně nastane. Kdo je připraven, není překvapen.

ALEŠ SUK / str. 6 12

DANĚ

SMART CITY

str. 14

str. 16 17

LIBOR DUŠEK

MĚSÍC KNIHY

str. 18 24

str. 29

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Gabriela Jakoubková, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Miloš Šálek.

ANKETA

Jaká kniha vás zaujala a proč?

Michal Vávra, místostarosta Konečně jsem si nejen prolistoval, ale i pročetl už dříve vydanou publikaci Zmizelé Vrchlabí od Blanky Zázvorkové a Jiřího Loudy. Je to moc zajímavé čtení o historii našeho města s pozoruhodnými starými fotografiemi.

Kateřina Smetanová, lektorka angličtiny Nedávno jsem dočetla Tibetský broskvový koláč – memoáry od Toma Robbinse. Jeho příběhy jsou (ne)skutečně originální, čtivé, humorné, plné bláznivých metafor. Jinak se musím přiznat, že za poslední rok se spíše prokousávám turistickými průvodci.

Luděk Khol, náměstek ředitele Správy KRNAP Snažím se najít si čas na četbu velice výpravné knížky „Jan Nepomuk hrabě Harrach – ze života českého kavalíra“ od mého kolegy Jana Luštince. Je to opravdu zajímavé čtení o životě hraběte Harracha, jeho aktivitách nejen politických, ale i v řešení dopravy či v přístupu k lesnictví v Krkonoších.

Jaroslav Dvorský, pedagog J. Lada, L. Stehlík: Brouci a hmyz. Hodnoty zemité i s křídly. Opětovné vydání je matkou moudrosti nejen pro naše nejmenší. Režimům navzdory. Jen houšť a víc – Ladových veselých učebnic!

SPORTOVNÍ MÁG

Být trenérem je houževnatá, zodpovědná a poctivá práce Stál u prvních sportovních krůčků mnoha později úspěšných zimních sportovců z Vrchlabí a okolí. Během desítek let se z Aleše Suka stala respektovaná a známá trenérská osobnost. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje svůj příchod do Krkonoš, hodnotí slavné odchovance a příkře a bez pozlátka se vyjadřuje o nastupující mladé generaci.

GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Věnoval jste se mnoha sportům. Kdo vás samotného ke sportu přivedl?

Asi to budou především geny – vždyť já už jsem v naší rodině čtvrtá generace kantorů! Můj táta hrál závodně volejbal, také dělal atletiku a lyžoval. Už jako malého kluka mě brával všude s sebou. V Jaroměři, Chvalkovicích, v Turnově i ve Vrchlabí.

Bral jste to jako zábavu, nebo někdy i jako povinnost?

Byl jsem rád. Líbil se mi hlavně pohyb venku, nesvázaný žádnými pravidly. Jednou jsem skákal do písku, jindy si sedl na kolo, půjčil si míč nebo třeba na Zvičině lyžoval. Myslím, že jsem měl pěkně naplněné dětství.

Bylo vám vždy nejblíže běžecké lyžování?

To bych neřekl. Nejdříve to byla atletika a míčové 6

hry. Lyžování přišlo až později, protože pocházím z Jaroměře, a to je část země příliš často sněhem neoplývající. Na lyže jsem se dostal jen při školních zájezdech s tátou. Jezdívali jsme do Malé Úpy. Tam jsem i poprvé v životě na lyžích závodil, tenkrát ale v obřím slalomu.

Jak vy vzpomínáte na své trenéry? Žádného trenéra jsem neměl, byl jsem samouk.

Jezdili jsme po závodech bez trenéra a pokaždé to dopadlo příšerně! Snad i proto jsem se později rozhodl trénovat.

Jedna z vašich bývalých svěřenkyň Míša Petříková mi řekla, že z vás vyzařovala přirozená autorita.

Uměl jste si vždy zřídit pořádek?

Byl jsem kantor, tak to ani jinak nešlo. Tato profese to nese s sebou. Začínal jsem učit v roce 1969 na Obchodní akademii v Turnově. Pokud bych byl

kantorem „měkkýšem“, nikam bych se nedobral.

A trénuji už padesátý sedmý rok. První skupinu jsem si založil na gymnáziu, když mi bylo šestnáct let. Dnes už spíše pomáhám těm, kteří jsou „na place.“ Je to taková nostalgická pomoc.

Co podle vás dělá trenéra dobrým trenérem?

Velice houževnatá, zodpovědná a poctivá práce.

A také umění podívat se přes plot vlastní zahrádky: jestliže tu práci dělá někdo lépe, pak se s ním poradit, abych zjistil, proč tomu tak je, a jeho zkušeností využil. Tréninky musí mít hlavu a patu, být dynamické a vyvážené.

A naopak, jaké vlastnosti by dobrý trenér mít rozhodně neměl?

Neměl by být bojácný, stavět si nízké aspirace, zanedbávat vzdělání a chuť se něco nového přiučit.

Ať už z literatury, ze zkušeností, z praxe.

Znám mnoho případů, kdy jsou děti otrávené a unavené z tréninku v brzkém věku. Kde je chyba?

Problém je v tom, že bohužel někteří trenéři (a není

jich málo) chtějí mít šampióny už z malých dětí.

Forzírovaný trénink samozřejmě přináší brzké výsledky. Děti si zvyknou jen vyhrávat. V momentě, kdy se k nim přidá parta dětí, které dozrávají postupně, a dvakrát je porazí, obvykle to neunesou a končí. Podle mého názoru je pro děti intenzivních tréninků a závodů příliš moc. Děti by měly nejprve poznat základy různých sportů a na lyžích si jen hrát, aby je to bavilo. Stává se, že dítě, které je šampión na lyžích, neumí chytit balón. Vítězství se přesytí, v patnácti letech zjistí, že je i jiný svět, a lyže putují do sklepa. Proto tu na žákovských mistrovstvích České republiky startovalo 250 závodníků a na současném mistrovství dospělých jen čtyři ženy.

Jaké doplňkové sporty k lyžování jsou ideální?

Určitě je to gymnastika, která učí děti ovládat své tělo jak s oporou, tak i bez. Dále pak atletika, pro relaxaci míčové hry a nemělo by se zapomínat ani na regenerační sporty (např. vodní sporty, plavání).

Jaký moment považujete ve vaší trenérské kariéře za nejsilnější?

SPORTOVNÍ MÁG

Do jaké míry je podle vás důležitý talent a do jaké míry lze úspěch „vydřít“?

Talent hraje velikou roli. Důležité jsou hlavně funkční předpoklady pro běh na lyžích. Pokud je někdo nemá, nelze je ničím nahradit. Úsilí a schopnost dřít je jistě také potřeba. A hlavně musí být sportovec zdravý.

V roce 2007, když jsem byl s dorostenci na Mísečkách. Najednou mi zazvonil telefon. Volala mi Iva Janečková: „Pane Suku, mám ji!“ Nejprve jsem se lekl, co že to má, jestli chřipku, nebo jen rýmu… „Ne, medaili z MS!“ Bylo to poprvé, co moje svěřenkyně přivezla bronzovou medaili z velkého MS. Bylo to z Itálie, ze skiatlonu. Měl jsem ohromnou radost! Jistěže mě velmi dojaly i olympijské medaile sportovců, které jsem do jejich budoucí kariéry jen popostrčil a se kterými jsem začínal, když ještě jako děti chodily do páté třídy: Evky Samkové, Michala Krčmáře a Káji Erbanové.

Bezpochyby máte na talenty čich. Trénoval jste mnoho budoucích vynikajících sportovců, dokonce jste měl své svěřence na sedmi olympiádách po sobě. Můžete mi něco prozradit například na Evu Samkovou, Karolínu Erbanovou, Michala Krčmáře, Martina Zacha, Lucii Charvátovou nebo Karolínu Grohovou?

Jak říkal třídní učitel Evy Samkové, byla to chytrá holka, ale „držka.“ S ničím si nelámala hlavu a dlouho si hájila svoji pravdu. Nakonec se ale vždy nechala usměrnit. Těžila z všestranného základu – závodně dělala 17 sportů. Ona je například i mistryní republiky ve výrazovém a uměleckém tanci. Tancování jí určitě dopomohlo ke smyslu pro dynamickou rovnováhu a rytmus.

Vzrostl za poslední dobu zájem o běžecké lyžování, nebo naopak klesl?

Má to vlnovitý průběh. Jeden rok vzroste, druhý klesne. Když přijdou silné ročníky, chtějí se jim ostatní podobat a lyžují se zanícením. A naopak, pokud není ve třídě nějaký leader, ztrácí motivaci celá skupina. Důležitý je i dobrý trenér, který pro sport „hoří“ a náplň jeho tréninků je pro děti motivační – ten dokáže strhnout i ty, které nemají tak dobré výsledky.

RADOST Z POHYBU

Lékárna Navštivte naše lékárny ve Vrchlabí Lánovská 1656 (Kaufland) Po–Ne 8:00 – 20:00 hod.

Krkonošská 20 Po–Pá 7:30 – 17:30 hod.

Akční cena

Akční cena

99 Kč Běžná cena 149 Kč

Dr.Max Koňský gel chladivý 350 ml

- 50

Kč

399 Kč Běžná cena 599 Kč

Dr.Max Achillex 60 cps.

Kč -200

V nabídce Dr.Max Koňský gel hřejivý 350 ml a Dr.Max Koňský gel extra hřejivý 350 ml za 99 Kč.

• přípravek pro vazy a šlachy • obsahuje mangan, přispívající k normální tvorbě pojivových tkání • vitamin C přispívá ke správné tvorbě kolagenu pro normální funkci kostí a chrupavek

Kosmetické přípravky.

Doplněk stravy. (1 cps. = 6,65 Kč)

• masážní gel s bylinnými extrakty

Akce je platná pouze pro držitele Karty výhod Dr.Max od 1. do 31. 3. 2019 nebo do vyprodání zásob. Tuto akci nelze kombinovat s jinými akcemi ani slevami.

SPORTOVNÍ MÁG BIO Aleš Suk (72) S Michalem Krčmářem jsem trénoval dva roky, potom odešel do Letohradu. To bylo odvážné, vždyť mu bylo teprve dvanáct let! Sám si nedovedu představit, že by mi mé dítě v tomto věku oznámilo, že se odstěhuje na šest let sto kilometrů daleko. Po vzoru svého táty se vzhlédl v biatlonu a dokázal si za svým snem jít. Na tréninku se moc nepředřel, ale byl závodní typ. Nadšený byl při fotbale. Jeho brácha hraje dokonce ligu. Michal se ale „potatil“ a je z toho stříbrná olympijská medaile.

Příběh Káji Erbanové je také veliký. I ona odjela od rodičů, ale navíc až do Holandska, kde bydlela u jedné emigrantky. Nikoho tam neznala a celou přípravu si hradila sama. Neměla to jednoduché.

Ona je však typ, který to, co ho baví, bude dělat třeba 25 hodin denně. A i naopak – co jí nešlo, nebavilo, to dělat nechtěla. Vím to, měl jsem ji na výtvarku. Od přírody byla obdařena úžasnou dynamikou a výbušností – rozená sprinterka. A to byl první kámen úrazu v tom, že se nemohla domluvit s reprezentačním trenérem Novákem na naprosto odlišném způsobu tréninku, než měla Martina Sáblíková. Měl rozpoznat, že v Karolíně dřímá sprinterský talent, a nedřít ji jako Martinu. To byla blbost.

Martina Zacha jsem trénoval dokonce pět let. Odešel na Gymnázium do Nového města na Moravě.

Později si při studiích v Brně začal budovat takovou vlastní trenérskou filozofii. Chtěl to zkoušet jinak, a to je v pořádku. Bohužel všichni víme, co se mu stalo. Dnes je ale šťastným tatínkem.

Lucka Charvátová, když jsme stavěli štafetu, měla díky své přílišné odpovědnosti nižší aspirace než optimální, což se přeneslo i do vrcholového biatlo10

Diplomovaný trenér běhu na lyžích pochází z Hradce Králové. Po studiu gymnázia absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1992 až 2008 byl učitelem na vrchlabské ZŠ na náměstí Míru. Jako trenér vychoval řadu úspěšných českých reprezentantů a držitelů olympijských medailí. Je otcem dvou synů. nu – jen to holkám nepokazit. To ji svazuje. Když není pod tlakem, střílí přesně. Je houževnatá, poctivá v nasazení a vědomí, že výsledek a top forma je o tom, jak funguje hlava, platí u ní obzvlášť.

A Karolína Grohová? Kdybyste právě teď popojela o kilometr níž, zjistila byste, že je předsedkyní organizačního výboru Mistrovství ČR žactva v běhu na lyžích. Kája vždy doplácela na to, že dělala vrcholově tři sporty najednou – atletiku, skialpy a běh na lyžích. Nedokázala přerušit tu tréninkovou řeholi, aby si dva nebo tři měsíce odpočinula a relaxovala. Jakmile skončily běžky, dělala ještě v dubnu skialpy, hned se vrhla na atletiku, stihla ještě MČR v hale a přišly na řadu znovu běžky. Neměla si kdy odpočinout, šla ze závodu do závodu. Je to poctivá, moc hodná holka. A mimochodem, vyrostla na základech gymnastiky.

Stává se, že vás vaše trenérská intuice zklame?

Neřekl bych. S kolegyní Poncovou jsme dělávali cílené výběry. Chodívali jsme po škole a otravovali učitele, aby nám ukázali děti ve čtvrté třídě. Každým rokem jsme z jara takto obešli deset čtvrtých tříd z Vrchlabí a blízkého okolí. Pozorovali jsme děti při tělocviku, jak se hýbou i třeba o přestávce, jestli jsou spontánně aktivní. Vybraných šedesát dětí dělalo motorické testy a z nich jsme pak dvacet pět přijali do sportovky. Myslím, že jsme vždy vybrali dobře. Měl jsem dvě třídy, kam jsem se vyloženě na tělocvik těšil. Jednou z nich byla třída, kam chodila Samková, Erbanová a Charvátová, a druhou moje první sportovní třída v roce 1992, kde byli z ničeho nic mistři republiky: Valérie Brádlerová na ski, pětičlenné družstvo dívek v republikovém finále v přespolním běhu (Hana Zvěřinová, Valérie Brádlerová, Sylva Pešáková, Veronika Šimková a Radka Pavlů) a ještě stříbrný Emil Zdržálek.

Máte sbírku lyží. Kolikery lyže ve své sbírce máte a které z nich mají pro vás osobně největší hodnotu?

Mám 300 párů lyží. Nejvíce si cením lyží, na kterých trénoval a závodil Bohumil Hanč.

SPORTOVNÍ MÁG

Jak jste k nim přišel?

Koupil jsem je před dvaceti lety, za hříšný peníz, v Jilemnici ve vetešnictví.

Jak jinak lyže do sbírky získáváte?

První lyže do sbírky jsem získal složením dvaceti metráků uhlí u jedné stařenky ve vsi. Je to historka stará už třicet let. Šli jsme s manželkou a dětmi na procházku, když jsem ty krásné lyže uviděl opřené o barák. Na zápraží seděla babička, tak jsem se s ní dal do řeči. Svěřil jsem se jí, že se o takové staré věci zajímám. Dohodli jsme se, že když jí pomohu, budou lyže mé. Další lyže mé sbírky pocházejí z různých půd nebo od kamarádů. Jednou jsme s ženou jeli z nákupu a já si všiml, jak z kontejnerů na Masarykově náměstí v Hradci Králové visí nádherné staré šaty. Vyletěl jsem z auta a začal se v tom hrabat. Přiznám se, že se žena za mě hodně styděla. Byly tam troje šaty z první republiky, na ramínku a ještě s cedulkou z čistírny. Už je ale nemám, kolegové historičtí lyžaři si je rozebrali.

Kde lyže skladujete?

V opuštěné masně v mém domě, která má sedm místností.

Doslechla jsem se, že se chystáte v Dolní Branné otevřít lyžařské muzeum. Kdy je otevření v plánu?

Nebude to muzeum, ale expozice Historie bílého sportu v Podkrkonoší. Už je hotová hrubá stavba i zastřešeno. Tento rok se chystáme udělat vnitřek a před Vánoci i administraci. Bude to ale obtížné, protože jsem na to zatím sám.

Učil jste tělocvik. Jak se změnil přístup žáků k tělesné výchově během těch let?

Těžko to mohu posoudit, protože jsem už jedenáct let v důchodu. Kolegové ale říkají, že to není žádná sláva. Na naší škole to vždy bývalo tak, že dvě třídy byly nesportovní a jedna sportovní.

K té všichni vzhlíželi jako k něčemu zvláštnímu.

Dnes se více vzhlíží k těm, kteří mají lepší oblečení, mobil nebo tablet. Většina mládeže neumí trávit volný čas pohybem, nějakým vzděláváním.

Zasednou k obrazovce a tím to končí. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme s dětmi jezdili na výměnný pobyt do německého Klingenthalu. Bylo to špičkové středisko, odkud vzešla i řada olympioniků.

Chlapi, co pracovali na tamějším internátu, nám vyprávěli, že si už neví rady – prý musí každé úterý pořádat diskotéky a nechat své svěřence vypít 12

alespoň dvě „dvojky“ vína, protože jinak by se na nějaké tréninky vykašlali. Vlna takového svobodného života přišla do Německa o deset let dříve než k nám. Včetně vymožeností techniky. Bohužel jsme je začali kopírovat, a tak jsme na tom dnes stejně.

Jak s tím bojovat?

Neinvestovat hříšné peníze do prvoligového a extraligového fotbalu, protože ti si na sebe vydělají přes sponzory, ale věnovat je do vzdělání trenérů.

Dříve byli trenéři dobrovolníci, jejich práce se cenila, byli uvolňováni z práce a dostávali za to refundaci. V každé vesnici by měl být alespoň jeden trenér, který je erudovaný a částečně i honorován.

Jste šéfem Spolku lyžařů historických v Podkrkonoší. Ke konci roku oslavíte dvacet let od jeho založení. Jak spolek funguje, co je jeho posláním?

Poslední dobou to nějak pokulhává. Letos se nás na Štěpánské jízdě sešlo jen pět. A to jsme běhávali i ve třiceti! Je to i tím, že stárneme. Máme děti a vnoučata a ty mají samozřejmě přednost.

Nostalgické jízdy na starých dřevěných lyžích, po prašánku – to je nádhera! Vyráželi jsme třeba i brzy ráno a vraceli se za hluboké tmy zpět do Vrchlabí. Máme z toho i několik velice cenných dokumentárních filmů. A co je naším posláním?

Nabízet lidem potěchu při lyžování mimo upravené trasy a sjezdovky, kochat se krásnou přírodou a večer po projížďce si třeba společně zazpívat v nějaké nepříliš honosné krkonošské boudě.

My máme totiž nejraději umakartový stůl a dobrou hutnou polévku.

SVĚŘENCI

„Pan Trenér“ Aleš Suk Aleš Suk byl učitelem na ZŠ náměstí Míru ve Vrchlabí (1992–2008) a od roku 1962 trenérem běžeckého lyžování. Dnes trénuje, nebo spíše vypomáhá, už jen nostalgicky. Blíže ho ve svých vzpomínkách představí jeho bývalí svěřenci, současní reprezentanti biatlonu: Lucie Charvátová a Michal Krčmář a také Martin Zach.

Lucie Charvátová:

GABRIELA JAKOUBKOVÁ

Pan Suk byl první trenér, který mě naučil lyžovat a také brát sport vážně (v páté třídě!). Vzpomínám na něj jen v tom nejlepším. Dodnes čerpám z jeho tréninkových metod. Často říkávám, že on mě naučil nosit hodinky – ne z důvodu, abych byla včas na tréninku, ale proto, že u něj často nebyl vítězem ten, kdo přiběhl první, ale kdo si to dokázal šikovně zkrátit tak, aby ho neviděl. A to nás „za bukem“ špehoval! Zkrátka bylo potřeba přiběhnout v ten „správný“ čas. Samozřejmě i ze soustředění mám mnoho vzpomínek.

Třeba, jak nám vařil minimálně „pětkovou“ polévku (každý den se do polévky z předešlého dne uvařila další) nebo jak jsme v rámci posilování káceli strom. Měla jsem ráda jeho plánování, které je pro sport nesmírně důležité. Bral nás jako sportovce s tím, že každý má potenciál být nejlepší. Vše, co dělal, dělal vždy naplno.

Michal Krčmář: Byl jsem ještě malý, ale pamatuji si třeba na to, jak jsme běhali imitace na „Petříkáči“, hráli hry ve Vejsplachách nebo byli na soustředění v turnovské tělocvičně. Vždy jsem spíše patřil mezi ty, které bavilo hrát různé hry, a když přišlo na trénink, tak už se mi moc nechtělo. Právě pan Suk mě naučil v tomto se změnit. Občas s námi trénovala Iva Janečková (v té době reprezentantka v běhu na lyžích) a také Michal Galandák (o tři roky starší kluk s obrovským talentem). Pan Suk mi je dával za příklad, abych pochopil, že bez tréninku se úspěch nedostaví. Další moje vzpomínka je nedávná, když nás po návratu z olympiády vítali na vrchlabském náměstí.

Potkal jsem tam i pana Suka a on mi řekl: „Ty vole, tys mě šestkrát rozbrečel!“ To byl pro mě fantastický pocit! A zvlášť, když jsem to slyšel od pana Suka, který stál u mých začátků. Moc si toho vážím a nikdy na to nezapomenu!

Martin Zach: Pan Suk měl tréninky vždy perfektně připravené a hlavně spousta jich probíhala formou her, které nás bavily. V podstatě mě částečně vychoval a zasadil se o to, jaký mám vztah ke sportu. Občas to tedy mezi námi bylo vyostřené, ale on už tenkrát věděl, že tím ze mě dostane víc. Díky němu mám mnoho zážitků a vzpomínek ze soustředění, závodů, výletů a podobně.

13

OSOBNÍ FINANCE

Termín pro podání daňových přiznání se blíží V průběhu března začíná většina pracujících lidí, podnikatelů, ale i firem řešit své daňové přiznání.

Vzhledem k tomu, že se nejedná o zcela lehkou problematiku, přinášíme přehled základních informací a odpovědí na časté dotazy.

Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob musí podat každý, jehož roční příjmy přesáhly 15 tisíc korun. Musí se samozřejmě jednat o příjmy, které jsou předmětem daně. Do tohoto limitu se naopak nezapočítávají příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkovou daní.

Daňové přiznání je pak povinen podat i ten, jehož roční příjmy nepřesáhly zmiňovanou částku 15 tisíc korun, pokud tento poplatník vykazuje daňovou ztrátu. Prakticky se tedy toto ustanovení týká poplatníků, kteří podnikají nebo mají příjmy z pronájmu.

Povinnost podat daňové přiznání dále nemá poplatník, který má pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, a tyto příjmy jsou v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění vyňaty ze zdanění. Řádným termínem pro podání daňového přiznání za rok 2018 je 1. duben 2019. Zároveň se jedná o termín pro úhradu daňové povinnosti. V případě bezhotovostní úhrady se daň považuje za uhrazenou až dnem připsání na příslušný účet finančního úřadu (nikoliv tedy dnem provedení příkazu).

Daňové přiznání lze podat buď elektronicky (datovou zprávou), osobně na podatelně, anebo odesláním poštou, přičemž při využití poštovních služeb se za termín podání rozumí den předání zásilky poskytovateli poštovních služeb.

V případě, že by poplatník nepodal daňové přiznání v řádném termínu, lze toto napravit ještě v následujících pěti pracovních dnech bez jakékoliv sankce. Tato jakási toleranční lhůta platí také pro pozdní úhradu daně, prakticky je ovšem o jeden pracovní den kratší. Navíc je potřeba myslet na to, že daň se považuje za uhrazenou až dnem připsání 14

JAN MAŠEK (KODAP) JIŘÍ ŠTEFEK

na účet finančního úřadu. V případě, že poplatník udělí plnou moc ke zpracování a podání daňového přiznání daňovému poradci, prodlužuje se automaticky lhůta pro podání daňového přiznání o tři měsíce a tímto odloženým termínem pro podání přiznání a zaplacení daně se stává 1. červenec 2019.

Oproti roku 2017 nedošlo loni k žádným zásadním změnám, co se odčitatelných položek od základu daně týká. Také v roce 2018 mohou poplatníci uplatnit základní slevu na poplatníka, která činí stejně jako v předchozích letech 24 840 Kč. Dalšími slevami k uplatnění mohou být: Sleva na manželku/manžela žijící s poplatníkem ve společné domácnosti v případě, že nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč (sleva ve výši 24 840 Kč; v případě manžela, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P, je to dvojnásobek).

Sleva na invaliditu (částka 2 520 Kč – základní; 5 040 Kč – rozšířená) – od roku 2018 změna v okamžiku nároku na uplatnění.

Sleva pro držitele průkazu ZTP/P (částka 16 140 Kč).

Sleva na studenta (4 020 Kč).

Sleva za umístění dítěte v předškolním zařízení (částka 12 200 Kč – oproti předchozímu roku došlo k navýšení, protože se sleva stanovuje v závislosti na minimální mzdě).

Sleva na evidenci tržeb (maximální částka 5 000 Kč, přičemž skutečnou výši slevy je nutné spočítat v závislosti na základu daně).

Principiálně se pro rok 2018 ve srovnání s předchozími obdobími na podmínkách a způsobu uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované děti nic nemění. Mění se ovšem výše daňového zvýhodnění na první dítě, které nově činí 15 204 Kč. Další uplatňované děti zůstávají beze změn, tedy druhé dítě 19 404 Kč a třetí a další děti 24 204 Kč.

MAS KRKONOŠE Foto: Tomáš Brabec

Krkonoše originální produkt se uchází o prestižní designovou cenu Zástupce Krkonošského originálního produktu z Poniklé, jehož koordinátorem je Místní akční skupina Krkonoše, byl nominován na mezinárodně uznávanou designovou cenu. Rodinná manufaktura Rautis byla nominována na cenu Czech Grand Design v kategorii Výrobce roku – Design pro Export a bojuje tak o cenu s mezinárodně uznávanými velikány, jako jsou BOMMA, LASVIT, BROKIS, TON nebo MMCITÉ. Akademie designu České republiky nominovala v 9 kategoriích napříč obory produktový a módní design, šperk, fotografie, grafický design a ilustrace. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční 20. března 2019 ve Stavovském divadle v přímém přenosu České televize (www. czechgranddesign.cz).

vou pro faktorskou manufakturu Rautis. Výroba ozdob je stavěna na starém perlařském řemeslu, které má v Krkonoších více než 100letou tradici.

V nové kolekci jsou tvary ozdob zjednodušeny až na samou jejich podstatu a plní funkci interiérové prostorové dekorace. Věnec na sváteční tabuli nebo jako nástěnná dekorace? Vánoční ozdoba nebo květinový závěs pro nenáročné pokojovky?

Ozdoby, které Vás budou bavit po celý rok (www. rautis.cz, www.hartdesign.cz).

Projekt „Zlepšení řídících a administrativních schopností MAS Krkonoše “, registrační č. CZ.06.4.59/0.0/0.0/15_003/00 07605 je realizován díky finanční podpoře z EU.

Finalisté v každé z kategorií budou slavnostně odhaleni 27. února 2019 v kreativním prostoru CAMP spolu s uvedením panelové diskuze Budoucnost designu. Slavnostní předávání cen bude mít i letos režijně na starosti Jana Burkiewiczová, vůdčí osobnost tanečního souboru Burki&com.

Geometric – kolekce interiérových ozdob Minimalistický design, české sklo, tradice a staré řemeslo od horalů.

To vše snoubí minimalistická kolekce ozdob a interiérových dekorací navržená Petrou Hartmano-

Prostřední Lánov 39, 543 41 Lánov www.mas-krkonose.cz

komerční sdělení 15

SMART CITY

Podmínky k životu ve Vrchlabí za deset let musíme řešit už teď Ve Vrchlabí vznikla pracovní skupina, která si dala za úkol vypracovat koncepci zavádění moderních prvků Smart City do zdejšího prostředí. Po prvním veřejném zasedání této skupiny objasnil poslání a cíle její předseda a městský zastupitel Tomáš Vrbata.

JIŘÍ ŠTEFEK FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK

Mluvíme spolu po prvním pracovním jednání. S jakými pocity jste na něj přicházel a co jste očekával?

Přicházel jsem na něj s naprosto smíšenými pocity, protože to bylo moje první veřejné zasedání této komise. Jsem úplně nový zastupitel, tak jsem nevěděl, co od toho mohu očekávat. Mohl to být velký průšvih, kdy v sále bude více členů komise a zástupců města než lidí ze zainteresovaných subjektů, které bychom chtěli oslovit. Nebo mohlo být úplně narváno, a nebylo by kde sedět. Nakonec to skončilo tak někde uprostřed, kdy se zde sešlo nějakých 25 účastníků, z nichž téměř všichni se zapojili do diskuse se svým příspěvkem. Velká část z nich projevila zájem v těchto diskusích pokračovat a dále se na tomto tématu podílet. Svůj cíl tedy naše první setkání splnilo.

Jste jednatelem společnosti Kablo Vrchlabí, což je jeden z největších zaměstnavatelů ve Vrchlabí. Jak k řízení komise a pracovní skupiny budete přistupovat?

16

Jako občan, nebo jako šéf podniku, který potřebuje, aby se Vrchlabí modernizovalo a bylo schopno čelit technologickým a komunikačním novinkám?

Obojí, tedy z obou rovin. Ve mně se potkávají oba motivy. Doma mám čtyři malé děti, pro které bych tady chtěl vytvořit co nejpříjemnější místo k žití a k bydlení do budoucna. To znamená zajistit, aby tady měly kvalitní vzdělání a poté i zaměstnání.

Zkrátka, aby Vrchlabí bylo skvělé místo k životu, které poskytuje ty správné služby. Podobné argumenty mám jako zástupce společnosti Kablo Vrchlabí. Náš podnik potřebuje mít do budoucna kvalitní a spokojené zaměstnance, kteří budou ve Vrchlabí žít a nebudou odsud utíkat do Prahy či Mladé Boleslavi.

O vás je známo, že nejste místní rodák, ale žijete zde již deset let. Za tu dobu jste již nepochybně vrostl do zdejšího prostředí a měl jste možnost jej pozorovat a analyzovat. Jaké má Vrchlabí z pohledu moderní a perspektivní budoucnosti silné stránky a jaké jsou jeho slabiny?

Z mého pohledu je Vrchlabí ideální město, které v tuto chvíli má všechno, co člověk k žití potřebuje.

Jak to během diskuse zaznělo, Vrchlabí je takový malý vzorek velkého města. Je tady turistika, je tady průmysl a všechny důležité služby. Je neuvěřitelná výhoda, že tady za rohem máme hory a Krkonošský národní park.

A ty nedostatky?

Nedostatky částečně souvisí s těmi pozitivy. Není to tady konec světa, ale centrum konce světa, protože za námi jsou prostě hory. Je tu centrum turistiky se všemi pozitivy i negativy. Máme rádi turisty, ale je možné, že na ně za deset let budeme hledět jako v Adršpachu nebo v Benátkách. Je potřeba se připravit, až bude dálnice D11 z Trutnova do Polska, potenciálně nám hrozí, že tu nebudou tisíce, ale desetitisíce či statisíce turistů. Tato skutečnost primárně nemusí znamenat nějakou hrozbu, ale my na to musíme být připraveni infrastrukturou a službami, a na tom potřebujeme zapracovat už teď.

Další naší nevýhodou, protože jsme na periferii, je konektivita. Rychlý internet nebo práce z domova jsou věci, které by mohly ve Vrchlabí ideálně fungovat. Ale to tu nyní nemáme a je to jednou z podmínek pro Smart City, na kterém my teď musíme zapracovat.

pracovat na vybraných prvcích toho, aby město fungovalo lépe.

Dokázal byste si představit, že by se živě přenášelo zasedání této komise? Mohli by se na něj dívat lidé z větší vzdálenosti a informace by pak měly daleko větší zásah. Řada lidí by si pak mohla říci „Hmm, to je zajímavé, příště už tam pojedu osobně.“ Asi může být. První veřejné zasedání komise ve mně vyvolalo pozitivní pocity, protože přišla rozumná skupina lidí, kteří měli zájem na toto téma diskutovat. Vedle toho účast veřejnosti na zasedání zastupitelstva je žalostná. A je tudíž pro mne otázkou, zda se tak děje kvůli tomu, že lidé nemají zájem o dění ve městě, nebo témata pro ně nejsou zajímavá, nebo si myslí, že je všechno předem dojednané, nebo je to opravdu proto, že je překážkou ta nutnost fyzicky někam dojít, která by se vyřešila, pokud by to bylo někde on-line. Co si ale dovedu představit, když už jsme tady u inteligentního města, je třeba možnost skypeového připojení dalších účastníků. Klidně on-line, přímo do jednání.

Vrchlabí a koncepce Smart City V pondělí 11. února se v prostorách zámku uskutečnilo první veřejné setkání pracovní skupiny k problematice zavádění prvků Smart City ve Vrchlabí.

Jaké máte očekávání od těchto setkání s lidmi, kterým není myšlenka Smart City cizí a chtěli by se na ní podílet? Jak často se chcete setkávat? Kdy můžeme očekávat nějaké první reálné návrhy?

Máme ambici se setkávat měsíčně. Kdyby to někdy časově nevyšlo, tak by to bylo po dvou měsících.

Chceme, aby ta jednání byla maximálně otevřená.

Protože jedním z aspektů inteligentního města je včlenění obyvatel do dění ve městě a jeho správy.

Očekávané výstupy budou krátkodobé a střednědobé. Střednědobým cílem komise je zpracovat nějaký koncepční dokument se strategií zavádění inteligentního města do Vrchlabí. Očekávám, že tento dokument by mohl být do dvou let. Ale nebudeme pracovat jen na tom dokumentu. Chceme zkusit co nejrychleji nastartovat podhoubí start-upů nebo širší skupiny lidí, kteří už mohou začít

Během devadesátiminutové diskuse přítomní z řad zástupců vedení města, ale i odborné veřejnosti prezentovali svoje názory k prvkům moderního města a jejich možného zavedení ve Vrchlabí. V debatě zaznělo, že jednou z hlavních výzev, na kterou se musí Vrchlabí a jeho okolí v následujících letech připravit, je dobudování dálnice D11 do Trutnova a dále na polskou hranici. Za velkou a již současnou slabinu Vrchlabí byla některými diskutujícími označena absence rychlého internetového připojení do Vrchlabí.

Pracovní skupina pro zavádění prvků Smart City se podle jejího předsedy Tomáše Vrbaty bude scházet každý měsíc. Jejími úkoly bude vypracování dokumentu se strategií zavádění inteligentního města do Vrchlabí, ale i nastartování podhoubí start-upů.

17

ETNOLOG

Krakonoš je úžasný fenomén Etnologovi Liboru Duškovi vyjde letos na jaře již třetí díl jeho knihy „Krkonošští rodáci vzpomínají“. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje, co ho vedlo ke zkoumání života a lidských osudů v nejvyšších částech Krkonoš, mapuje svoje výzkumné i horolezecké cesty do asijských velehor a zamýšlí se nad postavou Krakonoše v regionálním vnímání i mytologii.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: KAMILA ANTOŠOVÁ

V médiích jsi prezentován jako krkonošský etnolog.

Co si pod tím můžeme představit?

Co jsou Krkonoše, všichni víme. Navíc jsem člověk zde rodilý a žiji tady ve Vrchlabí 35 let. Etnologie je, stručně řečeno pro laika, historie lidové kultury.

Studoval jsem sociální antropologii na univerzitě v Pardubicích, na které pak navazovalo doktorské studium na Ústavu etnologie v Praze. Svým studentům a studentkám jsem pak říkal, že antropologie a etnologie jsou v podstatě dvě synonyma, v zásadě je to věda o lidské rozmanitosti. Je to o tom, že každý člověk je jiný, ale v jádru jsme fakticky stejní.

Co tě k zájmu o tento obor přivedlo?

Od malička jsem byl takový zvídavý dítě. Rád jsem se bavil s dospělými lidmi, měl jsem vždy spíš starší kamarády a zajímalo mne, jak lidé všude možně žijí.

A to nejen v rámci celých Čech, ale i jinde po světě.

18

K tomu člověk potřebuje jezdit i různě po světě, aby viděl, jak se žije jinde, a vnímal tu rozmanitost.

Jak bys charakterizoval, tedy pokud to jde, horaly z Krkonoš? Liší se něčím od obyvatel ostatních částí České republiky?

Obecně nemám rád takové ty škatulky jako národní charakter a podobně, protože je to hodně zavádějící.

Nechci paušalizovat, protože každý člověk je originál. Nicméně jakási obecná charakteristika možná je, která je spjata s přírodním prostředím, jenž pak formuje materiální i duchovní život. Na základě osobních zkušeností napříč kontinenty jsem došel k závěru, že lidé, kteří mají dlouhodobě přímou zkušenost s horami, jsou houževnatější a nic je tolik nerozhází, když to takto řeknu populárně. Přece jen lidé v nížině v paneláku jsou zvyklí, že si například otočí kohoutkem a nastaví si teplotu v pokoji na 23 stupňů, ostrovan v tropech utrhne banán a tancuje (smích). Ale ten horal v Krkonoších nebo na Pamíru

pro to či ono musí něco udělat a je potom podstatně praktičtější. Ono to samozřejmě souvisí i s jeho uvažováním, protože cesta k dosažení cíle je vždy taková klikatější než v té zmiňované nížině. Horáci a ti, kteří opravdu žijí nahoře v těch boudách, mají o poznání variabilnější myšlení a, jak jsem již říkal, nic je nerozhází. Dokážou si se vším rychleji a efektivněji poradit.

Pro svoji charakteristiku horalů máš nepochybně dostatek materiálu a indicií, které jsi vtěsnal i do svých úspěšných knih „Krkonošští rodáci vzpomínají“. Kolik dílů těchto publikací již vyšlo?

K poslednímu lednu jsem do tisku odeslal třetí knihu, která by měla být na pultech všech kvalitních knihkupců nejpozději na přelomu dubna a května. Jedním z důvodů tohoto načasování je fakt, že se na tuto dobu chystá i knižní veletrh.

Jaké jsou vlastně počátky takto zaměřené knihy?

Svůj nástup na post etnologa do muzea Správy KRNAP v dubnu 2010 jsem započal etnologickým terénním výzkumem. Ten z největší části spočívá v tom, že vyhledávám pamětníky pokud možno z těch nejvýše položených částí Krkonoš a pokud možno co nejstarší, kteří toho nejvíce pamatují. S nimi pak dělám komplexní rozhovory týkající se jejich celkového živobytí.

Tyto rozhovory od léta 2010 pravidelně publikuji v časopise Krkonoše – Jizerské hory, který vydává Správa KRNAP. Kolik takových rozhovorů už jsi publikoval?

Tipuji, že je to okolo stovky rozhovorů. Koncem roku 2015 mě oslovil Jiří Černý z vydavatelství Víkend, jestli bych chtěl tyto paměti krkonošských rodáků uveřejnit v trošičku pozměněné formě ve vázané knize. Přál si, aby to nebyly klasické rozhovory, ale abych to uspořádal do tematických bloků, které přinášely paměti a reflexe života. Takže já pak doma původní rozhovory mírně upravím a pokusím se tam přidat více komentářů a vysvětlivek. Přidám i více fotografií, které se původně do časopisu nevešly. Říkal jsi, že už ti vyšla asi stovka rozhovorů. Kolik tu podle tvého odhadu ještě žije lidí, kteří splňují tvá kritéria a mohli by být předmětem tvého dalšího badatelského zájmu?

On to je v podstatě nekonečný příběh. Z logiky věci to beru od těch nejstarších lidí. Stále ještě žijí lidé s věkem okolo devadesáti let, takže se dostaneme na dětské vzpomínky z období 19

ETNOLOG

první republiky a tak dále. Když jsem začínal dělat tyto rozhovory, tak jsem si původně myslel, že budu mít maximálně dva nebo tři roky na to, abych tyto vzpomínky zachytil. A kupodivu – a musím zaklepat na stůl – ti lidé tu stále ještě jsou.

Je jejich dlouhověkost dána houževnatostí, o které jsi před chvilkou hovořil?

Určitě. Jednoznačně. Řekl bych, že ročníky narozené ve 20. a 30. letech minulého století žily v trošku jiném prostředí. Bylo zdravější ovzduší a lidé jedli zdravější potraviny. Zkrátka vyrostli na zdravých základech, lze-li to takto říci. Mají tuhý kořínek.

Ale zpátky k tvé původní otázce. Sám jsem nevěřil, kolik těch lidí ještě je. Vyzpovídal jsem okolo 160 lidí. Získaný materiál mně vedle psaní do rozhovorů do časopisu či knih poslouží i jako podklad pro

výstavy, které dělám, nebo do odbornějších článků.

Zužitkuji takřka vše. Zpětně to musím samozřejmě porovnávat s dobovou literaturou a archivními prameny, protože u lidí často funguje vzpomínkový optimismus a minulost si přetvoří k obrazu svému. K tomu pak dávám své komentáře, které vše zasazují do dobového kontextu.

Jak se k těm lidem dostáváš? Tedy jak se například dozvíš, že tamten pán či tamta paní bydlí právě tam?

Ze začátku jsem se ptal lidí, kteří už něco podobného dělali. Například ve východních Krkonoších jím byl můj kamarád Pavel Klimeš, který se tomu věnoval od začátku 80. let, i když bez jakékoliv metodologie. Ve svém amatérském bádání se ale dostal k lidem, kteří pamatovali císaře pána. U nás v Krkonošském muzeu se tomu věnovala i moje

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Finanční poradna Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz.

V současné době vzniká nejistota okolo platnosti smluv o životním pojištění u některých pojišťoven, např. AXA. Jak se lze prosím přesvědčit, zda moje konkrétní smlouva, která je uzavřena právě s AXA, je platná?

Pavla, Vrchlabí Odpovídá Ing. Michaela Martincová, EFA, V.I.P. Consultant Vážená Pavlo, bohužel, články na internetu, které jsem měla možnost číst, byly vždy zavá-

dějící, a to zejména ve svých titulcích. Nakonec samotný text daných článků hovořil nikoli o neplatnosti smluv, ale o tom, že finanční arbitr rozhodl o zneplatnění některých smluv, což je zásadní rozdíl. Všechny smlouvy životního pojištění, pokud byly uzavřeny s pojišťovnou na základě pravdivých údajů, jsou platné. Ve skutečnosti se jedná o to, že někteří klienti pojišťoven napadli platnost svých smluv, že nebyli důkladně seznámeni s parametry smlouvy, a finanční arbitr jim dal za pravdu. Jedná se však o individuální případy. Bohužel, celá situace na trhu s životními pojištěními s rezervotvornou složkou (zejména tedy investičními životními pojištěními, zkr. IŽP) vznikla tím, že některé zprostředkovatelské firmy uzavíraly tyto produkty ve smyslu „výhodné“ investice, kde nebyla sjednána žádná riziková složka (tedy např. bez pojištění smrti, invalidity, závažných onemocnění, trvalých následků apod.). V takovém případě mohla být onomu klientovi nabídnuta investice do podílových fondů, kde jsou poplatky o poznání nižší.

Zpravidla si klienti pojišťoven mysleli, že např. za dva roky budou moci část nebo veškeré peníze vybrat, ale po odečtení poplatků (tedy výplatou odkupného) zjistili, že nedostanou nic.

Tato skutečnost je vždy uváděna v modelacích IŽP, kterou daní klienti patrně neměli k dispozici, a tedy nebyli řádně seznámeni s poplatkovou strukturou produktu.

21

ETNOLOG BIO Libor Dušek (*1983) předchůdkyně Jana Sojková, která v 70. a 80. letech chodila do terénu ve Vysokém nad Jizerou. Ale jak říkám, stačí se zeptat kolegů z muzeí nebo známých na to, kdo je dobrý, kdo umí dobře vyprávět a kdo to pamatuje. Moje největší výhoda je, že jsem zdejší rodák, spoustu lidí znám, a nebo to jsou prarodiče mých kamarádů a vrstevníků. Pak už to žije takovým vlastním životem. Například už zhruba rok poté, co začaly moje rozhovory v časopise vycházet, tak mně začali i jednotliví lidé telefonovat a posílat tipy na další pamětníky.

Jak to potom funguje v praxi na místě? Třeba kolik času zabere, než se před tebou ti lidé otevřou a řeknou ti to, kvůli čemu jsi za nimi přišel?

Mám výhodu, že mě zajímá všechno. Samozřejmě celý přístup má nějakou etiku. Člověk musí působit přirozeně a nenuceně, to je základ. Probíhá to tak, že tomu člověku zavolám nebo se u něj přímo zastavím s tím, že jsem na něj dostal kontakt, a řeknu mu, proč jsem za ním přišel. Většinou jsou ti lidé otevření už po úvodním telefonátu nebo setkání. Když tam potom přijdu se už přímo ptát, slušně se představím, a jelikož jsem slušný chlapec, popřeji dobrého dne. Pochválím paní její zahrádku, probereme standardní témata o počasí či rodině, vedeme zkrátka nenucený hovor. Dostanu kávu a nějaký moučníček a je příjemná atmosféra.

Myslím si, že mám trošku nějaký dar komunikovat s lidmi a ti lidé velmi brzy poznají, že nejsem nějaký šmejd, ale někdo, koho ta historie opravdu zajímá. Oni to cítí a pak se mně otevřou. Hodně důležité u těch hovorů je opravdu na 150 či 200 procent ty lidi poslouchat a pokud možno jim neskákat do řeči. Samozřejmě se vyplatí trpělivost, protože každý člověk bere to svoje vypravování z jiného konce a přidá tam i tu omáčku okolo.

Rozhovor má samozřejmě svoji metodologii, systém doplňujících otázek a podobně.

Vrchlabský etnolog, horolezec, publicista, hudebník a textař. Absolvent oboru Sociální antropologie na Univerzitě Pardubice a postgraduálního studia Etnologie na FF UK. Pracuje v Krkonošském muzeu Správy KRNAP ve Vrchlabí. Je autorem populárních knih Krkonošští rodáci vzpomínají. Publikuje v časopis Krkonoše – Jizerské hory.

Ten systém vypadá jak?

Například se během něj zeptám na nějakou věc dvakrát jinými slovy, abych si ověřil, jestli mně dotyčný člověk lidově řečeno nekecá. V drtivé většině případů se tak neděje. A to, co pak publikuji, je stoprocentně správné, věrohodné a ze sociologického hlediska validní informace, ačkoliv je to vždy více či méně zatíženo emocemi pamětníka, což má také svoji vypovídající hodnotu. Případně doplním odkaz na jiný úhel pohledu dané výpovědi. Jakožto profesionální etnolog si nemohu dovolit publikovat něco, co není pravda.

K historii, mytologii a lidové slovesnosti Krkonoš neodmyslitelně patří Krakonoš. Jak bys definoval jeho úlohu ve zdejším povědomí?

Krakonoš je úžasný fenomén, který se postupem času stále více rozpíná do širších sfér a lidských činností, ať už materiálního, tak i duchovního charakteru. Když vezmeme toho původního německého Rýbrcoula nebo českého Krakonoše jako skřeta z dolů či dobrého ducha hor, šlo o klasický mýtus či mytologickou postavu, kterou mají všechna různá etnika po celém světě a jež má jakousi patriotickou funkci ochránce. Nicméně během času se tento mýtus už rozplizává. V 19. století se z něj stal suvenýr. Dnes se po Krakonošovi jmenuje celá řada hotelů, je to značka piva, je i na oplatkách a vidíte i krkonošské uzeniny, kde má na logu Krakonoš

F�n���í�� �etod� ����u�� Měření BMI a nadbytečného tuku a vody ZDARMA Konzultace s výživovým poradcem ZDARMA Ukázkový jídelníček ZDARMA Zdravé a chutné recepty Exkluzivní bylinné produkty

O��e���j�� �� n� k����lta��, js�� �r�e��� �v���!

Výživová poradna NATURHOUSE Vrchlabí

Horská 4, 543 02 Vrchlabí, tel.: +420 731 702 908

www.naturhouse-cz.cz

Výrobní dělníci, vydělejte si až 24 000 Kč Začněte pracovat pro největšího zaměstnavatele v regionu, pro Continental Trutnov Doprava zdarma Zaměstnanecké výhody ve výši 5 400 Kč Plus 4 000 Kč v rámci rodinného programu Plus navýšení základní mzdy o 5 % od ledna 2019

continental-kariera.cz

800 800 552

ETNOLOG

věnec buřtů kolem krku. Z Krakonoše se tak vlastně do určité míry stala marketingová značka.

Je to špatně?

Neřekl bych. Prostě se to děje a nedával bych tomu plus ani minus. V minulosti Krakonoš formoval povědomí i mytologii hor, dnes se to všechno přesouvá do sféry obchodu. Je to přirozené znamení doby a já bych se toho příliš nebál. Krakonoš vždycky byl a stále je jakési zrcadlo lidí, kteří v Krkonoších žijí. A když předtím symbolizoval tu jejich houževnatost a tvrdý život, nyní je to pro změnu ukázka toho, že lidé zde žijící mají nějaké ekonomické zájmy.

Ale zpět k loňskému sjezdu ze štítu Karla Marxe.

Tam jsem to byl se svým parťákem Zdendou Jiroušem omrknout už v roce 2017 a zjistili jsme, že ta severní i jižní strana Marxe jde sjet. Ta jižní strana je lehčí, tak jsme to vzali ze severu. Nikdo to před námi nesjel. Dnes už je velice těžké najít nějaké takové místo. Takže my jsme tomu takto dali nějakou přidanou hodnotu. Což je důležité kvůli sponzorům, ale hlavně pro to, aby se na nás děvčata více usmívala (smích). Povedlo se to a udělali jsme světový prvosjezd. Dostali jsme za to i čestné uznání od Horolezeckého svazu.

A další plány?

Letos v září bych chtěl do Jižní Ameriky na Huascarán a dávám do kupy partu pro tuto příležitost. Na pět let si chci dát od Pamíru odpočinek a rád bych vyzkoušel jiné pohoří na jiném kontinentu.

Jak prožíváš letošní zimu?

Jsem velice nadšen. Velmi mně konvenuje, jak krásně sněží a mrzne, a na horách je nejlepší podmínka za posledních deset let. Věnuji se skialpinismu a ani už nemám čas na běžky a sjezdovky. Důležité je říci, že je potřeba při těchto cestách respektovat pravidla KRNAPu, která nejsou samoúčelná.

Věnuješ se i cestování a zdolávání horských vrcholů.

Loni si se svými kolegy na lyžích například sjel severní svah štítu Karla Marxe v pohoří Pamír. Kde se v tobě vzala vášeň pro takový adrenalinový sport?

Ještě v dobách mých studií antropologie v Pardubicích se mně v roce 2005 naskytla možnost jet na studijní pobyt do Kyrgyzstánu. Tam jsou vysoké hory a také jsem tam prováděl etnologický průzkum, což bylo úžasný. Odtamtud jsem přešel k Tádžikům na Pamír a tam jsem se pak vracel opakovaně. Čím dál víc mě lákalo si tam i něco vylézt. V roce 2016 jsem dal do kupy krkonošskou expedici na Nošak, což je nejvyšší hora Afghánistánu v Hindúkuši s nadmořskou výškou 7 492 metrů, kterou Zdeněk Hák sjel na lyžích. Zkrátka když už jsem dokončil svoje výzkumy a prožil jsem tam dohromady rok života, tak jsem měl ambice se na ta místa podívat i shora.

Jakými jazyky tam s místními lidmi mluvíš?

V Tádžikistánu rusky, v Afghánistánu anglicky, i když zde je to trochu problematické, v Pákistánu anglicky a umím základ pamírských jazyků, jako je váchánština a šugnánština. Ale tam je to jen základ, kdy umím nějakých 500 slov.

24

Byl jsi znám jako dlouholetý textař a baskytarista skupiny Cémuršámur. S touto skupinou už nehraješ.

Co a ty a hudba?

Od roku 2015 či 2016 jsem se začal vážněji věnovat horolezení a tato aktivita postupně zvítězila nad aktivitou hudební. Řekl jsem si, že už jsem skrze tuto kapelu, kterou jsem v roce 1999 zakládal s Petrem Cejnarem a nebožtíkem Alanem Vejrem, k místnímu undergroundu přispěl měrou dostatečnou, takže už tuto aktivitu vyeliminuji. Jak říkala moje babička, nejde sedět na dvou židlích. Takže rok a půl už v kapele aktivně nepůsobím jako muzikant, ale stále tam působím jako textař. Nyní Cémuršámur připravuje na podzim k dvacátému výročí nové album, kde většina textů bude pocházet z mého pera. A myslím, že si na koncertu ke dvaceti letům existence určitě v pár skladbách zahraji.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům Vrchlabinek?

Přátelé, mějte na paměti, že Krakonoš nad vámi bdí a ví o každém vašem kroku. Tak se chovejte slušně a vstřícně k sobě i našim kopcům, protože by byla škoda, kdybychom si ten zbytek přírody, který tady máme, neudrželi. Ale do přírody choďte, protože pohyb na čerstvém vzduchu svědčí tělu i duchu.

Nástrojař – Vrchlabí

Jan Zieris elektromechanik I Siemens Trutnov

Siemens, s.r.o, odštěpný závod Nízkonapěťová spínací technika

Přijďte k nám a staňte se součástí našeho týmu!

Náš závod se specializuje na výrobu kontrolních a spínacích zařízení pro automatizaci v průmyslu. Vyvíjíme a vyrábíme inovativní produkty a nová řešení pro inteligentní průmyslové provozy. V tomto odvětví patříme k naprosté špičce a určujeme nové trendy.

Budete se věnovat především Opravě a údržbě střižných nástrojů Výrobě náhradních dílů Kreslení jednodušších výkresů Vytváření programů pro drátovou řezačku Výrobě jednoúčelových přípravků, Odpovědnosti za opravy Měl/a byste mít SOU nástrojař(podmínkou) Zkušenosti: orientace ve výkresové dokumentaci, práce na PC Praxe v oblasti strojírenství, lisování, základní znalost programu AutoCad výhodou Schopnost analýzy problémů, rozhodování, učení se a rozšiřování znalostí, schopnost týmové práce.

Pečlivost a pozitivní přístup k práci Manuální zručnost, chuť a motivaci pracovat

Zodpovědnost, samostatnost, komunikativnost a flexibilitu Těšit se můžete zejména na Místo výkonu práce: Vrchlabí Kontakt s nejnovějšími technologiemi a inovacemi Zajímavé projekty a spolupráci se špičkovými odborníky Přátelský tým, který drží při sobě a vzájemně se podporuje Dále Vám nabízíme Zázemí jedné z největších mezinárodních elektrotechnických společností Příležitost k seberealizaci Odpovídající platové ohodnocení, 5 týdnů dovolené, příspěvek na penzijní/životní pojištění, příspěvek na stravování, příspěvek na dětskou rekreaci, příspěvky při významných životních událostech (narození dítěte, životní jubileum), systém volitelných benefitů Kontakt: Monika Švejdarová tel.: +420 499 903 617, +420 603 881 867 e-mail: monika.svejdarova@siemens.com

www.siemens.cz/snst

NOVINKY Z VRCHLABSKA

Světová elita lyžařek zavítá do Špindlu

Sbírka vynesla 9 tisíc korun

Po osmi letech bude opět Skiareál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně hostit světový pohár v ženském alpském lyžování. Startovní pole bude nabité hvězdami, mezi nimiž nebudou chybět Mikaela Shiffrinová, Lindsey Vonnová, Petra Vlhová, ale ani Ester Ledecká. V pátek 8. března od 10:30 bude na programu obří slalom a o den později ve stejný čas vyrazí lyžařky do prvního kola slalomu klasického. Po celé dva dny bude vedle závodů v areálu a místních klubech probíhat i bohatý doprovodný program.

Kasičková sbírka, která pod záštitou prospěšné společnosti Okno do srdce proběhla od začátku listopadu do konce ledna v Hořicích, Lázních Bělohrad, Vrchlabí, Dvoře Králové nad Labem a Náchodě, vynesla na projekt „Soužití dětí z dětských domovů s pěstounskými rodinami“ částku 8 896 korun. Kasičky byly umístěny ve vybraných obchodech, z Vrchlabí se do akce zapojila prodejna Kuchyňské potřeby v Krkonošské ulici.

Studenti z Hostinného zvou na ples Ve sportovním centru Techtex v Hostinném se v pátek 15. března uskuteční maturitní ples Krkonošského gymnázia a SOŠ (třídy 4S a oktávy) z Hostinného. Podle Veroniky Skalkové z pořádajícího plesového výboru hudební doprovod zajistí skupina VzHáčka. Ples, který budou moderovat Kateřina Karlíková a Jiří Jedlička z nižšího ročníku gymnázia a SOŠ, začíná ve 20 hodin.

Eva Samková je mistryní světa Zastupitelé posoudí programové prohlášení Městští zastupitelé se na svém zasedání ve středu 6. března budou mimo jiné věnovat programovému prohlášení na toto volební období. Dokument o osmi kapitolách se zabývá například zaměstnaností a ekonomikou, dopravou, sociálními službami, kulturou či budováním chytrého a vstřícného města. Pracovní verze dokumentu počítala například se záznamem jmenovitého hlasování jednotlivých zastupitelů, záměrem uspořádat během tohoto volebního období dvě výjezdní zasedání zastupitelstva do Harty či Hořejšího Vrchlabí, podporou menšinových a neorganizovaných aktivit či návrhem, aby o určité části rozpočtu města mohlo být participativně rozhodováno přímo občany města.

Olympijská vítězka ve snowboardcrossu a rodačka z Vrchlabí Eva Samková se dočkala vytouženého cenného kovu také na mistrovství světa. V americkém Solitude se na začátku února stala suverénně světovou šampionkou. Eva Samková tak zkompletovala svoji zlatou sbírku. Je trojnásobnou juniorskou mistryní světa, vítězkou univerziády, celkovou královnou Světového poháru a v první řadě olympijskou vítězkou ze Soči 2014. (jš)

27

LITERATURA

Je březen stále Měsícem knihy?

DAN KRUML, FOTO: DAN KRUML

Jsem Dan Kruml, knihkupec z Vrchlabí, a byl jsem požádán redakcí Vrchlabinek, abych vytvořil článek do březnového vydání. Březen byl totiž dříve znám jako Měsíc knihy. Rád se toho ujmu.

Nejdříve mě napadlo zjistit, kde se to pojmenování března jako Měsíce knihy vzalo. A byl jsem překvapen. Měl jsem za to, že má poněkud delší tradici. Tipoval jsem, že vyhrazení celého měsíce pro oslavu knih muselo proběhnout už někdy v době národního obrození, ale kdepak. Jak jsem se dočetl, tak Měsíc knihy ustanovili v roce 1955 komunisté.

Obávám se, že úplně všechny knihy tehdy oslavovat neplánovali, asi jim šlo spíše o popularizaci těch správných knih.

Není tedy divu, že po roce 1989 upadla tato tradice spíše v zapomnění. Nějaký čas se knihy ve větším měřítku neoslavovaly vůbec a v posledních několika letech se Svaz českých knihkupců a nakladatelů snaží etablovat jako den ke slavení knih určený 23. duben, který je Světovým dnem knihy a autorských práv. Proto i letos se většina akcí na podporu knih a čtení plánuje na týden okolo 23. dubna. Skutečným Měsícem knihy je ale podle všeho ve skutečnosti prosinec, kdy česká knihkupectví zrealizují dle odhadů až 25 procent celoročních tržeb. A to je jistě, alespoň tedy pro ně, důvod k oslavě.

U nás ve Vrchlabí knihkupci navazují na úctyhodnou tradici. Ať už zkusíme vymyslet pro šíření slávy knih cokoliv, myslím, že nyní ani v budoucnu nebude nikdo z nás sahat legendárnímu místnímu knihkupci Josefu Krbalovi ani po kotníky.

A jen těžko po nás někdy pojmenují budoucí politici ulici.

Josefu Krbalovi se této pocty dostalo, a to oprávněně. Svůj obchod s knihami otevřel ve Vrchlabí v roce 1927 a vynikl zejména svou nakladatelskou produkcí regionálních knih a časopisů. Jeho knihkupectví bylo znárodněno v roce 1949 a on i poté znárodněný podnik vedl. Po roce 1989 tradiční prodejna knih vedle bývalého autobusového nádraží zanikla, ale nebylo proč smutnit.

Vznikla zde dvě soukromá knihkupectví, jedním z nich bylo to naše, Knihkupectví K & T. Od roku 1991 jsme měli provozovnu na náměstí Míru a v roce 1994 jsme přesídlili do Domu Kryštofa z Gendorfu.

Krbalův záměr soustředit se na krkonošskou literaturu byl, zdá se, nadčasovým rozhodnutím. I nyní jsou totiž vrchlabští čtenáři patrioti, a jakmile se na trhu objeví nějaká pěkná knížka s regionem nějak související, neváhají pustit chlup a knihu si koupit.

Nevěříte? Tak tady je žebříček našeho knihkupectví za rok 2018: 1. Historie krkonošských bud, 2.

Nejlepší víkend (Patrik Hartl), 3. Krkonošští rodáci vzpomínají 2. díl, 4. Krkonošští rodáci vzpomínají 1. díl, 5. Labyrint pohybu (Pavel Kolář), 6. Počátek (Dan Brown), 7. Jiná Gabriela Koukalová, 8. Veselí (Radka Třeštíková). Všech těchto knih se u nás prodalo přes 100 kusů, první v pořadí dokonce přes 200. Místní autoři Martin Bartoš a Libor Dušek ve Vrchlabí směle soupeří s autory bestsellerů jak českými (Hartl, Třeštíková), tak světovými (Dan Brown). A ani své srdce si vylévající Gabča Koukalová na ně nemá.

Knihkupectví U Krumlů po 28 letech činnosti bude nadále navazovat na slavnou vrchlabskou knihkupeckou tradici a bude se snažit, aby měsícem knihy ve Vrchlabí nebyl jen březen, duben či prosinec, ale všechny měsíce, co jich jen v roce je.

29

NA POKEC

Nach Salzburg, bitte!

VERONIKA ŠTEFKOVÁ FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK

Nápad na dárek k manželovým čtyřicátinám jsem nosila v hlavě už pár let. Pro manžela jakožto posluchače vážné hudby a milovníka Mozartova díla jsem chtěla ještě s pomocí několika rodinných příslušníků zorganizovat prodloužený víkend v Salzburgu s návštěvou koncertu, který každoročně uzavírá festival Mozartovy hudby Mozartwoche. V době internetu to naštěstí nebyl žádný problém. Stačila k tomu jedna kreditka, pár kliků, několik desítek e-mailů a ubytování i lístky na koncert byly „zabukované“.

Jelikož lupeny na koncert byly připravené k vyzvednutí až na pokladně Mozartea v Salzburgu, pustila jsem se v noci pár hodin před oslavou do výroby koláže, která by našemu oslavenci vtipnou formou prozradila, co to vlastně dostal za úžasný dárek. A tak jsem vystřihovala, lepila a kreslila. Výsledkem bylo „umělecké“ dílo na úrovni žáka prvního stupně základní školy, který v pololetí musí ještě zabrat, aby na konci školního roku nedostal trojku z výtvarky. Čím víc se blížil okamžik předání dárku, tím víc ve mně narůstala nervozita, s jakým nadšením bude přijat. Předpokládala jsem, že pro manžela jako pro úspěšného účastníka několika televizních soutěží nebude vůbec těžké malůvky rozluštit. Indicií bylo hned několik. Jen namátkou zmíním např. Mozartovu podobiznu, směrovku na Salzburg, dvě postavičky v gala třímající v ruce lístky a do detailu přepsaný koncertní program.

Celé ty roky jsem si představovala, jak si manžel dárek rozbalí, zavýská radostí, dá mi velikou pusu a já se stanu tou nejúžasnější a nejbáječnější ženou pod sluncem. Na tu nejbáječnější ženu jsem si musela ještě chvilku počkat. Potom, co manžel rozbalil koláž a zatápal, nezbylo mi nic jiného, než mu ještě pár dobře mířenými otázkami dopomoci k rozluštění celého rébusu. Jakmile moje drahá polovička pochopila, čím byla obdarována, tak jsem se konečně mohla stát tou nejvíc nejlepší ženou na zemi.

30

Už jsem se nemohla dočkat prvního únorového dne. To jsme totiž v Liberci předali naše robátka do společné péče babičky a dědy, pak jsem jen dětem zamávala, zamáčkla slzu a s pocitem znovunabyté svobody jsme se rozjeli do Rakouska. Po šesti hodinách jsme dorazili na hotel a já celá blažená, že se teď celý víkend nebudu muset o nikoho starat, vařit a uklízet, jsem se zavrtala do peřin a procházela si průvodce, abych zjistila, co všechno Salzburg turistům nabízí.

K jídlu toho tedy v sobotu ráno zrovna moc nenabízí, pokud ovšem nejste arabský, balkánský či italský turista, protože kromě arabské večerky, balkánského pekařství a italské pizzerie nebylo otevřeno široko daleko nic. Ještě nesmím zapomenout na arabské barber shopy. Těch bylo v každé ulici hned několik, ale tam by nám toho kromě vody, turecké kávy a břitvy pod krkem asi moc k jídlu nenabídli. Po celodenní pochůzce po památkách a ochutnávce místní klasiky (nakonec jsme na starém městě našli jeden ucházející Gasthaus) jsme zamířili rovnou na hotel hodit nohy nahoru.

Nedělní program byl jasně daný. Návštěva Mozartova rodného domu, jeho rezidence a večer koncert. Ten byl skutečnou třešničkou na dortu. Když pominu překrásnou Mozartovu hudbu, tak ve mně největší dojem zanechal bezruký hornista, který jednou nohou zahrál snad nejtěžší sólo na lesní roh, které kdy Mozart zkomponoval.

V pondělí ráno jsme už byli na cestě domů plní zážitků a Mozartkugeln. Vidět na vlastní oči hendikepovaného hudebníka hrát nohou na lesní roh byl mimořádně silný zážitek, ale ne tak silný, jako objetí naší holčičky po našem návratu domů.

2O19 / 2O2O

V PŘEDPRODEJI DO KONCE DUBNA

Ano

HERO SEASON PASS by CHCI NEJCHYTŘEJŠÍ CENU

NEJCHYTŘEJŠÍ CENA

5 490 Kč

ZAPLAŤ CELOU ČÁSTKU

CZ Ne

CHYTRÉ PŘEDPLATNÉ

1 490 Kč + DOPLATEK 4500 Kč V ZÁŘÍ

V CENĚ JE LYŽOVÁNÍ DO KONCE ZIMNÍ SEZÓNY 2018/19 A SKIPAS NA CELOU ZIMNÍ SEZÓNU 2019/20, V PRODEJI OD 18.3.2019.

www.GOPASS.cz