Vrchlabinky - magazín červenec 2019

kulturně-společenský magazín | Červenec 2019 | zdarma

Ztracený v Krkonoších

Editorial Hurá na prázdniny JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Období nadcházejících týdnů je pro většinu lidí nejpříjemnější částí roku. Žáci a studenti mají prázdniny a ti, kteří chodí do práce, si v tuto dobu vybírají velkou část ze své roční dovolené. Když zapátrám v paměti, tak já osobně z doby svého dětství nejraději vzpomínám na prázdniny u pratety na venkově. Tehdy nebylo skoro nic, o nějakých mobilech nebo počítačích nemluvě. Byli jsme parta dětí, která od rána do večera lítala venku, hrála různé hry, chodila se koupat do rybníka, do lesa na houby a borůvky a večer opékala vuřty. Každý večer jsem domu chodil špinavý, unavený, ale pořádně vydováděný. Pár chvil či dní tehdejší bezstarostnosti by dnes mělo cenu zlata. Prázdniny jsou sice časem oddechu, ale neměli bychom je promarnit. Věnujme jejich část svým blízkým, na které po celý rok nemáme čas. Dospívající mládež by si mohla, či spíš měla na pár dní vyzkoušet brigádu nebo nějakou práci, aby poznala skutečnou cenu peněz.

MAREK ZTRACENÝ / str. 6 9

KAREL PIČMAN

HANA TOMITA

str. 14 19

str. 22 26

RÁDIO DUHA

JAN SALVET

str. 28 32

str. 34 36

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Gabriela Jakoubková, Grafika: Michal Kriegler, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Marek Ztracený

21.30 20.00

12.00

15.30 18.30

17.00 14.00 00.30

23.00 15.00

ANKETA

Jaké máte plány na prázdniny?

Roman Frána, prodejce zahradní techniky Vzhledem k mé živnosti zabývající se zahradní technikou bývají prázdniny pracovní. Ve volném čase se budu věnovat mému koníčku včelaření a večerním projížďkám na kole.

Martin Voženílek, ředitel Státních léčebných lázní Janské Lázně Plánujeme s rodinou vedle dovolené u moře, kterou by nám děti neodpustily, strávit týden na Moravě. I letos to bude do kempu, ale poprvé i s koly. Těším se, že projedeme celou oblast Pálavy, Lednicko-Valtický areál a bude snad i prostor ochutnat dobrá moravská vína.

Helena Hrdá Patočková, mateřská dovolená Letos posíláme nejstaršího syna za mojí sestrou do USA a my jedeme se zbylými dvěma dětmi na Balkán. Těšíme se na poznání nových míst i na chvíle odpočinku. Určitě si uděláme i několik výletů po Česku nebo Slovensku.

Antonín Skrbek, pracovník expedice v automobilce Chceme vyrazit minimálně na týden s rodinou za kamarádem do Berlína. A pak určitě s dětmi a kamarády někde pod stan po České republice. To má pro mě vždy svoje kouzlo, které nesmí v letním programu nikdy chybět.

MAREK ZTRACENÝ

Těším se na vaše horská piva Oblíbený zpěvák Marek Ztracený se stane hlavní tváří nového videa, které bude prezentovat unikátní Krkonošskou pivní stezku. Ta spojuje horské pivovary a nabízí nejen lahodná piva, ale také jedinečnou možnost poznat krásy nejvyšších českých hor. Ale pivo nebylo jediným tématem, které jsme probrali.

PETR TICHÁČEK, FOTO: PETR TICHÁČEK, ARCHIV MARKA ZTRACENÉHO

Marku, ty jako známá osobnost již brzy podpoříš projekt Krkonošská pivní stezka. Staneš se jakýmsi průvodcem. Jaký máš vztah k pivu?

Víceméně pozitivní, i když velký pivař nejsem.

Můj táta má pivo rád a já jsem vyrostl v tom, že každý chlap si musí před spaním dát alespoň dvě tři malý. Táta to dodržuje už 55 let, někdy i s dvojnásobnou dávkou. Já si rád dám pivo po jídle, ale v poslední době jsem od toho ustoupil a pivo vyměnil za víno. Mám takové chuťové vlny, takže se zase možná brzy vrátím k pivu.

Cílem bude natočit video, které představí pivovary právě z této unikátní stezky. Jaká bude tvoje role?

V úvodu musím říct, že se mi tento nápad velmi 6

líbí, a proto jsem na spolupráci kývnul. Zdá se mi to takový chlapský, dobrodružný, projít si hory, lesy a občerstvit se při tom lokálním pivem z minipivovarů, navíc přímo na nejvyšších českých horách. Já budu takovým poutníkem s kytarou, který si tu Krkonošskou pivní stezku prostě naostro projde, ochutná ta piva, poklábosí se sládky, a k tomu si třeba i zazpíváme… A na výsledek se moc těším.

Ty jsi ze Šumavy, za zády máš jiné kopce. Jaký máš tedy vztah k českým nejvyšším horám?

Pro mě jako rodilého Šumaváka nejsou hezčí hory než ty naše, ale pravda je, že jsem třeba nebyl na Sněžce. Ostuda co? Ale teď jsem se do Krkonoš dostal víc, měli jsme koncert v ledáriu na Svatém Petru a zjistil jsem, že to zázemí, které Krkonoše nabízí, je mimořádně kvalitní. Strašně rád poznávám nová místa a nové lidi, takže se může stát, že se do Krkonoš budu vracet teď častěji.

Když jsme u hor, ty rád lyžuješ. Jaké další sportovní aktivity děláš?

Lyžování mám moc rád. Teď se hodně se synem věnujeme hokeji, hraje za Klatovy, to je základna Plzně. A zjistil jsem, že mi je nejlépe na ledě, když si tam s malým jen tak blbneme, to je teď můj nejoblíbenější oddychový čas.

Od sportu k citlivějšímu tématu, a to k alkoholu.

Povídali jsme si o pivu, vínu. Někteří umělci tomu propadnou víc. Ovládl tě někdy jako úspěšného muzikanta tento démon?

Jo, měl jsem náročnější období, na začátku kariéry, a to to už bylo na hraně. Cítil jsem, že už nerozhoduji sám za sebe s čistou hlavou. Naštěstí je to už za mnou a já si to jasně srovnal. Nejlepší je asi zlatá střední cesta. Nepít extrémně moc nebo zase třeba vůbec. Teď jsem měl takový období, kdy jsem 63 dní neměl ani kapku alkoholu. Je zvláštní, že člověk pak jakoby ztratí kontakt s některými lidmi, a zároveň jsem ke konci cítil, jako bych trochu přestal žít. Byl jsem přehnaně rozumnej, a co se týče skládání, moc se mi nedařilo. Tím nechci říct, že

kreativní duch je v kalení, ale ta sklenička tě příjemně rozptýlí a pak to jde samo. Navíc mám rád, když se na pár hodin zapomenu ve vinárně a s přáteli si příjemně popovídáme. Takže když jsem si po těch 63 dnech dal pár skleniček, hned jsem složil dvě písničky.

Je to pár měsíců zpátky, co jsi dostal zlatou desku za tvé poslední album Vlastní svět. Jak bys teď charakterizoval svůj svět? Vypadáš spokojeně...

Ano, jsem. Našel jsem rovnováhu, o které jsme se bavili. Přišla ve chvíli, kdy se narodil můj syn, který slavil 8 let. Uvědomil jsem si životní priority, začal jsem dělat vše přirozeně tak, jak cítím. Přestal jsem lehce vnímat show business, ty různé mechanismy, lidi, tlak, manažery… A začal jsem si to užívat. Je to velká zábava.

Zmínil jsi některé mechanismy… Co tě na tvé práci nejvíce štve?

Já jsem velký puntičkář, vše musím mít do detailu, tak si spoustu věcí manažeruji sám. Lidi si na to zvykli a mě to začalo štvát, protože je to časově

7

BIO Marek Ztracený (34) extrémně náročné. Ze všeho nejvíc miluji tu hodinu, kdy jsem na pódiu a hraju svý písně, to je ta odměna a čirá radost. Všechno okolo je dost oddřený, a to mně ubírá energii.

Ty si plníš své sny a jeden z nich je koncert v O2 areně, největší české hale. Pojď nalákat naše čtenáře…

Bude tu v únoru, 22. 2. 2020. To datum je náhodný, protože jsem to chtěl na své narozeniny 26. 2., ale to nebyla sobota. A je to můj velký sen, protože já jsem začal s muzikou, když mi můj táta pustil VHS kazetu s koncertem kapely Queen. Už tehdy, v šesti letech, jsem skákal před televizí a hrál si na to, že jsem zpěvák, co má koncert v hokejové hale.

Takže se nejedná o žádné ego vystoupení, ale čistě o splnění snu, který mě provází už od malička. Navíc mi to dává obrovskou dávku energie. Bude tam spousta zajímavých hostů a dalších překvapení. Ve Fóru Karlín nečekaně přišel Karel Gott, bylo to moc dojemné, a podobných nečekaných okamžiků bych rád docílil i v O2 areně.

Zmínil jsi Karla Gotta. Tys napsal píseň nejenom pro božského Karla, ale i například pro Hanku Zagorovou. Pro koho dalšího skládáš?

Bylo toho víc, napsal jsem text pro Martu Jandovou, Janka Ledeckého a teď jsem dodělal hned tři písně pro Lucii Bílou, což je úžasná spolupráce, protože ten její hlas má rozsah snad tisíc oktáv.

Tam ani nemusíš řešit tóninu, tam se vždy trefíš.

Zajímavé je, že jsem nikdy nechtěl psát písně pro někoho jiného, ale pak jsem se v tom našel, protože za sebe mohu zpívat jen o některých svých tématech, ale zde mohu použít jiná slovní spojení, fráze, jsou to zkušenější interpreti. Obecně otevírám pro mě neznámé textové zdroje a moc mě to inspiruje.

Jak ses vůbec dostal ke Karlu Gottovi?

To bylo přes jednoho kamaráda. Něco s ním točil a Karel si stěžoval, že už nejsou kvalitní tvůrci písní. A tak ho napadlo, abych něco pro něj napsal.

A protože jsem pokorný, vůbec jsem si nedokázal představit, že bych psal pro tak významnou osobnost. Ale pak mi to nedalo, začal jsem pátrat po Karlově životě, u nás na Šumavě jsem začal plodit první verše, demo verzi jsem nahrál a přes tři lidi poslal Karlovi. Hned druhý den volal samotný mistr, pozval mě k sobě a řekl, že na takovou píseň čekal. Bylo to jako v nějaké hudební pohádce.

Jaká je s ním spolupráce?

Je to profesionál. Vždy ví, co má říct, co se sluší 9

Český zpěvák pocházející ze západních Čech.

Získal řadu hudebních ocenění, v roce 2008 například Českého slavíka za Objev roku a před pár měsíci zlatou desku za své poslední album Vlastní svět. Věnuje se také skládání hudebních textů, například pro Karla Gotta, Lucii Bílou nebo Hanu Zagorovou.

Do Krkonoš se chystá jako průvodce Krkonošské pivní stezky. Marek Ztracený má přítelkyni a osmiletého syna.

a patří. Měl bystré poznámky k textu, tak jsme to lehce upravili a myslím, že to dopadlo dobře.

A hlavně, udělal jsem z Karla nejúspěšnějšího a nejstaršího youtubera na světě. Ve svých 80 letech slaví na této písni 5 milionů zhlédnutí.

Ty jsi o sobě prohlásil, že jsi velký snílek. Jak to snáší tvé okolí, přítelkyně?

Musela si zvyknout. Ale máš pravdu, já jsem věčný snílek. Jsem schopný se v hlavě dostat do jakýchkoli situací. Moji rodiče mě v tomhle hrozně podporovali. Říkali „sni, představuj si, vymýšlej“. Ať se moje sny mohly zdát jako naivní a přehnané, vždy mě podpořili a řekli „tohle dokážeš!“, nebo když se nedařilo, říkali „neboj, to přijde“. Nikdy se nestalo, že by řekli „hele, je to blbost, dělej něco pořádnýho, v Německu berou do fabriky na pás“. Takže mě baví si ulítávat, a to mě naplňuje. Sice občas bolí ten náraz s realitou, ale takovej je život…

Děkuji za skvělý rozhovor a uvidíme se v Krkonoších na Pivní stezce.

Moc se těším, až ochutnám ta vaše piva.

DŘEVĚNÉ BRIKETY OD VÝROBCE

604 745 210

www.pilanovotny.cz

Do našeho týmu přijmeme POŽADUJEME

MISTR PILAŘSKÉ VÝROBY - pracovní nasazení, odpovědnost

POŽADUJEME

ÚDRŽBÁŘ AREÁLU A STROJŮ - pracovní nasazení, odpovědnost

- schopnost vedení úseku katru a sušárny (cca 8 lidí) – komunikativnost - vedení skladového hospodářství, logistika řeziva - nebát se manuální práce, schopnost rozhodovat - uživatelské ovládání PC Výhodou praxe v oboru, obsluha VZV

- opravy vozového parku (VZV, hon, traktor atd.)

- opravy v areálu – mechanické, drobné svářečské a elektrické - broušení katrových pil - samostatnost při práci Výhodou osvědčení elektrikáře dle Vyhlášky 50/78 Sb., svářečský průkaz, obsluha VZV.

ZAMĚSTNANECKÉ - SLEVA NA NAŠE VÝROBKY AŽ 15 % VÝHODY - PALIVO V HODNOTĚ 4.000 KČ ZDARMA

- PŘÁTELSKÁ ATMOSFÉRA RODINNÉ FIRMY - MOŽNOST PROFESNÍHO RŮSTU A DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ - DOBRÉ PLATOVÉ PODMÍNKY

V případě zájmu nás kontaktujte na telefonu www.pilanovotny.cz

604 745 210 nebo 481 543 065 11

CK INGTOURS

Na dobré pověsti si zakládáme V pondělí 5. srpna bude v Zámecké ulici zahájen prodej zahraničních zájezdů v cestovní kanceláři Ingtours, která se po pěti letech vrací z Harrachova do Vrchlabí. Její majitel Ivan Bäuml, který se v oblasti prodeje zájezdů a cestovního ruchu pohybuje již čtyři desítky let, se v rozhovoru pro Vrchlabinky zamýšlí nad „návratem ke kořenům“ a představuje novinky, které pro klienty jeho cestovka chystá.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: PETR TICHÁČEK

Na jaké služby či produkty se specializuje vaše cestovní kancelář Ingtours?

Profilujeme se ve dvou oblastech. Je to především domácí cestovní ruch a hotelnictví. Ještě předtím, než jsme v roce 2014 přesunuli naše aktivity z Vrchlabí do Harrachova, jsme samozřejmě dělali i zahraniční zájezdy a pobyty v zahraniční. Po přestěhování do Harrachova jsme do hotelu Svornost (který byl zároveň součástí firmy) přesunuli i naši cestovní kancelář. V roce 2018 jsme se však rozhodli vrátit ke kořenům a cestovní kancelář jsme přesunuli z Harrachova zpět do Vrchlabí. Na přelomu let 2018 a 2019 jsem provedl rozštěpení firmy Ingtours, a vznikla tak samostatně firma Ingtours cestovní kancelář a vedle toho odštěpená společnost Wellness Hotel Svornost Harrachov. Řekl jste, že jste se vrátili ke kořenům. Jak? Spočívá to v tom, že dále děláme a realizujeme pobyty v domácím cestovním ruchu v České repub12

lice. Naši nabídku jsme však rozšířili o nabídku pobytů v Maďarsku, Slovensku a Slovinsku. Profilujeme se jako internetový prodejce a prostřednictvím webů ingtours.cz, hotel-penzion.cz a wellnesstip.cz tento prodej realizujeme.

Prodáváte vaše vlastní produkty, nebo přeprodáváte pobyty z nabídky jiných cestovek?

Ne. Jedná se o náš vlastní produkt. Tato místa máme nasmlouvaná, máme uzavřené kontrakty a prodáváme je. Ve všech případech se jedná o pobyty s individuální dopravou.

Kolik míst v Česku ve vaší nabídce máte a o jaké oblasti se většinou jedná?

V České republice máme několik regionů. Jsou to především Krkonoše, dále pak Beskydy, Jeseníky, Orlické hory, Krušné hory, západočeské lázně, oblast Šumavy, jižní Čechy, jižní Morava a Vysočina.

Celkem se jedná zhruba o 500 hotelů, které prostřednictvím našich stránek prodáváme. Postupně jsme zjistili, že Česká republika je malá, a rozšířili jsme nabídku na Slovensko, kde máme v současné době asi 50 hotelů. Další hotely máme nasmlouvané i v Maďarsku a nově jsme začali nabízet Slovinsko. A když jsem zmiňoval návrat ke kořenům, tak ten spočívá i v tom, že bychom se rádi zpátky vrátili k prodeji zahraničních zájezdů, s nimiž máme bohaté zkušenosti. Chtěli bychom se našim dřívějším klientům a lidem z Vrchlabí a okolí připomenout a vytvořit jakousi další „nohu“ naší firmy. Myslíme

BIO Ivan Bäuml (65) si, že máme co nabídnout. My ten produkt známe a umíme ho.

Jednalo by se o váš vlastní produkt, nebo provizní prodej zájezdů jiných cestovek a touroperátorů?

Nebude to náš vlastní produkt, ale na tomto poli bychom rádi působili jako provizní prodejce velkých cestovních kanceláří, jako je Fischer, Blue Style, Exim Tours, CK Alexandria, Vítkovice Tours, Čedok a tak dále.

Kdy začnete tyto zahraniční zájezdy prodávat?

Prodej chceme zahájit 5. srpna 2019. Od uvedeného data bude v naší kanceláři v Zámecké ulici otevřen pult a naši klienti si zde budou moci koupit zahraniční zájezd. Stejně jako tomu bylo dříve.

Nevnímáte jako problém, že k otevření pobočky dojde v době, kdy je sezona již v plném proudu?

Já vím, že začínáme až v půlce sezony. Ale my jsme to takto nastartovali záměrně, protože si myslíme, že můžeme získat ještě nějaký doprodej zájezdů last minute. Ale nastavili jsme to takto hlavně proto, abychom měli čas a prostor o sobě dát vědět.

Protože v listopadu 2019 obvykle začíná prodej zájezdů na další rok a sezonu 2020 už bychom samozřejmě rádi zahájili plnohodnotně.

Na začátku srpna začnete prodávat zahraniční zájezdy, nicméně vaše produkty s pobyty v Česku, Slovensku, Maďarsku a Slovinsku si mohou klienti kupovat přes internet bez omezení neustále, že?

Ano. A tak to chceme dělat i do budoucna, že tyto naše produkty budeme i nadále prodávat přes internet. Zahraniční zájezdy chceme prodávat v cestovní kanceláři, kde dojde k přímému styku s klientem. On si zde vybere zájezd, ale díky informačním technologiím jsme my samozřejmě schopni vše prostřednictvím internetového rozhraní touroperátorů přímo na místě zaknihovat, prodat, dát informace klientovi, on to tu může rovnou zaplatit a přímo pak od nás obdržet i odbavení.

Předpokládám, že pobyty, které nyní nabízíte přes internet, jsou jak letní, tak i zimní.

Ano. Jsou to jak lyžařské zájezdy, tak i letní pobyty.

Dále to jsou wellness pobyty nebo pobyty s různou tematikou. Ale můžeme je někomu vytvořit i na míru. Proto neplatí, že u nás v cestovní kanceláři budeme prodávat jen zahraniční pobyty, ale může kdokoliv přijít koupit si i náš produkt, který je v internetové nabídce. Vedle toho bychom chtěli oslo-

Vystudoval obor cestovní ruch na VŠE v Praze. Během své profesní kariéry působil pět let na expozituře Čedoku v Berlíně. Ve volném čase se věnuje sjezdovému lyžování, v létě je rád u vody a věnuje se rodině. Ivan Bäuml je ženatý a má dvě dcery.

Historie Společnost Ingtours vznikla jako incomingová cestovní kancelář v roce 1990. Postupem času se společnost začala orientovat i na domácí cestovní ruch. V roce 2014 došlo mezi bratry Ivanem a Janem Bäumlovými k rozdělení celé firmy na turistickou sekci, která zahrnovala cestovní kancelář a Wellness Hotel Svornost v Harrachově (vše pod firemním názvem Ingtours cestovní kancelář spol. s. r. o.), a sekci developerskou, jež má ve svém portfoliu obchodní komplex IT Centrum ve Vrchlabí.

vit i firmy, kterým pak budeme schopni připravit forfaitové zájezdy neboli zájezdy na míru. Z minulosti s tím máme velice bohaté zkušenosti. Důležité je zmínit a zdůraznit, že my nejsme cestovní agentura, ale cestovní kancelář a jsme pojištěni proti úpadku. To je zcela zásadní věc, protože realizace takových zájezdů je pak pro klienta v podstatě bezriziková.

Pojištění proti úpadku se bude vztahovat na všechny vaše produkty?

Toto pojištění se vztahuje na naše vlastní produkty, které již nyní nabízíme přes naše weby. Pokud jde o prodej zájezdu za provizi, tam jsou ze zákona pojištěni všichni touroperátoři. Takže jsme fakticky pojištěni hned dvakrát. Chtěl bych říci, že cestovní kanceláře, jejichž zájezdy budeme nabízet, jsou velké firmy se silným ekonomickým zázemím. Na druhou stranu si i ony velice pečlivě vybírají své provizní prodejce, takže je to signál, že i my pro ně jsme seriózním partnerem. Na dobré pověsti jsme si vždy zakládali a je pro nás klíčová.

Zájezdy, které budete prodávat, budou kompletní, anebo si k nim budou muset klienti například zajistit vlastní dopravu?

Tyto zájezdy budou takovými kompletními balíčky, a to přesně tak, jak je uvedeno v nabídce příslušných cestovních kanceláří (touroperátorů).

13

KAREL PIČMAN

K hudbě mě přivedla moje rodina, hlavně děda Muzikant Karel Pičman patří mezi významné vrchlabské rodáky, kteří obohatili nejen místní kulturní scénu o řadu zajímavých hudebních projektů. V rozhovoru pro Vrchlabinky rekapituluje svoji dosavadní hudební kariéru a vzpomíná mimo jiné i na setkání s Ivanem Mládkem, jehož písničkám kdysi dala skupina Děda Mládek Illegal Band „nový kabát“.

GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: PETR TICHÁČEK

Vím o vás, že jste vrchlabský rodák. Jak dlouho jste ve Vrchlabí žil a jak na tu dobu (včetně svého dětství) dnes vzpomínáte?

Ve Vrchlabí jsem žil čtrnáct let. Absolvoval jsem tu ZŠ, ZUŠ a pak odešel do Brna na konzervatoř.

Dětství jsem ve Vrchlabí prožil hezké a vždy se do Vrchlabí rád vracím.

Jako kluk z hor – jaký jste lyžař (běžec i sjezdař)?

Samozřejmě že jsem k lyžování také „přičichl“, 14

i když jen tak lehounce. Rodiče i můj děda lyžovali rádi a dobře, já se počítám spíše mezi takové ty rekreační sportovce. Je pravda, že dnes, po téměř 25 letech, se k lyžování vracím a lyžuji se svými dětmi, sedmiletým Eliášem a pětiletou Mariánkou.

Zmiňujete svého dědu. On byl ale nejen dobrý lyžař, ale také slavný hudebník! Přivedl vás tedy k hudbě právě on, nebo jste si cestu muzikanta našel sám?

Ano, je to tak! K hudbě mě přivedla moje rodina a hlavně děda. Odmalinka, asi tak od šesti let, jsem se učil hrát na piano a od deseti jsem si k němu přidal ještě trumpetu. Shodou okolností byl Petr Ticháček (dnes moderátor a člen našeho týmu Vrchlabinek, pozn. autorky) mým spolužákem v ZUŠ u paní učitelky Bittnerové.

Mohl byste mi o vašem dědečkovi povědět něco víc?

Děda se po válce vyučil nástrojařem ve firmě Amati Kraslice. V té době přešel z klarinetu na trumpetu,

poté byl u posádkové hudby v Praze. Ve Vrchlabí pak hrál s dnes už neexistujícími tanečními kapelami Alfaklub a Elektron. Momentálně sice už nehraje, ale těší se dobrému zdraví. Ve svých 85 letech stále jezdí na kole – například pravidelně na Špindlerovku, kam já bych dojel maximálně autem.

Hrajete dnes, kromě klavíru a trumpety, i na jiné hudební nástroje?

Základem byl určitě klavír, hlavním nástrojem trumpeta a posledních deset let hraji i na basu.

Je to sice můj koníček, ale jako basista vystupuji i s kapelou Masový Hrach, hrající vlastní tvorbu na pomezí blues, folku a rocku. S touto kapelou jsme momentálně ve fázi „míchání“ první desky.

Byla pro vás hra na hudební nástroj vždy zábava, nebo někdy také jen nutné zlo?

Určitě bývaly chvíle, kdy jsem svým kamarádům záviděl, že oni si můžou hrát, zatímco já musím cvičit. Na tom není nic neobvyklého, tak to bylo asi u každého, ale na druhou stranu jsem měl hudbu

vždy rád, a jelikož jsem odmala poměrně nepraktický, co se týče manuálních prací, tak mi v podstatě nic jiného než hudba nezbývá.

Už ve Vrchlabí jste byl členem několika kapel. Můžete je jmenovat?

Na Vrchlabsku jsem vystupoval s kapelou Etienne, v začátcích krátce také s trutnovskou skupinou Charlie band a úplně první kapela, ve které jsem hrál, byla dechová kapela zřízená při hudební škole, kterou vedl právě můj dědeček.

Co vy a dechovka dnes?

Dechovka mi nevadí, nikdy mi nevadila, ale už ji nehraji. Moc se mi líbí balkánská dechovka – dnes je to docela moderní styl.

Uváděl jste vrchlabské kapely ve svých počátcích.

S jakými dalšími kapelami jste ještě hrál?

Hrál jsem třeba s kapelou Žáha, to byla blues-funková formace, na to navazovala kapela Bůhví (v čele s Ondřejem Brzobohatým) a různé jazzové

BIO formace. Momentálně působím ještě v experimentálním projektu Atomic Gigolo, se kterým jsme před rokem vydali desku.

Kapela Děda Mládek Illegal Band byla z počátku postavena na změněném aranžmá písniček legendárního Ivana Mládka. Kdo s tímto nápadem přišel, za jakých okolností kapela vznikla?

Bylo to před dvaceti lety v Plzni. S tím nápadem přišel náš zpěvák Marcel Mersí Marek společně s basistou Zdeňkem Podskalským a kytaristou Petrem Hrachem. Kapela vznikla neplánovaně, spíš jako recese. To, že jsme v roce 2002 vyprodali pražskou Lucernu, nikdo z nás neplánoval a hlavně nečekal. Žádné ambice jsme neměli, bylo to fakt jen „pro prdel“, tak možná právě proto se to takhle povedlo.

Po zhruba půl roce působení kapely jste se s Ivanem Mládkem osobně sešli. Vaše svérázné úpravy svých písní posvětil a začal s vámi spolupracovat. Kdo toto setkání inicioval?

Tak to bylo tenkrát také v Plzni – v klubu Elektra.

Ivan Mládek tam měl koncert, tak jsme za ním šli a oficiálně se ho zeptali, jestli můžeme jeho písničky hrát. On už o nás věděl a dal nám své svolení.

V čem spolupráce s panem Mládkem spočívala?

Měli jsme několik společných koncertů a vystoupení v TV. Dokonce nám napsal i píseň, kterou ale nehrajeme.

Karel Pičman (39) Člen kapely Děda Mládek Illegall Band Karel Pičman se narodil 14. ledna 1980 ve Vrchlabí. Chodil zde do ZŠ i ZUŠ (obor klavír a trumpeta) a v roce 1994 odešel studovat konzervatoř do Brna. Po jejím absolvování (v roce 1998) pokračoval v letech 1998– 2002 ve studiu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Dnes žije v Praze.

Jan Brabenec hraje na netradiční nástroj – valchu.

Jak a kde se na ni učil hrát?

Jak se na ni učil hrát, to nevím, ale hraje na ni skvěle! V mnoha kapelách asi hráče na valchu nemají.

V té naší je nepostradatelný. Dovolím si říct, že je to nejlepší valchista ve střední Evropě.

Vy sám jste na valchu nebo podobný „nástroj“ hrát nezkoušel?

Ne, o nic podobného jsem se zatím nepokusil.

V roce 2003 se kapela rozpadla a po čase se znovu dala dohromady. Tentokrát ale vystupujete především s vlastní tvorbou. Co bylo impulsem dát se znovu dohromady a v čem zásadním je nová podoba kapely jiná?

To není tak docela přesné. V roce 2002–2003, na našem vrcholu, jsme si říkali, že už nemáme kam jít dál, a rozhodli se skončit. Nicméně po roce a půl nám to už chybělo, tak jsme se dali znovu dohromady. Stejně jak jsme skončili, tak jsme i nastoupili. V roce 2008 jsme vydali svoji autorskou desku s názvem Bobr a na ní jsou opravdu jen naše vlastní písničky.

Kdo je tvořil?

Celá kapela. Někdo texty, někdo muziku a někdo obojí.

A konkrétně vy?

Já jsem složil například hudbu k písni Smůla a Optimistická a moje celá autorská (hudba, text i zpěv) je píseň Hadice. Před třemi lety byla naše autorská píseň Pojď hrát hokej použita (a stále je používána po celé České republice) na nábor malých hokejistů. Nutno dodat, že text napsala moje maminka Eliška Pičmanová, mimochodem velice šikovná pedikérka ve Vrchlabí, a já k tomu složil hudbu.

Tento náš tandem zafungoval i při napsání hymny pro vrchlabské hokejisty. Pevně věřím, že ji pouští a že Vrchlabákům nosí štěstí.

17

KAREL PIČMAN

Pracujete kromě kapely Děda Mládek i na jiných hudebních projektech?

Určitě. Společně s kytaristou z Dědy Mládka Petrem Hrachem máme projekt nazvaný Masový Hrach. Jde o Petrovy čistě autorské věci.

Momentálně jsme ve fázi, kdy natáčíme desku.

Jakou hudbu si rád poslechnete vy sám?

Hodně jsem zaměstnán vlastní hudbou. Jinak si ale poslechnu jazz i tvrdou muziku. Zrovna příští týden půjdu na Slipknot. Jak jsem už říkal, mám rád i balkánskou muziku a big beat.

S kapelou děláte společně muziku. Vídáte se i mimo zkoušky a koncerty? Zajdete si třeba spolu na pivo, na fotbal nebo jedete na dovolenou?

Přes celé léto jsme spolu, takže dovolenou už neplánujeme. Na pivo nebo hokej si ale zajdeme!

Zaujala vás v posledních letech nějaká česká muzika?

Překvapil mě jazzový projekt Ochepovsky. Jde o ruského kytaristu žijícího v Praze. Určitě je to zajímavá hudba, která stojí za pozornost.

Co považujete za svůj dosavadní největší hudební úspěch?

Možná vydání desky kapely Atomic Gigolo.

Je to deska autorská a jde o takový alternativní

28.6.

29.6. AQUAMAN ODILA SE HVĚZDA SE ZPÁTKY STŘEDA 3.7. ZR A ZA ABANTEM TAM PÁTEK 5.7. TR É MÍSTO SOBOTA 6.7. TICH AN M STŘEDA 10.7. TO FA AL 7.

12.

EK PÁT A STŘEŠE SOBOTA 13.7. N M MUŽI TOUŽÍ STŘEDA 17.7. PO ČE DIVADELNÍ V HÁJI PŘEDSTAVENÍ ČTVRTEK 18.7. TŘI DOMOV PÁTEK 19.7. PSÍ MUŽŮ ĚVY SMUTNÝCH M SOBOTA 20.7. ÚS COMEDY UP ND STOJÁKA - STA ÚTERÝ 23.7. NA NY V BĚHU MSTVÍ STŘEDA 24.7. ŽE TERIX A TAJE KTVARU AS PÁTEK 26.7.

KOUZELNÉHO LE I? PÁTEK

jazz, funk. Ale samozřejmě i vydání autorské desky Dědy Mládka s názvem Bobr (2008).

Máte s kapelou nějaké oblíbené místo, kde vždy rádi vystupujete?

Třeba na Festivalu Okoř. Je to moc hezký festival, který navíc pořádá naše manažerka Hana Petřinová. Ale těch hezkých míst je po České republice fakt hodně.

Vrátím se ještě k Vrchlabí. Pokud vystupujete ve svém rodišti, je to pro vás v něčem jiné?

Rozhodně ano. Vystupuji-li doma, mám mnohem větší trému než kdekoli jinde.

Zajedete se občas do svého rodiště podívat?

Málokdy, určitě méněkrát, než bych si přál.

Většinou jen jednou za půl roku. Přes týden mám práci a o víkendech hrajeme.

C E N E ČECHRATV J DE O A NA PR

SOBOTA

ZASE UDĚLAL

MU 27.7. CO JSME KO APSODY RH N IA M STŘEDA 31.7. BOHE

SOBOTA

Je při vašem návratu „domů“ místo, které nikdy nevynecháte?

Projdu se po Vrchlabí a co nejvíce času se snažím být se svými rodiči. A nesmím zapomenout na dědečka, toho také pokaždé navštívím.

Když mi zbude čas, podívám se samozřejmě na hory. Nedávno jsme si s dcerkou a přítelkyní vyšli na Žalý. Ještě jsme měli v plánu podívat se do údolí Bílého Labe, ale už jsme to bohužel nestihli.

19

CHLABÍ É KAPLE VR

Děkuji za milé povídání.

I já moc děkuji za rozhovor.

L MORZINSK

A co vrchlabský Hendrych nebo Medvěd?

Pivo Hendrych znám a Medvěd mi dokonce i chutná – na něj chodím i v Praze.

2.8.

VRACÍ ARY POPPINS SE SOBOTA 3.8. M RISTKA STŘEDA 7.8. TERO ŠE KÁČEK A ČTYŘI ŘÍ US PÁTEK 9.8. LO KINO Í TN OMÍTÁME! LE NÍ SLAVNOSTI SOBOTA 10.8. NEPR JDE NA KRKONOŠSKÉ PIV PÁTEK

AREÁ OVSKÉHO | ULICE DOBR

Setkáváme se na Pivních slavnostech v Jilemnici. Při našem povídání si držíte jedno pivo v ruce.

Máte nějaké pivo oblíbené?

Každé pivo je dobré! Samozřejmě že mi chutná Plzeň, ale v poslední době rád experimentuji a ochutnávám i taková ta domácí piva malých pivovarů.

BÍ

VRCHLA N E P R S LÉTO S GENTLEMANEM

I.CZ INO-VRCHLAB WWW.LETNI-K

Jaké máte pro nejbližší období plány (hudební i osobní)?

Jezdit, hrát, jezdit, hrát. Až do poloviny října máme program plný. Čtrnáct dní jsem si vyčlenil na dovolenou s rodinou. Pojedeme s dětmi na chalupu.

BIN

RO 14.8. KRYŠTŮFEK DOS GAMUN ZA RÉVAI NDRÁCI VA PAVEL LIŠKA | HONHYNEK BERNARD ČTVRTEK 15.8. VA STŘEDA

I

Á BESEDA S HERC

CESTOVATELSK

A KAMERAMAN

16.8. VENOM TTI 17.8. HLEDÁ SE YE OTA SOB BO STŘEDA 21.8. DUM LA SE HVĚZDA PÁTEK 23.8. ZRODI HLED A NA DRUHÝ PO SOBOTA 24.8. LÁSK A BÍLÝ LEV STŘEDA 28.8. MIA ?

SE BOJÍ POSTELE ČTVRTEK 29.8. KDO N MARVEL PÁTEK 30.8. CAPTAI CVIČIT DRAKA 3 SOBOTA 31.8. JAK VY PÁTEK

DIVADELNÍ NÍ PŘEDSTAVE

MILAN METELKA

Vlastnit starou „Ameriku“ vám dává pocit štěstí První srpnový víkend se ve Vrchlabí uskuteční již 4. ročník akce „Krkonoše Amerikou“. U jejího zrodu stál nadšenec Milan Metelka, který si před lety splnil svůj klukovský sen a koupil si Cadillac. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje začátky této akce plné svobody, krásy a síly a představuje program letošního ročníku.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: VLADIMÍR ROŽÁNEK, ARCHIV MILANA METELKY

Jak nebo kde se zrodila myšlenka pořádat ve Vrchlabí akci, na které se potkávají majitelé amerických aut a motocyklů? Úplně prvotní idea vznikla v roce 2015, kdy jsme se s kamarádem, majitelem amerického auta Buick, bavili o společné vyjížďce po Krkonoších. Přidal se k nám další a myšlenka se mezi kamarády rychle šířila. Po nějaké době se z kamarádské vyjížďky 20

zrodila myšlenka pravidelných setkání amerických aut a motocyklů právě ve Vrchlabí.

Jaký je k těmto strojům váš osobní vztah?

Pro mě jsou americké vozy a éra klasických „Amerik“ symbolem svobody, krásy, prostoru a dokonalého designu. Tehdejší továrny v USA chrlily každý rok nový model a v několika modifikacích.

Je to až neuvěřitelné. Už jako malý kluk jsem říkal: „Jednou si koupím Cadillac.“ A v 30 letech se mi můj sen poprvé splnil.

Lze majitele amerických aut a motocyklů označit za jakousi subkulturu, nebo jde o životní styl? Jaká je jeho filozofie?

Můj osobní názor je, že majitelé amerických aut mají svůj styl. Vlastnit starou „Ameriku“ vám dává určitý pocit štěstí. Je to krásné řídit tak obrovský koráb, vnímat jeho velikost a sílu. A vy víte, že kdysi tenhle koráb brázdil silnice tehdy ještě snové Ameriky. Každý milujeme ten svůj a jsme na něj hrdí. Proto se rádi setkáváme, povídáme, vyměňujeme zkušenosti a máme takový svůj svět.

Konají se podobné akce i jinde v Evropě? Navštěvujete je?

Ano. Podobných akcí je u nás i v Evropě několik.

Jsou oblíbené a na té největší u nás se sjelo neuvěřitelných 600 aut z Čech, Slovenska, Polska, Rakouska a Německa. Já jsem navštívil hned několik, ale asi nejvíc mě zaujaly srazy Elegance Show ve Švýcarsku nebo US Classic na Big Bear Lake v Kalifornii.

Ve Vrchlabí se akce „Krkonoše Amerikou“ uskuteční již poněkolikáté. Kolikátý ročník to vlastně bude?

A jak vypadal úplně první ročník?

Letos to bude již 4. ročník a díky narůstajícímu zájmu jak majitelů, tak příznivců Amerik se připravuje i velmi bohatý program po celý víkend. To první ročník vypadal poněkud skromněji. Akce probíhala pouze na náměstí a jen asi na půl dne.

I tak přijelo na 50 aut a skvělá atmosféra rozvířila myšlenky na další ročníky.

Jak organizačně i finančně náročné je takovou akci uspořádat? Jak se o ní dozvědí i lidé, kteří žijí na druhém konci Česka, nebo dokonce v zahraničí?

Já se věnuji akci vlastně celý rok. Nejprve jsou myšlenky a podněty lidí. Vše se postupně upravuje do reálné podoby. Vyřizují se potřebná povolení

BIO Milan Metelka (45) Vystudoval SPŠ v Kolíně a v letech 1999– 2003 studoval na Loyola Marymount University v Los Angeles. Ve svém volném čase se věnuje hokeji a art designu. Milan Metelka je ženatý a má dvě děti.

a uzavírají smlouvy. Potom se na celou akci musí sehnat peníze. To bývá nejtěžší. Máme sponzory, kteří jsou velmi štědří a ochotní nás podpořit.

Jen díky nim si můžeme něco takového dovolit.

Akci musí doprovázet webová stránka a hlavně Facebook. Rozesíláme i pozvánky a využíváme kalendáře akcí různých provozovatelů webových stránek. A pak samozřejmě i tištěná média. Našli si nás například i návštěvníci ze Slovenska, Polska, Německa, Švýcarska i z USA. Jaký program jste pro letošní ročník akce ve Vrchlabí připravili?

Letos jsme si dali opravdu záležet a po dohodě s novým provozovatelem autokempu Liščí Farma jsme udělali zázemí právě tam už od pátečního odpoledne. Na tamním pódiu během víkendových večerů vystoupí i známí interpreti. Zpěvák roku Ondřej Ruml, finalistka SuperStar 2018 Eliška Rusková, kapela Mr. 56 nebo známá country zpěvačka Věra Martinová. Připravujeme i stylovou kulturistickou show, předváděcí akce závodního týmu LUKA Motorsport, lety balónem nebo helikoptérou a další. Od sobotního rána pak bude probíhat tradiční velké setkání s programem na náměstí.

Kromě amerických aut uvidíme i americký truck, dlouhou limuzínu Hummer, traktor z roku 1936, závodní supersport nebo klasický americký žlutý školní autobus, na který se budou dát na místě koupit jízdenky na spanilou jízdu pro ty, kteří americké auto nemají. Letos jedeme do Špindlerova Mlýna, kde bude další, asi dvouhodinový program s překvapením. To ale prozrazovat nebudeme.

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Vrchlabinek?

Moc rád bych všechny čtenáře Vrchlabinek na naši akci pozval. Bude to velké a bude to stát za to. Ať už přijedou americkým vozem, nebo se přijdou podívat a pobavit. Slibujeme nevšední zážitky a hlavně mnoho nablýskaných aut.

21

HANA TOMITA

Z Krkonoš za americkým snem Je-li někdo odvážný, schopný, umí (a to nikoliv na krátkou dobu) pořádně zatnout zuby, nebojí se tvrdé práce (i prvotních nezdarů) a má-li k tomu všemu ve správnou dobu nezbytný ždibec štěstí, může dosáhnout úspěchu, uznání, ale i zajímavého ekonomického profitu. Stane-li se tak navíc v USA, říká se o něm, že dosáhl svého amerického snu. „Něco“ o tom ví i vrchlabská rodačka Hana Tomita, která před dvaceti lety poprvé zamířila na Floridu, kde v Key West nalezla svůj nový život a poté tam rozjela také svůj byznys.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV HANY TOMITA

Dnes se její příběh, o který se s Vrchlabinkami podělila, může jevit jako typická slaďoučká americká filmová limonáda s nezbytným happyendem. Přitom vše ale mohlo dopadnout zcela jinak a i ona by se zařadila do zástupu těch, kteří to sice zkusili, ale neuspěli. Ono vlastně ani na cestu do Ameriky nemuselo dojít... Ale hezky popořádku.

mala. Tíhla jsem k ochraně přírody,“ vzpomíná po více než dvaceti letech s tím, že se tehdy dostala i na Pedagogickou fakultu na Masarykovu univerzitu do Brna. Před učitelstvím však dostalo přednost životní prostředí.

První cesta do Ameriky

Hana Tomita (svým dívčím jménem Hana Křížová) se ve Vrchlabí narodila v roce 1980, tedy v době, kdy ještě na Pražském hradě seděl soudruh Gustáv Husák, Československo bylo obehnáno železnou oponou a za velký úspěch se pro většinu rodin považoval souhlas příslušných orgánů s rodinnou dovolenou do Jugoslávie. Jméno jejích předků ve Vrchlabí mělo patřičný zvuk. Její praděda Tomáš Fleischmann byl pár dní po konci druhé světové války vrchlabským starostou, děda Ladislav Kříž pro změnu zakládal ve městě turistický oddíl a stál u zrodu tradice každoročního výstupu na Žalý.

První příjezd do Ústí nad Labem však byl pro ni šokem. „Byla jsem holka z Krkonoš a všude v Ústí byl cítit strašný zápach ze Setuzy,“ vypráví.

I přes pravidelné dojíždění, které mezi Vrchlabím a Ústím nad Labem trvalo autobusem čtyři hodiny, si brzy na Ústí zvykla a na škole si našla přítele. Ten pravidelně létal do letoviska Key West na Floridě a hned příští léto po zkouškovém období za ním letěla i Hana. Vedle toho, že chtěla být blízko svému příteli, tak tam i pracovala. Uklízela na hotelu za 5 dolarů na hodinu. „Za vydělané peníze jsem si v Česku koupila například svůj první počítač,“ říká.

Na základní škole chodila Hana Křížová do sportovní třídy, byla zdatná sportovkyně a úspěšná lyžařka. V roce 1994 nastoupila na místní gymnázium a po jeho absolvování zamířila na Fakultu životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Příroda mě vždy zají-

Od té doby tam pravidelně létala každé následující léto. Taktéž se stalo i v roce 2001, kdy dokončila svá bakalářská studia. Během svého letního pobytu se však seznámila se svým budoucím manželem, majitelem pojišťovací agentury Timmym Tomitou, a rozhodla se, že na Floridě už zůstane a nevrátí se

22

zpátky do Čech, kde by jinak mohla realizovat evropské programy na ochranu životního prostředí.

O rok později se Hana a Timmy vzali a v roce 2005 se jim narodila dcera Nikol.

Začátek podnikání Podnikatelské začátky Hany Tomita se datují do roku 2008. „Šla jsem s Nikolkou na hřiště a shodou okolností tam byla také jedna maminka, a sice Polka, která měla uklízecí firmu. Daly jsme se do řeči a ona mně začala vyprávět, že se stěhuje a tuto firmu prodává,“ popisuje. Když přišla domů, zmínila se o tom i svému manželovi a ten jí na to řekl, že to není špatný nápad tuto firmu koupit. „Neboj, ty nebudeš chodit uklízet. Ty tam budeš jen chodit a kontrolovat,“ říkal jí tehdy. Hana tedy firmu za 70 tisíc dolarů koupila, přičemž si na to potřebné peníze půjčila v bance.

Jenže psal se rok 2008 a v jeho závěru v USA udeřila pustošivá hypoteční krize, která se následně přelila do celého světa jako světová ekonomická krize nej-

větší od roku 1929. Zůstaly po ní nesplacené dluhy v řádu stovek miliard dolarů, krachující banky, tisíce exekucí domů a miliony lidí bez práce.

Hanin manžel Timmy přišel o polovinu svých klientů a nastaly trable. Vše dokonal hurikán, který se každoročně a pravidelně přihání nad Floridu a oblast Mexického zálivu. V roce 2008 byl tak intenzivní, že Tomitovým zničil barák do té míry, že si museli postavit dům nový.

HANA TOMITA

Čtyři roky dřiny Nastalo tvrdé procitnutí do reality. Domácnost zatížená hypotékou, uklízecí firma koupená na úvěr, značné prořídnutí klientů pojišťovací agentury manžela a do toho doma tříletá dcera. Hana Tomita musela okamžitě zapomenout na myšlenku, že svou firmu bude řídit jako manažerka, ale sama se musela dát do práce. Všem šlo o holou existenci.

V této těžké fázi jí vypomohli členové rodiny z Česka jako maminka nebo švagr, kteří za ní přiletěli a realizovali s ní první zakázky. „Například já a moje mamka jsme dělaly pět domů denně. Neměla jsem žádný zaměstnance, takže na všechno jsme byly samy. Takhle to trvalo skoro čtyři roky. Já po večerech brečela, že musím s vysokou školou uklízet.

Ale věděla jsem, že jiná cesta prostě neexistovala.

Hodně to však stmelilo naši rodinu a hlavně mě to naučilo překonávat těžké výzvy podle hesla, co tě nezabije, to tě posílí,“ vzpomíná s tím, že její úklidová firma a příjem z ní plynoucí v podstatě zachránily jejich rodinu, aby nepřišla o dům.

Trvalo to dlouhé roky, než se situace vrátila do normálu. Z mladé maminky se stala zocelená byznysmenka, která si svůj úspěch tvrdě odmakala od samého dna a při té dlouhé cestě musela překonat nejednu překážku a stoupat vzhůru krok za krokem. Při tom se naučila mnoho věcí, které musí manažeři studovat na drahých školách nebo kursech, a jí to přinesl sám život. „Hodně a často slýchávám, že v Americe nám létají pečení holubi přímo do pusy. Ale to vůbec není pravda. Já začala opravdu

25

HANA TOMITA

na nule a na dno jsem si sáhla mnohokrát. Naučila jsem se však vnímat překážky jako životní výzvy.

V Americe leží peníze na silnici, jen si je stačí vzít.“

Rozmach firmy Tvrdá dřina a zlepšení ekonomické situace v USA se brzy projevily i v byznyse obou manželů.

Timmymu se vrátila řada klientů a získal nové a uklízecí firma Hana's Amazing Cleaning mohutněla a rostla. Hana Tomita s hrdostí v hlase říká, že její společnost nyní disponuje čtyřmi auty a uklízí 20 domů denně. Za dvanáct let hodnotu firmy zpětinásobila. Její zaměstnankyně tvoří dívky z Čech nebo středoamerické Guatemaly. „Jsme tam již známí. Řada holek, když přijede v létě na Floridu a chce si vydělat peníze, tak nás kontaktuje.“ Tajemství úspěchu Hany Tomita spočívá v jejím individuálním přístupu ke klientům. „Kladu velký důraz na detail. Moje krédo je, že když budu něco dělat, tak to bude vždy na 100 procent. V životě jsem vždy věřila a i si ověřila, že když člověk něco chce a udělá pro to maximum, většinou se mu to splní. Já jsem to štěstí měla,“ říká.

Za úspěchem svého podnikání vidí ještě jednu podstatnou věc, a to, že lidé v USA jsou zvyklí platit za služby. „Tam si nikdo nebude sekat svoji vlastní zahradu. Je zcela normální, že klasická střední třída má svoji uklízecí firmu nebo poolmana. Není to tak, že by si to člověk nemohl dovolit. Normální je chodit jíst do restaurace, proto tam ten obchod vzkvétá. Peníze se tam točí a nikdo neškudlí, že by si to dělal sám,“ vysvětluje s tím, že vzniká tak propojený řetězec mezi lidmi a firmami, ve kterém proudí peníze za zboží a služby. „Problém by nastal, kdyby jeden nebo dva články tohoto řetězce vypadly,“ přiznává. Na USA si Hana pochvaluje nízké daně a to, že podnikatelé ani firmy nejsou zatěžováni složitou byrokracií. „Myslím, že v Česku je daleko těžší podnikat než za oceánem,“ přemítá.

26

Rodina nade vše Přestože Hana Tomita přiznává, že její pracovní den nikdy nekončí, má své zásady, z nichž nechce polevovat. Patří mezi ně například nedělitelnost volného času vyhrazeného pro rodinu a svoji čtrnáctiletou dceru Nikol, nedělní odpočinek nebo pravidelné dlouhé cesty do rodného Vrchlabí. Jako úspěšná činorodá podnikatelka však jen nesedí v kanceláři. Jako svoje hobby si založila firmu na vázání kytic a nyní se začíná realizovat jako realitní makléřka.

Přestože většinu roku stráví ve vlhkých tropech na druhé straně Atlantiku, za svůj domov stále považuje i Vrchlabí. „Mám dva domovy. Vzpomínky na Vrchlabí mám hezké. Já to tu miluji a ráda se vracím. Když přilétám nad Miami, mám husí kůži. Když se letadlo snáší nad Prahou, mám slzu v oku,“ vyznává se. Protože její manžel je Američan z Philadelphie, chodí společně na Floridě i na zápasy NHL. Jinak samozřejmě Hana fandí vždy českému hokejovému týmu. Na sport ale nezanevřela.

Běhá a jezdí na kolečkových bruslích. Každou zimu letí napříč Amerikou na lyže, ale přiletí i do Česka, aby si zalyžovala na herlíkovických kopcích, kde jako malá holka závodila. Přesto podle svých slov už od svého dětství snila, že bude jednou žít někde, kde bude stále teplo. Těší ji, že ji Američané přijali mezi sebe. Jsou srdeční, přejí druhému úspěch a vzájemně si nezávidí.

Na prahu své čtyřicítky už může Hana Tomita bilancovat. Má za sebou pestrou, i když mnohdy spletitou a trnitou životní cestu. Podle jejích slov ji život naučil, že sebevědomí je dobrá věc, ale člověk na sobě musí stále pracovat. „Moje krédo je, nikdy se nevzdávat svých snů a cílů. Moje babička vždycky říkala, nesmíš se bát, musíš něco znát a mít trochu štěstí,“ uzavírá.

ZPÁTKY V ČASE

Vzpomínka na dobu, kdy Vrchlabí mělo svoje rádio Dějiny osídlení na území dnešního města Vrchlabí prý sahají až ke konci 13. století. Za ta léta se událo mnohé a při troše snahy při gůglování naleznete stovky odkazů, ze kterých si uděláte o těch dlouhých létech existence města docela přesný obrázek.

DANIEL KRUML, FOTO: ARCHIV DANIELA KRUMLA

Ovšem když si chcete připomenout události ne zas až tak vzdálené, tak můžete pohořet. Z doby sice nedávné, ale předinternetové, řekněme z devadesátých let dvacátého století, nenajdete takřka nic.

Nezbývá nic jiného, než zapojit vlastní paměť a nakouknout do zaprášené krabice se soukromým archivem. Přesně tak musím postupovat, když chci, přiznávám, s trochou nostalgie, připomenout čtenářům Vrchlabinek skutečnost, že v devadesátých letech jsme u nás ve městě měli místní rozhlasovou stanici jménem Rádio Duha.

Internet prozradil, že dne 13. června 1995 byla panu Ing. Janu Doubkovi udělena licence k lokálnímu 28

rozhlasovému vysílání, a to s platností do roku 2001.

Následně v roce 2000 byla licence převedena na společnost Rádio Duha, s. r. o., a platila do roku 2007.

Pak je na stránkách Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zmínka o prodloužení licence do roku 2015, to už ale Rádio Duha, s. r. o., sídlí od roku 2002 v Praze a vlastní ho Evropa 2. Nic jiného celý širý internet na téma Rádio Duha nenabízí. Tím pádem už musí přijít na řadu vlastní vzpomínky a archiv.

Začátky nad Rybárnou Rádio Duha, které většinu programu přebíralo od Evropy 2, začalo vysílat na podzim roku 1995 ze studia v centru města nad Rybárnou. Vlastní vysílání probíhalo ve dvou či pětiminutových oknech od

šesti do dvaceti hodin, kdy se místní zpravodajství a reklamy vklínily do hudebního programu Evropy 2. Dále byla k dispozici pro lokální program hodina odpoledne a tři hodiny večer od dvaceti hodin.

Zpočátku se jevil vlastní program poněkud kostrbatě. Seriózní a rozvláčné hlasy Linka Vričana a Elišky Pilařové příliš neladily s rozjuchaným projevem moderátorů z Evropy 2, stejně jako Rádiem Duha nabízená hudba. A tak zatímco většinový hudební program Evropy 2 nabízel aktuální devadesátkové popové hity, v hodině určené pro vysílání z Vrchlabí zněli archivní Karel Gott a Helena Vondráčková.

Vypadalo to, jako by do hudebního rádia pro mládež najednou násilím vtrhl Český rozhlas dvojka a posluchači si museli myslet, že se jim nějak záhadně samo od sebe přeladilo jejich rádio.

Někdy v té době jsem se na chodbě před studiem začal vyskytovat i já, s nadějí, že bych snad mohl napsat nějakou zprávičku, bez jakékoliv ambice mluvit do mikrofonu, protože jsem svůj hlas považoval

za zahuhlaný, a navíc jsem byl přesvědčen, že tréma by mě naprosto oněměla.

Nicméně situace nabrala dramatický obrat, já sám už nevím, z jakého důvodu v rádiu skončila původní sestava, nicméně výsledkem bylo, že i mladík, který posedával na chodbě a občas napsal nějakou zprávičku, se musel v zájmu dalšího fungování stanice posadit před mikrofon a bez jakékoliv přípravy tam něco povídat. Hlavním moderátorem se tehdy stal Jindra Kriegl, dobrou práci odváděl Láďa Paulů, snaha se nedala upřít Robertovi Procházkovi a velká snaha spojená s šílenou trémou se zajisté nedala upřít i mně, Danovi Krumlovi.

„Vysoká“ novinařina v Labitu Později došlo k přesunu studia do podkroví v Labitu. Připravoval jsem tehdy zprávy, jejichž tvorba de facto spočívala v tom, že se přepisovaly zprávy z Krkonošských novin a regionální přílohy Mladé fronty tak, aby nebylo poznat, že jde o zprávy z

krkonoše amerikou festival 2019 sraz us vozidel

VeRA MARTINOVÁ ONDrEJ RUML Eliška Rusková Mr.56 Grado Rock

2. — 3. srpna 2019 vrchlabí

www.krkonoseamerikou.cz

ZPÁTKY V ČASE

Krkonošských novin a Mladé fronty. Řeknu vám, to byla škola tvůrčího psaní! Zavřený v kuřárně v oblacích dýmu přeformulovávat den za dnem články z regionálních novin, kde člověk často nevěděl, co chce regionální básník-novinář vlastně svým článkem v Krkonošském deníku říct.

Bez jakéhokoliv žurnalistického vzdělání, pouze s pomocí Příručky pro novináře střední a východní Evropy, což byla jediná odborná literatura, která byla k dispozici. A, pravda, s absolvovaným seminářem, který pro novináře ze svých regionálních poboček zorganizovala Evropa 2. Seminář nicméně spočíval v tom, že ředitel Evropy 2 Michel Fleischmann dvě hodiny vyprávěl velmi obecné floskule. Ale krásně vyprávěl, to se musí uznat.

Byli jsme zkrátka naprostí amatéři. Snaživí a nadšení, ale amatéři. A stejně amatérské byly i podmínky k naší amatérské práci. To jsem poznal především v době, kdy Jindra Kriegl odešel za lepším a ze mě se zničehonic stal nejenom zprávař, ale i moderátor

30

té odpolední hodiny s vlastním programem, což byla vlajková loď a výkladní skříň našeho rádia.

Technika, kterou člověk musel ovládat, všechny ty cartridge (což byla technologie z šedesátých let a byly to kazety s nekonečnou smyčkou, byly na nich nahrány jingly, reklamy a zpravodajství a musely se se značnou ekvilibristikou v těch magnetofonech měnit tak rychle, aby se nekonečná smyčka po odehrání pětisekundového jinglu znovu nespustila a nezasáhla tak do zvuku nadcházející reklamy), CD přehrávače, které se spouštěly, jen když se člověk usilovně modlil, mixážní pulty, které to či to spustily, jen když se dobře vyspaly, to bylo frustrující.

A do toho mluvit do mikrofonu... Řeknu vám, když se jednou či dvakrát za týden podařilo tu prestižní hodinu odvysílat bez nějakého zásadnějšího přeřeku či bez boje s technikou, bylo potřeba to oslavit. Člověk byl po té hodině úplně vyčerpaný, a to ho kromě nahrávání zpráv do oken pro odpolední vysílání čekaly několikrát týdně ještě

další tři hodiny večerního vysílání. À propos, jste-li pamětníci a pamatujete si večerní vysílání Rádia Duha, možná si vzpomenete, že zásadní skladbou, která zněla téměř vždy kolem deváté hodiny, byla Stairway To Heaven od Led Zeppelin. Měl jsem ji rád. Nejen proto, že je skvělá, ale i proto, že trvá přes osm minut, a tak se prodloužil interval pro sestavení hromady cartridgí pro další reklamní vstup.

Amatérismus s nadšením Nadšený amatérismus, to je to správné pojmenování pro činnost, kterou jsme tehdy na Rádiu Duha provozovali. Vždyť i většina muziky, kterou jsme na rádiu pouštěli, pocházela z našich soukromých CD, protože rádio mělo jen omezenou zásobu vlastních cédéček, a to drtivá většina z nich byly disky, které do rádia posílaly gramofonové firmy, a z nich většina obsahovala hudbu, kterou prostě nechceš.

A přes ten amatérismus vygenerovalo rádio spoustu skvělých osobností. Petr Ticháček, Martin Mikuláš,

Jindra Kriegl, Šárka Hamanová, všichni tito moderátoři a zprávaři, kteří většinou přišli do Rádia Duha jako studenti, se později prosadili i v celostátních rádiích. Evropa 2, Frekvence 1, Rádio Impuls, Rádio Černá hora, všude tam později působili lidé, kteří prošli líhní našeho vrchlabského lokálního rádia.

A přes ten amatérismus, především díky Robertovi Procházkovi, který byl ředitelem rádia a výborným organizátorem akcí, se Rádio Duha zapsalo i do kulturního života města Vrchlabí. Však si vzpomeňte na třetí narozeniny rádia 7. listopadu 1998.

Najdete nás v areálu bývalé Tesly/Optrexu, ˇ Vrchlabí.

Hořejsí

Pamatujete na legendární akci Sexy Dance Garage Party? Odehrálo se to v podzemním parkovišti pod náměstím, hráli tam Sexy Dancers, Vltava a Walk Choc Ice. Parádní muzika, ze stropu crčela voda zkon-

denzovaná z páry ze stovek, možná tisícovek roztančených těl. Nebo o rok později, 17. prosince 1999. Narozeninový mejdan v cirkusovém stanu na Liščí Farmě, kde hráli Děda Mládek Illegal Band, Laura, Jam and Bazar a J.A.R. Kvůli mizernému počasí prodělek, ale jinak bezva akce. Spousta koncertů u Dr. Maxe, které rádio spolupořádalo. Zájezd na koncert U2 v roce 1997, na který mohli posluchači rádia vyhrát vstupenky. A další akce, které v těch letech obohatily život obyvatel města.

Nemůžu říct, kdy přesně došlo k definitivnímu ukončení lokálního programu a převedení Rádia Duha kompletně pod Evropu 2. V té době jsem již spolupracovníkem rádia nebyl. Myslím, že dříve nebo později by k tomu došlo tak jako tak, přece jenom reklamní trh Vrchlabí a okolí je zřejmě příliš malý, aby uživil lokální rozhlasovou komerční stanici.

Přesto si tenhle zaniklý úkaz, byť trval jen několik let a od jeho přítomnosti v našem městě si připomínáme nějakých dvacet let, zařazení mezi legendární vrchlabské historické pamětihodnosti zaslouží.

32 komerční sdělení

32

NOVINKY Z VRCHLABSKA

Akordeonový bigband na náměstí V pondělí 8. července se od 16 hodin na vrchlabském náměstí TGM uskuteční koncert akordeonového bigbandu, který tvoří mladí hudebníci z Hudební školy Fröhlich z Gery z Durynska. Toto hudební těleso má ve svém repertoáru rockové, popové nebo country evergreeny a další skladby různých stylů.

Řemeslné kurzy tkaní Chcete se naučit základy tkaní a poté si vyrobit taštičku nebo pouzdro? Přijďte i s dětmi na řemeslné kurzy tkaní, které se uskuteční 4. a 6. července vždy od 13 hodin v Krkonošském muzeu Správy KRNAP ve čtyřech domcích na náměstí Míru ve Vrchlabí. Cena pro dospělou osobu, která zahrnuje materiál a zapůjčení nářadí, je 250 korun, děti zaplatí 50 korun.

Memoriál Páji Grigela Již 9. ročník Memoriálu Páji Grigela v malé kopané se uskuteční v pátek 5. července od 10 hodin na fotbalovém stadionu v Podhůří. Po skončení turnaje na místě proběhne hudební produkce skupin Jamband, Balage Band feat. Tereza, Driák a Barbarella. Vstupné pro širokou veřejnost na memoriál i následný koncert je zdarma.

Noční výstup na Sněžku Spisovatel Viewegh besedoval se studenty Jeden z nejprodávanějších českých spisovatelů Michal Viewegh zavítal v úterý 4. června na vrchlabskou Střelnici, kde v rámci projektu Listování podporující čtenářskou gramotnost besedoval se žáky vyšších ročníků místních základních škol. Součástí programu byla četba povídek z Vieweghových knih, autogramiáda a beseda s žáky. Ti se nejčastěji ptali, podle čeho vznikají postavy jeho děl a jak se člověk stane spisovatelem.

Tělocvičná jednota Sokol Dolní Kalná pořádá noční výstup na Sněžku za východem slunce. Start se uskuteční v pátek 5. července mezi 17. až 20. hodinou od Sokolovny v Dolní Kalné, cílem jsou Dívčí lávky u Špindlerova Mlýna zhruba v 7 hodin ráno v sobotu 6. července. Občerstvení je zajištěno na místech po trase pochodu, stejně jako doprava zpět autobusy ze Špindlerova Mlýna do Vrchlabí a Dolní Kalné. Doprovodným programem bude pouť, která bude probíhat po celý víkend v Dolní Kalné a bude zakončena nefalšovanou pouťovou vesnickou zábavou.(jš)

Trojúdolí – místa paměti Po dvouleté pauze se ve dnech 19. a 20. července opět uskuteční akce Trojúdolí – místa paměti.

Dvoudenní akce se bude konat v nejatraktivnější části Horních Albeřic. Součástí akce bude interaktivní procházka po oživlých místech paměti v Horních Albeřicích a v rámci cyklu Sousedského povídání v Trojúdolí bude letos řeč o pastvinářích a o tom, proč byl Suchý Důl zalesněn a obec Sklenářovice zmizela. Tradiční základnou všech účastníků bude místní penzion Liberta.

33

JAN SALVET

Svoboda je nejdůležitější Jan Salvet, umělec a učitel, se narodil 27. února 1971 ve Vrchlabí. Kreslil, maloval a jinak tvořil už od dětství.

Když mu chtěli rodiče udělat radost, přinesli mu domů čtvrtky a barvy. Kam až jeho paměť sahá, vytvářel si své vlastní světy mimo realitu.

EVA VERNEROVÁ, FOTO: EVA VERNEROVÁ

Vždy si našel téma zájmu a tomu se po nějakou dobu soustředěně věnoval. Honza si tehdy i modeloval z papíru prostorová města, nebo hokejové týmy NHL, se kterými hrál zápasy o pohár papírového světa. Odjakživa věděl, že tvořit ho baví.

Už od školky to byl „ten kluk, co rád maluje“. Chodil do Lidové školy umění (dnešní ZUŠ) k paní Ničové. V období puberty na chvíli malování opustil, ale jeho nadšení bylo znovu probuzeno k životu vánočním darem od rodičů. Dostal k Vánocům své první olejové barvy a výzvou pro něj bylo naučit se s nimi zacházet. S tím mu tenkrát pomohla sousedka Vlasta Kahovcová a první zátiší bylo na světě.

34

Studentská léta Místní gymnázium je pro Honzu nejen pracovištěm, kde předává své nadšení pro umění a literaturu svým studentům už 24 let, ale také místem, které sám navštěvoval jako žák základní a později střední školy. Totiž možná již zapomenutou zajímavostí je fakt, že budova gymnázia se dříve dělila o své prostory se Základní školou Klementa Gottwalda.

Později vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové s aprobací výtvarná výchova a český jazyk.

Prý to bylo spojení příjemného s příjemným. Nikdy neuvažoval, že by šel na akademii. Klíčové pro něj bylo setkání s vedoucím katedry výtvarné výchovy a významným českým malířem Bořivojem Borovským, který mladé studenty vzal hned na začátku studií do svého ateliéru a nadchnul je atmosférou

Jan Salvet: Vadí mi diletantství svobody, kterou si s sebou malířství nese. „Hned jsem věděl, co chci dělat. Bořivoj Borovský byl pro mě velký učitel a, i když už nežije, mám pocit, že jsme stále v kontaktu.“ I svůj grafický lis „podědil“ Jan Salvet po něm.

Dalším zásadním člověkem byl jistě Lubomír Netušil, který studenty zasvětil do tajů grafického řemesla. Byl to perfekcionista, který Honzu a jeho spolužáky naučil lept a další hlubotiskové techniky. Spisovatel a scenárista Jan Dvořák byl zase pro změnu ten, kdo pak otevřel Honzovi cestu k filmu a tvůrčímu psaní.

Kamarádi na celý život Ale co bylo také pro Honzu velice důležité? Měl prý obrovské štěstí, že potkal skvělé kamarády – kamarády na celý život. První rok na vysoké škole byli Honza, Dan, Leoš a Vašek jako mušketýři – jeden za všechny a všichni za jednoho. Prožívali tak spolu revoluční rok 1989. Komunismus odcházel, přicházel humanismus, nastala doba velkých změn. A atmosféra radosti z nově nabyté svobody byla úžasná. „Tento rok byl opravdu nezapomenutelný, byl to hezký čas,“ vzpomíná. Na školu se začali vracet komunismu nepohodlní studenti a učitelé. Všichni společně pak znovu utvářeli, co komunisté předtím zničili.

Po vysoké nastoupil Honza na severní Moravě na vojnu – byl to prý „podivuhodný rok života“, ale hned poté dostal nabídku práce ze školy v Hradci Králové a z našeho gymnázia. Víc ho to ale táhlo zpět do Vrchlabí. Na první roky vzpomíná rád. „Gymnázium bylo tenkrát vznešené, plné úžasných osobností a ředitelka Soušková byla skvělá.

Tehdy se tu pohybovali ještě „klasičtí“ profesoři. Ve sborovně se hovořilo o filozofii, politologii a jiných tématech. Tehdy si to člověk tolik neuvědomoval. Je to znát až s odstupem času. Dnes je všechno jiné,“ hodnotí. Na práci ve školství je podle Honzy nejpozitivnější kontakt s mladými lidmi, kteří se chtějí učit. Proces učení je pak oboustranný.

Výtvarné kurzy pro gympláky Na vysoké škole spolužáci „mušketýři“ založili uměleckou skupinu Lipnická škola a každý rok od té doby se setkávají v Lipnici nad Sázavou, bydlí v podhradí a tvoří. Dokonce píší i vlastní kroniku – postmoderně dadaistické humorné texty – částeč-

Dvacet procent učitelů trpí syndromem vyhoření. Jak jsi na tom ty?

Já stále hořím.

Co ti v životě vadí?

Diletantství, a to zvláště u lidí, kteří jsou ambiciózní, chtějí něco nebo někoho řídit, a mohou tak napáchat veliké škody.

Píšeš?

Občas, ale radši maluji. V hlavě mám pár věcí, které bych ale napsat chtěl.

Co říkáš na současné umění?

Současné umění je zatíženo přílišným akademismem, a to akademismem „naruby“. To, proti čemu bojovali Vincent Van Gogh a jiní, je dnes nahrazeno popřením tradic a řemesla. Z toho pramení neuchopitelnost a roztříštěnost. Téhle době chybí vertikály, vše je horizontální – povrchní. Já se vracím k řemeslu – k zátiší, k práci s prostorem a realitou. Je to návrat ke kořenům a moc si to užívám. Přemýšlím o víře a velkolepostech prostřednictvím malby a kresby.

Vystavuješ se svými kamarády, samostatnou výstavu jsi měl například v univerzitní knihovně v Pardubicích, v Praze v galerii Dinitz a několikrát na Střelnici v Galerii Na Půdě. Plánuješ další?

Galeristka Lenka Vričanová (Galerie Morzin) mi nabídla termín výstavy k mým padesátinám, což je za dva roky, a k tomu teď směřuji.

Vždy máš nějaké téma, kterého se v tvorbě držíš. Co je to dnes?

Začal jsem malovat Vrchlabí – hlavně pak vnitřní prostory kostelů. Mám to tu rád, je to můj domov a jsou tu místa s duchovní energií.

Tvůj syn Jáchym také maluje?

On je muzikant – kytarista. Žije asi jako já, jen s hudbou. Máme velmi blízký, spíše bratrský vztah, ale doufám, že já jsem stále ten starší a rozumnější bratr.

Máš nějaké životní motto? Žít přítomností, moc nekoukat do minulosti, užít si přítomný okamžik a brát každý den jako dar.

Vážit si toho, že se můžeme svobodně rozhodovat a pohybovat se po celém světě. Svoboda je v životě asi to nejdůležitější.

35

JAN SALVET

ně fikci a částečně realitu. Úryvky této kroniky pak prezentují na společných výstavách.

Z toho také vznikla myšlenka pořádat podobné kurzy i pro studenty. U zrodu stáli právě Honza Salvet a učitel z Havlíčkova Brodu Daniel Koráb.

Už desátým rokem tak spolupracuje vrchlabské gymnázium s tím havlíčkobrodským na výtvarných a literárních kurzech, ze kterých vždy vzejde výstava buď ve Vrchlabí, nebo v Brodě, kde studenti představí své obrazy, texty i hudbu.

Tyto kurzy jsou určeny primárně studentům gymnázia, ale i absolventům, kteří se vrací si zavzpomínat a také pomáhat a přednášet. První ročníky se konaly právě v Lipnici nad Sázavou – v kraji Jana Zrzavého, Bohuslava Reynka, Jaroslava Haška a dalších.

Minulý rok se kurz přesunul do Krkonoš na Jičínskou boudu a tento rok proběhl koncem června literární kurz v Rejdicích v Jizerských horách.

Ústřední téma vzniklo spojením dvou úsloví a zní: „Slovo je mocnější než meč a válka je vůl!“.

A tak na kurzu zazněly texty Karla Kryla, Vladimira Vysockého, hovořilo se i o Osvobozeném divadle, zvláště pak o forbínách Voskovce a Wericha. Toto vše bylo východiskem pro samostatnou dramatickou a hudební tvorbu studentů. Výstava proběhne na podzim opět u nás ve Vrchlabí.

Hledáme techniky v oboru elektro Hardware Developer Elektronik Více info a kontakt: tel.: 724 384 164 e-mail: tereza.jaegerova@siemens.com

Siemens, s.r.o, odštěpný závod Nízkonapěťová spínací technika

siemens.jobs.cz/trutnov

LITERATURA

Vrchlabí má svoji KNIHOBUDKU Malí i velcí milovníci knížek, čtení a literatury jako takové z Vrchlabí a okolí mají od začátku června svoji oázu, kde se mohou v klidu a uprostřed zeleně věnovat své zálibě. V parčíku mezi náměstím TGM, Konírnou a zámkem se v prostorách betlému nachází unikátní knihobudka. Nápad na její realizaci se zrodil v krkonošském rodinném Knihkupectví K+T v Domě Kryštofa z Gendorfu.

Linda Kmecková Dan Kruml už několik let nazpět uvažovali o tom, že Vrchlabí by podobná knihobudka slušela a obyvatelé města by ji rádi využili.

Spojili proto síly i finance s místním vrchlabským spolkem TAMAR v čele s Veronikou Teplou, který již několik let ve městě pořádal úspěšnou akci Knihobraní. Reakce Vrchlabáků na vznik knihobudky po prvním měsíci její existence jsou skvělé.

Lidé do ní nosí knihy a realizační tým knihobudky do ní pro nejbližší týdny chystá různé akce či autorská čtení.(jš) KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Finanční poradna Ing. Michaela Martincová, EFA, V.I.P. Consultant

Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz.

Dobrý den, mohla bych Vás poprosit o vyjasnění pojmů v rámci hypotečního úvěru?

Jana, Vrchlabí Doba fixace Období, po které zůstává sjednaná úroková sazba ve stejné výši.

Americká hypotéka Peníze z americké hypotéky můžete použít na cokoliv souvisejícího s bydlením – proto jí říkáme neúčelový úvěr.

LTV Poměr výše úvěru k ceně nemovitosti Anuitní splácení Způsob splácení hypotéky – klient splácí po celou dobu stále stejnou výši splátky. Anuitní splátka má dvě části: jistinu a úroky. Jejich vzájemný poměr se mění.

Zástavní právo Slouží k zajištění pohledávky (např. hypotečního úvěru) a jejího příslušenství (úroků, poplatků apod.) do jejího splacení. V případě nesplacení pohledávky je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zastavené věci (např. prodejem nemovitostní zástavy). Nejčastěji vzniká na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi zástavním věřitelem (např. hypoteční bankou) a dlužníkem vkladem do katastru nemovitostí.

37

NA POKEC

(O)bědování VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

Vypiplat malé dítě je náročnější než vystudovat vysokou školu. O tom jsem se na vlastní kůži přesvědčila hned, jak naše prvorozená začala vyrůstat. Naučit malé dítě, aby samo dokázalo uspokojit svoje základní lidské potřeby jako vyměšování a přijímání potravy, vyžaduje notnou dávku trpělivosti, síly a železných nervů. U našeho druhorozeného, který právě dorostl do věku, kdy je potřeba, aby se sám najedl a začal chodit bez plínek, mne už síly opouštějí, trpělivosti se mi nedostává a nervy mám na pochodu.

našeho malého strávníka a kolik v jeho klíně. Při pohledu na jeho neobratné počínání se lžící a nudle na nose se ve mně začíná vařit krev. Jakmile lžíci zahodí a začne si v misce máchat ruce, vybuchnu jako papiňák.

Po emocionální erupci střídavě sahám po hadříku a žínce, jež už mám krom papírových ubrousků přichystané na stole, a zběsile jimi drhnu malého i se stolečkem. Někdy mne stravovací dovednosti našeho prcka dokážou dostat do takového nervového rozpoložení, že namísto obličeje stírám žínkou stolek a hadrem drhnu obličej. Po tom, co roztřesenou rukou dojím svoji porci již úplně studené polévky, servíruji druhý chod. U druhého chodu se už jen sama sebe ptám, jestli se zase někdy dočkám dne, kdy se budu moci v klidu najíst a nebudu muset neustále usměrňovat toho malého holomka, aby nemlátil lžící do misky, nebouchal pěstmi do stolu, nekopal nohama, neházel jídlem a nelil čaj na stůl.

Jakmile náš strávník odstrčí misku a začne kroutit hlavičkou zleva doprava, je to znamení, že milostpán dojedl. Lépe řečeno... uznal za vhodné, že již dojedl, jelikož povětšinou miska nebývá úplně prázdná. Je mu úplně jedno, že jsem kvůli té jeho dobrotě den předem stála hodinu u plotny a sedla si až v deset večer s nohama jako konve. Takže zbytek jídla z misky a jeho vlasů letí do koše.

Před každým obědem se zaříkávám, že tentokrát se to celé obejde bez křiku. Od té doby, co jsem malému vrazila lžíci do ruky, se jí drží tak pevně, že mi ji nechce půjčit, ani když mu chci vyfoukat horkou polévku. Naše přetahovaná nakonec skončí mojí rezignací se slovy: ,,Tak si tu pusu klidně spal!“ Načež si ji spálí a brečí, že „pájí“. Po určité době mi došlo, že pro nás pro oba bude lepší, když mu polévku začnu servírovat teprve v okamžiku, kdy bude vlahá. Ovšem teplota polévky nemá žádný vliv na to, kolik tekutiny nakonec skončí v žaludku 38

Pak už ho jen žínkou opět celého otřu a zanesu rovnou do hajan. Což je okamžik, na který se těším již od chvíle, kdy se ráno vztyčí v postýlce. Po návratu do kuchyně, kde panuje neskutečný svinčík, nevím, jestli se mám začít smát, nebo brečet.

Ale jedno vím naprosto jistě. Nejraději bych utekla někam hodně daleko. Seberu tedy zbytky psychických i fyzických sil a pustím se do úklidu. Při tom, jak se snažím dostat zbytky jídla z podlahy, si vždy vzpomenu na dobu dávno minulou, kdy jsme jednou se ségrou střílely lžící krupicovou kaši na stěnu, a částečně tak uklidňuji sama sebe, že jsem mohla dopadnout i hůř.

Po úklidu si pak u kávy a sladké tečky konečně vychutnávám zasloužené chvíle klidu a pohody. Ještě před tím, než zakloním hlavu, přemítám o tom, jak jsem po úspěšném absolvování vysoké školy dostala diplom. Ale jaké odměny se mi dostane, až se mi podaří naše dva potomky naučit úplné samostatnosti?