Vrchlabinky - magazín leden 2019

kulturně-společenský magazín | Leden 2019 | zdarma

Stříbrný olympionik

Editorial Novoroční přání JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor S příchodem nového roku si řada lidí dává různá předsevzetí. Jejich podobu většinou ovlivňují události roku předešlého, nebo stav, ve kterém se dotyčný člověk nachází. Někdo chce zatočit se svojí hmotností, jiný chce více sportovat, jiný zase intenzivně studovat, někdo chce přestat pít alkohol a další si například naplánoval významný životní krok v podobě sňatku, či koupě nemovitosti. Všem držíme palce, aby se to povedlo.

Jako Vrchlabáci bychom si měli přát, aby by rok 2019 alespoň o pomyslný ždibec lepší než rok 2018. Abychom se nemuseli bát o práci a příjem z ní plynoucí. Aby ve městě neustal kulturní, sportovní a společenský ruch.

Abychom se potkávali při tradičních akcích, jako je výšlap na Žalý či Krkonošské pivní slavnosti. Neměli bychom však usínat na vavřínech a spoléhat na to, co už tu je. Proto podporu si zaslouží každý, kdo chce udělat něco pro ostatní. Užívejte si zimu, a pokud máte čas, choďte lyžovat na svah nebo do bílé stopy.

MICHAL KRČMÁŘ / str. 6 12

BLANKA PAULŮ

NOVINKY Z VRCHLABSKA

str. 16 20

str. 21

NOVINKY PRO ŽIVNOSTNÍKY

NA POKEC

str. 28 29

str. 30

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Petr Slavík.

Výrobní dělníci, vydělejte si až 24 000 Kč Začněte pracovat pro největšího zaměstnavatele v regionu, pro Continental Trutnov Doprava zdarma Zaměstnanecké výhody ve výši 5 400 Kč Plus 4 000 Kč v rámci rodinného programu Plus navýšení základní mzdy o 5 % od ledna 2019

continental-kariera.cz

800 800 552

ANKETA

Jak hodnotíte uplynulý rok 2018?

Ivan Slimák, ředitel ŠKODA AUTO Vrchlabí Začátkem roku jsme vyrobili již dvoumiliontou převodovku DQ 200 a právě v těchto dnech se blížíme k číslu 2,5 milionu kusů.

Výrobu nepřestáváme inovovat. V červnu jsme do logistiky zavedli autonomního robota Omron, který vozí díly na měrové středisko a zpět. Děkuji našim dobrovolníkům, kteří se letos účastnili dvou akcí v Krkonošském národním parku, úklidu odpadu a sázení stromků. V únoru jsme s našimi pamětníky uspořádali besedu v Krknošském muzeu a v průběhu roku s nimi natočili krátký vzpomínkový film.

Do konce ledna máte možnost v muzeu zhlédnout výstavu „Od milimetru k mikrometru“, která se věnuje jak historii, tak současnosti našeho závodu.

Robin Böhnisch, ředitel Správy KRNAP Jako zástupce správců chráněné přírody musím v hodnocení uplynulého roku použít přídomek „velmi suchý“. Nedostatek srážek se na horách projevil vyschnutím řady pramenů, potoků i studen, v rašeliništích poklesla hladina vody pod kritickou mez. Je zřejmé, že další následky suchých let se na přírodě projeví letos.

A stejně tak je zřejmé, že se ke krkonošské přírodě a krajině budeme napříště muset chovat s daleko větším respektem než doposud.

Jan Sobotka, starosta města Z pohledu mé rodiny a mých blízkých to byl rok šťastný, narodila se nám první vnučka.

Z hlediska společenského se ekonomice velmi daří, a proto prožíváme zřejmě nejlepší období, období prosperity. Jsem rád, že jsme důstojně oslavili vznik Československa před 100 lety s možností se o období založení první republiky pravdivě informovat. Také městu Vrchlabí se dle mého názoru daří, a tak jsem rád, že můžu po podzimních komunálních volbách dále pracovat v jeho prospěch. Jsem rovněž rád, že jsem se profesně dále posunul, protože jsem se stal senátorem, a můžu se tak podílet na tvorbě zákonů a formování státní politiky.

Lukáš Teplý, manažer kvality ve skiareálu Byl to zajímavý a v mnoha ohledech výjimečný rok, rok osmičkových výročí. Tedy událostí, které mě nutí přemýšlet o tom, co to pro mě i moji rodinu znamená být Čechem, a o tom, jaké je naše místo v Evropě. Kdy není jisté, že to, co jsme od 90. let žili a čemu jsme věřili, bude dál pokračovat. I proto jsem moc rád, že se nám v komunálních volbách s VRCHLABÍ DO TOHO! podařilo probudit podporu pro sdružení vybudované kolem tří politických stran. A i proto jdu do roku 2019, ostatně jako vždycky, optimisticky.

BIATLONISTA

Chtěl bych se Vrchlabí revanšovat za to, jak mě vychovalo Když biatlonista Michal Krčmář na zimních olympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu získal stříbrnou mediali, přišlo jej v jeho rodném Vrchlabí i přes mrazivé počasí přivítat mnoho místních sportovních fanoušků a přátel. Mladý biatlonista na tyto okamžiky velice rád vzpomíná. V otevřeném rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje tréninkovou dřinu, ale i situaci v národním biatlonovém týmu po odchodu Gabriely Koukalové.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN, PETR SLAVÍK

Bavíme se v době po prvních závodech Světového poháru ve slovinské Pokljuce, a tedy ještě před předvánočními závody v Hochfilzenu a v Novém Městě na Moravě. Jak hodnotíte svůj výsledkový vstup do nové sezóny?

Musím říct, že co se týče vyrovnanosti výsledku, jsem velmi spokojen. Trošku mě mrzel poslední závod v neděli, kde jsem běžecky patřil k těm pomalejším, ale věřím, že běžecká forma celého týmu půjde teprve nahoru směrem k Novému Městu na Moravě.

Jaké pocity prožívá závodník, když se po mnohaměsíční přípravě opět postaví do startovní brány a vyrazí do svého prvního závodu v sezóně?

Já osobně jsem před prvním startem velmi nervózní.

Zajímá mě, jak si povedu v porovnání s ostatními závodníky a zda jsem případně udělal nějaký krok dopředu. Zároveň tam je i očekávání, jestli je vše 6

v pořádku, ale všechny ty pocity opadnou po první položce, a pak už se v sezóně pohybuji více uvolněněji, i když nervózní jsem před každým závodem.

Jak vůbec proběhla vaše letní příprava?

Ze začátku to nebylo nic moc, protože na prvním soustředění jsem si přetížil úpon v koleni a na měsíc mě to vyřadilo z tréninku. My obvykle začínáme trénovat na začátku května, nicméně já za-čal až druhý týden v červnu. Měsíc mně tedy na samém začátku chyběl. Zbytek přípravy už pak proběhl bez problémů.

Proč už začíná příprava na novou sezónu od května?

Není to nějak příliš brzy?

My jsme jeden z mála sportů, který má přípravné období delší než to závodní. Ale vzhledem k tomu, že máme skoro každý víkend závody, během víkendu je jich hned několik a sezóna není také krátká, je tudíž potřeba, abychom naše těla vytrénovali tak, aby mohla podávat výkony dlouhodobě. Přes léto musíme nabrat vytrvalost a kondici, protože v zimě už to je jenom o tom závodění. Kdybychom trénovali například jen od srpna, tak v prosinci a v lednu můžeme klidně závodit, ale v únoru či březnu už bychom neměli kde brát.

Jinými slovy, čím déle trénujete, tím více v sobě vytváříte pomyslné baterky, ze kterých pak čerpáte?

Dá se to tak říct.

Jak vůbec vypadá letní příprava? Co během ní děláte?

Na začátku hodně jezdíme na kole či běháme, vedle toho hrajeme míčové hry jako například fotbal nebo florbal. Samozřejmě nesmím zapomenout na kolečkové lyže, to je takový náš denní chleba a od půlky června na nich stojíme takřka denně.

Jaká jsou celková očekávání pro letošní sezónu?

Nikdy jsem nešel do sezóny vyloženě s nějakým očekáváním, že bych chtěl něčeho docílit, že něco čekám. Spíš jsem si po uplynulé sezóně vyhodnotil slabší místa, kde to nebylo ono a na čem je potřeba zapracovat, a to jsem se snažil odstranit. Takhle si vždy hodnotím každou sezónu. Snažím se každý rok posouvat dál a dopředu a za těch sedm let, co jsem v mužích, se mně to daří. Ale už na druhou stranu cítím, že se blížím ke svému limitu. Řeknu to asi takto.

Když ztrácíte přes dvě a půl minuty na špičku, tak ty dvě minuty stáhnete docela v pohodě a lehčeji, ale ta půlminuta stojí mnohem více práce a je to o detailech.

Na očekávání jsem se ptal proto, že po vašem stříbru z olympiády v Koreji tu jsou fanoušci namlsaní a čekají nějaký podobný velký úspěch.

Já vím. Nicméně já jsem sportovec od dětství, a když se mně něco povede, tak mě to motivuje k tomu, abych na ten dobrý výsledek navázal. Beru zodpovědnost a vím, že když tu medaili mám, tak se ode mne bude čekat víc. Ale nechci se tím svazovat. Sám

vím, jakou mně to dalo motivaci do dalších závodů a nevzalo mně to nic bokem. Jediné, co za sebe mohu slíbit, je to, že do každého závodu půjdu plně koncentrovaný, abych podal maximum. Na co to bude stačit, se ještě uvidí.

Nakolik vám olympijské stříbro pomohlo a otevřelo dveře, například při jednání s firmami a sponzory?

Tyhle záležitosti máme v biatlonu nastaveny trošku jinak. I když to jsou individuální úspěchy, tak se to spíš vztahuje na tým, protože smlouvy s partnery se vždy uzavírají pro celý tým. Například já když jsem přišel do mužů a neměl jsem žádné výsledky, tak jsem mohl ten sport dělat a jezdit na soustředění díky Ondrovi Moravcovi, Gábině Soukalové nyní Koukalové, Verče Vítkové či Michalovi Šlesingrovi a oni mě vytáhli nahoru. Nyní jsem pro změnu já v té pozici, že se mně něco povedlo a svaz uzavřel smlouvy s firmami i díky mým úspěchům, a díky tomu se i za mnou vytahují noví kluci a holky. Zkrátka to nemáme tak individuální jako Eva Samková či Ester Ledecká. My máme smlouvu se svazem a ten nám odvádí nějaká procenta jako bonusy za sezónu.

BIATLONISTA

Jaká je současná situace v týmu? Během léta a podzimu v médiích proběhla řada zpráv o četných odchodech závodníků z nejrůznějších důvodů a pak to bylo dění okolo Gabriely Koukalové.

To, že hodně sportovců skončilo, má za příčinu skutečnost, že skončil olympijský cyklus. Pro většinu těch kluků i holek byla hlavní motivace, jestli se dostanou do A týmu, nebo B týmu. Jestli se prokoušou výsledky a třeba se i nominují na olympiádu. Někomu se to zkrátka nepovedlo. Ti kluci si to například rok, dva či tři zkusili, a když se to nepovedlo, rozhodli se například dát na dráhu jiné profese. Biatlon je stále malý sport a nedokáže zaštítit více než osm či deset sportovců v kategorii muži a ženy, takže jde o nějakých šestnáct až dvacet sportovců. Náš tým však loni čítal okolo třiceti lidí, a když je vám pak 23 nebo 24, tak už to taky nechcete dělat zadarmo nebo jen, že vás to baví.

A ta Gabriela Koukalová?

Gabča to je úplně něco jiného. Já to slovo nemám rád, ale z ní se stala star, hvězda České republiky. Všude, kam přišla, ji lidé poznávali. To pak ale začne člověka

velice měnit. Před pěti lety, když Gabča ještě neměla takové úspěchy, byla usměvavá, free holka do nepohody a byla s ní sranda. Ale s tím, jak přicházely úspěchy, tak toho musela zvládat víc a víc a musela se tomu začít přizpůsobovat, což ji trošku změnilo.

Ve finále si pak přičichla k jinému stylu života, nemusela k tomu přikládat tu dřinu a dokázala si vydělat něčím jiným. A rozhodla se, že skončí se sportem. Ve své knížce pak zveřejnila nějaké věci o týmu, že nefungoval a tak dále, a já jsem z těch věcí pak byl docela zaskočenej. Je to její vyjádření. Kolektiv byl širší a nějaké neshody budou asi vždy, to je pravda. To potvrdí každý, kdo vede nějaký ženský kolektiv. A teď to nemyslím nějak špatně, to je prostě fakt. Ale nikdy mně to nepřišlo tak, že by z toho měla být psychicky zdeptaná a měla trpět v našem kolektivu.

To dokázala tak šikovně zakrýt?

Asi jo. Musela to umět zakrýt. Myslím, že takto by odpověděl snad každý z našeho týmu. Jistě, Gabča je úplně jiná. Ona je svou duší umělec a bohém, ale nikdy to nebylo tak, že by se jí dělaly nějaké naschvály. To určitě ne!

www.bubakov.cz www.herlikovice.cz

V letošní sezóně startujete s novou malorážkou. Kdo vám ji vyrobil?

Pro většinu našeho týmu flintu vyrábí Pepa Šenberk, což je švagr bývalého šéftrenéra Ondry Rybáře.

To je vyrábí ručně ve speciální dílně?

On je tesař a dělá sám na sebe v takové malé dílně v Budíkově u Jablonce. Po olympiádě mně řada lidí říkala, proč měníš flintu, když ti přinesla úspěch.

Ale já jsem ji měl už čtyři roky a během minulé sezóny jsem už věděl, že na tu příští budu mít novou flintu. Po dvou třech letech přicházejí nové úchopy a nové mechanismy. Na druhou stranu také dřevo trochu pracuje a po těch čtyřech letech bylo opráskaný a bylo vidět, že ta flinta má něco za sebou.

Nakolik to ovlivnilo náladu v týmu během letní přípravy?

Já bych řekl, že více se to odehrávalo loni před Novým rokem, kdy se řešilo, jestli bude Gábina závodit, nebo pojede na olympiádu. Takže tým to určitě ovlivnilo a nějaká nervozita tam byla. Ale pak jsme věděli, že jedeme bez Gábiny, a opřeli jsme se do Kolik taková flinta pro biatlonistu váží? toho a na olympiádě i přišly medaile. A během letní I s laufem musí vážit minimálně tři a půl kilogramu. a podzimní přípravy to náladu uvnitř týmu už vů- Například ta moje nová nyní váží 3,6 kilogramu. bec neovlivnilo. Gabča se od nás úplně distancovala a odstřihla. Jak jsem měl možnost pozorovat náladu To je pro závodníka docela těžké, když s tím má po běhu ·střílet. v našich týmech během závěru přípravy, tak· ·Česká toČeská bylorepublika ARGO-HYTOS ARGO-HYTOS s.r.o. s.r.o. · ·Dělnická Dělnická 1306 1306 · ·Vrchlabí Vrchlabí · ·54315 54315 republika ·Tel.: Tel.:+420 +420499 499403 403111 111· ·info.cz@argo-hytos.com info.cz@argo-hytos.com Během závodu se na zádech trošku roznese. bez problémů a v pohodě.

ARGO-HYTOS ARGO-HYTOS s.r.o. s.r.o.· ·Dělnická Dělnická 1306 1306· ·Vrchlabí Vrchlabí· ·54315 54315· ·Česká Českárepublika republika · ·Tel.: Tel.: +420 +420499 499to 403 403 111 111 · ·info.cz@argo-hytos.com info.cz@argo-hytos.com

•• •• •• •• •• •• •• •• •• ••

KONTROLOR KONTROLOR KONTROLOR KONTROLOR www.argo-hytos.com www.argo-hytos.com Vaše Vaše příležitost příležitost Náš úspěch úspěch www.argo-hytos.com www.argo-hytos.com OPERÁTOR OPERÁTOR CNC CNCSTROJŮ STROJŮ-- Náš OPERÁTOR OPERÁTORCNC CNCSTROJŮ STROJŮ email:jobs.cz@argo-hytos.com jobs.cz@argo-hytos.com VEDOUCÍ VEDOUCÍPLÁNOVÁNÍ PLÁNOVÁNÍMATERIÁLU MATERIÁLU email: email:jobs.cz@argo-hytos.com jobs.cz@argo-hytos.com VEDOUCÍ VEDOUCÍPLÁNOVÁNÍ PLÁNOVÁNÍMATERIÁLU MATERIÁLU email: tel.: tel.:+420 +420499 499403 403111 111 PROJEKTOVÝ PROJEKTOVÝLOGISTIK LOGISTIK tel.: tel.:+420 +420499 499403 403111 111 PROJEKTOVÝ PROJEKTOVÝLOGISTIK LOGISTIK Kontaktujte Kontaktujte nás: nás: Kontaktujte Kontaktujte nás: nás: NÁKUPČÍ NÁKUPČÍ NÁKUPČÍ NÁKUPČÍ •• NÁKUPČÍ NÁKUPČÍ •• PROJEKTOVÝ PROJEKTOVÝLOGISTIK LOGISTIK

Kontaktujte Kontaktujte nás: nás: tel.: tel.:+420 +420499 499403 403111 111

•• VEDOUCÍ VEDOUCÍPLÁNOVÁNÍ PLÁNOVÁNÍMATERIÁLU MATERIÁLU email: email:jobs.cz@argo-hytos.com jobs.cz@argo-hytos.com

•• OPERÁTOR OPERÁTOR CNC CNCSTROJŮ STROJŮ Vaše Vaše příležitost Náš úspěch www.argo-hytos.com www.argo-hytos.com Vaše Vaše příležitost příležitost příležitost ---- Náš Náš Náš úspěch úspěch úspěch •• KONTROLOR KONTROLOR

ARGO-HYTOS ARGO-HYTOSs.r.o. s.r.o.· ·Dělnická Dělnická1306 1306· ·Vrchlabí Vrchlabí· ·54315 54315· ·Česká Českárepublika republika· ·Tel.: Tel.:+420 +420499 499403 403111 111· ·info.cz@argo-hytos.com info.cz@argo-hytos.com

BIATLONISTA

A potom když je to v ruce, tak to jsou dělaný úchopy, aby to šlo do těžiště těla a aby tam ta fyzika co nejvíce fungovala a tělo bylo pevné.

Co všechno obnáší nechat si udělat novou zbraň?

Vzali jsme starou flintu a podle ní jsme udělali délku nové pažby. A pak jsme si řekli, co chceme změnit proti té staré flintě. Poté Pepa udělal hrubý polotovar, já jsem pak přijel a během dvou tří hodin jsme udělali úchopy tak, aby přesně pasovaly do mých prstů. To se pak podle toho vymodeluje a během dalších zhruba dvou dnů je zbraň dodělaná nahrubo a já s ní pak měsíc střílím, a když mně na ní něco nevyhovuje, tak pak za ním jedu a on to poupraví.

A když pak dosáhneme finální podoby, tak se zbraň napustí lakem a je to vlastně hotový.

Co se stane se starou flintou?

Můj otec má v Praze obchod a tam má vitrínu, takže jsem ji zatím uložil tam. Já si ji určitě chci ponechat do budoucna, a když bych pak jednou doma měl svoji vzpomínkovou místnost, tak je to takový artefakt, který si chce člověk vystavit.

Jak často jste tady v Krkonoších, ve Vrchlabí či u rodičů v Lánově? Čím dál tím míň. V tomto roce 2018 jsem tu byl asi třikrát či čtyřikrát, a z toho jsem tu dvakrát jen přespal. Tím, že už dva roky máme s přítelkyní v Jablonci nad Nisou byt, tak už člověk jezdí méně a dopřává si svého soukromí a komfortu, což je něco jiného, než když člověk bydlí na ubytovně. Ale Vrchlabí je pro mne rodné město a líbí se mně.

Takže po konci vaší kariéry je ve hře i možný návrat zpět?

Tak to zase úplně nevím. Záleží, čemu se budu věnovat, a podle toho se to bude odvíjet. Neřeším to, nyní je to pro mne vzdálená budoucnost.

Právě. Napadlo mne, jestli třeba neuvažujete o trenérské dráze.

Trenérská dráha je určitě jednou z variant, která by mě lákala. Ale jsou dvě různé cesty. Je možné začít u dětí a postupně se propracovávat k dospělým, a nebo to po závodnické kariéře přeskočit hned rovnou k dospělým. Mě by určitě lákalo revanšovat se

Vrchlabí za to, jak mě vychovalo, a předat zde své zkušenosti. Takže v tomto případě by Vrchlabí bylo určitě volbou.

Kdybyste se úplně odstřihl od sportu – tedy pokud to vůbec jde – a hledal jste uplatnění v jiném oboru, co by to bylo?

Mě vždycky hrozně bavila ekonomie, ale tím, že jsem dělal sport, tak jsem se od toho tématu odtáhl.

V tuto chvíli to však nepřipadá v úvahu, je to vlastně taková nenaplněná dětská touha. Kdybych se měl odstřihnout od sportu, bavilo by mě vést a organizovat nějakou skupinu lidí. Být tedy něco jako organizační pracovník. Klidně bych si představil sám sebe jako organizátora společenských akcí. Pak jsou i další možnosti, jako že by si člověk otevřel například posilovnu, nebo jít ve stopách svého otce a být například obchodním zástupcem.

Jaká je pravděpodobnost, že vás během letošní zimy, či spíš jara uvidí místní lidé na běžeckém okruhu ve Vejsplachách nebo v bílé stopě na Benecku?

Letos máme složitou sezónu, protože máme zá-

BIATLONISTA BIO Vrchlabský rodák Michal Krčmář (27) vody i v USA a Kanadě. Takže to bude letos hodně nabité cestováním. Od ledna do konce března budu někde na cestách. Loni jsem měl nějaké tréninky s dětmi z místního klubu. Pokud by na konci letošní zimy byly podmínky, určitě bych se tomu nebránil ani letos.

Vraťme se ještě nazpět, do času po olympiádě. Jak jste si užil příjezd a triumfální přivítání ve Vrchlabí?

Pro mne to byl úžasnej okamžik. Když jsem letěl zpět do Čech a věděl jsem, že ve Vrchlabí bude tato akce, tak trošku jsem si vzpomněl na obdobnou akci před čtyřmi lety, když se tehdy po hrách v Soči zaplnilo celé náměstí díky Evě Samkové. Tak nějak v koutku duše jsem doufal, že to bude podobný, obzvlášť když jsme byli z Vrchlabí tři medailisti. Musím říci, že i přes velký mráz, který tehdy panoval, mě překvapilo, kolik přišlo lidí a že to tam takřka celé odpoledne vydrželi. Pro mne je to jeden z oněch silných momentů, který je spojen s tou medailí. Bylo to perfektně zorganizované a dýchla na mne domácí atmosféra. Potkal jsem se například s trenérem Alešem Sukem, kterému vděčím za mnohé.

Úspěšný český reprezentant v biatlonu, který vybojoval stříbrnou medaili ve sprintu na Zimních olympijských hrách 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu. Ve světovém poháru dosáhl nejlepšího výsledku v sezóně 2016/2017, když obsadil třetí příčku ve stíhacím závodě na 12,5 km v německém Ruhpoldingu. Kamarádi mu přezdívají Bimbo. Ve svém volném čase se věnuje hudbě, seriálům, počítačům a herním konzolím. Je velkým fanouškem fotbalové Sparty Praha.

Co vám tehdy Aleš Suk řekl?

Myslím, že to bylo něco ve smyslu „Ty vole, tys mě šestkrát rozbrečel.“ Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Vrchlabinek a obyvatelům Vrchlabí a jeho okolí do nového roku?

Chtěl bych jim popřát hlavně zdraví, protože to je to nejdůležitější, co v životě máme, a to ostatní se vždy už nějak vyvrbí. A zároveň se budu těšit na každé setkání s Vrchlabáky při jakékoliv příležitosti.

ZÁKLAD JE, IE POŘÁDNĚ S NAMAZAT

OBLAST VÝSKYTU KRKONOŠSKÉHO MEDVĚDA

VRCHLABÍ > BOTTA CAFFE - PIVNICE KUFR - NA ŠPEKU - SPORT CLUB - CHATA U ZMRZLÝHO - JOHANNOVA BOUDA RONDO BAR - PENZION RIVERSIDE - RESTAURACE ŠVEJK KD STŘELNICE // STRÁŽNÉ > PENZION AGÁTA PENZION STARÁ ŠKOLA - PENZION HORSKÝ DOMOV // BENECKO > HOTEL ŽALÝ - BOWLING BAR - CHATA NA ŠPICI - OBČERSTVENÍ ROVINKA // JANSKÉ LÁZNĚ > HOTEL VYHLÍDKA // PILNÍKOV > PENZION U SKUTILŮ ŠPINDLERŮV MLÝN > SRUB POD MEDVĚDÍNEM - BAKCHUS STEAK RESTAURANT & CAFE // DOLNÍ DVŮR > LIBERECKÁ BOUDA

FINANČNÍ PORADENSTVÍ

Potřebujete poradit s financemi?

Napište si o radu Lednovým číslem Vrchlabinek startuje pravidelná finanční poradna, ve které na písemné dotazy čtenářů odpoví certifikovaná finanční poradkyně Michaela Martincová ze společnosti Partners. Na začátku této rubriky jsme ji požádali, aby se čtenářům představila a vyjmenovala záležitosti, se kterými se na ni mohou obracet.

Můžete se nám představit a říci pár vět o sobě?

Vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze a v oboru financí působím od roku 2011.

Jsem členem Profesionals clubu a členem VIP Hypo klubu, jsem majitelkou Mezinárodního certifikátu finančního poradenství EFPA Europena Financial Advisor EFA – a tím jsem se zařadila mezi 276 poradců v České republice, kteří jej vlastní. Jsem školitelkou finanční gramotnosti pro děti, dospělé a seniory.

Jste finanční poradkyně. Co si pod tímto označením můžeme představit a jaké služby nabízíte?

Pod pojmem finanční poradce byste si měl představit člověka, který vám napomáhá a je vaší oporou v každodenních otázkách financí a řešení vašich cílů. Já zajišťuji služby v těchto oblastech: hypoteční a spotřebitelské úvěry, investice, pojištění, důchodové spoření, finanční strategie a korporátní finance.

Od lednového vydání v magazínu Vrchlabinky startuje vaše poradna. Jaké rady či informace jste schopna lidem předat a v jakých záležitostech tedy i pomoci?

V rámci poradny jsem schopna klientům odpovědět na cokoliv, co je zajímá či trápí z oblasti financí.

Můžeme řešit případy, kam a jak je vhodné spořit dětem, konzultovat změny na finančních trzích, či bavit se o tom, jak uspořit, a podobně. Každý klient potřebuje řešit něco jiného, a proto je potřeba ke každému přistupovat individuálně.

Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz komerční sdělení 13

Chtěl bych si s přítelkyní pořídit náš první byt, ale slyšel jsem, že se změnily podmínky dofinancování a vlastních peněz vložených do úvěru a posuzování příjmu?!

Honza – Dolní Lánov Dobrý den, Honzo, je to trochu jako v pohádce O pyšné princezně, kdy král odvolává, co odvolal, a slibuje, co slíbil.

Na druhou stranu je dobrá zpráva, že spořitelny a banky hledají řešení.

Kombinaci hypotečních úvěrů s cizími zdroji až do 100 % kupní ceny stále ještě umožňuje několik bankovních domů. Nezajištěný úvěr na zaplacení kupní ceny do 100 % v kombinaci s cizím hypotečním úvěrem můžeme stále ještě řešit, ale existují i jiné varianty. Banky a stavební spořitelny nyní respektují i doporučení České národní banky v oblasti příjmů (DTI a DTSI, tedy že výše všech úvěrů nesmí přesáhnout 9násobek ročního příjmu a výše splátek všech úvěrů nesmí překročit 45 % příjmů) a LTV (hodnotu zástavy nemovitosti k výši úvěru). Je opravdu dobré a potřebné, aby si klient nechal spočítat novou maximální výši úvěru, než tomu bylo před začátkem října (kdy začala platit jednotlivá doporučení České národní banky), a nehledal nemovitost v jiné výši. Rozdíl v obou výpočtech se totiž může lišit až o několik set tisíc korun. Je však potřeba zdůraznit, že při sjednávání hypotéky to vždy je o individuálním posouzení každého klienta.

HERLÍKOVICE - BUBÁKOV

Provozovat skiareál je náročné, počasí často nespolupracuje V posledních letech už je to v podhůří Krkonoš takové pravidlo a vlastně i pomyslný pech. V polovině prosince nasněží, a když se přiblíží Vánoce a je následující doba volna, přijde déšť, obleva a sníh ze svahů začne mizet. Provozovatelé lyžařských areálů pak mají plné ruce práce zachránit, co se dá. Své o tom vědí i ve Skiareálu Herlíkovice– Bubákov, který patří k nejznámějším střediskům Krkonoš a každoročně ho v zimě navštíví 150 až 200 tisíc lyžařů.

Vše se přitom může opakovat i letošní zimní sezónu, přestože i tentokrát v polovině prosince napadlo okolo 20 centimetrů sněhu, teplota klesla pod bod mrazu a na svazích obou částí spojeného areálu se mohla rozeběhnout sněžná děla. Zda takové podmínky vydrží i další týdny, si však netroufne tipnout nikdo. „Dobrá zima po celou zimní sezónu už nebyla několik let, vždycky kolem Vánoc přijde nějaká obleva,“ říká Michal Hošek, člen představenstva Snowhill a. s., která herlíkovický areál provozuje. „Tato část sezóny je přitom pro nás velice důležitá. Když se nepovede, výpadek už nelze dohnat,“ dodává. Podle jeho slov tak areál musí být připraven na všechny varianty. „My už ani neuvažujeme o tom, že by nám něco napadalo shůry.

Vše směřujeme k tomu, že si všechny plochy musíme kompletně technicky vysněžit sami, svahy následně upravit a nespoléhat se na přírodní sníh.

Pokud přírodní sníh napadne, je to pro nás bonus, který vytvoří pěknou kulisu a podpoří zimní atmosféru. Na kvalitu a dlouhodobost samotného lyžování už to však nemá výrazný vliv,“ vypočítává.

Samotné vysněžení areálu není záležitost na den nebo dva. Například v areálu Herlíkovice–Bubákov, který nabízí 5 lyžařských vleků, 2 sedačkové a 1 kabinkovou lanovku a 12 km sjezdových tratí, tako14 komerční sdělení

vá příprava zabere až 14 dní, aby se areály mohly rozjet. Podle Václava Bubáka, který provozuje druhou část společného areálu pod jménem Bubákov, rychlost a kvalitu technického zasněžování ovlivňuje mnoho faktorů jako výkon sněžného děla, či adekvátní venkovní teplota a vlhkost vzduchu.

Zároveň je potřeba dosáhnout stavu, kdy je na svah nastříkaná sněhová pokrývka o výšce mezi 30 až 50 centimetry. Sněžná děla však neustanou ani v okamžiku, kdy už se po svazích prohánějí lyžaři. „V průběhu zimní sezóny je potřeba dále dosněžovat, protože vlivem oteplení může docházet k odtávání sněhu a je samozřejmě potřeba zasněžovat další sjezdové tratě,“ shodují se Hošek s Bubákem.

Nároky se zvyšují Michal Hošek i Václav Bubák patří ve své branži ke zkušeným harcovníkům, kteří si nemohou nevšimnout, jak se výrazně proměňují potřeby a nároky návštěvníků. Pro areál Herlíkovice–Bubákov jsou významnou klientelou lyžaři z Vrchlabí a okolí a pak především z Prahy a středních Čech. Pražané a obyvatelé Mladé Boleslavi či Poděbrad tak již dobře znají tradiční skibusy, které je o víkendových časných hodinách přivezou z daleké středočeské roviny až pod herlíkovické svahy. Dříve tuto mož-

nost měli i obyvatelé jiných měst. „V současnosti má poptávka po skibusech klesající tendenci a zájem z menších měst zcela opadl. Pro lyžaře je zajímavější přijet pod kopec autem a odjet si, kdy chtějí, aniž by museli čekat na odjezd autobusu. Svoji roli hraje i skutečnost, že s sebou vozí děti a jezdit autem je pro ně více komfortnější,“ říká Hošek.

Václav Bubák však neopomene poukázat i na skutečnost, že na lyže chodí stále méně a méně lidí z Vrchlabí a okolí. „V minulosti to bylo mnohem více,“ vzpomíná. Jedním dechem však dodává, že to bylo dáno i masivním rozšířením lyžování ve vrchlabských sportovních třídách, kde sportující děti takřka zadarmo dostávaly lyže, vybavení a společně s nimi na svah mířili i jejich nejbližší včetně rodičů. „Jistě, teď je vše dražší, vybavení i skipasy. Ale velké náklady si žádá technika, údržba či samotné zasněžování. To stojí ohromné částky a je za tím spousta práce. Tu lidi moc nevidí a řeší spíš jen cenu skipasů,“ dodává Bubák.

Aby areál Herlíkovice–Bubákov dostál požadavkům návštěvníků a mohl se rovnat konkurenci ve svém okolí, musí jim nabídnout kompletní paletu služeb – stravování, půjčovnu a servis lyží, dětské lyžařské parky i snowparky a lidé z daleka musí někde bydlet. „Tím, že se spojily dva úplně odlišné skiareály, teoreticky máme šanci nabídnout služby úplně všem klientům, kteří sem přijedou,“ říká Michal Hošek. Zatímco pro jednodenní lyžaře si areál jezdí až do Prahy, na dovoz pod Bubákov si mohou zavolat speciální skibus místní lidé a hosté penzionů vzdálených do deseti kilometrů od areálu.

Společný podnik

Lyžařské areály Herlíkovice a Bubákov propojily své aktivity již před šestnácti lety. Základním

předpokladem pro tento krok bylo pořízení odbavovacího zařízení a koordinace společné obchodní politiky. „Odbavovací systém funguje spolehlivě a bez problémů. Cenu musíme vytvářet s ohledem na nabídku konkurence, musíme zohlednit vstupy a pak si musíme říci, zda ta cena je pro nás zajímavá. Společné tržby si pak přerozdělujeme,“ vypočítává Michal Hošek. V obou částech spojeného areálu přes zimu pracuje 80 lidí.

Herlíkovice i další místa v Krkonoších se sice každou zimu těší náporu lidí, ale vzhledem k počtu středisek je tu veliká konkurence. Ta pak otevírá veliký prostor pro marketingové aktivity, které si ne však každé středisko může dovolit a musí se spoléhat na to, co má k dispozici, a na svou věrnou klientelu.

O rostoucích požadavcích návštěvníků již byla zmínka. Oba provozovatelé areálu Herlíkovice– Bubákov však poukazují na rostoucí administrativu, které musí čelit. Roste počet povolení, razítek a různých školení, jež musí jejich zaměstnanci získat či absolvovat. „Je potřeba obnovovat techniku, investovat do infrastruktury, hradit rostoucí výdaje na energie či mzdy. Sami si vyrábíme sníh, upravujeme tratě a děláme spoustu dalších činností.

Je to hodně náročná práce a počasí je mnohdy proti nám. Ale s tím nic neuděláme a pevně věříme, že letošní sezóna dopadne nejlépe, jak to jde. A lidé, kteří k nám přijeli v minulosti, se k nám opět rádi vrátí a přivezou třeba i své známé a přátele,“ uzavírají Michal Hošek a Václav Bubák.

Za Řekou 370, 543 02 Vrchlabí Tel.: +420 737 222 456 | E-mail: info@herlikovice.cz www.herlikovice.cz

Na Stráni 481, 543 02 Vrchlabí Tel.: +420 737 382 930 | E-mail: info@bubakov.cz www.bubakov.cz

15

ÚSPĚŠNÁ OLYMPIONIČKA

Jsem velký vrchlabský patriot V 70. a 80. letech minulého století patřila Blanka Paulů ke špičkovým československým reprezentantkám v běžeckém lyžování. Z velkých akcí vozila medaile a i v tehdy omezených podmínkách sportovního zázemí se mohla měřit se světovou špičkou. I proto nyní patří k tvrdým kritikům poměrů v českém sportu. V rozhovoru pro Vrchlabinky Paulů vzpomíná na své slavné závody, vyznává se z lásky k běhání i k městu Vrchlabí, jehož je městskou zastupitelkou.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN

Setkáváme se v období na samém začátku zimy. Jak tuto část roku trávíte vy?

Na lyžích.

Chodíte více na běžky, nebo na sjezdovky?

Chodím na běžky, výhradně na běžky.

Jakou trasu byste běžkařům doporučila?

Já miluji cesty ze Strážného. Například na Stoh nebo na Klínovku. Na začátku sezóny, když to ještě nejde a je málo sněhu, tak jezdíme na Mísečky.

Chce se vám na lyže vždycky, nebo se musíte i vnitřně přemlouvat, když je třeba i horší počasí?

Ne. Běhání je součást mého každodenního programu a na běžky jdu, i když není venku zrovna dvakrát moc hezky. Nyní jsem již čtvrtým rokem v důchodu a prostě nic jiného mě nenapadne.

Kolik za zimní sezóny „odběžkujete“ kilometrů nebo kolik míst navštívíte?

Kilometry si opravdu nepamatuji. Chodím každý den. Nejsou to takové dlouhé túry, které mají 30 nebo 40 kilometrů. Denně si ale určitě dám takovou patnáctku. A když je opravdu hezky, tak ještě odpoledne nebo večer jdeme tady do Vejsplach na nastříkaný okruh.

16

Navštívila jste během vašich běhů místo, které vás zaujalo či nadchlo a které byste doporučila i dalším lidem, kteří vyrážejí na běžky a občas nevědí kam?

Já snad ani ne, protože pořád jezdím na to stejný místo. Ale takový magický místo jsou pro mne Křížovky nad Smejkalkou. Tam chodím hrozně ráda.

V čem je to místo pro vás magické?

Pro mě celý život byl magický kopec Žalý. Když jsem závodila a trénovala, tak jsem minimálně třikrát týdně, možná i častěji, běžela na Žalý. Jinak co bych doporučila, tak extra upravený trasy jsou například na Černé hoře. Je tam obtížný zase se dostat. Když člověk dobruslí na Černou horu, tak toho má dost a je mrtvej. Objede si tam nějaký dvě svážnice a může jet dolů. Ale já mám stále zafixované závodní lyžování, proto já příliš nejezdím takové ty túry.

Vy ještě závodíte?

No jistě. Například v létě jsem závodila ještě více.

Co to je za závody?

To jsou závody Stopa pro život, je to vlastně taková obdoba, jako je například i Kolo pro život. Někdy ale jedu i závody, které jsou pro mladé závodníky,

jako je například vysokoškolská liga na Benecku a podobně. Ale jo, stále závodím.

Na začátku prosince se rozeběhly světové poháry v zimních lyžařských disciplínách. Sledujete přenosy?

Ano, sleduji to. Je to vlastně taková náplň dne sledovat přenosy a mezitím si dojít zaběhat.

Na jaké sporty nejčastěji koukáte?

Tak nejvíc to je biatlon a klasické lyžování. A díky Ester Ledecké sleduji více i sjezdové lyžování.

Když sledujete klasické běžecké lyžování, ve kterém jste vy sama dosáhla mnoho úspěchů včetně stříbrné olympijské medaile ze Sarajeva v roce 1984, jak na to hledíte s odstupem času?

Já na to tedy koukám s hroznou bolestí v srdci, kam se to dostalo. Málokdo to asi takto řekne na rovinu nebo třeba do televize, ale nyní je to na úplným dně. Jak se to za ty roky, když jsme patřili ke světové špičce a vyhrávali jsme medaile, dostalo na dno. Je to pro mě hrozný pohled a hodně mě to bolí.

Mluvíme nyní o kvalitě českého lyžování?

Ano, o kvalitě českého lyžování. Ale bohužel i celého sportu jako takového. Nyní když někdo vyniká, tak je to absolutní individualita, za kterou stojí úsilí rodičů, které nemá se systémem nic společného. Čím byl a je tento úpadek způsoben?

To je na hrozně dlouhou diskusi a polemiku a ani já k ní zřejmě nejsem určena.

Ale jste jedna z mála, která to zná zevnitř, dosáhla úspěchů, a tedy může i porovnávat.

Možná by mnohdy stačilo začít používat selský rozum. Naše běžecká reprezentace je pořád venku, pořád se připravuje, ale ti závodníci nezávodí. To já neumím pochopit. Je tam například pět holek a ona závodí jedna. Ostatní vynechávají závody.

Proč se to, co nyní říkáte mně, nesnažíte prezentovat odpovědným místům? Vzhledem k vašemu jménu by vám bylo i dopřáno sluchu a pozornosti.

Ne, určitě nebylo. Mě by ani nepozvali někde něco říct. Když byly během olympiády olympijské par-

ÚSPĚŠNÁ OLYMPIONIČKA

ky, tak já tam nejela. Jsem z hloubi duše proti. To jsou vyhozené peníze. Kdyby se to dalo do mládeže, bylo by to úžasné. Ale do toho olympijského parku pak přijde nějaká celebrita a řekne, jak je všechno super. Ale ono to tak není. Nikdo tady nechce slyšet pravdu, jak na tom ten sport skutečně je.

Takže podle vás je na vině systém nebo i věci, jako je výchova v rodinách?

Určitě je to systém. Já si myslím, že sportovci, kterých se to týká, také chtějí vyhrávat. Proto se na to dali, proto ten sport dělají. Za našich dob neexistovalo, že by se vynechal závod. Například já jsem na každou olympiádu jela s antibiotiky.

Byla jsem často nemocná. Ale to neexistovalo, jako jeden závod si odpočinout a podobně.

Takže současné výsledky zimních sportovců s výjimkou biatlonistů, Ledecké a rychlobruslařek tedy odpovídají stavu, ve kterém se sporty nacházejí?

No zcela určitě. Vždyť u nás například není skokanský můstek. Já si myslím, že na příští olympiádu už nebudeme mít závodníka.

Když sledujete přenosy ze světového poháru, jak moc se za posledních 35 či 40 let sport změnil?

Všechno se strašně zrychlilo. Vše kolem je hotová věda, myslím tím materiál nebo servis. To už je hotová alchymie. Za našich dob mazal trenér, my i sami jsme si mazali lyže. Proti Rusku, NDR či seveřanům jsme byli ve skutečném pralese, ale přesto jsme byli konkurenceschopný.

Na kolik pak rozhoduje um, píle či fyzická výdrž, a na druhé straně například dobře namazané lyže?

Na procenta to neodhadnu, ale rozhoduje to opravdu hodně. Nicméně primární základ je, že na to ten člověk musí mít. Ale ten servis to opravdu rozhoduje moc. Je však pravda, že dnes ho mají už všichni.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste vy závodila a získávala medaile?

Já nejsem příliš vzpomínací typ.

Ale například taková bronzová medaile ze Sarajeva. Na tu snad vzpomínat lze, ne?

Opravdu, já na to nějak nevzpomínám. Obzvlášť na tuto olympiádu. Protože na ní to pro mne bylo obrovské zklamání, protože jsem 18

chtěla medaili z individuálního závodu. V té době jsem na to opravdu měla a v závodě na 20 kilometrů jsem jen o pár vteřin skončila čtvrtá. Já tam to celé Sarajevo skoro probrečela. Stříbrná medaile ze štafety byla taková náplast. Já jsem už při cestě na olympiádu onemocněla.

Tam jste jeli autobusem?

Ano, dva dny jsme strávili na cestě. Cestou jsem onemocněla a hned po příjezdu mě odvezli do olympijské vesnice do takové izolace. Takže to začalo hroznýma nervama. A pak třeba vůbec neexistovalo první závod vynechat. Z postele jsem rovnou nastoupila do závodu na 10 kilometrů. Samozřejmě ihned velké zklamání, protože se čekala medaile, a já dojela, myslím, třináctá. Takže zklamání, tam s námi nikdo nemluvil. Hrozný dusno. Štafeta to později vylepšila, to jako jo, ale ve mně bylo obrovské zklamání. Když se například nyní často potkáváme s Gábinou Soukalovou (matkou biatlonistky Gabriely Koukalové, pozn. aut.), tak vůbec minulost neprobíráme, spíš se bavíme o současnosti.

19

ÚSPĚŠNÁ OLYMPIONIČKA BIO Blanka Paulů (64) Předpokládám, že v době vaší kariéry tam vedle tréninkového a závodního tlaku byl i tlak politický.

No jasně, to víte, že tam byl. To bylo všechno zaúkolovaný, že musí být tolik a tolik medailí.

Ptám se na tu sešněrovanost ze strany politiky i sportovních svazů ještě z jiného důvodu. Říkala jste, že se často bavíte s paní Soukalovou, a její dcera Gabriela způsobila poměrně obrovský poprask svojí knihou, kde popisuje prostředí za pomyslnou oponou, kam už takřka nikdo nevidí.

Já Gábinu znám odmalička. Ona je skutečně jiná, ale to vedení a všechno kolem ní pomohlo k jejímu konci. Ale když je někdo jiný a individualita, tak jedině tehdy může dosáhnout nějakých úspěchů a dobrých výsledků. Ona přitom nikoho nenapadala, spíš se snažila chválit. Ale je opravdu pravda, že ty holky se k ní nechovaly zrovna hezky. Měla to skutečně těžký, například porucha příjmu potravy. Vím, o čem mluví, protože my jsme to měly podobný. Říkám, všichni kolem si ji měli ochraňovat jako svatý grál. Myslím, že ještě poznají, jak strašně bude chybět.

Úspěšná bývalá československá reprezentantka v běžeckém lyžování. Zúčastnila se třikrát zimních olympijských her a pětkrát mistrovství světa. Na olympiádě v Sarajevu v roce 1984 vybojovala stříbro jako členka štafety na 4krát 5 kilometrů. O deset let dříve na mistrovství světa ve Falunu získala stříbro a bronz. Je vítězkou dvou závodů světového poháru. Vybojovala 16 titulů mistryně republiky. Svoji lyžařskou kariéru ukončila v roce 1985. Trvale žije ve Vrchlabí. Od roku 2006 je městskou zastupitelkou, v letech 2006 až 2010 zastávala post místostarostky.

Obraťme list a pojďme k jinému tématu. Jak se vám žije tady ve Vrchlabí?

Mně se tady žije nádherně, já miluji Vrchlabí.

Jsem opravdu velký patriot na toto město. Myslím si, že se nám tady žije nádherně. A kdo si stěžuje, tak nevím, kam ty lidi koukají. Všechno, na co si vzpomeneme, tady máme. Já jsem takový patriot na Vrchlabí i Krkonoše byla odmalička. Já bych neměnila.

Vy jste i městskou zastupitelkou. Co vás vedlo k tomu, že jste kandidovala? Přece jen od lidí, kteří se ucházejí o přízeň voličů, se očekává, že budou nějak pracovat pro město a jeho občany, budou nosit myšlenky a nápady, zkrátka veřejně se angažovat.

Já jsem byla čtyři roky i zdejší místostarostkou.

Tehdy to byla i docela velká náhoda. Přemlouvali mne, abych kandidovala jako nestraník za ČSSD. Řekla jsem jim, dobře, jsem patriot, mám to tady ráda, tak do toho půjdu. Pak se to politicky tak zamotalo, že z toho vyšlo, že budu místostarostka. Ale já přiznávám, že nyní toho nemůžu příliš moc ovlivnit. Ráda vždycky podpořím Honzu Sobotku a ZVON, protože si myslím, že to tady dělají hodně dobře a Honza má kolem sebe tým dobrých a šikovných lidí.

A jsem ráda, že toho mohu být součástí.

Dáváte si do nového roku nějaká předsevzetí?

Já osobně ne. Nedávala jsem si ho skoro nikdy.

Samozřejmě mám přání, že chci být spokojená. Důležité je, aby byl člověk zdravý a mohl se radovat. Aby nemyslel na to, co bylo, ale na to, co je nyní. Zkrátka důležité je zdraví, zdraví a zase zdraví.

20

NOVINKY Z VRCHLABSKA

Na Střelnici vystoupí legendární Poutníci

O finanční podporu mohou žádat i sportovci

Pojďme se napít, Až uslyším hvízdání či Panenka.

To jsou nejznámější skladby tuzemské bluegrassové skupiny Poutníci, která na hudební scéně působí již od roku 1970. Svoje léty prověřené hity i novější skladby zahrají ve středu 9. ledna od 19 hodin ve vrchlabském Kulturním domě Střelnice. Cena vstupného se pohybuje mezi 150 až 180 korunami.

Celkem 2.650.000 korun činí částka, kterou město Vrchlabí vyčlenilo pro rok 2019 na dotace pro sportovní oddíly a kluby. Zájemci mohou začít své žádosti podávat na podatelnu městského úřadu 2. ledna a lhůta potrvá do 6. února. Součástí žádosti musí být vypracovaný rozpočet klubu na rok 2019, výsledek hospodaření za rok 2018, ale i uvedený účel dotace. Jednotlivé žádosti projedná komise tělovýchovy a sportu zřízená Radou města Vrchlabí, materiál pak dostanou na stůl radní a konečné přidělení prostředků schválí městské zastupitelstvo.

ŠKODA AUTO představuje svoji historii „Od milimetru k mikrometru“ – tak zní název pozoruhodné výstavy mapující historii i současnost závodu ŠKODA AUTO ve Vrchlabí, která byla zahájena v pondělí 10. prosince v místní expozici Krkonošského muzea. Výstava s četnými interaktivními prvky má vskutku z čeho čerpat. Tradice výroby na místě dnešního vrchlabského závodu totiž sahá až do roku 1864. V současnosti je místní závod díky zavádění digitalizace a technologií Průmyslu 4.0 jedním z nejmodernějších provozů v Evropě. „Závod společnosti ŠKODA AUTO ve Vrchlabí prošel v minulých letech zcela zásadní modernizací a dále se rozvíjí. Díky zavádění moderních technologií patří na absolutní špičku v automobilovém odvětví,“ prohlásil ředitel závodu ŠKODA AUTO ve Vrchlabí Ivan Slimák. „Výroba zde má také mimořádně dlouhou historii, a proto jsme se rozhodli vše podstatné shrnout do unikátní výstavy, na níž se podíleli i mnozí z našich někdejších zaměstnanců,“ dodal. Výstava potrvá do konce ledna.

Studenti řešili záhadu zmizelého skauta Studenti Krkonošského gymnázia v Hostinném si netradičním a svébytným způsobem připomněli 100. výročí vzniku Československa a během svého projektového dne se v závěru listopadu ocitli uprostřed případu, jehož cílem bylo vyřešit záhadu zmizelého skauta Josefa Navrátila v Praze. Byli zasvěceni do příběhu skautského hrdiny a v detektivních týmech hledali stopy na dvanácti různých stanovištích poskytujících indicie k odhalení konce jeho příběhu.

Během pátrání byli zasvěceni do kouzel forenzní analytiky, odorologie či výslechu svědků-cizinců v anglickém jazyce. Při svém bádání využili ve škole nabytých zkušeností, jako je práce s mapou, znalosti o známých osobnostech, dále využívali základy fyziky ke zjištění číselných kódů odemykajících tajnou skřínku s dopisem či práci v Excellu při odhalování podezřelé osoby. (jš) 21

DEVRO

Společnost Devro s. r. o. oslavila 85 let Právě ukončený rok 2018 byl pro společnost Devro s. r. o. rokem oslav i změn. Devro s. r. o. oslavilo krásné 85. narozeniny. Během těchto dlouhých let se ze společnosti stala firma s tradicí ve výrobě kolagenních a plastových střev, která se používají při výrobě tolik oblíbených párků a dalších uzenin.

Ve svých závodech v Jilemnici a Slavkově u Brna zaměstnává Devro s. r. o. okolo tisícovky lidí. Většina z nich pracuje v jilemnickém závodě, který díky tomu patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům v okolí. V uplynulém roce 2018 se v Jilemnici vyrobilo zhruba 1,25 miliardy metrů kolagenních střev.

Za párkem ve střívku, do kterého se rádi zakousneme, stojí nejen pětaosmdesátiletá historie, ale také unikátní technologie a kvalifikovaná práce zaměstnanců v různých pozicích – od výrobních dělníků přes výzkumné pracovníky, konstruktéry, laboranty až po obchodníky. Všichni zaměstnanci se svou každodenní prací podílejí na pokračování této 22 komerční sdělení

tradiční výroby, která za dobu činnosti společnosti dosáhla vysoké úrovně v oboru, který je vskutku jedinečný.

Nová strategie V roce 2017 nadnárodní skupina Devro zahájila reorganizaci v souladu s novou strategií, která je výrazně orientovaná na potřeby zákazníků a zvýšení výkonů a produktivity.

Optimalizace procesů a struktur probíhá paralelně ve všech výrobních závodech Devro. „Změny, které nyní probíhají ve skupině Devro, přesouvají náš byznys do další dimenze. Mezi opravdu globální potravinářské společnosti. Přestože některé změny, například centralizace některých služeb, jsou pro daná oddělení v jednotlivých lokalitách nelehké, umožní nám lépe se zaměřit na naše priority. Budeme moci efektivněji reagovat a také řešit otázky, které mají dopad na našeho zákazníka

Historické milníky společnosti Devro s. r. o. v globálním měřítku. Chceme najít lepší způsoby, jak pracovat a dosahovat úspěchu dlouhodobě, z čehož budou těžit nejen zákazníci, ale i skupina Devro a všichni, kteří pro tuto značku pracujeme,“ řekla k probíhajícím reorganizačním změnám Irena Beranová, provozní ředitelka Devro s.r.o.

Štika českého byznysu V roce 2017 proběhl pod záštitou Hospodářské komory ČR 13. ročník ocenění „Štika českého byznysu“, ve kterém se Devro s. r. o. umístilo v první desítce v kraji, a společnost se tak zařadila k firmám, které díky úspěšné realizaci svých vizí, inovacím, uvedením nových produktů či nalezením nových trhů dosahují stability a klíčové schopnosti dostát svým závazkům.

Společnost vnímá a je si plně vědoma, že sídlí v krásném prostředí Krkonoš, a nejen proto klade velký důraz také na ekologické aspekty své výroby.

V rámci udržitelného rozvoje se proto snaží, aby dopady její průmyslové činnosti byly minimální.

Podpora školám Společnost Devro s. r. o. podporuje každým rokem mateřské školy, základní a střední školy v okolí svých podniků, prostředky směřuje také do zdravotnictví – především na nákup nových moderních vyšetřovacích zařízení. Již dlouhé roky společnost spolupracuje se Střední odbornou školou a středním odborným učilištěm ve Vrchlabí. Studenti této školy v Devru vykonávají odborné placené praxe například v oborech zámečník a mechanik. Dle zájmu se také pořádají exkurze pro studenty ze středních škol a učilišť v okolí.

Historie společnosti se začala psát již ve 30. letech 20. století v podkrkonošském Kořenově, kde byla v roce 1933 zahájena výroba nejedlých kolagenních střev. Podnik nesl název Naturin, jenž se po několika letech změnil na Cutisin. V roce 1946 byl v rámci jeho struktury zahájen i vlastní výzkum a vývoj.

Po únorových událostech v roce 1948 byl ke společnosti připojen závod na papírová a pergamenová střeva ve Slavkově u Brna. V této době začal stoupat zájem také o kolagenní střívka. Výsledkem vývoje a výzkumu bylo světové prvenství při zahájení výroby jedlých kolagenních střev. Vzhledem ke zvyšování výrobní kapacity bylo následně rozhodnuto o výstavbě nového závodu v Jilemnici, která výrobním potřebám nejvíce vyhovovala svou polohou, klimatickými podmínkami a zdrojem vody. V následujících letech nastala doba obrovské expanze a růstu, během níž se vyráběly miliony metrů střev a výrobky se exportovaly do celého světa.

Devadesátá léta probíhala ve znamení privatizace a postupného kapitálového vstupu hned několika zahraničních společností. V roce 1994 byla dokončena další výstavba, tentokrát závodu ve Slavkově u Brna, který se zaměřil na výrobu plastových střev a obalů na masné a mlékárenské výrobky. Před koncem milénia se Cutisin stal součástí nadnárodní skupiny Devro, která patří mezi tři největší výrobce kolagenních střívek na světě. K výrobním závodům ve Skotsku, Austrálii, USA a Číně se tak přiřadilo i Česko.

Společnost se řídí mottem, že lidé jsou to nejcennější, co má Devro k dispozici. Firma má zájem v první řadě o zaměstnance, kteří chtějí a umí poctivě a spolehlivě pracovat. Tito lidé zde mají dveře dokořán. Aktuální volné pracovní pozice, kontakty a další informace o společnosti se nacházejí na webových stránkách www.devro.com a www.pracevdevru.cz.

Víchovská 830, 514 01 Jilemnice Tel.: +420 481 563 111 | www.devro.com

23

KUCHAŘ

Lukáš Čížek přivezl bronz z kulinářského mistrovství světa JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV LUKÁŠE ČÍŽKA

Šéfkuchař Lukáš Čížek, který ve Vrchlabí provozuje vyhlášené restaurace Fusion a Farma, se jako jediný Čech v kategorii jednotlivců na konci listopadu zúčastnil Culinary World Cup 2018 v Luxembourgu a v konkurenci 300 soutěžících si „vyvařil“ třetí místo.

Kulinářské mistrovství světa je společně s olympiádou v německém Erfurtu největší gastronomickou soutěží na světě. Na klání v Luxembourgu si pravidelně dá dostaveníčko 1 200 soutěžících z 32 zemí, kteří soutěží v několika kategoriích.

avokádovou majonézou a kikkoman kaviárem. Hlavním chodem byla jelení svíčková v oříškové krustě s kaší z violette brambor, sezónní zeleninou, hříbky, kukuřičnými chipsy a omáčkou z portského vína.

Vystavené pokrmy soutěžících pak hodnotila osmičlenná porota, která bodovala vzhled, kreativitu, servis či náročnost přípravy.

V kategorii, ve které se představil Lukáš Čížek, museli soutěžící vytvořit a na místě vystavit 5chodové menu. Například jako studený předkrm Čížek připravil carpaccio z chobotnice se sépiovým chlebem,

25

REST.TU

Střechy od REST.TU, záruka kvality a dlouhé životnosti Na trhu jsou od roku 2011. Firma REST.TU se sídlem v Trutnově a Radvanicích se specializuje na střechy, v regionu spravuje 130 bytových domů. Hlavním a nejdůležitějším kritériem firmy byla vždy snaha o co nejlepší kvalitu provedené práce a pečlivý výběr použitých střešních materiálů. „Vysoká kvalita naší práce je garantována neustále se rozvíjejícími odbornými znalostmi a zkušenostmi,“ řekl Tomáš Kašpar, spolumajitel REST.TU. Říká se, že střecha je základ domu. Souhlasíte s tímto tvrzením? V čem je pravdivé?

Souhlasím s tím, že střecha je základ domu. Chrání totiž celý objekt před vlivy počasí, jako jsou vítr, déšť, kroupy … Samozřejmě jsou důležité i základy domu, ale střecha je na baráku nejdůležitější. Je to podobné, jako když má člověk na sobě kabát, který ho chrání. Střecha je zároveň designový prvek, který dům dělá hezkým. Je to určitě základ domu.

Vaše firma vznikla před více než sedmi lety. Jakým vývojem za tu dobu prošla?

Firma REST.TU s.r.o. vznikla 1. ledna 2011, ale už v roce 2004 jsem se připojil k bratrovi, který začal 26 komerční sdělení

v tomto oboru podnikat o dva roky dříve. Dělali jsme například výškové práce, střechy nebo rizikové kácení stromů. Zakázky se hrnuly, stále přibývaly, přibírali jsme k sobě další lidi, kteří nám pomáhali s realizacemi střech. V roce 2008 jsme se rozhodli pro změnu a zkusili jsme vytvořit firmu.

O tři roky později jsme založili firmu s ručením omezeným se sídlem v Trutnově s převážnou částí zakázek na Trutnovsku. Pak jsme koupili pozemek v Radvanicích, odkud pocházím, a vytvořili tam zázemí se skladovými prostory a výrobní haly.

V současné době pro nás pracuje 20 lidí. Děláme práci dobře, zákazníci nás vyhledávají, takže se obraty zvyšují.

S čím se na vás mohou zákazníci obrátit? Co všechno děláte?

Hlavní činností naší firmy jsou střechy. Součástí je montáž krovů, tedy tesařské, klempířské, pokrývačské práce. Nabízíme montáže a revize hromosvodů, nátěry, drobné zednické práce, stavíme nová komínová tělesa, provádíme opravy a podobně.

Provádíte i urgentní opravy střech?

Dva roky máme ve firmě vytvořený tak zvaný servisní tým, který má kromě jiného na starosti urgentní opravy střech po větším větru, nebo když do střechy zatéká. Uzavřeli jsme několik servisních smluv s městy nebo bytovými družstvy, například v Žacléři, Úpici, Radvanicích. Spravujeme zhruba 130 bytových domů. Samozřejmě se převážně zaměřujeme na Trutnovsko a okolí, ale občas máme zákazníky na Královéhradecku, dokonce v Praze i na Šumavě. Nasmlouvané práce realizujeme na podzim a na jaře, čistíme svody, sběrné koše z dešťových svodů, kde se zachycují nečistoty ze střech.

Jde nám o to, aby střecha v zimě dokonale odváděla vodu a sníh. Na místě vyměňujeme eternit, šablony, utažení a podobně. Větší zásahy kalkulujeme a je na investorovi, zda svolí k opravám.

maloformátové hliníkové krytiny od rakouského dodavatele.

Co má vliv na životnost střechy?

Dříve se dělala v nějaké formě jen betonová krytina. Dnes jsou krytiny s povrchovou úpravou, například glazurované nebo barvené, což prodlužuje životnost krytiny. V současnosti se používají pozinkované plechy s povrchovou úpravou žárovým zinkováním nebo eloxovaným barvením. Hliník je nerezový materiál, a navíc je lehký.

Je v náplni vaší práce i něco jiného než střechy?

Před pěti lety jsme si všimli, že tady není dostatek klempířských prvků, jako závětrné lišty či okapnice, pro zahrádkáře. Proto jsme založili internetový obchod, vytvořili montážní videa a rozjeli jsme e-shop s klempířskými prvky. Dále pak nabízíme školení pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.

Co je při provádění odborné práce pro vás nejdůležitější?

Určitě klademe důraz na dobře odvedenou práci, zákazníkovi jsme nápomocni ve všech směrech a udržujeme s ním co nejlepší komunikační vztah i po ukončení zakázky. Dodržujeme všechna pravidla bezpečnosti práce. Školíme naše zaměstnance v oblasti klempířských prací, montáží střešních oken, PVC fólií. Zabýváme se také školením pro výškové práce. Každoročně se školení věnujeme přes zimu, kdy je na to více času.

Je v náplni vaší činnosti i poradenství? Co se od vás zákazník dozví?

Když chce mít zákazník novou střechu, tak se na nás může obrátit s dotazy, které se týkají typu krytiny, ceny, co bychom doporučili jako firma, umíme vytvořit i vizualizace s různými typy krytin, spolupracujeme s projekčními a architektonickými ateliéry.

Snažíme se, aby byl zákazník spokojený.

Opravujete všechny typy střech, nebo se nějak specializujete?

Nedá se říci, že se na něco specializujeme. Jsme schopni udělat cokoliv, co je z materiálového hlediska na našem trhu dostupné. Raději ale děláme s krytinami, které mají dlouhou životnost. V devadesáti procentech pokládáme falcované nebo

Kryblická 110, 541 01 Trutnov Tel.: +420 775 709 321, 725 007 314 E-mail.: info@resttu.cz Kancelář, dílna a sklady v Radvanicích 20 www.resttu.cz | www.plechujeme.cz

27

POJIŠTĚNÍ

Změny pro OSVČ: Nová pravidla pro platbu pojistného Živnostníci, pozor! Od 1. ledna 2019 začnou platit nová pravidla pro platby nemocenského a důchodového pojištění u osob samostatně výdělečně činných (OSVČ).

Tyto podnikající osoby čeká od nového roku hned celá řada novinek. Mezi ty nejvýraznější patří změna u pravidelného placení záloh na důchodové pojištění.

PAVEL KABELÍK, JAN KAŠPAR, FOTO: INTERNET

V souvislosti se zvýšením všeobecného vyměřovacího základu dochází u OSVČ k nárůstu minimální zálohy na zdravotní pojištění z 2 024 Kč na 2 208 Kč a na sociálním pojištění z 2 189 Kč na 2 388 Kč.

U OSVČ však od ledna dochází k významnějším změnám, které nelze opomenout. Po relativně

dlouhém období klidu na poli sociálního pojištění u OSVČ se musíme od nového roku připravit na poměrně razantní změny. Tou nejzásadnější je úprava pravidelného placení záloh na důchodové pojištění.

Zatímco dosud byly zálohy u OSVČ splatné od 1. do 20. dne následujícího měsíce (například záloha za leden 2018 byla splatná od 1. do 20. února 2018), podle nového znění zákona bude záloha za leden 2019 splatná od 1. do 31. ledna tohoto roku, to je od prvního do posledního dne aktuálního měsíce. „Zkrácení lhůty splatnosti záloh je na druhou stranu ze strany zákonodárce kompenzováno určitou benevolencí, a to takovou, že penále za nezaplacení zálohy ve lhůtě se neplatí, pokud byla záloha zaplacena do konce následu-

jícího kalendářního měsíce,“ vysvětluje Jan Kašpar, daňový poradce KODAP. V souladu s přechodným ustanovením může OSVČ zaplatit zálohu za prosinec 2018, která by postaru byla splatná v lednu 2019, dobrovolně v období od 21. do 31. prosince 2018. Povinnost hradit prosincovou zálohu však není. Všechny platby poukázané v lednu 2019 budou ale již považovány za zálohy zaplacené na rok 2019.

V rámci nemocenského pojištění se od ledna zvyšuje minimální měsíční základ pro OSVČ ze 115 Kč na 138 Kč. „V případě, že OSVČ bude zasílat pojistné na nemocenské pojištění v nižší než této výši, účast na nemocenském pojištění jí zanikne,“ upozorňuje Jan Kašpar, daňový poradce KODAP. Stejně jako u důchodového pojištění se s účinností od 1. ledna 2019 mění splatnost pojistného. Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc je splatné od prvního do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné platí, zatímco dle současného znění je pojistné splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

V případě nemocenského pojištění chybí v zákonné úpravě přechodné ustanovení. Pojistné na nemocenské pojištění za prosinec 2018 je tudíž nutné zaplatit, a to od 1. do 21. ledna 2019. Současně je třeba v lednu zaplatit i pojistné za leden 2019. V lednu 2019 by mělo být pojistné zaplaceno buď dvěma platbami (například 115 Kč za prosinec 2018 a 138 Kč za leden 2019), nebo jednou platbou ve výši 253 Kč. Budete-li platit jednou částkou, je třeba zaplatit ve splatnosti prosincové zálohy, to jest nejpozději 21. ledna 2019. Účast na nemocenském pojištění nezaniká v situaci, kdy je poplatník v prodlení s úhradou, ale dlužné pojistné zaplatí do konce následujícího měsíce.

Minimální mzda opět vzroste

Od 1. ledna 2019 se díky vládnímu nařízení zvyšuje i minimální mzda, a to ze 12 200 na 13 350 korun. Tímto rozhodnutím zároveň dojde k navýšení i takzvané zaručené mzdy. Ta je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do osmi skupin. Například v osmé, nejnáročnější skupině, je zaručená mzda pro rok 2019 stanovena ve výši 26 700 korun.

Všechny úrovně zaručené mzdy se vztahují na všechny soukromé podnikatele. Toto pravidlo se týká nejen zaměstnanců v pracovním poměru, ale vztahuje se i na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. (jš)

NA POKEC

Nový rok Tři sta šedesát pět dní uplynulo a máme tu rok 2019.

Lidé na přelomu roku obvykle bilancují, hodnotí a dávají si novoroční předsevzetí. Zkrátka dělají něco, co já ne. Tedy až doteď. V předchozích letech jsem nepovažovala za nějak důležité podívat se na uplynulý rok a říci si, co se povedlo, a co ne. Pro mne bylo nejdůležitější dosáhnout krok za krokem toho, co jsem si jako dospívající vysnila. Maturita, univerzita, dobrá práce a rodina.

VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

Jenomže loňský rok byl pro mne přelomový hned z několika důvodů, a tak jsem se rozhodla, že nebude od věci, když si také tak trochu zabilancuji a dám si třeba i nějaké to předsevzetí. Osobně bych rok 2018 už nechtěla znovu zažít. Zkraje roku to začalo vyhazovem z našeho úžasného bytu v Praze. Pak následoval několikaměsíční maraton na ose Praha–Liberec–Vrchlabí–Praha kvůli rekonstrukci domu v Podkrkonoší. Zvláště v letních měsících, kdy se zdálo, že ta nesnesitelná vedra snad nikdy neskončí, bylo cestování autem s malými dětmi po našich silnicích opravdu výživné. Jak síly ubývaly, tak problémy přibývaly. Nebyl čas na nějaké hroucení, jelikož nás čekalo ještě stěhování. Po nastěhování jsme si pofoukali všechna naše bebíčka, sebrali zbytky sil a vrhli se do zabydlování, které ještě není tak úplně u konce.

Do nového roku jsem si předsevzala, že pokud jde o děti, přestanu být hysterická matka, nebo aspoň, že nebudu tak úplně hysterická. Jsou chvíle, kdy mám pocit, že z nich normálně zešílím. Tak jako například loni v létě, kdy dcerka vzala cídidlo (asi chtěla mamce pomoct s úklidem) a téměř celou lahvičku vylila v pokojíčku na koberec, a ještě se jím celá opatlala. Letěla okamžitě do vany (myslím dcerka) a s nekontrolovatelným řevem jsem ji od hlavy až k patě rychle omyla. Pár hodin na to, co se mi nahrnutá krev z hlavy vlila zase zpátky do žil, dcerka ve chvilce nepozornosti vklouzla do obýváku a propiskou vylepšila naše posezení.

Odnesl to gauč, křeslo i podnožka. Doteď se divím, že potom, jak jsem začala řinčet, na mne nikdo ze sousedů nezavolal sociálku.

30

Byla to pro mne lekce rodičovství, na kterou jen tak nezapomenu. Jednak jsem zjistila, že cídilo kromě kovu a skla dokáže skvěle „vycídit“ i skvrnu na koberci. Ale co hůř. Přišla jsem na to, že celou tu nešťastnou situaci jsem si vlastně zavinila sama.

To já jsem nechala pootevřené dveře do technické místnosti a to já jsem zapomněla sklidit propisky z konferenčního stolku. Doteď mi zvlhnou oči, když si vzpomenu, jak jsem svoji malou holčičku „zmydlila“ a příšerně jí vynadala za to, jak zničila ten parádní a jedinečný koberec, jenž se tak perfektně hodil do jejího pokojíčku a který už žádným takovým jen tak nenahradím. Teprve posléze jsem si uvědomila, jaká tragédie se mohla odehrát, kdyby cídidlo namísto na koberec vylila do sebe.

Když to vezmu kolem a kolem, nebyl to zase tak špatný rok. Po přesídlení do Vrchlabí jsem si na Prahu už pomalu ani nevzpomněla a dnes už si troufám říci, že výpověď z nájmu bylo vlastně to nejlepší, co nás mohlo potkat. Na rok 2018 budu hlavně vzpomínat jako na rok, kdy náš prcek udělal svoje první krůčky, kdy dcerka šla poprvé do školky a kdy manžel poprvé vydal Vrchlabinky.

A co já? Já jsem pro vás, milí čtenáři, začala poprvé zaplňovat tuto předposlední stránku. Jsem moc ráda, že můj milý ve mne vložil svoji důvěru, ačkoliv jsem nikdy předtím nikde nepublikovala ani řádku.

Do roku 2019 všem přeji, aby byl plný zážitků, na které jednou budete s úsměvem vzpomínat.

s a p i k s í š j Nejlevně edem 3 dny př Kup online