Vrchlabinky - magazín prosinec 2019

kulturně-společenský magazín | Prosinec 2019 | zdarma

Krkonošské Vánoce

Editorial Hudba a historie JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Období adventu je prosyceno i vánočními koncerty. Mezi moje nej oblíbenější patří ty, které se konají v klášterním kostele svatého Augustina, protože se během nich hraje Rybovka a díla starých českých mistrů. Klášterní kostel stojí za návštěvu i mimo koncertní večery. Pojí se k němu dechberoucí historie, ze které vychází Vrchlabí jako významné sídlo. Jsem velice rád, že v tomto čísle můžeme přinést rozhovor s varhaníkem Radkem Hanušem.

Pokud zde budou lidé jako on, naše (nejen hudební) historie nám nikdy nezmizí pod nánosem prachu. Neodmyslitelným „zvonem“ vánočních koncertů je vrchlabský chrámový sbor. Před mnoha lety jej založil pan Stanislav Skalský. Pamatuji si ho ještě jako malý kluk jako blízkého přítele mých prarodičů. Až Radek Hanuš při vánočním koncertu zvedne dirigentskou taktovku, stará vzpomínka se na čas vrátí. Pak opět zmizí a zůstane poděkování za střežení odkazu a cestu vpřed. Krásný adventní čas!

RADEK HANUŠ / str. 6 14

PAVEL TRYZNA

KRKONOŠSKÉ ZVYKY

str. 16 20

str. 26 29

JAN ČERVINKA

JIŘÍ HLOUŠEK

str. 30 34

str. 36 37

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Redakce: Jiří Štefek, tel.: 721 907 146, e-mail: jiri@vrchlabinky.cz, Gabriela Jakoubková, Eva Vernerová, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, tel.: 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, e-mail: monika@tn-media.cz, obchod@xantipa.eu, Grafika: Michal Kriegler, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 3 000, Regionální mutace: Vrchlabsko, Titulní strana: Zdeněk Horák.

ME

ROZPIS ZÁPASŮ

PROSINEC Vrchlabí – Jablonec Vrchlabí – Řisuty www.hcvrchlabi.cz

Sledujte nás

#hcvrchlabi

Mikuláš na le dě 7. 12. 2 019 více informací na stránkách

hcvrchlabi.cz

10:30–12:30

ANKETA

Z čeho se skládá vaše štědrovečerní večeře?

Michal Krčmář, biatlonista Jako předkrm máme tresčí játra. Polévku máme nejčastěji houbovou, ale občas jsme měli i rybí. Jako hlavní chod máme na výběr: buďto kapra s bramborovým salátem, anebo vinnou klobásu taktéž s bramborovým salátem. A já si dovolím k večeři i 2 dcl červeného vína.

Tibor Tschoche, provozovatel restaurace U nás je to klasika, tedy rybí polévka, kapřík, řízky z krkovičky a bramborový salát. Někdy i pro zpestření si dáme vinnou klobásku. Samozřejmě nesmí chybět přípitek, což jsou vždy bublinky.

Kateřina Smetanová, lektorka angličtiny Kapra moc nemusíme, proto připravuji hovězí vývar s nudlemi, a jako hlavní chod dva druhy bramborového salátu, řízek, klobásu a rybí filé. Děti už povyrostly, takže se najíme v klidu, bez nedočkavého a neustálého „Kdy už přijde Ježíšek?“.

Vendula Blechová, asistentka obchodního oddělení Večeříme tradičně rybí polévku s opečeným rohlíkem a bramborový salát s obalovaným kaprem.

ŘEDITEL UMĚLECKÉ ŠKOLY

Dělat varhaníka je trošku underground

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ V. NOVOTNÝ, MARCEL SCHÖN

K tradičním prosincovým akcím ve Vrchlabí patří i vánoční koncerty, jejichž součástí je i Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby. I v letošním roce se mohou lidé těšit na dva koncerty. Na dirigentský stupínek se při nich opět postaví Radek Hanuš, který je vedle hry na varhany i ředitelem Základní umělecké školy Karla Halíře ve Vrchlabí. V rozhovoru pro Vrchlabinky si Hanuš chválí, že do jím vedené školy docházejí vedle dětí i dospělí, a představuje svoje plány pro příští rok.

Nacházíme se ve zrekonstruovaných prostorách sakristie v klášterním kostele svatého Augustina.

Jak dlouho mají tyto prostory současnou podobu a k čemu nyní slouží?

V této zrekonstruované podobě to je druhou sezonu, předtím to tu bylo poněkud neutěšené. Město 6

se ale rozhodlo, že tento prostor opraví, aby se tu mohly důstojně konat různé aktivity. Jsou to třeba zkoušky chrámového sboru, probíhají tady přednášky o historii kláštera a o hraběcím rodu Morzinů, ale prostor slouží i jako třída výuky hry na varhany pro naše žáky a také jako šatna

pro vystupující během Vrchlabského hudebního léta a dalších kulturních akcí. Zároveň je to nyní také zázemí pro týmy zajišťující svatební obřady nebo pohřby. Celý prostor se podařil opravit velice citlivě a velmi důležité je, že má samostatné vytápění.

Kolik takových žáků sem dochází?

V čase je to rozdílné. Měl jsem tu tři i pět varhaníků, v současné době to jsou dva. Někteří z mých bývalých studentů už odešli na konzervatoř, dva z nich – Michaela Beránková a Ondřej Mejsnar – jsou již studenty Akademie múzických umění v Praze. Jsem moc rád, že se jim daří a že se pro hraní nadchli. Vždycky se snažím, když u žáka vidím předpoklad nebo touhu věnovat se hudbě, připravit ho tak, aby šel dál a talentové zkoušky si zkusil. Nerozmlouvám mu to, že je doba složitá a že dělat v dnešní době varhaníka je vlastně trošku underground.

To je skoro krásný tip na titulek. Ty sám si připadáš jako undergroundový hudebník?

ZATÍM CO CHYSTÁTE VÁNOCE MY ZA VÁS BEZPE N A VÝHODN PRODÁME VAŠI NEMOVITOST www.rkevropa.cz/vrchlabi

vrchlabi@rkevropa.cz

+420 499 423 793

EVROPA realitní kancelář | Valteřická 704 | 54 301 Vrchlabí

ŘEDITEL UMĚLECKÉ ŠKOLY

(smích) Když si v podstatě vezmeš smysl undergroundu a co v něm kdysi bylo za lidi, tak je to podobné. Varhaníků – tedy těch kvalifikovaných – je obecně velmi málo a je mi moc líto, že nemohou uplatnit svůj talent a vzdělání například jako profesionální, zaměstnaní ředitelé chrámových kůrů.

Nikdo se jako chrámový varhaník neuživí, pokud nehraje v krematoriu, nemá denně několik svateb a hudbu nevyučuje. Dělá to pouze srdcem, a tak to je. Je velká škoda, že neexistuje žádná koncepce péče o chrámovou hudbu a o odkaz našich předků v tomto směru.

V prosinci, kdy vyjde náš rozhovor, všichni začnou propadat předvánočnímu shonu. Pokud z něj budou chtít uniknout, na co se, a to nejen tady v klášteře, mohou těšit?

Začal bych asi nejprve adventem. Upřímně říkám, že advent pro mě začíná dušičkami. Tak trošku už všichni cítíme, že bude něco přicházet. Ale zpět k samotnému adventu. To je taková – a všichni to víme, ale ne všichni to děláme – doba, kdy bychom se měli všichni zklidnit. Paradoxně, většina toho,

co zažíváme před Vánocemi, by nastat nemělo.

Nicméně Vrchlabáci mají zajímavou možnost – tedy pokud budou tak odvážní a o adventních nedělích si na sedmou hodinu ráno přivstanou a půjdou se podívat do kostela, alespoň v náznaku zažijí atmosféru původních adventních bohoslužeb. Což byly takzvané roráty. Čím byly nebo stále ještě jsou tyto roráty tak zajímavé?

Při nich znějí původní barokní zpěvy, které jsou zcela unikátní. My jsme jediná země na světě, která měla do detailu propracovanou vlastní liturgii a zejména množství vysoce kvalitních písní k těmto rorátním bohoslužbám, jež zněly chrámy již od Karla IV. a dodnes se zpívají. Jedinečná atmosféra, kterou je možné prožít, je umocněna tím, že probíhají ještě za tmy, lidé na ně přicházejí se svíčkami a po dobu celé bohoslužby se v kostele nerozsvítí světla. A je to takové romantické, když už je venku pocukrováno a lidé se do kostela s těmi svíčkami stahují jako včely do úlu.

Opravdu, je to moc hezké a opravdové.

ŘEDITEL UMĚLECKÉ ŠKOLY

Ale ten brzký čas může řadu lidí odradit, že?

Osobně to vnímám tak, že prožitek adventu by měl být tak trochu i o sebeobětování se, o vystoupení ze zaběhnutých kolejí. To adventní nedělní ráno je opravdu velmi mystické...

Mohl bys zmínit ještě nějakou zajímavost v souvislosti s vánoční varhanní hudbou?

Když zdejší lidé poslouchají tradiční českou vánoční hudbu a poslouchají varhanní pastorely, mezi jejichž autory patří například Mozartův přítel Jan Křtitel Kuchař, tak by pro ně mohla být zajímavá informace, že Kuchař dostal své první hudební vzdělání tady ve vrchlabském klášteře u Alexe Tháma. A zde v sakristii máme varhanní pozitiv z počátku osmnáctého století,

na který mohl hrát už i on! A pokud bych na něj nyní něco zahrál, tak slyšíme autentický zvuk, protože nástroj nikdy nebyl zásadně přestavěn a je v původní podobě. A to je právě jedna z věcí, o které mohou lidé v adventu přemýšlet. Totiž, že existují původní hudební nástroje a zejména také zvony, díky kterým k nám promlouvají hlasy dávno minulé.

Mnoho lidí má s Vánocemi spojenou jejich oblíbenou „Rybovku“ a vánoční koncerty. Kdy se na ně letos mohou těšit?

Koncerty, jejichž součástí samozřejmě bude Česká mše vánoční „Hej, Mistře!“ a další tradiční program, budou opět dva. Jsou to pátky 20. a 27. prosince od 19 hodin tady v klášteře. Nicméně já bych rád ještě zmínil dvě akce, které připravujeme s kolegy naší školy. Tou první je adventní koncert, na který se moc těším. Uskuteční se v neděli 1. prosince v hale zámku. Na něm vystoupí sólisté, pěvecký sbor a instrumentální soubor a provedeme výběr z vánočních a adventních písní barokního skladatele Karla Václa-

BIO Radek Hanuš (41) Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vrchlabí. Ač chtěl být původně hajným, v letech 2003 až 2009 studoval obor Hra na varhany na Konzervatoři Pardubice, hru na cembalo studoval také na Pražské konzervatoři.

V roce 2011 dokončil studium oboru Duchovní hudba na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Ve Vrchlabí působí jako ředitel kůru a varhaník děkanského chrámu sv. Vavřince, varhaník v klášterním kostele sv. Augustina a sbormistr chrámového sboru. Aktivně se zajímá o historii, konstrukci a stavbu varhanních nástrojů a spolupracuje na projektech k jejich záchraně. Je ředitelem místní Základní umělecké školy a členem Společnosti Karla Halíře, která si klade za cíl zviditelnění osobnosti tohoto houslového mistra a vrchlabského rodáka.

PLES HITRÁDIA ČERNÁ HORA TOMÁŠ KLUS | MICHAL HRŮZA | JELEN | POETIKA | DAVID STYPKA a další hudební hosté

sobota 7. 3. 2020 od 20:00 Kongresové centrum Aldis Hradec Králové

ŘEDITEL UMĚLECKÉ ŠKOLY

va Holana Rovenského, který je z historie znám jako varhaník vyšehradské kapituly a poustevník na hradě Valdštejn. Rovenský napsal velký kancionál Capella regia musicalis a z něj zazní výběr skladeb. Jsou to opravdu krásné barokní písně s původními českými texty. Druhou akcí, kterou bych rád zmínil, je spolupráce našeho Big Bandu s pěveckým sborem Jizerka ze Semil. Tato dvě tělesa nacvičila a společně provedou jazzové koledy Milana Svobody. Takto proběhnou dva koncerty pod již tradičním názvem Swingové Vánoce. První se uskuteční 8. prosince ve Vrchlabí na Střelnici a druhý proběhne 14. prosince v Kulturním centru Golf v Semilech.

Zaregistroval jsem, že se pravidelně koná setkání v klášteře i na Štědrý den. O co jde?

To je taková milá tradiční akce, která se snad datuje ještě do dob, kdy byl starostou Vrchlabí pan Josef Krejčí a lidé se tady scházeli na Štědrý den si zazpívat. Probíhá to ve dvě hodiny odpoledne, zpívají se koledy a je tady vždycky plno. Moc hezká tradice.

Kromě hraní na varhany a pořádání koncertů jsi především ředitelem Základní umělecké školy Karla Halíře. Kolik dětí ji navštěvuje?

Pozor, už to není jen o dětech, protože naše škola má studium i pro dospělé. Ostatně byl to i jeden z mých hlavních cílů, když jsem nastupoval.

Všichni to známe, že snad v každé rodině byl někdo, kdo v minulosti hrál třeba na housle. Ovšem záhy toho nechal a housle pak ležely doma ve futrálu na skříni. Můj cíl byl právě sundat hudební nástroje ze skříní. Protože je samozřejmě omyl, že když jsem v minulosti hrál na nástroj a nyní mně je už třeba padesát, tak že už hrát nemůžu. Myslím, že hudba k nám bytostně patří.

Ale zpět k naší základní umělecké škole. Do konce školního roku 2018/2019 jsme měli kapacitu 325 žáků v hlavní činnosti školy. Nyní se naskytla šance požádat ministerstvo školství o navýšení kapacity na 380 žáků a to jsme udělali. Takže pokud nyní sečteme všechny žáky naší školy ve třech uměleckých oborech, včetně dospělých a ostatních předmětů programu ZUŠPlus, dojdeme k číslu 406.

ŘEDITEL UMĚLECKÉ ŠKOLY

Dá se tedy říci, že jsou Vrchlabáci více muzikální než v minulosti, nebo se to jen nějakým způsobem vrací do stavu, který tu byl třeba před 30 lety?

Nemám to rád, když se hodnotí, zda něco bylo lepší, nebo horší. Říkám, že je to jiné, a to je moje odpověď. Například z pramenů v první polovině 19. století je patrné, že si lidé stěžují, že děti už nezpívají a že nastává úpadek. A kdyby to tehdejší lidé viděli dnes, nevím, co by si pomysleli. Ale dnes jsou jiné podmínky. To, co se dělalo před 40, 50 či 100 lety,se už nedělá dnes, ale nedokážu říci, zda děti byly muzikálnější. Nicméně si všímám trendu, že nám ve druhém stupni, tedy ve věku 14 let a více, zůstává ve škole stále více žáků. Pro mě je to důkaz toho, že je to baví, že rádi sdílejí stejné umělecké hodnoty jako jejich vrstevníci a kamarádi. Co se kvality týče, tak si nemyslím, že by dnes byly děti méně talentované než dříve.

Všiml jsem si ještě jedné věci. A to, že je tu určitá skupina rodičů dnešních dětí, které umělecké vzdělání z nějakých důvodů minulo a nemohli se mu z nejrůznějších důvodů věnovat. A oni to dnes chtějí dopřát svým dětem. To je moc dobře.

Jaké máš plány pro příští rok?

Mám několik plánů, ale zmínil bych dva. Zakládající ředitel Městské hudební školy po válce v roce 1945 pan Josef Václav Kratochvíl sbíral lidové písně, které se zpívaly tady u nás v Krkonoších a Podkrkonoší. Rozhodl jsem se, že k výročí založení naší školy v příštím roce z tohoto sběru vydáme velký zpěvník. A pokud půjde vše podle plánu, mohl by světlo světa spatřit na dožínky v příštím roce. Určitě se těším na oslavy výročí naší hudební školy, bude jí 75 let a příští rok v červnu budeme slavit v rámci projektového týdne. Přijede také naše partnerská škola z Baunatalu, budeme muzicírovat a veřejnost se opět může těšit na celou řadu koncertů.

PROFIL

Restaurace Car Club Vrchlabí Naše pohostinství se nachází v tichém prostředí na okraji Vrchlabí. Restaurace je zařízená ve stylu staré veteránské dílny. Její prostory jsou rozděleny do dvou částí, které vám poskytnou příjemné prostředí na setkání s přáteli, při dobrém jídle a pití. Samostatný salónek je ideální na firemní večírky, oslavy, srazy či školení.

Během pracovních dnů v době od 11:00 do 14:00 hodin můžete využít nabídku hotových jídel a poledního menu za velmi výhodné ceny.

Je možnost zakoupit dárkové poukazy v hodnotě 350 Kč, 500 Kč a 1000 Kč.

Z nabídky našeho jídelního lístku si můžete pochutnat na domácích krkonošských specialitách, kvalitních vínech a vždy dobře chlazeném pivu.

V příznivém počasí vám nabídne příjemné posezení naše terasa na čerstvém horském vzduchu.

Pro vaše děti je připravený dětský koutek. Samozřejmostí v rámci naší nabídky je WiFi připojení k internetu zdarma či vysílání televize.

Při pořádání svatby máme zajímavý bonus, staré ruské auto ZIL limuzínu, která odveze nevěstu na zámek k obřadu a poté do CAR CLUBU na hostinu.

Zaujali jsme vás? Přijďte se podívat!

Lánovská č. 633, Vrchlabí 1, 543 01 Tel.: 603 335 715 | 732 672 819 E-mail: info@restauracecarclub.cz www.restauracecarclub.cz

komerční sdělení 15

DŘEVOSOCHAŘ

Každý, kdo navštíví Krkonošský pohádkový betlém, se usmívá Krkonošský pohádkový betlém, který se nachází v parčíku mezi náměstím T. G. Masaryka a Konírnou, již patří k tradičním symbolům adventního, ale i zimního období ve Vrchlabí. Jeho autor Pavel Tryzna v rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomíná na své dřevosochařské začátky a prozrazuje, kolik času mu zabere výroba takové jedné sochy.

GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: ARCHIV PAVLA TRYZNY, ZDENĚK HORÁK

Původně jste vyučený strojní zámečník. Jak jste se k dřevosochání dostal?

Poprvé jsem viděl sochy řezané pilou v jedné restauraci v Černém Dole. Překvapilo mě, jak pěkné věci se pilou dají dělat. Od vedoucího jsem se dozvěděl, že je vyřezal pan Cyprián z vesničky někde 16

poblíž Chrudimi. Když jsem pak měl do toho kraje cestu, zastavil jsem se u něj. Měl tam toho spoustu!

Můj syn měl v té době obchod s dřevěnými hračkami, a tak jsme se dohodli, naložili, co bylo možné, a odvezli to do Vrchlabí. Byl to ohromný „tahák“, mezi lidmi byl o dřevěné sošky veliký zájem, a tak jsme je rychle vyprodali. Nakonec jsme se domluvili, že pan Cyprián přijede do Vrchlabí a udělá mi přímo v mé dílničce sochy do zásoby. Nakoupil jsem tedy olšové dřevo a čekal. Leželo mi tam ale už půl roku a pan Cyprián stále nejel. Tak jsem to zkusil já sám, pouštěl jsem se do stále složitějších věcí a ono mi to docela šlo!

Ve kterém roce jsme Krkonošský pohádkový betlém mohli ve Vrchlabí vidět poprvé?

Letos budeme Krkonošský pohádkový betlém in-

stalovat popáté. To znamená, že poprvé to bylo v roce 2015.

Jak dlouho předtím jste už takový nápad nosil ve své hlavě?

Poprvé mě to napadlo, když v televizi znovu běžely Krkonošské pohádky a byly oceněny jako nejoblíbenější večerníček. I já jsem je měl vždycky moc rád. Vzpomněl jsem si také, jak se vždy v Horních Štěpanicích o pouti sešli u kostela staří horalové a bavili se spolu ještě v krkonošském nářečí. Z jejich historek jsem si udělal představu, jak to kdysi na horách chodilo. A nápad na Krkonošský pohádkový betlém byl na světě!

Kde sochy vyrábíte?

Prvního Krakonoše na zakázku (byl tři metry vysoký) jsem vyřezával na pile v Dolních Štěpanicích.

Měli tam jeřáb, který mi ho převrátil, postavil. Jinak by to ani nešlo. Jednou tam přijel člověk, který mě dlouho pozoroval při práci, až se zeptal, jestli bych mu také nemohl něco vyřezat. A měl opravdu zvláštní přání – chtěl po mně vyřezat dřevěnou

BIO Pavel Tryzna (71) Autor oblíbeného a hojně navštěvovaného Krkonošského pohádkového betléma Pavel Tryzna se narodil 17. února 1948 ve Vrchlabí.

Vyučil se strojním zámečníkem a již řadu let je jeho zálibou dřevosochání. protézu od kolene dolů. Měl to být dárek pro kamarádku, která měla v noze sněť a celý rok bojovala, aby jí nohu neuřízli. Naštěstí to dopadlo dobře, noha se zahojila. Na oslavu uzdravení jí tedy chtěl z recese věnovat nohu dřevěnou. Abych to trochu odlehčil, vydlabal jsem do stehna díru na lahev něčeho dobrého. Nicméně naše seznámení bylo pro mě důležité. Když jsem se totiž při hovoru zmínil i o svém snu vyřezat pohádkový betlém, ale bohužel nemám prostor, kde bych na něm mohl pracovat, nabídl mi krásný pozemek ke své firmě, kde

DŘEVOSOCHAŘ

jsou i stroje, voda, elektřina, a dokonce kamery, takže se nemusím bát, že by mi někdo něco zničil nebo ukradl. Navíc je to přímo ve Vrchlabí, konkrétně firma TPD. A ještě k tomu mi sehnal hajného, který mi vybral a nařezal duby ze zimního kácení! A to je velmi důležité, protože ve dřevě ze zimního kácení není tolik vody, proto nepraská.

A kde a jak je uskladňujete?

Všechny sochy musím nejprve řádně omýt vapkou, potom je nechám uschnout, natřu je, zabalím do pytlů a uložím pod střechu. Důležitý je kvalitní nátěr. Používám syntetický olej, do kterého přimíchávám vosk a nějaké barvy, aby to nebylo čiré. To vše mi trvá až do poloviny července. Od srpna do října mám pak čas, abych něco dalšího k betlému přidělal a udělal i jiné zakázky.

Z jakého dřeva jsou sochy vyřezány?

Hlavně z dubového, to je nejkvalitnější.

Krkonošský pohádkový betlém je unikátní, výjimečný, opravdu krkonošský – tvoří ho pohádkové postavy a prostý krkonošský lid se svými zvířaty. Máte vy sám k některé z postav zvlášť silný vztah nebo vzpomínku?

Víte, já když si tak jdu kolem těch klád, už si dělám představu, jakou postavu ze které vyřežu. Třeba z té nejtlustější musel být Trautenberk. Všechny mám ale rád. Zvláštní příběh se pojí k mlynáři se dvěma pytli mouky. Ten mi dal! Při práci se mi totiž smekl a při pádu mi rozdrtil prst. Dva měsíce jsem potom nemohl pracovat, v zimě to záblo…

proporcím sochy, kterou budu řezat, narovnám si ji a začnu. Nejdříve dám pryč to, co přebývá. Řežu, řežu a najednou je socha na světě!

Jakým způsobem socha vzniká? Představu o podobě máte jen ve své mysli, nebo si ji třeba nejdříve nakreslíte?

Nic nekreslím. Vyberu si kládu, která odpovídá

Jak to „najednou“ asi tak dlouho trvá?

Některou sochu jsem udělal i za den (třeba babky – ty jsou jednodušší). Míval jsem dobrou fyzičku a ta je moc důležitá. Teď je to už se mnou horší.

Figury jsou v životní velikosti. Nad všemi pak ční mohutný téměř tři metry vysoký Krakonoš. Jakým způsobem takové sochy instalujete?

To není jen tak. Umísťují se pomocí jeřábu.

Kolik postav bude betlém tvořit letos, které nové uvidíme poprvé?

Letos jich bude stejně jako vloni. Chtěl jsem přidělat jednoho čerta opřeného o vidle a dva menší, jak hrají karty. Mám to v hlavě, hned bych mohl začít, ale nebyly síly ani čas. A hlavně jsem chtěl udělat ponocného, když troubí půlnoc – na něj už mám dokonce vyhlídnutou kládu. Plánů mám spoustu. Získal jsem 18

DŘEVOSOCHAŘ

staré, asi dvoumetrové, sáně rohačky, které bych chtěl repasovat a k nim udělat vzpínajícího se koně a vedle něj dřevorubce, jak ho vede k té chaloupce. Uvidíme, jestli se mi to povede pro příští rok.

Betlém obdivují nejen lidé z Vrchlabí a okolí, ale i turisté ze vzdálených míst naší republiky a také ze zahraničí. Nestal se však ještě terčem nějakých vandalů?

Dvě třetiny pamětní knihy jsou počmárané nevkusnými (a to je slabé slovo!) poznámkami. Ale najdou se v ní samozřejmě i velmi milé vzkazy, kterých si moc vážím. A některé sochy jsou polámané, ať už úmyslně, nebo neúmyslně. Pokud to tam nechají ležet, není problém je znovu slepit tak, že to ani nikdo nepozná.

Máte osm vnoučat. Zpozoroval jste u některého zájem a talent na dřevosochání?

Nejstarší vnuk se mnou chodil řezat. Učí se dřevorubcem a je šikovný. Věnuje se ale závodně orientačnímu běhu, tak je skoro každý víkend pryč a ve všední dny jezdí ze školy až večer.

Můžeme vaše dřevěné sochy vidět i na jiných místech?

Ano, například v Adršpachu mám dřevorubce, čerta, Krakonoše a sojku. Však mi děti už vyčítají, že ve Vrchlabí čert a sojka chybí – ale já je udělám! Snažil jsem se jim vysvětlit, že tu sojka je, ale ještě před tím, než ony vylezou z pelechu, odlétá do hor sbírat klepy a večer, když už jsou zase v postýlkách, se vrací. Nevěřily mi.

Jistě, že po horách je mnoho mých Krakonošů, také velký dědeček Hříbeček. Je toho hodně. Lidé si někdy přinesou fotografii, podle které já jim pak vytvořím sošku na přání. Letos na jaře byli pro mě nejdůležitější dva andělé. Jednoho jsem dal do LDN ve Vrchlabí a druhého do LDN v Hostinném, za to, že se tam o mě po úraze pěkně starali.

Předpokládám, že reakce dětí vás nejvíce těší…

To určitě! Však se jich tam také vystřídá. Poslední dva roky jsem dělal pro děti od první do čtvrté třídy takového průvodce. Ale i dospělí se baví. Zastavila mě jednou taková paní a povídá mi: „Chodím sem každý den a pozoruji lidi, jak si váš betlém prohlíží.

A víte, že se tu nikdo nemračí? Všichni se usmívají!“ Tak z takových reakcí mám opravdu radost. Dokonce jsme se shodli, že uprostřed je místo, kde vnímaví lidé cítí ohromnou energii.

20

CHARITATIVNÍ AKCE

Nosorožci to nezabalili a zvou vás na tradiční ples Už jste si doma lámali hlavu s tím, jak vyplníte ve svém kulturním diáři propast, která zůstala po Plesu nosorožců, studentů i lidí, tedy tradiční, originální, a navíc charitativní akci? Nemusíte! White Rhino Committee se po dlouhých a věcných diskuzích rozhodla vám ještě nějaký ten ročník dopřát, a přispět tak na dobrou věc.

RADKA TREJBALOVÁ, PRESIDENTKA WHITE RHINO COMMITTEE

Provětrat své taneční škorně, setkat se s přáteli a uvolnit se můžete na našem 19. Plese nosorožců, studentů i lidí, který se uskuteční v sobotu 28. prosince od 19.45 ve vrchlabském Kulturním domě Střelnice.

Návštěvníci budou mít opět možnost „zakřepčit“ si v doprovodu dvou kapel. Na hlavním sále se o zábavu bude starat kapela Geny, v klubu Kotelna to pak k potěše mnohých rozbalí vrchlabské naděje Flendrs. Dále se můžete těšit na „vrchlabskou losovačku“, ve které na rozdíl od klasické tomboly nejde prohrát. Večerem vás jako moderátorka provede Tereza Zikešová, o taneční vložku se postará nestárnoucí a svá stálá kila si střežící nosorožčí baletní skupina Zygočky. Letos můžete očekávat žhavou letní choreografii…

Vstupné zůstává stejné jako v loňském roce. Vzhledem k omezené kapacitě sálu doporučujeme všem zajistit si lístky v předprodeji za zvýhodněnou cenu 150 korun v Regionálním turistickém informačním centru na náměstí (spíše než za 180 korun na místě). Nosorožci mají 50% slevu ze vstupného!

Ples je určen k pobavení a obveselení široké veřejnosti, která pouhou svojí účastí přispěje na obecně prospěšný cíl. Výtěžek plesu bude po loňském příspěvku na divadelní festival pro děti Sůva & Sůvička letos věnován vrchlabské pobočce hospicové péče Duha. K tomuto kroku nás přivedl především odkaz nedávno zesnulé přítelkyně a kolegyně Hany Jüptnerové. Letošní ročník plesu tudíž bude i vzpomínkou na tuto obdivuhodnou osobnost zdejšího kulturního a společenského života.

Aktuální informace o plesu a cenách losovačky sledujte na facebookovém profilu plesu.

HOKEJ

Tomáš Rolinek posílil tým HC Stadion Vrchlabí Snad všichni hokejoví fajnšmekři si vzpomenou na pozdní večer v neděli 23. května 2010, kdy v Lanxess Aréně v Kolíně nad Rýnem česká hokejová reprezentace porazila Rusko 2:1 a slavila zisk titulu mistrů světa. Jako první v onen památný večer zdvihl nad hlavu pohár pro šampiony kapitán národního týmu Tomáš Rolinek. Nyní ho Vrchlabáci mohou vidět na vlastní oči, protože se stal novou posilou místního HC Stadion Vrchlabí.

Zprávu o nové hvězdné posile přinesl klubový web ve středu 20. listopadu. Podle něj dostal Tomáš Rolinek po ukončení svého angažmá v Pardubicích nabídku „zahrát si znovu se Sejčkem, Bedýnkou, Vášou“ a zjistil, že bude velmi těžké ji odmítnout.

Padlo tak rozhodnutí, podle něhož Rolinek ve Vrchlabí odehraje kompletní zbytek sezony.

Novou posilu ve svém prohlášení přivítal i sportovní manažer HC Stadion Vrchlabí Jiří Jakubec. „Náš tým momentálně jede na vítězné vlně a teore-

ticky jsme nepotřebovali další posílení, ale pokud se objeví taková osobnost, jakou Tomáš Rolinek bezpochyby je, nešlo vzhledem k našim ambicím odolat. Za rozhodnutí Tomáše pokračovat jsem strašně rád, je to výjimečný bojovník a hokejista, který bude platný zejména ve finálové části soutěže,“ uvedl. „Dohoda s Rolasem, jak to u takových osobností bývá, byla rychlá a snadná. Tímto náš tým dostává zase jiný rozměr a síla týmu je obrovská. Navíc funguje i chemie v kabině, což je na ledě znát. Máme se letos ještě na co těšit,“ uzavřel.(jš)

IT CENTRUM

MOBILNÍ TELEFONY A SERVIS VRCHLABÍ

- Servisní služby evropských telefonů - Lepení bezpečnostních skel a folii na počkání - Příslušenství pro většinu dostupných značek - Největší nabídka telefonů pro seniory - Pro firmy nově vypracování speciální nabídky na míru

TĚŠÍME SE NA VÁS V NOVĚ ZREKONSTRUOVANÉM OBCHODĚ 499 453 250

604 301 301

301301@seznam.cz

SLOVO DUCHOVNÍHO

Adventní pozdravení P. JIŘÍ ŠLÉGR, DĚKAN ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI VE VRCHLABÍ

Milí přátelé, nedávno mně přišlo krásné přáníčko k Vánocům: „Přeji Ti, abys měl hodně dobrých přátel a měl na ně čas.“ Napsal mi ho dobrý přítel, o kterém vím, že má velmi mnoho povinností, a i přesto si udělal na mě čas.

Někdo přepočítává čas na peníze, ale já dávám přednost skutečnosti, že čas života je darem od Boha. Když Bůh připravoval první Vánoce, dával si velmi záležet na osobních setkáních a vytváření přátelství. Poslal archanděla Gabriela k Panně Marii a ve snu oslovoval Josefa, kterého by ani „ve snu“ nenapadlo, že bude doma vychovávat Božího Syna! Přál si stát se člověkem a být členem rodiny Marie a Josefa.V Bibli se dočteme, že si Bůh udělal na nás čas, připravil pro nás čas a vstoupil do času, aby nám nabídl přátelství trvající celou věčnost. Tento „vánoční dárek“ nám balí do jednotlivých dní života a doufá, že ho objevíme.

Svatý Augustin říká: „Ten, který tě učinil, ví i to, co s tebou chce činit.“ Adventní čas je dobou, kdy je moudré si udělat čas, zaposlouchat se do Božího hlasu v našem nitru a dělat, co si On přeje. Africké přísloví nám dává další cennou radu: „Nemůžeš-li být s těmi, které máš rád, měj rád ty, se kterými jsi.“ Takovémuto umění lásky nás rád v Betlémě naučí právě Boží Syn, který je Láska. Dobrý úhel pohledu nabízí zase arabské přísloví: „Nezlob se na růži, že má trny; raduj se, že tak trnitý keř má růže.“ Přeji Vám pokojné prožití adventu, radost z Betléma od narozeného Spasitele světa a pevné zdraví po celý rok 2020.

23

ŘEDITEL TELEVIZE

Největší regionální televize začne vysílat i ve Vrchlabí Pozemní televizní vysílání v Česku definitivně přechází na standard DVB-T2. Starší a doposud funkční standard DVB-T je postupně v jednotlivých regionech vypínán. Diváci díky tomu získají možnost sledovat více kanálů v kvalitním rozlišení. O všem, co se změnou vysílacího standardu souvisí, hovoří v rozhovoru pro Vrchlabinky Oldřich Tamáš, ředitel Východočeské televize V1. Největší regionální televizi u nás nově naladí i diváci v Trutnově, Vrchlabí a okolí.

DAVID ZÁRUBA, FOTO: ARCHIV TV V1

Když vynecháme technické náležitosti přechodu na standard DVB-T2, co to prakticky znamená pro televizní diváky?

Divákům ale přinese převážně pozitivní novinky. Pozemní vysílání bude i nadále zdarma a lidé budou moci naladit prakticky veškeré české programy, a to v té nejvyšší kvalitě. Výrazně se také zlepší propojení televizního vysílání s internetem, které umožňuje například prostřednictvím HbbTV zhlédnout pořady zpětně.

Zvládne to každá televize? Je potřeba pro získání nových kanálů něco udělat?

Zjednodušeně záleží na tom, jak starou televizi lidé mají, respektive jestli je na přechod na moderní 24

standard připravená. Pokud ji kupovali přibližně v posledních třech letech, tak pravděpodobně ano, ale je lepší si to zkontrolovat například na www. dvbt2overeno.cz. Druhou možností je, že mají sice starší televizi, ale kompatibilní set-top-box. Pokud ani jedno z toho neplatí, je nutné koupit novou televizi nebo set-top-box. Při nákupu je dobré se zeptat, jestli zařízení nový standard podporuje. Pak už stačí jen pustit automatické ladění kanálů.

Kdy k odstřižení starších televizí dojde?

Novým standardem je pokryta už většina území a od 27. listopadu postupně dochází k vypínání toho starého. V Královéhradeckém kraji, kde se vysílá z Černé hory, začne přechod 7. ledna 2020.

Hlavní vlna nastane na jaře příštího roku a celý proces by měl být hotový do června.

Co tyto změny znamenají pro Východočeskou televizi V1?

Přinese nám to dokrytí Královéhradeckého kraje. V současné době pokrýváme cca 90 procent tohoto regionu. Teď naši televizi V1 nově naladí také lidé v Trutnově, Vrchlabí a okolí. Tam jsme doposud nevysílali. Ve Vrchlabí bychom měli být vidět už teď během postupného přechodu.

Stejně jako pro přechod na nový standard platí, že stačí pustit automatické ladění kanálů a V1 by se měla objevit.

Pokud se mi už podaří kanál Východočeské televize V1 naladit, co tam uvidím?

Základem našeho vysílání je pravidelné zpravodajství z celých východních Čech, takže z Královéhradeckého i Pardubického kraje. Zprávy vysíláme v premiéře každý všední den v 18 hodin. Od té chvíle běží ve smyčce každou hodinu až do následujícího dne. Diváci se na ně tak mohou podívat třeba i v noci nebo druhý den dopoledne.

Co další pořady?

Kromě zpráv a pravidelných magazínů z jednotlivých měst vysíláme a často i sami vyrábíme celou řadu pořadů, které jsou zaměřené takřka na všechna odvětví jako regiony, doprava, hasiči, vaření, ekologie, cestování, dostihy nebo domácí mazlíčci.

Chystáte s přechodem na nový standard novinky?

Právě s rozšířením území plánujeme nové pořady z jednotlivých měst a obcí. Jsme již v jednání s významnými subjekty v regionu. Dále připra-

vujeme vysílání o adrenalinových sportech nebo oblíbený pořad Fight and Talk s MMA zápasníkem Patrikem Kinclem. Také bychom rádi zintenzivnili spolupráci s obcemi a městy, abychom přinášeli zpravodajství ze všech koutů regionu.

Víme, že ve východních Čechách máme spoustu šikovných lidí a koná se tady hromada zajímavých akcí. A přesně to chceme divákům ukázat.

Mohou se diváci nějak zapojit do vysílání a vůbec života televize?

Ano a těch způsobů je hned několik. Do vysílání rádi zařadíme různé dobové záběry, co třeba lidé kdysi natočili, ale mají někde v šuplíku. My jsme schopní tato videa oživit. Při natáčení reportáží se lidí často ptáme na názor formou ankety, takže se pak mohou vidět na obrazovce. Velmi nám pomáhají také tipy na reportáže, nebo dokonce přímo fotky a videa z akcí a událostí, které můžeme použít ve vysílání nebo na našich sociálních sítích.

Ty jsou mimochodem velmi sledované, na Facebooku máme skoro 16 tisíc fanoušků.

Hodně lidí sní o práci v televizi. Je potřeba předchozí praxe nebo mediální vzdělání?

Tohle pro nás není důležité. Často dáváme talentovaným lidem možnost, aby si televizní práci zkusili formou stáže nebo praxe. Mohou si i projít různé pozice od kameramana po reportéra, přičemž na věku ani pohlaví nezáleží. Pokud se osvědčí a mají zájem, tak tady s námi zůstanou delší dobu. Hodně lidí u nás nastartovalo kariéru a odrazilo se k práci ve velkých médiích.

STARÉ ZVYKY A OBYČEJE

Po stopách krkonošských adventních a vánočních tradic Lidové zvyky a obyčeje jakožto součásti kulturních tradic kdekoliv ve světě jsou spjaty s každodenním životem tamních obyvatel. Ten je vždy určován a ovlivňován přírodním prostředím, způsobem obživy, historií, též náboženským, společenským či ekonomickým zázemím. Plujme nyní na čas proti proudu času a přibližme si, jaké zvyky a tradice v minulosti pěstovali obyvatelé Krkonoš během adventu a Vánoc.

LIBOR DUŠEK, FOTO: ARCHIV KRKONOŠSKÉHO MUZA SPRÁVY KRNAP VE VRCHLABÍ

Vánoční zvykoslovný cyklus začínal tzv. adventem (z latinského adventus - „příchod“), v teologickém smyslu očekáváním narození Ježíše Krista a též příchodu Mesiáše. Během čtyřtýdenního období adventu, mezi první adventní nedělí a západem slunce na Štědrý večer, se v Krkonoších a Podkrkonoší konala řada lidových zvyků, obyčejů a obřadů, které vrcholily právě 24. prosince. Tradice, nesoucí s sebou dědictví předkřesťanských dob, byly prostoupeny lidovým pojetím víry místních horalů a hospodářů. Mnohé z nich neskrývají určitou por26

ci humoru, nebo jsou naopak zahaleny rouškou tajemna. Ačkoliv Krkonoše a blízké Podkrkonoší nejsou svou rozlohou velké, vánoční tradice a zvyky (podobně jako jiné, např. velikonoční) měly v různých částech hor a podhůří svoji specifickou podobu. Průběh svátků v rodinách hospodářů žijících v tradičně české části Krkonoš - na Jilemnicku a Vysocku - se tedy částečně lišil od slavení svátků u německy mluvících horalů v Rokytnici, Špindlerově Mlýně a v horských boudách lemujících svahy úpského údolí.

Barbora a Mikuláš V období pilných příprav na „vánoční hody“ probíhaly barborské a mikulášské trhy. Tato doba byla spojena s řadou pověr, zvyků a obchůzek masek a nadpřirozených postav. Chodila Barbora (5. 12.), která nadělovala dětem a pobízela je k modlitbě.

Za Barboru se obvykle přestrojila starší žena z rodiny nebo dorostlá dcera. Chození s Mikulášem o den později bývalo velice hlučné. Celá tlupa s čerty i anděly chodila po vesnici, nahánějíc pekelným

STARÉ ZVYKY A OBYČEJE

křikem hodně strachu, ale hodným dětem Mikuláš naděloval dárky – peníze, jablka, slívy apod.

V německy mluvící části hor se na Barboru (4. 12.) stříhaly třešňové větvičky, ty se daly se do sklenice s vodou nebo zeminou a uložily do sklepa. Pokud větvičky rozkvetou ještě před Vánoci, neznamená to jen splnění našich přání, ale s takovýmito větvičkami můžeme o vánoční noci spatřit Pána Ježíše.

Tento zvyk byl ostatně rozšířen i u českých horalů a v některých domácnostech je udržován doposud.

Německá hospodářství a chalupy v předvečer sv.

Mikuláše (5. 12.) obcházel též Mikuláš - Nikolaus.

Byla to osoba s dlouhými vousy, převlečená do obráceného kožichu s obtočeným slaměným provazem nebo řetězem. Zlobivým dětem hrozil Mikuláš velkou metlou a hodným rozdával pamlsky. Svůj příchod oznamoval chřestěním řetězu, zvoněním nebo tlučením metlou o dveře. Na mnoha místech visela před oknem punčocha, kterou naplnil svými dárky.

Děti, ale i dospělí chodili večer od domu k domu převlečeni za svatou rodinu a zpívali písně střídavě v nářečí a spisovně, za což dostávali dárky.

Přástky (též přádky či přástvy) a Lucie Za adventních večerů se ženy scházely „na přádky“. Během přástek se o pauzách předčítalo z knížky, vyprávěly se smyšlené i skutečné příběhy, žertovné i vážné, a zpívaly se lidové i kostelní písně. Posledním dnem v předvánočním čase mimořádného významu byl svátek sv. Lucie (13. 12.) související s oslavou ženy. Lucie byla také patronkou předení, na její svátek se nesmělo příst; která z žen tento zákaz porušila, byla právě maskami Lucek ztrestána.

Dlouhá noc a Štědrý večer Před samotným Štědrým večerem je pro Krkonoše a Podkrkonoší specifická Dlouhá noc (23. 12.).

O tomto večeru zůstávaly dívky pohromadě často až do půlnoci. Do desáté hodiny se předlo, zbývající čas byl věnován družné zábavě. Za drobné peněžní obnosy byla připravena malá hostina. Také se uklízelo, strojil stromeček, dokončovalo se stavění betléma, ale především se pekly (v českém prostředí) typické koláče, křehtíky a štědrovnice.

Jak vypadal takový křehtík? Byl to bochník z bílé mouky upečený s rozinkami a také mandlemi.

Hospodyňky měly při pečení velké obavy, aby vše dobře dopadlo. Nepodařený výrobek údajně zavinil „brusař“ – panák, kterého si sousedé přenášeli od chalupy k chalupě. Přicházející mladí hoši přispívali k zábavě svým škádlením a žerty, často přivedli také medvěda (převlečený mladík), který svým legračním chováním přispíval k ještě většímu veselí.

Tradièní jilemnický výrobce støívek na masné výrobky. www.devro.com

Střídmost v zábavě, jídle i pití, která panovala během adventu, se o Štědrém večeru změnila v hojnost pokrmů. Jídlo se připravovalo z plodin, o kterých se věřilo, že mají magickou a ochrannou moc. Výjimečně bohatá teplá večeře spojovala slavnostně oděnou rodinu a slavnostně prostřený stůl. Na Štědrý večer po celém dni půstu přichází na stůl devatero (někdy sedmero) pokrmů. Z oblíbených pokrmů v české i německé části Krkonoš to byly: jáhlová kaše (zajišťuje trvalé vlastnictví peněz), hubovec – jáhly s houbami (přináší štěstí), žemle s mlékem, krupice (zaručuje hodně dětí), hrách a čočka (proti abscesům a vyrážce u dětí), zelí a řepa (proti prašivině), knedlíky se zelím nebo houbami, všelijaké dušené sušené ovoce 28

(zajišťuje svornost), houbová polévka a hrachová polévka.

Nadílku obstarával v české části Krkonoš Krystylle - Ježíšek nebo „Štědrá bába“, v části německé to byl Christkind. Josef Demuth, řídící učitel v Maršově, popisuje tradiční činnosti a atmosféru slavnostního večera na přelomu 19. a 20. století takto: „Přes den se v rodinách dodržuje přísný půst. Odpoledne, poté co v domácnosti proběhly všechny přípravy na oslavu, především byl ozdoben vánoční strom dárky pro děti, je zapálen oheň a světla. Zvoněním jsou děti a ostatní členové rodiny přivoláni ke svátečnímu stolu, který je ozdoben vánočním stromkem a dárky. Poté, co jsou za jásotu rozdány dárky, podívá se každý člen rodiny, zda uvidí svoji hlavu na stěně jako stín; pokud ne, tato osoba brzy zemře.

Na stůl patří ořechy a jablka. Ze čtyř rozloupnutých ořechů a čtyř rozkrojených jablek se posoudí zdravotní stav v každém čtvrtletí následujícího roku podle toho, jak jsou plody zdravé, nebo shnilé. Pokud mají všechny čtyři ořechy černá jádra, značí to blízkou smrt. Aby nebyl příští rok nedostatek peněz, položí se pod některou nádobu stříbrná mince. Na Štědrý večer dostane také dobytek dobrý příděl, aby přinesl bohatý užitek. Krávy dostanou snop ovesné slámy se zrnem. Slepice jsou nakrmeny prosem. Psi a kočky dostanou svoje jídlo na hnojiště, aby nikdy neznečistili obilí. Pokud chceme mít žluté mléko, dáme kravám ořechové jádro. Po jídle připraví matka „cibulový kalendář“.

Dvanáct cibulových vrstev (cibulových slupek)

představuje dvanáct měsíců v roce. Podle toho, zda sůl nasypaná na tyto slupky před půlnoční mší zůstane suchá, nebo se rozpustí, usuzuje se sucho, nebo mokro v jednotlivých měsících.

Ubrus se slupkami z ořechů a jablek, stejně tak s ostatními zbytky, je uložen do příštího rána do kouta, pak se pro zvýšení plodnosti nasypou pod ovocné stromy. Když jdou dívky na mši, vloží do modlitební knížky lístečky se jmény hochů. Lísteček, který potom při mši první spatří, nese jméno budoucího ženicha. Když zloděj dřeva udělá o půlnoci tři zářezy do smrku, nebude při svých zlodějinách nikdy chycen; stejně tak, když pod stolem vypije podmáslí. V tuto hodinu je také dobytku propůjčena řeč a v chlévě nenajdeme žádné zvíře ležící. Ve všech studnách a potocích teče během proměny místo vody víno. Pokud je vánoční noc jasná, tak bude ve stodolách tma - to znamená, že budou plné zrní. Povětří během dvanácti nocí 24. 12. - 6. 1. je směrodatné pro jednotlivé měsíce následujícího roku.“ Štědrý večer vrcholil koledováním, předváděním jesličkové hry a někde i půlnočním vytrubováním ponocného a chrámovou hudbou. Původním smyslem koledy bylo přinést štěstí, zdraví a popřát zdar v hospodářském a rodinném životě. Čas Vánoc končil 6. ledna svátkem Tří králů, během kterého ještě v období první republiky chodili chlapci koledovat. Zazpívali tradiční koledu „My tři králové jdeme k vám“ a obdrželi sladkou odměnu nebo drobné mince.

HOROLEZEC TITILIUM WEB / REGULAR / 8B / TT

Jan Červinka byl v místech, kam ani pták nedoletí Jan Červinka se narodil roku 1930 v Opavě. S horolezectvím začal už v roce 1946. Stál tak u zrodu expedičního horolezectví, vstoupil mezi světovou elitu a zdolával do té doby nepokořené hory celého světa.

Byl členem prvního československého horolezeckého reprezentačního týmu a účastnil se významných mimoevropských expedic s mnoha prvenstvími a významně se podílel na rozšiřování znalostí o světových velehorách. Je nositelem titulu mistr sportu, čestného titulu zasloužilý mistr sportu, je čestným členem Českého horolezeckého svazu a v roce 1973 s Janem Kynčlem založil ve Vrchlabí horolezecký oddíl.

EVA VERNEROVÁ, FOTO: EVA VERNEROVÁ, ARCHIV JANA ČERVINKY

První československé horolezecké reprezentační mužstvo bylo založeno roku 1950. Jan Červinka byl tehdy nominován za Ostravský kraj. Stal se nejmladším členem a díky společnému lezení s naopak nejstarším členem mančaftu panem Trousílkem se mnohému naučil. Jan byl později ze sedmdesáti lezců vybrán do malé skupiny jedenácti nejlepších, účastnil se tak nejen soustředění v Alpách, ale také slavných expedic do mimoevropských velehor.

Doby těchto výprav jsou považované za zlatý věk expedičního dobývání hor národními týmy.

30

Cestování do zahraničí za komunismu nebylo jednoduché. Vycestovat horolezci mohli jen díky tomu, že jejich mančaft byl vládou považován za propagátory tehdejší politické ideologie. Pohybovat se však mohli pouze ve velkých skupinách a pod dohledem. Vedoucí výpravy byl pak většinou příslušníkem komunistické strany.

Každý horolezec národního týmu musel na tyto výpravy poctivě trénovat, do Tater tak Jan Červinka jezdil i sedmkrát za rok. Přestávku v lezení měl snad jen v letech 1951 až 1953, kdy musel nastoupit na vojnu. Fyzickou kondici pak doladil díky práci na Pradědu, kde na chatách v okolí dělal vše, co bylo potřeba – topení, dopravu, zásobování. V té době začal dálkově studovat průmyslovou školu.

Kavkaz i Hindúkuš Když Sovětský svaz v 50. letech zpřístupnil Kavkaz, měli čeští horolezci konečně možnost podívat se do snových výšek ve vzdálených divokých horách. Poprvé objevovali nové cesty v náročném terénu nad hranicí 5 000 metrů, kam noha cizince do té doby nevstoupila. Byli však stále omezováni sovětským dohledem, nemohli si tak sami svobodně vybírat, který výstup podniknout.

Později se českoslovenští horolezci vypravili do pohoří Hindúkuš do Afghánistánu, kde v roce 1965 vystoupili na sedmnáct do té doby neslezených vrcholů. Tenkrát měl Jan Červinka pár dnů po maturitě, jen si sbalil batoh a vydal se za dobrodružstvím. Tato příležitost přišla, jelikož uměl zacházet s kamerou a také ji i opravovat. Připadl mu u horolezců neoblíbený úkol zabezpečovat hlavního kameramana expedice a dělat druhou kameru. Možnost podívat se do opravdových velehor daleko za hranicí naší země ho velmi lákala, a proto se úkolu odhodlaně ujal. Vydržel s sebou nosit velmi těžkou kameru a vše zachytit s opravdovým citem pro kompozici. Z natočených záběrů Jana Červinky a hlavního kameramana Bedřicha Rogera pak vznikl film Kam nedoletí pták, který na soutěži v Torontu vyhrál zlato.

Do Hindúkuše se naši horolezci vrátili v roce 1967 i 1970, tentokrát však do Pákistánu, aby opět podnikli několik prvovýstupů a posouvali své výškové rekordy. Poté v 70. letech přišly na řadu cesty i do dalekého velkolepého Himálaje (70. léta). Zde se jedenácti členům expedice podařilo zdolat jednu z nejobtížněji dosažitelných osmitisícovek, vrchol Makalu (8 010 metrů), a tím získat světové prvenství v nejpočetnější skupině na vrcholu osmitisícovky. Jednalo se také o československý prvovýstup a druhou československou osmitisícovku. Bohužel ale poté jeden kamarád nepřežil sestup.

Hory byly pro Jana Červinku únikem z šedi totalitní společnosti. Bohužel však cesty do dalekých zemí plných sněhu znamenaly pro horolezce odloučení od jejich rodin, které musely na návrat svých dobrodruhů čekat dlouhé měsíce v nejistotě.

O výpravách, úspěších a zážitcích Jana Červinky a jeho spolulezců by se dalo psát dlouhé hodiny, jelikož jich bylo opravdu nepřeberné množství. Pro další informace a fotografie tak můžete navštívit i jeho krásnou webovou stránku www.jancervinka.net.

Život ve Vrchlabí Do Vrchlabí se Jan Červinka přestěhoval díky své ženě Věře, dětské lékařce, která tu koncem 60. let dostala místo primářky nemocnice. Přijel 31

HOROLEZEC

nadšený, že bude bydlet v horách. Zprvu měl ale problém sehnat zaměstnání, jelikož nebyl ve straně. V Jizerkách byl 15 let členem Horské služby, v Krkonoších mu ale řekli, že mají lidí dost. Nakonec se mu podařilo najít práci u komunálních služeb.

V roce 1973 založil s Honzou Kynčlem vrchlabský horolezecký oddíl a byl v něm sedmnáct let vedoucím. Pořádali zájezdy do komunistických zemí, ale i brigády. Například udržovali silnici do Špindlerova Mlýna.

V roce 1977 začal Jan Červinka pracovat ve Středisku vrcholového sportu, kde zůstal až do důchodu.

Po roce 1989 pomohl založit Tělovýchovnou jednotu SVS, kde vychovali i pár běžkařů reprezentantů.

ROZHOVOR

Nejkrásnější to bylo v Himálaji Po příjezdu vojsk v roce 1968 jste se spolu se svým kamarádem horolezcem Vlastou Šmídem rozhodli na protest vrátit všechna sovětská vyznamenání za

sportovní výsledky na Kavkaze. Jaká přišla reakce od KSČ?

Přešlo to. Vlastovi to tedy několikrát ještě připomněli, projevilo se to ve sportovní i pracovní činnosti, ale do Vrchlabí to Olomoučáci asi nepředali. Čím si vás horolezení získalo?

Příroda si mě získala. Po devíti letech na Pradědu jsem měl dobrou formu, fyzická kondice pro mě tedy nebyl problém a o to víc mě to horolezení bavilo.

HOROLEZEC

Vaše dcera také leze?

Celá rodina leze. Se starší dcerou Ruth jsme zdolali jižní vrchol Ušby (1983) a Tetnuld na Kavkaze.

Už si ale musí najít jiného horolezce, nechci být při tom, kdyby se jí něco stalo. Tento rok byla na Matternhornu. Vnučka leze také výborně, vnuk byl na Mont Blancu a moje mladší dcera Hana také leze.

V červnu 2020 oslavíte 90. narozeniny. Chystáte oslavu, nebo třeba horolezecký výšlap?

Budeme mít velkou rodinnou oslavu „červeňáků“, členů rodiny narozených v červnu, s cimbálovkou. A jinak se také bude konat každoroční horolezecký sraz s mými přáteli.

Co na tom je nejkrásnější? Že jsem měl možnost být na dvanácti mimoevropských expedicích. Nejnáročnější byla expedice Makalu, kde zahynuli mí dva kamarádi. A nejkrásnější bylo pohoří Himálaj – tedy v době, kdy jsem tam působil. Dnes je to horolezecký cirkus.

Fotografie jste začal vystavovat až v roce 2006.

Ve Vrchlabí jste měl 5 výstav, po celé republice pak celkem 23 výstav. Chystáte ještě nějakou další?

24. výstava „Velehory v černobílé fotografii očima horolezce“ proběhne od tohoto listopadu do ledna 2020 v Trutnově.

ORIGINÁLNÍ PRODUKT VYVINUTÝ SPECIÁLNĚ PRO POTŘEBY SPORTOVCŮ

ěk pln

vy stra

Do

S věnováním pro vítězství vašich nejbližších.

Vitamin C přispívá k udržení normální funkce imunitního systému a ke snížení míry únavy a vyčerpání. Jód přispívá k normálnímu energetickému metabolismu.

Vitamin D přispívá k normální činnosti svalů. Zinek přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem, k normální syntéze bílkovin, k normální funkci imunitního systému a k normálnímu metabolismu sacharidů, mastných kyselin a makroživin.

FOTBALOVÝ TRENÉR

Podmínky a zázemí pro fotbal ve Vrchlabí jsou vynikající Do letošního ročníku krajského přeboru vstoupil fotbalový „A tým“ FC Vrchlabí s novým trenérem Jiřím Hlouškem, který má bohaté zkušenosti s trénováním týmů z ligových soutěží. V rozhovoru pro Vrchlabinky Hloušek hodnotí dosavadní výsledky vrchlabského týmu a prozrazuje, jak chystá své svěřence na každý soutěžní zápas.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV JIŘÍHO HLOUŠKA

Trenérem vrchlabského fotbalového „Áčka“ jste se stal letos v létě, když se tým začal připravovat na podzimní část sezony. Jak hodnotíte své dosavadní působení ve Vrchlabí?

Trochu rozporuplně. Bodové ohodnocení mělo být daleko vyšší. Dostali jsme spoustu gólů po našich naivních, dětských chybách. Vícekrát jsme nedokázali určitou herní kvalitu potvrdit i bodovým ziskem. I proto jsme v tabulce s 21 body na 10. místě. (Rozhovor vznikal v úterý 19. listopadu, pozn. autora).

Jak jste spokojen s nasazením týmu a dosud dosaženými výsledky?

36

Moc spokojen nejsem. Téměř pokaždé trénujeme s minimem hráčů, což koresponduje s výsledky a výkony týmu.

Jaké jste si stanovil cíle pro letošní sezonu co do konečného umístění?

Tabulkové a bodové cíle fungují v profesionálních soutěžích. Naším cílem musí být co největší zájem diváků, v rámci možností kvalitní herní projev a být jak hráčsky, tak i lidsky vzorem pro všechny mladé hráče našeho klubu.

Jak jste spokojen s podmínkami ve Vrchlabí a zázemím, které má tým k dispozici?

Podmínky a zázemí ve Vrchlabí by umožňovaly působit v daleko vyšší soutěži, jsou prostě vynika-

jící. Klobouk dolů před všemi, kdo se podíleli na vybudování fotbalového areálu a podílí se na jeho chodu!

Jste držitel nejvyšší trenérské licence UEFA. Zkuste i laikům vysvětlit, k čemu všemu vás opravňuje na rozdíl od jiných trenérů?

Tato profi licence umožňuje trénování v našich profesionálních soutěžích, stejně jako umožňuje vedení reprezentačních výběrů.

Studium probíhá i v anglickém jazyce. Na stáži jsem byl mimo jiné i v bundesligovém Hamburku. Licence mě opravňuje trenérsky pracovat ve všech členských zemích UEFA. Podle čeho ladíte taktiku před každým soutěžním utkáním? Jak detailní rozbory hry soupeřů si děláte?

Dívám se na záznamy našeho příštího soupeře. Dívám se i zpětně na naše utkání, podle toho pak připravuji taktiku a sestavu. Těch detailů je strašně moc. Součástí mojí práce v Jablonci byly rozbory hry soupeřů prvoligového týmu. Připravoval jsem je i pro trenéra Šilhavého po dobu, kdy v Jablonci působil.

Jak hodnotíte zájem o fotbal ze strany vrchlabské veřejnosti?

Když v dnešní době a v této soutěži přijde 300 diváků, tak to je nádhera.

Mají mládežnické týmy ve Vrchlabí dostatečnou základnu, ze které byste mohl v budoucnu čerpat?

To se teprve uvidí. Na příští sezonu připravujeme vstup jednoho našeho ročníku do žákovské ligy, kde se budou střetávat s nejlepšími vrstevníky v republice. To bude určitě cenná konfrontace.

Co byste vzkázal rodičům, kteří zvažují, že své syny „dají na fotbal“?

Ať hlavně reálně společně se synem nastaví cíle, kterých chtějí dosáhnout.

Jste otcem Adama Hlouška, který hraje za Viktorii Plzeň. Sledujete výkony svého syna i z Krkonoš?

Jeho kariéru sleduji velmi intenzivně. Jsem šťastný za každé utkání, které, ať už přímo, nebo v televizi, mohu vidět. Kdyby to šlo, sledoval bych i každý jeho trénink (smích).

37

NOVINKY Z VRCHLABSKA

ŠKODA AUTO vyrobila třímiliontou převodovku

Biblické Vánoce ve čtyřech domcích

Třímiliontou automatickou převodovku DQ200 v pondělí 18. listopadu vyrobil vrchlabský závod ŠKODA AUTO. Celkem 38 procent převodovek vyrobených ve zdejším závodě najde využití ve vozech značky ŠKODA, ostatní se montují do vozů jiných značek koncernu Volkswagen. Více než polovinu všech vyrobených převodovek dodává společnost ŠKODA AUTO do Německa, dalšími odběrateli jsou mimo jiné závody v Indii, Polsku, Rusku či Španělsku. Ve Vrchlabí vzniká denně 2 200 těchto dvouspojkových přímo řazených automatických převodovek a vyrábět se zde začaly v roce 2012.

Vánoční výstava, která představí biblické příběhy, bude k vidění v Krkonošském muzeu Správy Krnap ve čtyřech historických domcích na náměstí Míru ve Vrchlabí. Uměleckým osvěžením budou tematické výtvarné objekty studentů vrchlabského gymnázia, kteří se podílejí na instalaci výstavy. Vernisáž se uskuteční v pondělí 2. prosince od 17 hodin, zájemci o zhlédnutí výstavy mají čas si ji zajít prohlédnout až do 19. ledna.

Čertovský rej v Kopretině

Ideální příležitost se protáhnout a spálit přebytečné kalorie po vánočním hodování nabízí tradiční vánoční výstup na hrad Kumburk.

Novopacký Klub českých turistů letos pořádá toto tradiční rozloučení s turistickým rokem již podvaadvacáté. Akce se koná v pátek 27. prosince. Na Kumburk mohou vystoupat zájemci z různých směrů a v různou dobu, společný start tudíž není stanoven.

Ve středu 4. prosince se od 16 hodin tělocvična v Rodinném centru Kopretina ve Vrchlabí promění v peklo a pro čerty budou připraveny čertovské zkoušky. „A jelikož není čertů nikdy dost, jednoho si vyrobíme. Masky jsou vítány,“ vzkazují pořadatelé.

Vánoční výstup na Kumburk

Projížďka historickým parním vlakem

Nabízíme práci pro Všeobecnou sestru/bratra na 1 úvazek

Andělská projížďka. Tak zní název akce, která v sobotu 7. prosince od 8 do 15 hodin nabídne mikulášské jízdy zvláštním historickým parním vlakem na trati Martinice v Krkonoších – Jilemnice – Rokytnice nad Jizerou. Pasažéři se mohou během jízdy podhorskou krajinou těšit na Mikulášskou nadílku a program Čertovské kapely.

Požadujeme:

- Zdravotní způsobilost a bezúhonnost - Odbornou způsobilost k výkonu povolání

Vánoční jarmark v Jilemnici

Nabízíme:

V sobotu 14. prosince se v Jilemnici na náměstí a přilehlých uličkách uskuteční tradiční vánoční jarmark. Vedle možnosti zakoupit si potřeby pro vánoční výzdobu či pokrmy nebude chybět bohaté občerstvení v čele s populárními sejkorami.

Jarmark, který začne o půl deváté ráno, nabídne celodenní doprovodný kulturní program a návštěvníkům se představí mimo jiné taneční soubor Paul Dance Jilemnice a Hot Dancing a nebo žáci tamní základní umělecké školy. Jarmark zakončí v 17 hodin ohňostroj.(jš)

- Stabilní práci, přátelský kolektiv - Podporu vzdělávání - Příspěvek na stravování - Příspěvky na rekreaci - Příspěvky na očkování - Nástup dle dohody - Platové podmínky dle NV č. 341/2017 (min. plat 25 130,- Kč)

Více o pracovišti na: www.ddlampertice.cz Tel.: 499 879 247, 602 686 490 V případě zájmu, poprosíme o zaslání písemné nabídky s CV na email: reditel@ddlampertice.cz

38

CONTINENTAL POWERTRAIN SE MĚNÍ NA VITESCO TECHNOLOGIES

HLEDÁME NOVÉ ZAMĚSTNANCE! Nabídku aktuálně obsazovaných pozic získáte na www.continental.jobs.cz.

Vitesco Technologies Czech Republic s.r.o.

Volanovská 518, 541 01 Trutnov www.vitesco-technologies.com www.continental.jobs.cz

800 800 552 (zelená linka)

personalni.trutnov@continental-corporation.com

DĚTSKÉ RÁDIO

Kulíšek slavil čtvrtstoletí V Dolním Lánově se v sobotu 9. listopadu potkala současnost s minulostí. Bývalí moderátoři, redaktoři a partneři si společně se současnými členy lánovského rádia připomněli 25. výročí dětského krkonošského vysílání.

JANA TAUCHMANOVÁ, FOTO: ARCHIV KULÍŠKU

Pódium Kulturního domu „Děvín“ se na několik hodin změnilo v improvizované rozhlasové studio.

Tereza Fligrová, současná redaktorka a moderátorka rádia Kulíšek, a Jana Tauchmanová, zakladatelka Kulíšku, zpovídaly ty, kteří v Kulíšku přímo působili, nebo mu na cestě životem pomáhali.

Vzpomínalo se na vysílání v obecním programu kabelového rozvodu, rozhovory s osobnostmi čes-

ké kulturní, sportovní a společenské scény (Janek Ledecký, Mňága a Ždorp...), na hokejové extraligové zápasy, kam se mladí reportéři akreditovali a ocitli se tak ve společnosti profesionálních sportovních redaktorů.

O své zážitky se podělili i profesionální moderátoři, bývalý starosta Lánova, emeritní učitelka ZŠ Lánov, koordinátor jízd parních vlaků nebo původní ředitelka Domu dětí a mládeže ve Dvoře Králové nad Labem.

NA POKEC

Bít, či nebít?

VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

S poklesem teploty roste počet vrstev a nastává doba neustálého oblékání a svlékání, což je přesně to, co na zimě opravdu nenávidím. Před příchodem našich dětí jsem neměla ani tušení, kam až tato nenávist může zajít. Oblékání našich dětí by se dalo popsat jako asistované šílenství, nebo ještě lépe jako čiré zoufalství. Proto si pokaždé, když se s dětmi chystám ven, kladu otázku, co je menší zlo: otravovat se s nimi doma, nebo se vypravit ven?

Jako dítě vyrůstající v devadesátkách pobíhajíc mezi paneláky od jara do zimy, volím druhou variantu a v duchu doufám, že snad tentokrát nebudu svého rozhodnutí litovat. Lituji už ve chvíli, kdy se snažím děti odtrhnout od právě probíhající děsně důležité činnosti čili hraní, zlobení, šmejdění nebo přetahování o hračku, o kterou do té doby ani jeden z nich nejevil sebemenší zájem. Nato se stávám nedobrovolným účastníkem hry na honěnou. Jen co malého konečně odchytnu a za nohu ho vytahuji zpod postele a přitom se ještě snažím dcerku přesvědčit, že ty puzzlíky si může dostavět i po návratu domů, po čele už mi začínají stékat první krůpěje potu.

Po fázi přemlouvání a odchytu nastává fáze přesvědčování, že oblečení, které jsem jim nachystala, je opravdu to nejlepší a nejvhodnější, jež si v současné době a za současných povětrnostních podmínek mohou vzít na sebe. Není totiž žádnou výjimkou, když náš dvouletý módní znalec začne hystericky řvát, že tyhle kalhoty „nelíbí“, že tuhle bundičku „nece“, že „ce“ modrou a že tyhle červené (rozuměje růžové) rukavice po starší sestře „nelíbí“, a že nejlepší módní doplněk na hlavě je nemít na hlavě vůbec nic.

Při obouvání nastává další hra a to hra na „kdo s koho“. Ten náš malý holomek totiž vždy, když ho posadím na sedačku, abych ho mohla obout, vyšpulí břicho, zpevní celé tělo v prkno a sjede ze sedačky dolů. Načež ho vysadím a celá situace se opakuje ještě několikrát akorát do chvíle, kdy mi 42

dojdou síly a střihnu mu jednu přes nohy. Opět nastává řev, pociťuji návaly horka, a než se mi podaří jeho medvědí tlapy nasoukat do zimních bot, jsem zpocená jak dveře od chlíva. A to má teprve přijít to nejhorší – prstové rukavičky! Při tom, jak se snažím malému, který absolutně nespolupracuje, nasoukat každý jeden jeho prst do svého chlívečku, vzpomínám, jak jsem dříve se stoickým klidem dokázala čelit každé vyhrocené situaci.

Na druhou stranu díky prstovým rukavicím jsem pochopila, jak snadno může člověk sklouznout k nepříčetnosti, a už docela dobře chápu, jak se asi cítil Nero, když nechal vypálit Řím. Při oblékání starší dcerky už nejde tak o boj fyzický, jako o boj psychický. Na všechno má spoustu času a to tolik času, že bych za dobu, než se sama oblékne, dokázala přečíst Dona Quijota v originále, jehož četbu úspěšně odkládám už od doby, co jsem se vrátila ze studií ve Španělsku. Když už ji nejméně po sté slovně popoháním, aby se konečně oblékla, a vidím, jak stojí teprve v punčocháčích se dvěma čárkami vepředu a jednou vzadu, dochází mi trpělivost a lupnu jí jednu přes zadek. Nastává řev a trucování.

Pak už jen přetahovaná o bundičku, protože madam nechce tu s hvězdičkami, ale musí mít tu s kočičkami. Hotovo, dobojováno. Děti oblečené a nastoupené. Nabírám zbytky sil, abych ještě zvládla obléci sama sebe. Přepadá mne hlad a žízeň, ale při pomyšlení, že běžím dvě patra dolů a pak zase nahoru, si nechávám zajít chuť. Konečně jsme venku. Čerstvý vzduch a chladivý vítr mne nabíjí novou energií, díky které mohu vkročit vstříc našim dalším dobrodružstvím.

letí

FLEXI CENY Čím dřív koupíš, tím

VÝHODNĚJI LYŽUJEŠ! ŠPINDLERŮV MLÝN

KUP SKIPAS

ONLINE

gopass.cz