Vrchlabinky - magazín únor 2019

kulturně-společenský magazín | Únor 2019 | zdarma

Z Krkonoš do Prahy

Editorial Ve škole i na sněhu JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor V průběhu ledna konečně do Krkonoš dorazila pravá zima a svahy i bílé stopy začaly připomínat lidská mraveniště. Školáci z Vrchlabí a celého trutnovského okresu si budou moci zimních radovánek užít i hned na začátku února, kdy jim startují jarní prázdniny. Zimě a lyžování se věnujeme i v tomto čísle Vrchlabinek, kde se vrátíme do historie a zároveň přinášíme rozhovor s Miloslavem Kebrlem, který byl průkopníken masového komerčního lyžování. Ale zpět k dětem školou povinným. Žáci posledních ročníků základních škol musí do pátku 1. března odeslat přihlášky na gymnázia či učiliště, na kterých se chtějí v budoucnu vzdělávat. Během února tedy mají posledních pár týdnů na rozmyšlenou. Správně si vybrat není mnohdy vůbec jednoduché. Proto si vše řádně promyslete. Zatímco sníh napadne i za rok, letos vybraná škola už vám zůstane.

Závěrem mně dovolte vzpomenout na našeho fotografa Marcela Schöna, který nás předčasně opustil.

MARTIN VESELOVSKÝ / str. 6 11

LUKÁŠ TEPLÝ

KAREL HALÍŘ

str. 12 17

str. 21

MILOSLAV KEBRLE

HISTORIE LYŽOVÁNÍ

str. 24 28

str. 30

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Gabriela Jakoubková, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Matěj Slávik.

ANKETA

Jak se vám zatím líbí letošní zima?

Alfréd Plašil, místostarosta města

Libor Dušek, etnolog a horolezec

Z pohledu lyžaře-běžce i sjezdaře výborná, i když z počátku byly teploty poměrně vysoké, a tudíž byl problém v celém rozsahu vysněžit stopy a sjezdovky.

Z pohledu údržby města náročná, neboť ne každý je ochoten akceptovat priority při údržbě komunikací (nemocnice, policie ČR, sběrné komunikace atd.) a kapacity nám nedovolují v daný okamžik úklid všech prostor najednou.

Sněží a mrzne, jak se patří! Na našich krásných kopcích je ideální podmínka pro skialp, který poslední dekádu vítězí v mém žebříčku zimních radovánek.

Abych nezůstal u subjektivních požitků, musím ocenit práci technických služeb. S patáliemi spojenými s úklidem sněhu se vypořádávají na výtečnou!

Jiří Novák, fotograf Po mnoha letech je to konečně taková zima, jak má být. Všichni malí i velcí si tak mohou naplno užívat zimních radovánek.

Kristýna Tumová, provozovatelka letního kina Letošní zima je dle mého naprosto v pořádku, příroda spí a nabírá síly. A nejedna pranostika hovoří o tom, že když je krutá zima, bude horké léto. Už to nám hraje do karet při přípravě sezony 2019 v letním kině Tripsi.

MODERÁTOR

Vrchlabí pro mne bylo pohádkové město Martin Veselovský patří k nejznámějším českým moderátorům a je jednou z hlavních tváří internetového projektu DVTV. Světlo světa však spatřil ve Vrchlabí a na prahu puberty zde prožil i dva a půl roku svého života.

V rozhovoru pro Vrchlabinky na své rodné město vzpomíná s nostalgií, přibližuje své začátky v Praze a popisuje úskalí i krásy novinářské práce.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV DVTV, MATĚJ SLÁVIK, JIŘÍ ŠTEFEK

Jste vrchlabský rodák, nyní ale žijete v Praze. Do kolika let jste žil ve Vrchlabí?

Já jsem tu vlastně žil ve dvou údobích. Od narození do dvou let, protože pak jsme se stěhovali na stavbu elektrárny do Kadaně, a pak jsem byl zpět ve Vrchlabí od šesté třídy do prváku na gymplu.

Poté jsme se stěhovali do Prahy. Musím říci, že to druhé období bylo pro mne super a zásadní.

Kam jste chodil do Vrchlabí na základní školu?

Chodil jsem na Základní školu Zdeňka Nejedlého. Nevím, jak se nyní ta škola na horním náměstí jmenuje.

6

Na náměstí Míru.

No a pak jsem asi dva měsíce chodil do prváku na místním gymplu a hned na to jsme se stěhovali.

Vzpomenete si, kdo byl na základní škole váš třídní učitel?

No jasně, byl to Miroslav Vydra. On byl opravdu úžasnej. Byl členem Horské služby a mám pocit, jestli on tehdy nebydlel ve Špindlerově Mlýně, protože jezdil do školy na kole. Sem tam přijížděl s odřeným obličejem s tím, že mu praskla galuska.

Jaké máte vzpomínky na vaše dětství ve Vrchlabí?

Vlastně jenom ty nejlepší. Moje rodina má dům naproti poliklinice v Jihoslovanské ulici a u něho je zahrada, která končí Labem. No a já vlastně těch

dva a půl roku strávil v Labi. S bratrancem jsme pořádali výpravy, stavěli chaty na stromech nebo jezdili na voru po jedné z velkých tůní. Teď po povodních už koryto řeky vypadá jinak, tehdy to byla spíš džungle.

Nakolik vás mrzelo, že jste se musel odstěhovat?

Bylo to strašný. Ten první půlrok v Praze na novém gymplu byl opravdu hroznej. My jsme se tehdy stěhovali na sídliště Písnice, které bylo úplně nové. A nové sídliště znamená, že tam jsou jenom paneláky a kromě hlíny už nic jiného. A já jsem tedy z Vrchlabí, kde jsem ještě v sobotu večer jako pionýrský vedoucí seděl ve Vejsplachách u táboráku, v neděli dopoledne odjel do Prahy na zabahněné sídliště a říkal jsem si „Tady jako budu žít?“.

To byla opravdu velká deprese.

Jak následně vypadala adaptace kluka z malého města na prostředí ve velkoměstě? Špatně. Spádově jsem patřil na Gymnázium Budějovická a tam to bylo tehdy zvláštně nastavené. Učitelé nám stále opakovali, jak to je prestižní škola,

že je vše skvělé a chodí tam děti samých inženýrů a doktorů. Mně samotnému pár učitelů do očí říkalo, že to jako kluk z malého města nemůžu zvládnout. Nakonec i se samotnou Prahou jsem měl tehdy v půli osmdesátých let problém – byla na mě opravdu strašně rychlá.

Jak často nyní jezdíte do Vrchlabí?

Moc často ne. Třeba dvakrát za rok se tu objevím.

Jezdíte sem například v zimě na lyže?

Právě, že už úplně ne. My totiž máme chalupu na druhé straně Jizerských hor ve frýdlantském výběžku a veškeré tyto aktivity se uplatňují tam.

Jinak v domě ve Vrchlabí bydlí teta a maminka.

Já jsem v průběhu let přitíhnul spíš k Jizerkám. Čím jsou pro vás lepší než Krkonoše?

Je to především kvůli chalupě, kterou tam máme.

Jste známý a uznávaný novinář. Kdy ve vaší hlavě uzrála myšlenka nebo předsevzetí stát se novinářem? Co bylo oním spouštěčem?

MODERÁTOR

Asi nedostatek peněz na vysoké škole. V prváku jsem v novinách našel inzerát, kde hledali nějaké lidi do tehdejšího Klubu přátel Hlasu Ameriky.

Konkurz jsem tehdy udělal a nějakou dobu jsem tam potom pracoval.

Kolik tehdy na takové pozici činila vaše výplata?

V roce 1991 jsem měl asi 10 tisíc za měsíc.

Tolik snad tehdy brali samotní ministři, ne?

Já to doteď sám úplně nechápu. Na druhou stranu to pro mě nebylo úplně šikovné, protože jsem zjistil, že je možné si tohle vydělávat, a rázem pro mě jednooborové studium historie na vysoké škole nebyla priorita.

Během vaší novinářské kariéry jste prošel mnoha médii. Kolik jste za tu dobu udělal rozhovorů?

Plus minus to máme spočítané nyní zde v DVTV, kde jich je dělaných ve dvou nebo třech ke čtyřem tisícům. Z toho lze zhruba odvodit, kolik jsem jich udělal v minulosti, a myslím, že to je někde mezi třemi a čtyřmi tisíci.

Ptám se na to z důvodu, že jste zvyklý rozhovor vést a otázky klást, a nyní jste v opačné roli.

Už jsem si na to zvykl. Ale stále to pro mne není ideální pozice.

Podle čeho si vybíráte hosty, respektive osobnosti, které zpovídáte?

Máme na to několik kritérií. Jedním z nich je aktuálnost. Pak tu máme na základě debat našeho obsahového týmu seznam lidí, které bychom chtěli pozvat. Je to zkrátka kolektivní práce celého obsahového týmu. Říkáme si, proč toho jo, a jiného ne, a vzájemně si to oponujeme. Osobní preference zde příliš moc místa nemá. Pokud někdo má nějaký nápad, musí si ho obhájit i u ostatních.

Stává se, že chcete pozvat hosta, a on nepřijde?

No jasně. V politice to je běžné, u společenských témat se to moc často nestává.

Za svoji kariéru jste prošel řadou médií, včetně komerčních televizí. Kde jste se cítil nejsvobodněji?

V určitých chvílích jsem se nejsvobodněji cítil v rozhlase a v televizi. Říkám ale, že to bylo v určitých chvílích. Bylo to dáno tím, že jak v televizi, tak i rozhlase jsem dělal pořady, které mně umožňovaly být něco jako relativně autonomní buňka. Jinak samozřejmě to, co dělám teď, je nejlepší práce.

8

Nedávno jste se v médiích vyjádřil o svém působení v České televizi, kde se prý její generální ředitel dotazoval politiků na jejich hodnocení moderátorů.

Já to nerad opakuji, protože je to k dohledání.

Ale my jsme kvůli tomu před pěti lety odcházeli z České televize.

Jakou budoucnost má váš projekt DVTV? Na jak dlouho máte pokryto jeho financování a jaké jsou možnosti, až doběhne podpora od Zdeňka Bakaly?

Vícezdrojové financování by bylo prima a mnohem bezpečnější než jednozdrojové. Ale vzhledem k tomu, že smlouva bude končit v závěru letošního roku, tak je na to ještě docela čas. Ale v nějakých úvahách se už nyní pohybujeme. Určitě to není žádná jednoduchá záležitost, už jenom z toho důvodu, že dělat video není laciné.

Je v dnešní době žurnalistika atraktivní či sexy, a to především směrem k příslušníkům mladé nastupující generace, kteří sní o kariéře v médiích?

Nevím, jestli to lze nazvat sexy nebo atraktivní. Ale v principu můžu vycházet jen ze svých vlastních

chyb. Myslím si, že úplně nejlepší by bylo vystudovat nějaký obor úplně mimo žurnalistiku.

Vždycky totiž pak tomu novináři, včetně mě, chybí nějaká hluboká znalost konkrétního velkého tématu. Proto si myslím, že když chce někdo novinařinu dělat, měl by jít tímto směrem.

Vraťme se ale zpět do Vrchlabí. Zmínil jste, že jste se z něj stěhovali do Prahy v roce 1986. Když zalovíte ve vzpomínkách, jak na vás v tu dobu město působilo a na co vzpomínáte?

Pro mě to bylo takové pohádkové město. Když jsem předtím deset let bydlel na druhém konci republiky, tak jsme do Vrchlabí jezdili na prázdniny za babičkou a za dědou. Pro mne to vždycky byla kouzelná záležitost. Pak se mi splnil sen, že jsme se tam přestěhovali. V době, na kterou se ptáte, bylo Vrchlabí samozřejmě úplně jiný než na začátku 90. let, kdy se v něm všechno fofrem měnilo. Já ve své paměti mám Vrchlabí jako sympatické a mírně oprýskané malé město, které mám hrozně rád. A když tam pak jednou za čas přijedu, tak vidím, jak se vše hrozně změnilo.

Jak vypadaly v 80. letech přijímací zkoušky na gymnázium? Dělaly se vůbec, nebo rozhodoval kádrový původ?

Normálně se konaly přijímací zkoušky. Mám pocit, že byly i rozhlasem vyhlašované. Na druhou stranu to bylo trošku komické v tom, že se naplnily dvě třídy a zhruba tak šedesát dětí se tam hlásilo. Takže nebyla až tak úplná tlačenice.

Když jste přestupoval z Vrchlabí do Prahy, musel jste znovu dělat nějaké zkoušky?

Ne. Prostě čistě spádově, jak jsme se přestěhovali na Prahu 4, tak jsem spadl na Budějovickou a hotovo.

Když říkáte, že Vrchlabí na vás ze vzpomínek působí jako kouzelné město, ale jezdíte do něj jen málo, nepopotahují vás za to vaši příbuzní zde žijící?

Ale jo. Maminka by samozřejmě chtěla, abychom tu byli s rodinou a našimi dcerami mnohem častěji.

Když už jsem ale přijedete, jsou nějaká místa, která si nikdy nenecháte ujít a jdete se na ně podívat?

MODERÁTOR

Co děláte ve svém volném čase? Kolik ho máte?

Spoustu (smích). Po mnoha letech kombinované práce pro rozhlas a televizi jsem to výrazně přibrzdil. Jinak rád jezdím na kole a běhám. A pak mám rodinu, takže cokoliv s rodinou.

Uvažují vaše dcery, že by jednou šly ve vašich stopách a staly se z nich novinářky?

Myslím, že jsou na to ještě malé. Ani ta starší, které je nyní patnáct, nemá ještě páru o tom, co by chtěla dělat. Vidí to dost zblízka, aby viděla všechna negativa i pozitiva. Já si sebe pamatuji v patnácti letech, a tehdy jsem vůbec nevěděl, co se sebou.

Naše holky od úplně malého věku milovaly zámecký park. Starší dcera si myslím doteď pamatuje, jak ji v jejích čtyřech letech obstoupilo asi třicet kachen u rybníka a upřeně sledovalo housku, kterou držela v ruce.

10

Když se vrátím k rozhovorům, které jste v minulosti vedl a nyní vedete v DVTV, existuje nějaká osobnost, se kterou byste rozhovor chtěl udělat, snažíte se o ni dlouho, a stále nic?

Od doby, co byl v první přímé volbě zvolen prezident, tak jsem s ním nikdy nedělal rozhovor.

A podle mne ho ani nikdy nebudu dělat. To by se mi líbilo.

BIO Martin Veselovský (46) Chtěl byste s Milošem Zemanem dělat rozhovor i přes všechny invektivy urážky, kterými častuje 99 procent novinářů?

O to větší by to pro mne byla výzva. Ale myslím, že on je natolik velký praktik a moc dobře ví, že by mu takový rozhovor nic nepřinesl. Jinak ze své oblasti, která mne zajímá – ať už se jedná o kosmonautiku, či letadla – jsem si veškeré své sny splnil. Seděl jsem v akrobatickém letadle, mluvil jsem s Martinem Šonkou či Petrem Kopfsteinem. Já už moc takových snů, co se týká osobností na rozhovor, nemám.

Nemáte i chuť se sám proletět?

Po veškerých zkušenostech – protože jsem pár let lítal na paraglidu – mám hodně mizerný rozpočet na přistání. Spíš bych s tím brzdil.

Jaké máte plány pro letošní rok?

Přiznám se, že já si moc plány nedělám, protože jsem nikdy nejednal podle krátkodobých ani dlouhodobých plánů. To, co přichází, nějakým způsobem akceptuji, nebo ne. Budu rád, když rok,

Jeden z nejznámějších českých moderátorů se narodil ve Vrchlabí. Od roku 1986 žije v Praze.

Od začátku 90. let prošel řadou médií, nyní je jednou z hlavních tváří projektu DVTV. Je držitelem řady novinářských ocenění. V soutěži Novinářská cena 2012 zvítězil spolu s Petrem Dudkem v sekci Rozhovor, beseda, diskuze za rozhovor s tehdejším karlovarským radním a bývalým členem pohraniční stráže Václavem Sloupem nebo v únoru 2015 byl spolu s Petrem Třešňákem oceněn Cenou Ferdinanda Peroutky. Je ženatý a má dvě dcery.

který nedávno začal, přinese naší firmě stabilitu.

A aby vše klapalo s rodinou, to je asi celé.

Dokážete si představit, že byste dělal něco úplně jiného než novinařinu? Co by to bylo?

To fakt nevím. Příliš dlouho dělám novinařinu, a pokud jsem tedy někdy uměl něco jiného, tak už jsem to nejspíš zapomněl. Už nemám ani moc chuť to zkoušet, rád bych zůstal u toho, co umím.

LÍDR OPOZICE

Chceme Vrchlabí jeho občanům více otevřít Podle městského zastupitele a lídra opozičního hnutí Vrchlabí do toho! bylo Vrchlabí vždy městem aktivních a podnikavých lidí. Nyní však upadá do jakési letargie a v mnoha ohledech mu začíná ujíždět vlak. Ve velkém rozhovoru pro Vrchlabinky Lukáš Teplý představuje svoji vizi pro budoucnost města, ale vrací se i k loňským komunálním volbám.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK, ARCHIV LUKÁŠE TEPLÉHO

Komunální volby proběhly v říjnu. Kolikrát se od té doby sešlo zastupitelstvo města?

Jako zastupitelé jsme se od té doby sešli dvakrát.

Poprvé na ustavujícím zastupitelstvu a potom na prvním pracovním zasedání v prosinci.

Co se na tom prvním pracovním zasedání probíralo?

Moc bodů to nebylo. Řešila se tam spousta majetkových záležitostí, různé převody pozemků a zkrátka taková ta operativa, která vypadne předžvýkaná z rady. Vedle toho jsme schvalovali členy čtyř výborů zastupitelstva, které jsme zřídili na ustavujícím jednání. Šlo o výbory kontrolní, finanční, pro životní prostředí a pro vzdělávání a inovace.

12

Ptám se na to z toho důvodu, jaká je v novém zastupitelstvu atmosféra.

Na to je zatím moc brzo. Zastupitelstvo se moc neobměnilo, je to nejméně obměněná sestava od 90. let a většina členů v něm pokračuje. Nováčků je tam minimum a už tam jsou ustálené vztahy.

Nově tam jsou ale jen tři strany, přičemž v minulém zastupitelstvu tam mělo své zástupce pět stran či hnutí. Nicméně nový je tam ucelený blok čtyř zastupitelů, kteří jsou v opozici.

To je pravda. V minulém zastupitelstvu byli v opozici zastupitelé dva, možná tři, a nyní jsme blok čtyř, ale jak říkám, stále je ještě hodně brzo na hodnocení. Ale jasně, pole je rozdělené na ty, kteří jsou ve vládnoucí koalici, a ty, kteří jsou v opozici. Zatím si to tak osaháváme a testujeme hranice.

Nakolik jsou po prvních dvou schůzích patrné hranice, za které tebe a tvé kolegy koalice nepustí?

Shodou okolností my všichni čtyři už jsme někdy zastupiteli byli, a tím jsme bráni jako zkušení komunální politici, a kam nás současné vedení města pustí, vychází ze stavu, který byl dohodnut hned po volbách a v němž jsme nějak akceptovali dané rozložení sil na vládnoucí koalici ZVON + Volba pro město a opoziční roli pro nás. Dostali jsme nabídku obsadit vedení některých výborů, za což jsme samozřejmě rádi, takže to je asi ten klíčový nástroj, kterým se budeme snažit prosazovat naše priority.

V předvolební anketě Vrchlabinek však lídr ZVONu a starosta Jan Sobotka prohlašoval, že nabídne spolupráci na vedení města všem a že není příliš nakloněn dělení na vládu a opozici. Nicméně v povolebním rozhovoru přiznal, že vám kromě vedení výborů vlastně nic jiného nenabídl. Jak to na tebe působilo?

No, je to tak. My, zastupitelé za Vrchlabí do toho!, samozřejmě máme nějakou historii a pan starosta a jeho skupina také. Z toho důvodu bylo už asi před volbami jasné, že ten vztah k nám nemůže být stejný

jako k Volbě pro město. Prostě tam nebyla dlouhodobá spolupráce a důvěra. Na druhou stranu ale vzkazy, které pan starosta nebo ZVON přes média dával, byly ledaským pochopeny tak, že nabízí velkou koalici a spolupráci. My jsme se k tomu neupínali a moc jsme s tím nepočítali. Ale je pravda, že po volbách nám volali lidé z KDU-ČSL či TOP 09 a ptali se nás, co se stalo. „Vždyť vám přece přes média pan starosta nabízel koalici,“ říkali. Pochopilo to takto poměrně hodně lidí a pan starosta to později musel vysvětlovat v tom smyslu, že se jednalo o nedorozumění. Že jsme nemohli ani čekat něco víc a že bylo jasné, že bude chtít pokračovat s Volbou pro město.

Teď už to je jen čistě akademická debata. Ale i já tu odpověď také pochopil jako nabídku na koalici všech stran. Proto jsem se na ni v předvolební anketě i ptal…

No samozřejmě, takových lidí bylo mnoho, kteří to takto pochopili. Každopádně, proč to takto dopadlo, není otázka na mne, ale na pana starostu.

Upřímně řečeno, já si nemyslím, že by pan starosta nebo ZVON s námi chtěli spolupracovat. Ale rozumím tomu, protože nemáme tu společnou

LÍDR OPOZICE

historii. Chápu, že k partnerům z Volby pro město má ZVON mnohem větší důvěru a jsou už zvyklí s nimi pracovat. Já jsem se k tomu příliš neupínal.

Nicméně je pravda, že se staly dvě věci, které mě po volbách přiměly být v tomto ohledu aktivnější.

Které to byly?

Ta první byla, že mně připadalo docela zajímavé a pozoruhodné, že se například v Trutnově krátce po sečtení hlasů rozhodl tamní starosta Ivan Adamec přizvat do koalice Piráty. To určitě nebylo jednoduché a musel někomu z té své stávající skupiny říci, že s ním nebude pokračovat. Ale uvedl, že to tam chce trochu okysličit a vpustit nový vzduch.

Když je schopen tohoto kroku takový politický matador, jako je Adamec, tak jsem si říkal, že by nebylo od věci si o tomto kroku se starostou Sobotkou promluvit. Já jsem mu po volbách napsal takový upřímný e-mail, ve kterém jsem mu napsal právě i tu druhou věc, že Volba pro město poslední dobou působí velice unaveně, bez šťávy a bez programu. Jejich kampaň mně přišla velice neodpracovaná. Otevřeně jsem starostovi napsal, zda by si Volba pro město neměla jedno volební období odpočinout v opozici a že by bylo fajn to zkusit dát dohromady s námi a zkusili bychom to tady ve Vrchlabí společně nakopnout. Starosta nám pak později vysvětlil, že je to hlavně otázka

důvěry a k nám nemůže mít takovou důvěru, jako má ke svým partnerům z Volby pro město. Když to shrnu, já překvapen nebyl.

Na ustavujícím zastupitelstvu jsi přesto kandidoval na místostarostu, hnutí Vrchlabí do toho! navrhlo i svého člena do Rady města. Co jste tím sledovali?

My jsme to našim příznivcům vysvětlovali na Facebooku: v podstatě jsme získali stejné množství mandátů jako Volba pro město a nabídli jsme ZVONU náš zájem s nimi spolupracovat a mít zodpovědnost za řízení města. My prostě máme nějakou energii, nápady a dali jsme dohromady skvělý tým lidí a přišlo nám škoda, aby toto všechno zůstalo nevyužito. A přestože jsme byli v povolebních jednáních postaveni před hotovou věc, tak jsme nechtěli, aby ten mandát a podpora, kterou jsme dostali od lidí, vyšly naprázdno a abychom ani nezkusili nabídnout své kandidáty do vedení města.

Volební zisk necelých 20 procent a čtyři mandáty. Je to dost, nebo jste čekali víc?

Ne, myslím si, že je to super úspěch. Když si vezmu, jaká byla volební trajektorie v posledních dvou volebních obdobích, jak tu postupně mizely tradiční politické strany, tak jsme samozřejmě věděli, že protože jsme přiznané volební sdružení tří stran, bude to spoustu lidí odrazovat. Protože řada lidí prostě nechce v komunálních volbách volit politické strany. A i přesto se nám podařilo získat dvacet procent, takže my jsme byli spokojeni a nadšeni.

Po vyhlášení výsledků voleb a ustavení zastupitelstva se mnoho lidí podivovalo nad tím, že ses stal zastupitelem, přestože jsi nebyl zvolen a jako lídra kandidátky tě přeskákali hned čtyři tvoji kolegové.

Ano, je to tak. Já byl lídr kandidátky a na ní jsme měli spoustu skvělých lidí, kteří získali veliké množství preferenčních hlasů a posunuli se v těch volbách nahoru. To je v počtu hlasů, které se odevzdávají v komunálních volbách, poměrně normální. Jana Michlová mě nakonec přeskočila o čtyři hlasy. Ona však již během kampaně zjistila, že kvůli svému vytížení a pracovním povinnostem by případnou funkci zastupitele časově nezvládala. Proto mě hned po sečtení výsledků poprosila, abych se toho mandátu ujal za ni.

Kritici těchto škatulat pak namítali, proč se tímto způsobem sestavují kandidátky, když si nakonec v rámci daného uskupení získaná křesla rozpinkají mezi sebou vybraní lidé.

14

BIO Lukáš Teplý (38) Žádné rozpinkání to u nás nebylo. Já jsem chtěl, aby Jana do zastupitelstva šla, a původně jsem chtěl, aby na kandidátce byla mnohem výš. Ale už během kampaně se ukázaly časové a pracovní limity a věděla, že to bude pro ni složité. Je to fakt škoda, protože to je skvělá, chytrá a schopná holka, která má velký potenciál a moc nám v kampani pomohla a pomáhá nám dál.

Před volbami jste lidem nabízeli program, v němž jste občanům nabízeli určitá řešení v různých oblastech. Co z něj jste se již nyní pokusili realizovat?

V tuto chvíli se věnujeme jedné zásadní věci.

Připravujeme na příští zastupitelstvo, které se uskuteční na začátku března, kompletní revizi jednacího řádu zastupitelstva. Bylo to jednou z priorit v našem volebním programu, tedy otevřít zastupitelstvo a dát občanům větší možnost se zapojit nebo mít přehled o jednání zastupitelstva. Chtěli bychom tedy přesvědčit zastupitele, že jednání zastupitelstva by mohlo být například živě přenášeno. Chtěli bychom udělat kroky k větší transparentnosti, například jmenovité hlasování zastupitelů,

Po maturitě na vrchlabském gymnáziu zamířil do Prahy, kde studoval historii a anglistiku na FF UK v Praze, učil angličtinu, vedl jazykovou školu, během českého předsednictví EU měl na Úřadu vlády na starosti zahraniční novináře. Byl členem týmu ministra školství Petra Fialy, který připravil aktuálně platnou Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020.

Od roku 2016 bydlí se ženou Veronikou a třemi syny ve Vrchlabí. V současné době pracuje ve Skiareálu Špindlerův Mlýn.

aby každý volič věděl, jak hlasoval jím volený a zvolený zástupce.

Ale tyto snahy zde v minulosti byly opakovaně.

Jistě. Ale my jsme našim voličům slíbili, že to znovu zkusíme.

Jakou tomu dáváš šanci?

Já si myslím, že dříve se vždy udělala chyba v tom, že s tím někdo přišel, navrhl to na zastupitelstvu,

LÍDR OPOZICE

neprošlo to a pak to na nějaký čas zase umřelo.

Naše strategie je jiná. Chceme se s každým jedním zastupitelem o tom pobavit a přesvědčit ho.

A chceme hlavně přesvědčit pana starostu, aby přesvědčil ostatní zastupitele, že to je důležité a má to smysl. Teď máme tým ve formě komise rady pro chytré město, pro koncept Smart City. A jsem zatím mile překvapen, jaká otevřená atmosféra v tom týmu je a jaká je snaha zatáhnout tam i spoustu jiných lidí do jednání tohoto týmu. Myslím, že se tam všem daří pochopit, že ten koncept chytrého města není jen o úsporách elektřiny či lepším hospodaření s vodou, ale že je to o celkovém přístupu samosprávy a jejím přiblížení občanům.

Zájem lidí o dění na radnici je však nyní v podstatě žádný. Čím si to vysvětluješ?

Je otázka, jak pro kohokoliv z nás je atraktivní přijít v 15 hodin odpoledne na jednání zastupitelstva.

I když nyní jsme první pracovní zastupitelstvo na návrh pana starosty posunuli na 16 hodin, což je taková první vlaštovka. Ale samozřejmě je to velice složité. Je tu škála názorů od těch, kteří říkají, že vše je v pohodě a není potřeba se o to starat. Druhým extrémem je totální znechucení a rezignace na zájem o veřejné politické dění ve Vrchlabí. Je známo, že tu byla řada lidí, kteří se zde chtěli politicky angažovat, a neuspěli, a říkají si, že to už nemá smysl a je to zbytečné.

Ve Vrchlabí kandidovaly jen tři strany, a to je málo.

Já vím a mě ten příběh vrchlabských politických stran strašně trápí. Pan starosta v rozhovoru pro Vrchlabinky předestřel nějaké důvody. Že sociální demokracii zničil Vladimír Dryml a u ODS to byli pro změnu lidé, kteří se sem přestěhovali z Hradce Králové nebo Prahy a vytlačili Vrchlabáky. Já s takovou interpretací fakt nesouhlasím. Myslím, že je to mnohem složitější problém, který souvisí s tím, že ZVON tady to politické spektrum fakticky vyluxoval. Něco podobného vidíme i na celostátní úrovni na příkladu ANO. Ten ZVON se opravdu rozkročil do takové „catch-all party“, tedy do stavu, kdy tu žádné jiné strany vlastně ani nikdo nepotřebuje. ZVON tu vlastně ještě mnoho let před ANO začal dělat takovou „ANOpolitiku“ i v tom, že například na komunální úrovni podkopal důvěru občanů v tradiční strany. Byla to strategie pro ZVON velmi výhodná, ale pro politický život ve Vrchlabí málem smrtící. Přesto se při tom ukázala zajímavá věc, že tu dlouho pod pokličkou bublal 16

klasický ideový střet, který se neměl kde vybít, a tak nakonec vybublal skrz diskuze o stavebních úpravách komunikací. Dokonce z toho vznikla iniciativa Vrchlabí doprava.

Kdo za tím stojí?

Někde se můžeme dočíst, že za tím stojí neúspěšní kandidáti z našeho volebního sdružení. Ale ten, kdo nás sleduje a někdy četl náš program, by si musel uvědomit, že to ani tak být nemůže, protože jsme tři strany, které se spíš pohybují kolem politického středu. A na této iniciativě je vidět, že se jedná spíš o reakci uskupení lidí, kteří jsou citliví na osobní a politickou svobodu, mají takové to klasické pravicové smýšlení. Celá problematika irituje stále více lidí, většina z nich se podle mě rekrutuje právě z toho prostředí svobodotržního či z okruhu podnikatelů. Vrchlabí bylo vždy město šikovných a podnikavých lidí, kteří spoléhali sami na sebe a nic od nikoho nechtěli.

Město vzkvétalo vždy hlavně díky nim. Proto mě mrzí, že se do voleb nepřihlásilo více subjektů jako například ODS, ke které by se tito lidé mohli svými hlasy přihlásit. Tento proud přitom možná byl kdysi ZVONu blízký, protože pan starosta kdysi prošel ODS i Unií svobody, a najednou se těmto lidem

jeho politika i uvažování vzdálily a říkají si o slovo problémem, u kterého to nikdo nečekal.

Vidíš vedle dopravy ve Vrchlabí ještě nějaký další palčivý problém, který by mohl vyvolat podobnou vybublávající vlnu nespokojenosti?

Vrátil bych se třeba k samosprávě a její komunikaci s lidmi. A to je to, čeho já se trochu bojím. Řada lidí tu totiž upadla do jakési pasivity. Vrchlabí bylo vždy městem aktivních podnikavých lidí a mně připadá, že vinou tohoto prostředí začíná tato aktivita upadat a město se propadá do takové zvláštní letargie a v mnoha ohledech mu ujíždí vlak. Potřebujeme nějakou dlouhodobou koncepci směřování města, potřebujeme se připravit na průmyslovou revoluci 4.0. Vrchlabí je závislé na dvou věcech – na horském byznysu a moderním průmyslu. Ani jedna z těchto věcí není samozřejmá. Myslím, že trochu usínáme na vavřínech a žijeme v blažené nevědomosti. Pořádně netušíme, co nás čeká. Naivně si myslíme, že to, co tu nyní je, tu bude napořád. To je veliký omyl.

Před třemi lety ses přestěhoval s rodinou z Prahy zpět do svého rodného Vrchlabí. Nelituješ toho?

Ne, vůbec! Ono to souvisí s tím mým politickým angažmá, kdy jsem před volbami nabízel i svůj příběh. Já jsem hrdý na to, že jsem žil jinde. Že jsem mohl pracovat v Praze a v Bruselu a mohl jsem pracovně pobývat ve spoustě evropských měst od Madridu po Stockholm. Tam všude lze získat spoustu inspirace a nápadů. Nicméně jsem rád, že jsem se mohl i s rodinou vrátit zpět do Vrchlabí. Stále si myslím, že má velký potenciál a může být tím nejlepším místem k životu v České republice.

Do Vrchlabí se v posledních letech vrátila řada lidí s podobným příběhem, jako máš ty. Čím to je?

Myslím, že Vrchlabí má zvláštní magnetismus, kterým přitahuje lidi. Je to moderní, živé a otevřené město. Na Vrchlabí mě vždy fascinovalo, že má i při své menší velikosti zvláštní atmosféru. Přijíždějí sem hodně lidi z ciziny, turisté se tu stavují – a ti všichni přivážejí jinou atmosféru i očekávání. Díky tomu tady je výborně rozvinutý sektor služeb. Lze si tady dojít na dobré jídlo či vynikající kávu. Navíc je tu dobrá a příznivá struktura zaměstnanosti.

S rodinou se nám tu žije moc příjemně.

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Dobrý den, ráda bych začala spořit dětem, jsou jim 1 rok a 3 roky. Co se hodí?

Kristýna P., Vrchlabí Odpovídá Ing. Michaela Martincová, EFA, V.I.P. Consultant

Finanční poradna Vážení čtenáři, pokud řešíte důležitou finanční či investiční záležitost a potřebujete poradit, Michaela Martincová je zde pro vás. Své dotazy můžete zasílat na adresu: michaelamartincova@email.cz.

Dobrý den, aktuálně nejlepší variantou zhodnocování peněz pro děti až do jejich dospělosti jsou podílové fondy. Podílové fondy sice nesou určitou míru rizika, ta se ale dlouhodobě naředí. Důležité je nebát se. Je zcela normální, že ceny klesají a stoupají, proto je lepší kolísavost na finančním trhu nesledovat a nelekat se při sebemenším propadu. V dlouhodobém měřítku se vám fondy jednoznačně vyplatí nejvíce.

Navíc po třech letech už státu nemusíte odvádět 15procentní daň z výnosu, peníze nejsou nikde vázány a máte je kdykoliv k dispozici.

V případě, že byste přestala do fondu peníze posílat, nehrozí vám žádné penále. Zhodnocení se obvykle pohybuje mezi 6 až 8 % ročně. Příklad: Tisícovka měsíčně po 20 letech při 6procentním ročním zhodnocení vygeneruje 430 tisíc.

17

ZPA SMART ENERGY

V roce 2018 jsme se rozhýbali a zároveň pomohli

JANA KŘEMENSKÁ

Dne 14. prosince proběhlo v trutnovském hotelu Patria slavnostní zakončení 1. ročníku ZPA pomáhá sportem. Generální ředitel Ing. Zdeněk Stuchlík předal lukostřelkyni na vozíku Šárce Musilové šek v hodnotě 20 514 korun. Celý projekt pomohl nejen úspěšné paralympioničce z Trutnova, ale také zaměstnancům ZPA Smart Energy.

Projekt ZPA pomáhá sportem rozhýbal naše zaměstnance. Jak se to podařilo? Většinu z nás motivovala k většímu objemu pohybové aktivity myšlenka pomoci dalšímu sportovci.

Moje osobní cesta k ZPA pomáhá sportem byla vlastně velmi jednoduchá a přímá. Na jaře 2017 jsem začala chodit s nordic walking holemi.

Po pár stovkách nachozených kilometrů jsem při jedné vycházce v srpnu zkusila popoběhnout.

Bylo to příjemné, a tak jsem pokračovala. Pochopitelně jsem se zapojila do ZPA RUN tour. Když 18 komerční sdělení

následně odstartoval projekt ZPA pomáhá sportem, bylo pro mě logické se ke kolegům přidat.

A přidala jsem se hned od samého začátku, tedy pěkně v zimě, v mrazu.

I když jde o nesoutěžní projekt, těšilo mě, že nejsem v počtu naběhaných kilometrů úplně na chvostu „startovního pole“. Potěšilo mě také, že jsme pod hlavičkou - tedy spíše v dresu - naší společnosti vyrazili společně na jeden ze závodů.

V květnu jsme poměřili své běžecké síly přímo v Trutnově. I tyto závodní kilometry se samozřejmě započítávaly do projektu. Doufám, že se na startu setkáme také v letošním roce.

Kolega Daniel Havelka prozradil, jak celý projekt vznikal. „Dříve jsem ve firmě organizoval soutěž CYKLO tour, SKI tour a RUN tour, kde zaměstnanci firmy běhali nebo projížděli předem určené trasy. To se pak zapisovalo do tabulek a za

nejrychlejší časy a kilometry se přidělovaly body.

Na konci roku pak na galavečeru proběhlo slavnostní vyhlášení. Do soutěže se zapojilo docela dost lidí, ale chtělo to nějakou inovaci,“ přemýšlel o tom, čím to „okořenit“.

Jednou mu zavolal kolega Martin Kadaník, vášnivý běžec, a mimo jiné přišla řeč i na sport. A že prý by to svoje sportování mohli spojit s nějakou bohulibou myšlenkou. „A jelikož už jsem i já v minulosti s touto myšlenkou také koketoval, hledal jsem možnost, jak převést body na peníze a zapojit do akce více lidí,“ uvedl Daniel.

vánočním večírku obdobný, nebo dokonce vyšší finanční obnos.

Danielovi patří za realizaci a administraci projektu veliký dík. Zajímalo mě, proč se naši zaměstnanci do projektu zapojili, proč sdíleli své kilometry, trasy, časy, často i fotky, a zajímaly mě také jejich sportovní příběhy. Odpovědi byly v mnohém podobné a několikrát jsem měla pocit, že se snad ptám naprosto nepatřičně. Natolik přišlo kolegům-sportovcům přirozené stát se součástí projektu.

Prvním krokem bylo zrušení předem definovaných tras, aby všichni mohli běhat a jezdit, kde sami chtějí. Prvotní myšlenka, že se bude pouze běhat, se mu ale zdála příliš „chudá“, a tak po konzultaci s nejaktivnějšími ZPA sportovci nadefinoval další sporty. Nakonec sporty převzali z již zmiňovaných tour, protože jde ve firmě o sporty nejoblíbenější. „Navrhli jsme společně přepočet kilometrů u jednotlivých sportů na peníze, vymysleli název soutěže a s tím jsem šel za vedením firmy.“ Generální ředitel tuto myšlenku jednoznačně podpořil, čímž mohlo dojít k realizaci. „No, a dnes máme za sebou první ročník a musím říci, že nasportovaná částka přes 20 tisíc mě mile překvapila,“ potěšilo Daniela, který věří, že tento rok se do projektu zapojí více kolegů a kolegyň a společně budou moci vybranému adeptovi předat na

Honza M.: „Po celodenním sezení u počítače se rád projedu na kole, tak proč těmi kilometry někomu nepomoci.“ (Honza se tak rád projíždí, že za rok 2018 našlapal do pedálů více než sedm tisíc kilometrů.)

Marcela: „Protože mě imponovala charitativní myšlenka. Těšilo a bavilo mě, že mohu někomu pomoci, nejenom sobě. Sice mě z toho trochu bolí koleno, ale dobré pocity to vyváží.“ Jindřich: „Prostě běhám. Běhám, běhám, běhám, tak proč neběhat pro dobrou věc.“ (Jindřich toho moc nenamluví, zato naběhaných kilometrů má nejvíce z celé firmy. Za rok 2018 to bylo 4 239.)

Honza S.: „Protože jsem se zapojil do všech předcházejících tour, plynule jsem pokračoval ve sportování. Je super, že člověk dělá něco pro dobrou věc a taky pro sebe. Tenhle projekt mě vybičoval k vyšším výkonům, hlavně k více naběhaným kilometrům.“ 19

ZPA SMART ENERGY

Při samotném sportování zažíváme i my hobbíci méně či více příjemné pocity. Troufnu si říci, že ten nejpříjemnější pocit přišel pro nás na konci projektu, kdy jsme se setkali se Šárkou Musilovou, členkou národního reprezentačního týmu v paralukostřelbě. Po nešťastném pádu na schodech je upoutána na invalidní vozík.

Při slavnostním předávání jsme se dozvěděli, co vše obnáší její sportovní příprava, na jaké závody se připravuje v nadcházející sezóně, jaký je její handicap a také kolik tun „natahá“ za jediný trénink. V závěru každý aktivní účastník, který nasportoval byť jen pár symbolických kilometrů, převzal od trutnovské sportovkyně personalizovaný button. Máme tedy zaznamenán „pro budoucí generace“ počet kilometrů, kterým jsme přispěli v jednotlivém sportu.

Od Šárky přišel po našem osobním setkání ještě vzkaz, o který se chci podělit: „Moc vám děkuji. Díky vašemu sportovnímu duchu a nasazení můžu nadále pokračovat v přípravě na mistrovství v paralukostřelbě včetně rehabilitace i oprav vybavení. Jsem vám za to moc vděčná, máte velké srdce a já děkuji za tuhle obrovskou podporu a velké nadšení do sportu. Jste pro mě borci!“ 20

Na závěr po těchto krásných slovech ještě pár čísel a malé srovnání. V roce 2017 jsme v rámci tří sportovních tour nasportovali 9 251 kilometrů. Byly to ovšem pouze kilometry na předem určených trasách. Pro rok 2018 jsme nebyli takovýmto určováním svázáni. Společně jsme najeli a naběhali přes padesát tisíc kilometrů. Za první měsíc nového ročníku máme společně v nohách 1 574 km. Nejvíce z běhu - 796 km, z běžeckých lyží to je 699 km a dokonce i v tomto počasí máme 79 kilometrů na kole.

Překonáme hranici padesáti tisíc i letos?

ZPA Smart Energy a.s.

Komenského 821, 541 01 Trutnov e-mail: zpa@zpa.cz tel.: +420 499 907 111, fax.: +420 499 907 497 www.zpa.cz

HOUSLOVÝ VIRTUÓZ

Stošedesáté výročí narození Karla Halíře RADEK HANUŠ, FOTO: ZUŠ VRCHLABÍ

Petr Iljič Čajkovskij po provedení německé premiéry svého houslového koncertu D dur v roce 1888 v Lipsku prohlásil: „Myslím, že tento umělec, nadaný darem vytvořit překrásný tón, vybavený vytříbenou technikou, vášní, energií a brilantností, se velmi brzy dostane mezi nejlepší houslisty našeho věku.“ Toto sdělení na adresu tehdy devětadvacetiletého houslisty a rodáka z Vrchlabí Karla Halíře bylo potvrzením, co tehdejší hudební svět tušil – že Karel Halíř skutečně patřil k nejlepším světovým houslistům své doby.

Jeho životní umělecký osud můžeme přirovnat k celé řadě hudebníků a skladatelů, kteří mimo svoji rodnou zemi a s velikými úspěchy dobývali hudební svět. Vzpomeňme na první vídeňskou školu, na některé české hudebníky usazené ve Vídni – Leopolda Koželuha, Pavla a Antonína Vranické, Jana Křtitele Vaňhala, Václava Hugo Voříška, na členy rodiny Stamiců v Mannheimu, na rodinu Bendů v Berlíně, … Štěstím pro Halíře bylo nejen přijetí na Pražskou konzervatoř k vynikajícímu pedagogovi Antonínu Bennewitzovi, ale zejména odchod k dalšímu studiu do Berlína k tehdy nejvýznamnějšímu pedagogovi hry na housle Josefu Joachimovi. Jeho kariéra se závratně rozvíjela, znamenité úspěchy na koncertních pódiích mu zajistily kontakty s tehdejší uměleckou elitou.

Nebylo to jen přátelství se svým profesorem Joachimem, který jej obsadil jako sekundistu do proslulého Joachimova kvarteta. Zejména premiéry vrcholných děl houslové literatury jako Koncert D dur pro housle a orchestr Petra Iljiče Čajkovského (německá premiéra), Koncert pro housle a orchestr d moll Jeana Sibelia (světová premiéra), ale i dedikace celé řady skladeb, otevřely Halířovi

dveře na světová koncertní pódia, včetně newyorské Carnegie Hall. To vše bylo výsledkem nejen velké míry talentu, ale zejména obrovské píle – víme, že Halířova hra dosahovala nejvyšší kvality, byla oproštěna od okázalosti, ba naopak. Vždy dbal na stylovost hry, intelektuální oduševnělost a poctivé hudební řemeslo, které nebyly jen otázkou momentální interpretace daného díla – byly celoživotním krédem tohoto mimořádného umělce i mimo koncertní pódium.

Osobnost Karla Halíře tak může sloužit dnešním generacím hudebníků jako příkladný vzor k dosažení uměleckých cílů. Jsem velmi rád tomu, že se naše Základní umělecká škola ve Vrchlabí hrdě hlásí k odkazu tohoto vynikajícího světového umělce a vrchlabského rodáka, od jehož narození uplyne 1. února 160 let.

Autor je ředitelem ZUŠ Karla Halíře ve Vrchlabí.

21

NOVINKY Z VRCHLABSKA

HC Stadion Vrchlabí má nové posily Sestava vrchlabského hokejového „Áčka“ se rozšířila o dvě posily zvučného jména. Ve středu 16. ledna do mistrovského utkání proti SC Kolín poprvé za Vrchlabí na led naskočili Jaroslav Hlinka a Jaroslav Bednář. Oba tito zkušení hráči odehráli několik sezón jak v českých klubech, tak i v zahraničí. O posílení kádru o nové hráče poprvé informoval místní veřejnost v polovině prosince loňského roku na klubových stránkách sportovní manažer klubu Jiří Jakubec. Vedle Hlinky a Bednáře by se podle Jakubcova prosincového vyjádření měli k týmu připojit ještě Radek Pilař a Jan Berger.

213 Vrchlabanů bez práce Kontaktní pracoviště Úřadu práce ve Vrchlabí evidovalo k 31. prosinci celkem 213 osob bez práce.

Největší část z nich – celkem 108 – tvořily osoby ve věku od 25 do 50 let. Podle ředitelky místního kontaktního pracoviště Ivany Šebkové bylo v loňském roce z evidence úřadu vyřazeno celkem 435 uchazečů o zaměstnání, přičemž někteří byli evidováni opakovaně. „Z toho 113 osob bylo umístěno úřadem práce na základě vystavených doporučenek nebo s podporou příspěvků aktivní politiky zaměstnanosti, 278 uchazečů si našlo zaměstnání samo a 44 zahájilo samostatnou výdělečnou činnost,“ uvedla Šebková.

Podle ní evidovalo vrchlabské kontaktní pracoviště k 31. prosinci celkem 207 volných pracovních míst, v celém okrese Trutnov jich pak bylo zhruba 1 800.

Výstava k povstání Tibeťanů Hala v přízemí vrchlabského zámku nabídne od pondělí 11. února výstavu k 60. výročí povstání tibetského lidu. Akci vedle města Vrchlabí pořádá Správa Krkonošského národního parku a sdružení Místní přátelé Tibetu. Vernisáž se uskuteční v 17 hodin a výstava potrvá až do 22. března.

„Škodováckou“ výstavu zhlédli školáci i senioři Veřejná diskuse na téma Smart City V pondělí 11. února se ve velké zasedací místnosti městského úřadu na zámku uskuteční veřejná diskuse na téma Smart City (chytré město). „Za tímto účelem zřídila rada města komisi pro zavádění prvků inteligentního města. Cílem komise je v návaznosti na zastupitelstvem schválenou koncepci zpracovat Strategii města pro oblast Smart. Nástrojem pro to bude mimo jiné snaha identifikovat a vytvořit neformální pracovní skupinu 20 až 30 lidí, kteří se touto problematikou zabývají či chtějí zabývat, mají k ní co říci,“ uvedl v pozvánce k diskusi předseda komise a městský zastupitel Tomáš Vrbata.

22

Unikátní expozice „Od milimetru k mikrometru“ mapující historii i současnost vrchlabského závodu ŠKODA AUTO přilákala za dobu svého trvání od 10. prosince mnoho stovek návštěvníků. Nechyběly mezi nimi i děti místních mateřských, základních i středních škol, ale i děti zaměstnanců. Pro všechny připravili tvůrci výstavy, tvořivé dílny i vědomostní kvízy. Výstavu si nenechali během vánočního času uniknout ani turisté, kteří přijeli do hor lyžovat, stejně jako senioři z místního Klubu důchodců. (jš)

HLEDÁ PRÁVĚ

TEBE ŘIDIČE A ŘIDIČKY

„Jsme sehraný tým.“ kolektiv odborníků a profesionálů

ELEKTROMECHANIKY A AUTOKLEMPÍŘE DOPRAVNÍ PODNIK MĚSTA HRADCE KRÁLOVÉ

tel. 495 089 231, 603 568 571

WWW.DPMHK.CZ 23 ... A NABÍZÍME I UBYTOVÁNÍ

SKIAREÁL

Člověk musí být přesvědčen o tom, co dělá, a mít do toho chuť K nejzkušenějším provozovatelům lyžařských středisek v Krkonoších patří bezesporu Miloslav Kebrle.

Dvanáct let byl ředitelem Skiareálu ve Špindlerově Mlýně, nyní je spoluvlastníkem rodinného lyžařského střediska Kněžický vrch. Schůzku jsme si domluvili právě na Kněžickém vrchu a povídali si spolu, samozřejmě o lyžování.

GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: ARCHIV MILOSLAVA KEBRLEHO

Jste krkonošský rodák?

Krkonošský rodák nejsem, pocházím z Lužné u Rakovníka. Pracoval jsem na šachtách v Tušimicích, Kadani a Příbrami. I přesto, že jsem měl dobrou práci, rozhodli jsme se se ženou, hlavně kvůli nezdravému ovzduší, že se odstěhujeme. Naše dcera Lenka ráda a velmi dobře lyžovala, proto jsme zvolili Krkonoše, konkrétně Vrchlabí. Bylo tu sportovní gymnázium, tréninkové i vrcholové středisko.

Dvanáct let jste byl ředitelem špindlerovského skiareálu. Co tomu předcházelo?

V roce 1979, kdy jsem do Vrchlabí přišel, právě 24

vznikal v rámci tehdejšího ČSTV takzvaný investorsko-inženýrský závod. Až do roku 1990 jsem měl možnost podílet se na budování sportovních staveb ve Špindlerově Mlýně, především Skiareálu Svatý Petr. Samozřejmě že jsem inklinoval k lyžování, dělal jsem předsedu sjezdového úseku ve Vrchlabí. Zřejmě proto, že jsem byl úspěšný, byl jsem jmenován do funkce ředitele nejdříve střediska Skiareálu ve Svatém Petru a od roku 1996 pak ředitelem celého Skiareálu Špindlerův Mlýn.

Napadá vás nějaká zásadní podmínka nebo předpoklad, které musí ředitel skiareálu splňovat, aby byl dobrým ředitelem?

Především musí být přesvědčen o tom, co dělá, a mít do toho chuť! A také je důležité mít kolem sebe tým zapálených nadšenců.

Nyní jste majitelem Skiareálu Kněžický vrch. Co bylo pro vás hlavním motivem provozovat vlastní skiareál?

Byl jsem už dávno přesvědčen, že tyto louky jsou k tomu přímo předurčeny. Původně byla tady dole orná půda a zbytek louky. Státní statek Lánov

BIO Miloslav Kebrle (79) se rozpadl, pozemky získali restituenti. S inženýrem Imlaufem jsme se domluvili, že bychom tu mohli postavit vlek. Vše se povedlo a mohl se postavit první, 900 metrů dlouhý vlek. Později přibyla i lanovka a v roce 2015 postavil Jan Imlauf ještě jednu. Dnes jsou tu tedy dvě lanovky a dva vleky. Sjezdovky nejsou příliš náročné, máme tu ideální rodinný areál.

Dnešní době vládne administrativa. Jaká opatření a povolení jsou k tomu potřeba?

Nemyslím si, že by to bylo tak hrozné. Nejsložitější je provoz lanovek. Já sám mám k nim velikou úctu a respekt. Je to v podstatě doprava na laně. Přijede sem spousta lidí, ale nikdo z nich si provozní řád nepřečte (ačkoli tu samozřejmě visí).

A přitom si představte, že v některých místech jsou ti lidé až 15 metrů nad zemí. Je to nebezpečný provoz, který samozřejmě podléhá určitým zákonům. Nejpodstatnější je zákon o drahách.

Obsluha musí každoročně projít školením, tréninkem. Administrativa je ale tomu adekvátní.

Proto, aby byla sjezdovka návštěvníky vyhledávaná, je třeba pracovat na stále nových věcech. Jak lze ještě sjezdovky zatraktivnit?

Tak jako ve všem, tak i zde je žádoucí zavádět stále nové dopravní technologie. V každém státě je to ale jinak. Například v Americe ještě donedávna jezdila v lyžařských střediscích dvousedačka s dřevěnými sedáky i opěrkami! Dokážete si asi představit, jak na ně sníh namrzá! Ale to jsem trochu odbočil. Trendem jsou moderní vícesedačkové lanovky se zábranami, aby malé děti nepropadly. A protože jsou lyžaři v podstatě líní, je dobré zajistit dostupnost až k dopravním zařízením. Důležitá je i vybavenost – půjčovny lyžařské výstroje, lyží a snowboardů. Pro mnoho návštěvníku je mnohem jednodušší a finančně výhodnější

Rodák z Lužné u Rakovníka se přistěhoval do Vrchlabí před 40 lety. Po příchodu do Krkonoš se podílel na budování Skiareálu ve Špindlerově Mlýně, který pak i řadu let vedl jako ředitel. V současné době provozuje a spoluvlastní areál na Kněžickém vrchu.

Je otcem někdejší úspěšné československé reprezentantky v alpském lyžování Lenky Kebrlové (nyní Barešové) a věhlasného chirurga Radka Kebrleho, který operoval ruku tenistky Petry Kvitové. si toto vše půjčit. Nezbytné je dnes i zázemí, kam se lze schovat v případě nepříznivého počasí, ohřát se a občerstvit.

Co se dá ještě vylepšit na Kněžickém vrchu?

Tak toho je ještě hodně! Vše je ale o penězích. Kdo si myslí, že provozování skiareálu je zlatý důl, velmi se mýlí. Letos jsme pořídili přibližovací pás, který zcela změnil způsob nastupování na lanovku. Otevře se branka, nastoupíte na rozjezdový pás, který vás rychlostí jeden metr za sekundu přepraví k sedačce a ta si vás sama sebere. To je asi největší novinka letošní sezóny, která stála asi dva miliony. Jsem tomu ale velmi rád, protože právě nástupiště určují kapacitu dopravních zařízení.

Potřebovali bychom ještě nové sněžné vozidlo.

Kolik lyžařů za hodinu je dnešní moderní lanovka schopna odbavit?

Zatímco šestisedačka je schopna přepravit tři tisíce lidí za hodinu, kabinkové lanovky až čtyři tisíce za hodinu.

Je kapacita vašich lanovek dostačující?

V tomto čase určitě. Přijdou ale jarní prázdniny a fronty se tvořit budou. My nemáme dopolední jízdenky, ale čtyřhodinové. Dobu lyžování si

SKIAREÁL

může každý libovolně vybrat, nemusí všichni nutně vstávat, aby už v 9 hodin byli na svahu. Loňská sezóna nám potvrdila, že je to tak nejvýhodnější.

Máte přehled o tom, jaké je přibližně procento zahraničních návštěvníků na vašich sjezdovkách?

Náš skiareál má tu nevýhodu, že je závislý na příchozích. Ve Vrchlabí není příliš velká ubytovací kapacita a někteří se tu ubytují jen proto, že nesehnali ubytování ve Špindlu.

Máme ale samozřejmě i své stálé oblíbence, kteří k nám jezdí už mnoho let. Z cizinců k nám jezdí nejvíce Poláci. Odhaduji tak 8 až 10 procent.

Co kromě sněhových podmínek ovlivňuje návštěvnost sjezdovek?

Počasí. To je největší fenomén pro naši branži.

Jak náročné je zasněžit sjezdovky, když nepadá sníh?

Zasněžuji od roku 1991. Dříve jsme zasněžovali jen ta nejexponovanější místa. V dnešní době se zasněžuje všude, a kdyby nebyl technický sníh, tak se téměř nebude jezdit. Zasněžujeme pomocí tyčí, což je ekonomičtější než zasněžování vrtulovými děly. Na Kněžickém vrchu máme šest tyčí a čtyři kanóny.

V dobrých podmínkách jsme schopni naše sjezdovky zasněžit za tři až čtyři dny.

Předpokládám, že zasněžujete, jen když mrzne. Existují ale i technologie, které umožňují zasněžování i v plusových teplotách. Proč jsou zatím jen tak málo využívané?

26

Kvůli ceně. Jsou velmi energeticky a ekonomicky náročné. Sám jsem na Monínci byl, bavili jsme se i o zasněžování. Je to zařízení za 50 milionů. Je otázka, zda se to vyplatí. Ale co mám povědomí, ve světě se používá velmi málo. Poprvé ho instalovali na Pitztalu, což je ledovec, kde na exponovaném místě odtává sníh.

Mnoho areálů má po loňském suchém roce velké problémy s vodou. Platí i pro vás, že je voda nad zlato? Odkud berete vodu?

Vodu bereme z nedalekého rybníka a z Labe.

Kolik lidí zaměstnáváte v zimě, kolik v létě?

Včetně mé dcery Lenky je to 12 zaměstnanců. Sebe nepočítám.

Sezónní (zimní) zaměstnance máte stálé, nebo se každým rokem mění?

U mě se obměňuje asi 10 procent zaměstnanců. Jedna parta mých kluků má pilu, druhá jsou klempíři a třetí bagristé. Dva jsou noví. Mám zájem na tom, aby lanovku obsluhovali stálí zaměstnanci, právě kvůli bezpečnosti.

Co vlastně dělá provozovatel skiareálu v létě?

Vloni jsme instalovali přibližovací pás. Ono se to nezdá, ale znamená to spoustu úprav (bagrování, betonování, …). Také jsem na Medvědíně přestavoval Zubra (občerstvení) – předělávali jsme záchody, šatny, rozšířili prostory.

Co bývá nejčastější příčinou úrazů na sjezdovkách?

Za ta léta, co se v lyžování pohybuji, se sjezdovky diametrálně změnily. Hlavně se rozšířily, což je pro bezpečnost lyžařů nesmírně důležité. Dříve to byly jen takové úzké cesty, které se sjížděly. Dále je důležité, aby napojování sjezdovek bylo pod správným a bezpečným úhlem, a tím se předešlo kolizním místům. Sjezdovky, které nejsou závodní, by měly být co nejrovnější, bez příčných sklonů.

Někteří ochránci přírody bojují proti vzniku nových sjezdovek. Jaký je váš pohled na tuto problematiku?

Jako malý kluk jsem se svým dědou trávil hodně času v lese.

Mám přírodu rád. Myslím, že mám povědomí, co by se mělo a nemělo. Někdy ale o takových věcech rozhodují lidé, kteří o tom nemají „ani páru“. V některých případech je jejich rozhodnutí přehnané a nelogické. Chápu, že nemůže být sjezdovka kdekoli, třeba v chráněné krajinné oblasti nebo v místech, kde se vyskytují vzácné druhy živočichů. Chtělo by to ale pragmatický přístup a snažit se pochopit i druhou stranu.

Jste členem týmu, který se zabývá studií kryté sjezdovky v Praze.

V jaké fázi se dnes tento projekt nachází?

To je už dlouhodobá záležitost. Jedna z lokalit, která připadala v úvahu, je vedle dálnice, kde se odbočuje na Mirošovice. Nejsou ale peníze, tak se tam nic neděje. Druhá lokalita, o které se uvažuje, je směrem na Radonín. Podle mého soukromého 27

SKIAREÁL

názoru je to ale nesmysl. Pod tím průsekem je trať a silnice. Bylo by to velmi nákladné. A v jaké fázi je projekt? Technologicky je to zvládnuté, ale znovu je to o penězích, chybí investor. Kompletně by se jednalo o 700 milionů až miliardu. I když je to životaschopný projekt, nevěřím, že na to peníze někdy budou.

Co říkáte na lyžování v klimatizovaných halách?

Osobně jsem se byl podívat asi v deseti halách.

Některé jsou pěkné, jiné horší. Například v Dortmundu, kterou dělal Marc Girardelli. Ta se mi nelíbila, velmi se vymykala: byla nízká a nelyžovalo se na sněhu, ale na rozemletém ledu. Dále jsem

byl například u Drážďan, v Hamburku, a dokonce i v Litvě (ta byla relativně dobrá, nejmodernější, je stará asi čtyři roky). Nejlepší hala, kterou jsem viděl, byla u Düsseldorfu.

Jste patriot věrný krkonošským sjezdovkám, nebo si jezdíte zalyžovat i do zahraničí?

Jezdím i do zahraničí, a to cíleně, abych něco okoukal. Rád jsem jezdíval do tyrolských středisek. Získal jsem tam spoustu kamarádů.

Je některá ze sjezdovek vaší srdeční záležitostí?

Byla by to červená ve Špindlu, ale musela by se upravit. A potom černá na Medvědíně.

MAS KRKONOŠE

MAS Krkonoše: výzvy a produkt IROP, PRV, OPZ, MS 2014+, ŘO, RoD, SC, ZoR projektu či Žopka? Netušíte, co všechny tyto zkratky znamenají? Místní akční skupina Krkonoše (MAS Krkonoše) nabízí pomoc v dotačním poradenství a snaží se zlidštit dotační jazyk úředníků. Rádi byste, aby škola či školka ve vaší blízkosti byla modernější, dostupná pro žáky s pohybovým postižením nebo držela krok v jazykových, technických a řemeslných dovednostech žáků? Přejete si, aby sociální pracovník mohl za Vaší babičkou nebo dědečkem dojet autem a pomoci jim? A co teprve zlepšit kvalitu chodníků, přechodů a zastávek veřejné dopravy? Vybudovat a propojit vesnice cyklostezkami a přispět ke sportovnímu vyžití v regionu? To vše je možné realizovat prostřednictvím regionálních dotací v Krkonoších. MAS Krkonoše v následujících letech pomůže rozdělit dotace o celkovém objemu 95 mil. Kč na zhruba 100 projektových záměrů.

První projektové žádosti mohou žadatelé podávat do konce února 2019 na stavební úpravy, modernizaci a vybavení učeben, nákup kompenzačních pomůcek či vybudování venkovních učeben v návaznosti na bezbariérovost základních škol. Podrobnější informace naleznete na webových stránkách www.mas-krkonose.cz.

MAS Krkonoše založila v roce 2005 regionální značku Krkonoše originální produkt. Všem

řemeslníkům, místním výrobcům a zemědělcům nabízí možnost certifikovat své výrobky/služby/ zážitky, aby se v turisticky navštěvovaném regionu jejich výrobky zviditelnily. Regionální značka pomáhá výrobcům a provozovatelům služeb v reklamě a propagaci jejich produkce, s odbytem jejich produktů a v neposlední řadě se zvýšením prestiže výrobků a služeb v tuzemsku i v zahraničí prostřednictvím dobrého jména regionu.

Značka zároveň posiluje sounáležitost místního obyvatelstva s regionem, podněcuje zapojení obyvatel do dění v regionu a zprostředkovává kontakty mezi výrobci a dalšími lokálními aktéry www.regionalni-znacky.cz. Příkladem skvělé spolupráce jsou například Friesovy boudy, farma Mejsnarů a firma Apicor. Mejsnarovi a jejich služba rozvozu mléčných výrobků až do domu zaváží pravidelně kvalitní mléčné dobroty až na vršky hor Krkonoš a firma Apicor hotel zásobuje medovinou a krkonošskými specialitami, které zahřejí hosty nejen v zimě.

Prostřední Lánov 39, 543 41 Lánov www.mas-krkonose.cz.

komerční sdělení 29

PROTI PROUDU ČASU

Z historie lyžování ve Vrchlabí SPORTOVEC MĚSTA VRCHLABÍ

První lyže se ve Vrchlabí objevují již v roce 1891, tedy o rok dříve než na jilemnickém panství hraběte Harracha. Máme tedy po právu být u nás ve Vrchlabí na co pyšní. Ivan Machytka se na prvních prkýnkách úspěšně pokouší pokořit tři kopce směrem na Dolní Brannou. Karel Syrovátka, otec Luisy Chaloupské, si v téže době kupuje lyže při své cestě do švédského Lundu.

2. dubna 1893 o neděli velikonoční se shromažďuje pět borců průkopníků před hotelem U Mouřenína, dnešní budovou městské knihovny. Čeká je výkon na tu dobu nevídaný. Dvoudenní horská lyžařská túra. Lyžaři se posléze dostávají až na vrcholek Sněžky, poté po hřebeni na Petrovku, kde nocují. Další den, po vydatné pomlázce, se přes Labskou boudu, Mísečky a tři kopce slavně vracejí domů do Vrchlabí.

První vrchlabské závody se odehrály na krkolomné trati z Hammrichu na vrcholek Žalého a zpět.

O rok později přicestovala do Vrchlabí pětice Norů, kteří opanovali hlavní závod z Klínových bud do Hořejšího Vrchlabí, kde je přivítala tisícovka nadšených Vrchlabáků. Odpoledne se skákalo – vítězný Nor tehdy doletěl do vzdálenosti 15,5 metru. Norům se ale můstek nelíbil. Druhý den se tedy vypravili do Černého Dolu a tady našli v prudké stráni velkou zasněženou kupu hnoje, která dobře posloužila jako odrazový můstek.

Již na přelomu 19. a 20. století nechává vrchlabský spolek zhotovovat lyže, kterými obdarovává školní mládež ve Vrchlabí a okolí. Lyžování se stalo na horských školách školním sportem, o čemž svědčí rozhodnutí vrchlabské školské rady z roku 1907.

V Hořejším Vrchlabí se roku 1926 rodí myšlenka májového závodu v Obřím dole a o dva roky později se tady závodí poprvé. Věhlas závodu se rychle šíří a ve 30. letech tady startují nejlepší sjezdaři a sjezdařky z Rakouska i Německa, včetně legendární olympijské vítězky a mistryně světa Christl 30

Cranzové. První májový víkend je v té době ve znamení zvýšené pohotovosti trutnovské nemocnice, spotřeba sádry se mnohonásobně zvyšuje, hodně závodníků si při závodech láme údy.

V historii poválečného lyžování ve Vrchlabí sehrál významnou roli zejména pan učitel Zdeněk Pelc, který spolu s kolegy Hamplem, Soudným a Udatným založili v letech 1954–1956 lyžařskou sportovní školu. Tehdy se sportovní a závodní lyžaři věnovali rovnocenně třem disciplínám společně – běhu na lyžích, skoku a slalomu.

Pro rozvoj sjezdových lyžařských disciplín ve Spartaku Vrchlabí mělo velký význam vybudování lyžařského areálu Herlíkovice, kde byl pod vedením architekta Jaromíra Petříka postaven v roce 1964 první vlek na Žalý. Jeho synové Jaromír a Luboš se stali prvními závodníky z Vrchlabí, kteří dosáhli špičkové republikové úrovně. Na nejvyšší úroveň se později vypracovali další reprezentanti, zejména Lenka Kebrlová, 5. místo v kombinaci sjezdu a slalomu na OH v Calgary v roce 1988, olympionička Alexandra Mařasová získala 2. místo ve slalomu na MS juniorů a Antonín Novotný, který byl několik let členem reprezentačního družstva Československa. Výbornou úroveň si udržoval rovněž Jiří Čermák. Tito a další závodníci mohli využívat systém vrcholového sportu, jehož články byly zřízeny a spolupracovaly ve Vrchlabí v letech 1973–1990.

Výrobní dělníci, vydělejte si až 24 000 Kč Začněte pracovat pro největšího zaměstnavatele v regionu, pro Continental Trutnov Doprava zdarma Zaměstnanecké výhody ve výši 5 400 Kč Plus 4 000 Kč v rámci rodinného programu Plus navýšení základní mzdy o 5 % od ledna 2019

continental-kariera.cz

800 800 552

BÁSEŇ

Krakonoš LOU FANÁNEK HAGEN

V malebném koutu u hraniční čáry pohoří Krkonoš zeleně se tyčí, halí ho v zimě sníh a v říjnu mlhy cáry.

Přísná značka KRNAPu, ta z rozcestníků tyčí jasně říká turistům, kdo zde právě vládne a kdo život usedlým zde bez ustání ničí.

KRNAP chrání přírodu – má argumenty pádné, ale jen tu popsanou v metodických listech, slitování s odlišnou úřad nemá žádné.

Genocida kytiček i zvířat, to je jisté, pokud nejsou v seznamu vyvolených druhů, též Německo chtělo být kdysi zcela čisté...

Inženýrka Pepřová v doprovodu sluhů kontroluje pohoří a odchylky si píše – běda tomu okounovi, tam ve vodách pstruhů!

Jemnostpane Krakonoši, těžce se nám dýše v papírových okovech národního parku, dej se poznat KRNAPu, hrot uraz jeho pýše!

Nepřejem si zhola nic krom jen toho dárku, ať nám víc už neporoučí, ani větru, dešti, jehličnanům, bylinám, kopýtkám i spárkům.

Tak, jemnostpane, vyrvi nás těm úředníkům z kleští a nech nám vládnout přírodu, nejmilejší matku, a přirozenou budoucnost ať sojka tvá nám věští.

32

NA POKEC

Zimní radovánky Nemám ráda zimu a nijak se tím netajím. Je to možná s podivem vzhledem k tomu, že pocházím z Liberce, a ještě k tomu jsem se přistěhovala do Podkrkonoší.

Každý rok mám pocit, že jen co začne léto, tak už se s ním pomalu začínáme loučit. Naproti tomu se zimou je to jako s nekonečným seriálem. První díly očekáváme s napětím, pak se těšíme z prvních epizod a po stém dílu už se nám z toho chce zvracet.

VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: INTERNET

S příchodem našich dětí byla naděje, že se můj pohled na zimu změní. Začala jsem se tedy těšit na to, jak spolu budeme sáňkovat, stavět sněhuláky, koulovat se a že si na zádech střihneme i nějakého toho anděla. Zkrátka, že si skrze naše děti připomenu svoje dětství. Dobu, kdy jsme jako děti od rána do večera bobovaly, přičemž děti z lepších rodin řídily svůj bob volantem a my ostatní ovládaly jízdu ručními brzdami. Nejprve dvěma, pak jednou, a než skončila zima, tak rukama. Domů jsme chodily za tmy úplně promočený, zmrzlý, ale šťastný.

Na začátku zimy to na zimu zrovna moc nevypadalo. Ostatně tak jako každý rok za posledních asi deset let. Trochu nasněžilo, hodně napršelo, teploty kolísaly, ale pod nulu nešly. A tak se bacily množily.

Zvláště pak ty ve školce. Jeden takový školkový skočil na dcerku, ten pak na synka, ze synka na manžela, z manžela na mne a pak ani nevím, z koho skočil jeden zvláště zákeřný bacil na naši babičku. Jednu dobu jsem byla s dětmi v ordinaci tak často, až jsem se začala obávat, jestli si paní doktorka se sestřičkou nezačnou myslet, že trpím Münchhausenovým syndromem v zastoupení.

Při jedné takové návštěvě jsem od paní doktorky dostala jednoduché instrukce: na zánět spojivek jedna kapka do obou očí třikrát denně po dobu sedmi dnů.

To jsem ale netušila, jakou má naše dcerka sílu. Po desátém pokusu kápnout dceři jednu kapku do oka letěly kapky na zem se slovy: „Dop...le, jak mám tříletému dítěti nakapat do očí!“ Pak nastoupil manžel. Že to prý nemůže být tak těžké. Při odchodu z pokojíčku 34

jsem už jenom zpovzdálí slyšela něco o vařečce a čertovi. Navzdory trojboji dcerka–kapky–rodiče se nám podařilo zánět spojivek úspěšně vyléčit. Pár hodin na to, co jsem si oddechla, že to náš synek od ségry nechytil, se mu začaly v očích dělat obávané ospalky a ráno už vypadal jako boxer po K.O. Po opětovném trojboji synek–kapky–rodiče se nám znovu podařilo nemoc vyléčit, ale zánět se ještě úspěšněji po třech dnech vrátil zpět.

Potom, co konečně napadl sníh a děti se nám vyléčily ze všech nemocí, jsme si s manželem řekli, že je načase postavit dcerku na svoje první lyže. Při tomto historickém okamžiku jsme nikdo nechtěl chybět, a tak jsem jednoho sobotního rána začala vypravovat celou rodinu. Po dvou hodinách jsme s dětmi stáli nastoupeni a připraveni vyrazit. Odjezd se ovšem poněkud zkomplikoval v okamžiku, kdy jsme zjistili, že se nám do kufru nevejdou sáňky pro našeho prcka. Zavzpomínala jsem tedy na svoje hráčské období a jako tetris (pozn. pro mladší ročníky: digi hra s padajícími kameny populární v 90. letech 20. stol.) jsem nás poskládala do auta. Táta a sáňky vepředu, děti a máma vzadu.

Když už jsme se konečně všichni dostali na svah, dcerku postavili na lyže a ona se rozjela, tak se mi vehnaly slzy do očí. Nebylo to vichrem, který se do nás opíral, ale dojetím. Zimní radovánky pro mne jako pro rodiče už zkrátka znamenají něco úplně jiného.

• 3 sedačková lanovka s nástupním pásem • vlek Tatrapoma • dětské hřiště s pohyblivým pásem • parkoviště P3 • občerstvení • lyžařská škola Skilenka • půjčovna vybavení a skiservis • uměle zasněžované sjezdovky • terény vhodné pro rodiny s dětmi

www.skiareal-vrchlabi.cz