kulturně-společenský magazín | Říjen 2018 | zdarma
Na horách jsem doma
Editorial Tváře z plakátu JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor První říjnový víkend se konají volby do obecního zastupitelstva. Ve Vrchlabí se budou o hlasy voličů ucházet pouze tři strany. To je ostudně málo. Vrchlabí by si určitě zasloužilo poněkud širší nabídku, která by odpovídala jeho velikosti. O 21 křesel v zastupitelstvu se tedy uchází jen 63 osobností. Každý z kandidátů si zaslouží uznání, že do tohoto souboje šel a dal všanc svoje jméno i tvář. Teď jde ale o to, zda svoji kandidaturu myslel vážně a je připraven pro město skutečně pracovat, anebo se na volební plakát nechal vyfotit jen do počtu. Zastávám názor, že občan by měl volit takové kandidáty, za kterými je vidět kus pořádné a kvalitní práce, a to buď v politice, nebo v jeho civilním životě či zaměstnání. To, že je dotyčný známý jen díky svému jménu, je pro mě zatraceně málo. Vážené kandidátky a kandidáti, děkuji vám, že jste do voleb šli. Věřím, že chcete pro město družně pracovat a umíte to. Zkrátka, že nejste jen tváře z plakátu.
EVA SAMKOVÁ / str. 14 16
KOMUNÁLNÍ VOLBY
VZNIK ČSR
str. 6 11
str. 18 21
ONDŘEJ VAŠATA
Z ARCHIVU
str. 22 23
str. 24 26
Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Grafika: Lenka Petráčková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Marcel Schön.
ME
KOMUNÁLNÍ VOLBY
Vrchlabští volební lídři odpovídají
JIŘÍ ŠTEFEK
Ve volbách do městského zastupitelstva, které se uskuteční 5. a 6. října, se o hlasy obyvatel Vrchlabí budou ucházet pouze tři subjekty. Jde o nejnižší počet v novodobé historii města, ale i o jeden z nejnižších v rámci celé republiky u měst a obcí podobné velikosti. Redakce Vrchlabinek oslovila lídry všech tří kandidátek a položila jim čtyři anketní otázky. Zeptali jsme se jich i na to, co ve svých volebních tiskovinách a prezentacích nemají, ale pro mnoho lidí to může být důležitá informace při jejich konečném rozhodování.
Otázky pro volební lídry:
1. Je Vrchlabí dobrým místem pro život? Co v něm lze podle vás ještě zlepšit či zkvalitnit? 2. Proč by lidé měli dát svůj hlas právě vám a vašemu volebnímu uskupení? 3. Letošních komunálních voleb se účastní jen tři uskupení. Co na to říkáte? 4. Jaký model povolebního uspořádání preferujete? Spolupráci všech subjektů, které se dostanou do zastupitelstva (tedy zastoupení všech těchto subjektů v radě města), nebo vytvoření jednočlenné či dvoučlenné koalice, a tím pádem i rozdělení zastupitelů na „radniční“ a „opoziční“? Jan Sobotka, ZVON 1) Město Vrchlabí je určitě dobrým místem pro život, ale stále je co vylepšovat. Obecně: je stále potřeba zkvalitňovat dopravní infrastrukturu, bezpečnost pro chodce, vzdělávání, výkon městského úřadu, sociální péči a volný čas a rekreaci. Konkrétně: připravujeme projekty na výstavbu aquacentra, rekonstrukci kina na divadlo, rekonstrukce dalších komunikací ve městě, dostavbu cyklostezek či parkovacího systému. Budeme v souladu s dobou budovat město dle konceptu „Smart City“ (inteligentní město). 2) Myslím, že kandidáty Zvonu lidé dobře znají, vědí, co od nás mohou očekávat. To jsme snad prokázali v minulých volebních obdobích. Naší předností je to, že netaktizujeme, nesnažíme se vystupovat populisticky, líbivě. Naše práce pro město Vrchlabí je věcná a konkrétní. Jdeme maximálně rychle kupředu, jediným limitem je dostatek financí. 3) Je to pro mě překvapení, i když těch subjektů je v skutečnosti pět. Je to nová situace a bude těžko odhadnutelné, jak to dopadne. 4
4) Vždy jsem preferoval spolupráci všech subjektů zastoupených v zastupitelstvu města. Ono je to zatím předčasné, ale bude záležet na konkrétních zvolených zastupitelích. Ti navzájem rozhodnou, jak to bude. Odjakživa se přikláním k tomu, že na městě naší velikosti je nejlepší spolupráce všech. Je velmi dobře vidět, že města, kde se takzvaně „politikaří“, jsou většinou „zabrzděna“ v rozvoji, protože jaksi nic nejde, a to bych si nepřál, ani bych to nepřál našemu městu. Alfréd Plašil, Volba pro město 1) Ano, je. Už jenom ta poloha. Množství pracovních příležitostí, míst ve školkách a základních školách. A je kam zajít s přáteli. Třeba na dobré jídlo a pivko, za kulturou, za sportem. I když je vždy co zlepšovat. Bude třeba doplnit chybějící služby tak, aby obyvatelé i návštěvníci měli více možností pro smysluplné trávení volného času (bazén, kulturní triangl, revitalizace centra), zrychlit opravy chodníků a cest, protože jezdit každý den přes díry či kobrtat
po nerovných chodnících otravuje, zajistit další místa pro parkování automobilů, ale rozumně, s přihlédnutím k životnímu prostředí. Mezi domy musí zůstat i dětská hřiště a tolik potřebná zeleň. 2) Myslím, že jsme dokázali, že své sliby plníme, což je vidět na věcech, které jsme pomáhali v minulosti realizovat. Prostě se jen nevezeme, ale intenzivně pracujeme pro lepší a příjemnější Vrchlabí. A také víme, co chceme, a Vrchlabáci vědí, co od nás mohou očekávat, jaké jsou naše názory a postoje a že neměníme pravidla hry uprostřed zápasu. 3) Od roku 1994, kdy jsem se poprvé komunálních voleb účastnil a kdy jsem první volební období pracoval v radě města, je to zatím nejméně. Ve skutečnosti těch subjektů je více, neboť se pod hlavičkou VRCHLABÍ DO TOHO! spojilo několik tradičních stran. V soutěži o hlasy voličů mi zde především chybí sociální demokracie a ODS, která byla v minulosti tvrdou opozicí. A konstruktivní opozice je pro zdárný chod města potřebná. 4) O povolebním uspořádání rozhodnou svými hlasy voliči. To oni rozdají karty. Nepředbíhal bych. Bude záležet, komu dají důvěru a kdo bude nakonec do zastupitelstva zvolen. A tím nemyslím jenom jednotlivá uskupení a počet jejich mandátů, ale především jednotlivé osobnosti. Aby bylo z koho sestavit pracovitou a odpovědnou radu města, ať už napříč zastupitelstvem, nebo třeba jen z jednoho uskupení. Při třech subjektech by to mělo spíše být o rozumné spolupráci ve prospěch města, diskuzi a umění vzájemně si naslouchat a respektovat i jiné názory. Lukáš Teplý, VRCHLABÍ DO TOHO! 1) Vrchlabí je skvělým místem pro život. Místem, kde se jedinečně prolínají výhody cestovního ruchu a moderního průmyslu. Možná to bude znít troufale, ale má všechny předpoklady, aby se stalo dokonce nejlepším místem k životu v České republice! K tomu ale potřebuje ještě víc využít svůj potenciál. Potřebuje odvážnější vedení města, které bude přicházet s chytrými návrhy a víc podpoří aktivitu svých podnikavých a zvídavých obyvatel.
Zámek ve Vrchlabí, sídlo městského úřadu 2) Máme zkušenosti a nápady, jak život ve Vrchlabí ještě víc zpříjemnit, a při tom ho připravit na výzvy, které nás v budoucnosti čekají – vývoj horského byznysu, nová průmyslová revoluce. Vrchlabí prošlo úspěšně velkými investicemi, které ho určitě posunuly dopředu, za to patří současnému vedení města dík. Teď je ale nejvyšší čas začít investovat namísto do betonu do škol a vzdělávání, do otevřené samosprávy, do malých, ale zásadních zlepšení veřejného prostoru. To je náš program, se kterým jdeme do voleb. 3) Jako ledaskde jinde, i Vrchlabáci zřejmě došli k názoru, že politické strany u nás ve městě moc nepotřebují. Výmluvně smutný je příběh zdejší ODS a ČSSD, zajímavá je nepřítomnost ANO a Pirátů. Spíš je zarážející, že do voleb nejdou žádná další místní sdružení, která se v jiných městech shlukují kolem konkrétních projektů nebo výrazných osobností. Je to určitě spokojeností s životem ve městě a jeho fungováním, ale také lhostejností vůči komunální politice – svoje zájmy si Vrchlabáci dávno zvykli prosazovat jinak a jinde. 4) Vrchlabí není tak úplně malé město, rozhodně ne svým významem a velikostí rozpočtu. Naše jednadvacetičlenné zastupitelstvo dělá spoustu rozhodnutí, která jsou chtě nechtě politická. A je důležité, aby v něm zdravě fungovala kontrola, diskuze a konkurence názorů. To všechno ale může probíhat kultivovaně, bez hádek a pranic – můžeme si domluvit jasná pravidla spolupráce i jasné kontrolní mechanismy. Chceme, aby se naše město i díky našim nápadům stalo ještě skvělejším místem pro život. A jsme připraveni spolu s každým, komu se naše vize Vrchlabí bude líbit, přijmout odpovědnost za jeho budoucnost. 5
KOMUNÁLNÍ VOLBY
Je již rozhodnuto? aneb Jak dopadnou vrchlabské volby Ve Vrchlabí nejsou voliči na pouhé tři kandidátní listiny v komunálních volbách zvyklí a zveřejnění nominovaných kandidátů tak ve městě vyvolalo překvapení i diskuze. PETR JÜPTNER
Podíváme-li se na situaci blíže, sešlo se zde hned několik faktorů, které tuto situaci způsobily. Jan Sobotka je starostou od roku 1998, místní politiku má pevně pod kontrolou a kromě vlastního sdružení ZVON se může opřít o Volbu pro město doktorky Mileny Duškové a pana Alfréda Plašila, se kterou tvoří dlouholetou alianci. Stejně tak má i dobré vztahy s řadou dalších stran či jejich členů. Za této situace může být běžná kandidátka ve Vrchlabí pouze do počtu, což ostatní strany od kandidatury buď odradí (podobnou situaci s malým počtem kandidátek můžeme vidět například v Hrádku nad Nisou), případně je to motivuje k vytvoření silného projektu, což je kandidátka koalice VRCHLABÍ DO TOHO! Mluvíme-li o kandidátkách do počtu, nelze nezmínit, že například KSČM či KDU-ČSL fungovaly (nejen) ve Vrchlabí spíše jako spolky bez silného politického profilu a jejich členská základna postupně stárne, což celorepublikově vedlo k poklesu počtu
jejich kandidátů. KDU-ČSL však své kandidáty postavila v rámci koalice VRCHLABÍ DO TOHO!, jejíž vytvoření třemi stranami samo o sobě přispělo ke snížení počtu kandidujících subjektů. Hnutí ANO 2011 nemá silné komunální zázemí, staví kandidátky pouze ve větších městech, a navíc pouze tam, kde nepůsobí silná nezávislá sdružení nebo lokální strany. Absence Babišovy kandidátky ve Vrchlabí tudíž překvapením není. Do voleb ve Vrchlabí nejde ani ODS a ČSSD. Občanští demokraté ve Vrchlabí jako organizace v podstatě již nepůsobí a chybějící kandidátka je toho dokladem. ČSSD se již v posledních volbách do zastupitelstva nedostala a bez „nové krve“ a v kontextu dění na parlamentní úrovni to nakonec nedopadlo. Ve Vrchlabí se tak zdá být rozhodnuto, ZVON s Volbou pro město s obrovskou mírou pravděpodobnosti získají ve volbách většinu a bude záležet především na povolebním vyjednávání. Jan Sobotka nebude chtít silnou opozici a může VRCHLABÍ DO TOHO! nabídnout spolupráci. Úspěch VRCHLABÍ DO TOHO! se tak bude odvíjet od toho, jak uspěje ve vyjednávání a zda tato koalice zůstane jednotná.
KOMUNÁLNÍ VOLBY
Jak je možné hlasovat v komunálkách? Volby do obecních zastupitelstev jsou unikátní v tom, že volič má hned několik možností, jak se svými hlasy naložit. Může je například rozdělit mezi více stran, nebo své hlasy nevyužít všechny. Na tomto voličově rozhodnutí pak záleží i konečné zisky jednotlivých kandidujících uskupení. JIŘÍ ŠTEFEK
Na úvod je potřeba uvést, že každý volič má k dispozici tolik hlasů, kolik se volí členů zastupitelstva města. V případě Vrchlabí se jedná o 21 zastupitelů, zdejší volič tedy může dát až 21 hlasů. Volební lístek je jeden, má podobu velkého archu a jsou na něm uvedeny všechny kandidující strany a jejich jmenné kandidátky. Při úpravě hlasovacího lístku má volič tyto možnosti: 1. Zaškrtne velkým křížkem pole u názvu kandidující strany. Učiní-li pouze tento jeden křížek, dává volič všechny své hlasy vybrané straně, a tedy každý člen této kandidátky obdrží jeden hlas. Strana pak jako celek obdrží (v případě Vrchlabí) 21 hlasů. 2. Zaškrtne velkým křížkem pole u názvu kandidující strany, ale pak udělá i několik malých křížků také u kandidátů jiných stran. V takovém případě získají po jednom hlasu všichni zaškrtnutí kandidáti dalších stran a kandidátka, u níž volič učinil velký křížek, pak bere zbytek hlasů. Učiní-li volič tolik malých křížků, jako je členů zastupitelstva u jiných stran, pak subjekt, u něhož udělal velký křížek, nezíská žádný hlas. Zaškrtne-li volič jednu stranu a pak například rozdá deset malých křížků kandi-
dátům jiných subjektů, zbylých 11 hlasů (v případě Vrchlabí) pak získá prvních 11 kandidátů právě toho uskupení, u něhož volič udělal velký křížek. 3. Udělá malé křížky u jednotlivých jmen v rámci jedné kandidátky či napříč celým spektrem kandidujících stran. Volič může klidně udělit jen jeden hlas, maximálně však tolik, kolik je členů zastupitelstva. Každý kandidát pak získá jeden hlas. Udělí-li volič tři křížky kandidátům z jedné strany, každý z nich pak získává po jednom hlasu, kandidátka jako celek pak získává hlasy tři. Vybere-li si volič pouze jednu osobnost a dá jí malý křížek, a nikomu dalšímu už nikoliv, z pohledu sčítání výsledků odevzdal jen jeden hlas a zbylé hlasy (do celkového počtu volených zastupitelů) tak automaticky propadávají. Pro celkový konečný procentuální zisk a rozdělení mandátů je pak pro strany klíčové, kolik dostanou jednotlivých hlasů. Je proto v jejich zájmu (a proto všude na to apelují a všem to připomínají), aby u nich volič pokud možno udělal velký křížek (a další malé křížky už nikomu nedával), čímž dotyčná strana získá všechny voličovy hlasy. Například zaškrtne-li 10 voličů pouze velký křížek u vybrané strany, získá tento subjekt ve Vrchlabí 210 hlasů. Těchto 210 hlasů se pak bere jako suma, ze které se počítá konečný procentuální zisk z celkového počtu všech odevzdaných platných hlasů. Pokud však volič vedle velkého křížku u jedné kandidátky udělá několik malých křížků i u kandidátů jiných uskupení, jeho podpora pro stranu s velkým křížkem se úměrně zmenšuje a ta to pak vnímá jako ztrátu.
Jsme VRCHLABÍ DO TOHO! Kandidátka s podporou nezávislých osobností, TOP 09, KDU-ČSL a Zelených. Tým odvážných a pracovitých lidí, kteří chtějí naše Vrchlabí udělat doopravdy moderní, aktivní, transparentní, vzdělané, zelené, ohleduplné a přátelské. Proto kandidujeme v říjnových volbách do zastupitelstva města.
Lukáš Teplý
Lucie Kalenská
Martin Bartoš
Jan Kulhánek
Jiří Jebavý
Lucie Venclová
manažer kvality a společenské zdravotní sestra a spoluzakladatelka odpovědnosti Skiareálu Špindlerův Mlýn domácího hospicu Duha
ředitel základní školy, autor knížek o minulosti Krkonoš
VRCHLABÍ DO TOHO!
s podporou
ředitel v mezinárodní poradenské firmě CBRE
právník a jeden z organizátorů hudebního festivalu Karla Halíře
provozovatelka vrchlabského depozitu pro opuštěná zvířata
Lukáš Gašpar
Ondřej Tuže
Ivo Farský
Jana Michlová
Jaroslava Vacková
Ludmila Samková
Josef Špiroch
Martin Cupák
Leoš Zvoníček
Martin Kalenský
Martina Antošová
Anna Valešová
Jan Doubek
Josef Jarý
Libor Dušek
majitel realitní kanceláře EVROPA a dobrovolný člen Horské služby
zdravotní sestra, která vychovává olympijské medailistky
pracovnice infocentra
seřizovač CNC strojů ve vrchlabské Škodovce
vedoucí obchodů a půjčoven špindlerovského skiareálu
na rodičovské dovolené, opatrovnice šlechtických sídel
pedagog, aktivista, zdravotní klaun, zakladatel Krkonošské kavárny
projektant ve vrchlabské Škodovce
zakladatel a bývalý dlouholetý ředitel společnosti Labit
lékařka v jilemnické nemocnici, spoluzakladatelka hospicu Duha
oční optik a optometrista, DJ, provozovatel music shopu
vychovatel ve vrchlabském dětském domově
bývalá ředitelka ZŠ i MŠ, zpěvačka vrchlabského chrámového sboru
vedoucí nákupu ve firmě Wotan Forest
etnolog Krkonošského muzea, horolezec a publicista
Je nás jednadvacet a všichni máme čas a chuť dělat Vrchlabí ještě lepší. Pojďte do toho s námi! #vrchlabidotoho
KOMUNÁLNÍ VOLBY
Jsou Vrchlabáci spokojeni se svým městem? O volbách se říká, že jsou svátkem demokracie. Každý občan má právo se svým hlasováním vyjádřit k poměrům ve státě a tomu, jak je jeho země spravována. V případě komunálních voleb je to hodnocení poměrů v domovském městě či obci. A právě další takové „známkování“ Vrchlabí a zdejších poměrů je před námi. Redakce Vrchlabinek proto oslovila několik místních občanů a položila jim tuto otázku: „V říjnu se konají komunální volby, ve kterých mohou občané promluvit do podoby vedení města a jeho dalšího směřování. Jak se vám žije ve Vrchlabí? Jste spokojen/a se službami a vyžitím, které město poskytuje? Půjdete volit?“ A jaké byly odpovědi? Josef Chvalina, pedagog V zastupitelstvu jsem byl 16 let a promlouvat do podoby vedení města bylo velice obtížné. Vrchlabí je díky přírodě překrásné místo k životu, přál bych si, aby ta přírodní pohoda byla cítit i ve městě a ve vztazích mezi obyvateli města. Se službami a vyžitím nejsem zcela spokojen. Úpadek školství... Střed města se vyprazdňuje, volných ploch přibývá, (například pasáž duchů Gendorf). Stav komunikací je zoufalý (Pražská, U Nemocnice, Fügnerova, atd.). Pokud bude mít někdy vedení radnice zájem, několik návrhů, které v minulosti neprošly, leží v šuplíku. Letošní volby mě zklamaly. O 21 mandátů usiluje pouze 63 zájemců!?? Veřejná aktivita občanů ve městě očividně klesá. Buď tím vyjadřují všeobjímající spokojenost, nebo možná lhostejnost, či beznaděj. Jít svobodně volit je výsadou demokracie. Ale je tady krásně... Soňa Kubcová, ředitelka Městské knihovny Vrchlabí je mým domovem od narození a ani v budoucnu se nechci nikam stěhovat. Jsem tu se svou rodinou spokojená, žije se nám tu dobře a myslím, že i ostatním lidem. Je zde dostupnost všeho, co 10
člověk k běžnému životu potřebuje. Samozřejmě vždy je co zlepšovat, ale i to se ve Vrchlabí postupně daří. Volit půjdu, žádné volby si nenechávám ujít a ty komunální považuji za obzvlášť důležité. Jiří Novák, fotograf Kladně hodnotím sportovní možnosti v létě i zimě. Naopak ve špatném stavu jsou některé chodníky. Jsou zde vysoké poplatky za svoz odpadů. Jako vrchlabský rodák bych určitě Vrchlabí za jiné město neměnil. Volit určitě půjdu. Daniel Kruml, knihkupec Myslím si, že ve Vrchlabí se žije velmi příjemně. Město postupně prokukuje a okolní příroda je nádherná. Ze služeb, na kterých se město podílí, využívám ve větší míře MHD. Autobusy MHD by ovšem mohly jezdit častěji, hodilo by se kupříkladu, kdyby se busem dalo dostat na hokej a zpátky oběma směry. Oceňuji podporu města běžeckým tratím ve Vejsplachách, toto místo se v zimě stalo fenoménem zasahujícím i za hranice města. Volit samozřejmě půjdu, jako ostatně vždy v minulosti. Luděk Khol, náměstek ředitele Správy KRNAP Vrchlabí mám moc rád. Myslím, že za posledních několik let udělalo velký skok ve zlepšení svého vzhledu. Je stále ale mnoho věcí, které mě trápí nebo mně vadí – nulové využití Náměstí TGM například. Uprostřed města máme prázdnou plochu bez jakéhokoliv využití. Neexistuje asi jediná „boční“ ulice, která by byla opravená (vyjma ulice kolem polikliniky) – všude výmoly, díry, asfaltové vysprávky. Město by mohlo více uvažovat i o využití zámeckého parku. Parkování u hřbitova = hrůza, ostatní
parkování také. Volit samozřejmě půjdu, i když nabídek je minimum. Martin Hák, masér Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlel a na první otázku odpovím úplně jednoduše. Nedokážu si představit, že bych bydlel kdekoliv jinde. Mám to tady ve Vrchlabí moc rád. Tím vlastně odpovídám i na druhou otázku, jsem opravdu spokojený s tím, co Vrchlabí nabízí, a můžeme být jenom rádi za to, co tady vše máme. Odpověď na třetí otázku je jasná – půjdu volit. David Khol, majitel obchodu S rodinou jsme tu spokojení a máme se dobře. Ta spokojenost ale mizí v okamžiku, když něco jako živnostníci chceme po městu. To se o živnostníky a lidi, kteří vytvářejí zázemí a služby pro místní i turisty, vůbec nezajímá a spíš jim hází klacky pod nohy. Stále je co zlepšovat a řada věcí tu chybí jako například bazén a podobné věci, které tu jsou místním slibovány snad „padesát let“. Od 18 let jsem nevynechal jediné volby, ale letos volit nepůjdu. Nemám to komu hodit. Josef Matějec, zdravotník V našem městečku jsem se narodil, nikdy jsem nikde jinde nežil, tak ani nevím, jestli by se někde jinde žilo lépe. Když zavzpomínám, co si pamatuji za bolševika, městečko neskutečně rozkvetlo a nyní to tu až na pár výjimek září barvami. Je tu vše, co člověk potřebuje k žití, i když občas musí trochu sáhnout hlouběji do kapsy. Je pravda, že se tu většina lidí zná, což se odráží i ve volbách do zastupitelstva. Čeho si však cením, je slušně vedená kampaň všech stran a i schopnost spolupracovat. K volbám samozřejmě půjdu a budu volit lidi, co spíš makají, a ne ty, co slibují nesplnitelný. I když předvolební sliby o bazénu mne již několik volebních období baví. 11
NOVINKY Z VRCHLABSKA
Nové elektrobusy nahradily diesely V půlce září poprvé vyjely do vrchlabských ulic na lince městské hromadné dopravy dva nové elektrobusy a nahradily dosavadní dieselové autobusy. Oba nízkopodlažní vozy na elektrický pohon uvedla do provozu společnost Krkonošská automobilová doprava, jenž zároveň ve svém areálu vybudovala dobíjecí centrum. Celková pořizovací cena obou autobusů činila 23 milionů korun, přičemž pořizovateli se na ně podařilo získat 85procentní dotaci z rozpočtu Evropské unie.
Úklid Krkonoš po turistech Několik tun odhozených odpadků či odpadu po sobě každoročně zanechávají neukáznění návštěvníci Krkonoš. Zabránit tomu, aby okolí řady cest uprostřed nejvyšších českých hor nevypadalo jako smetiště, se již řadu let snaží zaměstnanci Krkonošského národního parku a dobrovolníci nejen ze zdejšího regionu. Letošní úklidová vycházka pod názvem „Čisté Krkonoše“ proběhne v sobotu 6. října na území Špindlerova Mlýna. Sraz všech účastníků je v půl desáté dopoledne ve Špindlerově Mlýně u domu čp. 275.
Charitativní bleší trh na Náplavce Máte doma věci, které už nepotřebujete, a nebo naopak potřebujete koupit něco, co nikde neseženete? Přijďte v sobotu 6. října od 8 hodin ráno na blešák na Nábřeží Marie Kubátové ve Vrchlabí. Svou účastí podpoříte rozvoj Přátelské školy ve Vrchlabí. Na blešáku samozřejmě nebude chybět ani již tradiční Bleší kavárna s nabídkou teplých nápojů, kávy, čaje, domácích koláčů a dalšího drobného občerstvení. 12
Food festival přilákal stovky gurmetů Třetí ročník vrchlabského Food festivalu v prostorách klášterní zahrady přilákal třetí zářijovou sobotu stovky milovníků dobrého jídla a pití. Návštěvníci akce pořádané spolkem Na dvoře mohli ochutnat nepřeberné množství jídel, polévek, pochoutek, sladkostí či delikates, burčák či piva z vrchlabských pivovarů a celý den si užít i jako piknik. Pro nejmenší návštěvníky bylo připraveno malování na obličej nebo možnost postavit si vlastní loďku a pouštět ji struhou protékající celou zahradou.
DDM Pelíšek ještě přijímá děti do kroužků Děti, které se chtějí přihlásit do některého z mnoha desítek kroužků organizovaných Domem dětí a mládeže Pelíšek, mají ještě šanci. Uzávěrka přihlášek sice byla k poslednímu pracovnímu dni v září a na začátku října se kroužky rozebíhají, podle ředitelky Pelíšku Ivony Čivrné lze však děti ještě přihlásit i během začátku října. „Předesílám, že některé kroužky jsou již kapacitně obsazeny, ale u některých tam ještě volná místa máme. Doporučuji proto rodičům, aby nás přímo kontaktovali telefonicky, a pokud to bude možné, rádi jejich děti do vybraných kroužků ještě dodatečně zapíšeme,“ říká Čivrná. (jš)
OLYMPIONIČKA
Jsem ráda Češkou Dvojnásobná olympijská medailistka a krkonošská patriotka Eva Samková v rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomíná, jak přišla ke svému legendárnímu knírku, ale i na oběd s Jaromírem Jágrem na olympiádě v ruském Soči. Nejlépe se slavná sportovkyně cítí na horách a ve svém domovském Vrchlabí a přemítá, že v Praze již dlouho nevydrží. „Je tam hodně lidí a přeplněné parky, zatímco tady v Krkonoších je mnoho možností, kam jít ven, a člověk nemusí přitom vůbec nikoho potkat,“ říká Eva. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN
Léto je definitivně za námi. Jak jste ho prožila? Já jsem ho prožila super. Od dubna jsem byla víceméně v Čechách, protože jsem léčila kotník. Pak jsem opět začala trénovat a celý srpen jsem byla na Novém Zélandu. V tuto dobu tam mají zimu, takže to pro mne byla taková letnozima. Jaké to je v srpnu na Novém Zélandu? Je to tam krásný. V Česku byly v srpnu třicítky a ty já zrovna moc nemusím, protože to špatně snáším. Tam mně bylo moc dobře. Jak jsou vůbec na Novém Zélandu vysoké hory? Je to nějakých 1 800 až 2 500 metrů. Mají tam sice pár ledovců, ale na nich se nejezdí. Nemají tam tak 14
vysoké hory, jako jsou například Alpy, ale jsou stále větší než ty české hory. Oni tam těm svým horám také říkají Alpy. Vypadá to tam tak, že dole pod horami ve vesnici je nějakých patnáct stupňů a zelená tráva a pak jede člověk tři čtvrtě hodiny nahoru na kopec a tam je sníh a teplota tak minus pět stupňů. Je to tam fakt hezké, že to není taková nonstop zima, ale člověk si odpoledne může jít třeba v údolí zaběhat okolo jezera. Ale na koupání to tam v tuto dobu není, že? Já jsem se tam koupala. Ale pravda je, že většina lidí se tam v tuto dobu nekoupe. Zbyl vám vůbec nějaký čas na dovolenou? V druhé polovině května jsem byla v Americe za kamarádkou, která se tam stará o děti jako au-pair.
Jezdily jsme autem po Kalifornii, poté jsme dorazily do San Franciska a zpátky po pobřeží. Takže byl to takový dvanáctidenní výlet po Kalifornii. Kdy pro vás začíná ostrá část sezony? Bude to na přelomu listopadu a prosince. Nicméně již od září či října jezdíme na ledovec trénovat. Kolik zastávek má seriál Světového poháru? Každou sezonu je to jiné. Záleží na tom, kolik pořadatelských míst či zemí to zvládne, protože je to samozřejmě nákladná záležitost. Ale většinou to je šest až osm závodů. Občas v tom jednom místě jsou i dvojité závody nebo je tam i týmový závod. Tento rok navíc máme i mistrovství světa. Jak obtížné je pro dvojnásobnou olympijskou medailistku získat motivaci do závodění, ale i do tréninků? Po olympiádě v Soči jsem s tím trošku bojovala, protože mě to moc nebavilo. Spíš si myslím, že se jednalo o takové celkové duševní vyčerpání. Bylo toho hodně, stále jsem se s někým bavila a těch povinností po olympiádě bylo skutečně mnoho. Ale mistrovství světa jsem ještě nevyhrála a nemám z něj ani žádnou medaili, takže to je taková výzva pro letošní rok a poslední věc, která mně chybí. Na druhou stranu já se nesnažím hledat motivaci v nějakých výkonech či umístěních, ale mě to musí bavit. Naštěstí náš sport je ale zábavný, a dokud mě to bude bavit, tak to budu dělat. Ale samozřejmě, když je člověk na závodě, tak ho chce vyhrát. Když se závod povede, vy jste na stupních vítězů a stoupá vzhůru česká vlajka nebo zní česká hymna. Co to pro vás znamená? Mě to vždy potěší. Mám pocit, že čím jsem starší, tím jsem sentimentálnější. Asi jsem nikdy na stupních vítězů nebrečela, spíš mě dojímá, když na nich stojí například nějaký můj kamarád či kamarádka. Například když je to Kája Erbanová nebo Michal Krčmář. Zkrátka více prožívám české sportovce a své kamarády. Ale jistě, vždycky je to takový hezký zadostiučinění. Člověk ví, že on a jeho tým do toho dal všechno a že i v tak malé zemi, jako je Česko, která nemá velké hory a ledovce, to zkrátka jde. Nejsme žádná velmoc, ale snažíme se a zatím to funguje. Mě to baví a já jsem ráda Češkou. Vůbec se za to nestydím, ráda reprezentuji Českou republiku. Může na vás letos například dolehnout i skutečnost, že si připomínáme 100 let od vzniku Československa? Ono se to už nějakým způsobem promítlo, například
do olympijské kolekce. Vedle toho jsme s olympijským výborem dělali i další projekty. Já to tedy už nějak vnímám od začátku roku, i když je jasné, že to teď bude vrcholit. Mě nejvíce baví, že o tomto výročí jsou články v novinách a pořady v televizi a člověk se dozví něco více a do hloubky. Zároveň se mi líbí, že my můžeme normálně na olympiádu jet. Máme na paměti, čím vším si za sto let naše země prošla, tolika strastmi, a vidíme, jak se nyní máme dobře. Oslavy by měly být připomenutím toho, že se máme skvěle a neměli bychom na to zapomenout, naopak bychom si to měli hlídat a vážit si toho.
Když jedete na velký sportovní podnik typu olympijských her a je vás tam celá výprava, jaké jsou vztahy mezi českými sportovci napříč jednotlivými sporty? V české výpravě jsou tyto vztahy skvělé. Olympiáda je jednou za čtyři roky a to je jediná příležitost, kdy se vidíme takto všichni pohromadě. My tam pak během těch dvou či tří týdnů tak trochu všichni společně žijeme. Například letos jsme všichni byli na jednom místě v jedné vesnici, tedy kromě hokejistů a bruslařů. Před čtyřmi lety v Soči jsme byli dokonce rozděleni do třech míst. Ale letos jsme měli skvělé zázemí, ve kterém jsme se potkávali a mohli spolu mluvit. Já mám tento ruch a atmosféru ráda. Před čtyřmi lety obletěl Česko a celý svět váš namalovaný „knírek“. Jak jste k němu tehdy přišla? Tak to nebylo tenkrát poprvé, já už ho používala od roku 2011… Dobře, ale teprve před čtyřmi lety to bylo poprvé nějak masově zaregistrováno. No, to vlastně jo. Protože do té doby jsem nikoho nezajímala, my jsme malý sport a nikdo ho nesledoval (smích). 15
OLYMPIONIČKA
Tak jak jste tedy k tomu knírku přišla? Vzniklo to právě v roce 2011 na mistrovství světa, kde to byla taková sázka s polským závodníkem a našim kamarádem. On si nechal narůst normální knírek jako skokan na lyžích Adam Malysz a nevěřil mi, že to taky dám. A já jsem si ho tedy namalovala a na mistrovství světa jsem skončila pátá, což byl v té době můj nejlepší výsledek. Řekli jsme si, že je to docela sranda a nosí mně to i štěstí. A od té doby se to táhne se mnou. Nejsem pověrčivá, spíš je to sranda. Když jste zmínila, že se na olympiádě potkáváte všichni sportovci, nemohu se vás nezeptat na váš názor či vztahy s Jaromírem Jágrem a Gabrielou Koukalovou. Nevím, zda se dá mluvit o nějakých vztazích. Například s Jardou jsme se viděli dvakrát. Ale je to super týpek. V Soči se mně splnil sen, že se s ním můžu vidět. Byli jsme na obědě a já z toho předtím byla dost nervózní. Taky kdo by nebyl, že jo? Ale bylo to milý a on je úplně normální člověk. A Gabriela Koukalová? S Gábinou jsme se moc neviděly. V Soči biatlonisté bydleli úplně v jiné vesnici, jen jsme se občas potkaly na nějakých akcích. Ona je taková éterická víla a já jsem spíš takovej týpek. Ale Gábina je milá, neustále usměvavá a spíš taková tichá. Když máte po závodech a vracíte se zpět domů, do České republiky, do Krkonoš a do Vrchlabí, jaké máte pocity? No ježišmarjá, já se vždy hodně těším. Samozřejmě už teď bydlím více v Praze, ale není to prostě takové, jako když se vrátím do Vrchlabí. Teď jsem tu byla dost často. Ono když je hezké počasí i v Praze, tak mě to docela irituje, protože nechci být v Praze někde zavřená. Navíc tam je hodně lidí a přeplněné parky, zatímco tady v Krkonoších je mnoho možností, kam jít ven, a člověk nemusí přitom vůbec nikoho potkat. V Krkonoších je to hodně o relaxu a uklidnění, což bych v Praze asi nezvládla a nezvládám. Jezdím sem ráda a rozhodně tady chci bydlet. Kam se nejvíce jezdíte uklidňovat? Jezdím na Strážné, kde jsem měla koně, a nebo kamkoliv po horách na kole. Oproti Praze je veliká výhoda, že tady je vše u ruky a když chci někam jet nebo zajít, trvá to pár minut. Když se chci například jet vykoupat někam za Prahu, tak než tam dojedu, zabere to třeba padesát minut nebo hodinu. Tady ve Vrchlabí ale pod Liščákem sednu na kolo a jsem za dvě minuty na Kačáku. Obecně lze říci, že čím 16
dál víc mě to táhne sem a v Praze už moc dlouho nevydržím. Když člověk vyroste tady, tak to ani jinak nejde cítit. Ono mnohdy stačí na horách jen být a přijímat klid, který z nich sálá. Až jednou založíte rodinu, tak všichni budete žít tady? Předpokládám, že jo. Určitě můžu říci, že nebudu žít v Praze. Budu zkrátka žít někde v přírodě v horách. Předpokládám, že jako krkonošská patriotka máte ráda i zdejší gastronomii. Mamka vaří kyselo skoro furt. Mám ráda krkonošskou kuchyni, hlavně na horských chalupách, když tam člověk vyleze, klidně i v nějakým marasmu, a tam si dá kyselo, kulajdu a další místní dobroty. Je něco, co byste si letos přála pod stromeček? Já si vlastně vždy jen přeji, abych byla zdravá a spokojená. Je to sice takové klišé, ale čím jsem starší, tak mně to stále více dochází. Dostanete se na Vánoce do Vrchlabí, nebo je trávíte někde jinde, třeba i v zahraničí? Ne, jsem tady. Určitě bych nemohla být někde jinde. To by byla hrozná deprese být v Praze na Vánoce. Občas se nám stávalo, že jsme přijeli až 24. prosince do Čech odněkud z ciziny, a tak jsem přijela na Štědrý den domů až odpoledne. Já ale miluji období Vánoc ve Vrchlabí a jsem tady až do Nového roku, tedy pokud nemám někde nějakou jinou akci. Mám tady snowboard nebo si jdu každý den zalyžovat. Vzkážete něco čtenářům časopisu Vrchlabinky? Ať si to tady užívají. Já jim trochu závidím, protože jsou tady více než já. Obzvlášť nyní v tomto babím létě to je neskutečný. Mějte se tady dobře.
PRVNÍ REPUBLIKA
Vrchlabí v době vzniku ČSR Vznik samostatné Československé republiky 28. října 1918 je spojen i s výraznou změnou vztahů mezi Čechy a Němci na území nově vzniklého státu. Čeští Němci, kteří se dosud cítili být národem státním v rámci Rakouska-Uherska, se dostali do postavení národnostní menšiny, která se, ne vždy bezdůvodně, cítila být nerovnoprávnou. PAVEL ZAHRADNÍK
Průběh událostí souvisejících se vznikem republiky přispěl k vytvoření bariér mezi oběma národy, které se v rámci soužití v nové republice nepodařilo překonat. Ve většinově německém Vrchlabí byla v prvních měsících po vzniku Československa velmi vypjatá atmosféra. Nový stát nebyl od samého počátku přijat s nadšením mezi německým obyvatelstvem českých zemí, přesto přistupovala jeho většina k událostem poměrně pasivně. Iniciativy se chopili především němečtí poslanci ve Vídni, kteří již 29. října 1918 vyhlásili v německých oblastech severních a východních Čech samostatnou provincii Deutschböhmen a ustavili zemskou vládu v Liberci. Vytvoření této provincie bylo schváleno o den později Národním shromážděním Rakouské republiky. Zanedlouho vznikly i další německé provincie na severní Moravě a ve Slezsku (Sudetenland), na jižní Moravě (Deutshsüdmähren) a v jižních Čechách (Böhmerwaldgau). Němečtí poslanci argumentovali při vyhlášení těchto provincií právem na sebeurčení národů, které bylo součástí podmínek amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Vzdor vrchlabských Němců Ale zpět do Vrchlabí. Ačkoli byl rychle ustaven Národní výbor pro vrchlabský okres v čele s řídícím 18
Deklarace k vyhlášení provincie Deutschböhmen z 2. listopadu 1918 určená českým Němcům, zapůjčená ze Státního okresního archivu v Trutnově. učitelem Robertem Turkou, nemohlo být zabráněno tomu, aby vrchlabská městská rada vydala prohlášení, že území provincie Deutschböhmen, tedy i Vrchlabí, se nepovažuje za součást československého státu a že se podřizuje liberecké vládě. Poté vydaly podobné prohlášení i další úřady ve městě. V německých obcích začaly vznikat národní rady a polovojenské oddíly (ve Vrchlabí tzv. Bürgerwehr – „občanská stráž“, obecně byly tyto jednotky označovány jako Volkswehr). Rovněž četnictvo začalo v této oblasti skládat slib liberecké vládě. Po krachu jednání se sudetoněmeckými politiky nezbývala jiná možnost než udržet celistvost historických českých zemí vojensky. Pražský Národní výbor ovšem ještě nedisponoval kvalitními vojenskými oddíly československých legií a celkově byl řádných vojenských jednotek nedostatek. Nelze se tedy divit tomu, že byly žádosti vrchlabského národního výboru o obsazení okresu dlouhou dobu odmítány.
Ve Vrchlabí se ovšem situace komplikovala. Přes přísliby liberecké vlády začalo brzy váznout zásobování, což vedlo k velké nespokojenosti obyvatelstva a hrozilo vyhrocením bezpečnostní situace. Zvláště místní průmyslníci, ale i někteří další představitelé veřejného života, se začali obávat vypuknutí nepokojů, které by špatně organizovaný a vybavený Bürgerwehr nedokázal potlačit, a nebyli spokojeni s obtížemi v dopravě, které začaly komplikovat výrobu a obchod. Obsazení vrchlabského okresu československou armádou a s ním spojenou konsolidaci poměrů tak jednoznačně přivítali.
kláštera. Bürgerwehr složil zbraně již před jejich příchodem a v celém městě nenarazili vojáci na žádný odpor. Po obsazení města převzal Národní výbor kontrolu nad okresním úřadem. Okresní hejtman Hans Jelinek byl sesazen a nastoupil „prozatímní“ dovolenou. Do čela úřadu byl jmenován okresní komisař Antonín Žák z Jilemnice. Správu města převzala obecní správní komise. Rovněž četnická stanice se na vyzvání nového okresního velitele Josefa Malého přihlásila k věrnosti Československé republice. Postupně byly obsazovány všechny klíčové pozice ve státní správě, soudnictví, na poště i na železnici spolehlivými osobami, většinou českého původu. Ve Vrchlabí byla dislokována vojenská jednotka, která se usídlila v hotelu U Mouřenína (Hotel Zum Mohren, dnes Městská knihovna).
Obsazení Vrchlabí K obsazení Vrchlabí československými jednotkami došlo ve večerních hodinách 7. prosince 1918, kdy do města vpochodovala setnina střeleckého pluku 11 z Jičína, kterou vedl poručík Josef Jireš, podporovaná oddílem dobrovolníků z řad sokolů z Horní Zpočátku se zde střídaly jednotky ne dobře přiBranné a Martinic. Jedna skupina obsazovala měspravené, zformované z dobrovolníků, dovolenců, to od vlakového nádraží, druhá přišla do města od sokolů, příslušníků náhradních praporů rakouské KRKONOSSKY-MEDVED-2018_148x105mm_03.pdf 1 24.9.2018 16:06:07
PRVNÍ REPUBLIKA
armády, kteří se vraceli z Rakouska a Maďarska, kam byli tito čeští vojáci ke konci války umístěni. Pokračování odporu Ačkoliv byla v prosincových dnech obsazena i další německá města a po obsazení Liberce 14. prosince 1918 uprchli představitelé vlády Deutschböhmen do Německa, německé iredentistické hnutí nebylo umlčeno. Dále byly mezi sudetskými Němci šířeny letáky, které vyzývaly k odporu proti Československé republice a propagovaly připojení Němci osídlených oblastí českých zemí k Rakousku, případně k Německu. Články v podobném duchu se objevovaly i v místním tisku. Odpor vyvrcholil dne 4. března 1919, kdy proběhly volby do Národního shromáždění Rakouské republiky. Předáci českých Němců se snažili prosadit účast Němců z Československa na těchto volbách, což by potvrdilo občanskou příslušnost československých Němců k Rakousku a přineslo jim nárok na křesla v rakouském parlamentu. Volby byly samozřejmě československou vládou
zakázány. Německá sociální demokracie na protest proti tomuto zákazu vyhlásila 4. března 1919 generální stávku německého dělnictva. Ve Vrchlabí byly toho dne vyvěšeny plakáty vyzývající ke shromáždění. Během dopoledne se ve Vrchlabí na náměstí shromáždilo několik tisíc demonstrantů, kteří skandovali protičeská hesla (např. „Fui, die Tschechen“, „Heil, wir werden den Tschechoslovaken zeigen“). Jelikož byla tato demonstrace nepovolená, dalo ji okresní hejtmanství rozehnat vojskem a četnictvem. Akce se naštěstí obešla bez obětí na životech. Jinak tomu bylo v Hostinném, kde došlo ke střelbě a zahynuly dvě ženy. Ani po potlačení těchto demonstrací nenastal v nové republice klid v česko-německých vztazích. Německý tisk a letáky šířené německými nacionalisty interpretovaly vznik první republiky jako křivdu a odepření práva na sebeurčení. K uklidnění národnostních sporů došlo v průběhu dvacátých let v souvislosti s výrazným hospodářským růstem a zlepšením sociálních poměrů v republice.
Najděte si práci, co je kvalitativně jinde Staňte se naším novým technologem nebo kvalitářem a začněte pracovat pro Continental Automotive v Trutnově! ∙ ∙ ∙ ∙
Přístup k nejmodernějším technologiím Práce v čistém prostředí Nástupní bonus 10 000 Kč Týden dovolené navíc a sick days
continental-kariera.cz
800 800 552
HISTORIK
Obsazení Vrchlabí proběhlo bez boje Když před sto lety vzniklo samostatné Československo, odmítlo většinově německé Vrchlabí být součástí nově vzniklé země. Zasáhnout musel stát a oblast vojensky obsadit. Podle historika Ondřeje Vašaty z Muzea Podkrkonoší v Trutnově však samotné obsazení Vrchlabí již proběhlo bez boje a následné soužití české menšiny s německou většinou bylo vcelku klidné. JIŘÍ ŠTEFEK, HYNEK ŠNAJDAR
Od vzniku Československa uplyne 28. října 100 let. V čem je tato událost pro republiku významná? Jsem republikán, nejsem monarchista. Určitě bych v roce 1918 vznik republiky přivítal a vítám ho i dnes. Po konci první světové války to byl dobrý a přirozeně logický krok. Myslíte si, že současnou generaci toto jubileum nějak výrazně zajímá? Upřímně si myslím, že ne. Bohužel mladou generaci toho dnes moc nezajímá a zapadá to u ní do série nudných výročí. Je to škoda. Nemyslím si, že je to chyba učitelů dějepisu, spíše je to chyba mládeže, která nerada čte, nerada se čehokoli zúčastňuje. Možná, kdyby to výročí bylo součástí nějaké počítačové hry, asi by zbystřila pozornost. Po první světové válce se země odtrhla od Rakouska-Uherska a získala samostatnost. Byl to pro Československo svěží vítr a možnost ukázat, co Češi a Slováci dovedou? Bylo to důležité i pro národní sebevědomí? Měli jsme politickou reprezentaci, v jejímž čele stál 22
Tomáš Garrigue Masaryk, který patřil k politické a kulturní elitě. V této souvislosti se hodně mluví o hospodářské velikosti Československa v té době, ale je nutné dodat, že nevznikla přes noc. Ten dobrý základ už byl z dob Rakouska-Uherska, kdy české země byly nejvyspělejší částí monarchie. Naše hrdost se projevila už při formování československých legií, kdy lidé byli ochotni obětovat svůj život ještě před vznikem Československého státu. Vznik republiky ještě více pozvedl národní sebevědomí. Podívejme se konkrétně na situaci ve Vrchlabí. Jak reagovali na vyhlášení Československa v roce 1918 zdejší obyvatelé? Jaký poměr obyvatel tvořili Němci a Češi? Vrchlabští Němci na podzim 1918 jednoznačně odmítli být součástí Československa. Přidali se proto k provincii Deutschböhmen, která zahrnovala oblast západních, severních a severovýchodních Čech s hlavním městem Liberec. Dne 21. listopadu 1918 vznikl Okresní národní výbor ve Vrchlabí, který plně spolupracoval se státem Deutschböhmen a měl jeho autoritu v oblasti prosazovat. Ve Vrchlabí vznikla také německá ozbrojená garda, která měla údajně 70 mužů. Byla ale jen částečně vyzbrojená, takže se zřejmě o žádný silný ozbrojený útvar nejednalo. Česká menšina ve Vrchlabí v čele s učitelem Robertem Turkou naopak chtěla, aby se Vrchlabí stalo součástí Československa. Co všechno musela centrální moc podniknout, aby došlo k převzetí úřadů a všeobecnému pochopení stavu, že Vrchlabí a Krkonoše jsou součástí Československa?
Československý stát musel Vrchlabí jako centrum německého odporu v regionu vojensky obsadit. Stalo se tak 7. prosince 1918, kdy sem z Jičína dorazilo československé vojsko. Jelo sem po železnici ve směru od Martinic. Na zastávce v Horní Branné část vojska vystoupila a s místními sokoly vyrazila pěšky do Vrchlabí. Zbylé vojsko pokračovalo v jízdě vlakem do Kunčic nad Labem. Poté, co vojáci získali pod kontrolu zdejší důležité nádraží, vyrazil vlak do Vrchlabí. Samotné obsazení města proběhlo bez boje. Když se velitel vrchlabské německé ozbrojené gardy dozvěděl, že se k městu blíží československé vojsko, pochopil, že vláda provincie Deutschböhmen nad Vrchlabím končí. Garda proto tehdy urychleně složila zbraně. Zajímavou vzpomínku na obsazování Vrchlabí přinesl Josef Janda, který uvádí, že jeden z československých vojáků tehdy vnikl na radnici a na bodáku odsud vynesl na ulici obraz s císařem Františkem Josefem I., kde s ním mrštil o zem tak, že se obraz roztříštil na několik kusů. Jaké byly vztahy Čechů a Němců v prvních letech státu? Vcelku dobré, byť ještě v roce 1919 v regionu tekla
krev. Dne 4. března 1919 proběhla v Hostinném německá demonstrace, proti které zasáhlo československé vojsko. Výsledkem tohoto nešťastného zásahu byla smrt dvou německých demonstrantů. Jak na tom bylo Vrchlabí a jeho okolí v době vyhlášení samostatnosti Československa hospodářsky? Podobně jako další místa v regionu bylo i Vrchlabí rozvinutým průmyslovým centrem. Výroba ale byla tenkrát samozřejmě upravena pro válečné účely. Navíc Rakousko-Uhersko na konci první světové války hladovělo, což platilo i pro lidi ve Vrchlabí. Kolik lidí žilo na konci první světové války ve Vrchlabí? Máme k dispozici výsledky sčítání lidu z roku 1910. Tehdy tu žilo 6 253 osob s německou obcovací řečí a 700 s českou obcovací řečí. V roce 1921 udalo při sčítání ve Vrchlabí 1 281 osob československou národnost, 5 407 osob německou národnost a 20 osob židovskou národnost. V tehdy samostatném Hořejším Vrchlabí v roce 1921 žilo 94 osob a v Podhůří 175 osob s československou národností. Také v těchto obcích tenkrát převažovali Němci.
ZACAPA
Z ARCHIVU
Z historie Vrchlabí Při příležitosti 100 let od vzniku Československa přinášíme pár snímků dokumentujících, jak šel ve Vrchlabí během této doby čas. Redakce Vrchlabinek děkuje za snímky Michaelu Borůvkovi, Zdeňku Horákovi, Státnímu okresnímu archivu v Trutnově a organizaci Post Bellum.
Průvod sokolů pochoduje v červenci 1928 na župním sletu vrchlabským náměstím.
Pohřbu Pavla Wonky se 6. května 1988 za dozoru StB zúčastnily dva tisíce lidí včetně diplomatů. 24
Na místě dnešní Městské knihovny dříve stával hotel Zum Mohren.
Z ARCHIVU
Vrchlabské náměstí neslo za německé okupace jméno Peter Donnhauser Platz.
Nad okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy vyjádřili Vrchlabáci svoji nevoli.
V roce 1938 se začala v Trutnově, Vrchlabí a na dalších místech v krkonošské části Sudet vyhrocovat situace. Volby drtivě vyhrála SdP Konrada Henleina. Po záboru pohraničí bylo vydáno parte Československa.
Vaše příležitost - Náš úspěch
• NÁKUPČÍ • PROJEKTOVÝ LOGISTIK • VEDOUCÍ PLÁNOVÁNÍ MATERIÁLU • OBRÁBĚČ • KONTROLOR
Kontaktujte nás: tel.: +420 499 403 111 email: jobs.cz@argo-hytos.com
www.argo-hytos.com
Foto: Jan Bartoš ARGO-HYTOS s.r.o. · Dělnická 1306 · Vrchlabí · 54315 · Česká republika · Tel.: +420 499 403 111 · info.cz@argo-hytos.com
ARIES
Jak vybrat správné zdravotnické potřeby Staráte se o sebe, snažíte se dodržovat zdravou životosprávu, provádíte pravidelnou pohybovou aktivitu a udržujete se v duševní kondici díky svým blízkým, koníčkům a pozitivní mysli. Občas navštěvujete lékaře. A jednoho dne se to stane. Úraz. Nemoc. Zdravotní problém. Lékař vám předepíše léčbu a doporučí navštívit zdravotní potřeby, kde si máte vybrat vhodné zdravotnické pomůcky. Ale vy jste dosud nic takového nepotřebovali. Jak tedy vybrat ty správné? Jedním z nejlepších ukazatelů kvality prodejen se zdravotnickými pomůckami je doporučení buď od lidí, kterým věříte, anebo od recenzentů na renomovaném nákupním portálu (například Heureka.cz)
pulsu, diagnostiky chodidla až po odborné poradenství v oblasti podpory léčby křečových žil, ortopedických, lymfologických a diabetologických potíží. Třešničkou na dortu je třeba i prodej sportovního sortimentu, vždyť díky sportu si zdraví udržujeme.
Dobrý obchod by měl disponovat takovou šíří sortimentu, abyste vše zakoupili na jednom místě. V nejlepších zdravotnických potřebách získáte vše od injekční stříkačky až po speciální invalidní vozík. Vše buď s úhradou od veřejné zdravotní pojišťovny, takzvaně na poukaz, nebo volně prodejné.
Ze všeho nejdůležitější je však váš pocit. Působí na vás prostor pozitivně a útulně? Je zde ochotný personál, který vám vše srozumitelně vysvětlí? Dostanete zde dobrou radu od proškolených odborníků? Je o vás nadstandardně postaráno? Pokud si odpovíte kladně, gratulujeme. Právě jste našli ty vaše zdravotní potřeby.
Sofistikovaná prodejna zdravotnických potřeb je jakýmsi centrem pomoci pro zákazníka, které nabízí široké portfolio služeb od měření tlaku,
Přesvědčte se na vlastní kůži, že ARIES MEDISHOP je prodejna zdravotnických potřeb pro vás.
• VOLNÝ PRODEJ • VÝDEJ NA LÉKAŘSKÝ POUKAZ • ODBORNÉ PORADENSTVÍ Studenec 309, 512 33 Studenec T: 491 010 152 / E: studenec@aries.eu
OTEVÍRACÍ DOBA PO - PÁ: 08:00 - 17:00 SO: 08:00 - 11:30
ZAJÍMAVOST
Otevření náměstí Míru
V sobotu 22. září se konalo za hojné účasti obyvatel Vrchlabí slavnostní otevření nově zrekonstruovaného náměstí Míru. Fotografie poskytl Jiří Novák.
Jak správně „Chodit po špičkách“ Do rukou se mi dostala knížka Chodit po špičkách od autorky Michaely Mikulové. Zadání znělo jasně. Přečíst, napsat recenzi a to vše do pěti dnů. Ano, za normálních okolností by to byla brnkačka. Knížka je to útlá a téma mně blízké.
lované tety dostane deník. Prostřednictvím dívčiných zápisků jste vtaženi do světa, na který jsme my dospělí už dávno zapomněli, do světa dětské radosti, strachu a první lásky. Vyprávění ubíhá svižným tempem, které se navíc po celou dobu napíná jak struna, jež v nečekaném závěru praskne a pleskne vás přímo do obličeje.
VERONIKA ŠTEFKOVÁ Jenomže je před uzávěrkou a kolem mne se mihotají dvě malé děti a jeden nervózní manžel, který mne neustále bombarduje dotazem, zda už to mám napsané. Večer jsem se tedy dala do čtení. Přesněji řečeno po dva večery. Chodit po špičkách vás totiž chytne a už nepustí. Hrdinkou je třináctiletá dívka, která k narozeninám od své mi28
Chodit po špičkách Vydání první, 195 stran textu Nakladatelství U Veverky (2018) www.nakladatelstviuveverky.cz
Michaele Mikulové se podařilo něco mimořádného. Uvědomila jsem si, jak je dětská duše nesmírně křehká a že pro dítě není většího strachu než obava o svoji rodinu. Chodit po špičkách je malá knížka plná velkých živých emocí.
NA POKEC
Praha 10 - Strašnice
Cesta z města Bude to dobré? Ptám se sama sebe. Jsou to právě tři roky, co jsme se s manželem dozvěděli, že se budeme muset vystěhovat z našeho vysněného bytu v Praze. Bytu, který jsme hledali skoro rok. Bytu, který jsme měli čerstvě zařízený a připravený na příchod našeho prvního potomka. Zpráva to byla nečekaná a zdrcující. Prvotní šok vystřídaly slzy. Slzy následoval vztek a pak už nám nezbylo nic jiného, než se vrhnout do boje. Nebyl to ale boj s nějakým sklerotickým majitelem bytu, který si po šesti měsících vzpomněl, že chtěl vlastně byt pronajmout někomu úplně jinému. Bylo to horší. Naším soupeřem byli totiž politici, páni radní a zastupitelé Prahy 10. To je ta část Prahy, kde vás mohou vykopnout z městského bydlení bez jakéhokoliv smysluplného důvodu. Nebo mne to aspoň žádný smysl nedávalo. Nájem jsme platili, byt neničili a sousedy zdravili. Tak proč? Namísto jednoduché odpovědi na jednoduchou otázku jsme se dočkali akorát zdviženého prostředníčku. Představa, že s narozeným miminkem skončíme na ulici, nás vehnala do kolotoče psaní žádostí, proseb a lobbování. Výsledkem bylo, že původní, podle města potěšující, tříměsíční výpovědní lhůta se nám prodloužila na tři roky, během kterých se nám narodily dvě děti. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme pochopili, že všechny naše možnosti a páky jsou už vyčerpané. Bylo na čase rozhodnout se, co dál. Jako naplaveniny jsme tedy začali přemýšlet o tom, kde bychom mohli znovu zakotvit. Manžel je 30
VERONIKA ŠTEFKOVÁ
z Vrchlabí, já z Liberce. Naše dvě rodná města jsme společně navštěvovali téměř každý víkend. Když jsem začala jezdit do Vrchlabí, tak jsem si říkala, že tady bych tedy nikdy bydlet nechtěla, a to z mnoha důvodů: maloměsto, nízké platy, nuda, málo obchodů, jedno náměstí, tchyně v domě, Sobotka na zámku, starost o barák, každý každého zná a žádné kino. Jelikož odříkaného chleba největší bochník, tak padla volba na Vrchlabí, a to z několika důvodů: vlastní bydlení, hlídací babička, místo ve školce pro naši dcerku, nová práce pro manžela, přátelé, čerstvý kyslík z hor a klid. Naplánovali jsme si to hezky. Rekonstrukce domu po rodičích, stěhování a pak už jen spokojené bydlení v novém. Popis přestavby by vydal na celou sérii článků, proto bych ten horor shrnula jen tím, že se téměř celá rekonstrukce nesla v duchu úsloví „slibem nezarmoutíš“. Stěhování už bylo lehčí, alespoň o náš kočárek, který nám někdo týden před odjezdem ukradl z domu. Policie byla pohotová, přijela jedna útlá policistka, která vše sepsala, a potom, co mne vyzvala, abych jí ukázala, kde máme ten ukradený kočárek, mi bylo jasné, že pachatel už zůstane navždy neznámý. Nebylo pak pro mě překvapením, když nám po dvou týdnech již na naši novou adresu přišel dopis, oznamující, že jelikož nebyl pachatel do třiceti dnů dopaden, případ byl „odložen“. Tak teď už jsme všichni nastěhovaní. Já, manžel a naše dvě Pražáčata. Nepředstavitelné se stalo skutečností. Bydlím ve Vrchlabí. Ale bude ze mne někdy Vrchlabák?