Take nothing but pictures. Be respectful for fucks sake.
Take nothing but pictures. Be respectful for fucks sake. Vypadá to, že lidé na celém světě mají neodbytnou touhu a obdivuhodnou schopnost bezděčně kolem sebe vytvářet a po sobě zanechávat nečekané a vizuálně přitažlivé scenerie a zátiší. Některá jsou surrealistická, jiná dadaistická, mnohá fantaskní … a všechna nutí k zamyšlení, proč tak lidé žijí, či proč před relativně historicky krátkou chvílí ve spěchu odešli. Martina Grmolenská na svých cestách tato místa zachycuje. Tu na jednotlivých fotkách, tu v obsáhlejších sériích. Vždy s respektem k místu a lidem, kteří za jednotlivými scenériemi stojí či na pravdě Boží leží. Ať už je to ve španělské Galicii, kde si krajina postupně bere to, co tam kdysi dne odcházející lidé vybudovali (v sérii Almost the last generation?), nebo kolem cesty na jih od Phnom Pengu, kde zaprášené obydlené domy a obchody tvoří mix budovatelskou a postapokalyptickou kulisu pro divokou jízdu aut (v sérii Hit the road). Ať jsou to imprese z amerického městečka Cisco umírajícího uprostřed velkého ničeho, nebo několik zátiší z hekticky stavěného budhistického chrámu ve Stueng Saenu v Kambodži.
Lake Inle, Myanmar, 2014
Take nothinq but pictures. Be respectful for fucks sake. Cisco, USA, 2017
Vanadzor, Armenia, 2017
Good times, good food Panama City, Panama, 2019
Marroco, 2019
Traces of almost the last generation? Galicia, 2019
Hit the road, South of Phnom Penh, Cambodia 2019
Stueng Saen, Cambodia 2019
Merry Christmas, Can Tho, Vietnam 2019