Kdybych se narodil před sto lety

Kdybych se narodil před sto lety Timo J. Chvátal

Kdybych se narodil před sto lety, pravděpodobně bych pracoval na poli. Ve svém volném čase (pokud bych nějaký měl) bych si asi hrál na seníku, nebo bych venčil psy. Taky bych musel krmit dobytek a sekat trávu. V zimě bych dral peří. Kdybych měl čas na zábavu, určitě bych sáňkoval, bruslil, jezdil na pytlích se senem, a musel bych chodit do školy. Taky bych asi cvrnkal kuličky, stejně jako ve dvacátém prvním století hrál fotbal (tenkrát ještě kopanou) a jako tenkrát každý chlapec svého věku ve dvacátém století, bych vlastnil prak a možná s ním i pořádal hony na kocoury a špačky.

Pokud bych byl rošťák, házel bych bouchací kuličky, přivazoval autům na výfuky plechovky a konzervy, ucpával výfuky kameny. Možná bych se jako téměř každý učil hrát na housle. Kdybych měl nůž, vyřezával bych si z kůry lodičky a potom pořádal s ostatními chlapci závody lodiček.

Možná bych ani netušil, že už tak brzy začne první světová válka.

Kdybych se narodila před 100 lety Tereza Cihlářová

Život před 100 lety nevím, jak by se mi líbil.

Protože byly války. Móda byla dřív taková, že lidé nosili bílé šaty a sukně. Kluci nosili kvádra a košile. Jídla za války byla taková že, lidi pili z potoků. Ještě dříve jsme byli spojeni Česko a Slovensko. Dříve jsme ještě neměli prezidenta.

Nebyli ani propisky, jen pera a brka. Byly také černobílé televize. A školy byly staré a nebyli moderní. Děti nebyly rozmlsané. Také byly různé nemoci. Byli chudí, neměli koně, krávy, prasata, kozy a ovce.

Kdybych se narodil před sto lety Matyáš Ebenhöh

Šel bych do školy s jednoduchou brašnou, psal bych brkem, které se namáčelo do inkoustu. Chodil bych se koupat do rybníka. Rád bych jezdil tím starým vlakem, který jezdil na uhlí.

Doufám, že v naší rodině by bylo i auto, které bych mohl i řídit. A společně s tátou opravovat a mýt. Radostně bych dodržoval školní docházku.

Určitě bych dostával rákoskou a ve škole stál na hanbě. Snad bych měl kolo se zvonkem a nosičem. Kupoval bych si zmrzlinu na ulici z takových těch pojízdných vozíčků.

V řece bych lovil raky a užovky. Maminka by prala v neckách a tatínek by zabíjel prase, ze kterého by nám pak u řezníka dělal různé pochoutky. S kamarády bychom stříleli z praku a lezli po stromech.

Holky by nosily jen šaty, deštníky a kloboučky. Kalhoty vůbec nenosily jen na koně, které měli lidé často. Kluci svým maminkám kradli zavařeninu a med. Neměl bych peníze jako dnes, proto jsem rád, že jsem se narodil až v této době. Dnes vím, že se blížila válka, kterou bych určitě nechtěl zažít. Tato válka pohltila celý svět.

Kdybych se narodila před sto lety Amálie Pintová

Kdybych se narodila před sto lety tak, bych asi ráno nevstala a šla se podívat do lednice, jestli tam není něco, co bych si dala.

Ale jedno vím jistě. Určitě bych milovala koně!

Před sto lety jsme ani neměli prezidenta. Ještě zpátky k těm zvířatům. Určitě bychom bydleli na statku, takže bych určitě měla svého koně. Také bych chtěla kamarády, jako mám teď.

Rozhodně bych chtěla propisku a ne brko a inkoust. Možná bych chodila i do školy. Když do školy tak hodnou paní učitelku, jako mám teď. Před sto lety bych po škole měla nějaké ty povinnosti, a ne si sednout k počítači. Určitě bych se musela postarat o zvířata, která by nám patřila. Což znamená, že když bych přišla ze školy, hned bych musela jít kydat, krmit, čistit a tak podobně. Byla by to spousta práce. A nejspíš by u nás platilo rčení: bez práce nejsou koláče.

Kdybych se narodila před sto lety Barbora Horáková

Kdybych se narodila před sto lety, žila bych na krásném zámku. Zámek by stál na vysokém kopci, aby z něj byl výhled do okolí.

Okolo zámku by rostly krásné květiny, které by voněly na celé kolo a kvetly krásnými barvami. Za zámkem by se rozprostírala krásná a velká zahrada, na které bych se procházela každý slunečný den. V zámku by bylo dvacet pokojů, pět koupelen, jedna jídelna, kuchyně a sál na tancování. Měla bych jeden velký pokoj, s malou koupelnou a balkónem. V pokoji by byla velká vyřezávaná postel s nebesy, velká zdobená skříň, ve které by byly šaty pro každou příležitost a malý toaletní stolek, na kterém by ležely šperky, hřeben, šminky a různé čelenky.

Musela bych se učit stejně jako teď, ale nechodila bych do školy. Měla bych svého vlastního domácího učitele. Učila bych se číst, psát, počítat, cizí jazyky a nějaké věci o přírodě.

Po hodinách učení bych se šla projít do zahrady, a kdyby pršelo, četla bych si. Někdy bychom s mou rodinou uspořádali ples, na který by tatínek s maminkou pozvali různé vznešené hosty. Kuchaři by navařili různá vybraná jídla a služky připravily stoly a spoustu dalších věcí. Někdy by moje rodina jela na vyjížďku třeba do města, na trh a nebo na nějakou velkou událost. Večer po vyjížďce bychom si vždy sedli k velkému stolu a tatínek by zazvonil zvonečkem. V tu chvíli by přišli kuchaři s velkými tácy, na kterých by ležely pochoutky všech druhů a chutí. Maminka by si dala k jídlu rybu na citrónech, tatínek zase kuře do křupava upečené, bratr

čokoládový dort a já bych si dala exotické jídlo. Když bychom se najedli, šli bychom se každý vykoupat do své koupelny. Po vykoupání bychom šli spát do měkkých postelí, ve kterých by se nám zdálo o náročném dnu.

Kdybych se narodil před sto lety Matti Chvátal

Kdybych se narodil před sto lety, tak by taťka mohl být mlynář, kovář nebo obchodník s kožešinami a mamka třeba výrobce perleti.

Před sto lety by se psal rok 1914 a hodně dospělých mužů by bylo v první světové válce. Při první světové válce se hodně umíralo na tuberkulózu. Tuberkulóza je nemoc, kdy je nádor na plicích a člověk s touto nemocí vykašlává krev. Tento duh onemocnění horečky, kašel a hlavně hubnutí.

Po první světové válce byla také hodně rozšířená nemoc zvaná Španělská chřipka.

V obchodě se kupovaly jenom věci, co si lidé neudělali nebo nevyrobili doma.

Kdybych se narodil před sto lety Adam Komárek

Kdybych se narodil před sto lety, tak bych bydlel v nějakém domě, kde není elektřina a svítilo by se tam lampami.

Na polích se nepracovalo traktory, ale pomocí volského či koňského spřežení.

Byl bych venku a pásl bych dobytek. Nebo vybíral brambory ručně a oral s voly. Chodil bych do obecné školy s dětmi mladšího, mého, i staršího věku.

Můj otec by byl odveden do armády Rakousko Uherska a poté odveden na východní frontu. Učil bych se německy. V té době byl císařem František Josef I. Chodil bych chytat ryby.

Rodičům bych vykal a měl k nim úctu a respekt.

V té době začala první světová válka. Česká republika neexistovala a byli jsme součástí monarchie.

Chodil bych v létě bos a v zimě s botami. V té době nebyli tryskáče a helikoptéry. Ovzduší bylo čistší. Moderní technologie té doby: mlýnek, budík, kolo, kukačkové hodiny.

Nebyly automatické pračky, telefony, televize, mixéry, kreditní karty, vyspělá technologie - obor medicína. Nebyly vysoké činžovní domy - mrakodrapy. Prádlo se pralo v potoce.

V potoce byla spousta raků.

Kdybych se narodila před sto lety Tereza Lavičková

Kdybych se narodila o sto let dřív, odehrával by se rok 1914.

Asi bych bydlela v malém domečku a spala bych na peci.

Také bychom chovali dobytek například ovce, krávy kozy, které by měly menší příbytek a výběh. Doufám, že bych měla svého vlastního koně, který by se jmenoval Dara. Jezdila bych na ní a pomáhala by nám na poli.

Myslím si, že by můj každý den vypadal takto... Brzy ráno bych vstala a dala najíst dobytku, potom bych se sama najedla a připravila na odchod do školy. Po škole bych si šla zajezdit na koni. Potom bych šla pracovat, udělala si úkoly a uvařila něco dobrého, taky uklidila doma. A tak by to pokračovalo až do večera, po večeři bych si četla knížku a šla bych si lehnout a spát na pec.

Nosila bych obyčejnou sukni a tričko. Moje koníčky by asi byly zpívat a péct, chutně vařit. Měly bychom krásné zvyky a tradice. Například na Velikonoce by si kluci upletli pomlázku a schovali by jí a holky by namalovaly vajíčka a polévaly kluky studenou vodou. Líbí se mi devatenácté století, asi nejvíce tradice, ale to naše století je a bude vždy lepší!!!!!

Kdybych se narodil před sto lety Jan Martinec

Píše se rok 1904 a ten den jsem se narodil a ve dvou letech jsem střílel s lukem do terčů. Moc mi to nešlo. V pěti jsem to už trošku uměl. Skvěle jsem bojoval s mečem s mým mladším bratrem. V deseti jsem byl už nejlepší z vesnice. Pět let jsem usilovně trénoval.

V 18 letech jsem šel do vojny a ve 20 letech jsem zažil první válku v Tachově. A o pět let byla vynalezená zbraň. Ve 25 letech jsem uměl s koltem a rok poté jsem šel do první světové války a stal jsem se generálem čety a byl to pěkný, ale zároveň nepříjemný pocit. A po pár měsících a letech byly i letadla a tanky, takže jsem začal lítat a střílet z tanku. Válka byla krvežíznivá, zasáhla Evropu, Asii.

Po dvou letech ve válce jsem byl přesunut do britského vojska v Londýně. Potom byla doba náletu a bombardování na blízká města a vesnice. O dva měsíce později to zasáhlo naši vesnici, ale my jsme se nedali a naši vesnici jsme zahradili okolí i Klatovy pomocí starých domů a bunkrů. Britové měli silné tanky, ale USA ještě silnější. Po čtyřech letech válka skončila v listopadu a já jsem oslavil 29 narozeniny a byl jsem povýšen. Vrátil jsem se do mé vesnice a zažil jsem atentát na Heidricha a byl jsem ve II. světové válce, ale bylo mi 53 let, tak jsem byl velitel a generál.

Kdybych žil před 100 lety Tomáš Novotný

Před 100 lety bych nechtěl žít. V této době byl prezident Tomáš G. Masaryk. Byla první světová válka. Vzniklo Československo a automobil Škoda.

Z vyprávění od mé prababičky vím, že to nebyla lehká doba. Žilo se ve starých chalupách, kde byla pec a na ní se spalo i peklo. Byl tam jeden velký stůl a šest židlí. Některé děti chodily do školy a nějaké ne. Ti co nechodili, pomáhali na statku za kus chleba a za smetanu.

Maminka a tatínek pomáhali na třech statcích, protože byli chudí. Ostříhali se ovce a z nich se dělaly ponožky také za jídlo. Všechna práce byla za jídlo a za mléko. Prababička po škole chodila pást husy za tvaroh. Prababička mi řekla, že si nemohli jít koupit bonbon jako my.

Nenosili rifle a trička jako my, ale nosili pletené punčochy kabáty a kalhoty, holky sukně a na nohou dřeváky. Myli se v neckách nebo ve velikém škopku. Nebyla elektřina, svítilo se svíčkami, bohatí petrolejkami. Nebyla televize ani rádio, a tak lidé zpívali a povídali si. Byla bída, museli dřít na polích a u sedláků, ale měli se všichni rádi a pomáhali si.

V této době bych chtěl žít jen v zimě, protože byli metrové závěje. Všude se chodilo pěšky a jezdilo na koni. Já jsem zvyklý žít v této době, jezdím autem a mamka mi koupí, co chci. Žiji rád v této době.

Kdybych se narodila před 100 lety Klára Šebelíková

Život před 100 lety by se mi možná i líbil, protože bylo zdravější jídlo, lidé netrpěli chorobami jako obezita a bůhví, co ještě. Ale naopak, že bych musela jíst to samé jídlo třeba týden v kuse, tak to by mi asi už lezlo krkem. Některá jídla, třeba ta zelňačka z vody a zkaženého zelí, nezní moc hezky a ani bych si to nemohla představit, jak to chutná. Ani taky nevěděli, co je to pizza, hranolky atd., takže vybírat bych si asi nemohla Před 100 lety bych nechtěla žít, protože bylo méně věcí. Moderní věci byly, třeba byly sukně a halenky. Jsem ráda, že žiji v roce 2014.

Kdybych se narodila před sto lety Kristýna Havrdová

Kdybych se narodila před sto lety, tak nemáme internet, mobily, mp3 a tablety. Jídlo v jídelně bychom měli jen polévku a chleba s máslem. Všichni by nosili tepláky a obyčejné kabáty, zděděné boty. Po škole bych nejspíš pásla krávy, krmila prasata, králíky, slepice. Nevím, jak na tom byli s elektrikou, ale určitě neměli plyn, takže vařili na kamnech.

Televize také nebyla. Místo televize si zpívali, drali peří a jiní vyvolávali duchy. Musela bych brzo domů, protože by byla brzo tma a nebyla pouliční světla. Nechtěla bych se narodit o sto let dříve, protože bych přišla o McDonalda, mobil, mp3 a tablet. Kdybych žila ve Stráži před sto lety, tak bych se tu nedomluvila, protože to bylo německé město Neustadtl. Místo běhání venku bych seděla v kostele a poslouchala nábožné tlachy o Bohu, ve kterého nevěřím. Dopředu nevěděli, jaké bude počasí, kdy se jak obléct ani by nebylo do čeho. V době před sto lety bych nepřežila, hrozná představa.

DĚKUJI, NECHCI, ZŮSTÁVÁM V 21.STOLETÍ