editorial
a k t u á l n ě
obsah Glosář Matěj Kratochvíl
2
Monarch Karel Veselý
4
Ser Un Peyjalero Petr Ferenc
5
Sindre Bjerga Jan Klamm
6
Matthew Herbert Petr Ferenc
7
Hudba jako idealita Josef Fulka
8
Kafka na pobřeží Jan Faix
12
Hudba v Dhalgrenu Thomas Bailey
16
Hudba v komiksu Karel Veselý
18
Beda Folten Remixed Miroslav Pudlák
20
Imaginární hudba v ČSSR Petr Ferenc
22
Hledání zapomenutého jazyka Jozef Cseres
24
Z historie hudby budoucnosti Viktor Pantůček
28
Raymond Roussel Karel Kouba
30
Mingering Mike Petr Ferenc
32
Beat Furrer Daniel Ender
34
Jiří Kadeřábek Petr Bakla
38
Mai 68 Petr Bakla
40
John Hollenbeck Daniel Matoušek
42
Neu! Karel Veselý
44
Mathieu Chamagne Petr Vrba
46
Ryoji Ikeda Pavel Klusák
48
Recenze
50
Příjemný imaginární poslech
Matěj Kratochvíl
m é t současná kompozice
kdosi kdysi prohlásil, že psát o hudbě je jako tančit o architektuře. Není mi známo, zda již někdo zatančil o pražském Tančícím domě nebo zda se nová budova Národní knihovny dočká, když ne realizace, tak alespoň baletního zpracování, nicméně řada literátů všech možných žánrů před hudbou necouvla. Pocit, že je zhola nemožné převést zvukový zážitek do slov tak, aby někdo jiný na základě četby těch slov získal alespoň přibližnou představu o tom, co jsme slyšeli, známe, myslím, všichni, kdo máme tuto činnost v popisu práce. A to píšeme o hudbě, kterou za nás kdosi jiný složil a zahrál, nemusíme si ji tedy vymýšlet. Naproti tomu řada spisovatelů vytvořila hudbu, která neexistuje nikde jinde, jen v jejich slovech. A přesto na čtenáře často působí stejnou silou jako ta skutečná. V tomto čísle nabízíme několik variant toho, jak taková imaginární hudba může vypadat. Samozřejmě se na řadu autorů imaginární hudby nedostalo, a tak dva z nich připomeňme alespoň skrze zlomky: „Ječení a kvílení té zoufalé violy bylo stále hlasitější a divočejší. Hráč byl promáčený zlověstným potem a zkroucený jako opice a stále přitom nepříčetně hleděl na zastřené okno. V jeho šílených melodiích jsem téměř viděl stínové satyry a bakchantky, bláznivě tančící a vířící v kypících propastech mračen, kouře a blesků. A pak se mi zdálo, že slyším ostřejší, klidnější tóny, které nepocházely od violy – klidnou, záměrnou, cílevědomou žertovnou melodii z dalekého Západu.“ (Howard P. Lovecraft: Hudba Ericha Zanna). „Skladba trvala už půl hodiny, a ať jsem sebevíc zatajoval dech, nikde jsem neslyšel žádné tóny klavíru. Není těch zdí, za kterými sedí klavírista, tolik, že ze skladby, kterou hraje, neuslyším vůbec nic?“ (Michal Ajvaz: Prázdné ulice)
a
Vážení a milí čtenáři,