Ebook by Kateřina Rapantová

EXKLUSIVNÍ TRÉNINK DUŠEVNÍCH SCHOPNOSTÍ PRO LIDI, KTEŘÍ CHTĚJÍ OD ŽIVOTA VÍCE! 1

Tato kniha Vás naučí řešit vědomě problémy s partnerem, nedostatek peněz, chronickou únavu, stresy, nefungující byznys, zdravotní potíže, ztrátu blízké osoby, vyhoření v partnerství nebo v práci.

Krásný dobrý den, jmenuji se Igor Samotný,..... a techniky No mind jsem studoval v Indii, USA, Japonsku a 23 let je v různých formách učím v České republice. Za tu dobu jsem lektoroval stovky kurzů a trénoval řadu lektorů. Jsem autorem několika tréninkových systémů, mám bohatou praxi.

NAUČ SE ŘEŠIT AKUTNÍ ŽIVOTNÍ SITUACE

TÉMA PRVNÍ – ŠOK Psychický šok nastal právě tím, že jsme si uvědomili, že jsme ohroženi. Toto uvědomění může nastat postupně, situace chronicky trvá třeba několik měsíců či let, ale náhle se vyhrotí. Nebo my ji považujeme za vyhrocenou. Pohár přetekl, my jsme ztratili schopnost situaci snášet. V praxi nevěřím tomu, že by se nějaká akutní životní situace dostavila z ničeho nic. Obvykle má dlouhou dobu mnoho symptomů, ale my je pomíjíme. Nebo jsme se rozhodli je hrdinně snášet a obětovat se. Při psychickém ataku člověk obvykle reaguje podobně. Chvíli si hraje na hrdinu, chvíli je v depresi. Jediný rozdíl je, jestli ohrožení cítí a nebo ne. Jestli se ohrožení projeví na jeho vnějším chování nebo ne. Typy reakcí: 1) Člověk si neuvědomuje, že je v „průseru“ nebo si to uvědomuje, ale necítí ohrožení. Následkem takové reakce může být, že se akutní životní situace bude vyhrocovat nebo měnit bez našeho vlivu.

Každá akutní životní situace přináší šok. Otázka je, jestli si šok uvědomujeme nebo ne. Šok má svou lékařskou definici. Já budu hovořit o pojmu šok jako o psychickém ataku. Jednoduše naše psychika se dostala do akutní zátěže. Tato zátěž nastala ve chvíli, kdy jsme se o akutní životní situaci dověděli a pokračovala, když jsme si akutní životní situaci začali uvědomovat.

2) Člověk cítí ohrožení, ale na venek dělá hrdinu. Hrozí zdravotní kolaps. Vzniká konflikt mezi nitrem člověka a jeho vnějším chováním. Mysl generuje obrannou strategii a mění se postoj člověka k životu. Člověk reaguje pod vnitřním tlakem, dělá chyby, často fatální, životní chyby.

3) Člověk cítí ohrožení a na venek je projevuje. Jedinec se snaží chránit sebe sama, ale jeho vnější projevy neumožňují problém řešit. Člověk zahrnuje své okolí různými projevy strachů, má obrovskou touhu přehnaně problém do nekonečna probírat. Tyto rozhovory jsou pro něj zcela neuspokojitelné.

Pohyb : Rozhýbej tělo, můžeš- li tancuj, třes se, trochu si zaběhej, to co ti tělo dovolí, uveď jej do pohybu, namasíruj se. Teplo : Jdi do tepla, ohřej se u krbu, jdi do sauny, zatop si v místnosti víc než obvykle. Tekutiny : Napij se, nejlépe teplého nápoje. Zvyš dávku tekutin. Léky: Pokud potřebuješ nějaký svůj lék, vem si jej. Budeš mít tendenci na něj zapomínat. Emoce: Projev emoce, vztekni se, plač, směj se, dupej, křič. Jídlo: Dej si něco velmi dobrého. Bude to velmi obtížné, protože psychický atak tě bude manipulovat k tomu, abys něco řešil/a, ale to je největší hloupost. Daleko více, podrobněji, totálněji udělej první krok výše popsaný, přežeň to, věnuj se svému zdraví a životu. Přeháněj jednotlivé činnosti, abys nemusel/a myslet na to, co tě ohrožuje. Získej čas, než se vzpamatuješ. Odmítni dělat cokoliv jiného. Možná existují výjimky, ale obvykle se to jen zdá, že to nesnese odkladu a že musíš řešit nějaký problém. Nic nemusíš, nic neřeš, věnuj se sobě, v takovém stavu nic nevyřešíš, jenom budeš za vola… Druhý krok : věnuj se své psychické kondici. Tvé tělo se brání proti ataku emocemi. Ty jsou většinou potlačené. Mysl člověka chce vytěsnit nepříjemné a ohrožující problémy. Člověk chce na všechno zapomenout a hrát si, že se nic neděje. Hrozí rezignace. Naopak v takové situaci je potřeba konat. Ale konání musí být chytré. Pod psychickým tlakem tvoje mysl vyrábí chyby. Jsi odtržen/a od reality. Vymýšlíš hovadiny a ani o tom nevíš. Druhý krok znamená, že se budeš věnovat tomu, aby jsi zpracoval/a psychický atak. Dělá se to emočním vyjádřením. Postup: Opakovaně během dne projevuj své emoce. Záměrně se vysměj problému, který před tebou stojí. Najdi si svoji „vrbu“, nějaký symbolický objekt, kterému záměrně vynadáš, roztrhej noviny, do svého vědomí musíš vnést aktivitu, nesmíš být pasivní a myslet

Zdá se, že z toho není úniku, je to vskutku zapeklitá situace, ať je to, co je to. No mind trénink: „Akutní životní situace“ tu je od toho, aby dal návody. Co tedy dělat? Děje se mi něco nekalého, jsem ohrožen/a. Jak začít? Vždycky začínáme od sebe. Nejdříve si musíme uvědomit, že jsme pod tlakem a že hrozí zdravotní kolaps. Velmi důležité : Na chvíli zapomeň na onu situaci, věnuj se sobě, svému zdraví. Musíš se dostat do formy. Dej plnou pozornost sobě, svému životu a zdraví. Ty jsi důležitější než akutní lidská situace, přestaň se s ní ztotožňovat. To nejsi ty, to je jen situace. Co dělat konkrétně? Odpověď je v základních životních úkonech a funkcích. Právě jsme pod psychickým tlakem akutní životní situace. První krok : Pozornost zdraví a životu. Postup: Dýchání : Několikrát se ostře nadechni a vydechni. Opakuj to. Pak dýchej kontrolovaně klidně, pokud to nejde, tak opět ostrý nádech a výdech. 7

na problém. V této chvíli by to bylo destruktivní nebo sebedestruktivní. Dej si do těla. Tanči, tělesně pracuj, musíš se cítit v těle. Udělej náročné tělesné cviky. Psychický atak působí tak, že ti bere pozornost na tělo a přehání pozornost na psychiku. Psychické uvolnění. Ve stavu psychického šoku zpravidla člověk neví, jak se uvolnit. Zkus se vypovídat do svého záznamníku, najdi si blízkou osobu a 100x jí povídej o problému. Pokud tě tvoje mysl pořád utlačuje, piš cokoliv, kresli cokoliv, říkej libovolná slova. Namasíruj si čelo. Jedno z mála, co funguje na psychické uvolnění. Živly: Nech na sebe působit zemi, vodu, oheň, vzduch. Zahrab se do písku, vysprchuj se, zaplav si, jdi do sauny, lehni si do teplé termální vody, dýchej vzduch v přírodě. Spánek: Zaměstnej tělo, smysly, unav se, ať tvé tělo usne a může se zregenerovat. Vůně: Nech na sebe opakovaně působit různé posilující vůně. Toto je velmi účinné. Nezapomeň. Třetí krok : získej čas. Odlož všechny nedůležité schůzky, omluv se z práce, odlož řešení akutní životní situace, pokud si tě někdo žádá, vymluv se. Sděl všem, že musíš být na lůžku nebo se sebou. Opakuj předchozí dva kroky do té doby než budeš silný/á. Najdi si svůj čas, kdy se

postavíš problému čelem. Až budeš více v kondici, až zpracuješ emoce, až ti to začne zase myslet. Buď se sebou. Ponoř se do svého světa. Izoluj se. Jakmile se uvolníš, tvoje přirozená intuice začne hledat řešení problému. Vyhraješ tehdy, pokud se budeš věnovat svému zdraví, psychické kondici a získáš čas. Vyhraješ tehdy, pokud se v získaném čase staneš silným/silnou. Vyhraješ tehdy, když ty sám/a si zvolíš čas řešení problému. Ten čas rozhodně není teď hned, ale po všech zmíněných procedůrách. Nejdříve musí opadnout iluze a dostavit se realita. Nedělám žádná rozhodnutí pod tlakem a ve slabosti. Prohraješ tehdy, když budeš řešit problém v psychickém šoku, ihned, když se okamžitě budeš rozhodovat pod tlakem, když dovolíš své mysli hodnotit a tvořit katastrofické scénáře. Tolik obecně a nyní tréninkové zadání. Vyzkoušej si Igorovu univerzální metodu proti psychickému šoku: a) Psychický šok má povahu extrémního chladu. Spař si nohy v horké vodě tak, až se ti orosí čelo. b) Namasíruj si olejíčkem všechny klouby (kotníky, kolena, zápěstí…), také čelo, krk a kostrč. c)Dej si 15 minut bušení do polštáře s emocionálními výkřiky. Dělej to takto tři dny a ochutnej ten princip.

TÉMA DRUHÉ ZTRÁTA SOUDNOSTI Každý psychický šok, každý psychický atak vyvolává oslabení psychiky člověka. Psychický šok působí, že člověk ztrácí soudnost, kvalitu vědomí. Pokud je šok opravdu veliký, může člověk ztratit vědomí úplně. Může omdlít nebo dokonce může vážně psychicky onemocnět. Málokdo je schopen poznat a vyhodnotit míru psychického dopadu na člověka, když se mu děje nějaká akutní životní situace. Pokud zrovna neomdlíme nebo něco neblekotáme, tak se domníváme, že je s námi všechno v pořádku. Je potřeba pochopit, že každý člověk, opravdu každý má sníženou kvalitu vědomí. A to do té doby, než šok zpracuje nebo doprožije. Každá taková situace vytvoří emocionální záznam, jakousi stopu, která je nadále myslí kontrolována a těžko se deprogramuje. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že kolikrát člověk prožil psychicky náročné situace, tolikrát je postižen. A tolikrát jeho kvalita vědomí je snížena a tolikrát ztrácí soudnost. O tom, jak se deprogramuje emocionální záznam, bude jindy samostatné téma. Je potřeba pochopit základní věc. I ten nejinteligentnější člověk, i ten psychicky nejodolnější člověk pod vlivem psychického šoku ztrácí soudnost. A jenom ten trénovaný nebo talentovaný si to uvědomuje a zaměří na tento stav pozornost. Ztráta soudnosti je přirozená reakce organismu na šok. Je nevyhnutelná a může být jen dočasná. V každém případě je to nevyhnutelná reakce, něco v nás potřebuje čas a sílu na zpracování. Nemáme schopnost cokoliv řešit a v případě, že se o to pokusíme, nadělá to více škod než užitku.

Právě to je pochopení, že teď jsem oslabený/á a že v takovém stavu nesmím nic dělat, nesmím se pokusit řešit jakýkoliv problém. Ten můj zatížený stav způsobí, že místo řešení problému bude můj problém eskalovat nebo vyrobím problémy nové. Co tedy mohu dělat? Nesmím dělat nic, musím se naučit nic nedělat. Musím se naučit poznat, že jsem pod velkým tlakem a že ztrácím soudnost. V krajním a ve vyjímečném případě mohu dočasně řešení problému na někoho delegovat. Mohu si tím krátkodobě pomoci, 9

mohu tím získat čas, ale obvykle je řešením problému mé osobní řešení. Jinými slovy, nikdo za mně nic definitivně nevyřeší, stejně mně to někdy potká. Když nemohu řešit problém, který způsobil psychický šok, co mohu? Jsem přesvědčen, že výborný tah je komunikovat o svém stavu se zúčastněnými osobami. Projevil bych to, že jsem pod tlakem. Nejhorší je hrát si na prvoplánového hrdinu. Když budu o svém stavu komunikovat, když jej budu vyjadřovat, stav se bude měnit. Zároveň je to obrana proti těm, kteří by chtěli mého stavu zneužít a něco za mně rozhodnout. Ať je to jaká chce situace, když budu mluvit o tom, co se ve mně děje, přenesu pozornost místo na problém, tak na sebe. Klidně bych sdělil všem : “ Nemám na to tento akutní problém řešit, jsem ve špatném psychickém stavu, jsem ještě v šoku, dosud jsem se nevzpamatoval.„ Může nastat několik okolností. Pokud je účastníkem a spoluhráčem případně protihráčem osoba normálně blízká, přátelská, tak mohu získat sympatie. Projevím se jako citlivý člověk, který má svou lidskost, své potřeby, své slabosti. Je-li součástí hry sok, sokyně, nepřátelsky laděná osoba, takové prohlášení může způsobit, že nás bude podceňovat, což je vždycky výhodné. Opět přenášíme pozornost z problému na náš vnitřní stav, odvádíme pozornost jinam, získáváme přirozenou obranu proti zodpovědnosti za následné činy, získáváme čas. Nemohu se teď s čistým svědomím touto situací zabývat, mohl/a bych věc zhoršit nebo zamotat. Jsem v takovém stavu, že si ani

přesně nepamatuji všechny okolnosti. Pokud mně budete nutit, musíte převzít zodpovědnost a následky.. Právě to uvědomění, že nejsem soudný jako dočasný následek psychického šoku, je velmi vědomý čin. Ta ztráta soudnosti může být malá, můžeme ji nazvat ztrátou kreativity. Nebo může být velká a můžeme ji nazvat destrukcí osobnosti. Je to velké umění vědět, že dočasně jsou mé schopnosti omezeny a že nemá cenu řešit problém. Druhé zadání: Během dne najdi pocit, kdy jsi unaven/a a sděl tento pocit přítomné osobě. Pozoruj své pocity, když s někým komunikuješ, jestliže se cítíš třeba pod malým psychickým tlakem. Sdílej své pocity. Řekni třeba, že nemáš takový stav, abys byl/a schopen/a dobře naslouchat nebo něco kvalitně vykonat. Jestliže Ti někdo sděluje nějaké informace a ty se cítíš unaven/a , sděl tento fakt. Řekni, že už Ti mysl vypíná, že nemáš na to poslouchat další historky. Cílem tohoto cvičení je poslouchat své pocity a stavy a zaregistrovat útlum, který je běžný. A tento útlum, dočasnou ztrátu schopností, sdělit druhému člověku. Vyber alespoň 12 takových situací. Není jasné, jak dlouho toto zadání bude trvat. Zkoušej to intenzivně 3 dny a pak se uvidí. Zaveď si to jako svůj trénink. Rozeznej, kdy nejsi kreativní, kdy máš v sobě únavu nebo prostě kdy Ti to nejde a přiznej to především sobě a pak to sděl druhému.

TŘETÍ TÉMA „OKO ZA OKO...“ Na základě psychického stresu se v nás vytvářejí emoce. Emoce jsou reakcí, kterou náš organismus a naše psychika hledá vyřešení psychického stresu. Tyto emoce jsou zpravidla potlačeny v těle a kontrolovány myslí. Pak nám ubližují rafinovaně, ovlivňují naše postoje a naše reakce, dokonce naše smyslové vnímání a prožívání. Často se stane, že emoce nekontrolovaně z organismu „vytečou“ a projeví se v nějakém našem zbrklém činu. Emoce můžeme chápat jako energii, která se chce vyjádřit. Pokud se nevyjádří, tak má tendenci se transformovat v cokoliv a nekontrolovaně. Někdo nebo něco nám způsobilo psychický stres, cítíme se ohroženi. Toto můžeme označit za první oko z úsloví “ oko za oko „. Vzedme se emoce a obrovská touha emoci vyjádřit. V praxi se to projeví jako pocit nebo touha něco udělat, někomu nakopat, někomu ublížit, něco rozbít, dát někomu po hubě, pomluvit nebo poslat udání či anonym. Toto je to druhé oko. Vlastně to celé zní : „Oko za oko, zub za zub“. Odkud se tato touha bere? Je to spojení toho pocitu ohrožení s nevyjádřenou emocí, která se chce projevit. Je to velmi nevědomé, takový psychický mechanismus má “ krevní msta“. Ano, toto je psychický mechanismus krevní msty. Ohrožení a emoce způsobily útok, na který navazuje ohrožení, emoce a útok a to třeba do nekonečna. Takhle se vraždily rodiny a klany, národy. Takhle se tvoří nekonečné partnerské konflikty. Oko za oko a celý svět bude slepý (Mahatma Gandí).

Celé to čeká na úplné emoční uspokojení. Až jedna strana získá pocit bezpečí a emoční uspokojení, tak přestane s útokem. Budeš-li mít pocit bezpečí a klid od nutkavých emocí, překonáš jednostranně jakýkoliv konflikt. 11

Je potřeba pochopit, že ohrožení a emoce přijdou automaticky s psychickým šokem nebo stresem. Každá akutní životní situace tvoří takové stavy, po kterých následuje obrovská touha po útoku. Pokud takovou touhu nemáš, tak necítíš skutečné ohrožení. Možná ani nejsi ohrožen nebo si ohrožení neuvědomuješ. Je možné, že Tvé emoce jsou potlačené, že s nimi nemáš kontakt. Je možné, že máš strach, který Ti znemožní útok. To na podstatě nic nemění. Přirozená reakce na ohrožení a nevyjádřené emoce je útok buď proti sobě nebo proti druhému. Je možné to překonat. Jestliže existuje taková závislost, že z ohrožení a nevyjádřených emocí se rodí útok proti sobě nebo proti druhým, pak je potřeba překonat tuto závislost. Kdy se to změní? Když nebudeme ohroženi nebo nebudeme mít nevyjádřené emoce. Ohrožení je zdroj útoku, emoce jsou motorem útoku. Ještě je tu jeden parametr a tím je zaměření útoku (proti sobě nebo proti druhým). Léčení nastane tehdy, když nebudeme ohroženi ( vědomě se vyhneme nebezpečným situacím) nebo nebudeme mít potlačené emoce ( dlouhodobě je budeme čistit) nebo, když útok zaměříme tak, aby nikoho nepoškozoval ( modelově v technice). V No mind existuje tréninková metoda, která transformuje ohrožení v kreativní sílu člověka a vůbec mění všechny parametry. Člověk prochází různými náročnými situacemi a učí se se sebou pracovat. Nyní nám v Lažánkách například začíná dlouhodobý trénink „Partnerské konflikty“, kde s touto metodou budeme pracovat. Je to možné při osobním kontaktu a pobytově. Přemýšlel jsem, jaké zvolit zadání, aby se člověk dostal z mechanismu „Oko za oko, zub za zub“. Příjde voják za zenovým mistrem.

„Jak mám rozeznat nebe od pekla?“, ptá se. „Ty, takový chudáček, hlupáček se chceš něco naučit? Neotravuj mistra a běž si raději hrát na vojáčky, stejně nic jiného neumíš“. „Cože“, vztekne se voják a vytahuje šavli. „A nyní otevíráš bránu pekla,“ říká zenový mistr Voják se zarazí a pak se ukloní. „A nyní otevíráš bránu ráje.“ Zadání: Stvoř si svého oblíbence, fackovacího panáka, svého milovaného a nenáviděného idiota a dej mu název. Třeba “ Prudič“ nebo „Úchyl“ nebo „Kráva frigidní“ nebo „Píča nebeská“, libovolný šťavnatý název. Od této chvíle za všechno může tato fiktivní bytost. U nás doma je to “ Kocour“, on nám několikrát počural a pokakal byt, takže je to příhodný název. „Zase ten Kocour neuklidil, hajzl, Kocour je zase frigidní, já ho zabiju, jak to jezdíš Kocoure, nauč se řídit, Kocour si zase nic nepamatuje, nenažraný Kocour chce po mně peníze, nic mu nedám, debilovi“. Od této chvíle nadávej svému „Kocourovi“. Změníš tím zaměření. Už to nebude blbá učitelka nebo úřednice , která by se mohla mstít, ale bude to Tvoje fiktivní bytost. Důležité, nesmíš nikomu prozradit, že máš svého „Kocoura“, je to velké tajemství. Nejen to, vytvoř si z hader jeho podobu a udělej si z něho fackovacího panáka. Házej si s ním, kopej do něj, fackuj. Uvidíš, jak ti to udělá dobře. Pro reálnou techniku potřebuješ zapojit své tělo. Proto jej potřebuješ vytvořit z hader, které ani Tobě a ani ničemu neublíží, prostě se jenom staré hadry použijí na něco smysluplného

ČTVRTÉ TÉMA – POHLÉDNI SMRTI DO KSICHTU Budeme předpokládat, že jsme prošli všemi předchozími fázemi. Dali jsme pozornost svému zdraví , překonali jsme úvodní šok a nekontrolovanou touhu udělat něco destruktivního. První reakce na akutní životní situaci je za námi. Co dál? Akutní životní situace je stále tu a potřebujeme se v ní posunout. Dopadají na nás důsledky oné akutní životní situace. Máme už konat? Můžeme konat, ale potřebujeme se stále zbavit manipulace, kterou akutní životní situace vytváří. Dokud se nezbavíme této manipulace, naše konání se může obrátit proti nám. Jak tato manipulace vzniká? Jednoduše. Jsou vědomí dané ohrožením. Přichází závažné rozhodnutí. Zasahovat nebo nezasahovat? Všechny akutní situace se dají rozdělit na dva typy. První typ vyžaduje moji aktivitu, nějaké konkrétní a akční činy, druhý typ ohroženy nějaké naše jistoty, jsou ohroženy věci, na kterých nám záleží. Jsme závislí na lidech či věcech, které akutní životní situace ohrožuje. Například se rozcházíme se svým partnerem a bojíme se, že můžeme přijít o děti. Nebo máme těžký zdravotní problém a hrozí, že ztratíme možnost pohybu nebo budeme omezeni na těle či na duchu. Potřebujeme už konat, ale stále se bojíme důsledků špatného rozhodnutí. Existuje báječný No mind trénink, který se jmenuje: „Zemři před tím, než umřeš“. Jsou to zvláštní prožitkové techniky, které navozují pocit smrti. Absolvováním člověk získá velikou svobodu a žije naplno svůj život.

Navrhuji, abyste se podívali smrti do ksichtu. Je potřeba překonat iluzi, že nemůžeme žít nebo šťastně žít, když nám hrozí ztráta blízkého člověka nebo ztráta majetku nebo zaměstnání. Dokonce při vážném zdravotním ohrožení nebo dokonce při hrozbě smrti stále existuje život a ten život je teď a tady a má svoji kvalitu. Při jakémkoliv omezení se otevírá nový prostor pro možná ještě zajímavější život. Problém je, že člověk bojuje s možnou nevyhnutelnou změnou. Ale akutní životní situace je tu. Pravděpodobně nás něco bude stát. O něco z minulosti přijdeme, ale můžeme něco získat v přítomnosti. 13

Možná více ztratíme a možná více získáme, možná je to přirozený vývoj. Na druhé straně je potřeba dříve nebo později konat. Situace nás ohrožuje, musíme se k ní postavit čelem. Chcete už konat? Dobře, zbavte se manipulace, která pochází z této akutní životní situace. Konejte bez zátěže. Jak? Doveďte sebe do stavu, že o všechno přijdete. Že všechny hrozby akutní životní situace se naplní. Pohlédni smrti do ksichtu. Nic nebude, partner nebude, dům nebo byt nebude, budeme homeless, zdraví mizerné, z práce nás vyhodí, byznys - velký krach a dluhy. Nejdříve si to připusťme. Zkusme to zažít. Podívej se, jak totální ztráta všeho v minulosti otevírá bohatství v přítomnosti a budoucnosti. Proč se cítíme tak mizerně? Jsme závislí na té minulosti, jsme závislí na tom „pokakaném štěstíčku“, na těch prachách, majetku, partnerech, uznáních, titulech, byznysech, na těch všech lidech a vztazích. Co když to najednou není? Co, když ta ztráta všeho, je to nejlepší, co se nám může stát?

Přijde rozčílený žák za svým mistrem. „Mistře, ten chlap mě smrtelně urazil, co mám dělat?“ „Který chlap?“ „Ten, co mně pořád nadává a ohrožuje“ „Jo ten, tak ten právě umírá.“ „Cože, umírá?“ „Ano, umírá.“ „Je nějakej moc živej. Vždyť ten by tady mohl být klidně padesát let!!“ „To je klidně možné.“ „Tak jakto, že umírá?“ „Umírá, dříve nebo později zemře.“ „Aha, já také, myslím, že můj vztek také právě umřel.“ Mám pro Vás dnešní zadání. Zajděte si na hřbitov a setrvej v blízkosti nějakého hrobu, může to být rodinný hrob nebo jakýkoliv. Vyberte nějaký velmi zvláštní, který se dá dobře zapamatovat. Přemítejte o své smrtelnosti. Představte si, že za chvíli odjedete z tohoto světa. Není ta akutní životní situace daleko menší? Mějte ten zážitek. Odevzdejte se pocitu, že už na ničem nezáleží, jen na tom, jak laskavě umřít. Uvidíte, jak Vás představa smrti osvobodí

PÁTÉ TÉMA – ROZHODNUTÍ Zasáhla nás akutní životní situace, zvládli jsme úvodní šok, vlastní stav a emoce, rovněž úbytek vyžaduje moji pasivitu, vyčkávání. Nechám se do toho zatáhnout nebo se mám tomu vyhnout? Každá životní situace je jiná. Potřebujeme pochopit o co tu běží. Buď do toho půjdeme naplno, hrdinně, čelem proti konfliktu, budeme dělat mnoho akcí, s tím, že hrozí , že tomu více uškodíme než pomůžeme. Nebo budeme hrát „mrtvého brouka“, budeme vyčkávat a uvidíme, kam to bude plynout. Hrdina nebo mrtvý brouk? Obojí je potřeba chápat jako možný postup pro určitou akutní životní situaci. Hrdina je ten, který svou akčností ochrání, zvítězí a vytvoří něco nového. Ovšem v posměšném významu to může být blbec, který se do všeho montuje a všechno činí horším než to je. Mrtvý brouk může být neschopný, lenošný, vystrašený člověk nebo moudrý člověk, který si uvědomuje, že druhému může brát jeho zodpovědnost. Jak to rozlišit? Je potřeba zjistit: a) Jestli se nás akutní životní situace vůbec týká, jestli jsme adresáty té záležitosti, jestli je to náš problém. b) Jestli ta situace je skutečně akutní, jestli to není jenom zdání. Třeba ta záležitost je už dávno za námi. Nebo bude aktuální až za delší čas. c) Jestli je v našich silách čelit problému nebo ohrožení. d) Jaké jsou možné důsledky ohrožení? Dále podrobněji: Jsou to jen inspirace, tendence, věcný způsob, jak se přiblížit ke svému intuitivnímu rozhodnutí, záchytné body. V konečném důsledku se musí člověk rozhodnout podle svých schopností a

podle povahy té či oné akutní životní situace. Nechejte se inspirovat. ad a) Je to náš osobní problém nebo je problém někoho blízkého? Není to problém celé rodiny, komunity, obce, společnosti? Jestli je to můj osobní problém, je potřeba konat. Jestli je to problém blízkého, je potřeba zvážit, jestli mé konání by nemělo jenom podporovat toho hlavního aktéra. Je to spíše konat. Jestli je to problém velkého počtu osob, je potřeba zvážit, zda-li mám možnost je vůbec ovlivnit. Spíše nekonat, konat případně později. 15

Jestli se jedná o ohrožení majetku, který nás živí, tak spíše konat. Jestli se jedná o něco, co můžeme postrádat, tak spíše nekonat nebo konat preventivně, abychom ochránili majetek zásadní. Jestli se jedná o partnerský konflikt, tak spíše nekonat, nechat působit čas, jestli je to potvrzená nevěra, tak konat, ale spíše se zabývat sebou. Jestli je to nějaké naše dílo, tak spíše konat. Jestli je to dílo nějakého jiného člověka, tak spíše nekonat. Konat nebo nekonat? Rozhodni se právě teď!

ad b) Je-li skutečně akutní, děje se v blízké budoucnosti, je to spíše konat. Blízká budoucnost může být různé časové období, podle povahy dané situace. Je-li situace za námi, konat by znamenalo situaci znovu rozvířit, tedy spíše nekonat. Je-li situace v daleké budoucnosti, spíše nekonat, možná ani situace nenastane, okolnosti se změní, nebo budete mít čas na lepší přípravu. Jestli konat, tak formou preventivního činu, spíše nenápadného, aby akutní životní situace nebyla přivolána.

Naše zadání: Vyberte si alespoň sedm akutních životních situací, kterých jsi byli svědkem a udělejte rozhodnutí, zda-li je potřeba konat a kdo by měl konat jako první. Napište si jednu ze situací a chcete-li, rozeberte ji a rozhodněte, zdali je pro konání nebo pro nekonání.

ad c) Jestli je v našich silách, tak spíše konat, jestli ne, tak nekonat a vyhledat nějakého experta, který by za nás ten problém z titulu odbornosti vyřešil. ad d) Jestli se jedná o život nebo zdraví, tak spíše konat.

ŠESTÉ TÉMA – SETKÁNÍ OPICE, ČLOVĚKA A MÚZY Naše téma je o umění konat. Útočí na nás Akutní životní situace, my jsme se rozhodli konat. Budeme aktivní, ale není jasné, co máme dělat. Chci rozhodně jednat, ale nevím jak. Tady je potřeba pochopit, že neexistuje trénink, který by uměl dát řešení na konkrétní lidskou situaci. Žádný trénink nemůže umět počítat se všemi velmi konkrétními faktory, které se vyskytují u určitého problému. Člověk, kterému se to děje, má nějaké zdraví, inteligenci, emoce, strachy, stáří. Žádný Mind trénink neumí postihnout všechny typy člověka, jen se může teoreticky přiblížit. Každý člověk je jiný Ve hře je zpravidla více lidí a každý z nich má nějaké schopnosti a vlastnosti. Setkání psychik těchto lidí spolu s hlavním aktérem je výslednice o neznámé hodnotě. Kromě lidí do věci vstupují různé zákony, obecné normy a vzorce společenského chování ve společnosti, které se v různé míře dodržují, přijímají, odmítají. Společenské prostředí pulzuje Do toho všeho se všechno v neznámé rychlosti mění, objevují se ty stejné situace, ale posunuté do nových okolností. Vše se mění Proto Mind trénink nikam moc nevede. Co to je Mind trénink? Je to, že vše řešíme podle nějaké (staré normy), svaté knihy, toho, jak to dělali nebo nedělali naši rodiče, učitelé, společensky známé osobnosti. Používáme různé prognózy, předchozí případy a události. Prognózy a předpoklady fungují jen trochu, proto skutečné řešení konkrétního lidského problému je dáno setkáním opice, člověka a Múzy

Opice Opicí nazývám náš instinkt, též pud, naše chování, které nejde naučit. Je to určitá spontánní danost. Motor našeho konání. V No mind tréninku rozlišujeme člověka komplikovaného a jednoduchého. Komplikovaný člověk ztratil kontakt se svou opicí, nedokáže spontánně jednat, nedokáže reagovat podle potřeb impulsů, které jsou v těle. Jednoduchý člověk má kontakt se svým tělem. Jeho opice funguje. V No mind tréninku uvolňujeme schopnost člověka být se svým instinktem.

Člověk Tím myslím schopnost člověka nejen analyzovat, ale všechny myšlenkové operace jako je syntéza, indukce a dedukce. Je to schopnost Mind, je to práce s lidskou myslí, která nemá schopnost vymýšlet něco nového, jenom tvoří různé variace starého. V No mind tréninku se učíme pracovat tak, aby mysl byla věcná a nebyla zatížena emocemi a dalšími vlivy.

Uvolni se, vypni, měj odstup, ať k tobě přijde nápad, vnuknutí A nyní ono malé kouzlo a možná pro někoho velké tajemství: Nejdříve pomáhá opice, pak člověk, pak Múza. Múza se bez člověka neobjeví, člověk bez opice nepřemýšlí a opice spí, pokud nemáme žádný problém. Nejdříve se postav problému čelem a žij tím, pak o věci dostatečně přemýšlej a získávej informace a pak se uvolni, vypni a nech to plynout. Pokud toto budete umět, tak vyřešíte každý problém. Udělejte si vlastní konkrétní experiment, zkuste si vybrat jednu situaci a napište, jak se Vám daří najít správné řešení problému ve svém životě.

Múza Múzou nazývám naší intuici, naši schopnost tvořit věci, které jsou nové, které jsou uměním. To je čistý No mind. S intuicí umí pracovat pouze člověk, který vyprazdňuje svoji mysl, který dělá techniky No mind, který medituje. Vedu hodně seminářů pro ženy. Často říkají, že jednají podle intuice nebo podle pocitu. Obvykle lze snadno ukázat, že to chování bylo závislé na nějakém strachu. Na skrytém strachu. Intuice, která je řízena strachem, není intuicí. Ve strachu se Múza schová. V No mind tréninku učíme čistit intuici a zbavovat se závislostí. Co tedy poradit člověku, který nemá žádný No mind trénink? Když mu řeknu: Zapoj opici, člověka a Múzu, udělej z nich tým, tak neví, co má dělat. Při tom je to klíč k nejvědomějšímu rozhodnutí. Zkusím to popsat jinak. Zapoj opici Postav se problému čelem, neuhýbej, ať se děje, co se děje Zapoj člověka Získej všechny dostupné informace, přemýšlej o tom Zapoj svoji Múzu

Malé zadání : Dalajlámovy kroužky Před mnoha lety jsem pořádal Český festival v Indii, později jsme měli možnost vystoupit v Mc Leod ganj, v Dharmsale, v sídle Dalajlámy. Měli jsme možnost i velmi osobního setkání, při té příležitosti jsme se naučili jednu malou techniku na srovnání obou hemisfér a srovnání hlavy s tělem. Vyzkoušejte si ji. Dáte dva ukazováčky vrcholem k sobě. Jeden bude malovat kružnici směrem od nás, jeden směrem k nám. Dosáhněte, aby se potkávaly nahoře a dole, v mezi poloze byly naproti sobě a zároveň tvořily krásné kružnice. Není to vůbec jednoduché a je to možné zdokonalovat roky. Zkuste to aspoň pár dní, denně 15 minut, napište do komentářů, jak se Vám to dařilo

SEDMÉ TÉMA – VÍTĚZSTVÍ MÍSTO PROHRY Zažíváme Akutní životní situaci, rozhodli jsme se konat. Postavili jsme se problému čelem s plnou energií, získali jsme všechny možné a dostupné informace, uvolnili jsme se a přišlo malé vnuknutí. Přišla malá inspirace. Díky tomu jsme konali, udělali jsme rozhodný čin. Nyní čekáme výsledky našeho konání. Ať už to dopadne jak to dopadne, je potřeba v sobě objevit vítěznou mysl. Zvítězili jsme, hurá! Vypadá to velmi absurdně. Jak můžeme něco takového tvrdit? Akutní životní situace může stále trvat, akutní životní situace na nás může neblaze dopadnout. Zdravotní stav se mohl zhoršit, z práce nás mohli vyhodit, byznys funguje ještě méně nebo jsme jej museli úplně zavřít. Bez ohledu na výsledek je potřeba zvítězit, lépe řečeno, je potřeba vítězství najít. Je potřeba vítězství najít. Pokud jsme konkrétně hrozbu z Akutní životní situace eliminovali, tak vítězstvím je, že jsme udrželi stávající stav a že nám nic nehrozí. Pokud jsme Akutní životní situaci oddálili, tak vítězstvím je, že jsme získali čas. Pokud Akutní životní situace stále trvá, tak vítězstvím je trvající možnost situaci a hrozbu eliminovat. Pokud na nás Akutní životní situace právě dopadá s konkrétními důsledky, tak vítězství je to, že jsme se pokusili a získali zkušenost a probudili vnitřní sílu mezním zážitkem. Pokud na nás Akutní životní situace již dopadla, tak vítězství je to, že už po druhé nedopadne a nám se otevírá prostor budovat dále svůj život.

Vítězství má mnoho forem Těžko je hovořit o vítězství, když by nás to stálo život, pak nás to ani nemusí trápit, protože tu není nikdo, koho by to trápilo… Vítězství je stav duše a ten stav není závislý na výsledku Je potřeba si uvědomit, že nemůžeme prohrát. Prohra je jenom neschopnost tvořivě situaci a náš život vyvíjet. Vítejme každý úspěch jako vítězství přímé a každý zdánlivý neúspěch jako vítězství nepřímé, které se teprve projeví. Vítězná strategie by se dala popsat jako univerzální systém na ruletu. Ruleta je hra, kde mimo jiné padají černá nebo červená čísla. Také tam padá nula, ale tu zahrneme později. My si vsadíme na černou barvu a skutečně černá padne, pak se jedná o vítězství přímé, okamžité. Padne-li barva červená, tak zdvojnásobíme sázku a vsadíme na černou znovu. Pokud vyhrajeme, tak je to vítězství jenom odložené o jeden krok. Pokud padne opět červená, 19

tak ještě jednou zdvojnásobíme sázku na černou. Je jasné, že dříve nebo později černá znovu padne a dříve nebo později my zvítězíme. Je to jenom otázka odvahy, trpělivosti a času. Může nám to ještě zkomplikovat, když padne nula, navíc ve hře ruleta bývají různá omezení a limity, ale jako symbolický příklad to funguje. Jestliže máš vítěznou mysl, tak se dříve nebo později vítězství v životě dostaví. Padne-li nula, zasáhne vyšší moc, osud, je potřeba s tím počítat. Nesmíme na okamžitém vítězství lpět. Vítězná mysl je však důležitá. A skutečně, úkolem No mind tréninku je umět obrátit prohru ve vítězství a velebit vítězství. Jestli nás partner neopustil, vítězstvím je pevný svazek, jestli nás opustil, vítězstvím je příležitost vytvořit nový vzrušující vztah. Vítězíme, protože o vítězství stojíme a nemůžeme prohrát, protože vítězství má mnoho forem.

Vítězstvím bývá obvykle změna úhlu pohledu, schopnost se podívat do větší hloubky, příležitost se poučit. A o to vlastně jde, že teprve experimentem, různými pokusy v životě teprve získáváme schopnost s Akutními životními situacemi zacházet.

Malé zadání: Vzpomeň si v životě na největší průšvih. Pokus se z něj udělat vítězství. Snaž se být zpětně hrdý/á na tento průšvih, začni o tom vykládat jako o experimentu, který Tě nejvíce o životě poučil a najdi další vítězné aspekty. Najdi, co dobrého a prospěšného Ti průšvih dal. Uvědom si rovněž, že zážitek průšvihu je jeden z nejdůležitějších zážitků, které potřebujeme zažít. Poděkuj si sobě za báječný průšvih. Nazvi se nejdokonalejším a největším průšvihářem všech dob a na počest průšvihu udělej nějakou oslavu. Uvidíš, jak Tě průšvihy začnou bavit, alespoň nebude nuda.

OSMÉ TÉMA – METTERNICHOVA ZÁSUVKA Další téma bude o tom, jak si hlídat svůj duševní prostor. Jak si vytvořit podmínky pro vnitřní klid a relaxaci. Je to o tom, jak nebýt pod palbou stresujících situací a vlivů. Jak se zbavit Akutní životní situace. Je jedna velmi praktická metoda. Říká se jí: Zásuvka kancléře Metternicha Kancléř Klemens Metternich byl rakouský šlechtic, politik a diplomat. Traduje se o něm toto slovní prohlášení. „Kdykoliv mám na starosti nějaký velmi naléhavý úkol, který obzvláště nesnese odkladu, kterému bych se měl věnovat obzvláště přednostně, tak mám pro tyto účely ve svém stole tu nejspodnější zásuvku. Zvláště pro problémy, které jsou mimořádně důležité od mimořádně důležitých osob, zvláště pro problémy, na kterých nejvíce závisí má kariéra a kvalita života mého a mých blízkých. Ve svém speciálním stole mám velmi zvláštní zásuvku. Do té tyto naléhavé problémy a úkoly uložím a s odstupem času do nich opět nahlédnu. Jsem pokaždé udiven a mile překvapen, jak se tyto obtížné situace úplně samy vyřešily prostým vložením do zásuvky. Ta zásuvka mého stolu je skutečně čarodějná.“ Toto je báječný trénink. Vyber teď jednu stresující životní situaci, nějaký svůj problém. Popiš jej slovy do poznámek nebo namaluj obrázek nebo najdi zástupný předmět.Celé to vlož do zásuvky svého stolu nebo do

trezoru nebo do sklepa. To je jedno, na libovolné úložiště, třeba do poslední složky svého notebooku. Po čase nahlédni a poznej, jak se věci vyvíjejí. Je to hodně o intuici.

DEVÁTÉ TÉMA – KOUŘOVÉ SIGNÁLY Deváté téma se zabývá schopností člověka rozeznat blížící se Akutní životní situaci. Každý děj, každý jev vysílá spoustu různých signálů. Je možné zachytit dopředu události, které se teprve stanou. Jak? Není to nutně věštecké umění. Každá Akutní životní situace má nějaký předchozí chronický stav. Každá Akutní životní situace má předchozí chronický stav Jestliže od nás odchází partner, tak jenom zdánlivě se to děje z ničeho nic. Pravděpodobně je dlouhodobě nespokojen. Se sebou nebo s námi. Pokud mně zaměstnavatel vyhodí z práce, tak je to výsledek nějakého předchozího období. Buď on sám nemá pro nás práci nebo má přehnané nároky nebo my nejsme dlouhodobě schopni práci kvalitně dělat a jenom to zastíráme. Náš byznys přestává fungovat, jsme ve ztrátě. Tak to děláme buď příliš v malém nebo příliš ve velkém. Nebo výrobek je drahý či morálně zastaralý, naše služby dělá kvalitněji konkurence. Také je

možné, že celé odvětví stagnuje. Je však jasné, že jsme někde zaspali, nesledovali jsme, co se skutečně děje. Náš zdravotní stav se radikálně zhoršil. Nezachytili jsme naše chronické období, kdy se postupně objevily únavy, neadekvátní reakce, různé malé bolesti.. Akutní situace je velký oheň, chronický stav je mnoho malých neviditelných ohníčků Tyto malé ohníčky nejdou spatřit zrakem. Samy o sobě jsou neviditelné, schované. Všechno co je chronické, je spíše schované. Vytěsněné. Zalezlé. Všechno chronické se tváří, že problém neexistuje. Chronicita dělá zástěrky, mimikry Všechno chronické předstírá. Je to málo pravdivé, utajené, neprobuzené. Není to jeden velký, ale mnoho malých problémů. Tisíckrát nic umořilo osla Jak to spatřit, když je to neviditelné? Pomocí kouřových signálů! Co jsou to kouřové signály? Když jsou Indiáni na stráži, mají malý neviditelný oheň. Když chtějí dát o sobě vědět, tak rozdmíchávají kouř i oheň a tím pošlou na dálku kouřový signál. Oheň je něco jiného než kouř, oheň není vidět, ale kouř ano. Chronický stav přirovnávám ke strážnému ohni. Chronický stav v podobě ohně není vidět, ale v podobě kouře čas od času vidět je. A to ve chvíli, kdy my nebo něco jiného rozdmícháváme chronický stav. Akutní stav je něco velmi výrazně viditelné, co je hodně rozdmícháno až to vybuchlo. Chronický stav je něco schovaného, co je rozdmícháváno tak, že se to rychle utiší. 22

Akutní stav je něco, co je vidět takové jaké to je. Chronický stav je viditelný nebo poznatelný jako nějaký odlišný projev. Uvidíme kouř a musíme umět přiřadit kouř ke správnému ohni Naše zadání: Poznejte kouřové signály . Podívejte se, co zvláštního nebo naopak nudného se Vám děje v životě. Někdo ve Vašem okolí nebo i Vy jste se zachovali podivně Čeho je to projevem? Nebo jste zažili situaci, která je nějaká divná, konfliktní, nelogická? Proč se ta situace děje? Druhá otázka. Které kouřové signály spolu souvisí?

DESÁTÉ ZADÁNÍ – TŘI OŘÍŠKY Chtěl bych se spolu s Vámi zamyslet nad tím, jak poznat, že se v lidských situacích nacházím v Chronickém stavu, který se může kdykoliv stát Akutní životní situací. Chronický stav je něco, co nám nefunguje ve vztazích, v našem zdraví, v byznysu,v zaměstnání, v milostném životě, ve sportu či libovolné zájmové činnosti. Chronický stav se nesnadno poznává, člověk se do svých situací a činností ponoří a s odstupem času zjistí, že se někde, neví kde, úplně ztratil. Dříve nebo později jsme nuceni rozkousnout Tři oříšky. Tyto tři oříšky jsou určující pro stanovení Chronického stavu věcí a situací. Zároveň ukazují, co je potřeba asi učinit, aby se stav změnil. První oříšek : „Nebaví mně to, mám dlouhodobě nepříjemné pocity“. Všechno, co mně dlouhodobě nebaví nebo kde mám dlouhodobě nepříjemné pocity, je známkou Chronického stavu. Několik inspirativních tezí. Nebaví Tě vztah, patrně Ti na něm nezáleží. Nebaví Tě milování, asi to neumíš. Máš špatné pocity, asi jsi chronicky nemocen.

Nejde Ti angličtina nebo hra na klavír, vyměň učitele. Chodíš nerad do práce, nejsi na ni patrně dobře kvalifikován. Otravuje Tě Tvůj byznys, už bys to měl/a dávno zabalit. Jednotlivá zdůvodnění si můžeme mezi sebou prohazovat. Určitě se to někde trefí. Jestliže nás dlouhodobě něco nebaví a nebo máme špatné pocity, necítíme se v tom dobře, otravuje nás to…, tak to nemůže dlouho vydržet. Problém je buď v nás nebo ve věci samé. Chce to změnu, je nutné do toho zasáhnout. Pokusit se změnit nastavení a podmínky. Druhý oříšek: „Unavuje mně to“. Ať je to jakákoliv činnost, jev nebo vztah, tak nás to nesmí unavovat. Naopak by nás to mělo občerstvovat, mělo by nás to posilovat. Jestliže mně to unavuje, tak to dělám s malým nasazením. Unavuje mně to, dělám věc nesprávnou nebo se pro mně nehodí. Unavuje to, moc mi záleží na výsledku. Unavuje mně to, dělám moc věcí najednou. Jestliže to unavuje, tak nevím, co dělám. Chronická situace tu je, když nás to dlouhodobě unavuje. Občasné proměny jsou v pořádku. Můžeme být ve vlnách různých pocitů. Někdy to milujeme, někdy to nenávidíme, někdy děkujeme za to, že to máme. Takové stavy jsou známkou, že to žije. Když to vyvolává různé, třeba protichůdné emoce, tak nás to nikdy neunaví. Třetí oříšek: „Nemohu tvořit“. Tento oříšek je zásadní. Pokud nám to, ať je to, co je to, neumožňuje tvořit, nemůžeme s tím být. Nemůžeme to žít, nemůžeme to vyvíjet. Netvořím, umírá to. Netvořím, nevyvíjí se to. 24

Netvořím, Netvořím, Netvořím, Netvořím,

beží to automaticky. nemám na to vliv. jsem robot. jsem tím manipulován

Zadání: Rozeznejte jednotlivé symptomy Chronického stavu na konkrétním případě.

JEDENÁCTÉ TÉMA – VYVOLAT KRIZI Podle zanedbanosti se Chronický stav prohlubuje nebo naopak zjemňuje. Když Chronický stav neřešíme dlouhodobě nebo trvale, objeví se samovolná krize, Akutní životní situace. Akutní stav je, když nepečujeme o Chronický stav. Nejtěžší a časově nejnáročnější je řešit Akutní stav. Ve skutečnosti se nacházíme téměř vždy v nějaké úrovni Chronického stavu, neboť Akutní životní situace je obvykle krátkodobá bouře různé velikosti a Harmonie je spíše ideál, ke kterému směřujeme, než skutečný, reálný stav. Chronický stav je možné ošetřovat laskavě, něžně, drobnými vlivy, časově nenáročnými akcemi a to tehdy, když nejsme příliš vzdáleni od Harmonie. Rozmazlování sebe sama a všech účastníků možné životní situace je nejlepší péče. Nejjednodušší a časově nejméně náročné je, když je to blízko Harmonie. V té chvíli nejsme ohroženi, můžeme si s tím hrát, můžeme snadno tvořit, můžeme věci lehce ovlivňovat, nemusíme bojovat. Když je však Chronický stav takový, že samovolně propuká Akutní životní situace nebo dokonce série těchto Akutních stavů, tak je situace velmi obtížně řešitelná. Bude nás to stát velkou námahu, pravděpodobně za vyřešení něčím cenným nenávratně zaplatíme. Jestliže je Chronický stav tak bouřlivý, že tišení nemá cenu, přichází jediná možnost. Umělé vyvolání Akutního stavu, umělé vyvolání krize. Víme, že by Akutní životní situace stejně nastala, tak ji vyvoláme úmyslně v čase a na místě, které je pro nás vhodné. Když víme, že to plánujeme, tak se máme šanci na věc připravit. Můžeme počítat dopředu s různým průběhem, můžeme připravit sebe sama na případné bolestné očistné procesy.

Dostáváme se přímo k mistrovskému tématu. Je to umění, jak vyvolat krizi. Máme tři možné stavy. Chronický stav nějakého vztahu, jevu nebo situace, Akutní stav nebo stav Harmonie. Chronický stav je stav nefungující Harmonie. Představme si, že se máme dobře, všechno je v pohodě, všechno funguje. Ale “ usnuli jsme na vavřínech“, zvykli jsme si na to, že to funguje a přestali jsme věc „ošetřovat „. Představme si první problémy partnerského vztahu, našeho zdraví či zádrhel v byznysu. Pomalu vzniká Chronický stav. Chronický stav je, když nepečujeme o Harmonii.

Vědomá krize je velké umění. V No mind technikách se pracuje s procesem Katarze. Hluboké a mocné No mind techniky vyvolají emocionální očistný proces v člověku. Je zpravidla bouřlivý, ale člověk se za to vrací skokem k Harmonii. Je potřeba zdůraznit, že to musí být opravdu vědomé, člověk by měl vědět, co dělá. Podobným jevem je, když naše tělo spustí Horečku jako proces očisty proti infekcím. Naše vlastní tělo vyvolá Vědomou krizi jako způsob léčení.

Nebo si představme, že je partnerský vztah plný „frustrované energie“, čeká to, kdy to vybuchne. Je tu malá nebo velká „ponorka“. Pokud se nám podaří se zavčas od srdce pohádat, tak může být po vědomé hádce velká pohoda. Jsme-li naopak hádkou překvapeni nebo zasaženi a cítíme se ublíženi, tak nás to jenom více frustruje a vyvolá to další Akutní stav. Zadání: Najdi příklady, kdy se Ti podařilo nebo naopak nepodařilo vyvolat krizi a jaké to mělo důsledky.

DVANÁCTÉ TÉMA – MOUDROST ŽIVOTA Toto dvanácté téma završuje pojmenování a hledání univerzálních postupů v různých obtížných životních situacích. Pojmenovali jsme již mnoho rad, vhledů a návodů, jak se k Akutním životním situacím postavit. Tyto všechny postupy jsou závislé na vědomí a tvořivosti člověka, který je chce aplikovat. Je patrné, že některé velmi účinné techniky lidé prostě neumí použít. Některé rady odmítají, aniž by je vyzkoušeli, některé postupy neumí objevit v konkrétní životní situaci. Proto je dobré se k těmto obecným postupům vracet a ony budou znovu objevovány a budou znovu inspirovat. Na závěr bych se rád vrátil k principu No mind, který je shrnut v ebooku Jedna jediná moudrost. Uvolni se, zvědom se, nech to plynout. Uvolni se! Uvolni se. Ať se Ti děje cokoliv naléhavého, pozorujme své tělo. Vrať se ke svému tělu. Tělo může velmi trpět Akutní životní situací, následně bude trpět naše psychika a budeme dělat chyby. Jsem-li pod tlakem, okamžitě je potřeba relaxovat tělo. Také proto, abychom neměli zdravotní kolaps. Je-li Akutní životní situace v podobě zdravotního kolapsu, tak stoprocentně budou různá napětí v těle. Potřebujeme zrelaxovat, aby tělo mělo schopnost se s nemocí vyrovnávat.

Zvědom se! Buďme velmi pozorní, v naléhavé situaci, když jsme ohroženi, potřebujeme dát plnou pozornost tomu, co se děje. Tuto plnou pozornost jsme schopni dát, když vyhážeme do koše nadbytečné povinnosti, když se zbavíme všeho málo důležitého. Při ohrožení si potřebujeme zjednodušit život. Potřebujeme rozbít lpění na blbostech. Když budeme uvolnění, lépe se zvědomíme. Nech to plynout! Nechme věci, ať se dějí. Zasahujme co nejméně. Jen ve velmi naléhavých případech. Platí taková moudrá zkušenost! Každá desátá věc je naléhavá, zbytek se tak jen tváří. Další důležitý princip je, že přestaneme „tlačit výsledek“. Při ohrožení přestaňme myslet na budoucí výsledek a na to, co bude. A dejme pozornost tomu, co se děje v přítomnosti. Tím necháme věci plynout. Jsou to všechno teoretické rady, ale v hlavě zůstane vzpomínka. Tu si můžeme vybavit až to budeme nejvíce potřebovat. Zadání: Pozoruj své tělo a uvědom si 7 míst, které jsou více v napětí než ostatní. Je to jen otázka citlivosti a pozornosti. Ze začátku se nám bude zdát, že je to všechno stejné, později se nám naše tělo ukáže ve vrstvách.

ZAJÍMÁ TĚ, CO ZÁSADNĚ OVLIVŇUJE TVOJE SCHOPNOSTI V OBLASTI BYZNYSU, MILOSTNÉHO ŽIVOTA, LIDSKÉHO ŠTĚSTÍ? ZAJÍMÁ TĚ, JAK NALADIT MYSL, MOZEK, TĚLO, EMOCE? CHCEŠ ZBOHATNOUT A OBJEVIT SVŮJ TALENT? POZNEJ OBJEVY, ZNALOSTI, TRIKY A MALÁ TAJEMSTVÍ Z MÉ TŘICETILETÉ PRAXE JEŠTĚ HLOUBĚJI A CELISTVĚJI

POKRAČUJ V TRÉNINKU – OSOBNÍ DOMÁCÍ TERAPIÍ...

VIZ ODKAZ

ZAČNI SVŮJ ŽIVOT NOVĚ BEZ STRESU