eseje Albert Camus (1913—1960), francouzský spisovatel, filozof, dramatik a publicista narozený v Alžírsku, je považován za jed
isbn 978-80-7294-903-8
rub a líc
↑
„Kdesi v hloubi každého umělce se totiž ukrývá jedinečný pra men, který v průběhu života živí to, co je a co říká. […] V mém případě, a tím jsem si jist, se onen pramen nachází právě v Rubu a líci“, napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici své prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dří
269 Kč
ve. Čtyřiadvacetiletý Camus se tehdy naplno zahryzl do lite
noho z hlavních představitelů existencialismu, přestože sám
rárního života svou první sbírkou esejů, v nichž vidění i slovo
takové označení odmítal. Studia filozofie musel přerušit kvů
oscilují mezi rubem a lícem života, světa i sebe sama. Již zde
li onemocnění tuberkulózou, dokončil je až v roce 1936. Jeho
se objevují náměty a myšlenky, které se stanou základnou ce
novinářská činnost vedla v roce 1940 k vyhoštění z Alžírska,
lého pozdějšího Camusova díla.
Camus ze své země odešel a usadil se v Paříži. Zde pracoval
Eseje zahrnuté ve sbírce Svatba vznikaly téměř sou
v deníku Paris-Soir a publikoval své první dvě zásadní knihy —
časně s předchozími a vracejí se do míst autorova dětství
román Cizinec (1942; česky poprvé Václav Petr, 1947) a rozsáh
svatba
lý esej Mýtus o Sisyfovi (1942; česky poprvé Svoboda, 1995). Po obsazení Francie se stal jedním z intelektuálních vůdců ce dosáhl mezinárodního věhlasu romány Mor (1947; česky poprvé SNKLU, 1963) a Pád (1956; česky poprvé Mladá fronta, 1966) a dramatem Spravedliví (1949; česky poprvé Dilia, 1964). V roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel při auto nehodě na cestě ze svého domu v Lourmarinu.
albert camus
hnutí odporu. Přispíval do ilegálního časopisu Combat. Po vál
albert camus
eseje
a mládí, která v něm zanechala nesmazatelnou stopu. Tipasa, Džemila, Alžír, místa plná slunce, prostých radostí i bídy, ne milosrdné krásy bez falešného lyrismu. Tyto dvě sbírky vycházejí v češtině poprvé, doplňuje je soubor Léto, jenž je se svou starší sestrou Svatbou těsně spjat a zároveň ji přerůstá, časem i zkušenostmi. Camus se v něm ohlíží po nihilismu válečných let, prochází staré cesty, přivolá vá k sobě spalující slunce alžírského domova. Přestože eseje všech tří sbírek pocházejí z různých ob
léto
dobí Camusova života, spojuje je snaha nehledat střední ces tu mezi viditelnými i neviditelnými protiklady lidské existence, nestavět se na stranu extrémů, ale pokusit se o co nejjasnější uvědomění si jednoho i druhého, intenzivní prožívání napětí mezi protilehlými póly.
host