Signe Višková: O Kátě, která chtěla být dědečkem

3+

ilustrovala Elína Brasliňová přeložil Michal Škrabal vázaná / 32 stran vychází v září 349 Kč

O mezigeneračních vztazích s láskou a humorem

Když se Káti ptali, čím by chtěla být, pokaždé rozhodně a bez váhání říkala: „Já bych chtěla být dědečkem.“ Dospělí, jak už to mívají ve zvyku, se nad tím shovívavě usmívali, jenže Káťa to myslela vážně. A víte proč? Protože kdyby byla dědečkem, byli by s dědou nejlepší kamarádi a mohli by spolu dědečkovat. Pokud nevíte, co přesně takové dědečkování obnáší, zeptejte se Káti, ta v tom má jasno. A pokud náhodou něco neví, třeba jak předčasně zešedivět, tak si to prostě vygůglí.

Dědečkové bývají vousatí, bělovlasí, plešatí, kulatí, vysocí, maličcí… Ať už nosí motýlka, či tričko Led Zeppelin, pořád je na nich nejlepší jedna věc — to, že jsou. A právě o tom je tahle obrázková knížka.

Jednoduchý příběh se silným poselstvím, které vás chytí za srdce. A hřejivý pocit v něm zůstane ještě dlouho po přečtení.

Signe Višková

(nar. 1997) patří k nejmladší generaci lotyšských spisovatelek. Píše a překládá knihy pro děti i dospělé, podílí se na organizaci kulturních akcí a v rozhlase moderuje literární pořad.

Foto © Rvīns Varde

Udělejte si čas na toto krásné poselství — přečtěte si knížku s velkým srdcem o Kátě, která chtěla být dědečkem, potěšte své oči i srdce a na chvíli rozmotejte klubko vzpomínek na své prarodiče…

Elína Brasliňová (nar. 1988) je lotyšská ilustrá blog PostScriptum torka, jež má na kontě už více než třicet titulů. Její snadno rozpoznatelný styl, který je plný humoru a výstředních postaviček, autorce zajistil popularitu doma i za hranicemi Lotyšska.

Foto © Anna Rutmane