© Ondřej Hrabal, Alžběta Zatloukalová Göbelová, 2022 Illustrations © Alžběta Zatloukalová Göbelová, 2022 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2022
ISBN 978-80-275-1371-0
Brno 2022, yeah.
Bonne soirée, l’amour* Šípem zasáhl mne Amor Těší mne — jsem amur Dýchám jen pro vás, dámo
V odrazu vašich šupin Vidím sebe, vidím nás V odrazu vašich šupin Vidím svět, kde není čas
Jste jen vy a jinak nic Celý oceán a v něm Jste jen vy a vím, jak víc Každý den žít — jsem proměněn
Jste mi vším, tak buďte mi vším Buďte však sebou — především
Ehm, díky Já se moc omlouvám Ale už jsem vás slyšela Povídat tu samou básničku Támhle Lúce Ale kuš Musím změnit bar Nebo báseň
*Tohle znamená francouzsky: „Dobrý večer, lásko.“ Čte se to nějak takhle: [bon suare lamúr], ale „r“ se vyslovuje trochu srandovně (to neříkejte ve Francii a radši ani v Česku).
Amur se jmenuje podle asijské řeky Amur a do Česka byl přivezen před mnoha lety. Dnes už se u nás cítí jako doma a používáme ho, když se někde přemnoží vodní rostliny — dokáže je totiž sníst. Amur je pro hodně lidí pochoutka, a tak se chová i k rybolovu.
Umí žít v poměrně špinavé vodě a snadno se přizpůsobí, takže se rozšířil na nejrůznějších místech. Amuři, kteří se pořád vyskytují ve východní Asii, dokonce zvládnou žít nejen ve sladké vodě, ale klidně v poloslané, které se říká brakická.
Nesviť na mě, nebo uvidíš! Nehaž to na zem! To si uklidíš!
Pane Bože, za co nás trestáš? Že sem zas posíláš školáky z města Tohle je konec, to vám povídám Chápu, že zaujme průsvitný korýš Nejsem však modelem pro instastories Dejte mi pokoj, já zrovna šel do vany Chci trochu soukromí, rád žiju schovaný Tohle je konec, to vám povídám
Já jsem měl za vrchol otravy třeťáky Co s sebou do Karpat dotáhli repráky Tohle je opravdu dost jiná liga Děcka, co na výlet kupují cíga Tohle je konec, to vám povídám
Přežili jsme už pár ledových dob Náš úkryt jeskynní zdál se být top Pozor jsme přitom však měli dát na tebe Jiřího na školním výletě páté bé Tohle je konec, to vám povídám
V našich jeskyních je skrytý celý další svět. Některé druhy živočichů tam přebývají už miliony let a přežily leccos, co ostatní na povrchu nezvládli. Ve velké zimě zachránila různé jeskynní tvory stálá teplota nad bodem mrazu — v jeskyních je totiž v zimě tepleji než na povrchu. Jeskyně jsou taky plné skvělých skrýší. Tento blešivec je úplně plochý a díky
tomu snadno zaleze do skulin mezi kameny. Protože do většiny jeskyní nikdy nesvítí sluníčko, spousta místních obyvatel je průhledná, nemusejí si totiž vytvářet barevný pigment, který chrání před slunečními paprsky. Aby se dobře orientovali ve tmě, mají pro změnu líp vyvinutá například tykadla.
Kéž bych tak mohla Též střílet góly Chodit do školy
Kéž bych tak mohla Běhat a hrát si Dělat svou práci Kéž bych tak mohla Tak jako lidé Usínat s klidem Kéž bych tak mohla Mít teplou deku Vlašák a veku
Kéž bych tak mohla Projet se vlakem Ochutnat saké
Kéž bych tak mohla Mluvit a číst si Do tepla vlízt si
Tento drobný opeřenec se pozná podle podivného cvrčivého zpěvu, který připomíná spíš hmyz — třeba krtonožku nebo cvrčka. Cvrčilka slavíková je vůbec největší cvrčilka, což ale neznamená, že jde o nějakého obra — často je ještě menší než vrabec! Tito ptáčci rádi zpívají až do noci z vrcholů rákosových
stébel a jejich hlas se tak nese do klidných nočních dálek. Stavějí si krásná hnízda v rákosí, většinou přímo nad hladinou. Na takové hnízdo potřebuje pracovitá cvrčilka klidně i pět set listů. Cvrčilka slavíková je chráněná a podobně jako jiní ptáci tráví zimy v daleké východní Africe.
Kéž bych tak mohla Jenom tak letět Jenom tak letět
Mír a lásku všem
V jádru mír a lásku chcem Stačí víra v lásku jen Začni vnímat krásu, man
Nepřetlačuj se parohy Nepřetlačuj se parohy
V lese místa dost Nepovede nikam zlost Raději žít pro radost S nadějí si postav most
Nepřetlačuj se parohy Nepřetlačuj se parohy
Mír a lásku všem
Jo — mír a lásku chcem Pro mír a lásku jdem Si mír a lásku vem
Nepřetlačuj se parohy Nepřetlačuj se — ne
Jeleni a srnci nejsou jediní kopytníci, na které v Česku narazíte. Krásní daňci u nás sice nejsou původní, ale poměrně často je můžete vidět v lesích a oborách, třeba při jejich podzimních soubojích. Snadno se poznají podle bílých skvrn na srsti, ale to jen v létě, protože jejich
zimní srst je šedohnědá beze skvrn. Zploštělé parohy daňků ze začátku obaluje osrstěná kůže, kterou odírají o stromy. Každý rok paroží shodí a vyroste jim nové, vždy o něco větší a mohutnější. Málokdo ví, že samička daňka se jmenuje daněla.
Dobrý den, máte chviličku?
Na pár věcí jen se zeptám
No to víš, že jo, človíčku Odpovědi moc rád řehtám
Chybí vám trochu Anglie? Jak se vám u nás žije? Fajn — všude hodně trávy je Jenom tu málo lije
Vzpomínáte se slzou v oku Když běžíte pod českou lunou?
Ten stejný měsíc svítí všem krokům Země je země, you know
Abych tak uzavřel rozhovor kusý — Chtěl byste na něco návod? No, pořád nechápu, proč běhat musím Na všech silnicích vpravo
V Česku máme znovu divoké koně! To je, co? Jedná se o jedno z nejstarších známých plemen vůbec a pochází z Anglie. Protože nejvíc připomínají původní evropské koně, různí nadšenci je vysadili na několika místech i u nás. Tito koně se hodí třeba na spásání agresivních
rostlin, které by jinak ohrožovaly krajinu. Pocházejí z drsných podmínek anglického národního parku Exmoor, takže leccos snesou a nevyžadují velkou péči. Prostě pořádní divocí koně, kteří se nám teď starají o krásná místa.
Synku, prosím tě, chovej se slušně Dojez tu myšičku, nejez ty šušně
To není diskuze, tohle je rozkaz Tak už se seber — nebuď jak troska
Héj, kámó? Bec nechápu tvý rady Co furt na mně hledáš ňáký vady Já nejsem ty, už pochop to, starej Můžu jíst cokoliv — svoboda — chápej
Synku, jsem rád, že hledáš své cesty Ale boj za šušně je trochu z cesty Těžko by bojovník do cíle dojel Kdyby si nezvolil rozumné boje
Přestaň mi radit, co mám a co ne Začínáš už být jak máma, no ne? Chci jíst, co chci, a vstávat až odpo Vypneš mi wifi? Si udělám hotspot
