Dílo je publikačním výstupem grantového projektu specifického výzkumu Masarykovy univerzity s názvem Estetické a etické normy a hodnoty v sociální interakci, reg. č. MUNI/A/1218/2019.
Recenzovali:
doc. Mgr. Josef Fulka, Ph.D.
doc. Mgr. Josef Hrdlička, Ph.D.
Cover photo by Racool_studio/Freepik.com
© Masarykova univerzita, Václav Maxmilián, 2021
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2021
ISBN 978-80-275-0809-9
Mais du volume lui‑même la neige qui couvrait les Champs‑Élysées le jour où je le lus n’a pas été enlevée. Je la vois toujours.
Le Temps retrouvé
Umění
Způsoby
Materiál
Vazba mých Proustů začíná být ohmataná jako vazba mé Bible…
Jiří Dynka1
Četl jsem méně Bibli než Marcela Prousta.
Édouard Levé2
Když jsem se zamýšlel nad tím, jak tuto knihu uvést, vzpomněl jsem si na dvě citace ze dvou svých oblíbených knih, které mám obě v poličce na pracovním stole. Jedna je od Édouarda Levého a druhá je od Jiřího Dynky. Obě věty, které vidíte zde nahoře, hovoří o něčem velmi podobném. Nebo ještě lépe, hovoří o podobnosti. A v mé knize se o podobnosti hovoří také. Podobnost, neboli ve své vyšší instanci také analogie, vzniká na základě esen ce, tedy vnitřních vlastností, díky nimž můžeme jednu věc připo dobnit jiné. Jaká je tedy esence děl, které oba autoři zmínili takto v jednom řádku, v jedné větě? Už samo o sobě je zajímavé, že oba autoři se nejenže s velkou pravděpodobností (neboť všechno je přece jen možné) neznali, ale je velmi nepravděpodobné, že by znali navzájem svá díla (ač Levého kniha vyšla ve francouzském originálu o osm let dříve než Dynkova básnická sbírka).
Co je esencí, která spojuje knihu, která je výtvorem a zároveň záznamem doby nejvyšší fáze modernismu s náboženskou kni hou, na níž stojí základy historické Evropy?
1 DYNKA, Jiří. Poběžme natrhat růžové kakosty. Brno: Větrné mlýny, 2012, s. 72.
2 LEVÉ, Édouard. Autoportrét. Překlad Veronika Matiášková. Praha: Rubato, 2015, s. 30.
Pár nápadů mám: obě knihy se každá po svém snaží vysvětlit svět a přiblížit ho člověku; obě jsou sbírkou či souborem různých epizod a vyprávění (i když Hledání má prokazatelně jen jednoho au tora); obě knihy předvádějí postavy, skrze něž se nám vyprávění onich může zdát nejen uvěřitelné a možné, ale také nezapome nutelné a přenosné do té míry, až se z nich mohou stát adjektiva (jobovský osud, swannovská žárlivost); obě knihy se snaží popsat svět v jeho mnohoznačnosti, vrstevnatosti a celistvosti. A co je nejdůležitější, obě knihy mají spirituálně-emocionální charakter, čímž dovolují svým čtenářům nalézt na svých stránkách poklid duševní, emoční i intelektuální. Tyto funkční stránky je spojují, stejně jako desítky dalších, spíše formálních a stylových, je roz dělují.
Je možné, že obě knihy jsou svého druhu návodem či oporou pro život.
V Proustově románu jde o zachycení celistvosti světa ve dvou jeho polohách. Vnitřní celistvost světa jedince a vnější celistvost světa jako takového. Jedinec se svým vnímáním, osobní historií, paměťovými stopami, vztahy, vášněmi a afekty a svět okolo se svými společenskými vrstvami, jejich zvyky, uměním, příro dou, městy a vesnicemi. Možná proto mohl také George Steiner označit za jediného skutečného Proustova pokračovatele Jose pha Needhama, autora mnohovrstevnaté práce Science and Civi lisation in China (Věda a civilizace v Číně), když o něm prohlásil:
Obraz Číny, jejž Needham s obdivuhodnou precizností a zauje tím po částečkách skládá, je stejně spletitý a snový jako Prous tovo imaginární městečko Combray. Needhamovy „prozatímní“ pokusy, onu pouť spletí slepých uliček, jimiž musel nejprve pro jít, než s konečnou platností určil hexagonální symetrii sněho vého krystalu, si vychutnáváme se stejným pocitem, jako když s Proustovým vypravěčem pohledem na věže martinvillského
kostela postupně pronikáme k dalším dimenzím skutečnosti. Obě díla jsou jistým tancem mysli na pokračování.3
Znamená to, že Proust nám podává podobný druh zprávy jako Needham. Zprávu o určité době, společnosti, a hlavně o určitém lidském hledání, které je vždy součástí toho, jak se přibližujeme ke skutečnosti, jíž se snažíme porozumět. Hledání je velmi často regulováno na téma paměti, což je nepochopitelná redukce více než tří tisíc stran vyprávění. Ukázalo se to i v momentě, kdy byla v roce 2013 francouzskému spisovateli Patricku Modianovi udě lena švédskou akademií Nobelova cena za literaturu. V rámci spo lečenských reflexí tohoto ocenění byl autor mnohokrát přirovná ván k Proustovi, jelikož častým tématem jeho děl je paměť. Kdo však četl některé z Modianových románů, například výbornou Ulici Temných krámků, dobře ví, že Modianova próza je s Proustem neporovnatelná i co se týče zacházení s pamětí i stylem, který má mnohem blíž k románům Georgese Simenona. Proustův román představuje jeden odvážný pokus vylíčit celý moderní svět v jeho jedinečnosti, skrze subjektivní chápání a pro žitky, které svět spoluvytvářejí. A jelikož vnímání představuje specifický druh postoje, který zaujímáme ke skutečnosti, nejeví se pro takové zkoumání příhodnější východisko než estetické. V této knize se proto budu věnovat otázkám obecné estetiky, při čemž mi jako hlavní materiál poslouží Proustův vrcholný román. Metodou mi bude analytická interpretace a postupný výklad jed notlivých otázek spojených s obecnou estetikou, kontextem mi bude estetika s přihlédnutím rovněž k literární teorii.4
3 STEINER, George. Na Modrovousově hradě. Překlad Michal Kreplík. Praha: Dauphin, 2020, s. 136.
4 Jelikož se zabývám literárním dílem, není možné se od pojmů, které pro zkoumání literatury stanovuje literární teorie, úplně distancovat, i když tyto pojmy a způsoby literárněvědné práce nebudou v textu problematizovány.
Vzhledem k tomu, že dílo Marcela Prousta představuje téma, jež je obsáhle a permanentně reflektováno už přes sto let,5 je knihovna obsahující díla věnovaná Proustovi a jeho tvorbě ne smírně obsáhlá.6 Proto se v rámci sekundární literatury omezím jen na jazykové oblasti češtiny jakožto jazyka předkládané práce, francouzštiny jakožto jazyka Proustova díla a angličtiny jakožto jazyka současného vědeckého diskurzu.
Proust se ve svém románu zabývá snad všemi aspekty života a světa, proto už také vznikla celá řada prací věnujících se nej různějším tématům, jež jeho dílo nabízí. Kromě otázek estetic kých, případně těch spojených s uměním, jsou často reflektova nými tématy láska (a žárlivost), technika (doprava), modernita, společnost (aristokracie a měšťanstvo), sexualita (heterosexuální i homosexuální), náboženství nebo dějiny Francie (Dreyfusova aféra a první světová válka).7 Rovněž jsou tematizovány strukturální a formální náležitosti literárního díla, jako je autobiografičnost románu (tedy vztah fikce ke skutečnosti), vztah vypravěče a protagonisty, Hledání v kontextu románového žánru, jazyková stylistika a impresionismus (případně jiné avantgardy). Další téma samozřejmě představují Proustovy postavy, o nichž Harold Bloom prohlásil, že se stejně jako postavy Shakespearovy „vzpí rají psychologickým redukcím“.8 Proust měl pro rozvinutí postav a pro předvedení jejich jednání velký prostor, který využil k tomu,
5 Roku 2019 bylo sté výročí udělení Goncourtovy ceny pro druhý díl Hledání s názvem Ve stínu kvetoucích dívek, jak jsem o tom psal v článku pro časopis Host, srov. MAXMILIÁN, Václav. „Stoleté Hledání ztraceného času“. Host, roč. 36, č. 1, 2020, s. 93.
6 Příkladem jsou dva samostatné proustovské bulletiny Marcel Proust Aujourd’hui a Bulletin d’informations proustiennes. Ve francouzském nakladatelství Honoré Champion existuje samostatná řada proustovských studií Recherches Proustiennes, kde již vyšlo přes dvacet svazků.
7 Které jsou často používány jako znamení na ose dějin pro časové určení děje románu, jeli kož data, stejně jako spousta dalších konkrétních určujících markerů v něm chybí.
8 BLOOM, Harold. Kánon západní literatury. Překlad Martin Pokorný a Ladislav Nagy. Praha: Prostor, 2000, s. 408.
aby se postavy mohly jevit jako celistvé bytosti, které se projevují v čase, nikoli jen jako literární zkratky zastupující určitý model chování (i když i takto chápané modelové chování se stalo před mětem zkoumání, například Swannova žárlivost). Josef Fulka ve své studii, která doplňuje nejnovější české vydání Hledání, hovoří o dvojí nesmrtelnosti Proustova díla: první nesmrtelnost se týká obecného uznání a zařazení díla do literárního kánonu a dru há předpokládá posmrtný život díla, který představuje nespočet různých témat a čtení, jež dílo nabízí a vyvolává.9 V této knize se zaměřím pouze na ty texty, které se věnují otázkám spojeným s obecnou estetikou, případně otázkám, které s ní přímo i nepří mo souvisejí,10 základní kontextuální informace o životě a díle Marcela Prousta jsou k dispozici ve značném rozsahu v prous tovských slovnících,11 companionech,12 sbornících,13 stejně jako v kritických vydáních Hledání. 14 Na konci této knihy je sestaveno kalendárium, které přibližuje život a dílo Marcela Prousta. Záměrem této knihy je prozkoumat otázky související s tématem estetiky, konkrétně s estetickou situací a estetickým prožitkem. Někteří Proustovi interpreti si slovo estetika vykládají po svém a zabývají se často něčím úplně jiným.15 Například podstata
9 FULKA, Josef. Doslov k českému vydání Hledání ztraceného času [online, cit. 2020-04-22]. Dostupné z: http://proust-hledani-ztraceneho-casu.blogspot.com/2013/02/o-hledani cteni-ztraceneho-casu.html.
10 Sem spadají například psychologické nebo kunsthistorické práce.
11 BOUILLAGUET, Annick — ROGERS, Brian G. Dictionnaire Marcel Proust. Paris: Honoré Champion, 2014.
12 WATT, Adam. The Cambridge Introduction to Marcel Proust. New York: Cambridge Univer sity Press, 2011; a BALES, Richard (ed.). The Cambridge Companion to Proust. New York: Cambridge University Press, 2006.
13 WATT, Adam (ed.). Marcel Proust in Context. New York: Cambridge University Press, 2013.
14 Srov. níže oddíl věnující se zkratkám a citacím.
15 Například Joshua Landy v knize Philosophy as Fiction, kde se v kapitole „Estetika“ zcela nepochopitelně zabývá především tím, jaký je u Prousta vztah vypravěče a protagonisty, srov. LANDY, Joshua. Philosophy as Fiction. Self, Deception, and Knowledge in Proust. New York: Oxford University Press, 2004.
Deleuzovy slavné práce spočívá v určení a pochopení povahy času v Hledání. Základ Proustova románu a jeho hledání pravdy a krásy je podle Deleuze ukryt v několikerém pojetí znaků a v je jich časovém uspořádání. Proustovo hledání však není vědecké ani filozofické, protože není metodické a není založeno na vůli k myšlení. Protagonistovi se vše děje jen náhodně skrze předem nezamýšlená setkání se znakem, který protagonistu k myšlení přinutí.16 Díky těmto setkáním může Deleuze označit Prousta za skutečného filozofa, protože vůle k myšlení u něj neexistuje sama osobě, ale myšlení je vyprovokováno životem.
Pro pochopení Proustovy estetiky jsou nejčastěji k dispozici čtyři pojmy, s nimiž pracují francouzské monografie. Jedná se o sensations, essences, réminiscences a impressions. V rámci bulleti nu Marcel Proust Aujourd’hui (Marcel Proust dnes) vyšlo dokon ce speciální číslo, v němž se jednotlivé studie zabývají různými druhy pocitů (sensations), které se v Proustově románu objevují (ať už se jedná o pocity vyvolané divadelním představením, nebo opilostí).17 O ostatních pojmech obsáhle hovoří v recentní publikaci Le Génie de Proust (Proustova genialita) Jean-Marc Quaranta. Ten ve svém díle zkoumal nejen Proustovy pojmy, ale především jejich provázání s předchozími díly (Jean Santeuil, Zamyšlení nad Sainte‑Beuvem), které fungují jako přípravné práce pro závěrečné Hledání. Quaranta zkoumá pojmy, jejich vývoj v jednotlivých dílech a to, jak se tyto pojmy poté projevily v Hledání. Věnuje se obsáhle i historickému pojetí toho, jak s Proustovými pojmy
16 DELEUZE, Gilles. Proust a znaky. Překlad Josef Hrdlička. Praha: Herrmann & synové, 1999, s. 115—124. Deleuzovo čtení Prousta probírají asi veškeré publikace, které po něm přicházejí. V českém kontextu srov. KONŮPEK, Jiří. Proust a jeho románový svět. Praha: Pulchra, 2012, s. 99—103; FULKA, Josef. Doslov k českému vydání Hledání ztraceného času, cit. dílo; a JEDLIČKOVÁ, Alice (ed.). Průvodce po světové literární teorii. Brno: Host, 2012, heslo „Gilles Deleuze: Proust a znaky“, s. 153—162.
17 HOUPPERMANS, Sjef a kol. (eds.). Marcel Proust Aujourd’hui 13. Sensations proustiennes Leiden—Boston: Brill—Rodopi, 2016.
zacházeli jeho předchůdci, a vybírá z nich určité variace (souve‑ nirs involontaires, réminiscences, impressions obscures, vérités nouvelles, nos plus belles idées). Pokud se kritici a interpreti Proustova díla pokoušeli tyto prožitky popsat, většinou skončili s rozdílnými pojmy. 18 Toto rozdělení podle Quaranty slouží pouze k tomu, „rozpoutat fantazii jedinečného konceptu, který uzavře jedinečný a typický zážitek“.19 Sám Proustovy prožitky dělí pouze do dvou hlavních kategorií, na mimovolní vzpomínku ( souvenir involon taire) a nejasný dojem (impression obscure).20
Tato kniha je složena z pěti kapitol, v nichž se pokusím postih nout co nejobsáhleji téma Proustovy implicitní estetiky. V první kapitole vykládám definici estetiky, upřesňuji odpověď na otázku estetiky implicitní a vztahuji ji k tomu, co už bylo v rámci Prous tova díla zkoumáno. Kapitola „Modernismus“ slouží jako úvod do Proustovy doby, myšlení a představí socio-historický kontext, díky němuž mohlo Hledání vzniknout. Snažil jsem se naznačit především proměny, které moderní dobou započaly, důsledky těchto proměn a ustanovení modernismu jakožto přirozené reakce na moderní dobu. Stejně tak zároveň poukazuji na některé spojnice Proustova románu s moderním myšlením. V dalších třech kapito lách se věnuji způsobům Proustova estetického uvažování, které se v rámci románu objevuje ve třech realizacích: estetická situace spolu s estetickým prožitkem, estetika tvůrce a vlastní teorie esteti ky. V rámci kapitoly o estetické situaci vyložím pojetí jednotlivých možností vzniku estetických situací a poté doložím jejich výskyty a užití u Prousta. Následně se věnuji estetickým prožitkům. Nej prve se zaměřím na pojetí estetických prožitků v dominantních
18 Srov. QUARANTA, Jean-Marc. Le Génie de Proust. Genèse de l’esthétique de la Recherche, de Jean Santeuil à la madeleine et au Temps retrouvé. Paris: Honoré Champion, 2011, s. 14.
19 Tamtéž, s. 12.
20 Tamtéž, s. 29.
filozofických směrech první poloviny 20. století, pro něž byl estetický prožitek (případně někteří jeho participanti) podstatný (strukturalismus, fenomenologie, pragmatismus, hermeneutika). V této části se pokusím postihnout především způsoby, jak tyto směry na estetický prožitek nahlížely, a pojmenovat činitele, kteří se na jeho konstituci a udržování podílejí. Následuje výkladová část, v níž se věnuji prožitkům u Prousta, jež rozděluji pouze na dva: dojmy a vzpomínky. Jelikož je však s Proustem často spojován pojem epifanie, rozhodl jsem se na závěr této kapitoly připojit také výklad tohoto pojmu a jeho porovnání s Proustovým pojetím pro žitků. V další kapitole se věnuji Proustovu pojetí umělce. V prů běhu románu se protagonista vyvíjí na své cestě stát se umělcem a postupně se setkává se třemi umělci, kteří jej svým životem, ná zory a dílem ovlivňují v chápání toho, kdo je to umělec a co je to umění a jak s ním pracovat. Jedná se o spisovatele Bergotta, malíře Elstira a skladatele Vinteuila. V závěrečné kapitole se potom věnuji vlastnímu pojetí Proustovy estetiky, jak je nastíněno na konci jeho románu, v části Čas znovu nalezený, kterou Luc Fraisse nazval „velkou teorií estetiky“.
Mým záměrem je především mé vlastní čtení Proustova díla, ni koli komponování dřívějších výkladů. Zásadní je má vlastní po učená analytická interpretace Proustova primárního textu Hle dání. Přestože jsou mnohé Proustovy pojmy uchopeny a určitým způsobem prozkoumány,21 chci je zkoumat ve vztahu k estetické zkušenosti a estetické situaci. V této knize se proto nezabývám zdroji Proustovy estetiky, tedy autory, které četl a kteří měli vliv na utváření jeho myšlenek a estetických názorů, stejně tak se ne věnuji vztahům s jinými umělci či filozofy té doby, nezabývám
21 Za všechny například BOUILLAGUET, Annick — ROGERS, Brian G. Dictionnaire Mar cel Proust, cit. dílo.
se vyprávěcími ani jinými literárními technikami, které jsou v románu uplatněny, nevěnuji se románu jakožto literárnímu druhu, literárním postavám, tak jak se pohybují v literárním prostoru, stejně jako se nezajímám o otázky fikčního světa. Soustředím se na román Hledání jakožto na román vrcholný, v němž se projevují veškeré estetické myšlenky a záměry ve finální podobě, a před chozí díla chápu jako náčrty k vrcholnému dílu.
Základní otázky, které si v této knize kladu, se týkají vzniku estetické situace, kategorizace estetických prožitků a toho, jak se promítají do Proustovy vlastní estetické teorie, kterou nacházíme v závěrečném dílu Hledání. Pokud se totiž dokážeme dobrat toho, jakým způsobem uvažuje Proust o estetických situacích a este tických prožitcích, nalezneme i možnou odpověď na to, jak po jmenovat jeho estetiku a možná i odhalit něco o našem vlastním myšlení a vnímání.
Přál bych si, aby tato kniha fungovala nejen jako vstup do četby Proustova rozsáhlého, mnohovrstevnatého a komplikovaného románu, ale také jako úvod do estetiky jako obecné teorie vnímání.