Kdo roste v zahradě
Ilustrovala Oksana Bula Přeložila Jiřina Dvořáková
Brno 2023
Text © Kateryna Mikhalitsyna
Illustrations © Oksana Bula
Originally published in book form in 2015
under the title Хто росте в саду (Who grows in the garden)
by Vydavnytstvo Staroho Leva (The Old Lion Publishing House), Lviv, Ukraine
Translation © Jiřina Dvořáková, 2023
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2023
ISBN 978-80-275-1567-7
Jarynce, mojí dcerce, a Ksenii K. M.
Slavík letěl dlouho předlouho, protože se na cestu vydal až z Afriky. Přesně z té Afriky, kde žijí lvi a také sloni a zebry s žirafami. Letěl ve dne v noci.
Najednou mezi mraky pod sebou spatřil starou zahradu.
Kousek od ní se klikatila říčka, vedle se tyčil les. „Tady bych se mohl uhnízdit,“ napadlo ho.
Zamířil dolů. Usedl na větev, přešlápl z nožky na nožku. Odkašlal si a spustil: „Nazdárek, stromečku! Jakpak se jmenuješ?“
„Já jsem višeň. Koukni na moje větve! Jsou tmavé — hnědé a načervenalé. Krásně lesklé. A co teprve má kůra! Taky hnědá, ale s nádechem do běla, s příčnými proužky… Někde je už oloupaná. Pokud se poškodí, vyteče z ní pryskyřice zvaná klejotok. Je hustá a sladká. Víš, jak rádi se na ní pasou mravenci?“
„Mravenci?“ podivil se slavík.
„No ano!“ odpověděla višeň. „Na zahrádku za námi chodí jedna holčička. Když byla ještě hodně malá, vždycky si kousek té pryskyřice uloupla. Ale babička jí to zakázala. Vysvětlila jí, že to jsou moje slzy. Každého přece bolí, když se zraní… A jakoupak náplastí tohle zalepíš?“
„Prosím, vyprávěj mi ještě o sobě,“ žadonil slavík.
„Tak třeba: každé jaro vykvetu! Jsem posetá svazečky jemných kvítků. Pak mi vyrostou listy, shora tmavozelené, zespodu světlejší, hlaďoučké jakoby z vosku… zato po krajích jsou jak pilka! V létě je ze mě učiněná krasavice — ozdobená spoustou tmavých červených náušnic! Když je babička s holčičkou očesají, přijdou mi poděkovat za to, jak výborné višňové knedlíky z nich uvařily.“
„Hm, to zní zajímavě. A ptáci na tobě nikdy nežili?“
„Ne… Na nic takového si nevzpomínám. Možná jen ti otravní špačci přilétali občas krást višně. Spíš se zeptej mé kamarádky třešně, je starší. Ta si všechno pamatuje líp.“