Stackars Pettson
Text and illustrations © Sven Nordqvist, 1991
The original publishing house: Bokförlaget Opal AB , Stockholm
Translation © Jana Chmura-Svatošová, 2022
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2022
Překlad této knihy byl podpořen Švédskou kulturní radou
The cost of this translation was defrayed by a subsidy from the Swedish Arts Council, gratefully acknowledged
ISBN 978-80-275-1338-3
Host Brno 2022
Přeložila Jana Chmura-SvatošováByl podzim. Děda Pettson seděl u kuchyňského stolu a popíjel své dopolední kafe. Mlčky sledoval pošmourné počasí za oknem a byl celý skleslý.
Zato s kocourkem Fiškusem šili všichni čerti. Chvilku klidně neposeděl, ani to ovšem neměl v úmyslu. Lítal dokola po židli jako splašený, kousal se do ocásku, potom zčistajasna vyskočil na stůl a usrkl si kafe, střelhbitě odpálil kostku cukru a vrhl se za ní na podlahu, z podlahy hupsl na lavici a hned zase šup zpátky ke stolu…
„SEĎ KLIDNĚ! “ osopil se na něho Pettson. Pak si zhluboka povzdychl.
„Áchjo, to je ale den,“ posteskl si. „Dneska mám opravdu náladu pod psa. Nechce se mi vůbec, ale vůůůbec nic dělat.“
„No paráda!“ zaradoval se Fiškus. „Tak to si můžeme celý den jenom hrát.“
„Kdepak,“ ohradil se rázně Pettson. „Hrát si budeš muset sám. A nejlíp někde jinde.“
„Sám samotinký, a ještě k tomu někde jinde?! Ale já si chci hrát s tebou. Tady a hned teď. Zahrajeme si třeba Drbej kočku a můžeš být kočka.“
„Ne, nebudu si hrát,“ zamručel Pettson a nepřítomně hleděl na něco kdesi hóóódně daleko. „Nemám na to čas. Musím nařezat dříví. Ale když mně se nechce řezat dříví. A taky musím zrýt brambořiště. Ale když mně se nechce rýt brambořiště. Chci tady jen celý den sedět a litovat se.“
„Ale vždyť ty se nemáš proč litovat, Pettsone,“ namítl Fiškus. „Máš přece mě. Sleduj!“
Fiškus dupl na čajovou lžičku zaklíněnou pod talířkem, takže talířek nadskočil a s třeskotem se roztočil jako čamrda. Fiškus se snažil přišlápnout lžičku tak silně, aby vymrštěný talířek narazil do vedlejšího hrnku, až by to zacinkalo. To ovšem nebylo jen tak. Musel u toho šroubovitě zakroužit packou, jinak by se místo zacinkání ozvalo prachobyčejné zařinčení. Neúnavně se o to znovu a znovu pokoušel a s každým dalším zařinčením se Pettsonovi víc a víc svrašťovalo obočí a po pěti zařinčeních a pouhém jednom zacinkání stáhl celý obličej do bolestné grimasy a se zavřenýma očima zahřímal:
„OKAMŽITĚ TOHO NECH! Mám špatnou náladu a takovéhle pazvuky mi brnkají na nervy. Dneska tady chci mít ticho a klid. Teď si hezky sedni na židli, dopij si kafe a chovej se způsobně.“
Kocourek se tedy spořádaně posadil na židli a choval se způsobně. Ale po chvilce už samým neklidem zase div nevyletěl z kůže a v hlavičce zaslechl nápěv, který se mu mermomocí dral z hrdla ven. Zabroukal ho co nejtišeji a pak ještě jednou a přitom se pomaloučku polehoučku sunul po opěradle dolů, až nakonec ležel na sedátku na zádech natažený jako prkno. Zadními packami se zapřel o kraj stolu a odstrčil se. BUCH! Židle se zhoupla a dopadla zpátky.
To by mě zajímalo, jestli židle dokáže postát na zadních nohách, pomyslel si Fiškus. Chce to jen trochu šikovně balancovat, a nedělalo by to takový rámus.
Znovu se odrazil. BUCH! Židle se zase zhoupla zpátky. Odrazil se tedy ještě jednou a tentokrát o něco silněji.
PRÁÁÁSK! Židle se převrhla! Fiškuse to vymrštilo do vzduchu, udělal salto vzad a dokutálel se k prázdnému kovovému kbelíku, který se po střetu s kocourem rozlétl s ohlušujícím rachotem po podlaze.
Pettson se zakabonil jako deset čertů a zacpal si uši, pak bouchl pěstí do stolu a rozkřičel se, až mu vousy v proudu vzduchu zavlály: „A TEĎ
UŽ TOHO MÁM TAK AKORÁT DOST!
JESTLI HODLÁŠ BÝT VEVNITŘ, MUSÍŠ
JÍT VEN! NECHCI UŽ SLYŠET ŽÁDNÝ RÁMUS, ŽÁDNÉ PROZPĚVOVÁNÍ, ŽVANĚNÍ
A BRBLÁNÍ, PROSTĚ NIC! MÁM ŠPATNOU
NÁLADU A CHCI MÍT SVATÝ POKOJ! “
Sven Nordqvist (nar. 1946) je spisovatel a ilustrátor na plný úvazek už od osmdesátých let, kdy díky příběhu Dort pro Fiškuse (česky Host 2020) přišel na svět děda Pettson se srdcem malého rošťáka a jeho nestárnoucí kocourek — a tihle dva dnes okouzlují už několikátou generaci čtenářů. Knížky ze série o Pettsonovi a Fiškusovi byly přeloženy do neuvěřitelných pětapadesáti jazyků a celkem se prodalo přes patnáct milionů výtisků.
Vítejte ve světě fantazie, ve kterém je možné všechno a který děti (a nejen ony!) milují. V květináči na okně rostou houby, mezi cedníky v kuchyni visí brýle, v kůlně na šňůře se suší miniaturní fusekle, na louži pod okapem si kdosi vybudoval molo pro lodičku, zatímco Pettsonův dům obrůstají maliny o velikosti melounů.
Foto © Danne Eriksson