Signe Višková
Ilustrovala Elína Brasliňová Přeložil Michal Škrabal
Host Brno 2022
Když se Káti ptali, čím by chtěla být, pokaždé rozhodně a bez váhání říkala: „Já bych chtěla být dědečkem.“
Jakmile to dospělí slyšeli, rozesmáli se a některým se obočí na čele nakrabatilo do chlupatých otazníků. Většinou si ale jen nad Kátinou hlavou vyměnili shovívavé pohledy a pomysleli si: Však ono ji to přejde…
„Až budu dědečkem, stanou se z nás s dědou nejlepší kamarádi a budeme společně dědečkovat,“ přemítala Káťa. Do dědečkování spadaly vlastnosti a činnosti, které jsou typické pouze pro dědečky a které Káťa velmi důkladně sledovala.
Dědečkové mají velké ruce, hrají na harmoniku, po kapsách nosí zápalky a citronové bonbony a každou druhou neděli v měsíci jezdívají na trh přikoupit další zápalky a bonbony.
