Nizozemský student Alfred se s třemi norskými kolegy vydává na geologickou výpravu do odlehlé severní provincie Finnmark. Chce najít meteority, fascinují ho už od dětství. Alfreda pohání touha za každou cenu obstát, aby tak naplnil očekávání matky a dosáhl toho, co se nepodařilo jeho otci – botanikovi, který tragicky zahynul v terénu, než dokázal rozvinout své vědecké vlohy naplno. Chce také obstát jako poněkud neohrabaný obyvatel hustě osídlené roviny ve společnosti zkušených norských „zálesáků“. Nepřekonává jen útrapy drsné tundry, ale i velmi lidskou nejistotu: jak se zapojit do sehrané party? Jak mě okolí vnímá? Jak už to bývá, najde Alfred během výpravy hlavně sám sebe. Nebo ne tak docela? Hermans šťastný konec neuznává, ale přesto jeho knihy působí jaksi útěšně, protože všechny ty důvěrně známé životní nezdary a zklamané naděje nás především přesvědčují o tom, že v tom – lapidárně řečeno – nelítá
