Hostivický sokol slaví 130 let

Sokolové v roce 1917 (archiv J. Kučery)

Pánové dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, dvě jména, která stojí za založením největšího a nejúspěšnějšího tělocvičného spolku Sokol u nás. Letos slaví Sokol 160 let své existence, ten hostivický si píše 130 let.

Jak to všechno u nás začalo?

Sokolská myšlenka se v našem městě dostala k životu přesně před 130 lety, kdy se v neděli 18. září 1892 uskutečnila ustavující valná hromada. Původní Tělocvičná jednota Sokol v Hostivici během těchto mnoha let mnohokrát měnila svůj název, rozsah sportovních činností v jednotlivých sportech i umístění sportovišť. Od 50. let minulého století nese tato organizace název Tělovýchovná jednota Sokol Hostivice a v roce 2012 se v souladu s novým občanským zákoníkem přejmenovala na Tělovýchovnou jednotu Hostivice, z. s.

Stejně tak často, jako organizace měnila svůj název, rovněž její vedení vystřídalo mnoho hostivických občanů, kteří se vždy podle svých možností podíleli na zachování sportovní činnosti v Hostivici a na jejím rozvoji.

V současné době Tělovýchovná jednota Hostivice provozuje svoji sportovní činnost v rozsahu osmi sportovních oddílů: fotbal, tenis, šachy, orientační běh, volejbal, atletika, psí spřežení (musher club) a ASPV – asociace sportu pro všechny (cvičení rodičů a dětí, cvičení pro předškoláky, florbal, gymnastika, zumba, aktivity pro seniory…). Celkem sdružuje zhruba 700 členů různých věkových kategorií.

Pokud rádi sportujete a stále váháte, s jakým sportem začít, navštivte webové stránky jednotlivých oddílů na adrese www.tjhostivice.cz. S trávením vašeho volného času vám rádi pomohou.

Hostivická sokolka Věra Karhanová

Jedním z dlouholetých členů hostivického Sokola je i Věra Karhanová, rodilá obyvatelka Hostivice, kterou jsme požádali o krátký rozhovor.

Foto nahoře: Věra Karhanová stolní tenis v sokolovně v roce 1961, foto 2: VK nahoře uprostřed v roce 1981

Hostivická sokolka Věra Karhanová se procvičila téměř až k osmdesátce. Tato neuvěřitelně vitální žena si udržela fyzickou kondici až do dnešních dnů, a přestože dnes již aktivně nepředcvičuje svým svěřenkyním a ani sama necvičí, stále se snaží v rámci organizace pomáhat při pořádání sportovních akcí jednotlivých oddílů ASPV. provozovat jak v budově sokolovny, tak i mimo ni (základní rekreační tělesná výchova – ZTRV, basketbal, odbíjená, stolní tenis, kopaná, atletika a další).

Já osobně měla vždycky ráda všestranný pohyb a při mém výběru sportovního oddílu hrál roli i dobrý sportovní kolektiv.

Jaké sporty Tělovýchovná jednota Sokol v Hostivici pod svou záštitou tehdy nabízela? Co bylo na výběr?

V rámci tělovýchovné jednoty měly zastoupení všechny sporty, které se mohly

Podporovala vás rodina ve vašich zájmech?

Ano. Otec a bratři se sportu věnovali. Já jsem začala cvičit od malička, zhruba ve svých 8 letech, a skončila až v 76 letech.

VK dole první zleva v roce 2003

Dodnes ale ráda pomáhám při zajišťování různých sportovních akcí oddílu ASPV pořádaných pro děti a mládež. Jsem ráda, když se mohu cítit potřebná a nápomocná.

Jak na své sportovní začátky vzpomínáte? A na jaké období vzpomínáte vůbec nejraději?

Od začátku až do konce mého cvičení jsem prožívala při sportování krásná léta. Za mého mládí jsme se scházeli venku u sokolovny, hráli jsme volejbal, vybíjenou, ping pong… Některé večery jsme i zpívali, to když Pepa Kučera hrál na kytaru. Byly to krásný časy…

Co se vám na té době nejvíce líbilo?

Měla jsem ráda jakékoliv sportovní ZRTV soutěže, spartakiády, cvičila jsem na všech. Již v roce 1955 jsem cvičila na Strahově jako žákyně a v roce 1960 jako žena. V roce 1968 jsem se stala náčelnicí tělovýchovné jednoty, kde jsem spolupracovala s panem Jiřím Švihálkem, náčelníkem jednoty při organizování a zajišťování cvičení v rámci ZRTV. Současně jsem po absolvování školení cvičitelů začala být cvičitelkou nejmladšího žactva. V roce 1975 jsem pak vedla cvičení rodičů a dětí a posléze i cvičení žen.

A právě na kurzu cvičení žen se vytvořila tak dobrá parta, že vydržela až dodnes, což je asi 47 let, a stále se spolu každý měsíc scházíme. V rámci ZRTV jsme pořádali různé gymnastické soutěže, závody v lehké atletice, turistické a lyžařské výlety a také akce pro děti a mládež.

Jak váš život ovlivnilo členství v dnešní Asociaci sportu pro všechny?

V 90. letech jsem přestala pracovat jako cvičitelka ASPV, ale cvičila jsem stále. Převzaly to po nás děti, které s námi cvičily až do své dospělosti, a tak převzaly naši cvičitelskou štafetu, za což jim velice děkuji. A jak jsem již říkala, stále se snažím s naší partou žen pomáhat našim cvičitelkám při organizacích sportovních akcí, které tělovýchovná jednota pořádá.

Jak vás vlastně sport ovlivnil? A jak jste na tom se sportem dnes?

Každý sport jsem provozovala rekreačně, a jak už jsem říkala, mám ráda všestrannost. Dnes ve svých 80 letech stále sleduji dění v Hostivici a mám radost, že v rámci tělovýchovné jednoty existuje hodně oddílů, které mají velmi dobré výsledky ve sportovních soutěžích.

Co byste ASPV popřála do budoucna?

Přeji všem, aby všechny sportovní oddíly, které jsou součástí tělovýchovné jednoty, měly dobré podmínky pro svou činnost a dobrý kolektiv cvičitelů. Aby děti neseděly stále u počítačů a naplnily tělocvičny jako kdysi my, a tvořily dobrý kolektiv, na který se nedá zapomenout.

Děkuji za rozhovor a přeji stále pevné zdraví.

Historii a současnost hostivického

Sokola si můžete připomenout v rámci výstavy, která je k vidění až do konce června na panelech před budovou Městského úřadu Hostivice.

Lenka Brychtová redaktorka

Foto: archiv Věra Karhanová

za přispění Josefa Žebery, předsedy TJ Hostivice

Poděkování našim „sokolkám“

Milé Marušky, Haničky, Věruško, Irenko, Jaruško, Magdo, Jiřinko a další, zkrátka naše „holky sokolky“, při této velké příležitosti, kdy slavíme 130 let založení TJ Sokol Hostivice (dnešní název zní TJ Hostivice), bychom vám všem rádi poděkovali za ta léta, které jste věnovaly naší TJ, za čas, který jste věnovaly dětem, rozvoji našeho spolku a sportu vůbec. Jsme vděčni za každou pomoc, kterou neváháte i ve svých pokročilých letech věnovat TJ.

Jste úžasné, když neváháte přijít a zapojíte se mezi nás. Jsme rádi, že vás vidíme na našich akcích, jako jsou Hostivické olympijské hrátky, Dny netradičních sportů, atletické závody, sportování seniorů, Mikulášské a spousta dalších. Bez vaší pomoci bychom organizaci takovýchto akci zvládali jen stěží.

Tak trochu vám závidíme vaši partu, která cvičila v TJ a která vydržela již skoro 50 let. Tryská z ní kamarádství, elán, nadšení a radost z každé chvilky prožité spolu.

Také bychom rádi vzpomenuli na pana Jiřího Švihálka, který byl po dlouhá léta tažnou silou, člověkem na svém místě, předsedou TJ, a hlavně dobrým kamarádem. Vzpomeňme také na sportovní nadšení a práci pro TJ pana Mirka Ghymešiho.

Milý Jirko, milý Mirku, vzpomínáme na vás s hlubokou úctou a vděčností.

Náš oddíl Sport pro všechny by bez vás zkrátka nebyl. Je nám ctí, že jsme mohli převzít po vás aktivní sportovní spolek, který funguje. Přáli bychom si, aby se nám podařilo být jako „VY“ a táhnout to spolu alespoň z části tak dlouho, jako se to povedlo „VÁM“.

Děkujeme vám a přejeme vám mnoho zdraví a krásných zážitků v dalších letech.

My všichni z TJ Hostivice

Věděli jste, že zakladateli Sokola Miroslavu Tyršovi vděčíme za slovo „výlet“? Tento pojem zavedl po roce 1862 na základě představy, že sokolové si někam vyletí… za sportem, do přírody atd.

Možná vás překvapí, že stejnému muži vděčíme i za pozdrav „nazdar“. Ten se začal používat v roce 1851 a vznikl v přímé návaznosti na tehdy vyhlášenou sbírku k vybudování Národního divadla. V tomto roce se mezi lidmi vybíralo do pokladniček s nápisem „Na zdar Národního divadla“.