Flying Mag zima 2024

oficiální magazín Letiště Brno Zima 2024

Svetlana Janotová

„Muzikál je pro mě srdeční záležitostí.“

Svetlana Janotová

“The musical is a matter of the heart for me.”

nové SANTA FE.

Připraveno na víc.

Zcela nové SANTA FE s hybridním či plug-in hybridním pohonem je zde pro všechny, kdo rádi mění obyčejné okamžiky v neobyčejné. Díky sebevědomému designu s unikátním světelným podpisem a prostornému 5-, 6- či 7místnému interiéru s panoramatickým přístrojovým panelem nachází dokonalou rovnováhu mezi životem ve městě a cestami do přírody. Vlajková loď mezi SUV Hyundai kombinuje výkon a úspornost a překypuje inovacemi zaměřenými na pohodlí a konektivitu.

OBSAH/CONTENTS

TRAVEL

Sopečná perla

Phuket – ostrovní koncentrát Thajska

Phuket – The Island Concentrate of Thailland 12

Malaga – božské město

Malaga – The City of Paradise 18

Cestujeme za uměním

FACE2FACE

Svetlana Janotová – „Muzikál je pro mě srdeční záležitostí.“

Svetlana Janotová – “The musical is a matter of the heart for me.” 32

Magdalena Múčková – „Muzika je můj soukromý vesmír.“

Magdalena Múčková – “Music is my personal universe.” 40

Milí čtenáři, někteří z vás jsou příznivci zimy, jiní toto období nemají až tolik v oblibě. Doufáme však, že i v tomto čase nacházíte odvahu cestovat, a to dokonce ve společnosti někoho či něčeho příjemného. Takovým společníkem nejen na cesty může být náš Flying Mag. Prostřednictvím něho můžete najít nemalou inspiraci. Téma cestování totiž dominuje na mnoha jeho stránkách. Zaleťte si s námi třeba do španělské Malagy, na Mauricius nebo thajský Phuket. Pokud si netroufáte do takových dálek, vypravte se za uměním po evropských metropolích. Podnikněte třeba procházku k stěžejním moderním brněnským sochám nebo do brněnské hvězdárny. Poznejte velmi pestrou přítomnost brněnských divadel. Seznamte se s nabídkou stěžejních folklorních událostí a festivalů na jižní Moravě. U folklóru můžete setrvat také díky rozhovoru s přední folkloristkou a hráčkou na cimbál Magdou Múčkovou. Vždyť jaké by to byly cesty bez zajímavých lidí? Společnost vám tedy může dělat úspěšná herečka Městského divadla Brno Svetlana Janotová. Poznejte také, co znamená Brno pro intendantku HaDivadla Annu Stránskou, scénáristku a režisérku Moniku Rychlíkovou nebo režiséra a publicistu Břetislava Rychlíka.

Přejeme tedy prožitky z cest, které vás v chladných měsících zahřejí u srdce! Vaše FM redakční posádka

INSPIRATION

Průvodce brněnskými divadly

A Guide to Brno Theatres 58

Objevte moderní brněnské sochy

Discover Modern Brno Sculptures 46

Vstupte do vesmíru za zrcadlem! Enter the Universe Through the Looking Glass! 78

AIRPORT

Dear readers,

Some of you are winter enthusiasts; others are not so fond of this season. In either case, we hope that even at this time of the year you find the courage to travel, and in the company of someone or something pleasant on top of that. Our Flying Mag can be such a companion not only for travelling. Through it you can find a lot of inspiration. In fact, the topic of travelling dominates many of its pages. Join us for a flight to Spanish Malaga, Mauritius or Thai Phuket. If you do not dare to venture to such far-away destinations, set off for European capitals in search of art. Take a walk to Brno’s prominent modern sculptures or the Brno Observatory. Explore Brno’s diverse present-day theatre scene. Get to know the range of main folklore events and festivals in South Moravia. And you can stay with folklore thanks to an interview with the leading folklorist and cimbalom player Magda Múčková. After all, what would travelling be without meeting interesting people? The successful actress of the Brno City Theatre Svetlana Janotová can keep you company. Find out what Brno means to the intendant of HaDivadlo Anna Stránská, the scriptwriter and director Monika Rychlíková and the director and publicist Břetislav Rychlík.

We wish you travel experiences which will warm your heart during the cold months! Your FM editorial crew

Vydavatel: INA SPORT spol. s r.o. – divize INA MEDIA, Hlavní 729/114, 664 31 Lelekovice, IČ: 60740175. Šéfredaktor: Diana Tuyet-Lan Nguyen, info@flying-mag.eu. Redakce: David Holík, Jiří Mikel, Petr Ševčík. Jazyková korektura: Julie Holíková, Eva Trnková. Překlady do anglického jazyka: Eva Trnková, není-li uvedeno jinak. Obchodní oddělení: obchod@flying-mag.eu. Koncept magazínu, grafická úprava a kompletní realizace: Contimex spol. s r.o., Vážného 15, 621 00 Brno, info@contimex.cz. Tisk: Tiskárna A.M.G., s.r.o., Mírová 2, 679 04 Adamov,info@tiskarna-amg.cz, Reg. MK ČR E 21271. Vychází 2× ročně. Místo vydávání: Brno. Adresa pro zasílání korespondence: INA SPORT spol. s r.o., Hlavní 729/114, 664 31 Lelekovice. © Kopírování, opětovné publikování nebo šíření jakékoli části magazínu se povoluje výhradně se souhlasem vydavatele. Vydavatelství nezodpovídá za obsah jednotlivých inzerátů. Vydavatel neručí za změny v letovém řádu, které byly uskutečněné po uzávěrce a po vydání magazínu. Za spolupráci děkujeme Centrále cestovního ruchu – Jižní Morava. Vychází zdarma.

THE VOLCANIC PEARL

PERLA

MAURICIUS SOPEČNÁ

MAURICIUS V INDICKÉM OCEÁNU TVOŘÍ SPOLU S OSTROVY

RODRIGUEZ A RÉUNION SOUOSTROVÍ MASKARÉNY. JE TO SOPEČNÝ

OSTROV OBKLOPENÝ KORÁLOVÝM ÚTESEM, KTERÝ CHRÁNÍ MĚLKÉ

LAGUNY A POBŘEŽÍ POKRYTÉ BÍLÝM PÍSKEM.

MAURITIUS IN THE INDIAN OCEAN FORMS TOGETHER WITH THE ISLANDS OF RODRIGUEZ AND RÉUNION THE MASCARENE ARCHIPELAGO. IT IS A VOLCANIC ISLAND SURROUNDED BY A CORAL REEF PROTECTING SHALLOW LAGOONS AND A SHORELINE COVERED WITH WHITE SAND.

Okouzluje podmořským životem v korálových lagunách a luxusními rezorty. Krajina je plná plantáží, koloniálních vil, rumáren, sopečných skalisek, vodopádů a tropické přírody. Mix indické, kreolské a koloniální kultury je jedinečným zážitkem.

Pro pohyb na ostrově je nejlepší zapůjčené auto, kamkoli na ostrově se dostanete do hodiny a půl, a máte tak pro výlety mnoho příležitostí. Přestože leží Mauricius u afrických břehů,

It charms with its underwater life in coral lagoons and luxury resorts. The landscape is filled with plantations, colonial mansions, rum distilleries, volcanic rock formations, waterfalls and tropical vegetation. The mix of Indian, Creole and colonial culture is a unique experience.

A rental car is the best way to get round the island, you can reach anywhere on the island within an hour and a half, which provides you with lots of opportunities for

je ovlivněn hlavně indickým životem a zvyky evropských kolonialistů.

Port Louis

Hlavním městem ostrova je přístavní město na severovýchodním pobřeží. Nad městem se vypíná pevnost, centrum je tvořené převážně z moderních budov. Malebnější je vládní čtvrť a pobřežní promenáda Caudan Waterfront. Tady si můžete projít evropský komplex obchodů, kasin, kin a kavárniček. Na jejím konci naleznete Blue Penny Museum – domov slavné poštovní známky Modrý Mauricius.

Určitě byste měli navštívit také hlavní tržnici zvanou Central Market, kde můžete nasát všechny barvy a vůně orientu. Severně od města pak najdete spousty tamilských chrámů s pastelovými bránami, které vypadají jako zmenšeniny svých indických předloh. Za městem se tyčí zelené pohoří Moka, na jehož nejvyšší vrchol Le Pouce (812 m) –v překladu palec – si můžete udělat půldenní výlet.

excursions. Although Mauritius lies off the coast of Africa, it has been mainly influenced by Indian life and the customs of the European colonialists.

Port Louis

The island’s capital is a port on the northeast coast. A fortress towers over the city, and the centre is made up of mostly modern buildings. More picturesque is the government district and the Caudan Waterfront promenade. Here you can walk about the European complex of shops, casinos, cinemas and cafés. At the end of it you will find the Blue Penny Museum – home of the famous Blue Mauritius postage stamp. You should also certainly visit the main market, called Central Market, where you can soak up all the colours and smells of the Orient. North of the city, you will find plenty of Tamil temples with pastel-coloured gates which look like miniature versions of the Indian originals. Beyond the city rises the verdant Moka Mountains, whose highest peak, Le Pouce (812 m) –

Pamplemousses

Jde o nejstarší botanickou zahradu na jižní polokouli. Typické jsou obrovské vodní lilie a palma talipot, která rozkvétá jednou za 60 let a pak odumírá, i spousty dalších původních rostlin, které vám ukáže průvodce během příjemné procházky parkem.

Trou aux Cerfs

Pokud máte rádi trochu dobrodružství, vydejte se k souměrnému vyhaslému 85 metrů hlubokému kráteru, jehož vnitřní stěny jsou porostlé keříky a na jehož dně se jako matné černé oko leskne jezírko.

Vila Eureka

Zrekonstruované koloniální sídlo v nádherné zahradě, kde si dáte luxusní večeři jako za starých časů. Od vily si můžete udělat procházku k malým, ale zajímavým vodopádům řeky Moka.

Curepipe

Koloniální městečko, kam se Evropané přestěhovali od moře na náhorní planinu. Utíkali tak před malárií a do příjemnějšího klimatu. Na jihozápad od městečka leží vodopády Tamarin Falls. Z Curepipe vede horská silnice do oblasti přírodní rezervace Rivière Noire National Park. Po šesti kilometrech dojedete k přírodní nádrži Mare aux Vacoas.

Flic

en Flac

Na jih od Port Louis potom ubývá třtinových polí a přibývá lesů a pastvin, nad nimiž vyrůstají rozeklané hory. Tady leží rychle se rozvíjející turistické středisko. Orientuje se spíše na mladší hosty a poskytuje jim spousty diskotékové zábavy do ranních hodin.

Thumb – can be reached in a half-day hike.

Pamplemousses

It is the oldest botanical garden in the southern hemisphere. Typical are the giant water lilies and the talipot palm, which blooms once every 60 years and then dies, as well as many other native plants that your guide will show you during a pleasant walk round the park.

Trou aux Cerfs

If you fancy a bit of adventure, head for the symmetrical extinct 85-metre deep crater, whose inner walls are covered in shrubs and on the bottom of which a small lake glistens like a dull black eye.

Maison Eureka

A restored colonial mansion in a beautiful garden where you can dine luxuriously like in the old days. From the mansion you can take a walk to small but interesting waterfalls on the Moka River.

Curepipe

A colonial town where Europeans moved up from the sea to the plateau, fleeing malaria and seeking a more pleasant climate. Southwest of the town lies Tamarin Falls. A mountain road leads from Curepipe to the Rivière Noire National Park. After six kilometres you will reach the Mare aux Vacoas natural reservoir.

Flic en Flac

To the south of Port Louis, the sugarcane fields are diminishing and the forests and pastures are increasing, with jagged mountains rising above them. Here lies a fastgrowing tourist resort. It caters for younger guests and provides plenty of disco entertainment into the early hours.

Le Morne Brabant

A beautiful four-kilometre-long white beach stretches along Le Morne

Le Morne Brabant

Nádherná čtyři kilometry dlouhá bílá pláž se objevuje před poloostrovem Le Morne s dominantou a symbolem ostrova, horou Le Morne Brabant. V této části vzniklo v palmových hájích při pobřeží jen pár luxusních rezortů, kde zažijete rajský klid. Nejhezčí pohled na lagunu poloostrova Le Morne je právě z vrcholu Le Morne Brabant. Výlet na horu trvá asi 3–3,5 hodiny, cesta je dlouhá asi šest kilometrů a v horní části vede po skalách s pomocí jistících lan.

Rivière Noire National Park

V lesích nad poloostrovem Le Morne, zapsaným na seznam světového dědictví UNESCO, se tyčí nejvyšší hora Mauricia – Piton de la Petit Rivière Noire. Národní park obklopující horu je sice obydlený, a tak jeho část tvoří kávové plantáže, ale prudká úbočí a údolí řeky jsou porostlé hustým lesem. Parkem vedou silnice a také množství značených, relativně krátkých, ale někdy náročných pěších tras včetně výstupu na nejvyšší bod ostrova. Program musíte mít velmi flexibilní, protože pokud zaprší, stezky se přemění v klouzavé bahno a z výhledů není nic.

Chamarel

Západně od národního parku leží vesnice Chamarel. Dostanete se sem pouze po úzkých a točitých silničkách přes plantáže cukrové

peninsula, with its landmark and symbol of the island, Le Morne Brabant mountain. In this part, only a few luxury resorts have been built in the palm groves along the shore, where you will experience paradisiacal tranquillity. The best view of the Le Morne Peninsula lagoon is from the top of Le Morne Brabant. The hike up the mountain takes about 3 to 3.5 hours, the trail is about six kilometres long and the top part follows rocks with the help of belay ropes.

Rivière Noire National Park

In the forests above the UNESCO World Heritage Site of Le Morne peninsula, the highest mountain in Mauritius, Piton de la Petit Rivière Noire, rises. Although the national park surrounding the mountain is inhabited, and thus partly made up of coffee plantations, the steep slopes and river valleys are covered with dense forest. Roads run through the park, as well as a number of marked, relatively short but sometimes challenging trails, including a climb to the highest point of the island. You have to be very flexible with your schedule, because if it rains, the trails turn into slippery mud and the views are ruined.

Chamarel

To the west of the national park lies the village of Chamarel. The

třtiny. Poblíž najdete hned tři zajímavosti. První je nejkrásnější z mauricijských vodopádů. Voda tu padá do půlkruhové propadliny porostlé bujnou vegetací. Kousek odtud najdete taky Sedmibarevnou zemi – kopečky tvořené půdou bohatou na vulkanické sloučeniny železa a hliníku, což ji zbarvuje odstíny červené, modré, zelené a žluté barvy. A nakonec se zastavte v rumérii. Tady se dozvíte vše o zpracování cukrové třtiny a výrobě rumu. Můžete ochutnat rum nebo si dát výtečný oběd. Mají tu restauraci vedenou michelinským kuchařem.

Bois Cheri

Východně od parku se nabízí prohlídka čajových plantáží. Kromě procházky po fotogenických čajovými keříky obkroužených kopcích se můžete zastavit v koloniálním sídle společnosti a ochutnat místní čaj.

Grand Bassin

Kousek od čajové plantáže se nachází ve starém vulkánu posvátné jezero Grand Bassin. Je to nejdůležitější poutní místo hinduistů mimo Indii a během únorového svátku Maha Shivaratri sem proudí pěší poutníci z celého ostrova. Jezero je obklopeno chrámy, do nichž můžete nahlédnout a téměř kdykoli tu natrefíte na nějaký obřad. Pláže na západním pobřeží

Zatímco severovýchodní pobřeží trápí většinu roku silný vítr a mohou se tu vyskytnout i cyklony, severozápadní část je lépe krytá a počasí je tu přívětivější. Pobřeží na sever od Port Louis je proto kontinuálně osídlené vesnicemi a městečky s mnoha hotely, městskými plážemi a restauracemi. Přestože jsou pláže spíše kratší, nic jim to neubírá na kráse. Mezi nejhezčí patří Trou aux Biches

only way to get here is by narrow and winding roads through sugarcane plantations. There are three attractions nearby. The first is the most beautiful of Mauritius’ waterfalls. The water falls into a semi-circular depression covered with lush vegetation. Not far from here you will also find the Seven Coloured Earth – dunes made up of soil rich in volcanic iron and aluminium compounds, which hue it in shades of red, blue, green and yellow. And finally, stop by in the rum distillery Rhumerie de Chamarel. Here you will learn everything about sugarcane processing and rum production. You can taste the rum or have a delicious lunch. The restaurant is run by a Michelin-starred chef.

Bois Cheri

To the east of the park a visit to the tea plantations offers itself. In addition to strolling through the photogenic tea shrub-lined hills, you can stop by the colonial seat of the tea company and taste the local tea.

Grand Bassin

A short distance from the tea plantation lies the sacred Grand Bassin Lake in an old volcano. It is the most important pilgrimage site for Hindus outside India and during the February festival of Maha Shivaratri, pilgrims on foot flock here from all over the island. The lake is surrounded by temples that you can peer into and come across a ceremony almost anytime.

West Coast Beaches

While the north-east coast is beaten by high winds and potential cyclones most of the year, the north-west is better sheltered and the weather is more welcoming. The coast north of Port Louis is

Beach, Pereybere Beach nebo La Cuvette Beach

Východní pobřeží

Členité severovýchodní pobřeží je vzhledem k větru divoké a málo obydlené. Zdejší mysy s nádhernými dlouhými bílými plážemi se staly cílem fotografů. Výrazný odliv pár hodin denně komplikuje koupání, ale to je vyváženo nabídkou velikánských přepadových bazénů.

Uprostřed východního pobřeží leží ostrov Île aux Cerfs, který se při odlivu spojí písečnou kosou s pobřežím a vytvoří tak nádhernou pláž. Na ní končí oblíbené katamaránové výpravy za šnorchlováním až do ústí řeky Grand River South East k říčnímu vodopádu.

Ve zdejší Modré laguně se dá ke korálovému útesu doplavat přímo od břehu. Před několika lety však došlo bohužel k přechodnému bělení korálů, kdy zmizely řasy dodávající jim barevnost.

Potápění

K pozoruhodným potápěčským lokalitám patří Rempart Serpent nebo La Cathédrale. V obou případech můžete obdivovat nejen hejna barevných korálových ryb, ale také nádhernou a rozeklanou podmořskou krajinu. Dále na jih od Flic en Flac leží Tamarin vhodný pro surfování nebo ranní pozorování delfínů a pod Grand Rivière Noir tvoří pobřeží mangrovové močály.

therefore continuously populated with villages and towns featuring many hotels, town beaches and restaurants. Although the beaches tend to be somewhat shorter, this does not detract from their beauty. Trou aux Biches Beach, Pereybere Beach or La Cuvette Beach rank among the most beautiful.

East Coast

The indented northeast coast is wild and sparsely populated due to the wind. The local headlands with their beautiful long white beaches have become a destination for photographers. A significant low tide lasting a few hours a day makes swimming difficult, but this is outbalanced by the offer of huge overflow pools.

In the middle of the east coast lies the island Île aux Cerfs, which is at low tide joined to the coast by a sand spit thus forming a magnificent beach. This is the endpoint of popular catamaran snorkelling trips as far as the mouth of the Grand River South East with the river’s waterfall.

In the Blue Lagoon, it is possible to swim to the coral reef directly from the shore. Unfortunately, a few years ago, the coral temporarily bleached, and the algae which used to give it its colour disappeared.

Diving

Remarkable dive sites include Rempart Serpent or La Cathédrale. In both cases, you can admire not only schools of colourful coral fish, but also a beautiful and jagged underwater landscape.

Further south of Flic en Flac lies Tamarin, suitable for surfing or morning dolphin watching, and below the Grand Rivière Noir, mangrove swamps form the coastline.

THE ISLAND CONCENTRATE OF THAILAND

PHUKET OSTROVNÍ KONCENTRÁT THAJSKA

NEJVĚTŠÍ THAJSKÝ OSTROV SE NACHÁZÍ

V ANDAMANSKÉM MOŘI JIŽNĚ OD PEVNINSKÉ ČÁSTI

THAJSKA. LESY, PLANTÁŽE KAUČUKOVNÍKU A PALEM POKRÝVAJÍ VĚTŠÍ POLOVINU POVRCHU OSTROVA.

NA ZÁPADNÍM POBŘEŽÍ SE NACHÁZEJÍ PÍSČITÉ

PLÁŽE, NA VÝCHODĚ JSOU PLÁŽE BAHNITÉ. PHUKET

PATŘÍ MEZI DESTINACE ZNÁMÉ SVÝM NOČNÍM ŽIVOTEM A CHARAKTERISTICKOU GASTRONOMIÍ.

THAILAND’S LARGEST ISLAND IS LOCATED IN THE ANDAMAN SEA SOUTH OF MAINLAND THAILAND.

FORESTS, RUBBER TREE PLANTATIONS AND PALM TREES COVER THE GREATER HALF OF THE ISLAND’S SURFACE. ON THE WEST COAST THERE ARE SANDY BEACHES, WHILE THE EASTERN BEACHES ARE MUDDY. PHUKET IS AMONG THE DESTINATIONS KNOWN FOR ITS NIGHTLIFE AND DISTINCTIVE GASTRONOMY.

Patong a další pláže

Jednou z nejoblíbenějších turistických destinací na Phuketu je pláž Patong. Tato rozsáhlá a snadno přístupná pláž, jejíž jméno lze přeložit jako „Les plný banánových listů“, se nalézá v centrální části západního pobřeží. Zde se nachází většina levných obchodů a center nočního života. Jižně od pláže Patong leží další turisticky navštěvované pláže: Karon, Kata, Kata Noi a dále přes jižní cíp ostrova Nai Harn a Rawai. Na sever od Patong najdeme pláže Kamala, Surin a Bang Tao. Všechny uvedené pláže jsou ve srovnání s Patong slaběji rozvinuté, proto je vyhledávají spíše rodiny a turisté, kteří dávají přednost klidnějšímu, méně zalidněnému prostředí.

Nedaleko nejjižnějšího cípu ostrova se nalézá také Laem Promthep (Brahmův mys), oblíbené místo pro pozorování západu slunce.

Okolní ostrůvky

V okolí Phuketu se nachází řada menších ostrovů. Na jihovýchodě, vzdálený jen krátkou jízdou lodí, leží ostrov Bon, který je vhodný pro šnorchlování, na jihu je několik korálových ostrovů. Similanské ostrovy leží severozápadně a ostrovy Phi Phi se nachází směrem na jihovýchod. Všechny zmíněné ostrovy jsou vhodným místem pro potápění.

Soi Bangla

Reputace ostrova jako ráje večírků a nočního života je zasloužená. Je těžké odolat pokušení a neprojít se po bulváru Soi Bangla s jeho magnetickou přitažlivostí. Tam se nachází srdce barové scény, kde o pozornost soutěží dívky, neónová světla a ohlušující hudba. Na malém prostoru plném akce, známém pod proslulým jménem, se tísní více než sto barů.

Patong and other beaches

One of the most popular tourist destinations in Phuket is Patong Beach. This large and easily accessible beach, whose name can be translated as “forest filled with banana leaves”, is located in the central part of the west coast. Most of the cheap shops and nightlife centres can be found here. To the south of Patong Beach lie other touristy beaches: Karon, Kata, Kata Noi and further across the southern tip of the island Nai Harn and Rawai. To the north of Patong we find Kamala, Surin and Bang Tao beaches. All of these beaches are less developed compared to Patong, so they are coveted mostly by families and tourists who prefer a quieter, less crowded environment.

Near the southernmost tip of the island is also Laem Promthep (Brahma’s Cape), a popular spot for sunset watching.

Surrounding islands

There are numerous smaller islands in the vicinity of Phuket. To the southeast, just a short boat ride away, is Bon Island, which is suitable for snorkelling, and to the south are several coral islands. The Similan Islands lie to the northwest and the Phi Phi Islands are located towards the southeast. All of the above-mentioned islands are good dive sites.

Soi Bangla

The island’s reputation as a party and nightlife paradise is well deserved. It is hard to resist the temptation to stroll down Bangla Walking Street with its magnetic appeal. There lies the heart of the bar scene, where girls, neon lights and deafening music compete for attention. More than a hundred bars crowd the small, action-packed space known by its famous name.

Zejména pivní bary jsou v Patongu všudypřítomné, stačí se ponořit do jedné z mnoha postranních uliček. K těm lepším patří The Point, Sharky Bar a Black Cat.

Mai Thao Sip Song

Pokud by vás pláže a barová turistika již omrzela, nejvyšším místem ostrova je hora zvaná Dvanáct rákosů, kde zažijete dotyk pravé džungle.

Mořské plody

Pokud milujete jídlo, pak se Vám bude na ostrově líbit. Místní lidé, kteří žijí na ostrově, si na mořských plodech pochutnávali odjakživa. Projdete-li se po pláži, určitě narazíte na restaurace s velkými tácy plných ledu s rybami, humry, krevetami, kraby a měkkýši, kteří jsou seřazeni podle barev nebo jsou ve velkých skleněných nádržích, kde jen čekají, aby se stali vaši večeří. Host si jednoduše vybere, co bude jíst.

Restaurace na pláži Patong

Patong má vynikající výběr restaurací. Od thajské přes italskou, francouzskou, arabskou, německou, indickou až po vegetariánskou kuchyni nabízí toto kosmopolitní město všechno, co uspokojí potřeby i náročného zákazníka. Stejně jako u všech proslulých turistických destinací lze říci, že podle thajských standardů mohou být ceny vysoké.

Restaurace na pláži Karon

Pláž Karon je rodinnou destinací. Najdete zde dobrý výběr velkých restaurací zaměřených na velké skupiny a rodiny. Od diskrétních služeb a osvětlení restaurace

El Gaucho, až po rychlou obsluhu v restauraci Red Onion. Na pláži je tolik restaurací, že se po dobu Vaší dovolené můžete najíst pokaždé v jiné. Kromě mořských plodů se dá objednat také šťavnatý steak nebo italské těstoviny.

Beer bars, in particular, are ubiquitous in Patong, just dip into one of the many side alleys. Some of the better ones include The Point, Sharky Bar and Black Cat.

Mai Thao Sip

Song

If you get tired of beaches and bar hopping, the highest point on the island is the mountain Twelve Canes, where you can experience a touch of real jungle.

Seafood

If you fancy food, then you will love the island. The local people who live on the island have always enjoyed seafood. If you take a walk along the beach, you are bound to come across restaurants with large trays of ice covered with fish, lobsters, prawns, crabs and shellfish which are lined up by colour or kept in large glass tanks just waiting to become your dinner. The guest simply chooses what to eat.

Restaurants on Patong Beach

Patong has an excellent selection of restaurants. From Thai to Italian, French, Arabic, German, Indian and vegetarian cuisine, this cosmopolitan town offers everything to satisfy the needs of even the most discerning customer. As in all famous tourist destinations, it may be said that by Thai standards, prices can be high.

Restaurants on Karon Beach

Karon Beach is a family destination. You will find a good selection of big restaurants catering for large groups and families. From the discreetly serviced and illuminated El Gaucho, to the fast-service Red Onion. There are so many restaurants on the beach that you can eat at a different one each day of your holiday. In addition to seafood, you can also order a juicy steak or Italian pasta.

Restaurace na pláži Kata

Kata se dělí na jižní a severní a obě oblasti mají restaurace, které servírují jak mezinárodní, tak místní kuchyni, a ceny jsou většinou příznivé pro turisty. Obecně řečeno, špičkový výběr se nachází v jižní oblasti pláže, zatímco velké rodinné restaurace jsou v severní části a oblast mezi nimi jsou restaurace s terasami vhodné i pro rodiny. Restaurace s terasami jsou spíše pro turisty než místní obyvatele.

Restaurace na pláži

Kamala

Možnosti stravování na pláži

Kamala jsou stejně bohaté a rozmanité jako nejznámější letoviska podél západního pobřeží ostrova Phuket Island. A to i přesto, že tato přímořská část města je vnímána jinak a není tak vzrušující jako jeho slavní sousedé. Slovo vesnice nejlépe vystihuje pláž Kamala, protože i přes své snažení, aby se stala oblíbenou prázdninovou destinací, si Kamala zachovala svou původní podobu.

Restaurace na pláži

Bang Tao

Laguna je komplex šesti luxusních hotelů spojených pozemkem a vodními kanály a můžete v nich

Restaurants on Kata Beach

Kata is divided into southern and northern parts, both of which have restaurants serving international and local cuisine, and prices are mostly tourist-friendly. Generally speaking, the high-end choices can be found in the southern part of the beach, while the large family restaurants are in the northern part and the area in between has restaurants with terraces suitable also for families. Restaurants with terraces are intended more for tourists than locals.

Restaurants on Kamala Beach

Dining options on Kamala Beach are as rich and varied as the most famous resorts along the west coast of Phuket Island. This is despite the fact that this seaside town area is perceived differently and is not as exciting as its famous neighbours. The word village best describes Kamala Beach, because despite its efforts to become a popular holiday destination, Kamala has retained its original appearance.

Restaurants on Bang Tao Beach

Laguna is a complex of six luxury hotels connected by land and waterways, and you can visit

navštívit restaurace, bary, zábavní podniky, a to kdykoliv. Pokud rádi objevujete nepoznané, tak v okolí je plno barů a malých restaurací, které poskytují skvělé jídlo za velmi příznivé ceny. Na pláži Bang Tao najdete všechny druhy kuchyní. Od špičkové thajské restaurace Ruen Thai, přes posedávání v jednom z plážových klubů jako jsou Catch, Xana nebo Blue Siam, až po zábavu s rodinou a přáteli v příjemných restauracích Black Cat nebo Peppers Sports Bar. Určitě si najdete to pravé místo pro Vás.

Restaurace na pláži

Nai Harn

Nai Harn je výjimečné místo, kde můžete navštívit vynikající restaurace, nebo se jednoduše přidat k místním obyvatelům na pouliční ochutnávku čerstvých mořských plodů z Andamanského moře. Mezinárodní komunita udělala z vesnice Nai Harn Village jejich domov. Tato kosmopolitní atmosféra dala příležitost mnoha nadaným kuchařům a pekařům z celého světa, aby začali podnikat v této okouzlující a přátelské vesničce. K těmto místům patří Banana Corner, The Garden, Rum Jungle, the German Bakery nebo Crepes Village a nové podniky stále vznikají. Nai Harn můžeme určitě nazvat kulinářským rájem.

restaurants, bars, entertainment venues at any time of the day. If you like exploring the unknown, the surroundings are full of bars and small restaurants which provide great food at very reasonable prices. You can find all kinds of cuisines on Bang Tao Beach. From the top Thai restaurant Ruen Thai, through hanging out at one of the beach clubs like Catch, Xana or Blue Siam, to having fun with family and friends at the pleasant Black Cat or Peppers Sports Bar. You are sure to find the right place for you.

Restaurants on Nai Harn Beach

Nai Harn is an exceptional place where you can visit excellent restaurants or simply join the locals for a street food tasting of fresh seafood from the Andaman Sea. The international community has made Nai Harn Village their home. This cosmopolitan atmosphere has given many talented chefs and bakers from all over the world the opportunity to set up business in this charming and friendly village. Such places include Banana Corner, The Garden, Rum Jungle, the German Bakery and Crepes Village, and new businesses are still springing up. Nai Harn can definitely be called a culinary paradise.

THE CITY OF PARADISE

MALAGA BOŽSKÉ MĚSTO

PÁTÉ NEJVĚTŠÍ MĚSTO ŠPANĚLSKA MÁ SPECIÁLNÍ KOUZLO A MĚLO BY BÝT NA SEZNAMU KAŽDÉHO, KDO SE CHYSTÁ NAVŠTÍVIT TUTO JIHOEVROPSKOU DESTINACI.

SPAIN’S FIFTH LARGEST CITY HAS A SPECIAL CHARM AND SHOULD BE ON THE ITINERARY OF ANYONE PLANNING A VISIT TO THIS SOUTHERN EUROPEAN DESTINATION.

Kultura, tradice, gastronomie, teplé klima, příjemná pohodová atmosféra a energická a přátelská povaha Španělů odpovídá tomu, jak Malagu nazval španělský básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Vicente Aleixandre, a to „Božské město“.

Malaga je hlavním městem Costa del Sol. Tato moderní metropole se v posledních desítkách let hodně změnila, nicméně se jí navzdory všemu daří zachovat svůj jedinečný charakter. Nyní je kosmopolitním městem, ale s pevně položenými historickými

The culture, traditions, gastronomy, warm climate, pleasant relaxed atmosphere, energetic and friendly nature of the Spanish people are consistent with what the Spanish Nobel Prize-winning poet Vicente Aleixandre called Malaga, that is “City of Paradise”.

Malaga is the capital of the Costa del Sol. This modern metropolis has changed a lot in the last decades; however it has managed to keep its unique character despite everything. It is now a cosmopolitan city, but with a firm historical foundation and traditions

základy a tradicemi, které se do dnešní doby velmi dodržují. Je místem často vyhledávaným turisty, ale stále si zachovávající svojí andaluskou identitu.

Přístav

Návštěvníci by si měli udělat čas na procházku centrem, nasát atmosféru starověkého středomořského přístavu. Radnice Malagy představila nedávno několik návrhů na renovování centra ovšem se zachováním stávajících památek a charakteru centra. Základ obchodního centra Malagy tvoří třída Larios, ze které dále vychází mnoho ulic a uliček, v kterých můžete nalézt starodávné obchůdky a vinárny, ale také moderní bary a roztomilá náměstí, kde ožívá noční život.

Starověký římský amfiteátr

Kromě živé atmosféry obchodního centra, soustředěného kolem třídy Larios, se v Malaze nachází také velké množství památek, které hovoří o její barvité historii. Jednou z nejstarších je římský amfiteátr, který byl postaven ve 2.století našeho letopočtu. Byl objeven náhodou při vykopávání základů pro stavbu jiné budovy.

which are widely upheld till this day. It is a sought-after tourist destination but still retains its Andalusian identity.

The Port

Visitors should take time to stroll through the centre, soaking up the atmosphere of the old-time mediterranean port. Malaga council has recently presented several proposals for the renovation of the centre which nevertheless preserve the existing sights and character of the centre. The commercial centre of Malaga is based in Larios Avenue with numerous issuing streets and alleys where you can find vintage shops and wine bars, as well as modern bars and picturesque squares where nightlife comes alive.

The Ancient Roman Theatre

Apart from the lively atmosphere of the commercial centre, concentrated around Larios Avenue, Malaga also has a wealth of sights speaking of its colourful history. One of the oldest is the Roman Theatre, which was built in the 2nd century AD. It was discovered by chance while digging up the foundations for the construction of another building.

Pevnost Alcazaba

Pokud se vedle římského amfiteátru dáte doleva nahoru do menšího kopce, narazíte na maurskou pevnost Alcazaba. Původní arabská pevnost byla postavena na římských ruinách v první polovině devátého století kalifem Abd al-Rahmanem za účelem ochrany proti nájezdům mořských pirátů. Býčí aréna

Místní Plaza de Toros leží ve čtvrti La Malagueta poblíž stejnojmenné pláže a od roku 1876, kdy byla postavena, slouží svému účelu do dnešních dnů. Aréna zaujme už svým architektonickým vzhledem. Postavena je v krásném a typicky španělském neomudéjarském stylu na půdorysu šestnáctiúhelníku.

Palác aneb muzeum

Picassa

Malaga má ale také památky z křesťanské doby, jednou z nejdůležitějších budov města je renesanční palác šlechticů Buenavista ze šestnáctého století. Tento palác má mimořádně nádherně provedené stropy ve španělském stylu Mudéjar. Nyní tato budova slouží jako Muzeum Picassa, který se v Malaze narodil. Mesón de la Victoria

Další velmi zajímavá budova ze sedmnáctého století byla postavena jako hostinec, který provozovali františkáni, a nyní je v něm umístěno Muzeum lidového umění a zvyků, které představí kulturní tradice regionu. Katedrála

Katedrála v Malaze je známá jako „La Manquita“, což znamená malá jednoruká lady. Tato přezdívka se vztahuje ke druhé věži, která nebyla nikdy dokončena. Práce byly zastaveny na královský příkaz. Peníze na stavbu byly místo toho použity na pomoc obětem

The Alcazaba Fortress

If you turn left at the Roman Theatre and walk up a small hill, you will come across the Moorish fortress of Alcazaba. The original Arab fortress was built on Roman ruins in the first half of the 9th century by Caliph Abd al-Rahman to protect against raids by sea pirates.

The Bullring

The local Plaza de Toros is located in the La Malagueta neighbourhood near the beach of the same name and has served its purpose ever since it was built in 1876. The arena impresses with its architectural design alone. It is built in a beautiful and typically Spanish Neo-Mudéjar style on a hexadecagonal floor plan.

The Palace or the Picasso Museum

But Malaga also has sights from the Christian era; one of the most prominent buildings in the city is the Renaissance palace of the Counts of Buenavista from the 16th century. This palace has exceptionally beautifully crafted ceilings in the Spanish Mudéjar style. Now this building serves as a museum of Pablo Picasso, who was born in Malaga.

Mesón de la Victoria

Another very interesting building from the 17th century was built as an inn and run by the Franciscans, and at present houses a Museum of Folk Arts and Customs, which presents the cultural traditions of the region.

The Cathedral

The cathedral of Malaga is known as “La Manquita”, meaning the little one-armed lady. The nickname refers to the second tower, which has never been completed. Work was stopped by royal order. The money for the construction was

zemětřesní ve Spojených státech. Stavba katedrály trvala přes dvě století – od šestnáctého až po osmnácté století. Toto rozpětí činí katedrálu nesmírně zajímavou kombinací několika stavitelských slohů – od slohu gotického ve spodní části katedrály, přes sloh renesanční až k pozdně barokním dekoracím hlavní fasády. Kaple ze sedmnáctého století je mimořádné dílo s dřevěnými sochami vytesanými známým sochařem, Pedrem de Menou. Nádherné varhany, postavené v roce 1871, jsou velmi ceněny hudebníky nejen pro jejich excelentní konstrukci, ale také pro jejich muzikální kvalitu.

Palacio de la Aduana

V těchto dnech je už těžké si představit, že tato budova, původně dům obchodníka, se předtím nacházela téměř u moře. Na konci předminulého století Malaga prošla velkými změnami a jednou z největších bylo právě získání země z pobřeží.

instead used to help earthquake victims in the United States. The construction of the cathedral took over two centuries – from the 16th century to the 18th century. This span makes the cathedral an extremely interesting combination of several architectural styles –from the Gothic style in the lower part of the cathedral, through the Renaissance style, to the late Baroque decorations of the main façade. The 17th-century chapel is an extraordinary work of art with wooden sculptures carved by the famous sculptor, Pedro de Mena. The magnificent organ, built in 1871, is highly prized by musicians not only for its excellent construction but also for its musical quality.

Palacio de Aduana

These days it is hard to imagine that this building, originally a merchant’s house, was previously located almost by the sea. At the end of the 19th century, Malaga underwent

Zahrady a parky

Malaga se může kromě četných parků pyšnit také významnou botanickou zahradou La Concepción, která patří k nejkrásnějším v celém Španělsku. K nejvýznamnějším atrakcím města patří také Park Retiro, který je součástí kulturního dědictví UNESCO. Návštěvníci zde uvidí kromě mnoha architektonických a krajinářských prvků také obrovské množství druhů stromů.

Pohoří Malagy

Jedním z překvapivých aspektů krajiny Costa del Sol je, že jen o pár kilometrů dále od zalidněného pobřeží, lze najít naprosto nedotčenou přírodu.

Jedním takovým příkladem je přírodní park Montes de Malaga, který se nenachází víc než pět kilometrů severně od města.

Cesta za srdcem Montes de Malaga dává šanci poznat přírodní park díky různorodosti tras – tak třeba ta, která začíná u typické místní restaurace Venta Fuente Reina a vede k rekreačnímu centru a kempu v Torrijos.

Další cesta, která křižuje tento kouzelný park, je Cesta po Ventas, kopírující původní cestu do Colmenar.

Vzdálenější alternativou je Cesta z Malagy do Casabermejy, která prochází podél rezervace Pantano del Agujero. Nejlepším časem pro tuto procházku je leden nebo brzký únor, kdy kvetou mandlové stromy. Casabermeja je totiž součástí tzv. Cesty mandlových stromů “Ruta del almendro”. Mezi další cesty, procházející Montes de Malaga, patří Cesta olivového oleje “Ruta del aceite de los Montes”.

great changes, and one of the greatest was reclaiming the land from the sea.

Gardens and Parks

In addition to its numerous parks, Malaga also boasts the important botanical garden La Concepción, one of the most beautiful in Spain. One of the city’s most important attractions is the Retiro Park, a UNESCO World Heritage Site. In addition to many architectural and landscaping features, visitors will see here an expansive range of tree species.

The Malaga Mountains

One of the surprising aspects of the Costa del Sol landscape is that just a few kilometres away from the populated coastline, you can find completely unspoilt nature. One such example is the Montes de Malaga Nature Park, which is located no more than five kilometres north of the city.

The Route through the Heart of the Montes de Malaga offers a chance to discover the nature park thanks to the variety of trails – such as the one which starts at the typical local restaurant Venta Fuente Reina and leads to the recreation and campsite area of Torrijos.

Another trail which crosses this magical park is the Route of the Ventas, which follows the old road to Colmenar.

A more distant alternative is the Route from Malaga to Casabermeja, which passes along the Pantano del Agujero reservoir. The best time to go is January or early February, when the almond trees are in blossom. Casabermeja is part of the Route of the Almond Trees (“Ruta del almendro”). Other routes running through the Montes de Malaga include the Route of the Olive Oil ( “Ruta del aceite de los Montes”).

My umíme udržovat dlouhodobé vztahy s prestižními nájemci. Díky tomu jsou průmyslové parky Accolade Funds maximálně obsazené a vy máte možnost dosahovat stabilního výnosu. accoladefunds.eu

Cestuj s TUI

Přivítejte Léto 2025 už nyní! Díky FIRST MINUTE® rezervacím s TUI se můžete těšit na cenově výhodné pobyty v nejoblíbenějších destinacích, které nabízí pestrý výběr hotelů a skvělý servis. Rezervace s nízkou zálohou už od 5 % z ceny zájezdu umožňuje klidné plánování s dostatkem času. Navíc čím dříve si vyberete, tím více možností máte!

Řecko a jeho ostrovy

Řecko láká cestovatele svými nádhernými plážemi, autentickými vesničkami a nezapomenutelnou atmosférou. Pro rodinnou dovolenou doporučujeme Grecotel Marine Palace & Aqua Park na Krétě, kde si užijete zábavné aktivity i relax. Pokud dáváte přednost větším hotelovým areálům s bohatou nabídkou služeb, zkuste Blue Lagoon Resort na Kosu nebo Atlantica Kolymbia Beach na Rhodosu. Užijte si řeckou pohostinnost a ochutnejte tradiční místní kuchyni, která zcela jistě potěší všechny vaše smysly.

Turecko – Riviéra plná zážitků

Turecká riviéra je pro milovníky slunce, moře a vynikajících služeb jako stvořená. Na výběr zde máte z mnoha kvalitních hotelů, které uspokojí jak rodiny s dětmi, tak páry toužící po relaxaci. Užijte si pestrý výběr resortů, kde nechybí animační programy a zábava pro všechny věkové skupiny. Pokud vás láká trochu jiná tvář Turecka, zamiřte na Egejskou riviéru a objevte krásu zelených kopců a průzračného Egejského moře v TUI BLUE Ephesus v Kusadasi. Turecko je navíc cenově velmi dostupné, takže si zdejší pohostinnost užijete skutečně na maximum!

Mallorca – Baleárské ostrovy v plné kráse

Mallorca je osvědčená klasika pro všechny věkové skupiny. V nabídce najdete stovky hotelů, mezi které patří například Globales Almirante Farragut na Menorce, nabízející klid a krásné pláže v kombinaci s možností poznávat ostrovní kulturu. Na Kanárských ostrovech pak nevynechejte Hotel Riu Palace Maspalomas, kde vás čeká vynikající gastronomie a španělská pohostinnost. Objevte španělský temperament a krásy Baleár!

Egypt

Hurghada je oblíbeným cílem všech, kdo hledají krásné pláže, barevné korálové útesy a rozmanité vodní sporty. Najdete zde široký výběr hotelů pro rodiny i páry s výborným servisem. Klidnější Marsa Alam láká na klidné laguny a šnorchlování u nádherných útesů. Vyzkoušejte TUI KIDS CLUB Jaz Bluemarine pro skvělé služby a nezapomenutelné zážitky pod hladinou.

CESTUJEME ZA UMĚNÍM

TRAVELLING FOR ART

VÍDEŇ/VIENNA

METAstadt: 007 ACTION

007. září 2024–5. 1. 2025/7 September 2024–5 January 2025

Fanoušci filmů o Jamesi Bondovi si nyní mohou prohlédnout filmové rekvizity a auta z této filmové série. Nejedná se jen o automobily, kterých bude na výstavě „007 Action Vienna“ k vidění 50 velkých a 30 v miniaturní verzi, ale také vrtulníky, vlaky a letadla. Proto je výstava rozdělena do čtyř zón: Oheň, Voda, Země a Vzduch. Na obrazovkách si můžete prohlédnout záběry z filmů, v nichž byla použita příslušná vozidla a rekvizity. K vidění budou také hodinky a kostýmy, které Bond ve filmech nosil, a také ikonické kostýmy, které nosily Bond girls. Nepřehlédnutelné jsou pomůcky vyvinuté Q, specialistou na zbraně MI6. Výstava dokumentuje, jak byly tyto technologie použity ve filmech a jaké skutečné inspirace se za nimi skrývají. Organizátoři chtějí také nabídnout pohled do zákulisí natáčení. Zážitek z filmů 007 doplňují vzácné fotografie z natáčení a rozhovory s režiséry a koordinátory kaskadérů. Na ploše 3 400 metrů čtverečních budou zastoupeny všechny éry série – od filmů se Seanem Connerym až po Daniela Craiga. Výstava byla zahájena 007. září.

Fans of James Bond films can now see movie props and cars from the franchise. It is not just cars, of which 50 full-size and 30 miniature versions will be on display at “007 Action Vienna”, but also helicopters, trains and planes. The exhibition is therefore divided into four zones: Fire, Water, Earth and Air. On the screens you can see footage from films in which the respective vehicles and props were used. There will also be watches and costumes worn by Bond in the films, as well as iconic costumes worn by the Bond girls. Unmissable are the gadgets developed by Q, the specialist on MI6 weapons. The exhibition documents how these technologies were used in the films and the real inspirations behind them. The organisers also want to offer a behind-the-scenes look at the filming process. Rare photographs from the set and interviews with directors and stunt coordinators complete the 007 experience. All eras of the franchise will be represented on the 3,400 square metre site – from films starring Sean Connery to Daniel Craig. The exhibition opened on 007 September.

BRNO

Dům umění: Marius Kotrba. Conditio humana

25. 9. 2024–2. 3. 2025/25 September 2024–2 March 2025

Záměrem souborné výstavy Maria Kotrby je představit celoživotní sochařské a malířské dílo této významné osobnosti české výtvarné kultury přelomu 20. a 21. století s cílem komplexně postihnout jeho mimořádný umělecký odkaz. Pro retrospektivní výstavní soubor byly vybrány práce ze všech oblastí umělcovy tvorby s důrazem na jejich souvislosti. Od počátečního období zůstával ústředním námětem Kotrbova díla člověk; inspirativní pro něj byly aktuální podněty vycházející z každodenního života, osobní prožitky, civilní témata symbolizující mezilidské vztahy. Ve své tvorbě se soustředil na duchovní hodnoty ovlivňující lidské bytí. Napětí a emocionální náboj je vlastní všem oblastem jeho tvorby – plastikám, reliéfům, malbám i kresbám. Výstava zdůrazňuje hlavní aspekty jeho celoživotního uměleckého směřování nejen v rámci české kulturní scény, ale i v souvislosti s vývojem evropského umění od 80. let minulého století. Tento přístup umožnila spolupráce se zkušeným vídeňským kurátorem Bertholdem Eckerem. Poprvé tak bude poskytnut nový pohled na Kotrbovu tvorbu nejen v kontextu české výtvarné kultury. Díky projektu byly uveřejněny okolnosti, které vedly jak ke vzniku plastiky Spravedlnost, která stojí před Správním soudem v Brně, tak řady jen uvažovaných, ale nerealizovaných soch pro centrum města. Součástí výstavy je též socha Svatého Kryštofa, která je do 2. března umístěna na Malinovského náměstí mezi Mahenovým divadlem a Domem umění.

The intention of the comprehensive exhibition of Mario Kotrba is to present the lifetime sculptural and painting work of this important personality of Czech art culture at the turn of the 20th and 21st centuries, with the aim of exhaustively capturing his extraordinary artistic legacy. Works from all areas of the artist’s oeuvre have been selected for the retrospective exhibition, with an emphasis on their connections. From the early period, the central theme of Kotrba’s work remained the human being; he was inspired by actual stimuli based on everyday life, personal experiences, and civil themes symbolizing interpersonal relationships. In his work he focused on spiritual values influencing human existence. Tension and emotional charge are inherent in all areas of his work – sculptures, reliefs, paintings and drawings. The exhibition highlights the main aspects of his lifelong artistic direction not only within the Czech cultural scene, but also in the context of the development of European art since the 1980s. This approach was made possible by the collaboration with the experienced Viennese curator Berthold Ecker. For the first time, a new perspective on Kotrba’s work is provided not only in the context of Czech art culture. Thanks to the project, the circumstances that led to the creation of the sculpture Justice, which stands in front of the Administrative Court in Brno, as well as a number of sculptures for the city centre that were only considered but not implemented, have been made public. The exhibition also includes a statue of St. Christopher, which is on display until 2 March in Malinovský Square between Mahen Theatre and the House of Arts.

PAŘÍŽ/PARIS

Musée Picasso: Jackson Pollock: Les premi`eres années (1934–1947)

15. 10. 2024–19. 1. 2025/15 October 2024–19 January 2025

Jackson Pollock se nikdy osobně nesetkal s Pablem Picassem. Přesto měl na jeho tvorbu, zejména na raná tvůrčí léta amerického malíře, významný vliv. Picassovo muzeum v Paříži představuje přibližně 100 děl, která ilustrují, do jaké míry španělský mistr kubismu Pollocka inspiroval. Přehlídka je jednou z mála, která v takové míře osvětluje počátky tohoto významného představitele abstraktního expresionismu. Zahrnuje léta 1934–1947, která byla charakteristická mimo jiné indiánským uměním a evropskou avantgardou, v jejímž rámci hrál Picasso (1881–1973) důležitou roli. Pollock (1912–1956) se o Picassově tvorbě dozvěděl prostřednictvím svého staršího bratra Charlese Pollocka, který byl rovněž malířem. Ten mu posílal časopisy s reprodukcemi Picassových děl, fascinovala ho zejména Guernica. V Paříži se jedná o první výstavu věnovanou tomuto americkému umělci.

PRAHA/PRAGUE

Jackson Pollock never met Pablo Picasso in person. Nevertheless, Picasso was a significant influence on his work, especially the early years of the American painter. The Picasso Museum in Paris features approximately 100 works that illustrate the extent to which the Spanish master of Cubism inspired Pollock. The showcase is one of the few to illuminate to such an extent the origins of this important exponent of Abstract Expressionism. It covers the years 1934–1947, which were influenced by, among other things, Native American art and the European avant-garde, within which Picasso (1881–1973) played an important role. Pollock (1912–1956) learned of Picasso’s work through his older brother Charles Pollock, who was a painter as well. The latter was sending him magazines with reproductions of Picasso’s works, and he was particularly fascinated by Guernica. This is the first exhibition in Paris dedicated to this American artist.

Valdštejnská jízdárna: École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž

8. 11. 2024–2. 3. 2025/8 November 2024–2 March 2025

Řekne-li se „čeští umělci v meziválečné Francii“, každému se dnes vybaví především jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen. Řeklo-li se totéž umění milovnému Pařížanovi dvacátých let, vybavil si v prvé řadě jména Georges Kars (vlastním jménem Jiří Karpeles), Othon Coubine (vlastním jménem Otakar Kubín) a François Zdeněk Eberl ve Francii známý pod jménem

When we hear “Czech artists in interwar France”, the names František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský and Toyen come to mind. If the same was said to an art-loving Parisian in the 1920s, they would most probably think of Georges Kars (whose own name is Jiří Karpeles), Othon Coubine (whose own name is Otakar Kubín) and François Zdeněk Eberl, known in France as François Maurice

François Maurice Augustin Eberl. Právě oni se dokázali nejvíce prosadit na pařížské meziválečné umělecké scéně, jejich díla se objevovala v prestižních galeriích a na stránkách výtvarných časopisů. Byli součástí kosmopolitního uskupení umělců usazených především na Montmartru a Montparnassu, označovaného jako pařížská škola. Výstava se proto pokouší zmapovat pozici těchto umělců v pařížském uměleckém světě. Vedle řady dosud neznámých děl od těchto tří autorů, která tvoří jádro výstavy, jsou na výstavě k vidění také obrazy Edity Hiršové a světově známých autorů jako Amedeo Modigliani, Chaim Soutine, Jules Pascin, či Chana Orloff.

MADRID

Augustin Eberl. They were the ones who managed to make a name for themselves on the Parisian interwar art scene, their works appearing in prestigious galleries and on the pages of art magazines. They were part of a cosmopolitan group of artists based mainly in Montmartre and Montparnasse, known as the Paris School. The exhibition therefore attempts to explore the position of these artists in the Parisian art world. A number of previously unknown works by these three artists form the core of the exhibition, complemented by paintings by Edita Hiršová and world-famous artists such as Amedeo Modigliani, Chaim Soutine, Jules Pascin, and Chana Orloff.

Thyssen-Bornemisza: Gabriele Münter 12. 11. 2024–9. 2. 2025/12 November 2024–9 February 2025

Gabriele Münter (1877–1962) byla jednou ze zakladatelek skupiny „Der Blaue Reiter“ (Modrý jezdec), legendárního uměleckého uskupení expresionismu se sídlem v Mnichově. Díla této německé malířky přenášejí diváky do jejího soukromého světa. Díky jejímu ostrému pohledu jsou milenci, přátelé, předměty každodenního života, krajiny i samotná Münter redukováni na to podstatné. Více než 100 maleb, kreseb, grafických tisků a fotografií představuje umělkyni, která se vzepřela omezením své doby. Gabriele Münter se podařilo stát se jednou z nejvýznamnějších osobností německého expresionismu. Cílem výstavy je ukázat mnohovrstevnatost této německé umělkyně, která mimo svou

rodnou zemi získala větší uznání teprve v posledních letech. Museo Nacional Thyssen-Bornemisza vlastní čtyři její díla ve svých stálých sbírkách a nyní pořádá první retrospektivní výstavu této umělkyně ve Španělsku.

BRNO

Gabriele Münter (1877–1962) was one of the founders of “Der Blaue Reiter” (The Blue Rider), the legendary group of Expressionist artists based in Munich. The works of this German painter envelop viewers in her private world. Through her acute gaze, lovers, friends, everyday objects, landscapes and Münter herself are refined to their essence. More than 100 paintings, drawings, prints and photographs reveal an artist who rebelled against the constraints of her time. Gabriele Münter succeeded in becoming one of the most notable figures of German Expressionism. The aim of the exhibition is to reveal the rich complexity of this German artist, who has only acquired greater status outside her native country in recent years. The Museo Nacional Thyssen-Bornemisza houses four of her works in its permanent collection and is now holding the first retrospective on the artist in Spain.

Kalina Gallery: Pavel Čech: Du na klacky. Du malovat. Jdu…

19. 11. 2024–15. 2. 2025/19 November 2024–15 February 2025

V brněnské Kalina Gallery se koná dosud největší výstava tvorby Pavla Čecha, která představí jedinečný průřez jeho uměleckou činností za posledních 20 let. Budete mít možnost zhlédnout více než 200 autorových prací, které byly vytvořeny různými výtvarnými technikami, jako jsou olejomalby, perokresby, monotypy a koláže. Výstava potěší i děti, které ocení autorovy ilustrace a knížky. Všechny vystavené knihy i katalog k výstavě budou k zakoupení. Tato rozsáhlá expozice nabídne návštěvníkům jedinečný pohled na dílo jednoho z předních českých výtvarníků, který se vedle malby věnuje také ilustraci a psaní autorských knih, a to především dětských knih, které sám ilustruje. Realizuje se rovněž v oblasti komiksu.

The Kalina Gallery in Brno is hosting the largest exhibition of Pavel Čech’s work to date, presenting a unique cross-section of his artistic activity over the last 20 years. You will have the opportunity to see more than 200 of the artist’s works, which were created using various artistic techniques, such as oil paintings, pen drawings, monotypes and collages. The exhibition will also delight children who will appreciate the author’s illustrations and books. All the books on display and the exhibition catalogue will be available for purchase. This extensive exhibition will offer visitors a unique insight into the work of one of the leading Czech artists who, in addition to painting, also illustrates and writes books, especially children’s books with his own illustrations. He also works in the field of comics.

MNICHOV/MUNICH

Alte Pinakothek: Rachel Ruysch. Natura into Art 26. 11. 2024–16. 3. 2025/26 November 2024–16 March 2025

Rachel Ruysch patřila mezi přední malířky zátiší

17. století. Její květinová zátiší s exotickými rostlinami, plody, různým hmyzem a jemnými motýly byla již za jejího života vyhledávanými sběratelskými kousky – a někdy i dražšími než díla Rembrandta.

Tato nizozemská malířka (1664–1750) byla první ženou přijatou do prestižního malířského cechu „Confrérie Pictura“ v Haagu, působila jako dvorní malířka na dvoře kurfiřta Jana Viléma Falckého v Düsseldorfu, pracovala až do vysokého věku a zároveň přivedla na svět deset dětí. Dnes bychom řekli, že byla výjimečnou ženou! Přesto ve 21. století zná jméno Rachel Ruysch jen málokdo. O to úžasnější je, že mnichovská Alte Pinakothek nyní znovu objevuje tuto umělkyni a věnuje jí velkou retrospektivu – vůbec první svého druhu! Výstava je realizována ve spolupráci s Toledo Museum of Art a Museum of Fine Arts v Bostonu.

Rachel Ruysch was one of the leading still life painters of the 17th century. Her floral still lifes with exotic plants, fruits, various insects and delicate butterflies became sought-after collector’s items during her lifetime – and were sometimes more expensive than works by Rembrandt. This Dutch painter (1664–1750) was the first woman to be admitted to the prestigious painters’ guild “Confrérie Pictura” in the Hague, worked as a court painter at the court of Johan Wilhelm II, Elector Palatine in Düsseldorf, worked until old age and gave birth to ten children in the process. Today we would say that she was an extraordinary woman! Yet in the 21st century, only few people know the name Rachel Ruysch. It is all the more amazing that Munich’s Alte Pinakothek is now rediscovering this artist and dedicating a major retrospective to her – the first of its kind! The exhibition is presented in collaboration with Toledo Museum of Art and Museum of Fine Arts, Boston.

THE MUSICAL IS A MATTER OF THE HEART FOR ME

Svetlana Janotová

MOŽNÁ JI ZNÁTE V NEPŘEHLÉDNUTELNÝCH ROLÍCH Z PŘEDSTAVENÍ

MĚSTSKÉHO DIVADLA BRNO ZAMILOVANÝ SHAKESPEARE, LAKOMEC, PRETTY WOMAN, CYRANO Z BERGERACU, DEVĚT KŘÍŽŮ, ADDAMS FAMILY A MNOHÝCH DALŠÍCH. SVETLANA JANOTOVÁ POCHÁZÍ Z HERECKÉ RODINY, TAKŽE SE HERECTVÍ PŮVODNĚ TROCHU VZPÍRALA, PŘESTO SE JÍ NAKONEC STALO ŽIVOTNÍ RADOSTÍ. A JE TO DOBŘE, PROTOŽE SI MYSLÍM, ŽE BEZ NÍ BY BYLA DIVADELNÍ SCÉNA TROCHU OCHUZENA. NARODILA SE V NITŘE A DĚTSTVÍ

PROŽILA V BRATISLAVĚ. V ROCE 2009 DOKONČILA STUDIUM NA JANÁČKOVĚ AKADEMII MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. IHNED POTÉ ZÍSKALA ANGAŽMÁ V SOUBORU MUZIKÁLU MĚSTSKÉHO DIVADLA.

YOU MAY KNOW HER IN HER UNMISSABLE ROLES IN BRNO CITY THEATRE’S PRODUCTIONS OF SHAKESPEARE IN LOVE, THE MISER, PRETTY WOMAN, CYRANO OF BERGERAC, NINE CROSSES, THE ADDAMS FAMILY AND MANY OTHERS. SVETLANA JANOTOVÁ COMES FROM A FAMILY OF ACTORS, SO SHE INITIALLY RESISTED ACTING A BIT, BUT IT HAS EVENTUALLY BECOME THE JOY OF HER LIFE. AND IT IS FOR THE BEST, BECAUSE IN MY OPINION THE THEATRE SCENE WOULD BE SOMEWHAT DEPRIVED WITHOUT HER. SHE WAS BORN IN NITRA AND SPENT HER CHILDHOOD IN BRATISLAVA. IN 2009 SHE GRADUATED FROM JANÁČEK ACADEMY OF PERFORMING ARTS IN BRNO. IMMEDIATELY AFTERWARDS SHE GOT AN ENGAGEMENT IN THE MUSICAL ENSEMBLE OF THE CITY THEATRE.

Cítíte se v Brně už jako doma? Co pro Vás toto město představuje? Jaký máte k němu vztah?

Brno jsem si zamilovala už za studií na JAMU. Je to úžasné přátelské město. Moc dobře se mi tady žije. Vybudovala jsem si tady rodinu, zázemí a domov pro svoje děti, takže i pro mě. Ale když jedu do Bratislavy, jedu taky domů. Už navždy budu mít dva domovy.

Kdyby Vám nabídli, abyste hrála v reklamě o Brně například pro turisty, vzala byste to?

Klidně.

Pocházíte ze slovenské herecké rodiny. Bylo pro Vás rozhodování o profesi tím pádem jednoduché a přímočaré? Jaké vlastně je přebírat generační štafetu v tomto ohledu?

Právě pro to, že jsem odmala slýchávala otázku, jestli budu taky herečkou, tak jsem měla dlouho odmítavý přístup. Ke všemu jsem byla vlastně stydlivé dítě. Odmalička jsem ale tančila a divadlo

Do you feel at home in Brno? What does this city mean to you? What is your relationship to it?

I fell in love with Brno during my studies at JAMU. It’s a wonderful friendly city. It’s a good place to live. I have built a family here, a background and a home for my children, and consequently for me too. But when I go to Bratislava, I also go home. I’ll always have two homes.

If you were offered to act in a commercial about Brno for tourists, for example, would you take it?

Gladly.

You come from a Slovak acting family. Was it easy and straightforward for you to decide on your profession? What is it like to take over the generational baton in this respect?

Precisely because I used to hear the question of whether I was also going to be an actress from a very young age, I was reluctant for a long time.

samozřejmě sledovala skrze práci rodičů a bratra.

Až když jsem se měla rozhodnout kam na vysokou školu, mimo jiné jsem si podala přihlášku na JAMU, a tím jsem větší část rodiny a i sebe překvapila. Přijímačky byly pro mě překonáním sebe sama, ale vzali mně a já jsem velmi brzy zjistila, že je to, co chci opravdu dělat.

Vybrala jste si nakonec muzikálové herectví. Proč právě tento žánr?

Já muzikál miluji! To spojení herectví, zpěvu a pohybu je pro mne nepřekonatelné. U nás v Městském divadle Brno mám ale možnost hrát i v čistě činoherních inscenacích a za to jsem moc vděčná. Každou činoherní roli považuji za přínos. Muzikál je pro mě ale srdeční záležitost.

Jak jste už zmínila, působíte nyní v Městském divadle Brno, kde hraje a režíruje i Váš bratr Stano Slovák. Navíc jste tam našla i životní lásku a partnera Lukáše Janotu. Hodně se tak soukromí prolíná s vaší prací. Jak to doma oddělujete?

Lukáše jsem si našla už na JAMU, ale oběma se nám povedlo dostat hned po škole angažmá právě v Městském divadle. A Stankovu práci v tomto divadle jsem sledovala už dlouho předtím, než jsem se sama stala herečkou.

I was actually a shy child to begin with. But from a very young age I danced, and of course watched theatre through the work of my parents and brother. It wasn’t until I had to decide where to go to university that, among other things, I applied to JAMU, surprising most of my family and myself. The entrance exams meant surpassing myself, but I got accepted and I found out very quickly that it was what I really wanted to do.

You have finally chosen musical acting. Why this genre?

I love the musical! For me, the combination of acting, singing and movement is unmatched. But at the Brno City Theatre I have the opportunity to act in purely dramatic productions and I am very grateful for that. I consider every drama role to be an asset. But the musical is a matter of the heart for me.

As you have mentioned, you now perform at the Brno City Theatre, where your brother Stano Slovák also plays and directs. In addition, you have found there the love of your life and partner Lukáš Janota. Your private life is thus very much intertwined with your work. How do you separate them at home?

Pretty Woman – S. Janotová (Vivien), P. Gazdík (Edward Lewis)

Myslím, že se nám daří práci a soukromí hezky oddělovat ale zároveň, když chceme, rádi společnou práci probereme. A to mě baví.

Dává Vám právě rodina někdy zpětnou vazbu nebo dokonce kritiku k vašemu hereckému výkonu? Ať už právě manžel, bratr nebo dokonce tatínek či maminka? Jak ji přijímáte?

Rodiče a bratr jsou velcí fanoušci. Manžel mě moc podporuje, ale neostýchá se být občas i kritický. Mám to tak vůči němu stejně, takže mu to nemám za zlé. Navíc, často mi jeho postřehy pomohli můj výkon vylepšit. Naše holčičky jsou taky náročné divačky, ale aspoň neusínám na vavřínech. Mluvíte v civilním životě stále slovensky nebo už česky? Musela jste překonávat nějakou jazykovou bariéru při hraní, nebo tím, že jsou si ty jazyky tak podobné, to pro Vás nebyl žádný problém?

Já to stále střídám. Už za studií jsem si navykla střídat češtinu se slovenštinou a doteď, když potkám slovenského kolegu nebo kolegyni spustím slovensky a vedle stojícího českého kolegu zase pozdravím automaticky česky. Je to trošku schizofrenie, ale jinak mi to nejde. Bylo by pro mě

I found Lukáš already at JAMU, but we both managed to get an engagement at the City Theatre right after school. And I had followed Stanko’s work at the theatre long before I became an actress myself.

I think we manage to separate work and private life nicely, but at the same time, if we want to, we are happy to discuss our joint work. And I enjoy that.

Does your family ever give you feedback or even criticism on your acting performance? Whether it’s your husband, your brother, or even your dad or mom? How do you receive it?

My parents and brother are big fans. My husband is very supportive, but he doesn’t shy away from being critical at times. I feel the same way about him, so I don’t hold it against him. Plus, his insights have often helped me improve my performance. Our girls are also demanding audience, but at least I don’t rest on my laurels.

Do you still speak Slovak or Czech in your civilian life? Did you have to overcome any language barrier while playing, or was it not a problem for you because the languages are so similar?

Ti druzí – S. Janotová (Flic), O. Halámek (Simon)

nepřirozené slovenštinu opustit úplně. Na jevišti si samozřejmě stále dávám pozor, aby nebylo moc slyšet, že slovenštinu mám pod kůží víc.

Míváte i po těch letech vystupování trému? Je tréma něco, co Vám pomáhá, nebo co Vás naopak brzdí? Vnímáte ji pozitivně nebo negativně?

Někdy mně tréma úplně ochromí. Hlavně při premiérách. Bohužel se to věkem a zkušenostmi nelepší. Myslím, že mi nepomáhá vůbec. Je to hrůza…

Máte nějaký rituál před představením, než vykročíte na divadelní prkna před obecenstvo?

V rámci rozezpívání se, ale i celkového uvolnění, si párkrát v zákulisí tzv. zahalekám. Dalo by se říct, že už z toho vznikl rituál. A když zacítím větší obavy, pak si před svým prvním výstupem ťukám třikrát na dřevěnou kulisu nebo na podlahu v zákulisí.

Jak sama poznáte, že se Vám role povedla? Kdy jste se svým výkonem Vy sama spokojená?

Zcela spokojená nejsem skoro nikdy. Ale čím déle nějakou roli hraji, tím víc jsem si jistá, jak ji chci hrát a nebojím se toho. Nebo nacházím nové barvy, které mě v té postavě posunou hlouběji. Vždy mě pak mrzí, že jsem je nenašla dřív. Ale zase je zajímavé sledovat svůj profesní, ale i osobní, posun s každou postavou.

I’m still alternating. During my studies I got used to alternating Czech with Slovak and to this day when I meet a Slovak colleague, I start speaking Slovak and automatically greet a Czech colleague standing next to me in Czech. It’s a bit schizophrenic, but I can’t do it any other way. It would be unnatural for me to leave Slovak completely. On stage, of course, I’m always on the watch not to let it be heard too much that Slovak is more under my skin.

Do you still get stage fright after all these years of performing? Is stage fright something that helps you or holds you back? Do you perceive it positively or negatively?

Sometimes stage fright completely paralyzes me. Especially at premieres. Unfortunately, it doesn’t get better with age and experience. I don’t think it helps me at all. It’s terrible...

Do you have a pre-show ritual before you step onto stage in front of the audience?

As a way of singing warm-up, but also of relaxing, I do a few backstage “mountain hollers”. You could say it’s become a ritual. And if I feel more apprehensive, I knock three times on the wooden backdrop or on the backstage floor before my first performance.

The Addams Family – S. Janotová (Morticia), Alan Novotný (Gomez)

Jaká role Vám doposud přirostla nejvíce k srdci?

Vždy mě napadne jako první Alex ve Flashdance. To byla euforie! Ale moje oblíbená byla taky Wendla v Probuzení jara nebo Velma v Chicagu. Teď je to třeba Morticie v Addams Family.

Hrajete raději role tzv. kladné, nebo naopak „záporaček“?

Zásadní je, aby role byla dobře napsaná a měla víc poloh. Zatím jsem odehrála rozhodně víc kladných rolí, takže záporačky si vždy s chutí užívám.

Máte ještě nějaké sny ohledně herectví, čeho byste v něm ještě chtěla dosáhnout?

Já už jsem si několikrát splnila sen na prknech Městského divadla, takže už žádný další nemám. Ale pokud bych někdy náhodou dostala nabídku natočit nějaký historický film, to bych si ráda zkusila.

Byla jste několikrát nominována i na různá ocenění. Naposledy i na Cenu Thálie 2024 za roli Morticie v inscenaci The Addams Family. Jak moc je nějaké ocenění pro Vás důležité? Nebo je stále největší odměnou potlesk diváků?

Mě nejvíc potěší pochvala od mé nejbližší rodiny nebo od kolegů, kterých si za jejich práci vážím, a pak od věrných fanoušků, kteří k nám na některá představení jezdí opakovaně.

Poznávají Vás někdy lidé na ulici? Nezažila jste nějakou vtipnou historku v tomto ohledu?

Poznávají, ale jen občas. Já jsem v civilu taková šedá myš, řekla bych. Takže moc nepoutám pozornost.

Hodně se v poslední době mluví o velmi nepříznivých poměrech nejen v kultuře na Slovensku, kde jste prožila dětství. Novou politickou garniturou je potlačována svoboda a otevřenost v umění. Pokud vím, v souboru MdB je velmi mnoho členů ze Slovenska. Jak to vnímáte? Cítíte také nějakou solidaritu ze strany svých moravských a českých kolegů a kolegyň?

Solidaritu cítím a bohužel mi nezůstává nic jiného než doufat, že to, kam se situace na Slovensku teď vyhrotila, je dno, od kterého se celá společnost zase odrazí.

Také hereckou branží s malými přestávkami občas otřásá téma rovného postavení žen v divadelním i filmovém průmyslu. Vnímáte, že v ČR je to rovněž aktuální téma?

How do you know if you have managed to portray the role? When are you satisfied with your performance?

I’m hardly ever completely satisfied. But the longer I play a role, the more confident I am about how I want to play it and I’m not afraid of it. Or I find new colours that move me deeper into the character.

I’m always sorry that I didn’t find them earlier. But again, it’s interesting to watch my professional, and personal, development with each character.

Which role has grown on you the most so far?

Alex in Flashdance always comes to mind first. That was euphoric! But my favourite was also Wendla in Spring Awakening or Velma in Chicago. Now it may be Morticia in The Addams Family.

Do you prefer playing positive roles or “villainesses”?

It is essential that the role is well written and has multiple layers. I’ve definitely played more positive roles so far, so I always enjoy the villainesses with gusto.

Do you still have any dreams about acting, something you would yet like to achieve in it?

I have already fulfilled my dreams several times on stage of the City Theatre, so I don’t have any more. But if I ever happened to get an offer to shoot a historical film, I would love to try.

You have been nominated several times for various awards. Most recently, the Thalia Award 2024 for the role of Morticia in the production of The Addams Family. How important is an award to you? Or is the applause of the audience still the biggest reward?

For me, the most rewarding praise comes from my close family or from colleagues whom I respect for their work, and then from loyal fans who come to see some of our shows repeatedly.

Do people ever recognize you in the street?

Have you had any funny stories in this regard?

They do, but only occasionally. I’m a bit of a grey mouse in civilian life, I suppose. So, I don’t attract much attention.

There has been a lot of talk recently about the very unfavourable conditions not only in the culture in Slovakia, where you spent your childhood. Freedom and openness in the arts are being suppressed by the new political establishment. As far as I know, there are very many members of the

Ve filmovém průmyslu se nepohybuji, takže to nemohu posoudit a doufám, že divadelního světa se to snad netýká.

Může herec nebo herečka vyhořet? Existuje nějaká prevence nebo nějaká péče v divadlech a v souborech, aby se to někomu nepřihodilo?

Speciální péče v této oblasti v divadlech nefunguje, to je asi velmi individuální záležitost. Každopádně se to rozhodně stává, asi jako v každém jiném povolání. Někomu možná pomůže změna místa působení, nebo aspoň dočasná pauza od hraní. Osobní zkušenost však s touhle tematikou naštěstí zatím nemám.

Jakým způsobem nejraději odpočíváte a relaxujete?

Stačí mi být doma s mojí rodinkou a lenošit. A když jsem doma sama, je to vana!

Cestujete ráda? Máte nějakou svou stálou a zároveň nejoblíbenější destinaci?

Cestuji ráda, ale málo, takže stálou destinaci nemám. Ale v New Yorku jsem byla třikrát a uchvátil mě. Tam bych klidně letěla kdykoliv znovu.

City Theatre ensemble from Slovakia. How do you perceive this? Do you also feel any solidarity from your Moravian and Czech colleagues?

I do feel solidarity and unfortunately, I have no choice but to hope that the situation in Slovakia has now escalated to the lowest point from which the whole society will bottom out.

The acting business, too, is occasionally shaken by the topic of women’s equality in the theatre and film industry. Do you feel that this is also a topical issue in the Czech Republic?

I don’t move in the film industry, so I can’t judge that and I hope that the theatre world is not affected.

Can an actor or actress burn out? Is there any prevention or care in theatres and ensembles to prevent this from happening?

There is no special care in this area in theatres, it’s probably a very individual thing. Anyway, it definitely happens, probably like in any other profession. Maybe a change of venue or at least a temporary break from acting will help some people. I haven’t had any personal experience with this issue so far, fortunately.

What is your favourite way to rest and relax?

For me, just being at home with my family and lazing around is enough. And when I’m home alone, it’s a bath!

Do you like travelling? Do you have a regular and favourite destination?

I like travelling, but travel little, so I don’t have a regular destination. But I’ve been to New York three times, and it’s captivated me. I would fly there again anytime.

Foto: Tino Kratochvil, Nikol Wetterová, archiv MdB, autor: Diana Tuyet-Lan Nguyen

Čarodějky z Eastwicku – S. Janotová (Alexandra), P. Gazdík (Darryl van Horn)

My vyhledáváme lokality odpovídající rostoucí poptávce po evropských výrobních a e-commerce kapacitách. I proto je investice do průmyslových nemovitostí z portfolia Accolade Funds atraktivní příležitostí. accoladefunds.eu

MUZIKA JE MŮJ SOUKROMÝ VESMÍR

Magdalena Múčková

MUSIC IS MY PERSONAL UNIVERSE

JE NEJEN ŠPIČKOVOU HRÁČKOU

NA CIMBÁL ALE TAKÉ MIMOŘÁDNĚ DISPONOVANOU ZPĚVAČKOU

LIDOVÝCH PÍSNÍ. JE PRAVNUČKOU

NEJSLAVNĚJŠÍHO MALÍŘE JIHU

MORAVY JOŽI UPRKY. HRU NA CIMBÁL

VYSTUDOVALA NA BRNĚNSKÉ

KONZERVATOŘI. MUZIKANTSKÉ

A TANEČNÍ ZAČÁTKY PRODĚLALA

V HANÁCKO-SLOVÁCKÉM SOUBORU

ZAVÁDKA, V DOBĚ BRNĚNSKÝCH STUDIÍ PŮSOBILA JAKO CIMBALISTKA

A SÓLOVÁ ZPĚVAČKA BRNĚNSKÉHO

ROZHLASOVÉHO ORCHESTRU

LIDOVÝCH NÁSTROJŮ.

V současné době jako zakládající členka a umělecká vedoucí cimbálové muziky Danaj je mimo jiné jedinou ženou v kapele, což má za následek především to, že zbytek mančaftu je neustále „pod babským tlakem“. Magda a hudba jsou jako jedno, navzájem se nedají oddělit. Jejich vzájemné spojení je osudové. Kdyby k němu nedošlo, by byl svět, myslím, velmi ochuzen.

Na úvod velmi jednoduše, proč folklor a lidová hudba ve Vašem životě hraje tzv. první housle?

I odpověď bude jednoduchá. Protože mě k nim od dětství vedli moji rodiče, oba svého času sami aktivní - tatínek muzikant a maminka tanečnice. Protože můj muž je folklorní muzikant. Protože moje sociální bublina je folklorní. S odstupem let se jen utvrzuji, že „folklorní bytí“ je pro mě nejlepší způsob sebeurčení. Po každém krásném hudebním zážitku, poslechovém i vlastním muzikantském vystoupení, si říkám, o kolik jsou ochuzeni lidé, kterým se daru žít s muzikou nedostalo.

Může se zdát, že se folklor úzce váže s nějakým konkrétním a často územně docela malým regionem, přesto překračuje hranice a propojuje zdánlivě úplně odlišné světy? Dokáže mu porozumět i člověk z úplně opačného konce planety. Proč tomu tak je?

Ano, strážnické písničky nebo tance nejlépe zahrají, zazpívají a nejlépe jim také rozumějí Strážničané.

MAGDALENA MÚČKOVÁ IS NOT ONLY A TOP CIMBALOM PLAYER BUT ALSO AN EXCEPTIONALLY GIFTED SINGER OF FOLK SONGS. SHE IS THE GREATGRANDDAUGHTER OF THE MOST FAMOUS PAINTER OF SOUTH MORAVIA, JOŽA UPRKA. SHE STUDIED THE CIMBALOM AT BRNO CONSERVATORY. HER MUSICAL AND DANCING BEGINNINGS WERE SPENT IN THE HANÁ AND MORAVIAN SLOVAK ENSEMBLE ZAVÁDKA, DURING HER STUDIES IN BRNO SHE PERFORMED AS A CIMBALOM PLAYER AND SOLO SINGER OF THE BRNO RADIO ORCHESTRA OF FOLK INSTRUMENTS.

Currently, she is a founding member and artistic director of the Danaj cimbalom band, and the only woman at that, which results in the rest of the band being constantly “under female pressure”. Magda and music are as one, they cannot be separated. Their connection is fatal. If it had not been made, I think the world would have been much poorer.

To begin very simply, why does folklore and folk music play first fiddle, so to say, in your life?

The answer is simple. Because my parents, both active in their own time – my dad a musician and my mom a dancer – have led me to it since childhood. Because my husband is a folk musician. Because my social bubble is folklore. As the years go by, I only get reaffirmed that “folklore being” is the best way of my self-determination. After each beautiful musical experience, both listening and performing as a musician myself, I say to myself how deprived the people are who have not been given the gift of living with music.

Nikdo nezatancuje „ověnžok“* lépe než samotní „Goralé“**. Na druhou stranu, lidové písně opisují stejná témata, ať už o nich zpíváte česky, polsky, italsky, anglicky nebo třeba čínsky. Vždy jde o lásku, rodinu, nenávist, vojnu, zločin, přírodu nebo zvířata. Generacemi sdílené zkušenosti a příběhy tak mohou být částečně srozumitelné bez ohledu na dorozumívací jazyk. Ovšem, třeba maorská HAKA nebo např. tibetský hrdelní alikvotní zpěv bude pro středoevropského posluchače především exotika s primárním vnímáním všech pro nás neznámých projevů, klidně bez podrobnější obsahové znalosti. Stejně jako naši kulturu vnímají exoticky v Číně nebo jižní Americe.

V této souvislosti prozradím, že jste se zrovna s muzikou vrátili z jihokorejského Soulu. Co vás tam čekalo?

Se strážnickou muzikou Danaj jsme přijali pozvání naší ambasády v Soulu podílet se oslavách státního svátku 28. října. Kromě této velké státní recepce jsme měli koncert v Korejském národním lidovém muzeu a muzikou jsme v české hospodě přispěli

*Ověnžok je typický točivý tanec horalů ze slezsko-polsko-slovenského pomezí.

**Goralé/Gorali/Goralové jsou etnická skupina na slezsko-polsko-slovenském pomezí.

It may seem that folklore is closely tied to a specific and often territorially quite small region, yet it crosses borders and connects seemingly completely different worlds? Even a person from the opposite side of the planet can understand it. Why is this so?

Yes, Strážnice songs or dances are best played, sung and understood by Strážnice people. Nobody dances the “ověnžok”* better than the “Gorals”** themselves. On the other hand, folk songs describe the same topics whether you sing about them in Czech, Polish, Italian, English or even Chinese. It is always about love, family, hatred, war, crime, nature or animals. Experiences and stories shared by generations can thus be partially understood regardless of the language of communication. Of course, Māori HAKA or Tibetan throat overtone singing, for example, will be mainly exotic for the Central European listener with a primary perception of all the unfamiliar expressions, without detailed content knowledge whatsoever. Just as our culture is perceived as exotic in China or South America.

*Ověnžok is a typical spinning dance of the highlanders from the SilesianPolish-Slovakian border.

**The Gorals are an ethnic group on the Silesian-Polish-Slovakian border.

také k neformálnímu setkání Čechů žijících v Soulu, které české velvyslanectví pořádá každoročně v předvečer státního svátku.

Hrajete na cimbál. Nezrazovali vás od toho, protože laici by možná konstatovali, že je to povězme spíše „mužský“ hudební nástroj?

Když jsem začala hrát na cimbál v 70. letech minulého století, cimbalistů na Moravě bylo jako šafránu. Ale už tehdy v slavném BROLNU hrála vynikající cimbalistka Helena Červenková. Možná právě ona byla mým rodičům inspirací a důkazem, že cimbál nemusí být nutně spojován jen s muži. Navíc, my ženy jej většinou netaháme :-).

Když jsem Vás viděla hrát a zpívat, úplně se Vám rozzáří oči. Co u hudby cítíte?

Muzika je můj soukromý vesmír. S ní a v ní jsem šťastná. Nesmírně si užívám každé příležitosti, kdy k ní můžu utéct. Sama, s manželem (primášem), nejraději ale s mými muzikanty Danajáky. Souzníme spolu v nejen muzikantském přátelství už 36 let.

Kolik času v běžném dni věnujete hudbě a jakým způsobem?

Muzika mě provází v podstatě nepřetržitě, vyjma času, kdy spím. Při výběru účinkujících do televizního pořadu U NÁS aneb Od cimbálu o lidové kultuře pro TV NOE, při tvorbě hudebních pořadů a folklorního rádia iFolklor nebo při přípravě koncertů a projektů, jakými jsou Mezinárodní folklorní festival Strážnice, Janáček Brno a další. Provází mě taky při výuce malých a mladých cimbálníčků v ZUŠ Veselí nad Moravou a v slovenskej Skalici. No a tím nekončím, protože je neustále přítomna rovněž při hledání a aranžování hudebního materiálu i pravidelných zkouškách muziky Danaj.

In this context, I will reveal that you and the band have just returned from Seoul, South Korea. What was awaiting you there?

We accepted the invitation of our embassy in Seoul to participate in the celebration of the national holiday on 28th October. In addition to this grand state reception, we had a concert at the Korean National Folk Museum and in a Czech pub we also contributed with our music to the informal gettogether of Czechs living in Seoul, which the Czech Embassy organizes every year on the eve of the national holiday.

You play the cimbalom. Have you been discouraged from doing so because lay people might say that it is a rather “masculine” musical instrument?

When I started playing the cimbalom in the 1970s, cimbalom players in Moravia were scarce as hen’s teeth. But even then, in the famous BROLN, there was an excellent female cimbalom player Helena Červenková. Perhaps she was an inspiration to my parents and proof that the cimbalom does not necessarily have to be associated only with men. Besides, we women don’t usually carry it around :-).

When I was watching you play and sing, your eyes completely lit up. What do you feel with music?

Music is my personal universe. I’m happy with it and in it. I immensely enjoy every opportunity to escape to it. Alone, with my husband (a first violinist), but most of all with my musicians from the Danaj band. We’ve been in harmony of not solely a musical friendship for 36 years.

How much time do you devote to music in a typical day and in what way?

Music accompanies me practically all the time, except for hours when I’m asleep. When choosing

Kromě toho, že hudbu interpretujete, tak ji i sama tvoříte nebo jí vdechujete život, tak aby i pro dnešního posluchače byla zajímavá.

Nedávno jste takto oživila i zapomenuté pásmo duchovním písní ze Znorov, dnešních Vnorov. Můžete nám ho popsat, čím je unikátní?

Při svých opakovaných bádáních v obci Vnorovy zachytil na popud Leoše Janáčka sběratel Hynek Bím soubor starých kostelních písní. Zaznamenal a částečně i natočil na fonograf písně adventní, vánoční, postní, velikonoční, k oslavě svatých a písně vážící se svým obsahem k událostem v životě křesťana. Zajímavé je, že část těchto písní nalezneme už v Božanově kancionálu z r. 1719. Ale v době, kdy byly zaznamenány Bímem, se od tohoto zdroje lišily. Ústně tradované písně po téměř dvou stech letech vnorovští zpívali s naprosto jinými nápěvy. Kostelními písněmi ze Znorov jsme alespoň částečně odkryli dosud neobjevenou perlu lidové hudební kultury, prozatím stojící mimo hlavní zájem folklorní veřejnosti. Záznam tohoto hudebního pásma v našem podání odvysílá i Česká televize v prosinci letošního roku.

performers for the TV show “At Our Place or From the Cimbalom about Folk Culture” for TV NOE, when creating music programmes and folklore radio iFolklor or when preparing concerts and projects such as the Strážnice International Folklore Festival, Janáček Brno and others. It also accompanies me when teaching small and young cimbalom players at the music and art school in Veselí nad Moravou and in Skalica, Slovakia. But it doesn’t end there, because it is also constantly present during the search for and arrangement of musical material and regular rehearsals of Danaj band.

Apart from interpreting music, you also create it yourself or breathe life into it so that it is interesting for present-day listeners. Recently you have revived a forgotten collection of spiritual songs from Znorovy, present-day Vnorovy. Can you describe it for us, what makes it unique?

During his repeated researches in the village of Vnorovy, the collector Hynek Bím captured a set of old church songs at the bidding of Leoš Janáček. He noted and partially recorded on a phonograph songs of Advent, Christmas, Lent, Easter, the feasts of saints and songs related to events in the life of a Christian. Interestingly, some of these songs can be found in Božan’s hymnbook of 1719, however, at the time they were recorded by Bím, they differed from this source. Almost two hundred years later, the orally passed down songs were sung by the people of Vnorovy with completely different tunes. With the church songs from Znorovy, we have at least partially uncovered a hitherto undiscovered pearl of folk music culture, standing outside the main interest of the folklore public so far. A recording of this collection of songs performed by us will be broadcast by Czech Television in December this year.

Foto: Danaj Valtice©OtaNepily, autor: Diana Tuyet-Lan Nguyen

Myslíte si, že dnešnímu uspěchanému světu má lidová kultura stále co říct? Přežije podle Vás folklor dalších 100 let?

V dnešním globalizovaném světě jsou naše tradice významným prvkem naší identity. Jsou to jediné, co nás odlišuje od jiných národností a etnik, co nám dává pocit kořenů. Máme svoji řeč, mnohde i stále živá nářečí, kroje, písničky, tance, zvyky. Důležitost a potřebnost udržování a pečování o náš národní kulturní genofond si sice neuvědomují a ani nepodporují tam, kde by se to očekávalo především, naštěstí je tady velká komunita uvědomělých lidí, kteří se o zachování odkazu našich předků většinou ve svém volném čase, amatérsky, starají a rozvíjejí ho. O budoucnost folkloru strach nemám. Stačí přijet se podívat na kterýkoliv folklorní festival a vidět stovky a tisíce mladých aktivních muzikantů, zpěváků, tanečníků, pro které je folklor přirozenou součástí jejich života.

Musíte si někdy od hudby i odpočinout? Jak odpočíváte?

Možná se budete smát, ale nemusím, protože dobré muziky, a nemusí být nutně jen folklorní, není nikdy dost! A jak odpočívám? Spánek, knížka a pěkná hudba!

Do you think that folk culture still has something to say to the present-day hectic world? In your opinion, will folklore survive another 100 years?

In the globalised world of today, our traditions are an important element of our identity. They are the only thing which distinguishes us from other nationalities and ethnicities, which gives us a sense of our roots. We have our own language, in many places still living dialects, folk costumes, songs, dances, customs. While the importance and necessity of maintaining and nurturing our national cultural gene pool is not realised or supported where it would be expected first and foremost, fortunately there is a large community of conscious people who, mostly in their free time, in an amateur way, care for and develop the legacy of our ancestors. I am not worried about the future of folklore. Just come to any folklore festival and see hundreds and thousands of young active musicians, singers, dancers for whom folklore is a natural part of their lives.

Do you ever have to take a break from music? How do you relax?

You may laugh, but I don’t have to, because you can never have enough good music, and not necessarily just folk music! And how do I relax? Sleep, a book and nice music!

Rakouská stavební chemie nejen pro obkladače a podlaháře...

OBJEVTE MODERNÍ BRNĚNSKÉ SOCHY DISCOVER MODERN BRNO SCULPTURES

Do roku 1991 platil v Československu zákon, který ukládal investorům povinnost věnovat část rozpočtu veřejných staveb, zpravidla 1–4 procenta, na uměleckou výzdobu veřejného prostoru. Díky tzv. čtyřprocentnímu zákonu z roku 1965 vzniklo obrovské množství výtvarných děl, často mimořádné umělecké kvality, které byly nedílnou součástí architektury. Řada z nich však byla pro své politicko-společenské pozadí nebo často i bezdůvodně odstraněna. Po roce 1991 se umění ve veřejném prostoru nevěnovala dostatečná pozornost a chyběla systematická podpora. Změnily se vnímání i způsob užívání veřejných prostranství, změnily se i představy o významu uměleckých děl od pouhé „existence“ po určitou provázanost s celkem.

Until 1991, there was a law in force in former Czechoslovakia which obliged investors to allocate a portion of public buildings’ budget, usually 1–4 percent, to the artistic decoration of public spaces. Thanks to the so-called four percent law of 1965, a great many works of art, often of exceptional artistic quality, were created and became an integral part of architecture. However, many of them have been removed because of their political and social background or often for no reason at all. After 1991, art in public space was not given sufficient attention and lacked systematic support. Perception as well as the way of using public spaces changed, and ideas about the meaning of artworks changed from mere “existence” to a certain interconnectedness with the whole.

Pro Brno byl důležitým milníkem rok 2006, kdy brněnští zastupitelé schválili projekt Sochy pro Brno, jehož cílem bylo osadit město během deseti let deseti novými sochami a současně obohatit a kultivovat veřejné prostory města. Každá socha má připomínat významnou osobnost spjatou s Brnem a vybraná lokalita má mít přímou vazbu na danou osobnost. V roce 2008 pak vznikla bienální přehlídka Brno Art Open/Sochy v ulicích, iniciovaná Domem umění města Brna, která pracuje s formátem dočasných instalací.

Pojďme se nyní podívat na výtvarná díla, která obohatila veřejný prostor města Brna po roce 2006. Při troše dobré vůle je zvládnete obejít za den, nacházejí se totiž v historickém centru města nebo v jeho těsné blízkosti.

MLADÝ MOZART

V roce 2008 byla ve spodní části Zelného trhu, před budovou Reduty, vztyčena socha připomínající hudebního genia Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Mozart, přestože se dožil velmi nízkého věku, vytvořil dílo nebývalého rozsahu, díky němuž je řazen mezi nejslavnější a nejhranější skladatele klasické hudby vůbec. Když v roce 1767 vypukla ve Vídni epidemie planých neštovic, odcestovala Mozartova rodina z města a jejich první zastávkou bylo právě Brno, kde teprve jedenáctiletý Wolfgang se svou sestrou Nannerl koncertovali v prostorách dnešní Reduty.

An important milestone for Brno was 2006, when the Brno city councillors approved the project Sculptures for Brno, the aim of which was to furnish the city with ten new statues over a period of ten years, while at the same time enrich and cultivate the city public spaces. Each statue is to commemorate a significant personality associated with Brno and the selected location is to have a direct tie to the personality in question. In 2008, the biennial showcase Brno Art Open/Sculptures in the Streets was initiated by the Brno House of Arts, which works with the format of temporary installations.

Let us now take a look at the artworks that have enriched the public space of Brno since 2006. With a bit of good faith, you can get around them in a day, as they are located in the historical centre of the city or in its close vicinity.

YOUNG MOZART

In 2008, a statue commemorating the musical genius Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) was erected in the lower part of Zelný trh, in front of the Reduta building. Although he only lived to a very young age, Mozart created a work of unprecedented scope, which makes him one of the most famous and most performed classical composers of all times. In 1767, when a smallpox epidemic broke out in Vienna, Mozart’s family left the city and their first stop was Brno, where the only eleven-year-old Wolfgang and his sister Nannerl gave concerts in what is now the Reduta.

Dvoumetrovou postavu z černého bronzu v kontextu náměstí snadno přehlédnete; její autor, přední český sochař Kurt Gebauer, ji totiž umístil na pět metrů vysoký pískovcový pilíř. Mozart je na ní ztvárněn jako nahá dětská figura s dospělou tváří, balancující na hraně klavichordu. Jeho nahota symbolizuje touhu po svobodě a pohyb figury je komickou, rokokovou úklonou muzikanta a zároveň klasicistní alegorií radosti, svobody a vzletu. Na zádech má pouze jedno andělské křídlo, které odkazuje na jeho tragický konec. Pocta Mozartovi byla realizována jako první v projektu Sochy pro Brno.

POCTA EDISONOVI

V roce 1882 zahájilo provoz divadlo Na hradbách (dnes Mahenovo), které dnes tvoří jednu z dominant Malinovského náměstí. Mahenovo divadlo bylo první scénou v Evropě, která byla osvětlena elektrickými žárovkami, v té době pouze tři roky starým vynálezem amerického vynálezce a podnikatele Thomase Alvy Edisona (1847–1931). Pro potřeby divadla byla dokonce vybudována samostatná parní elektrárna v nedaleké ulici Vlhké, protože Brno dosud nebylo elektrifikováno. Edison sám své „dílo“ navštívil až o 25 let později. V roce 2010 byla na jeho počest na spodním konci ulice Kobližné odhalena nerezová plastika s názvem Pocta Edisonovi.

The two-metre-high black bronze figure is easy to overlook within the context of the square, as its author, the leading Czech sculptor Kurt Gebauer, placed it on a five-metre-high sandstone pillar. It depicts Mozart as a naked child figure with an adult face, balancing on the edge of a clavichord. His nakedness symbolises the longing for freedom, and the posture of the figure is a comic, rococo bow of the musician and at the same time a classicist allegory of joy, freedom and grace. There is only one angel’s wing on his back, referring to his tragic end. Tribute to Mozart was the first artwork of the Sculptures for Brno project to be implemented.

THE TRIBUTE TO EDISON

In 1882, the Theatre on the City Walls (now Mahen Theatre) opened its doors and today it is one of the landmarks of Malinovský Square. Mahen Theatre was the first stage in Europe to be lit by electric bulbs, at that time only three years old invention of the American inventor and entrepreneur Thomas Alva Edison (1847–1931). An independent steam power plant was actually built for the theatre in nearby Vlhká Street, as Brno had not yet been electrified. Edison himself did not visit his “work” until 25 years later. In 2010, a stainless-steel sculpture called Tribute to Edison was unveiled in his honour at the lower end of Kobližná Street.

An artistic competition was announced for the form of the work, in which a design by Brno sculptor Tomáš Medek was selected. He – like the authors of most of the submitted designs – worked with the motif of a light bulb. His design consists of four intertwined, larger-than-life steel wire bulbs, two of which are in the original elongated shape with a screw cap as introduced by Edison, the other two are similar to those fitted in the theatre. The webs of interconnected wires evoke the intricacies of the electrical grid while also referencing the network as a metaphor for contemporary communication. The commemoration of a historical event is thus elevated to a reflection on the transformation of the modern world and technical civilization.

JAN SKÁCEL

The third “Sculpture for Brno” is dedicated to the personality of one of the last great Moravian writers, the poet, prose writer, editor and translator Jan Skácel (1922–1989), who spent most of his life in Brno. During the war he was subject to Arbeitseinsatz, after the war he joined the Communist Party of Czechoslovakia and worked for several cultural

Na podobu díla byla vypsána výtvarná soutěž, ve které byl vybrán návrh brněnského sochaře Tomáše Medka. Ten – podobně jako autoři většiny přihlášených návrhů – pracoval s motivem žárovky. Jeho návrh tvoří čtyři vzájemně propletené žárovky z ocelového drátu v nadživotní velikosti, dvě z nich jsou v původním protáhlém tvaru se závitem, jak je představil Edison, další dvě jsou podobné těm, jimiž bylo vybaveno divadlo. Sítě propojených drátů evokují spletitost elektrické sítě a zároveň odkazují k síti jako metafoře současné komunikace. Připomínka historické události je tak povýšena na reflexi proměny moderního světa a technické civilizace.

JAN SKÁCEL

Třetí „Socha pro Brno“ je věnována osobnosti jednoho z posledních velkých moravských literátů, básníka, prozaika, redaktora a překladatele Jana Skácela (1922–1989), který v Brně strávil většinu života. Za války byl totálně nasazen, po válce vstoupil do Komunistické strany Československa a působil v několika brněnských kulturních institucích. Stále častěji však vyjadřoval svůj odpor proti komunistickému režimu, po srpnové okupaci sovětskými vojsky v roce 1968 byl ze strany vyloučen a byla mu zakázána činnost. Knihy mu pak vycházely v samizdatu a exilu a Skácel přežíval v chudobě za podpory svých přátel. Uvolnění přišlo až po roce 1980, kdy úřady povolily některá jeho díla vydávat a jeho verše inscenovalo brněnské divadlo Husa na provázku. Sametové revoluce v roce 1989 se básník nedožil, zemřel pouhých pár dní před 17. listopadem.

Stylizovaná dvoumetrová hlava, osazená v roce 2016 na jižní svah Špilberku, je dílem brněnského sochaře Jiřího Sobotky, jehož práce navazuje na tvorbu významných umělců z éry moderny v USA jako Roy Lichtenstein, Andy Warhol a Claes Oldenburg. Je sestavena z několika tisíc dutých nerezových trubek, skrze něž – symbolicky „Skácelovýma očima“ – lze pohlížet na Staré Brno a jeho dominantu, gotickou baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí. Na kamenném soklu z vračanského vápence je na každé straně vytesáno jedno ze slov vyjadřující čtyři stěžejní témata Skácelovy tvorby – dětství, ticho, krajina a smrt. „Hlava“ není jedinou připomínkou básníkova odkazu v Brně. V roce 1992 byla před domem č. 35a na Kotlářské ulici, kde mistr kdysi bydlel, vztyčena kamenná pamětní stéla s bronzovou podobiznou. A od roku 2006 jsou Skácelovy verše o vodě

institutions in Brno. However, he was increasingly expressing his opposition to the communist regime, and after the August 1968 occupation by Soviet troops he was expelled from the party and banned from activity. His books were then published in samizdat and exile, and Skácel was living in poverty with the support of his friends. Relief came only after 1980, when the authorities allowed some of his works to be published and his verses were staged by the Goose on a String Theatre in Brno. The poet did not live to see the Velvet Revolution of 1989, dying just a few days before 17 November.

The stylised two-metre-high head, installed in 2016 on the southern slope of Špilberk, is the work of Brno sculptor Jiří Sobotka, whose work draws on the work of important artists from the US modern era, such as Roy Lichtenstein, Andy Warhol and Claes Oldenburg. It is made up of several thousand hollow stainless-steel tubes, through which –symbolically “Skácel’s eyes” – one can look at Old Brno and its landmark, the Gothic Basilica of the Assumption of Our Lady in Mendel Square. Each side of the stone pedestal, made of Vratsa limestone, has one of the words expressing the four key themes of Skácel’s work – Childhood, Silence, Landscape and Death – carved on it.

součástí bronzových roštů dvou kruhových kašen na náměstí Svobody, kam byly umístěny v rámci celkové rekonstrukce.

BRNĚNSKÝ ORLOJ

Náměstí Svobody je největší a nejznámější brněnské náměstí. Jeho plochu doplňují tři zcela rozdílné sochařské instalace – raně barokní morový sloup z roku 1689, již zmíněné kruhové kašny a od roku 2010 také multifunkční hodinový stroj před obchodním domem Omega, tzv. Brněnský orloj. Ten připomíná jednu z legend vztahující se k obléhání Brna švédskými vojsky v roce 1645, kdy bylo město už několik měsíců pod tlakem Švédů a situace byla zoufalá. Švédský velitel generál Lennart Torstenson tehdy sebevědomě prohlásil, že když město nedobije do pravého poledne, odtáhne i s celou svou armádou. To se doneslo k uším Brňanů, kteří použili lest a nechali poledne ohlásit už v jedenáct hodin. Hrdý vojevůdce dostál svému slovu a skutečně z Brna odtáhl. Od té doby zvoní zvony na Petrově poledne o hodinu dřív.

Nakolik je příběh pravdivý lze jen těžko posoudit, každopádně se jím nechali inspirovat sochaři

Oldřich Rujbr a Petr Kameník, kteří orloj navrhli jako šest metrů vysoký blok z černé africké žuly, připomínající svým tvarem nábojnici. Do horní části orloje zasadili hodinový stroj, který každý den v jedenáct

“Head” is not the only reminder of the poet’s legacy in Brno. In 1992, a stone memorial stele with a bronze likeness was erected in front of house No. 35a in Kotlářská Street, where the master used to live. And since 2006, Skácel’s verses about water have been part of the bronze grates of two circular fountains in Freedom Square, which were installed as part of the overall reconstruction.

BRNO ASTRONOMICAL CLOCK

Freedom Square is the largest and most famous square in Brno. Its area is complemented by three completely divergent sculptural installations – an early Baroque plague column from 1689, the aforementioned circular fountains and, since 2010, a multifunctional clock machine in front of the Omega department store, the so-called Brno Astronomical Clock. It commemorates one of the legends related to the siege of Brno by Swedish troops in 1645, when the city had been under pressure from the Swedes for several months and the situation was desperate. The Swedish commander, General Lennart Torstenson, confidently declared at the time that if the city had not been conquered by noon, he would withdraw with his entire army. This reached the ears of the Brno people, who used a ploy and had noon announced at eleven o’clock. The proud

hodin dopoledne vypouští za doprovodu zvonů originální skleněnou kuličku, a to náhodně do jednoho ze čtyř otvorů. Kdo kuličku chytne, může si ji nechat jako suvenýr, proto se každý den v tuto dobu kolem orloje tlačí davy lidí.

Dlužno dodat, že ačkoli se jedná o časostroj, zjistit přesný čas je skutečně obtížné, přestože je na něm umístěn návod. Část veřejnosti odsuzuje jeho tvar, připomínající spíše falický symbol, předmětem kritiky byla také vysoká pořizovací cena a zejména vysoké náklady na provoz a údržbu.

SOUBOR CTNOSTÍ

NA MORAVSKÉM NÁMĚSTÍ

V roce 2010 byla rovněž dokončena rekonstrukce Moravského náměstí, respektive jeho části mezi barokním kostelem sv. Tomáše, Místodržitelským palácem, palácem DOPZ z konce 20. let 20. století a novorenesanční budovou Nejvyššího správního soudu. Autoři rekonstrukce, architekti Petr Hrůša, Lukáš Pecka a Vít Zenkl z Ateliéru Brno, na plochu náměstí umístili alegorie čtyř ctností, které by podle filozofa Platóna mělo mít správné město – spravedlnost, mírnost, prozíravost a odvahu.

Zatímco Mírnost v podobě nízké kašny se zvlněnou vodní hladinou a Prozíravost symbolizovaná bronzovým modelem Brna v roce 1645 vstupují do prostoru

commander kept his word and actually withdrew from Brno. Since then, the bells at St. Peter’s have been ringing an hour earlier.

It is difficult to say to what extent the story is true, but in any case, it inspired the sculptors Oldřich Rujbr and Petr Kameník, who designed the astronomical clock as a six-metre-high block of black African granite, resembling the shape of a bullet. In the upper part of the astronomical clock, they installed a clockwork machine which releases an original glass marble randomly into one of the four holes at 11 a.m. every day to the accompaniment of bells. Those who catch the glass marble can keep it as a souvenir, which is why crowds of people gather around the clock at this time every day.

It should be added that although it is a timepiece, it is really troublesome to tell the exact time, even though there are instructions placed on it. Part of the public has criticised the shape of the clock, which more resembles a phallic symbol, the high purchase price has also been denounced as well as the high operating and maintenance costs.

CARDINAL VIRTUES IN MORAVIAN SQUARE

In 2010, the reconstruction of Moravian Square, or its part between the Baroque Church of

náměstí vcelku nenápadně, bronzová socha Spravedlnosti před budovou soudu se dočkala kontroverzního přijetí. Její autor, akademický sochař Marius Kotrba, zavrhl klasický symbol spravedlnosti – váhy – a navrhl stylizovanou postavu muže zvedajícího těžký kvádr, která si mezi Brňany vysloužila přezdívku „exekutor odnášející pračku“. Kotrba svou koncepci vysvětloval slovy, že „spravedlnost je záležitost těžká, a zároveň křehká. Postava spravedlnosti nevládne, ale potýká se s ní, a proud vody ji zespodu nadzvedává, někdy zlehka, jindy silou.“ O největší rozruch se postaralo poslední z čtveřice děl, jezdecká socha Jošta Lucemburského (Moravského) symbolizující Odvahu. Jošt Moravský (1354–1411) pocházel z dynastie Lucemburků a byl synovcem českého krále Karla IV. Byl také velmi schopným finančníkem a ctižádostivým (až lstivým) politikem, jakožto poslední samostatně vládnoucí moravský markrabě usiloval o nezávislost Moravy. Na sklonku života byl dokonce zvolen římským králem. Jezdecká socha je v sochařství tradičním zadáním, nicméně pojmout ji moderním způsobem je nelehký úkol s nejistým výsledkem. Na podobu Jošta byla v roce 2009 vyhlášena výtvarná soutěž,

St. Thomas, the Governor’s Palace, the DOPZ Palace from the late 1920s and the Neo-Renaissance building of the Supreme Administrative Court, was also completed. The authors of the reconstruction, architects Petr Hrůša, Lukáš Pecka and Vít Zenkl from Ateliér Brno, placed allegories of the four cardinal virtues that according to the philosopher Plato a good city should have – justice, temperance, prudence and fortitude.

While Temperance, in the form of a low fountain with an undulating water surface, and Prudence, symbolized by a bronze model of Brno in 1645, enter the square quite unobtrusively, the bronze sculpture of Justice in front of the courthouse has received a controversial reception. Its author, the academic sculptor Marius Kotrba, abandoned the classic symbol of justice – the scales – and designed a stylised figure of a man lifting a heavy block, which earned it the nickname “the bailiff taking away the washing machine” among the Brno citizens. Kotrba explained his concept by saying that “justice is a heavy, yet fragile matter. The figure of justice does not rule, but struggles with it, and the stream of water from below lifts it, sometimes gently, other times forcefully.”

The last of the four works, the equestrian statue of Jobst of Luxembourg (Moravia) symbolizing Courage, has caused the greatest stir. Jobst of Moravia (1354–1411) came from the House of Luxembourg and was the nephew of the Czech King Charles IV. He was also a very capable financier and an ambitious (even cunning) politician, and as the last independently ruling Moravian Margrave, he sought the independence of Moravia. Towards the end of his life, he was even elected King of the Romans.

Equestrian sculpture is a traditional assignment in sculpture, but to conceive it in a modern way is a difficult task with uncertain results. An artistic competition was announced in 2009 for the form of Jobst, from which the winning design by sculptor Kotrba emerged. He rendered it in his characteristic sculptural language as a figure of a rider on a horse on an oval pedestal. However, Brno councillors were not satisfied with the outcome of the competition, allegedly because it was “too modern”, while experts criticised the task itself, which they said was “too specific”.

In 2012, a new competition was announced in which the design by the academic sculptor and painter Jaroslav Róna was selected. Although

ze které vzešel jako vítězný návrh sochaře Kotrby. Ten jej ztvárnil svým charakteristickým sochařským jazykem jako postavu jezdce na koni na oválném piedestalu. Brněnští radní však s výsledkem soutěže nebyli spokojeni, údajně proto, že byl „příliš moderní“, odborníci pak kritizovali i samotné zadání, které prý bylo „příliš konkrétní“.

V roce 2012 byla proto vypsána nová soutěž, ve které byl vybrán návrh akademického sochaře a malíře Jaroslava Róny. Rónův Jošt se sice nápadně podobá jeho předchozímu návrhu jezdecké sochy pro Jihlavu, ale pro město byla její realizace příliš drahá a od záměru upustili. Osmimetrová socha odlitá z bronzu představuje rytíře v brnění, jenž sedí na koni s nezvykle dlouhýma nohama, v levé ruce drží štít a v pravé ruce kopí. Jistá „naddimenzovanost proporcí“ byla autorovým záměrem –dodává soše dynamický výraz, absence soklu navíc umožňuje lidem procházet přímo pod koněm a užít si „nečekaný“ pohled zdola směrem k hlavě.

Realizací Odvahy byla v roce 2015 završena rekonstrukce Moravského náměstí, a přestože bylo její přijetí různorodé, dnes je „brněnská žirafa“ oblíbeným místem setkávání i novodobým symbolem Brna.

Mimochodem, původní návrh Maria Kotrby na jezdeckou sochu Jošta Moravského a celou řadu jeho dalších děl můžete až do 2. března zhlédnout na souborné výstavě Marius Kotrba: Conditio humana v Domě umění, která se zaměřuje na ústřední téma jeho díla, lidskou postavu. Součástí výstavy je též socha svatého Kryštofa, patrona všech poutníků, motoristů a cestovatelů, umístěná na Malinovského náměstí mezi Mahenovým divadlem a Domem umění.

SOLUŇŠTÍ BRATŘI

NA PETROVĚ

V roce 2011 uspořádalo Biskupství brněnské soutěž na pomník slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, který měl být odhalen o dva roky později v rámci oslav 1150. výročí jejich příchodu na Velkou Moravu, kam přinesli nejen křesťanskou víru, ale také nejstarší slovanské písmo hlaholici. Oba bratři jsou spolupatrony brněnské katedrály sv. Petra a Pavla na Petrově a celé brněnské diecéze, proto bylo pro sousoší zvoleno místo v předprostoru katedrály, viditelné i průhledy z ulice Biskupské a Zelného trhu. Pomník byl realizován podle návrhu sochaře Vladimíra Matouška a architekta Radima Horáka.

Róna’s Jobst bears a striking resemblance to his previous design for an equestrian statue for Jihlava, it was too expensive for the town to implement and the project was dropped. The eight-metre-high statue cast in bronze represents a knight in armour mounted on a horse with unusually long legs, holding a shield in his left hand and a spear in his right hand. The somewhat “oversized proportions” were the author’s purpose – they give the statue a dynamic expression, and the absence of a pedestal allows people to walk directly under the horse and enjoy an “unexpected” view from below towards the head.

The implementation of Courage closed the reconstruction of Moravian Square in 2015, and although its reception was varied, today the “Brno Giraffe” is a popular meeting place and a modern symbol of Brno.

By the way, Marius Kotrba’s original design for the equestrian statue of Jobst of Moravia and a number of his other works can be seen until 2 March at the comprehensive exhibition Marius Kotrba: Conditio humana at the House of Arts, which focuses on the central theme of his work, the human figure. The exhibition also includes a statue of Saint Christopher, the patron saint of all pilgrims, motorists and travellers, installed in Malinovský Square between Mahen Theatre and the House of Arts.

Sousoší vytesané z jediného kusu pískovce je osazeno na pískovcové plošině, do které jsou vsazeny dva bronzové pásy ve tvaru kříže, nesoucí poselství: „Na počátku bylo Slovo...“ a „L. P. 863 přišli na Moravu...“. Postavy mezi sebou svírají dvojramenný (patriarchální) kříž. Objekt je dutý a skrze průzory křížů vyzařuje v noci do čtyř stran světlo. Plochu památníku doplňuje kamenná lavice ve tvaru kvádru, vybízející ke krátkému zastavení či pohledu na katedrálu.

SOCHY PRO BRNO

PODRUHÉ

V roce 2017 se město Brno rozhodlo pokračovat v projektu Sochy pro Brno a ohlásilo hned dvě výtvarné soutěže: na pomník pátera Martina Středy a pomník architekta Adolfa Loose.

Páter Martin Středa, též Stredonius (1588–1649), byl v době obléhání Brna švédskými vojsky rektorem jezuitské koleje, blízkým spolupracovníkem brněnského vojevůdce Jean-Louise Raduita de Souches a duchovním a morálním pilířem obrany města. Třímetrová bronzová socha na betonovém podstavci, která je dílem sochaře Jana Šebánka a architekta Jana Kratochvíla, byla v roce 2020 instalována před vstupem do kostela Nanebevzetí Panny Marie na nároží ulic Jezuitské a Beethovenovy. U nohou modlícího se kněze leží bronzová koule, inspirovaná pověstí

THE THESSALONIAN BROTHERS ON

PETROV HILL

In 2011, Brno Bishopric announced a competition for artists for a monument to the Slavic missionaries Cyril and Methodius, which was to be unveiled two years later as part of the celebrations of the 1150th anniversary of their arrival in Great Moravia, where they brought not only the Christian faith but also the oldest Slavic script, the Glagolitic alphabet. The two brothers are co-patrons of the Cathedral of St. Peter and Paul on Petrov Hill and of the entire Diocese of Brno, which is why a location for the sculpture was chosen in the foreground of the cathedral, visible through openings of Biskupská Street and Zelný trh. The monument was implemented according to the design by sculptor Vladimír Matoušek and architect Radim Horák.

The sculpture, carved from a single piece of sandstone, is mounted on a sandstone platform into which two bronze bands in the shape of a cross are embedded, bearing the message, “In the beginning was the Word...” and “863 AD came to Moravia...”. The figures hold a two-barred (patriarchal) cross between them. The art object is hollow and light shines through cross-shaped slits to four sides at night. The area of the monument is complemented by a cuboid stone bench, inviting for a brief respite or view of the cathedral.

o poslední vystřelené kouli, která se dokutálela až k páterovým nohám. Jedná se tedy o „klasický křesťanský kontrast dobra a zla, kdy dobro reprezentuje morální čistota a síla, a zlo zase dobyvačná agrese,“ přiblížil myšlenku díla Jan Šebánek. Do sochy byla ze zadní strany uložena i schránka s textovým poselstvím pro budoucí generace.

Architekt Adolf Loos (1870–1933) patří bezesporu k světově nejproslulejším brněnským rodákům. Byl průkopníkem moderní architektury a čelním představitelem purismu, návrhářem interiérů, designérem nábytku i teoretikem. Přestože v Brně nenajdeme rozsáhlé dílo (jedinou veřejně přístupnou brněnskou stavbou je Bauerův zámeček na výstavišti), zanechal po sobě nesmazatelnou stopu, kterou dosud připomínaly jen pamětní deska při vstupu do hotelu Continental, v místě, kde stával jeho rodný dům, a ulice Loosova na sídlišti Lesná.

V roce 2020 byl v parčíku na Janáčkově náměstí, poblíž hotelu Continental, odhalen pomník Adolfa Loose, společné dílo sochaře Oldřicha Moryse a architekta Jaroslava Sedláka. Betonový objekt je koncipován jako rozložená sochařská forma, jakýsi „negativní otisk“ Loosova skutečného náhrobku na vídeňském ústředním hřbitově, který si architekt sám navrhl. Spojením formy a náhrobku vznikne kompaktní monolit, k fyzickému spojení však nikdy

SCULPTURES FOR BRNO, THE SECOND TIME

In 2017, the city of Brno decided to resume Sculptures for Brno project and announced two artistic competititons: for a monument to Father Martin Středa and a monument to architect Adolf Loos.

Father Martin Středa, also known as Stredonius (1588–1649), was the Rector of the Jesuit college at the time of the siege by Swedish troops, a close collaborator of Commander-in-Chief of Brno defence Jean-Louis Raduit de Souches and a spiritual and moral pillar of the city’s defence. The three-metre bronze statue on a concrete pedestal, the work of sculptor Jan Šebánek and architect Jan Kratochvíl, was installed in 2020 in front of the entrance to the Church of the Assumption of Our Lady at the corner of Jezuitská and Beethoven Streets. At the feet of the praying priest lies a bronze cannonball, inspired by the legend of the last cannonball which was fired and rolled to the feet of the priest. It is thus about “a classic Christian contrast of good and evil, where good is represented by moral purity and strength, and evil by conquering aggression,” Jan Šebánek explained the idea of the work. A box with a textual message for future generations was placed in the back of the statue.

nedojde; dochází tak alespoň k pomyslnému propojení mezi oběma místy. Konceptuální dílo svou vnitřní skladbou rafinovaně odkazuje k Loosovu unikátnímu principu řešení obytného prostoru – tzv. Raumplanu – a doslova vybízí k posezení, čímž plní také roli funkčního objektu ve veřejném prostoru. Výrazným akcentem je nápis Adolf Loos z mléčného onyxu, který je v noci prosvícený.

VODNÍ PRVKY

NA DOMINIKÁNSKÉM

NÁMĚSTÍ

Naše poslední zastavení bude na Dominikánském náměstí, dříve Rybím trhu, jehož dominantou je komplex budov Nové radnice a původně gotický kostel sv. Michala. Dlouhá léta sloužilo jako parkoviště a svou „lidskou“ podobu hledalo jen velmi obtížně. Návrh architekta Petra Hrůši z roku 2008 byl realizován jen částečně, jasno nebylo ani o podobě vodního prvku, který měl vzniknout uprostřed náměstí mezi čtyřmi platany. V roce 2020 by vypsána soutěž, ve které zvítězil návrh architektů Radima Horáka, Martina Sazamy a Romany Emy Pavlovské, jenž reagoval na původní účel náměstí a umístil do jeho středu kruhovou rybářskou káď ozdobenou reliéfem s motivem ryb.

Politikům se káď nelíbila, a tak byla o rok později vyhlášena soutěž nová, ve které byl vybrán společný

The architect Adolf Loos (1870–1933) is undoubtedly one of the world’s most famous Brno natives. He was a pioneer of modern architecture and a leading representative of purism, an interior designer, furniture designer and theoretician. Although there is no extensive body of work in Brno (the only publicly accessible building in Brno is Bauer’s Mansion at the exhibition grounds), he left an indelible trace, which has so far been commemorated only by a memorial plaque at the entrance to the Continental Hotel, where his family home used to stand, and Loos Street in Lesná Housing Estate.

In 2020, a monument to Adolf Loos, the joint work of sculptor Oldřich Morys and architect Jaroslav Sedlák, was unveiled in the park in Janáček Square, near Hotel Continental. The concrete object is conceived as a disassembled sculptural mould, a kind of “negative imprint” of Loos’ real tombstone in the Vienna Central Cemetery, which the architect designed himself. The mould put together with the tombstone would create a compact monolith, however, the physical connection can never be made; there is at least an imaginary connection established between the two sites. With its internal composition, the conceptual work artfully refers to Loos’ unique principle of designing living space – the so-called Raumplan – and literally invites people to sit down,

návrh sochaře Tomáše Pavlackého a architekta Michaela Gabriela. Tři bronzové kužely symbolizují „v nekonečné perspektivě ubíhající potrubí“ a odkazují na legendární kouřící trubky (výfuky parovodního potrubí), kterých bylo po Brně desítky a dnes postupně mizí. Každý z kuželů je jinak velký, jejich tvar je zploštělý a jejich geometrie zajímavým způsobem pracuje s perspektivou, takže z každé strany vypadají jinak. Mají dva různé režimy, buď z nich voda vytéká, nebo vypouštějí vodní mlhu. Celek je doplněn čtyřmi kamennými lavicemi.

A TO NENÍ VŠE!

Více soch se do článku vleze jen stěží, dovolím si proto upozornit na projekt Sochařské Brno, spravovaný Odborem kultury brněnského magistrátu, který se věnuje umění ve veřejném prostoru a obsahuje databázi více než 800 soch a objektů drobné architektury v Brně. Další zajímavé informace naleznete na webu BAM – Brněnský architektonický manuál.

thus also fulfilling the role of a functional object in public space. The inscription “Adolf Loos” in milky onyx, which is illuminated at night, is a striking accent.

WATER FEATURES IN DOMINICAN SQUARE

Our last stop will be in Dominican Square, formerly the Fish Market, which is dominated by the New Town Hall complex and the originally Gothic church of St. Michael. For many years it served as a car park and was striving to find its “humane” form with difficulties. The design by architect Petr Hrůša from 2008 was implemented only partially, and there was no clarity about the form of the water feature that was to be installed in the middle of the square among four plane trees. In 2020, a competition was announced, and the winning design by architects Radim Horák, Martin Sazama and Romana Ema Pavlovská responding to the original purpose of the square placed a circular fisherman’s tub decorated with a fish motif in the centre of the square.

Politicians did not like the tub, so a year later a new competition was announced, in which a joint design by sculptor Tomáš Pavlacký and architect Michael Gabriel was selected. The three bronze cones symbolise “piping converging in endless perspective” and refer to the legendary smoking pipes (steam piping exhausts), of which there used to be dozens around Brno and are now gradually disappearing. Each of the cones is a different size, their shape is flattened and their geometry works with perspective in an interesting way, so that they look different from each side. They have two different modes, either water flows out of them or they emit a water mist. The whole is completed with four stone benches.

AND THAT IS NOT ALL!

More sculptures can hardly be crammed into this article, so I would like to draw your attention to the project Brno Sculptural, managed by the Department of Culture of the Brno City Municipality, which is dedicated to art in public space and contains a database of more than 800 sculptures and objects of small architecture in Brno. Further interesting information can be found on BAM –Brno Architectural Manual website.

BRNĚNSKÝMI DIVADLY BRNO THEATRES PRŮVODCE A GUIDE TO

BRNĚNSKÁ DIVADELNÍ SCÉNA PŘEDSTAVUJE PESTROU NABÍDKU A MÁ ZA SEBOU BOHATOU A SLAVNOU MINULOST. SOUČASNÁ PRODUKCE NABÍZÍ ŠIROKOU ŠKÁLU ŽÁNRŮ OD KLASICKÝCH AŽ PO ALTERNATIVNÍ DIVADELNÍ PÓDIA.

BRNO’S THEATRE SCENE PRESENTS A VARIED SELECTION AND BOASTS A RICH AND GLORIOUS PAST. CURRENT PRODUCTIONS OFFER A WIDE RANGE OF GENRES FROM CLASSICAL TO ALTERNATIVE THEATRE STAGES.

JANÁČKOVO DIVADLO (NÁRODNÍ DIVADLO BRNO)

Adresa/address: Rooseveltova 31

Divadlo je zaměřené především na uvádění opery a baletu. Současný repertoár nabízí mnohé klasické kusy a perly z tvorby světových i tuzemských

autorů, avšak často v moderním zpracování, která získala i mnohá ocenění.

Divadlo, jež bylo v době svého otevření největším a technicky nejlépe vybaveným u nás, bylo dostavěno v roce 1965. Nedávno proběhla rozsáhlá rekonstrukce a zrekonstruovaná budova, která pojme téměř 1 400 diváků, se otevřela na konci roku 2018.

The theatre focuses primarily on opera and ballet performances. The current repertoire offers many classical pieces and pearls from the works by international and domestic authors, but often in a modern-day retelling, which have won many awards.

The theatre, which at the time of its opening was the biggest and technically best-equipped in the country, was completed in 1965. It has recently undergone extensive renovations and the refurbished building, which can seat nearly 1,400 spectators, opened at the end of 2018.

MAHENOVO DIVADLO (NÁRODNÍ DIVADLO BRNO)

Adresa/address: Malinovského nám. 1

Původně německé Městské divadlo bylo otevřeno v roce 1882 a bylo prvním plně elektricky osvětleným divadlem na evropském kontinentu. Scénou Národního divadla Brno se stalo v roce 1919 a od roku 1965 nese v názvu jméno Jiřího Mahena, jenž zde působil jako dramaturg v letech 1918–1922. Činoherní soubor, který zde působí

především, prošel obdobími slavnějšími (například v šedesátých letech za vedení Miloše Hynšta, Bořivoje Srby a Evžena Sokolovského) i obdobími horšími, například v době komunismu. V současné době se opět stává respektovanou scénou s kvalitními režiséry a herci, a činoherní soubor NdB se tak opět vrací na výsluní.

Originally the German City Theatre was opened in 1882 and was the first fully electrically lit theatre in continental Europe. It became the stage of the National Theatre Brno in 1919 and since 1965 has borne the name of Jiří Mahen, who worked there as dramaturge from 1918 to 1922. The drama ensemble, which mainly performs here, has gone through more glorious periods (for example, in the 1960s under the direction of Miloš Hynšt, Bořivoj Srba and Evžen Sokolovský) and worse periods, for example, during the communist era. Recently, it has once again become a respected stage with quality directors and actors, and the National Theatre Brno drama ensemble is once again returning to the limelight.

REDUTA (NÁRODNÍ DIVADLO BRNO)

Adresa/address: Zelný trh 313

Divadelní budova s letitou historií prošla složitým stavebním vývojem, jenž s četnými přestavbami a dostavbami trval několik století. V letech 1945–1993 byla Reduta sídlem zpěvohry Státního divadla Brno. Po rekonstrukci byla opět v roce 2005 otevřena a brzy se stala jednou

z nejprogresivnějších a nejoceňovanějších scén v Česku s mladým souborem. Na tento trend se snaží poměrně úspěšně navazovat současné vedení Národního divadla Brno a na repertoáru diváci najdou často odvážné tituly inscenované předními českými a slovenskými režiséry.

The theatre building with a long history has undergone a complex construction development that lasted several centuries with numerous modifications and extensions. Between 1945 and 1993 the Reduta was the seat of the opera ensemble of the State Theatre Brno. It was reopened in 2005 following renovations and soon became one of the most progressive and appreciated stages in the Czech Republic with a young ensemble. The current management of the National Theatre Brno tries to follow up on this trend quite successfully and the repertoire often includes demanding productions staged by leading Czech and Slovak directors.

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU

Adresa/address: Zelný trh 294

Přední česká alternativní scéna uvádí výjimečné divadelní tvary. Experimentální divadlo se slavnou minulostí patří i dnes mezi přední scény na divadelní mapě Brna i České republiky. Soubor, který dříve hrával v brněnském Domě umění, působí od roku 1992 v Domě pánů z Fanalu na Zelném trhu. Za výraznými úspěchy především v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století stály režisérské osobnosti. Váže se k němu poměrně tragikomická historka, kdy v 70.–80. letech muselo ze svého názvu vypustit slovo „husa“. Bylo to poté, co se v roce 1969 stal prvním tajemníkem KSČ během normalizačního období Gustáv Husák, a během jediné noci byl na všech plakátech přepsán název divadla na „Husák na provázku“.

The Goose on a String Theatre is a prominent Czech alternative stage presenting unusual theatre pieces. This experimental theatre with a glorious past still ranks among the leading stages on the theatre map of Brno and the Czech Republic. Its ensemble, which used to perform at the House of Arts, has

been performing at the House of the Lords of Fanal in Zelný trh since 1992. Behind the significant successes in the 1970s and 1980s were the charismatic directors. There is a rather tragicomic story attached to it, when in the 1970s and 1980s it had to remove the word “husa” (goose) from its name. This was after Gustáv Husák became the First Secretary of the Communist Party of Czechoslovakia during the normalisation period in 1969, and during a single night all the theatre’s posters were altered to read “Husák on a String”.

HADIVADLO

Adresa/address: Poštovská 8d

Experimentální scéna v komornějším sklepním prostoru, které působilo od poloviny sedmdesátých let v Prostějově pod názvem Hanácké divadlo, se do Brna přestěhovalo v roce 1985. Zde divadelní soubor vystřídal několik míst a po roce 1990, kdy se spojil s Ochotnickým kroužkem, se přesunul na Sukovu ulici, kde vznikl Kabinet múz. Osobitá poetika se promítla do celkové atmosféry divadla. V roce 2004 se divadlo přestěhovalo do bývalého kina pod Alfa pasáží a po několika letech hledání

identity nabralo nový směr a vrátilo se mezi respektované divadelní scény v České republice. V současnosti zde dostávají prostor především tvůrci mladší generace.

The experimental stage in a more intimate basement space, which had been perfoming in Prostějov since the mid-1970s under the name the Haná Theatre (Hanácké divadlo), moved to Brno in 1985. Here the ensemble changed several venues and after 1990, when it merged with the Amateur Circle (Ochotnický kroužek), it moved to Sukova Street, where the Cabinet of Muses (Kabinet múz) was established. Its special poetics was reflected in the overall atmosphere of the theatre. In 2004, the theatre moved to the former cinema under the Alfa Passage and after several years of searching for its identity, it took a new direction and regained a position among respected theatre stages in the Czech Republic. Recently, the theatre has given space to artists of the younger generation.

DIVADLO BOLKA POLÍVKY

Adresa/address: Žerotínovo nám. 6

Budova na Jakubském náměstí sloužila divadelním produkcím už od 2. světové války. Mimo jiné zde od poloviny šedesátých let sídlilo Satirické divadlo Večerní Brno. Scéna, kterou založil v roce 1993 jeden z nejslavnějších brněnských herců a která nese jeho jméno, funguje především jako stagiona. Mezi hostujícími soubory najdeme například Divadlo MALÉhRY, Studio DVA, Štúdio L+S, Divadlo Palace, Dejvické divadlo nebo Na zábradlí. V repertoáru nechybějí ani autorské inscenace, v nichž vystupuje Bolek Polívka, a další tituly připravené přímo jen pro touto scénu a domovský soubor. V současnosti sídlí po havarijním stavu původní budovy v Sále Břetislava Bakaly, mezi Brňany známém jako Bílý dům.

The building in Jakubské Square has been used for theatre productions since World War II. Among others, it has been the home of the Evening Brno Satirical Theatre since the mid-1960s. The stage, founded in 1993 by one of Brno’s most famous actors and bearing his name, functions primarily as a “stagion”. Visiting theatre companies include the

MALÉhry Theatre, Studio DVA, Štúdio L+S, Palace Theatre, Dejvice Theatre and Theatre Na zábradlí. The repertoire also includes original productions featuring Bolek Polívka and other titles staged especially for the theatre and its resident ensemble. Currently, after the original building fell into disrepair, it is housed in the Břetislav Bakala Hall, known among Brno residents as “the White House”.

STUDIO MARTA

Adresa/address: Bayerova 575/5

Místo, kde lze spatřit budoucí hvězdy divadla a filmu, představuje scéna Divadelní fakulty JAMU. Uvádí do aktivního profesního života studenty činoherního herectví. Každou sezonu zde absolventský ročník připraví několik inscenací pod vedením svých pedagogů či spolužáků z oboru

DIVADLO NA ORLÍ

Adresa/address: Orlí 19

Další studentské divadlo, hudebně-dramatická laboratoř Divadelní fakulty JAMU, bylo otevřeno v roce 2012 a programově se zaměřuje na uvádění muzikálových a operních představení, takže se na provozu podílejí posluchači divadelní i hudební fakulty. Kromě inscenací je možné sem zajít na koncerty vážné, jazzové i populární hudby či na představení multimediálních projektů. Divadlo je vybaveno špičkovou světelnou i zvukovou technologií a nechybí tu ani nahrávací studio.

Another student theatre, the Music and Drama Laboratory of Theatre Faculty of JAMU, was opened in 2012 and its programme focuses on musicals and opera performances, so both Theatre and Music Faculty students participate in the operation. In addition to productions, it is possible to attend concerts of classical, jazz and popular music or performances of multimedia projects. The theatre is equipped with state-of-the-art lighting and sound technology and there is also a recording studio.

režie. Kvalita je tedy zrající, ale i na této scéně narazíte na výjimečné inscenace s výbornými hereckými výkony. Jen před pár lety bylo možné na prknech Studia Marta vidět současné herecké hvězdy, které dnes září v mnoha filmech nebo profesionálních divadlech po celé republice.

The stage of Theatre Faculty of JAMU is a place where future stars of theatre and film can be seen. It introduces drama students into active professional life. Each season, the graduating class prepares several productions under the direction of their teachers or fellow students from Theatre Directing Department. The quality is therefore maturing, but even on this stage you will come across exceptional productions with outstanding acting performances. Just a few years ago, it was possible to see contemporary acting stars on the boards of Studio Marta who now shine in many films or professional theatres across the country.

MĚSTSKÉ DIVADLO

BRNO Adresa/address: Lidická 16

Městské divadlo má zřejmě nejvytíženější herecký soubor v Brně. Každý den se odehrají minimálně dvě představení. Na starší a menší scéně jsou uváděny především činoherní inscenace a velká, novější tzv. Hudební scéna, patří převážně muzikálovým produkcím. Městské divadlo Brno bývá často první, kdo v Česku uvádí světově úspěšné muzikály.

The Brno City Theatre’s ensemble is quite likely the busiest in Brno. Every day there are at least two productions. Its older and smaller stage serves mainly for dramas; its larger, newer hall, so-called Music Theatre, is used predominantly for musicals. The Brno City Theatre is often the first to present internationally successful musicals in the Czech Republic.

DIVADLO RADOST

Adresa/address: Bratislavská 32

Nejdéle fungující brněnské divadlo pro děti a mládež působí v Brně od roku 1949. Specifické je pro něj využívání loutek v širokém pojetí, nabízí různé žánry a projekty. Jeho zakladatelem a prvním ředitelem byl pedagog a významný amatérský loutkářský režisér Vladimír Matoušek, který patřil k předním osobnostem meziválečné generace českého loutkářství.

V roce 2011 byla ukončena rozsáhlá rekonstrukce divadla, díky které je budova moderním divadlem s několika variantami hracích prostor. Na repertoáru má Divadlo Radost inscenace zaměřené na děti od věku 6 měsíců až po mládež a dospělé publikum.

Brno’s longest running theatre for children and young people has been operating in Brno since 1949. It is specific in its use of puppets in a broad sense, it offers various genres and projects. Its founder and first director was the teacher and prominent amateur puppet director Vladimír Matoušek, who was one of the leading figures of the interwar generation of Czech puppetry.

In 2011, an extensive reconstruction of the theatre was completed, which turned the building into

DIVADLO POLÁRKA

Adresa/address: Tučkova 34

Výrazné divadlo zaměřené především na dětské publikum, kde dříve působily amatérské soubory, se plně profesionalizovala v roce 1999. Divadlo, sídlící trochu dále od centra, rozhodně stojí za pozornost nejen kvůli představením, která jsou určena primárně dětem různých věkových kategorií. Pravidelnou součástí programu jsou také inscenace pro větší diváky, na své si přijdou středoškoláci

a modern theatre with several variants of playing spaces. In its repertoire, the Radost Theatre has productions aimed at children from the age of 6 months to young people and adult audiences.

i dospělí. Výrazným rysem divadla je práce s živou hudbou a také zaměření na původní autorské texty či dramatizace literárních předloh. Nově je pro uvádění komorních inscenací využíván i malý sál.

This distinctive theatre aimed primarily at children’s audiences, which had previously been home to amateur ensembles, became fully professional in 1999. The theatre, located a little further away from the centre, is definitely worthy of your attention not only for its performances, which are primarily focused at children of different ages. Productions for older audiences are also a regular part of the programme, high school students and adults will each get their share. A distinctive feature of the theatre is the work with live music and also the focus on original authorial texts or dramatizations of literary basis. A small auditorium has recently been added for performances of chamber plays.

TERÉN

Adresa/address: Zelný trh 9

Terén je nová dramaturgická, produkční a distribuční platforma, která vznikla v roce 2019 pod brněnským Centrem experimentálního divadla jako jeho třetí scéna vedle repertoárových divadel Husa na provázku a HaDivadlo. Je to dramaturgická, produkční a distribuční platforma bez vlastního souboru a stálé scény, která celoročně produkuje jedinečné divadelní a hraniční umělecké projekty. Programové těžiště tvoří vlastní inscenační činnost různé produkční náročnosti, kterou zajišťují hostující individuální autoři, divadelní skupiny a umělecké kolektivy. Terén koncepčně pracuje s městským prostředím Brna jako s komplexním tvůrčím prostorem. Své produkce uvádí v divadelních sálech i ve specifických prostorách urbánní krajiny.

Terén is a new dramaturgical, production and distribution platform that was established in 2019 under the Centre for Experimental Theatre as its third stage alongside the repertory theatres Husa na provázku and HaDivadlo. It is a dramaturgical, production and distribution platform without its own ensemble and permanent stage, which produces unique theatre and multidisciplinary artistic projects year-round. The programmatic focus is on actual productions of varying production complexity by visiting individual authors, theatre groups and artistic collectives. Terén conceptually works with the urban environment of Brno as a complex creative space. It presents its productions in theatre halls and in specific spaces of the urban landscape.

CO.LABS

Adresa/address: Kounicova 22

Tato tvůrčí nezávislá profesionální platforma se zaměřuje na podporu tvorby nezávislých tvůrců a tvůrkyň v oblasti performing arts a dalších uměleckých oblastí. Dramaturgie platformy je zaměřena na autorské projekty z oblasti fyzického divadla, nové činohry a hraničních divadelních forem. Podporuje tvůrce a tvůrkyně věnující se těmto oblastem, soustředí se na interdisciplinární tvorbu, angažovanost a progresivitu se zaměřením na politické a sociální tématické přesahy. Vedle vlastní dramaturgie slouží též jako platforma pro nezávislé subjekty i jednotlivce bez stálého prostoru k prezentaci jejich tvorby.

This creative independent professional platform is dedicated to supporting the work of independent artists in performing arts and other artistic fields. The platform’s dramaturgy focuses on original projects in the fields of physical theatre, new drama and multidisciplinary theatre formats. It supports male and female artists engaged in these fields, specializes in interdisciplinary work, engagement and progressivity with special attention to political and social thematic overlaps. In addition to its own dramaturgy, it also serves as a platform for independent groups and individuals without access to a space where they could present their work.

DIVADLO FESTE

Adresa/address: Kounicova 22

Divadlo se věnuje naléhavým otázkám současnosti. Nezávislá profesionální scéna bez stálého souboru využívá okruh trvale spolupracujících herců z ostatních brněnských divadel. Působí v Industře, která se nachází v areálu Nové Zbrojovky. Na repertoáru je možné najít tituly věnující se společenským a politickým tématům současnosti. Divadlo se zasazuje o rozvoj občanské společnosti a na svých projektech spolupracuje s řadou neziskových organizací. V současné době hraje na Sokolském stadionu.

The theatre addresses pressing contemporary issues. The independent professional stage without a permanent ensemble makes use of a circle of long-cooperating actors from other Brno theatres. It performs in Industra multifunctional cultural centre located on the premises of Nová Zbrojovka. The repertoire features performances dealing with current social and political issues. The theatre is committed to developing civil society and cooperates with a number of nonprofit organisations on its projects. It is currently performing at the Sokol Gym.

DIVADLO DRUHÝ PÁD

Adresa/address: Štefánikova 1

Soubor působí v ArtBaru v divadelně-hudebním sklepním prostoru. Poloprofesionální Divadlo Druhý pád začínalo ve sklepě kavárny Soma v ulici Jana Uhra. Na začátku roku 2017 se přestěhovalo do nových prostor, které nabízejí kromě hlavního sálu s kapacitou asi 150 sedících diváků i komornější klubovnu. Repertoár je postaven výhradně na autorských inscenacích, které herci připravují ve svém volném čase. Zvláštností této scény je to, že diváci neplatí vstupné předem, ale až po skončení představení a částka je čistě na jejich uvážení.

The ensemble performs in the ArtBar in a theatre and music basement space. The semi-professional theatre started in the basement of the Soma Café in Jana Uhra Street. At the beginning of 2017, it moved into its new space with a main hall that seats around 150 and another, more intimate room. The repertoire is based exclusively on original productions which the actors rehearse in their free time. What is special about this stage is that the audience does not pay the entrance fee in advance, but only after the performance and the amount is solely at their own discretion.

DIVADLO BARKA

Adresa/address: Svatopluka Čecha 35a

Je dostupné všem, kteří chtějí využít jeho zázemí pro tvorbu, seberealizaci, pro umělecká představení i akce komunitního či informačního rázu. BARKA je otevřená všem druhům umění bez ohledu na to, jací herci, tanečníci či hudebníci v ní vystupují, zda mají dlouholeté zkušenosti nebo začínají, jestli mají hendikep fyzický, mentální či psychický, jsou-li třeba členy etnické menšiny anebo se věnují netradičním či cizojazyčným žánrům a projektům. It is available to all who wish to make use of its facilities for creation, self-realisation, artistic performances and community or information events. BARKA is open to all types of art, regardless of who the actors, dancers or musicians performing there are, whether they have had many years of experience or are starting out, whether they have physical, mental or psychological disabilities, whether they are members of an ethnic minority or whether they are involved in non-traditional or foreign language genres and projects.

DIVADLO POQ

Divadlo poq je brněnská umělecká platforma zaměřená na profesionální inscenování nejnovějších zahraničních her oceňovaných autorů. Jejich repertoár zahrnuje české či česko-slovenské premiéry děl, která od sezóny 2019/20 obohacují místní divadelní scénu. Inscenace uvádějí na různých místech v Brně, jako jsou prostory LUMOS, Červený kostel nebo Alkoholičství. Divadlo vyhledává a otevírá v současné dramatice originální pohledy a diskutabilní témata.

DIVADLO LUMOS

Adresa/address: Křížová 20

Prostory divadla dlouho ležely ladem. Dramaturgickým záměrem divadla je hlavně otevřenost, různorodost a možnost. Masivní trámy zastřešující divadelní blackbox v sobě nesou nádech historie a podtrhují tak industriální charakter celého prostoru. Každý se snaží přijít s něčím inovativním, udělat něco nadčasového.Tak jako zakládající tým divadla opět vnesl život do základů této budovy, rovněž chce nacházet základ i v životě kultury. A na těchto základech začít opět budovat něco nového.

For a long time, the theatre premises lay fallow. The theatre’s dramaturgical intention is mainly openness, diversity and possibility. The massive beams covering the theatre blackbox have a touch of history and thus underline the industrial character of the whole space. Everyone is trying to come up with something innovative, to do something timeless. Just as the founding team of the theatre have brought life back into the foundations of this building, they are also striving to find a foundation in the life of culture. And to start again building something new on these foundations.

The poq is a Brno-based artistic platform focused on professional staging of the latest foreign plays by award-winning authors. Their repertoire includes Czech or Czech-Slovak premieres of works that have been enriching the local theatre scene since the 2019/20 season. They perform their productions at various venues in Brno, such as the LUMOS space, the Red Church or the barber shop Alkoholičství. The theatre seeks out and opens up original perspectives and controversial topics in contemporary drama. Foto: webové stránky jednotlivých divadel, autor: Diana Tuyet-Lan Nguyen

LIDÉ BRNA BRNO PEOPLE

Monika Rychlíková

SCÉNÁRISTKA, REŽISÉRKA, DRAMATURGYNĚ, DISIDENTKA

Moje brněnské začátky spadají do dob mých studií, tedy osmdesátých let minulého století. To město se mě ale zatím tenkrát dotýkalo mlhavě a vnímala jsem ho skrze své lásky a přátele čistě topograficky, kdy a kde se sejít.

V době ještě neexistujících mobilních telefonů zpětně vůbec nechápu, že to potkávání technicky

A SCRIPTWRITER, DIRECTOR, DRAMATURGE, DISSIDENT

My Brno beginnings date back to my student days in the 1980s. However, at that time the city touched me vaguely and I perceived it through my friends and lovers purely topographically, when and where to meet.

In the era of not-yet-existent mobile phones, I do not quite understand in retrospect how those

fungovalo. Určitě v tom ohromnou roli sehrála v mém případě velká nástěnka v budově Filozofické fakulty. Na ní připíchnutý složený papírek se jménem Monika Z Č-D s textem (např.):

„Kde jsi? Hledám tě všude… v osm před Formanem na Čáře.“

Dobře jsme se ale orientovali v pohostinských zařízeních. Hned v blízkosti fakulty byla hospoda čtvrté cenové skupiny U Čápa a v těsném sousedství Akáda, která ještě v sobě nesla zbytky starých dobrých časů v podobě boxů s již vybledlým čalouněním plných skvrn. Tam jsme vášnivě debatovali, spíš mudrovali, o světě za clonou cigaretového kouře. V krásné funkcionalistické cukrárně Kolbaba jsem pak potkala svého budoucího manžela.

V Brně na Nové radnici jsem se vdala a druhý den jsme u Antroposu v hospodě čtvrté cenové skupiny

Na Střeláku s přáteli – Janem Skácelem a jeho ženou Boženkou, hudebním skladatelem a svědkem ženicha Jiřím Bulisem, Arnoštem Goldflamem, Bolkem Polívkou a mnoha dalšími tu svatbu zapili, než nás rozehnala Veřejná bezpečnost za rušení nočního klidu.

V porodnici na Obilním trhu se mi narodily obě dcery Apolena a Juliana.

Bydleli jsme na tehdejší Gagarinově ulici a velice jasně cítím sevření žaludku pokaždé, když si vybavím situaci, kdy jsem z okna domu, v náručí dceru Apolenu, pozorovala svého manžela, jak jde s disidentem Františkem Derflerem na náměstí Svobody, aby, jako první a zatím v provizorních podmínkách, moderovali protest proti zásahu bezpečnostních složek proti studentům na Národní třídě v Praze, zatímco už naši ulici uzavírala policejní auta a kordón příslušníků VB. I když se mě zmocňovala určitá hrdost za odvahu svého muže, bylo mi úzko…

Vlastně jsem se stále motala v centru města. Začala jsem pracovat jako dramaturgyně Televizního studia Brno a měla kancelář na Běhounské ulici. V roce 2000 se tehdejší vedení TS Brno „zbavilo“ sedmi dramaturgů, kteří byli nepohodlní svými občanskými postoji během tzv. televizní krize. Mezi nimi jsem byla i já a manžel. Ve Spolku u Měnínské brány s námi vedla rozhovor Pavlína Brzáková a článek tenkrát vyšel v Literárních novinách pod názvem Sedm statečných.

encounters technically worked at all. In my case, the large notice board in the Faculty of Arts building certainly played a huge role in this. A folded note pinned on it addressed to Monika from CLS-H with the text (e.g.):

“Where are you? I’ve been looking for you everywhere...at eight in front of Forman on the Line.”

But we were well oriented in the gastronomical facilities. Quite close to the faculty there was the spit and sawdust pub U Čápa and in the immediate vicinity was Akáda, which still bore the remnants of the good old days in the form of booths with faded upholstery full of stains. There we passionately debated, or rather wisecracked, about the world behind the screen of cigarette smoke. In the beautiful functionalist confectionery Kolbaba I met my future husband.

I got married at the New Town Hall in Brno and the following day, at the spit and sawdust pub Na Střeláku behind the Antropos Museum we met friends - Jan Skácel and his wife Boženka, the composer and best man Jiří Bulis, Arnošt Goldflam, Bolek Polívka and many others, and were toasting the wedding until we got dispersed by the police for disturbing the night peace.

Both of my daughters, Apolena and Juliana, were born in Maternity Hospital in Obilní trh.

We lived in what was then Gagarin Street, and I can still clearly feel the tightening of my stomach every time I recall the situation when, from the window of the block, holding my daughter Apolena in my arms, I was watching my husband walking with dissident František Derfler to Freedom Square, to be the first, and still in makeshift conditions, to moderate a protest against the riot police crackdown on students in Národní třída in Prague, while our street was already being blocked by police cars and a cordon of police officers. Although I took a certain pride in my husband’s courage, I was anxious...

Actually, I was muddling through the centre all the time. I started working as a dramaturge at the Television Studio Brno and had an office in Běhounská Street. In 2000, the former management of TS Brno “got rid” of seven dramaturges who were inconvenient for their civic attitudes during the so-called TV crisis.

Brno je místo šité mně přímo na míru

Pracovní azyl jsem potom našla v Praze v dětské redakci ČT, a ačkoli jsem tam měla mnoho přátel, a dokonce si i pořídila byt na Žižkově, mně jinak sympatickém, Praha mi jako prostor k žití k srdci nepřirostla, cítila jsem se v ní až příliš anonymní.

Touhu důvěrněji objevit Brno ve mně zažehl brněnský rodák a spisovatel Jiří Kratochvil, jehož dílo obdivuji. Totiž všechny jeho romány a téměř všechny povídky se odehrávají v Brně. A když jsem se osmělila adaptovat jeho povídku Smrt krále Kandaula do filmové podoby a k již hotovému scénáři vytvářela prezentaci, prošla jsem fyzicky, stejně jako hlavní hrdinové jeho povídky Jiří, Ludvík a Svatava, všechna místa, kde se pohybovali oni. Nebo spíše, kde se prostřednictvím nich pohyboval spisovatel Jiří Kratochvil, důvěrný znalec svého města. Společně s fotografem Davidem Konečným jsme dokumentovali Kratochvilovy lokace a tajil se nám dech. Věřím, že dojde k realizaci filmu, a to město se s tajemnými kouty a scenériemi stane i pro diváky jakousi zvláštní kulisou filmového příběhu stejně tak, jak ho má Jiří Kratochvil ve své tvorbě a já v srdci.

My husband and I were among them. We were interviewed by Pavlína Brzáková at the café Spolek by the Měnín Gate and the article was published in the Literary Newspaper under the title The Seven Brave Ones.

I then found a working asylum in Prague in the children’s editorial office of the Czech Television, and although I had many friends there and even got an apartment in Žižkov, which I otherwise liked, Prague as a living space did not grow on me, I felt too anonymous there.

Brno is a place tailored to my taste

The desire to discover Brno more intimately was sparked in me by the Brno native and writer Jiří Kratochvil, whose work I admire. All of his novels and almost all of his short stories are set in Brno.

And when I took the courage to adapt his short story The Death of King Candaules into film and was creating a presentation for the already finished script, I physically walked, like the main characters of his story Jiří, Ludvík and Svatava, round all the places in which they had moved. Or rather, where the writer Jiří Kratochvil, an intimate connoisseur of his city, had moved through them. Together with the photographer David Konečný, we were documenting Kratochvil’s locations which took our breath away. I believe that the film will be implemented, and that the city, with its mysterious nooks and scenery, will become a kind of special background to the film’s story, just as it is in Jiří Kratochvil’s work and in my heart.

Foto: David Konečný, shutterstock.com

Díky promyšleným investicím do portfolia moderních průmyslových nemovitostí jsou Accolade Funds ideální volbou pro každého, kdo chce být o krok napřed. Tak jako my. accoladefunds.eu

LIDÉ BRNA BRNO PEOPLE

Anna Stránská

INTENDANTKA

HADIVADLA,

SCÉNY CENTRA

EXPERIMENTÁLNÍHO

DIVADLA

Příjezd do Brna nebo odjezd z Brna pro mě ve většině případů znamená dotek s vlakovým nádražím. Ať už je to cesta Moravanem, Vindobonou nebo Metropolitanem. Často někoho známého ve vlaku či v nádražní hale potkám a většinou se pobavíme o tom, co je v Brně nového. Při posledním odjezdu

THE INTENDANT OF HADIVADLO, THE CENTRE FOR EXPERIMENTAL THEATRE

Arriving in Brno or leaving Brno in most cases means to me a touch with the train station. No matter if it is a journey on the Moravan, the Vindobona or the Metropolitan trains. I often meet somebody I know on the train or in the station lobby and we usually have a chat about what is the latest in Brno.

směr Praha jsem potkala hadivadelní kolegyni

Marunu Ludvíkovou a při cestě zpět dva dny nato jsem zahlédla spoluzakladatele našeho divadla Arnošta Goldflama. To už pro mě představuje téměř maloměstský až vesnický rozměr, který mám tolik ráda. Za milé místo považuju i nevelké brněnské letiště. Mám z něj doteď v hlavě živou mikrovzpomínku ze vzletu směr Edinburgh, kdy nám ze země nadšeně mávala skupinka školkových dětí.

Když jsem v Brně, své běžné dny prožívám nejvíce v samotném centru, s trochou nadsázky na kilometru čtverečním – návštěvy jiných čtvrtí jsou pro mě malými výlety. Mám ale ráda poznávání nových míst a odlupování nepoznaného jako vrstev z cibule – a přestože jsem toho v Brně už viděla spoustu, pořád je co objevovat. A pak jsou tady i procházky v okolí, po Moravském krasu! Ale zpět k samotnému Brnu.

Mým brněnským středobodem je Palác Alfa, kde mám ve čtvrtém patře svůj brněnský byt, mínus dvě patra pod zemí máme divadlo a na tzv. galerii pak kanceláře. Tuze ráda mám výhledy ze střechy, odsud jde dobře pozorovat „nebeskou vrstvu“ Brna – a mít nadhled i přehled. Důležitými body v centru města – vedle legendárních míst, jako je „lékárna na Kobližné“ a „drogerie na Orlí“ – jsou pro mě kulturní instituce, kavárny a kostely (Minorité, Tomáš, Michal, Jakub, …). Poslední rok a půl pro mě hraje důležitou roli Ústav archeologie a muzeologie

Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v budově na Komenského náměstí, kde je přenádherný vnitroblok, hlavně na jaře, kdy jsou stromy v rozpuku, a před budovou postává T. G. Masaryk. Když utíkám na fakultu, ráda se zastavuju na kafe v italském obchůdku La mozzarella na Solniční. Cestou míjím hotel Slavia, na jehož zahrádce zní v Chytilové Dědictví legendární věta mého hadivadelního kolegy Cyrila Drozdy: „Nová doba, host vyhazuje vrchního!“. Vlastně zde, jako i na dalších brněnských místech, zní i několik dalších skvělých replik, které mně vyvstávají na mysl. Sousední ulici Veselou mám spojenu s rodinnými i tvůrčími přáteli Rychlíkovými, kteří zde bydlí a jejichž byt se čas od času stává takovým „kulturním a společenským epicentrem“. Jít s Břeťou Rychlíkem na pivo v Brně pak znamená potkat se se spoustou lidí a slyšet nespočet historek a zajímavostí. Jedním z takovýchto náhodných setkání bylo třeba to se zpěvákem a dlouholetým členem Orchestru Gustava Broma Tiborem Lenským, který šel kolem jednou v létě –a já jsem pak byla několik dnů ponořená do

On my last departure for Prague I met my theatre colleague Maruna Ludvíková and on the way back two days later I caught a glimpse of our theatre cofounder Arnošt Goldflam. For me, this represents almost a small-town bordering on village dimension which I love so dearly. I also find the small-scaled Brno airport an amiable place. I still have a vivid micro-memory of the take-off towards Edinburgh, when a group of kindergarten children waved us off enthusiastically from the ground.

When I am in Brno, I spend most of my days in the very centre, with a bit of exaggeration on a single square kilometre – visits to other quarters feel like small trips to me. But I love exploring new places and peeling back the unfamiliar like layers off an onion – and even though I have seen a lot in Brno, there is still plenty to discover. And then there are the walks around the Moravian Karst! But back to Brno itself.

My Brno centrepiece is the Alfa Palace, where I have my Brno apartment on the fourth floor, two floors below the ground we have our theatre and then offices in the so-called gallery. I am really fond of the views from the roof; it is a nice place to observe the “sky layer” of Brno – and to get perspec-

I have fully perceived, experienced and partly lived Brno for some 15 years. I know “Leninka” and “Gagarinka” only from my older friends’ stories, but even I have memories of places that used to be and are no more – but even though they are not physically there, they still remain within us! I love just wandering off around Brno when I have a free moment, and returning through the night streets. Brno is both poetic and magically realistic.

Brno plně vnímám, prožívám a částečně zde žiju nějakých 15 let. „Leninku“ a „Gagarinku“ znám jen z vyprávění starších přátel, ale i já už mám vzpomínky na místa, která byla a už nejsou – ale přestože nejsou fyzicky, v nás pořád zůstávají! Miluju potloukání Brnem, když mám volnou chvilku ve městě „jen tak“, a návraty nočními ulicemi. Brno poetické, i magicky realistické.

swingových a jazzových písniček. Konečně jsem se tak důkladně seznámila s melodií spojenou s krásnými slovy „hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem“, za kterými stojí Brom a Kainar. Tuto melodii jsem znala od dětství z brněnského vlakového nádraží. Na to se ráda dívám z Kapucínských teras pod Petrovem a občas si představuju, že pod terasami máme moře – mohlo by tu být! Nebo tu už bylo?

A pak je tu samotný Petrov, ulička Václava Havla a jeptišky – restaurace L‘Eau Vive s nádhernou zahrádkou. Další moje oblíbené výhledy jsou ze Špilberku – tady jsme na jedné z teras nedávno s přáteli využili veřejného grilu, a to je můj nový zážitek z městského prostoru. Co se výhledů týče, jeden z exkluzivních jsem měla z nejvyššího patra Fakultní nemocnice, kde jsem před pár lety po nešťastné „brněnské náhodě“ skončila na JIP. Zrovna jsem tam mohla pozorovat zimní slunovrat a tímto poležením v nemocnici mně Brno zase ještě o kus zdomácnělo.

tive and insight. Important points in the city centre – besides the legendary places like “the pharmacy in Kobližná” and “the drugstore in Orlí” – for me are cultural institutions, cafés and churches (The Minorites, St. Thomas’, St. Michael’s, St. Jacob’s, ...). For the last year and a half, an important role in my life has been played by the Department of Archaeology and Museology of the Faculty of Arts, Masaryk University in the building in Komenského náměstí with a most beautiful courtyard, especially in spring, when the trees are in bloom and T. G. Masaryk is standing in front of the building.

When I rush off to the faculty, I like to stop for a coffee at La Mozzarella Italian shop in Solniční. On the way I pass the Slavia Hotel, in whose open-air restaurant the legendary line of my theatre colleague Cyril Drozda from Chytilová’s film “The Inheritance” rings out: “New times, the guest is chucking out the waiter.” Actually, here, as well as in other places in Brno, several other great lines come to my mind. I associate the neighbouring Veselá Street with my family and creative friends the Rychlíks, who live there and whose apartment from time to time becomes a kind of “cultural and social epicentre”. Going out for a beer with Břeťa Rychlík in Brno means meeting a lot of people and hearing countless stories and trivia. One such chance encounter was with the singer and long-time member of the Gustav Brom Orchestra, Tibor Lenský, who was passing by one summer – and left me immersed in swing and jazz songs for days afterwards. At last, I got thoroughly familiar with the melody associated with the beautiful words “the stars are like daisies over Brno” originating with Brom and Kainar. I had known this melody since my childhood from Brno train station. I like watching it from the Capuchin Terraces under Petrov and sometimes imagine that we have the sea under the terraces – it could be here! Or did it use to be?

And then there is Petrov itself, Václav Havel’s Alley and the nuns – L’Eau Vive restaurant with its beautiful garden. My other favourite views are from Špilberk – here, on one of the terraces, we have recently used the public barbecue with friends, and this has been my new experience of the urban space. As far as views go, one of my exclusive ones was from the top floor of University Hospital, where I ended up in the ICU a few years ago after an unfortunate “Brno coincidence”. At that time I could watch the winter solstice from there, and by lying in hospital, I became even closer to Brno.

Foto: David Konečný

LIDÉ BRNA BRNO PEOPLE

Břetislav Rychlík

SCENÁRISTA, REŽISÉR, VYSOKOŠKOLSKÝ PEDAGOG, PUBLICISTA, DISIDENT

„Vánoční sen se mi zdál, brněnské město stalo se středem celého vesmíru, všeho dění a přes něj nebylo, nebude a není!“ Demiurg brněnské bohémy a básník Jan Novák snil o Brně takto. Básník

A SCRIPTWRITER, DIRECTOR, UNIVERSITY TEACHER, PUBLICIST, DISSIDENT

“I had a Christmas dream, the city of Brno became the centre of the whole universe, of all events, and there was nothing like it, never will be, never has been!” The demiurge of Brno bohemia and poet Jan Novák dreamt of Brno like this. The poet Jan Skácel wrote: “The city I must”, the writer Robert Musil perceived Brno as “a big hall with a low ceiling where you can’t jump around too much”. The late Peter

Jan Skácel napsal: „Město, které musím“, spisovatel Robert Musil vnímal Brno jako „velký sál s nízkým stropem, kde si nemůžeš moc vyskakovat“. Nebožtík, režisér Husy na provázku Peter Scherhaufer říkal, že Brno je jak Jeruzalém na sedmi pahorcích. Ferdinand Šafránek, pražský herec, působící v Uherském Hradišti, si utahoval z Brna, že to je několik Hradišť, spojených šalinou. A konečně Jiří Kratochvil charakterizoval Brno jako nejmenší velkoměsto a největší maloměsto. Pro mne je Brno městem na míru člověka. Vždyť i moji rodiče přijeli z moravského Slovácka, aby tady měli v červenci 1957 svatbu u svatého Jakuba. Nenarodil jsem se tady, ale většinu života tady žiju, oženil jsem se tu, narodily se mi tu děti. To už jsou skoro kořeny. Bydleli jsme postupně v Blekfildu (Černých polích) na náměstí SNP, v přízemním jednopokojovém družstevním bytečku, kam dvoumetrový hudební skladatel Jiří Bulis chodil rád na návštěvy oknem.

JANÁČEK, MENDEL, TUGENDHAT, NEBUDEM SI, BORCI, LHÁT!

V říjnu 1988 tam spala celá redakce samizdatové chartistické televize Originálního videožurnálu v čele s Olgou Havlovou. Na zemi, přikrytí vším možným, neměli jsme postel. Pak jsme několik roků bydleli na Kobližné, nad lékárnou. V době našeho přistěhování se ta ulice jmenovala Gagarinova. Dobrý den, majore Gagarine…Tady jsem dělal s kolegy z HaDivadla sametovou revoluci. Teď už přes třicet troků bydlíme na Veselé, „kósek od Čáry ve štatlu“. A „kósek“ je to i do divadel, na koncerty, do galerií, muzeí, na Jamu, kde učím, do oblíbených kaváren i hospůdek. Když vyjdu z domu s nějakou návštěvou z Prahy, tak se vždycky podivuje té venkovské atmosféře, lidi se zastavují, zdraví, povídají, vyptávají, nadávají na něco, pomlouvají, lákají na dvě deci či na kafe. V odcizené Praze věc nezvyklá. Jedině v Brně člověk slyší zpěvy moravských „pěsniček“, jak se studenti v noci vrací na koleje. A pak ta příroda a lesy, které obklopují Brno. A taky je z Brna všude blízko. Do Vídně, do Bratislavy, do Budapešti, do Krakova. Střední Evropa, jak na dlani. Brňanky a Brňané jsou spontánní a srdeční lidé, i lumpové jsou v Brně jaksi vtipní a veselí. No, nemilujte to tady.

JANÁČEK, MENDEL, TUGENDHAT, GUYS, IT’S NO USE PRETENDING OTHERWISE!

Scherhaufer, the director of the Goose on a String Theatre, used to say that Brno was like Jerusalem on seven hills. Ferdinand Šafránek, a Prague actor performing in Uherské Hradiště, was joking that Brno was several towns of Uherské Hradiště connected by tram. Finally, Jiří Kratochvil characterized Brno as the smallest big city and the largest small town. For me, Brno is a city custom fit to a man. After all, my parents also came from the region Moravian Slovakia to have their wedding at St. Jacob’s in July 1957. I was not born here, but I have lived here most of my life, got married here, had children here. That almost amounts to roots. Successively, we lived in Černá Pole district in SNP Square, in a ground-floor one-room cooperative apartment where the twometer-tall composer Jiří Bulis liked to visit through the window. In October 1988, the entire editorial staff of the samizdat Chartist television Original Video Journal, headed by Olga Havlová, slept there. On the floor, covered with everything possible, we had no bed. Then for several years we lived in Kobližná Street, above the pharmacy. At the time we moved there, the street was called Gagarinova Street. Hello, Major Gagarin... This is where I was making the Velvet Revolution with my colleagues from the theatre HaDivadlo. Now we have been living in Veselá, just a short walk from the famed meeting point “the Line” for over 30 years. And it is also a short walk to the theaters, concerts, galleries, museums, JAMU where I teach, popular cafés and pubs. When I leave the house with a visitor from Prague, they are always amazed at the country atmosphere, people stop, say hello, talk, ask questions, complain about something, gossip, beckon for a wine or a coffee. It is an unusual thing in alienated Prague. Only in Brno does one hear the singing of Moravian folk songs as students return to their dormitories at night. And then there is the landscape and woods surrounding Brno. And it is close to everywhere from Brno. To Vienna, Bratislava, Budapest, Krakow. Central Europe, right in the palm of your hand. The people of Brno are spontaneous and warm-hearted, even the rogues in Brno are somehow humorous and cheerful. Difficult thing, not to love it here.

ENTER THE UNIVERSE THROUGH THE LOOKING GLASS!

STAČÍ PÁR KROKŮ A URAZÍTE MILIONY SVĚTELNÝCH ROKŮ. BUDETE SE PROPLÉTAT MEZI VLÁKNY ZÁHADNÉ TEMNÉ HMOTY, SVĚT OKOLO ZAKŘIVÍTE POMOCÍ GRAVITAČNÍCH ČOČEK, SKRZE MLŽNOU KOMORU

NAHLÉDNETE NA REJ ATOMOVÝCH JADER, ABYSTE SE VZÁPĚTÍ ZANOŘILI DO ČÁSTICOVÉHO TUNELU, ZČERVENÁTE POD VLIVEM RUDÉHO POSUVU, A NAKONEC SE OCITNETE NA DOSAH DOSLOVA „KAPESNÍ“ ČERNÉ DÍŘE.

JUST A FEW STEPS AND YOU WILL TRAVEL MILLIONS OF LIGHT YEARS. YOU WILL WEAVE BETWEEN THREADS OF MYSTERIOUS DARK MATTER, WARP THE WORLD AROUND YOU WITH GRAVITATIONAL LENSES AND PEER THROUGH A FOG CHAMBER AT A SWARM OF ATOMIC NUCLEI BEFORE PLUNGING INTO A PARTICLE TUNNEL. YOU WILL BLUSH UNDER THE INFLUENCE OF A REDSHIFT TO FINALLY FIND YOURSELF WITHIN REACH OF A LITERALLY “POCKET” BLACK HOLE.

Stačí k tomu jediné – navštívit Hvězdárnu a planetárium Brno a sestoupit pod úroveň zemského povrchu do potemnělého sálu Exploratoria. V něm na vás čeká zbrusu nová, jedinečná a místy i nekonečná expozice.

Její název odkazuje na fakt, že naprostou většinu informací o uspořádání kosmického prostoru astronomové získávají prostřednictvím obřích zrcadlových dalekohledů. Tentokrát ale nepůjde o pestro-

All you have to do is visit the Brno Observatory and Planetarium and descend below the level of the Earth’s surface into the darkened Exploratorium Hall. And there, you will find a brand new, unique and sometimes infinite exhibition waiting for you. Its name refers to the fact that astronomers obtain most of the information about the structure of the universe through giant reflecting telescopes. But this time you will not see colourful photographs of

glowing nebulae. Quite the opposite. You will be left on your own searching for manifestations of mysterious dark matter and discovering hidden forms of our universe that are not obvious at first glance. That is why the exhibition is called the Universe Through the Looking Glass.

The looking glass motif has been imprinted in the exposition itself, too. It consists of two giant opposite mirror walls creating the impression of infinity and in many places a very unusual spectacle. Here and there even deceiving the human senses.

A unique element of the exhibition is also the floor, printed with a map of dark matter in our cosmic

barevné fotografie zářících mlhovin. Právě naopak. Návštěvníci budou v expozici sami pátrat po projevech záhadné temné hmoty a odhalovat skryté podoby našeho vesmíru, které nejsou na první pohled zřejmé. Právě proto Vesmír za zrcadlem. Motiv zrcadla se ale obtisknul i do samotné expozice. Tu totiž tvoří dvě obří protilehlé zrcadlové stěny, které vytvářejí dojem nekonečna a na mnoha místech i velmi netradiční podívanou. Tu a tam dokonce klamající lidské smysly.

Unikátním prvkem expozice je podlaha, potištěná mapou temné hmoty v našem kosmickém okolí. Založena je na nejnovějších datech od mezinárodního vědeckého týmu HESTIA. Další součástí jsou dva modely gravitačních čoček, jejichž přesný tvar spočítal Tomáš Tyc z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Abyste se v expozici neztratili – konec konců, pokrývá kus vesmírného prostoru o průměru několika desítek milionů světelných let – o to se postará hraný videoprůvodce. S jeho pomocí budete moci sami pátrat po zajímavých kosmických objektech na velkoformátových fotografiích posetých desítkami tisíc galaxií. Snímky pořídil nejvýkonnější astronomický přístroj současnosti, Kosmický dalekohled Jamese Webba a představují jeden z nejhlubších pohledů do vesmíru, jaký má lidstvo doposud k dispozici.

surroundings. It is based on the latest data from the international HESTIA science team. Another part consists of two models of gravitational lenses, whose exact shape was calculated by Tomáš Tyc from the Faculty of Science of Masaryk University.

To make sure you do not get lost in the exhibition –after all, it covers a chunk of space of tens of millions of light-years across – there is a video guide to take care of you. With its help, you will be able to search for interesting cosmic objects on your own in large-format photographs of tens of thousands of galaxies. The images have been taken by the most powerful astronomical instrument of our time, the James Webb Space Telescope, and represent one of the deepest glimpses into the universe yet available to mankind.

JIŽNÍ MORAVA

JIŽNÍ MORAVA BY BEZ FOLKLORU NEBYLA MORAVOU STEJNĚ TAK, JAKO FOLKLOR BY NEMOHL BÝT BEZ MORAVY

SOUTH MORAVIA WOULD NOT BE MORAVIA WITHOUT FOLKLORE, JUST AS FOLKLORE COULD NOT BE WITHOUT MORAVIA

V České republice jsou lidové tradice a folklor hluboce zakořeněné, protože jsou předávány z generace na generaci. Svědčí o tom nespočet folklorních spolků a souborů, kde jsou k tradičním tancům a zpěvům vedeny už malé děti. Folklor v sobě zahrnuje kulturní tradice formou lidových tanců, hudby, zpěvů, stavebních stylů i lidových zvyků.

Hlavní folklorní akce na jižní Moravě představují skvělou příležitost pro uchovávání kulturních tradic. Tyto akce jsou atraktivní pro návštěvníky všech věkových kategorií a podporují aktivní zpřítomňování a oživování našich kořenů. V posledních letech se těší vysoké účasti, což ukazuje, že zájem o folklorní dědictví stále trvá.

In the Czech Republic, folk traditions and folklore are deeply rooted because they have been passed down from generation to generation. This is evidenced by the countless folklore societies and ensembles where even small children are led to traditional dances and singing. Folklore encompasses cultural traditions in the form of folk dances, music, singing, building styles and folk customs.

The main folklore events in South Moravia are a great opportunity to preserve cultural traditions. These events are attractive to visitors of all ages and encourage active evocation and revival of our roots. In recent years, they have enjoyed high attendance, which illustrates that interest in folklore heritage still persists.

JÍZDA KRÁLŮ

VE VLČNOVĚ

www.jizdakralu.cz

Jedná se o tak významnou tradici, která byla dokonce zapsána organizací UNESCO na seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Obvykle se koná v květnu. Nejstarší písemné zmínky o této slavnosti pocházejí z 19. století, ale předpokládá se, že tradice je mnohem starší. A čím je Jízda králů tak specifická? V průvodu na koních vždy jezdívají mladí osmnáctiletí muži, kteří by měli v dobách minulých nastoupit na vojnu. Říkalo se jim legrúti. Přihlížejícím musí ukázat, že obstojí v jízdě na koni, že už jsou z nich zralí muži. Od diváků přitom vybírají dary pro krále, kterým bývá mladý chlapec z místní rodiny, oblečený jako děvče. Chlapci jsou oblečeni v místních krojích, stejně tak jsou ozdobeni i koně. Obvykle tak průvod čítá více než 200 krojovaných osob. Celá akce je doprovázena hudbou, koštem dobrých vín a slivovice. K tanci a poslechu hraje cimbálová muzika, pořádají se folklorní pořady, ve kterých vystupují vlčnovské soubory a hudební skupiny. Nechybí ani jarmark ručně vyráběných lidových výrobků.

RIDE OF THE KINGS IN VLČNOV

This is such an important tradition that it has even been inscribed by UNESCO on the list of masterpieces of the oral and intangible heritage of humanity. It is usually held in May. The earliest written references to the festival date back to the 19th century, but the tradition is believed to be much older. And what makes the Ride of the Kings so special? The procession on horseback is always made up of young eighteen-year-old men who in days gone by would have joined the army. They were called “legrúti”. They have to show the onlookers that they have mastered horse riding and become mature men. They collect donations from the spectators for the king, who is usually a young boy from a local family dressed as a girl. The boys are dressed in local costumes and the horses are decorated in the same way. The procession usually consists of more than 200 costumed people. The whole event is accompanied by music, good wine and slivovice (plum brandy) tasting. Cimbalom music is played for dancing and listening, and folklore shows are organised, in which Vlčnov ensembles and musical groups perform. A fair of handmade folk products is not lacking.

BRNO

VLČNOV

STRÁŽNICE

FOLKLORNÍ FESTIVAL

STRÁŽNICE

www.festivalstraznice.cz

Kdo nebyl ve Strážnici, ten jakoby ani nežil. Každoročně pořádaný strážnický folklorní festival je druhý nejstarší v České republice. První ročník se započal už v roce 1946. K prezentaci souboru z tehdejšího Československa se v průběhu let přidaly i soubory z jiných zemí a festival se tak stal mezinárodní přehlídkou lidové hudební a taneční tvorby. Festival probíhá v červnu na více scénách v amfiteátrech v zámeckém parku, ve vinohradnickém areálu a před usedlostmi ve strážnickém skanzenu. Akce je výjimečná i tím, že se jedná o spojení dvou festivalů – Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice a folklórního festivalu Dětská Strážnice. Během svého vývoje začal postupně představovat folklor nejen v jeho přirozené podobě, ale také v různých úpravách a stylizacích. Díky tomu dodnes zachovává bezprostřední kontakt mezi účinkujícími a diváky a zároveň umožňuje i živé zapojení návštěvníků do festivalového dění, například při finále Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Ten patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz. Ačkoliv se převážně tančí hromadně, každý z tanečníků přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. V červnu 2025 se bude konat již 80. ročník tohoto veselím překypujícího festivalu.

STRÁŽNICE FOLKLORE FESTIVAL

If you had not been to Strážnice, it is as if you had not lived. The annual Strážnice Folklore Festival is the second oldest in the Czech Republic. The first year started as early as 1946. Over the years, ensembles from other countries have joined the presentation of the ensemble from the former Czechoslovakia and the festival has become an international showcase of folk music and dance.

The festival takes place in June on several stages in amphitheatres in the chateau park, in the viticulture area and in front of the homesteads in the open-air museum. The event is also unique in that it is a combination of two festivals – Strážnice International Folklore Festival and Strážnice Children’s Folklore Festival.

In the course of its development, it gradually began to present folklore not only in its natural form, but also in various adaptations and stylizations. Thanks to this, it still maintains direct contact between the performers and the audience, and at the same time it allows for live involvement of the visitors in the festival events, for example during the finals of the Competition for the Best Dancer of the Moravian Slovak Verbuňk. This belongs to the male dances of a jumping character. It is an improvised dance and has a unique character. Although it is mostly danced in groups, each dancer dances for himself, expressing his regional and local identity, his dancing skills and his character. The 80th edition of this joyful festival will take place in June 2025.

BRNO

HORŇÁCKÉ SLAVNOSTI VE VELKÉ

NAD VELIČKOU

www.kdvelka.cz/folklor/hornacke-slavnosti

Tento regionální folklorní festival se koná každý rok v červenci na Horňácku, především v obci Velká nad Veličkou a také v Kuželově. Tato přehlídka autentického folklóru celého Horňácka provázená jarmarkem lidových výrobků a řemesel má svou bohatou minulost a tradici již od roku 1957. Festival navázal na letní setkávání horňáckých muzikantů, zpěváků a jejich příznivců, která se konala každoročně na svátek Maří Magdalény na Strážné hůrce. Má velmi komunitní atmosféru. U zrodu slavností stál společný zájem kulturních odborníků z prostředí místní inteligence i původních nositelů folklorních tradic. Právě účast původních interpretů spolu s účinkováním vesnických skupin dodávala prvním ročníkům slavností výjimečnost a autentický ráz, který z jiných lokalit Moravy téměř vymizel.

HORŇÁCKO

FOLK

FESTIVAL IN VELKÁ NAD VELIČKOU

This regional folk festival is held every year in July in the Horňácko region, mainly in Velká nad Veličkou and also in Kuželov. This showcase of authentic folklore from the entire Horňácko region accompanied by a fair of folk products and crafts has a rich history and tradition dating back to 1957. The festival followed the summer gatherings of Horňácko musicians, singers and their supporters, which took place annually on the feast of St. Mary Magdalene on the hill Strážná hůrka. It has a very community atmosphere. The festival was born out of the common interest of cultural experts from the local intelligentsia and the original bearers of folklore traditions. It was the participation of local performers, together with the involvement of village groups, which gave the first years of the festival uniqueness and authentic character that had almost disappeared from other parts of Moravia.

VELKÁ NAD VELIČKOU

BRNO

SLOVÁCKÉ SLAVNOSTI

V UHERSKÉM

HRADIŠTI

www.slavnostivinauh.cz

Slovácké slavnosti vína a otevřených památek jsou jednou z nejvýznamnějších akcí svého druhu, která prezentuje bohatost a rozmanitost tradiční lidové kultury na Slovácku. Jejím dějištěm jsou otevřené historické památky královského města Uherského Hradiště, právem nazývaného slováckou metropolí. Konají se v září. Jedná se o prezentaci kulturního dědictví a cílem obnovy lidových, kulturních a historických tradic, podpory vinařských obcí, posílením přeshraniční spolupráce a v neposlední řadě rozvoje cestovního ruchu.

Můžete si tak vychutnat vystoupení desítek folklórních souborů, cimbálových muzik i dechových kapel, společně s ochutnávkou vín a regionálních specialit.

MORAVIAN SLOVAKIA FESTIVAL IN UHERSKÉ HRADIŠTĚ

Moravian Slovakia Festival of Wine and Open Monuments is one of the most important events of its kind, presenting the richness and diversity of traditional folk culture in Moravian Slovakia region. It is set in the open historical monuments of the royal town of Uherské Hradiště, deservedly called the Moravian Slovakia metropolis. It takes place in September. It is a presentation of cultural heritage and aims to restore folk, cultural and historical traditions, support wine-growing communities, strengthen cross-border cooperation and, last but not least, develop tourism.

You can enjoy performances by dozens of folklore ensembles, cimbalom bands and brass bands, together with wine and regional specialities tasting.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ BRNO

SLOVÁCKÝ ROK

V KYJOVĚ

www.slovackyrok.cz

Slovácký rok v Kyjově je nejstarší národopisná slavnost v České republice, pořádaná od roku 1921 v Kyjově, okrese Hodonín. Od roku 1971 se koná každé čtyři roky a trvá obvykle tři dny. Festival představuje bohaté lidové tradice regionu Kyjovska. Návštěvníci mohou vidět přehlídky místních krojů, zvyky jako jízdu králů, stavění máje, vystoupení dechových a cimbálových muzik, taneční zábavy, jarmarky a výstavy. Slavnosti se účastní přes 3 000 účinkujících a přitahují desítky tisíc návštěvníků. Slovácký rok významně přispívá k udržování a propagaci lidových tradic na Slovácku a patří mezi nejvýznamnější folklorní události východní Moravy. Další ročník se bude konat v roce 2027.

Kromě těchto největších festivalů má skoro každá vesnice či město na jižní Moravě své slavnosti, tzv. hody u příležitosti svátku svého patrona. Mezi ně patří například Bzenecké krojované vinobraní, které se koná v září nebo Krojované hody v Hustopečích, které se konají o měsíc dřív, v srpnu. Lidová tradice, kterou často provází důraz na tradiční gastronomii a recepty našich babiček, se tak často kloubí s tradicí církevních svátků. Setkává se při nich celá místní komunita, kdy se tzv. každý s každým zná, ale vřele vítá návštěvníky z širých koutů republiky nebo cizince.

THE MORAVIANSLOVAK YEAR IN KYJOV

The Moravian-Slovak Year in Kyjov is the oldest ethnographic festival in the Czech Republic, held since 1921 in Kyjov, Hodonín district. Since 1971 it has been held every four years and usually lasts three days. The festival presents the rich folk traditions of the Kyjov region. Visitors can see parades of local costumes, customs such as the ride of the kings, erecting the maypole, performances of brass and cimbalom music, dance evenings, fairs and exhibitions. Over 3 000 performers take part in the festival, attracting tens of thousands of visitors. The Moravian-Slovak Year contributes significantly to keeping and promoting folk traditions in Moravian Slovakia and is one of the most important folklore events in East Moravia. The next edition will take place in 2027.

Apart from these major festivals, almost every village or town in South Moravia holds its own festivities, the so-called “hody” on the occasion of the feast of its patron saint. These include, for example, the Bzenec costumed vintage, which takes place in September, or the costumed feast in Hustopeče, which takes place a month earlier, in August. Folk tradition, often accompanied by emphasis on traditional gastronomy and our grandmothers’ recipes, is often combined with the tradition of religious festivals. It brings together the whole local community, where everyone knows everyone, but warmly welcomes visitors from all over the country or foreigners.

KYJOV

BRNO

Ručně vyrobeno v Itálii.

Při výrobě každé lyžařské boty Roxa se uplatňují dlouholeté zkušenosti, pečlivé řemeslné zpracování a pouze ty nejlepší suroviny. Dopřejte si něco z naší vynikající italské kuchyně. Buon appetito!

Naskenováním QR kódu si prohlédnete všechny naše skvělé pochoutky.

NEZMEŠKEJTE BONUSOVKU OD SUZUKI

Suzuki Vitara praktické SUV

Suzuki S-Cross rodinný crossover

Kola zdarma

Kompletní sada č tyř zimních kol

Palivo zdarma

Palivová karta na pohonné hmoty

Suzuki Swift stylovka na každý den

Př ijď te si do Suzuki pro svoji Bonusovku bez háčků a nesplnitelných podmínek a odvezte si nový v ůz se všemi bonusy.

Záruka zdarma

Prodloužená záruka na 5 let*

Př ezutí zdarma www.suzuki.cz facebook.com/suzukimotorczech Instagram.com/suzuki_czech

Emise CO2 (WLTP), kombinovaná spotř eba Suzuki Swift 1.2 Dualjet: 98–99 g/km, 4,4 l/100km; Suzuki S-Cross 1.4 Boosterjet: 119–120 g/km, 5,3 l/100km; Suzuki Vitara 1.4 Boosterjet: 121–122 g/km, 5,4 l/100km. * P ě t let garance se skládá z tovární záruky (3 roky / 100 000 km) a následn ě ze smluvní záruky Suzuki Premium (2 roky / 150 000 km), která je poskytována podle záruč ních podmínek spole č nosti Real Garant Versicherung AG. Fotogra  e jsou pouze ilustrativní. Podmínky akce Bonusovka naleznete na www.suzuki.cz. Výrobce si vyhrazuje právo podmínky akce změnit či akci př edč asně ukončit.

Jedno kompletní př ezutí pneumatik

Mariánské nám. 5, 617 00 BRNO, tel.: +420 545 233 556, prodej@cartec.cz

Otevírací doba: 8.00 - 17.30

Autorizovaný prodej a servis voz ů Suzuki v Brně – Komárově. Aktuální nabídku model ů najdete na www.cartec.cz. CARTec motor, s. r. o.

KORFBAL KLUB BRNO

Co je to korfbal?

Korfbal je míčová košová hra, jediný sport, kde hrají dívky a chlapci dohromady. Cílem hry je vstřelit míč do soupeřova koše. Koš je umístěn na stojanu ve výšce 2,5–3,5 m podle věku hráčů, bez odrazové desky jako u basketbalu. S míčem se nesmí běhat ani driblovat. Po přihrávce je třeba se zastavit a buď vystřelit nebo přihrát.

Družstvo tvoří osm hráčů (čtyři ženy a čtyři muži), kteří se na začátku hry rozdělí na dvě čtveřice (dvě ženy a dva muži). Ty se během zápasu střídají v útočné a obranné roli. Každá čtveřice hraje vždy pouze na jedné polovině hřiště. Role se ovšem spravedlivě po dvou koších střídají. Při hře je dovoleno bránit pouze hráče stejného pohlaví. Pokud je míč v držení některého z hráčů, je „nedotknutelný“, což v praxi znamená, že strkání, držení a blokování není dovoleno. Přestupek proti pravidlům se trestá volným hodem nebo v horším případě penaltou.

Naše týmy

Týmy má náš klub ve všech kategoriích – od přípravky (do 9 let), minižáků (do 11 let), přes mladší

What is korfball?

Korfball is a basket ball game, the only sport where girls and boys play together. The objective of the game is to score the ball into the opponent’s basket. The basket is mounted on a pole at a height of 2.5–3.5 m depending on the age of the players, without a backboard as in basketball. It is not allowed to run or dribble with the ball. After passing, it is necessary to stop and either shoot or pass.

žáky (do 13 let), starší žáky (do 16 let), až po dorostence (do 19 let) a samozřejmě týmy dospělých. V každé kategorii hrají za náš klub 2 až 3 týmy.

Naše úspěchy

Korfbal klub Brno dokázal 4x vyhrát Českou korfbalovou extraligu dospělých (2015, 2016, 2018, 2024). Vyzdvihnout je ale potřeba rovněž úspěchy naší mládeže. Sbíráme pravidelně republikové medaile ve všech mládežnických kategoriích. Náš dorostenecký tým drží sérii 3 titulů v České dorostenecké korfbalové extralize v řadě (2022, 2023, 2024).

Naše akce

Každé léto pořádáme Příměstský tábor s korfbalem a Korfbalový kemp. Každou sezónu také zahajujeme a zakončujeme speciálními akcemi určenými jak pro hráče, tak pro jejich rodiny. Kromě běžných ligových zápasů pořádaných Českým korfbalovým svazem se účastníme různých turnajů po celé republice a v zahraničí. Pravidelně vyjíždíme na soustředění do mekky korfbalu – Nizozemska.

Korfbal do škol

Korfbal hrajeme na mnoha základních školách po celém Brně. Pravidelně pořádáme ukázkové hodiny korfbalu pro žáky 1. stupně, kteří následně mohou chodit do korfbalových kroužků buď přímo na dané škole, nebo na jakýkoliv trénink po celém Brně. Z projektu Korfbal do škol vyšlo několik stovek hráčů, z nichž se mnoho dostalo až do reprezentačních týmů.

A team consists of eight players (four female and four male) who split up into two foursomes (two female and two male) at the beginning of the game. These alternate between offensive and defensive roles during the game. Each foursome always plays only on one half of the court. The roles are, however, fairly rotated after two baskets. During the game it is only allowed to defend players of the same gender. If the ball is in the possession of a player, it is „untouchable“, which in practice means that shoving, holding and blocking are not allowed. An offence against the rules is punishable by a free throw or, worse case, a penalty.

Our teams

Our club has teams in all categories - from preps (under 9 age group), mini-pupils (under 11), through younger pupils (under 13), older pupils (under 16), up to juniors (under 19) and of course adult teams. In each category there are 2 to 3 teams playing for our club.

Our achievements

Korfball Club Brno has succeeded in winning the Czech Korfball Extraleague for adults 4 times (2015, 2016, 2018, 2024). However, the successes of our youth should also be highlighted. We regularly win republic medals in all youth categories. Our youth team holds a series of 3 titles in the Czech Youth Korfball Extraleague in a row (2022, 2023, 2024).

Přidejte se k nám!

Neustále nabíráme nové členy! Hledá vaše dítě novou volnočasovou aktivitu, kde je základem přátelství, pohyb a spolupráce? V tom případě je korfbal ideální volbou. Všechny důležité informace naleznete na našich webových stránkách www.korfbalbrno.cz

Our events

Every summer we organize Suburban Camp with Korfball and Korfball Camp. We also open and close each season with special events for both players and their families. In addition to regular league matches organized by the Czech Korfball Association, we participate in various tournaments across the country and abroad. We regularly go on training camps to the mecca of korfball – the Netherlands.

Korfball for schools

We play korfball in many primary schools all over Brno. We regularly organize korfball demonstration lessons for first through fifth graders, who can then join korfball clubs either directly at the school or any training all across Brno. Several hundred players have come out of the Korfball for Schools project, many of whom have made it to the national teams.

Join us!

We are constantly recruiting new members! Is your child looking for a new leisure activity where friendship, exercise and cooperation are essential? If so, korfball is the perfect choice. All important information can be found on our website www.korfbalbrno.cz

VOLBA ŠAMPIONŮ ELITE 3.0

VELMI LEHKÁ KARBONOVÁ KONSTRUKCE, VELMI VYSOKÝ VÝKON

E-TECH FULL HYBRID

200 koní

dojezd až 1 100 km jízda na elektrický pohon až 80 % času panoramatická střecha solarbay® s elektronicky nastavitelnou průhledností 4Control advanced pro řízení všech čtyř kol

dostupný i v motorizaci E-Tech 4x4 300 koní, plug-in hybrid

Reprezentativní příklad financování Renault Easy pro model Rafale Techno 1,2 E-Tech full hybrid 200: Pořizovací cena vozu: 999 000 Kč vč. DPH, výše úvěru: 699 999 Kč, jednorázová splátka hrazená klientem: 299 001 Kč 30 % pořizovací ceny), pevná výpůjční úroková sazba: 5,22 % p. a., RPSN: 7,2 % p. a., 1.–59. měsíční splátka úvěru: 6 214 Kč, 60. splátka úvěru: 89 510 Kč, 1.–60. měsíční splátka havarijního pojištění a povinného ručení: 1 185 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru: 0 Kč, celková částka k uhrazení: 927 195 Kč, délka úvěru: 60 měsíců, nájezd: 15 000 km/rok. Celková měsíční splátka včetně pojištění 7 399 Kč. Sazby pojištění jsou kalkulované jako průměrné sazby, které se mohou lišit dle jednotlivého zákazníka. Mobilize Financial Services znamená financování poskytované společností RCI Financial Services, s.r.o. Tato nabídka je pouze indikativní, není návrhem na uzavření smlouvy a nelze z ní proto dovozovat povinnost společnosti uskutečnit jakékoli transakce. Renault

Rafale: emise co2 12–107 g/km, spotřeba 0,5–4,7 l / 100 km. vyobrazení vozu je pouze ilustrativní. podle wltp. na přání, v závislosti na verzi. Renault doporučuje