inZlin prosinec 2021 - leden 2022

IN ZLIN ROZHOVORY & INSPIRACE & TIPY

PROSINEC 2021 - LEDEN 2022

ZDARMA 10.000 ks měsíčně

PDF verze na www.inzlin.info

Válka Roseových trochu jinak, rozhovor s Kateřinou Liďákovou na str. 26

Ozvěny podzemí Devátého listopadu 2011 zemřel démon undergroundu Ivan Martin Jirous. Osmnáctého prosince ho do nebe následoval král disentu Václav Havel.

Je to deset let.

Výraz underground souvisí s obdobím normalizace, které následovalo po sovětské okupaci v srpnu 1968. A taky s newyorskou kapelou Lou Reeda Velvet Underground (Sametové podzemí).

Symbolem českého undergroundu byla pražská skupina Plastic People of the Universe. Ve svých začátcích na přelomu šedesátých a sedmdesátých let hrávala výhradně písně Velvetů. Odmítla uznat vpád vojsk Varšavské smlouvy za bratrskou pomoc, zpívat česky, mít český název a krátké vlasy. To jí poradil její umělecký vedoucí Ivan Martin Jirous zvaný Magor. Spolu s dalšími lidmi neochotnými nebo neschopnými kolaborovat s vládnoucím režimem vytvořili Plastici s Magorem v čele nezávislou, podzemní scénu. Až po tom, co se v roce 1973 seznámili s kapelou Aktual Milana Knížáka, začali hrát písně s českými texty. Ideálním materiálem ke zhudebnění se jim staly básně doktora filozofie a agenta STB Zbyňka Fišera zvaného Egon Bondy.

Nihilistické myšlenky podtrhovala temná kakofonie, která kontrastovala s melodickým, budovatelským nadšením oficiální scény.

Trocha zběsilé akce ve státě, ve kterém se nešlo slušně, konstruktivně projevit. Soudní proces s Plastiky a dalšími příslušníky podzemí ve věci jejich výtržnictví dal vzniknout občanské iniciativě Charta 77, která sdružila československý disent (nesouhlas). Jeho hlavní tváří se stal divadelník Václav Havel. V listopadu 1989 se na scéně znovu objevili Velvet Underground. Tentokrát dali jméno revoluci, která vyměnila totalitu za demokracii. Proběhla klidně, až sametově. Kruh se uzavřel, když nový prezident Václav Havel domluvil Plastikům koncert s Lou Reedem ve washingtonském Bílém domě. Bill Clinton byl spokojen.

Jak je to s undergroundem dnes? V důsledku radikální přítomnosti internetu se zvyšuje moc médií. Svou agendou vyplňují obsahy našich hlav. Naše oči jsou hormonem odměny dopaminem připoutávány k obrazovkám. Domácí i světové dění sledujeme ve zvláštní směsici soustředěnosti a rozptýlenosti. V jednu chvíli je nejpalčivějším problémem jedno, podruhé něco jiného, a to předchozí jako by nikdy neexistovalo. Manipulují nás algoritmy založené na inZlin - zlínský lifestylový & kulturní magazín vydání: 12/2021 - 1/2022 datum vydání: 2. 12. 2021 ve Zlíně náklad: 10.000 ks, periodicita: měsíčně, neprodejné Vydavatel: Ing. Zbyněk Trvaj, Nerudova 1208, 763 61 Napajedla IČ: 61406554, reg. č. MK: ČR E 14351 REDAKCE: redakce@inzlin.info INZERCE: inzerce@inzlin.info, tel.: 736 689 470

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

poskytovatel internetového připojení

IN ZLIN

Foto Ondřej Němec

dokonalé znalosti našich potřeb a zájmů. Reklama a distribuce článků jsou přesně zacílené a individualizované podle dat, která o nás systém nasbíral a sbírá dál. Nejbohatší člověk světa Elon Musk vyvíjí umělou inteligenci a zároveň před ní varuje. Když se odpojíme, procitneme do vzduchoprázdna. Internet je drogou se vším všudy, přitom abstinovat se od něj pořádně nedá. Lidem se v jeho jedových chýších líbí. Nebezpečí nevnímají. Veřejnému prostoru – sobě navzájem – dávají najevo okázalý nezájem.

Nedívat se do mobilu, nebýt otrokem jeho rušení, rozhlížet se kolem a vnímat přítomný okamžik – to je dnes undergroundem.

Poslal jsem rukopis do jednoho malého nakladatelství a nakladatel mi hned naložil, že autor by se měl držet jedné značky a nepřebíhat. Myslel si asi, že po tom, co ho zneužiju k výdeji své knihy a zažiju s ní kritický a čtenářský úspěch, pošlu ho k vodě a půjdu za štěstím někam do Knihy Zlín. Pak jsem ho v e-mailu omylem oslovil jménem jednoho úspěšného spisovatele, kterému bylo to jeho podobné. Reagoval, že už aspoň ví, proč používám pseudonym. Já jsem si ho spletl a on mi vmetl, že nejsem reálný. Už jsem si párkrát všiml, že jméno hodně ovlivňuje svého nositele.

Muž křivě obviněný z vraždy kadeřnice se jmenuje Nečesaný.

Jak asi ovlivní člověka jméno, o kterém nikdo neví, co znamená, a tak si každý myslí, že je pseudonym? Rukopisu se zhostila instituce, kterou v branži nikdo nezná. Fotografická galerie. Doplní ho fotkami. Rukopis je o holkách, takže na fotkách budou holky. Číst si a občas osvěžit oko holkou. Próza je o tom, že odolávám holce, abych to mohl zkoušet na všechny. Holky. Vlastně mi nejde o to, něco zkoušet, jen se na ně dívat. Zadaní namítnou, že dívat se přece můžu, i když nějakou mám. Mám na mysli plně se v tom dívání angažovat. Být tím díváním. Být s ní. S nimi. V galerii to vyjde tak, jak jsem to napsal. To je výhoda. Editoři rukopisy většinou úplně roztřískají, zvlášť když jsou svérázné. Člověk si pak čte svou knihu, jako by ji napsal někdo jiný. Přitom je pořád rád, že má knihu. Stockholmský syndrom jak vyšitý. Když chce mít člověk všechno snadno a rychle, je to zkrátka cesta do pekel. Jak zpívá Tomáš Klus: „Je to jed, mazat si kolem huby med a neslyšet, jak se ti hroutí svět. Marie, kdo přežívá, nežije, tak ádié.“ Výstupy nejsou nutné. Ústup ze světla ramp. Samizdat, underground. Položit báseň na sedátko v trolejbuse. Bez e-mailu.

Adam El Chaar

www.inzlin.info 3

INSPIRACE

PO DVACETI LETECH OPĚT VE ZLÍNĚ Promění se housenka v krásného motýla, nebo všechno sežere …?

TTéměř po dvou dekádách se do svého domovského města Zlína vrátila téměř jedenáctimetrová socha Housenka raného kapitalismu a oživí tak veřejný prostor města Zlína v blízkosti v stupu do Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Jejím autorem je jeden z nejvýznamnějších sochařů naší umělecké scény. Je jím profesor Kurt Gebauer, který v letošním roce oslavil jubilejní 80. narozeniny a svým dílem významně obohacuje vývoj našeho sochařství od druhé poloviny 20. století. Jako profesor Ateliéru veškerého sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) ovlivnil pedagogickou činností několik generací tvůrců, mezi které můžeme jmenovat sochaře Davida Černého, Jana Stolína, Lenku 4

Klodovou, Václava Magida, Matouše Lipuse nebo šperkařku Janju Prokić, v současnosti jednu z našich nejoceňovanějších designérek. Někteří z jeho studentů dodnes následují příklad svého vysokoškolského pedagoga a pokoušejí se o propojení soch a veřejného prostoru.

Do Zlína se vracející socha Housenka raného kapitalismu vznikla ve Zlíně v roce 2001 u příležitosti výstavy Kurta Gebauera a jeho studentů z pražského ateliéru UMPRUM, následně byla instalována na Václavském náměstí v Praze, v expozici soch důlního skanzenu Mayrau ve Vinařicích u Kladna, před Veletržním palácem nebo na Vítězném náměstí v Praze. „Navržena byla již v roce 1997 v reakci na tehdejší společenskou atmosféru, ale k jejímu vzniku došlo až u příležitosti výstavy ve Zlíně, kam se socha vrací a bude zde nadále ve stále instalaci. Město Zlín se tak brzy pomyslně připojí k několika městům, v jejichž veřejném prostoru si tvorba Kurta Gebauera našla své místo již před časem. Patří mezi ně například Praha, Opava, Ostrava nebo Brno,“ uvedl náměstek primátora Pavel Stojar.

Ačkoli Kurt Gebauer kreslí, maluje, fotografuje, píše, ale je nejznámějším především svými sochařskými realizacemi. „Zlínské“ Housence raného kapitalismu, podobně jako svým ostatním dílům, vtiskl autor i mnoho atributů typických pro jeho rozmanitou nezaměnitelnou tvorbu a snahu o nenásilné propojení soch a okolního prostředí. Mezi foto Jsf Abb (c) důležité prvky jeho „rukopisu“ patří především inspirace přírodou a člověkem, jednoduchost, lehkost, humor, výborná práce s materiálem, použití netypického materiálu ale také kritické poselství pro diváka. „Jedná se o jedno ze zásadních děl tohoto autora, které obohatí veřejný prostor města Zlína. Obyvatelé Zlína měli možnost se s Gebauerovou tvorbou v minulosti seznámit. V roce 1991 byla ve Zlíně na místě pomníku K. Gottwalda instalována jeho sedm metrů vysoká socha Gottwklec,“ dodal Pavel Stojar.

Na sklonku listopadu byla socha instalována v blízkosti 14. budovy 14|15 BAŤOVA INSTITUTU ve Zlíně a shodou náhod se ocitne nedaleko sochy Partyzána, jejíž autor Vincenc Makovský patřil společně s Karlem Lidickým mezi Gebauerovy vysokoškolské pedagogy. Široká veřejnost bude mít možnost se s nápaditou sochou a jejím tvůrcem seznámit v úterý 7. 12. 2021, kdy proběhne v 16:30 setkání u sochy s autorem Kurtem Gebauerem následované od 17:00 přednáškou o jeho tvorbě v prostorách kavárny 14|15 BAŤOVA INSTITUTU ve Zlíně.

Autorka textu: Martina Neoralová

INSPIRACE

roční registraci do knihovny, krásné knihy, CD a mnoho dalšího!

Všechny díly jsou dohledatelné na YT kanálu organizace.

A soutěžní vánoční zámek Pokud nechcete soutěžit u monitoru počítače, vyrazte na procházku do ulic. Živý Zlín sídlí na zlínském zámku, který je letos skutečně vánoční. Pořiďte si originální fotku s adventně ozdobeným zámkem a okolím! Třeba budete mezi vylosovanými výherci!

Živý Zlín rozjel soutěže s „Kulturou na netu“, chystá se na oslavy výročí města i lednový happening k připomenutí Palachova odkazu.

Ani zima, ani covid nezadrží Živý Zlín! Příští sezóna této organizace prý bude opět jiná a osobitá, slibují pořadatelé. Závěr roku bude nakonec klidný v ulicích, ale zato se můžete naladit soutěžně na sociálních sítích městské agentury. Návrat projektu, který nahlíží za oponu řady zajímavých míst, zpestřily soutěže.

S příchodem roku 2022 vstupuje město a s ním i celý Živý Zlín do výjimečného výročního roku. Oslavy 700 let od první písemné zmínky potěší nás všechny během celého roku a Živý Zlín se na nich zásadně podílí. Těšit se ale můžete i na tradiční akce, tou lednovou je happening k uctění památky Jana Palacha a připomínky jeho odkazu.

Soutěžní Kultura na netu Unikátní projekt už má za sebou 19 dílů, kdy představil pozoruhodná zákoutí kulturních organizací i zajímavých projektů či staveb. Na letošní třetí sérii navazuje malý soutěžní připomínkový maraton. Až do Vánoc můžete na Facebooku Živého Zlína každý týden soutěžit o krásné ceny, které do soutěže věnovaly dotčené kulturní subjekty. Vyhrát můžete vstupenky do divadla, muzea, 6

Světelný happening k uctění památky Jana Palacha Výtvarník Petr Dosoudil a Živý Zlín zvou na streetartový světelný happening k uctění památky Jana Palacha a připomenutí jeho odkazu. 19. ledna v 16:00 hodin se potkáme v dolní části Gahurova prospektu a vytvoříme světelnou řadu až k Památníku Tomáše Bati.

Právě 19. ledna 2022 to bude 53 let, kdy na následky svého protestu proti okupaci Československa zemřel dvacetiletý student Jan Palach. Jeho oběť je připomínkou vzdoru vůči lžím, křivení charakterů lidí a dalším praktikám totalitní moci. Toto poselství a důležitost svobody si za Vaší pomoci připomeneme tichým rozsvícením svíčkového řetězu.

I tentokrát světelný řetěz, téměř 800 metrů dlouhý, protne náměstí v centru města. Pořadatelé svíčky opět zajistí, ale tradičně se můžete aktivně zapojit i vy ať už instalací či přinesením vlastní svíce v kelímku.

ww.kulturazlin.cz, www.zivy-zlin.cz, FB/zivyzlin

ZLÍN 700 – ZAPOJTE SE DO UNIKÁTNÍHO ZÁŽITKOVÉHO PROJEKTU Zlín všemi smysly

ZLÍN VŠEMI SMYSLY

ã×Âò ê × ×êÉ Ă ĂĊæ× ¸ ɸРΪΣΣЦ ÷ ò ê ϶êò×ĂÆ×ø ¶ wĉ ĂĉòĂ×èò ×涭¶Ð Éи produkt Ð × êÉ÷Ē ÷ Vaše nápady zasílejte na info@kulturazlin.cz nebo volejte 773 765 221.

Více informací na www.zlin700.eu

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

Oslavy Zlín 700 spojují generace i obory, nabízí spolupráci a možnost aktivního zapojení. Máte jedinečnou možnost být také sedmistovkoví! Vytvořte pro výroční rok 2022 originální 700 produkt nebo službu, buďte kreativní, rozmanití, nápadití. Akcentujte v produktu či službě historii města Zlína a výroční číslo 700. Můžete zohlednit i důležité mezníky a významné osobnosti dějin Zlína.

Získáte speciální identifikační nálepku, možnost originální propagace a budete součástí jedinečné zážitkové mapy města.

Ale hlavně – stanete se součástí oslav výročí Zlín 700!

Projekt Zlín všemi smysly je určen místním organizacím, živnostníkům a firmám. Vaše nápady zasílejte na info@kulturazlin.cz nebo volejte 773 765 221. Pořadatelem celoročních oslav v roce 2022 je město Zlín, projekt organizačně zaštiťuje městská kulturní agentura Živý Zlín.

Sedmistovkový TIP! Zlín slaví 700 let od své první písemné zmínky – pohled do historie ve sto meznících Věděli jste, že už v roce 1789 bylo v městečku Zlín 52 ševců?

Krajské město má minulost spjatou se zajímavými rody i jmény.

Pořadatelé oslav připravili ve spolupráci s odborníky 100 nejvýznamnějších mezníků historie města.

Najdete je na stránkách www.zlin700.eu.

7

INSPIRACE

Tipy na dárky z Obchodního domu Zlín Ještě nemáte pohromadě všechny dárky? Inspirujte se tipy z Obchodního domu Zlín. Vedle různých dárkových balíčků a poukazů tu můžete pořídit i netradiční a originální dárky, kterými jistě potěšíte.

Fit den: skvělá masáž a po ní večeře

Dárkové potraviny v Bistrotéce Valachy

Skvělý tip na dárek pro požitkáře. Centrum masáží a rehabilitací Fyzio Garden spojilo síly s Bistrotékou Valachy a připravilo relaxační balíček, který zahrnuje masáž ve Fyzio Garden a po ní pozdní oběd nebo večeři v Bistrotéce. Ideální dárek na zimní dny, kdy se příjemně lenoší v teple.

Velký výběr kvalitních jedlých dárků v dárkovém balení najdete v obchodě Bistrotéky Valachy. Nepřehlédněte dárkové boxy s pane-ttone a arašídovými másly v designu Dolce&Gabbana, dárkové sady koření, luxusní balení čokolád nebo kvalitní vína.

Milým dárkem určitě bude i poukaz do Bistrotéky Valachy: na útratu v restauraci a Baru 1931 nebo nákup v obchodě.

Kurzy vaření v Bistrotéce Valachy Dárek, který potěší vášnivé kuchařky a kuchaře! Vyberte některý z kurzů ve Škole vaření na rok 2022, termíny jsou na www.bistrovalachy.cz/skola-vareni. Co třeba poukaz na kurz thajské kuchyně, správné přípravy steaků či pečení kvasového chleba?

TIP Velká pánská jízda: kurz speciálně pro muže s Tomášem Černým, šéfkuchařem restaurace Dejvická 34 čerstvě oceněné Bibem v Michelinově průvodci.

NOVINKA Vietnamská kuchyně: kurz s May Tran Hau, vietnamským šéfkuchařem legendární Večerky Brno.

House Deco: květiny i bytové doplňky

8

Prodejna House Deco & Flowers nabízí nejen krásné květiny a flower boxy, ale najdete tu i další zboží, které se hodí jako dárek pod stromeček. Třeba stylové bytové doplňky. Nebo pořiďte dárkový poukaz, ať si obdarovaný vybere podle svého vkusu.

Novinka: centrum moravských vín Víte, že v obchodě Bistrotéky Valachy nově mají Centrum moravských vín? Také zde najdete tip na hezký vánoční dárek.

V obchodě je celý jeden velký regál vyhrazen kvalitním výběrovým vínům od lokálních dodavatelů (Stávek, Kadrnka, Uherek, Klobása, Šoman a další) za sklepní ceny a kvalitních sektů vyráběných šampaňskou metodou.

Balíčky pro gurmány ve Formaggerii Prodejna italských sýrů, uzenin a dalších pochutin překvapuje každým rokem krásnými dárkovými baleními vybraných potravin.

Přijďte si vybrat.

Umělecké dílo jako dárek? V Artriu Do Vánoc je v 2. podlaží dočasně otevřena prodejní výstava Galerie Artrium. Můžete se potěšit pohledem na zajímavá výtvarná díla, případně je i koupit jako originální vánoční dárek.

Co ještě pořídit v Obchodním domě •Zlaté, stříbrné a ocelový šperky a značkové hodinky ve Zlatnictví •Dobrou knihu v Knihkupectví Beta Dobrovský •„Voňavé“ dárky: kosmetické balíčky v DM drogerii •Kornouty plné sladkých a slaných pochutin od Veselé veverky •Výborná vína v prodejně Víno To Go •Balící papír, dekorace a vánoční zboží v papírnictví Grafit

Hodnotové poukazy Originální kolínská a poukazy k Fešákovi

jsou skvělou volbou, pokud chcete nechat na obdarovaném, aby si vybral přesně podle svého gusta.Poukazy nabízí takřka všechny obchody a také gastro podniky.

Více na www.obchodnidum.cz Pánský barber shop Na Fešáka je oblíbeným cílem pánů, kteří chtějí mít skvěle upravené vlasy i vousy. Věnujte poukaz, na výběr je hned několik balíčků služeb. A přidejte k tomu žhavou novinku, kterou barber shop před Vánoci chystá do prodeje: kolínskou vodu vlastní značky.

Značkové prádlo za výhodné ceny V prodejně Značkové prádlo jistě oceníte výhodné ceny sportovního dámského a pánského prádla značky CHAMPION. Neváhejte a přijďte vybrat svým nejbližším nebo pro sebe dárek pod vánoční stromeček.

Advent zpestří vánoční kolo a Ježíškova pošta Původně plánovaný vánoční program s mini trhem a živou hudbou byl sice pro letošní rok zrušen, i tak ale najdete u Obchodního domu Zlín zpestření atmosféry v adventním čase.

Venkovní prostranství opět zdobí vánoční strom a rozzářené venkovní zahrádky u gastro podniků zvou k posezení.

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

Akce: Šneci na Štědrý den v Bistrotéce Bistrotéka Valachy pokračuje v každoroční tradici. Stavte se ochutnat postní šnečí speciality, až se půjdete 24. 12. projít svátečním Zlínem. Otevřeno bude do 14 hodin.

Kapři a bramborový salát na objednávku Vše potřebné na sváteční stůl si můžete objednat v obchodě Bistrotéky Valachy. Na objednání budou opět filetovaní kapři, losos, bramborový salát a vánočka z místní pekárny. www.bistrovalachy.cz

Svezení s výhledem na Zlín nabízí Vánoční kolo ( změny dle případných rozhodnutí vlády vyhrazeny).

Uvnitř Obchodního domu pak na vás čeká Ježíškova pošta, s níž si můžete zasoutěžit o čtyři desítky hodnotných cen: například pobyt ve Spa hotelu Lanterna, relaxaci ve Wellness Horal, zapůjčení auta na víkend od Euro Car, snídani v Bistrotéce Valachy, poukaz do barber shopu Na Fešáka, povlečení od House Deco & Flower a balíčky z Billy, DM drogerie, Značkového prádla, Gran Moravia, Veselé Veverky a papírnictví Grafit. www.obchodnidumzlin.cz/vanocni-trhy 9

INSPIRACE

Čím potěšit na Vánoce? Věnujte zážitky a relaxaci v Beskydech Už si zase lámete hlavu s vánočními dárky? Máme pro vás tip. Věnujte vašim blízkým zážitky v Beskydech – v Resortu Valachy, vyhlášeném komplexu hotelů s relaxačním centrem Wellness Horal ve Velkých Karlovicích.

Je to tak rychlé a snadné! Na webu objednáte hodnotový poukaz na vámi vybranou částku a obdarovaný si pak může sám vybrat, za co voucher utratí. Možností má na výběr spoustu.

Pobyty s neomezeným wellness v hotelech Lanterna a Horal patří k nezapomenutelným zážitkům díky špičkovému wellness a prvotřídní gastronomii. Obě tyto služby dokonce jsou v ceně ubytování. Pobyty totiž zahrnují snídani, večeři a neomezený vstup do Wellness Horal s termálními bazény a saunovými rituály. K tomu se dá přiobjednat masáž, skipas nebo cokoli dalšího.

Zimní dovolená v Beskydech je to pravé pro všechny, kteří v zimě nejen rádi lyžují, ale také relaxují v bazénu a sauně. Zimní pobytový balíček zahrnuje snídani, večeři, neomezený wellness, skipas, masáž i zapůjčení běžek.

Super dárek pro rodiny s dětmi!

10

Wellness den pro zdraví je nejoblíbenějším dárkem z Resortu Valachy. Celodenní pobyt ve Wellness Horal s masáží a tříchodovým obědem je skvělým časovým i cenovým kompromisem mezi „pouhou“ masáží a delší dovolenou.

Večeře ve Spa hotelu Lanterna potěší každého náročného gurmána. Dokonalým zážitkem v Lanterně jsou šestichodová menu s víny v restauraci Vyhlídka nebo speciality ze stařeného masa vlastní produkce.

Kurz pečení valašských frgálů je skvělým dárkem pro příznivce vaření - dospělé i děti. S kým jiným se učit výrobu tradiční valašské speciality, než s místní pekařkou, která se ochotně podělí o své zkušenosti.

Skipas, golf nebo etiketa Ladislava Špačka Existuje mnoho dalších možností, za co poukaz v Resortu Valachy utratit. V zimě třeba za skipas do Ski areálu Razula, v létě za lekci golfu nebo půjčení elektrokola. A co třeba degustační večer s Etiketou stolování Ladislava Špačka? Nebo pobyt s výukou běžeckého lyžování ve Spa hotelu Lanterna?

Inspiraci najdete na www.valachy.cz.

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

11

INSPIRACE

Saunová sezóna je opět tady. Dejte pozor na

5 nejčastějších chyb při saunování Zima je oblíbeným obdobím milovníků sauny. Mnozí na poslední chvíli dohání budování imunity, jiné láká možnost pořádně se v mrazivém počasí prohřát, dalším pomáhá ke zklidnění a načerpání energie. Ať už míříte do sauny z jakýchkoliv důvodů a jakkoli často, je třeba pamatovat na zásady saunování. A dát si pozor na nejčastější chyby! „Povědomí o pravidlech saunování se mezi lidmi díky osvětě wellness a saunových center v posledních letech výrazně zlepšilo,“ potvrzuje Jiří Malina, šéf saunérů Wellness Horal - nejnavštěvovanějšího relaxačního centra v kraji, které láká milovníky saunování i díky oblíbeným saunovým rituálům.

Jiří Malina zde působí víc jak 10 let. Pamatuje úplné začátky, kdy saunová kultura nebyla tak vyspělá jako dnes. Dřívější nejčastější nešvary podle něj postupně vymizely. „Návštěvníky už dnes neudivuje, že zdůrazňujeme saunování bez plavek nebo že je nutné důsledné podkládání těla prostěradlem z hygienických důvodů. Chápou, že po odchodu ze sauny je třeba nejdřív smýt pot ve sprše a teprve pak jít do ochlazovacího bazénu, že je třeba doplňovat tekutiny a mezi návštěvami sauny odpočívat. Sauny se také ztišily. Lidé si zvykli, že jde o klidovou zónu, kde je hlasitý hovor obtěžující. Stále se ale objevují nešvary, kterými se zbytečně ochuzujeme o plný účinek saunování,“ dodává Jiří Malina. Na co se tedy zaměřit?

12

1. Důsledně se po sauně ochlaďte „Lidé stále podceňují fázi ochlazování. Například se jen opláchnou ve sprše vlažnou vodou a pak už nepoužijí ochlazovací bazén, což je škoda. Pokud nezvládnete ochlazovací bazén, dejte si alespoň studenou sprchu. U nás ve Wellness Horal je také díky venkovní terase možné se zchladit pobytem na studeném vzduchu, v zimě i skokem do sněhové závěje. I to se počítá,“ říká saunér.

A proč je ochlazování tak důležité? Po vstupu do sauny se začne zvyšovat teplota těla. Organismus na to reaguje tak, že se snaží tělo aktivně ochlazovat. Při tom se zintenzívní činnost srdce, zvýší se tepová frekvence a stoupá tlak, pokožka se prokrvuje, začnete se potit a tak se z těla vyplavují škodlivé látky. Následné prudké ochlazení těla donutí cévy, aby se zase stáhly a krevní oběh se vrátil do normálu. Správné ochlazování je proto zásadní!

2. Dejte si pauzu na odpočinek „Setkáváme se s tím, že se hosté po odchodu ze sauny jen rychle opláchnou a hned se vrací zpět. To ale představuje velkou zátěž pro organismus. Potřebujete 10 až 15 minut na zklidnění, normalizaci tepu. Až pak se vraťte do sauny,“ říká Jiří Malina.

3. Nesnažte se lámat časové rekordy Doba, za kterou se v sauně pořádně zapotíte, je individuální. Trvá to 10 až 20 minut. Nesnažte se držet krok se zkušenými saunéry.

Někdo zpočátku zvládne jen pět minut, jiný bez potíží i dvacet.

Roli také může hrát vaše momentální kondice a duševní pohoda. „Naslouchejte svému tělu. Přesýpací hodiny v sauně berte jen pro orientační představu, jak dlouho tu pobýváte, ale ne jako měřítko výdrže. Neplatí, že „dokud se hodiny nepřesypou, neodejdu“.

Nesnažte se vydržet za každou cenu, vždyť saunování je především o dobrém pocitu,“ připomíná Jiří Malina.

4. Nestřídejte saunu a páru Kvalitní wellness centra jsou zpravidla vybavena jak nejrůznějšími druhy suchých saun, tak i parními lázněmi. Odborníci doporučují je průběžně nekombinovat. „Sauna a pára fungují na jiném principu.

Dejte si tři „kolečka“ v sauně, pořádný odpočinek a teprve pak pokračujte parní lázní. Rozhodně je nekombinujte,“ dodává odborník.

5. Péče o hlavu do saunování patří!

Hlava je součástí našeho těla, proto i péče o ni patří ke kompletnímu saunování. „Využijte možnosti použít peelingy a další tělové přípravky, které nabízíme při saunových rituálech, a nebojte se je

vtírat i do vlasů. Přes ně se dostanou užitečné látky do pokožky,“ upozorňuje Jiří Malina s tím, že málo lidí také ví, že je důležité po saunování zchladit nejen tělo, ale i hlavu. „Zvláště ženy to nedělají rády kvůli účesu, ale já doporučuji hlavu také opláchnout. Z vlastní zkušenosti potvrzuji, že po nedokonalém ochlazení bolí hlava a může se dostavit i nespavost,“ uzavírá Jiří Malina.

O Wellness Horal Toto oblíbené relaxační centrum najdete v Resortu Valachy Velké Karlovice, v malebném údolí Léskové, kde je součástí Wellness hotelu Horal. Tvoří ho tři termální bazény se slanou vodou vyhřívanou až na 36°C, fitness centrum a saunový svět. Součástí je i nabídka masáží a beauty salon. Novinkou jsou Tématické dny: každý všední den jiná výhoda pro návštěvníky.

Wellness Horal je jediným v kraji, které denně pořádá saunové rituály. Tým saunérů pod vedením Jiřího Maliny je poskytuje návštěvníkům minimálně osmkrát denně, z toho první rituál dne – v 10:00 – je vyhrazen dětem. Zdejší raritou je Valašský rituál, při němž je sauna provoněná slivovicovou esencí a podává se peeling s drceným jalovcem. www.wellnesshoral.cz

Seriál Valachy tour zahájí v únoru Noční stopa Sportovní seriál Valachy tour bude pokračovat i v roce 2022. Zapojte se do série závodů, zapište si do diáře termíny a přijeďte si zazávodit do krásné přírody Beskyd. Díky tomu, že každá akce zahrnuje i závody pro děti, to může být skvělá příležitost pro celou rodinu.

První akcí bude již 5. února Noční stopa Valachy. Oblíbený intervalový závod na 10 km s čelovkami startuje tradičně u hotelu Galik, ještě za denního světla mu předchází závod dětí.

Změnu oproti minulým rokům čeká závod Bike Valachy, který se přesouvá z Velkých Karlovic do cyklistického a lyžařského areálu v blízké Bílé. První srpnový víkend bude tradičně patřit triatlonu Valachy man u vodní nádrže Na Stanoch v Novém Hrozenkově a tečkou má být běžecký závod Běhej Valachy.

Startovné na celý seriál můžete věnovat také jako vánoční dárek formou dárkového poukazu (více na www.valachy.cz/darkovepoukazy nebo www.valachytour.cz).

5. 2. - Noční stopa Valachy (Velké Karlovice) 18. a 19. 6. - Bike Valachy (Bílá) 5. a 6. 8. - Valachy man (Nový Hrozenkov) 22. 10. - Běhej Valachy (Velké Karlovice) IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

PRODEJ | SERVIS | P ŮJČOVNA LYŽE | SNOWBOARDY

WWW.BIFU.CZ MOBIL: +420 773 981 111 | LUHAČOVICE

13

ROZHOVOR

Rad pro lepší zdraví je plno, ale neplatí pro každého...

Jak zůstat v době chřipek a nebezpečných virů odolný a fit? „Jenom vitamíny jíst nestačí,“ upozorňuje zlínská terapeutka Marcela Kaniová. „Je dobré být pozitivně naladěný, pít denně poctivý slepičí vývar a vnímat své tělo.

Pak se nám nemoci vyhnou,“ říká propagátorka tradiční medicíny, kterou provozuje ve zlínských Malenovicích.

Její prioritou je osobní přístup. „Nejsem fanoušek univerzálních on-line řešení,“ vysvětluje s úsměvem.

Proč je nyní tradiční čínská medicína tak populární?

Protože funguje, aniž by oslabovala naši imunitu. Posiluje nás.

Západní medicína je skvělá, pokud řešíme akutní stavy, jakými jsou infarkty či zlomeniny. Je pro nás přitažlivá, protože chceme všechno hned a bez námahy. Léčba podle systému tradiční čínské medicíny (TČM) je zdlouhavější, učí nás vnímat své tělo, léčit jej stravou, pohybem a hlavně o něj pečovat preventivně. Nezapomínat na duši, protože na naší psychice záleží především. Jedině tak se můžeme zbavit závislosti na lécích. Úspěch TČM je založen i na tom, že neléčí nemoci, ale člověka. Každého individuálně.

Je vůbec tradiční čínská medicína vhodná pro Evropany?

Hodně čínských bylinných směsí se pro západního člověka nehodí.

Co je ale na TČM zásadní, je její systém. Propojení tělesných orgánů s psychikou, člověka s přírodou, celistvost a komplexnost.

Každý den vidím důkazy vztahů mezi orgány, emocemi i fyzickým tělem. Jak se dítě přestane pomočovat, když se zbaví strachů. Jak se hysterická žena zklidní, pokud začne užívat byliny na játra. Lidé 14

se trochu diví, když jim od depresí uleví popíjení vincentky a strava bohatá na kroupy, nebo že přestanou pokašlávat po posílení ledvin. Ale funguje to. Při terapii se snažím vnímat člověka jako jedinečnou osobnost. A nevycházím z úžasu nad dokonalostí přírody.

S jakými problémy se na vás klienti nejčastěji obracejí?

Jednoznačně jsou to deprese, úzkost, pocity zoufalství. Ženy navíc často touží i zhubnout a být dokonalé. To jsou samozřejmě vážná témata, snažím se pomoct bylinami, akupresurou, změnou jídelníčku, masážemi, dechovými cviky, harmonizací psychiky – zkrátka komplexně.

Co je podle vás pro zdraví nejdůležitější?

Je dobré nebrat se příliš vážně. Umět si udělat legraci, odlehčit si život. „Méně se stresujte,“ radí všichni, ale už neřeknou, jak to prakticky udělat. Máme plno teoretických návodů a doporučení, ale nedaří se nám je uvádět do praxe. A na tohle je celostní terapie výborná. Umí komplexně harmonizovat člověka, aby zahájil svou osobní cestu ke spokojenosti. Je však nutné být trpělivý, zázraky na počkání nemívají dlouhého trvání. Čím se odlišujete od ostatních celostních terapeutů?

Především pestrou škálou osobních zkušeností a prožitků.

Od vážných zdravotních či psychických problémů přes různé osobní prohry a karamboly až po stovky vyzkoušených léčebných metod.

To mne naučilo empatii, soucitu a porozumění. A také přesvědčení, že kdo se chce uzdravit, musí za svůj život převzít zodpovědnost. Ale nemusí se přitom stydět požádat o pomoc. U mě jsou dveře otevřené. Kontakt a vše o nabízených službách najdete na www.tradicniterapie.cz.

(3&63˂-22ʙ 86, 6.12.2021

/EZʛVRE 8SZʛVRE :EZVI˃OSZE >PʧR

>ZIQI ZʛW RE %HZIRXRʧ HSFVS˃MRRʴ XVL 8IRXSOVʛX RINIR QEPM˃OSWXʧ SH PMHʧ W XSYLSY TSQSGM EPI M LSHRSXRʴGL ZʴVSFOY VIKMSRʛPRʧGL JMVIQ ̃IQIWPRʧƠ E YQˏPG̛ 1ʧWXS OSRʛRʧ /EZʛVRE 8SZʛVRE ZI FYHSZˏ FʴZEPʣLS &E̓SZE XSZʛVRʧLS EVIʛPY 8IRXSOVʛXI NWQI WI VS^LSHPM TSHTS̃MX (ˏXWOʣ GIRXVYQ >PʧR 8EXS SVKERM^EGI TSWO]XYNI TSQSG E TSHTSVY SLVS̪IRʴQ HˏXIQ NINMGL VSHMRʛQ E SWSFʛQ Z OVM^M 3H FYHI TVSFʧLEX HVE̪FE RIZ̍IHRʧGL T̃IHQˏX̛ 4̃MWTˏX Q̛̪IXI XEOʣ RE Rʛ̍ XVERWTEVIRXRʧ ʱ˃IX /& :7 7 PʛWOSY XʴQ 2EHE˃RʧLS JSRHY /̃ʧHPE 4SQSGM

Křídla pomoci, nadační fond tř. T. Bati 3296 Zlín, IČO 08049661 www.kridla-pomoci.cz

11. ročník kalendáre Magický Zlín 2022 je ozvučený Nový kalendář Magický zlín 2022 obsahuje 13 barevných fotografií jejichž autorem je známý zlínský fotograf Jsf Abb. Kalendář doplňuje 12 skladeb od zlínských hudebníků a djs, plus jeden bonus set. Přehrání skladeb v kalendáři je jednoduché. Namiřte fotoaparát svého telefonu na QR kód dole u fotky v kalendáři. V telefonu se zobrazí fotka daného měsíce a začne hrát skladba. Na této stránce jsou také informace o interpretovi a skladbě. Součástí kalendáře je také dárek, barevný plakát 67 x 47 cm. Další informace a přehled prodejních míst najdete na www.magickyzlin.cz

Adventní trh se bude konat již 6. prosince 2021 v prostorech Kavárny Továrna.

Rozhodli jsme se tentokrát podpořit téma naším srdcím blízké, Dětské centrum Zlín, p.o., jež poskytuje pomoc a podporu ohroženým dětem, jejich rodinám a osobám v krizi.

S panem Miklášem, ředitelem Dětského centra Zlín, jsme již formu podpory projednali. Příspěvkové organizaci bude zaslán výtěžek dobročinného trhu a to na základě účelové darovací smlouvy.

Naši aktivitu podporují např. společnosti Výroba a prodej keramiky z Tupes, Lima, Vasky, Vitajuwel CZ, nandi-shop.cz KERAMIRKA, Yasminka CZ, galerie Mariette Vizovice a mnoho dalších dobrých lidí svými výrobky.

Prvním projektem našeho nadačního fondu Křídla pomoci bylo pořízení speciálního elektrokola pro nevidomou dívku. Druhým projektem je dostavba prostor se sociálním zařízením pro mámu se 13. letým školákem Vítkem. Momentálně žijí ve velmi nevyhovujících podmínkách v obci na Zlínsku. Nechali jsme vyprojektovat jednoduchou přístavbu s plechovou střechou, ve které bude umístěno veškeré potřebné sociální zařízení. Hrubá stavba byla dokončena letos na podzim a věříme, že vnitřní prostory dokončíme do konce kalendářního roku.

Našim novým počinem je podpora příspěvkové organizace Dětské centrum Zlín.

Podrobnosti a více informací o našem nadačním fondu můžete nalézt na našich www stránkách kridla-pomoci.cz , Facebooku nebo Instagramu IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

15

ROZHOVOR

Z režiséra zedníkem zlínští filmaři zachraňují unikátní 100DOLU Velký filmový ateliér na Kudlově symbolizuje pořádný kus zlínské filmové historie. Několik posledních let ale sloužil jako skladiště a chátrá. „To si prostor, ve kterém se natáčel film Cesta do pravěku, opravdu nazaslouží,“ je přesvědčen zlínský režisér a producent Petr Babinec z animačního studia Kouzelná. A tak se zrodil projekt 100DOLA. Pomoci zachránit unikátní prostor a vrátit mu život můžete nadšeným zlínským filmařům i vy. Dárcovská kampaň na HitHitu se spoustou originálních filmových dárků je v plném proudu. Cílová částka je 700 tisíc korun.

Petře, kdy a jak to všechno začalo?

Dva roky zpátky jsme dostali nabídku od původního majitele, jestli nevíme, co by se s Velkým ateliérem dalo dělat. Měsíc jsme to řešili, a nakonec jsme si řekli: „Jo, víme.“ Tak jsme měli opět co řešit. Zastavit domy, prodat auto, ale mít kus zničené historie?

No jasně, jdeme do toho, je třeba se trochu obětovat a zachránit kus filmové historie před rozpadnutím. Naivně jsme si tehdy mysleli, že se všechno rozběhne do tří měsíců a budeme moct začít s opravami. Začaly se ale vršit problémy a problémy, až se celý převod protáhl téměř na dva roky.

Ateliér jste tedy koupili… Mluvíš v množném čísle, kdo je to „my“?

Hlavně já, Libor Nemeškal a naši přátelé. Libor je filmový střihač a docent na Fakultě multimediálních komunikací, jeho rukama prošla celá řádka střihačů. Naši přátelé nám už tři měsíce neberou telefony, aby si nemuseli hledat výmluvu, proč zrovna nemohou přijít pomoct (smích).

Zalitovali jste toho někdy?

Během celé té doby jsme postupně zjišťovali, co všechno je v ateliéru nefunkční a vždy si znovu pokládali stejnou otázku: „Jdeme ještě do toho?“ Nakonec jsme to nevzdali a historický ateliér je teď skutečně náš! Nyní jsme ale ve fázi, kdy z velké části svépomocí vyklízíme tuny „bordelu“ (ateliér poslední roky sloužil jako skladiště, asi pro všechny, co šli okolo), odbrušujeme, renovujeme, pokládáme dlažby a natíráme. Z našich profesí filmového režiséra a stři16

hače se stali profese zednické, bourací a hobby řemeslné. Přesto jsme stále rádi, že jsme do toho šli. Říkáš, že vyklízíte tuny „bordelu“.

Nenašli jste i nějaký filmový poklad?

Našli jsme obří kánoi z filmu Cesta na jihozápad (herecký debut Jirky Stracha) či trikovou přípravu filmů Karla Zemana. Vždycky, když chceme něco vyhodit, dlouho přemýšlíme, jestli to není kus historie, kterého by mohlo být škoda.

Když peníze vyberete, co z nich konkrétně zaplatíte?

Potřebujeme zaplatit nejnutnější úpravy, na které si sami netroufáme (výměna oken, oprava střechy, topení, voda, elektřina…).

Jaké odměny jste pro dárce připravili?

Dřevěné rámečky z filtrů, filmové reflektory a spoustu dalších.

Co se 100DOLOU zamýšlíte pak? Až bude opravená?

Chceme ji zpřístupnit široké veřejnosti. Vrátit do ní život a filmaře.

Zprovoznit v ní co-working, animační studio pro ženy na mateřské a pomoct začínajícím filmařům svobodněji tvořit. Pořádat animační workshopy a spolupracovat s univerzitou…

Zbývá ti čas i na tvou opravdovou práci?

Co je nového ve studiu Kouzelná?

Kouzelná animace se specializuje na animaci a speciální efekty.

Momentálně máme náš celovečerní film s Petrou Hřebíčkovou D2 Vlakem na konec světa na Netflixu. Dělali jsme na celovečerním mezinárodním animovaném filmu Fany a Pes, efekty pro pohádku Největší dar, nebo filmy Mstitel, Arvéd a Stínohra. Momentálně dokončujeme dokument Sametový Zlín o zlínské sametové revoluci.

Co je 100DOLA? Jedná se o budovu, která má letos 85 let. Budovu navrhl na zadání J. A. Bati architekt Vladimír Karfík. Od 30. let se v ateliéru vystřídala celá plejáda filmových osobností. Mimo jiné zde vznikala díla Alexandera Hackenschmieda, Karla Zemana, Hermíny Týrlové či Josefa Pinkavy. Z množství významných projektů je to například Cesta do pravěku, Ferda Mravenec či Requiem pro panenku. Od 90. let budova chátrá. Nyní je ve zpustošeném stavu, bez vody, topení, elektřiny a zatéká do ní. více tady: www.100dola.art kampaň na HitHitu tady: www.hithit.com/cs/project/10266/ nakopni-zemana-zachrana-velkeho-filmoveho-atelieru ptala se Veronika Jurčová, foto archiv Petra Babince

EXPEDICE Z101: PODPALUBNÍ DENÍK

Expedice Z101 zůstala uvězněna v Chartúmu: „V Súdánu došlo k převratu, v ulicích teče krev, všude vládne chaos“ Expedice Z101 je na cestě Afrikou už víc jak šest měsíců, avšak v uplynulých dnech a týdnech jaksi neměla příliš pomyšlení na plánované rozšiřování odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, protože po překročení hranic Súdánu se z ničeho nic ocitla uprostřed velmi nebezpečných událostí.

V pondělí 25. října časně z rána proběhl v Chartúmu, hlavním městě Súdánu, úspěšný puč vedený žoldáckými jednotkami RSF a v ulicích šlo doslova o život. Na každém kroku vládl chaos a nejistota. Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová se rázem stali důležitými zpravodaji, protože kromě televize al-Džazíra nebyl přímo v centru dění nikdo další, kdo by mohl světu podávat informace. „Nejsou tady novináři a tím, jak působíme a vypadáme, jsme se dostali na místa a podařilo se nám vyfotit a natočit věci, které jiným ne,“ vzkázala Linda Piknerová, podle které byla celá situace nepřehledná, a to i kvůli výpadku internetového připojení. Že jsou oba mladí cestovatelé v pořádku, potvrdil Tomáš Vaňourek alespoň prostřednictvím speciálního prohlášení přímo na Facebooku Expedice Z101. „Jsme v Chartúmu a oba jsme zdraví. Žijeme, ale jsme tady uvěznění. Situace se nelepší, internetové připojení téměř neexistuje, vyjma pár míst, kde se drží wifi. V ulicích Chartúmu je válka. Armáda odstranila barikády, aby se mohla pohybovat městem, ale my jsme v bezpečí bytu mimo „hot zones“.

Milice a žoldáci ve falešném režimu přešli do režimu „shoot to kill“.

Dav protestantů nás dotáhl přímo z místa střelby do Královské nemocnice, kam přiváželi raněné. Bohužel nedochází k poraněním, ale spíše k popravám. Dva kluci měli prostřelenou hlavu, dalšího přivezli s průstřelem hrudníku. Nejsou tady žádná světová média. Armáda sem nikoho nepustila. Jsme tady jen my a al-Džazíra, které se podařilo vybudovat „news room“ na Nile street.

Sledujte média v Česku, kam Linda Piknerová sdílí informace přímo z Chartúmu. Děkujeme, že jste s námi.“

Zajímá vás, jaký byl přesný sled událostí v Chartúmu ve dnech 25. až 27. října 2021?

Přečtete si autentické poznámky Expedice Z101: * V pondělí 25. října 2021 mezi 4. až 5. hodinou ráno proběhl v Súdánu úspěšný puč vedený RSF, což jsou fakticky žoldáci. V čele stojí A. F. Burhan. Došlo k zajetí premiéra, členů vlády, zavření letiště v Chartúmu a vyhlášení výjimečného stavu. Došlo k vypnutí internetu, na wifi jsme se dostali až po třech dnech. Situace je nepřehledná, dochází ke střelbě do lidí, před námi dva kluci chytli přímý průstřel hlavy. Protože jsme tady s foťákem, místní po nás chtějí, abychom vše dokumentovali – dostali jsme proto až do nemocnice – na JIP. * Premiér byl propuštěn, 30. října je očekávána obrovská demonstrace místních, kteří podporují civilní vládu. * Včera měl Burhan vystoupení v médiích s tím, že chce, aby vznikla nová vláda, která bude složena s technokratů, kteří zemi přivedou k avizovaným volbám 2023. Nicméně tomu běžní lidé vůbec nevěří. Panuje frustrace. Lidé nechtějí chodit do práce, protože tím dávají najevo, že nepodporují novou situaci. Nechtějí pracovat, aby to režim ekonomicky pocítil. I kdyby chtěli jít do práce, tak včera byly na ulici zátarasy z cihel apod. Dneska je armáda odstranila, takže pohyb je možný. * Je doporučováno pohybovat se pouze v docházkové vzdálenosti.

Jak dlouho Expedice Z101 v Súdánu zůstane, zatím není jasné. Po avizované velké demonstraci, která proběhla 30. října, odcestovala Linda Piknerová z pracovních důvodů do České republiky, avšak Tomáš Vaňourek i nadále přebývá v Chartúmu. Podle jeho slov jsou v ulicích stále statisíce protestujících lidí. „Jsme uklidňováni, že situace, která tady nastala, je spíše politická než bezpečnostní, že se hraje o politické směřování země,“ doplňuje.

NENECHTE SI UJÍT! Od 1. do 31. prosince 2021 probíhá ve 3. etáži budovy Zlínského kraje Výstava k Expedici Z101, založená na srovnávacích fotografiích 1. cesty Hanzelky a Zikmunda a Expedice Z101. Výstava obsahuje historické fotografie poskytnuté Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně a členy expedice, kteří vyjeli 22. dubna 2021 na svou několikaletou cestu inspirovanou právě HZ. Fotografie zachycují proměnu vybraných míst v Tunisku, Egyptě a Súdánu, přičemž výstava je k vidění také online na stránkách MJVM a Expedice Z101. Zahájení, které vzhledem k epidemické situaci mělo komorní průběh, se zúčastnila radní za kulturu Zlínského kraje paní Zuzana Fišerová, zástupci muzea a Klubu HZ a za Expedici Z101 Linda Piknerová. Výstava je spolufinancována Zlínským krajem.

Jakub Malovaný www.jakubmalovany.cz

18

ZDEŇKA SALETOVÁ z - NIT - ra do 27. 2. 2022 KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA 14. 12. – v 17.00 hod

14|15 BA˞˦: -278-898 KL9& 4ˏÁTEL

Darujte kulturu na 365 dní v roce 499 Kʏ

4˦063ʎ2ɘ :7894

999 Kʏ

63ʎ2ɘ :7894

DO GALERIE A MUZEA pro dvʜ SWSby + pozvánky na vernisá˶e

VYPLA8ɘ 7) 9˵ 4ˎ- NÁ:˘8ʚVÁCH ZA ROK!

14|15 BAťůV INSTITUT

Rozum versus cit² v krajské galerii a galerii G18 Zlín jako kolébka průmyslového designu? Unikátní projekt Rozum versus cit²: Zlínský průmyslový design 1959–1992, při kterém spojily síly Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně s Národním technickým muzeem a Univerzitou Tomáše Bati vás o tom přesvědčí.

V pořadí již druhá výstava se zaměřuje na dění v oblasti designu technických oborů ve Zlíně (Gottwaldově) a jeho širším okolí. Její počátek souvisí s důležitým milníkem - zahájením výuky tvarování strojů a nástrojů ve Zlíně na vysokoškolské úrovni. Výstava se věnuje jak významným pedagogům a designérům Zdeňku Kovářovi (1917–2004) a Františku Crhákovi (1926–2011), kteří svými pracemi spoluutvářeli svébytnou tvář nejen zlínského, ale i československého designu, tak absolventům oboru tvarování strojů a nástrojů a jejich uplatnění v praxi.

Podobně jako v prvním díle výstavy, která probíhala na přelomu roku 2019 a 2020, je historie zlínského průmyslového designu představena také prostřednictvím nových technologií. Součástí je speciální aplikace, díky níž návštěvníky výstavou provede virtuální kurátor a mají možnost pohovořit s AR „hologramem“ designéra Františka Crháka.

20

Rozum versus cit² je k vidění v krajské galerii v 1. podlaží 14. budovy 14|15 BAŤOVA INSTITUTU a potrvá do 27. 2. 2022.

Druhá část výstavy bude otevřena ve středu 8. 12. 2021 v galerii G18 Fakulty multimediálních komunikací UTB, kde budou představena školní cvičení od elementárních začátků při hledání vztahu forem a barev, přes návrhy jednodušších nástrojů a zařízení, až po komplexní řešení strojů, kterým se věnovali žáci ve vyšších ročnících. Výstavu zájemci budou moci navštívit do 31. 1. 2022.

Zahájení bude předcházet komentovaná prohlídka s kurátorem v krajské galerii v 17 hodin, odkud se poté zájemci přesunou do prostor univerzitní galerie.

Více na www.galeriezlin.cz

Ten nejlepší dárek pro všechny milovníky knih?

ò, &Ö & &ğ . *'

Dárkové poukazy na registraci do Krajské ORMLSZR] *VERXM˚OE &EVXS˚I ZI >PɴRʜ ^EOSYTɴXI Z ɾWXːIHRɴ ORMLSZRʜ E Z RE˚MGL HEP˚ɴGL TSFSʐOɨGL (ɨVOSZʁ TSYOE^ Q˨˷IXI OSYTMX NEOS RSZSY VSʐRɴ VIKMWXVEGM RIFS NEOS TVSHPSY˷IRɴ WXɨZENɴGɴ VIKMWXVEGI Cena poukazu: /ʐ GIRE TVSHPSY˷IRɴ WXɨZENɴGɴ VIKMWXVEGI /ʐ GIRE TVS RSZɰ ʐXIRɨːI Zʐ TV˨OE^Y :ɴGI RE OJF^ G^

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

21

ROZHOVOR

„Zlín je prostorem, na kterém se dá odvyprávět až neuvěřitelný příběh…“ říká kurátor Vít Jakubíček.

Pracuje jako kurátor sbírky sochařství a designu v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně a odborně se věnuje především dějinám architektury a designu 20. století (zaměřuje se zejména na problematiku zlínské Školy umění a její významné osobnosti).

Na Baťově univerzitě učí od dějin designu a architektury, přes současné tendence designu až po provoz památkově chráněných objektů. Snaží se, aby se jeho studenti dokázali dívat i na staré věci novým pohledem. Říká o sobě, že by nikdy nedopustil, aby za ním šla nějaká ostuda.

Aby věci odbyl. Nejvíc ho vytáčí heslo „jen žádné emoce“. Život podle něj o emocích je a musí být. Život bez emocí si můžeme dovolit na Lesním hřbitově, až tam budeme ležet. Také mi říkal, že život není o tom jen ho proplout. Je prý o schopnosti překonávání překážek. A je na nás se naučit je překonávat. Abychom se zbytečně nestresovali z blbostí.

Kudy vedla Vaše cesta k umění?

Trochu složitějším způsobem. S uměním je člověk vždy trochu konfrontovaný ve veřejném prostoru, občas tomu nerozumí a může z toho být stresovaný. Až v předposledním ročníku gymnázia jsem si všiml, že nabízejí předmět Dějiny umění. Mě to vždy táhlo k historii. Studium dějin umění mi přišlo zajímavé, byla tam historie a ještě něco navíc. Témata mé bakalářské i diplomové práce směřovala k umění, ale s přesahem k designu. Začalo mě fascinovat to propojení krásy a funkčnosti. Navíc spojení umění s něčím technickým mě vždy přitahovalo o něco víc. Ať už to byla architektura nebo design, u kterého jsem zůstal. Ostatně dějiny architektury jsou pro mě druhým důležitým oborem, v němž se snoubí umělecké s krásným a technickým.

22

Co je vlastně design?

Mnohdy slyším odpověď, že to „drahé a nefunkční“ a de facto nadbytečné. Což je přesný opak toho, co by měl design být. Ikea je třeba „demokratický design“ – nabízí dostupné produkty za rozumné peníze a přináší určitou kvalitu. Jsou tam samozřejmě kompromisy, například co se týče materiálu, ale je to zároveň to, o čem teoretikové designu hovořili celé 20. století. A co si i já myslím, že by design měl být. Zlepšovat lidem život, přinášet novou kvalitu, aby se věci lépe používaly, aby žití na světě bylo příjemnější – a to jak po stránce estetické, tak funkční. Na co je ti zajímavá, poutavá židle, když si na ni nemůžeš sednout?

Co obnáší práce kurátora?

Krev, pot a slzy. (smích) Člověk se chce ponořit do tématu, musí k tomu něco nabádat, orientovat se v pramenech, stýkat se s pamětníky apod. Je v tom i projekční část. Je pěkné vymyslet nějakou výstavu koncepčně, ale pokud ji není možné zhmotnit, nebo pokud by ta výstava vypadala jako kniha, tak to asi není úplně tak, jak by to mělo být. Já nejsem architektem nebo designérem, přesto se snažím ty věci představovat v nějaké hmotné podobě. V neposlední řadě je důležité, jak to budu komunikovat s veřejností, pro kterou je to určené. Myslím, že bychom se neměli zříkat toho, abychom měli ambici věci umět přiblížit běžným lidem, kteří na výstavu přijdou, jsou někdy ztraceni v záplavě informací, vnímají to nějak vizuálně, ale nezřídka kdy odcházejí zmateni. A tady je potřeba ještě udělat ten krok dál. Tam bych měl být já nebo kolegové edukátoři, a měli bychom najít vhodnou cestu ke zprostředkování tématu.

Je kurátor něco jako režisér na divadle?

De facto ano. Musíš se snažit věci promyslet ze všech stran. Musí to být i v nějakém formátu, který je pro lidi ještě snesitelný, aby se předala informace, která může doznívat. A třeba mít i pokračování.

To byla otázka i u nové výstavy Rozum versus cit2, kde jsem uvažoval, zda to udělat jako novou výstavu anebo ze začátku lehce připomenout, co už bylo viděno dva roky zpátky u první výstavy. Řada lidí ji bohužel nenavštívila, a aby to bylo nějak uchopitelné, tak je spravedlivé začít tím, co už tu bylo a navázat novým.

I toto uvažování a rozhodování ke kurátorství patří. Je to hodně o selektování a nutnosti říct si: teď chci říct to a to! Kurátorství je autorská činnost, pokud jen nechceš hloupě recyklovat.

Na co se specializujete? Časově je to období od třicátých let 20. století až do nového režimu. Tato doba ve mně nejvíce rezonuje. Chci mozaiku rozdrobených příběhů dávat dohromady. Teď na výstavě Rozum versus cit2 jdeme blíž a blíž k současnosti, která je obarvena spoustou osobních vzpomínek, a člověk bohužel někdy nemá potřebný nadhled a musí jej průběžně korigovat. Oborově je to specializace na design a architekturu. Celé období designu je pro mne důležité.

Od průmyslové revoluce – přelomu 18. a 19. století - až do současnosti. V tom širším pohledu je to vlastně od výroby prvního nástroje – pěstního klínu.

Jaké je podle Vás Krajská galerie? Čím je zajímavá, v čem Vás baví?

Zajímavá je pro mne už tím místem, kde se nachází. Samotný Zlín je prostorem, na kterém se dá odvyprávět až neuvěřitelný příběh utopických snah vytvořit nového člověka. Vytvořit mu nové

prostředí s určitými kvalitami. To je věc, na jejíž reflexi by Krajská galerie nikdy neměla rezignovat.

Myslíte, že dnes ještě někoho zajímá výtvarné umění?

Věřím, že ano, ale otázkou je, kde jsou jeho hranice. Viz třeba design. Dnes jím nazýváme vše, od „seriózních“ kategorií průmyslového, produktového či grafického, často také zasahuje do architektury. Ale potom jsou oblasti, kde je design jen prázdnou floskulí a slouží spíš jako marketingové zaříkávadlo. Něco, co je vzdálené tomu, čím by design měl být. Myslím, že i v umění je to těžké. Za umění je mnohdy považováno zejména to, co tě nějakým způsobem šokuje. Z čeho ti může být i vnitřně zle.

Myslíte, že umění dnes je to, co šokuje?

Je to jako na divadle. Nebo když přišel Stravinskij se Svěcením jara v roce 1913. Lidé na to nebyli připraveni. Připraveni byli na balet v duchu Čajkovského. Takový ten „pěkný“ balet. A najednou se na jevišti někdo začal třást v arytmickém rytmu. Lidé, kdyby mohli házet sedačky, tak je hází. Umění má dvě polohy. Jedna je ta pěkná, která ale může jednoduše skončit kýčem, a pak je ta, která probouzí, šokuje, burcuje, jde proti srsti, vyvádí tě z tvé každodennosti – ale může mít takový přesah, že je ti z toho až nevolno.

Lidé se chodí uměním většinou nechat příjemně obohatit, nějakým způsobem rozvinout, ale ne vždy jsou ochotni si připustit, že mohou, například díky nové interpretaci, odcházet naštvaní. Je to podobné i u designu - člověk se nerad obklopuje věcmi, které se mu nelíbí a jsou ošklivé. Jenže umění sleduje jiné strategie, a na rozdíl od designu nemusí být závislé na prodeji.

Je nutné se v umění nebo designu nabízet?

Každý to má trochu jinak. Rozdíl mezi uměním a designem je v tom, že design není umění, i když s ním sdílí estetickou složku.

Dřívější designéři sice byli původním vzděláním architekti, sochaři nebo malíři. Design jako obor se ale neučil. Na rozdíl od designéra umělec může tvořit pouze sám a pro sebe. Klidně celý život a klidně o tom nikdo nemusí vědět. On se do toho nějakým způsobem vnitřně projektuje. Jeho dílo může být objeveno až po jeho smrti.

To si může dovolit umělec, designer ne. Ten totiž tvoří s cílem navrhnout, vyrobit a prodat. U designu je model daleko techničtější než u umění, protože podobně jako u architektury vytváříte de facto službu, ne umělecké dílo. Umění je individuální výkon a dílo funguje samo o sobě. U designu si spotřebitel produkty vědomě nebo podvědomě vybírá, očekává od toho nějakou službu a funkci, kterou zároveň může něco sdělovat svému okolí. I podle toho se mnozí spotřebitelé rozhodují – předměty, jimiž se obklopují, jsou také schopny za ně nonverbálně komunikovat, například z hlediska reprezentace společenského statusu nebo jejich světonázoru atd.

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

V Krajské galerii je teď výstava Rozum versus cit2 – co mi k ní řeknete?

Nabídla se obrovská možnost propojení dvou světů. Je to společný projekt zlínské univerzity s Národním technickým muzeem. Snažíme se přiblížit historii. Krajská galerie byla od konce 60. let po dvě dekády důležitým místem, kde se design prezentoval.

V 90. letech to bylo přetrženo. Novým studiem pramenů se také snažím lépe pochopit tvůrčí kariéru významné osobnosti zlínského designu Zdeňka Kováře, který je dosud některými vnímán negativně jako prominentní osoba spojená s minulým režimem.

Nicméně byl to člověk s pestrou osobní historií, sahající až do baťovských obuvnických dílen 30. let. Ve 40. a 50. letech formoval základy výuky průmyslového designu, která pedagogickými metodami neměla v Československu ani zahraničí obdoby.

Od roku 1959, kdy byl ve Zlíně založen detašovaný ateliér designu pražské VŠUP, Kovář bojoval za to, aby jej tu nejen udržel, ale také navzdory nelehkým podmínkám rozvíjel. Je to složitá, těžká historie plná osobních dojmů účastníků nebo lidí, co o něm slyšeli později a nějak si to interpretovali.

Výstava je však méně problematičtější. Přibližuje fungování zlínského ateliéru do počátku 90. let. Je více představený František Crhák, který už v 50. letech nastoupil na hradišťskou umprumku, kde působil i Kovář. A od 60. let se stal důležitým Kovářovým protipólem. Crhák byl žákem Makovského, který stál u zrodu zlínského designu, ale ne jako sochař, ale architekt. A tahle polarita mezi sochařinou a architekturou se na výstavě hodně objevuje. Je to proměna daná mimo jiné změnou výrobního procesu, ke které dochází v 60. letech, kdy se od organicky oblých tvarů postupně přešlo k hranaté geometrii. Výstava přibližuje život ateliéru designu prostřednictvím klauzurních či diplomových prací, které ukazují, jak rozmanitý průmyslový design tehdy byl. Crhákova šíře tvorby je představena od architektury, přes pedagogickou činnost, teorii až po realizace audio zařízení pro Teslu nebo městský mobiliář. Lavičky, které ještě pár let zpátky byly ve zlínských parcích. Pak jsou tam práce absolventů, expandujících po studiu prakticky do celého Československa, kde navrhovali vše možné od domácích elektrospotřebičů, dětských kol až po velké stavební stroje, tramvaje, návrh telefonní budky… Připomenuty jsou věci, se kterými se běžně potkáváme ve veřejném prostoru.

Děkuji za rozhovor Petr Nýdrle

23

VYSTAVAY

Public Museum Carola Ernst /D/, Filip Machač a Vojtěch Skácel 16. 12. – 23. 12. 2021 GAG Galerie Garáž Zlín, Aktuální avíza: den, místo a čas na: www.galeriegaraz.cz www.facebook.com/galeriegaraz

Může jít o obrázek příroda PETR HORÁK - OBRAZY do 25. 02. 2022 GALERIE OPTIKA ZLÍN

Petr HORÁK je rodák z Přerova, absolvent Ostravské univerzity, fakulty filozofie katedry výtvarná výchova a český jazyk. V současné době působí ve Zlíně, pracuje v Krajské galerii výtvarného umění, kde má i ateliérové zázemí. Výstavu pro Galerii GOZ připravil kurátor Leoš Lang. Výstava je podporována Statutárním městem Zlín.

Základním bodem vizuálních aktivit budou opět zásahy do veřejného prostoru. Realizace navazují na akce ve veřejném prostoru ve Zlíně i Berlíně, Grund und Boden-Podhoubí v roce 2019, a vzniknou na základě spolupráce umělců, ale i reakcí na konkrétní místo ve městě. Interakce by tak měly proběhnout ve formě menších a dočasných projekcí nebo intervencí (instalace, socha, fotografie). Vedle vytvoření dialogu-mostu mezi aktéry, má být cílem akce vyprovokování debaty týkající se současné role a funkce umění vůbec. Ve veřejném prostoru tvoříme z přesvědčení, že umění není jen tím, co visí nebo leží v galeriích, ale že umění z těchto prostorů může a mělo by vystoupit a přesáhnout je. Výstava se koná s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.

Týrání koček Elsa Rauerová - Matej Chrenka - Matěj Skalický - Adam Kencki kurátorka: Nikola Tláskalová, Galerie Kabinet T.

Ohlédnutí: Výzva fotografům Vážení fotografové, návštěvníci Slovácka, Dolňácka i Horňácka, fotografie do už 16. ročníku bilanční výstavy Ohlédnutí můžete nahrávat na webu ohlednuti.uh.cz - letos mimořádně až do 2.1. 2022. Nenechávejte proto své krásné fotografie "v šuplíku" a obohaťte Ohlédnutí za rokem 2021! Uvítáme fotografie amatérů, poučených fotografů, žurnalistů, spolků, sdružení nebo zájmových skupin. Vzhledem k mimořádné výstavě Světlana, bude vernisáž a následný výběr bilanční výstavy fotografií v kině Hvězda v Uherkém Hradišti tentokrát posunut až na neděli 13. února 2022. Svou autorskou výstavu bude mít také laureátka Ohlédnutí 2020 Iva Gejdošová.

24

Výstavní projekt je koncipován jako experimentální laboratoř.

Primárním předmětem bádání je princip neurčitosti, tedy (v tomto případě) některé kvantové jevy v kontextu vzniku a realizace uměleckých děl/artefaktů. Na úplném začátku autoři vstupují do prázdné galerie. Nepřináší náčiní ani materiál. V průběhu výstavy pak přichází na nezbytné okolnosti, věci a situace, které vedou k tvůrčí realizaci. Koncepce projektu stírá z účastníků potřebu realizovat jeden dokonalý produkt, jednu reprezentativní výstavu započatou vernisáží. Cílem je proces, jehož součástí může být každý, kdo právě vstoupí do galerie a tím i do pomyslného Schrödingerova pokusu.

Závěr výstavy tvoří tradiční dernisáž v galerii, která je znovu uvedena do svého původního, prázdného stavu. Zůstávají jen autoři a dokumentace celého aktu ve formě společné publikace. Výstava bude vytvářena v průběhu otevírací doby galerie, tedy každý týden od úterý do pátku, od 14. do 18. hodiny. Výstava proběhne bez vernisáže.

Ta bude nahrazena dernisáží dne 16.12. v 18.00.

ROZHOVOR

„Chci dělat dobré divadlo a je mi opravdu z duše jedno, jestli zkouším drama nebo třeskutou komedii,“ říká zlínská herečka Kateřina Liďáková Na zlínské jeviště vtrhla s neuvěřitelnou energií, když jí bylo dvacet. Byla nespoutaná, živelná a nepřehlédnutelná. Postupem let se Kateřina Liďáková vypracovala mezi přední herečky místní scény, a ačkoliv už ubrala plyn a nechybí jí patřičný nadhled, stále dokáže diváka dráždit s notnou dávkou rebelie v oku.

A nebojí se pouštět do odvážných projektů. Neprobádané vody okusí už brzy díky autorské inscenaci s názvem Válka Roseových nebude!, kterou považuje až za jakousi dramaterapii. „Mnohdy člověku skutečně pomůže, když může své problémy s někým sdílet a vidí, že v tom není sám. Absolutně netušíme, do čeho jdeme, ale příjemně mě to provokuje,“ vypráví v obsáhlém rozhovoru herečka, která byla v letech 2010 a 2017 nominována na Cenu Thálie.

Doba je nevyzpytatelná a divadlo skáče přes překážky, jak jen může. Ve zběsilém tempu dohání nechtěné resty a zároveň ještě tvoří nové inscenace. Jak celou tu aktuální situaci – ty úvodní tři měsíce letošní sezóny – vnímáš?

Snažím se nepouštět si k sobě všechna ta negativa, která se na nás valí ze všech stran. Stejně tak se snažím nepodléhat těm umělým přerušením, kterým musíme v posledních týdnech čelit. Zkoušíme v plné polní, každý jak jen nejlépe umí, ale mnohdy se to podobá přerušovanému sexu, protože sotva se trošku pohneme z místa, už zase stojíme a musíme se do celého procesu znovu nakopnout. Trnky a hvězdy jsou toho jasným příkladem, vždyť tuto inscenaci jsme zkoušeli o tři týdny déle, než bylo původně v plánu.

S nadsázkou můžeme říct, že by to snad mohla být nejlépe nazkoušená inscenace v historii divadla. Zkrátka, uděláme jenom tolik, kolik nám systém dovolí a to je na tom to nejhorší.

Pandemie vám mění plány z týdne na týden.

Kdyby se dalo říct alespoň z týdne na týden… Kvůli pandemii nyní fungujeme ze dne na den, a to bez jakékoliv legrace. Vždyť každý den se někdo z nás může objevit v kolonce pozitivních. Přála bych si, ať už je to všechno za námi, ať jsme s touto nemocí všichni 26

seznámeni, jsme proti ní řádně zoceleni a můžeme se vrátit do starých kolejí s tím, že z covidu už bude jenom „obyčejná“ nemoc.

V letošní sezóně máš za sebou už dvě premiéry, a pokud to situace dovolí, další dvě tě do konce kalendářního roku čekají. Jen pro představu: Noc bláznů by měla mít premiéru pouhé tři týdny po nedávné premiéře inscenace Trnky a hvězdy a pár dní nato se ještě očekává titul Válka Roseových nebude! v klubových prostorech. Jak se to dá zvládnout bez újmy, ať už jakékoliv?

Na první pohled se toho může zdát opravdu hodně, ale skutečnost je taková, že Pýchu a předsudek, která letošní sezónu otevřela, jsme nazkoušeli v klasickém čase a osud „Trnek“ známe, proces se protáhl. Noc bláznů, která by měla přijít na řadu velmi brzy, je výjimečná tím, že už ji máme nazkoušenou z minulé „lockdownové“ sezóny a co se Války Roseových týče, tak to je naprosto specifický projekt v podstatě navíc a za odměnu. Chceme si ho udělat čistě pro sebe a pro radost, takže ho nejde ani řadit mezi běžná představení, která jsou na repertoáru zlínského divadla. Doufejme, že všechno spatří světlo světa tak, jak má…

Každá z inscenací, která tě letos potkává, je jiná.

V jakém žánru se cítíš nejlépe?

Nemám žádný oblíbený žánr. Naopak jsem velmi vděčná za tu nesmírnou pestrost, které se mi dostává. Ráda dělám dobré divadlo a je mi opravdu z duše jedno, jestli zkouším drama nebo třeskutou komedii.

V čem je podle tebe nejzásadnější rozdíl ve zkoušení, postavíme-li vedle sebe autorskou inscenaci Trnky a hvězdy a jednu z nejoblíbenějších komedií současnosti Noc bláznů?

Celá ta otázka by byla pravděpodobně vyhraněnější, kdyby s námi Trnky zkoušel sám autor Martin Františák, jenže tomu tak není.

Napsaný text předal Petrovi Štindlovi, který nad ním zodpovědně převzal otěže a do výsledku pochopitelně vložil kus sebe. Tím chci říct, že to autorství je v tomto případě už jaksi „na druhou“…

Nicméně autorské texty jsou obecně svolné k určitým zásahům, a když tam herci něco nesedí, nebo se s něčím úplně neztotožňuje, tak se to dá měnit a případně doplňovat. Kdežto u prověřených textů s jasně danou strukturou, kterým je bezesporu i komedie Noc bláznů, se sahá patřičně hůř.

Trnky a hvězdy navíc spadají do kategorie regionální tematiky, které se zlínské divadlo dlouhodobě věnuje. V čem podle tebe tkví síla místních příběhů?

Trnky a hvězdy, stejně jako třeba Žítkovské bohyně nebo série o Baťových, mají obrovskou sílu v samotných příbězích, které nám všechny ty lokální postavy a jejich všemožné osudy přinášejí. Ruku na srdce, vždyť mnohdy víme jenom velmi málo o tom, co se dělo byť jen kousek od místa, kde žijeme, a proto je skvělé, že divadlo dává právě takovým příběhům prostor. Rozhodně myšlenku regionální dramaturgie podporuji a jsem za ni ráda.

Mimochodem, do jaké míry ovlivnil tebe region, z něhož pocházíš?

Troufám si říct, že Beskydy mě ovlivnily zcela zásadně. Odmalička mě formoval ten určitý ráz krajiny, ve které jsem vyrůstala, stejně tak i její značná drsnost a nepřístupnost. Moc ráda se tam vracím, což je podle mě jasný důkaz toho, jak moc jsem se svým „domovem“ spjatá. Podle mě je důležité cítit své kořeny, ztotožnit se s nimi a pokud možno pochopit, proč člověk patří právě tam, odkud pochází. Otázkou zůstává, jak bych to vnímala, kdybych byla třeba z Chodska, to si popravdě neumím představit… (smích) Jak ses sžívala s naprosto odlišným Zlínem? Přece jen, tady aby člověk onu rázovitost pohledal.

Tehdy jsem to vnímala skrze silnou partu, která se v divadle potkala. Pořád se něco dělo, pořád jsme byli spolu, takže člověk neměl moc čas přemýšlet, jaký vlastně Zlín je anebo není. Táhli jsme to společně s Petrou Hřebíčkovou, Pavlem Vackem nebo Radovanem Králem, nemluvě o Pepovi Kollerovi a Zdeňkovi Lamborovi, kteří nastoupili společně se mnou. Byla to jedna jízda, ať už osobní či pracovní, navíc pod taktovkou tehdejšího šéfa Dodo Gombára. Je pravda, že na určité rezervy jsem postupem času narazila, ale zvykla jsem si a Zlín bych neměnila. Kdo chce, tak si to „své“ stejně najde. Já osobně si například na nedostatek kultury ve Zlíně stěžovat nemůžu, navíc vidím i další velké výhody tohoto města, jako je třeba bezpečnost a klid, což je pro rodinný život naprosto zásadní.

Vraťme se k divadlu. S tvými začátky ve Zlíně je tak nějak spjatý i Zdeněk Dušek, jenž režíruje právě Noc bláznů. V této souvislosti mě napadá – co ti blesklo hlavou, když jsi vstoupila poprvé na to velké místní jeviště?

No, na všechno jsem nahlížela skrz sebe, co si budeme povídat.

Bylo mi dvacet a konečně jsem mohla začít hrát, což bylo jediné, po čem jsem během studia na ostravské konzervatoři toužila.

Navíc většina mých spolužáků už měla v pátém ročníku studia angažmá, kdežto mně se takového štěstí nedostalo a na svoji příležitost jsem čekala. Všechno změnila až jakási, řekněme, náhoda, když jsem dostala tip, že právě ve Zlíně probíhá interní konkurz.

Uspěla jsem a ze dne na den se mi úplně změnil život. Přicestovala jsem se značnou euforií, panovalo ve mně obrovské nadšení a asi mi bylo úplně jedno, jak velké zlínské jeviště je. Chtěla jsem jenom a jenom hrát. Zpětně se musím smát, když si uvědomím, jak moc jsem byla ztřeštěná, což mi dodneška mnoho kolegů s radostí připomíná, ale to k tomu věku asi patřilo… (úsměv) IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

Jak se za ta léta změnil tvůj pohled na smysl divadla?

Zatímco po dvacítce jsem chtěla divadlem bavit převážně sebe, mít kupu zážitků a hlavně nestát na místě, tak dneska doufám v jedno jediné, a sice že lidé si divadlo za žádných okolností nenechají vzít a budeme k nim i nadále moct promlouvat skrze silné příběhy. Jednoduché, že? Avšak pro mě zásadní.

Pravděpodobně mi dáš za pravdu, že režisér a dřívější umělecký šéf zlínského divadla Dodo Gombár na tebe měl nemalý vliv, vždyť pod jeho vedením se ti dostalo hned několik pěkných příležitostí, které tě musely neuvěřitelně formovat.

Mám pravdu?

Stoprocentně. Neumím si představit, koho jiného bych si měla na profesním startu přát. Dodo pro mě byl zcela zásadní a velmi důležitý. Navíc mě neuvěřitelně oslovovala a taky provokovala jeho poetika. On se nikdy nespokojil s málem, ba ani s jakýmkoliv průměrem. Troufám si říct, že s každým, s kým se profesně potkává, mluví dost narovinu, díky čemuž jsem kupříkladu hned v začátcích pochopila, že rozhodně mám na čem pracovat a že je žádoucí, abych věděla, že nesmím ustrnout a uspokojit se s málem ve smyslu „to je dobré, to na Zlín stačí…“ Jak jsi to čerstvě získané angažmá brala z pohledu jakési pracovní budoucnosti? Jaké byly tvé tehdejší výhledy? Přemýšlela jsi tenkrát nad tím, jak dlouho se chceš ve Zlíně „zdržet“?

Nepřemýšlela. Víš, setrvání ve Zlíně vždycky souviselo s mým osobním životem. Když jsem měla vztah, tak jsem logicky neměla potřebu se pracovně poohlížet kamkoliv jinam. Myslím, že je to přirozená věc. Navíc, když byl v šéfovském křesle zmiňovaný Dodo Gombár, tak v divadle panovala velká tvůrčí pohoda, proto jsem opravdu nepotřebovala hledat jakékoliv nové angažmá. V momentě, kdy ale tato éra náhle skončila, protože Dodo byl ze Zlína odejít, tak nechybělo mnoho a určité nutkání by se pravděpodobně dostavilo, nicméně než se tomu tak vůbec stalo, zamilovala jsem se do svého nynějšího muže a otce mých dětí, což všechno vyřešilo.

Rodina je na prvním místě a pochopitelně měla přednost i před jednou lákavou nabídkou, které se mi dostalo. Netroufla jsem si na sebe vzít zodpovědnost toho, že přemístím svoje malé děti, sotva školou povinné, úplně jinam…

V rozhovoru se točíme kolem zkušených režisérských jmen.

Dušek, Gombár ale taky Štindl se do Zlína léta letoucí pravidelně vrací. Považuješ spolupráci s nimi za jednodušší díky tomu, že je dobře znáš? Je pro herce snazší zkoušet s někým, komu důvěrně naslouchají?

Asi ano, je to přesně, jak říkáš. Jmenovaným režisérům za ta léta rozumím. Vím, co po mě chtějí a už nemusíme ztrácet čas sáhodlouhým povídáním o tom, jak k dané situaci přistupovat.

27

28

Možná je to ale taky trošku tím, že už dokážu veškerá sdělení na jevišti chápat mnohem rychleji, než když mi bylo pětadvacet.

Pravdou je, že někteří režiséři ani nic vysvětlovat nechtějí a nemusejí, takový pan Pitínský, to je jeden příklad za všechny. Ten herci řekne, co má udělat a herec tak učiní, aniž by věděl, proč se tomu děje. Zkrátka ví, že to ve výsledku bude fungovat. Mezi námi, mým celoživotním úkolem zůstává přemýšlet o tom, jak něco zahrát do tmavě fialova… (smích) Na druhou stranu, dokáží tě ještě jmenovaní režisérští bardi, nepočítáme-li nevyzpytatelného pana Pitínského, překvapovat? Není z tohoto úhlu pohledu zkoušení s mladou krví v něčem dobrodružnější?

Jasně, u zkušených režisérů tušíš, co a jak, mnohdy jsi v jakémsi bezpečí, ale i přesto se může stát naprosto cokoliv. Ani oni nejsou stoprocentní zárukou jasného úspěchu. Desetkrát se jim inscenace vydařila, avšak po jedenácté to může být klidně fiasko, ať už z jakéhokoliv důvodu. Herec zkrátka nemůže spoléhat na něco, co vždycky fungovalo, protože by se mu to mohlo ve výsledku vymstít.

V souvislosti s mladou krví mě napadla úspěšná inscenace Blanche a Marie, kterou se zlínskému divákovi poprvé představila režisérka Anna Petrželková. Jak na tuto deset let starou zkušenost vzpomínáš?

Mezi mnou a Aničkou zafungovala určitá chemie okamžitě a na inscenaci Blanche a Marie mám jenom ty nejkrásnější vzpomínky.

Tehdy se potkalo snad všechno, co jako umělec potřebuji. Byla to jedna velká výzva, taky dost tvrdá práce a neuvěřitelná dřina, díky čemuž jsem měla možnost překročit svůj stín. Taky si zpětně říkám, že to byl kus, na který jsem v té době asi ještě neměla dost zkušeností a dneska bych udělala řadu věcí jinak, přece jen, za deset let ujde člověk v životě obrovský kus cesty a na spoustu věcí se dívá úplně jinak, ale to je jedno. Ostatně, někdy herec svoji roli neuhraje, ani kdyby co bylo a zkušeností může mít na rozdávání…

Vrátíme-li se v čase ještě dál, konkrétně do roku 2007, tak mi v hlavě naskakuje kontroverzní zlínský titul Romeo a Julie, pod kterým byla podepsaná Katharina Schmitt, v té době taky mladá režisérská krev.

Ke zkoušení Romea a Julie jsme přistupovali jako ke každé jiné inscenaci. Karty byly rozdány zcela jasně, hrálo se čisté vztahové divadlo. Žádný underground se nekonal a nikdo z nás se nad ničím absolutně nepodivoval (pozn.: Kateřina Liďáková hrála Julii, coby Romeo se představil další tehdejší nováček souboru Josef Koller).

Vůbec nás nevykolejilo, že nemáme balkón ale pinzetu, naopak, byli jsme nadšení, pro nás to byl skvělý progres. Klasiky bylo všude okolo víc než dost, nás lákalo něco nového. Nemluvě o použití vody jakožto výrazového prostředku pro smrt. Nicméně vizuální stránka představení dráždila a to, co se dělo v hledišti mě mrzelo a trápilo

– někteří diváci to brali jako výsměch či schválnost. Já jsem s tím nesouzněla, protože vůči inscenaci jsem měla naprosto čisté svědomí. Musela jsem se nad to povznést, jiná cesta prostě nebyla.

Vím, že dneska bych za výsledkem stála zase a už bych se jenom radovala, jak moc bizarní věc jsme divákovi nabídli. Byla bych snad ještě pyšnější, že jsme ten zaprděný Zlíneček dostali do varu… (smích) Když už si tak pěkně vzpomínáme, dokážeš vypíchnout další nezapomenutelné kusy, které se ti vryly do srdce?

Je jich obrovská spousta… (zamyslí se) Hned v první sezóně, co jsem byla ve Zlíně, jsme dělali Fausta, ve kterém jsem hrála Markétku. Byla to další velká role, kterou jsem dostala v tom velmi mladinkém věku (pozn.: v inscenaci Kateřina pro změnu partneřila se Zdeňkem Lamborem, který doplňoval trojici tehdejších nováčků v souboru) a musím říct, že to byla skvělá zkušenost. Dodo Gombár k nám při složitých, emočně vypjatých scénách přistupoval s lehkostí, aby nás jakkoliv nevyděsil a nezatěžkal. Moc ráda na to vzpomínám. Stejně tak s láskou vzpomínám na Strýčka Váňu, Armagedon na Grbe, Žítkovské bohyně, Dobré mravy, nebo na komorního a pro mě zlomového Blackbirda, díky kterému jsem si uvědomila, že studiový prostor mi naprosto vyhovuje a ráda bych se do něj vracela častěji.

Jeden z návratů do komorního prostoru zažiješ díky Válce Roseových, ve které se herecky potkáš se svým mužem Petrem Michálkem, ředitelem zlínského divadla.

Diváky v uvozovkách zvete k sobě na návštěvu. Čí to byl vlastně nápad? A jak moc bude představení autentické?

Ano, bude to v podstatě o nás, ačkoliv s určitým procentem fabulace. Musím říct, že můj muž mě velice mile překvapil, když mi nenápadně naslouchal, v podstatě vnímal veškerá moje pošťouchnutí, a jednoho dne mi z ničeho nic předložil rozpracovaný text. Ten vznikl díky našim debatám, hodně jsem mluvila o tématu ženské cykličnosti, které jsem si v sobě zpracovávala, a bavily mě představy, jak se ten ženský a mužský svět prolne a divák toho bude svědkem. Postupem času se z toho ale vyklubalo něco víc, jaksi se upustilo od čistě ženského tématu a přešlo se ke vztahovým věcem. Přece jen, muž a žena, to je téma zcela nevyčerpatelné… (úsměv) Když byl text na stole, tak jsem si řekla, proč to hrát s fiktivním partnerem, když si můžu společně s Petrem udělat pěknou dramaterapii. Vždyť my nemáme, co skrývat, v ničem se nelišíme oproti ostatním párům. Jsme spolu už víc jak deset let, a to nás pravděpodobně přimělo k potřebě určité sebereflexe. Čili chápu-li to správně, tak vaše sebereflexe může klidně pomoct dalším párům, je to tak?

Doufám, že by to tak mohlo být, že tím třeba pomůžeme nejenom sobě, ale i každému, kdo se přijde podívat. Vždyť vztahy řeší každý z nás dnes a denně. Rozhodně bych toto představení doporučila všem párům, které už takzvaně tlačí boty a cítí, že je z nich potřeba všechno vysypat a dál kráčet bez tlaku jakéhokoliv kamínku.

Mnohdy totiž člověku skutečně pomůže, když může své problémy s někým sdílet a vidí, že v tom není sám. Nepopírám, že celý ten projekt je pro nás absolutně neprobádaná řeka a absolutně netušíme, do čeho jdeme, což mě příjemně provokuje. Už samotné zkoušení u nás v kuchyni je pro mě příjemně očistné.

Pociťuješ po těch letech u divadla vůbec ještě nějakou trému?

Jak kdy, záleží na velikosti výzvy.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz) Foto: Marek Malůšek a archiv Městského divadla Zlín

AGENTURA SEPTEMBER

POSLEDNÍ ZE ŽHAVÝCH MILENCŮ Sobota 19. února 2022 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín Tři komické milostné dialogy. Barney chce po sedmadvaceti letech manželství zkusit být své ženě poprvé nevěrný... a tak si pozve do bytu své matky tři různé ženy.

Hrají: Simona Stašová (v trojroli) a Petr Nárožný.

HORSKÁ DRÁHA Čtvrtek 24. února 2022 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín Komorní komedie o vztazích pro jednu skvělou herečku a jednoho skvělého herce. Nečekané setkání dvou lidí líčí s francouzským vtipem, šarmem a humorem.

Hrají: Milan Kňažko, Jitka Ježková / Eva Novotná.

PRACHY !!!

Neděle 6. března 2022 v 19.00 hod.

Městské divadlo Zlín Komedie o nálezu kufříku s penězi a vtipných situacích kolem něj.

Hrají: Ondřej Vetchý, Vanda Hybnerová, Sabina Laurinová / Nela Boudová, Michal Novotný, Jiří Štrébl a další.

TIK TIK Úterý 5. dubna 2022 v 19.00 hod Malá scéna Zlín Komedie plná neobyčejného humoru se odehrává v čekárně u psychiatra.

Je plná bláznivých situací a zaujme také vtipným a překvapivým závěrem.

Hrají: Tereza Kostková, Kristýna Frejová, Eva Jozefíková / Šárka Kubíková, Václav Knop, Josef Polášek, Jaromír Nosek.

AGENTURA SEPTEMBER Tř. T. Bati 190, Zlín, tel: 576 114 529, agentura@september.cz www.september.cz, www.facebook.com/agenturaseptember IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

29

RECENZE

Pýchy a předsudku krása i stín Literární dílo Jane Austenové se s českým divadlem míjelo až do úspěchu filmu Pýcha a předsudek Joe Wrighta z roku 2005 (slavnější, o deset let starší snímek Rozum a cit kupodivu v tomto průlomový nebyl). Od té doby se jevištní podoba Pýchy a předsudku objevila několikrát, vesměs vdramatizaci J. Maxwella (poprvé v Uherském Hradišti r. 2007), ale přibyly i původní adaptace, třeba Daniela Špinara v Národním divadle (2016). Touto cestou se vydalo též zlínské Městské divadlo, pro něž román dramatizovala Anna Saavedra. Oceňovaná autorka (mj. Olga. Horrory z Hrádečku) spojila pro tento úkol síly se svou častou spolupracovnicí, režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou, jež dosud ve Zlíně zanechala rozpačitý dojem, neboť její inscenace oscilovaly od podnětných (Fridy Kahlo) až k uměleckým paskvilům (Černá komedie, Vzpoura nevěst).

Ale od té doby uplynulo skoro desetiletí, během něhož režisérka vyzrávala, jak dosvědčuje mimo jiné práce, kterou odvedla jako umělecká šéfka ostravského Divadla P. Bezruče. Svěřit inscenaci zmíněnému tandemu bylo uvážlivé i proto, že se tématu ženské emancipace, jež k románovému světu Jane Austenové patří, věnuje soustavně.

I ve zlínské inscenaci je téma přítomno, a to jako latentní tón celku, který se v první polovině souladem slova, obrazu a zvuku blíží divadelnímu gesamtkunstwerku. Hraje se na prázdné, do nejzazší hloubi jeviště otevřené scéně, do níž čas do času spouštěná sestava různě vysoko zavěšených křišťálových lustrů evokuje hvězdné nebe – jeho jindy uklidňující stálost zde spíš připomíná tíživou neměnnost společenského a genderového uspořádání, v němž je hrdinkám (i hrdinům) dáno žít. Méně čitelná jsou spouštěná francouzská okna, jež v náznaku odlišují ten který salon, zároveň však jednostejnou oprý30

skaností splývají v pohledový ornament. Hladkým proměnám prostředí napomáhá časté, funkční užití točny: i díky jemu je na rozlehlé scéně rozehrán plynulý sled obrazů, v nichž delší promluvy i útržky vět, výmluvná gesta a postoje utvářejí v důmyslné provázanosti charakteristiky jednotlivých postav a přehledně vyznačují vzájemné vztahy. Typické jsou pro to dva velké plesové výstupy v první půli, do jejichž spleti vnáší řád též choreografie Hany Achillesové ruku v ruce s výtečnou hudbou Ivana Achera, jež je vůči inscenaci, která se sama označuje za „romantické drama“, kontrastně drsná, sahajíc od strojové taneční rytmiky k expresivní písni i ryčnému popěvku.

Důležitou součástí obrazivého celku jsou kostýmy a paruky, jež (často nadsazeně) dotvářejí profil svých nositelů. Jasně tak rozlišují tři sestry Bennetovy: nejstarší Jane, rusovláska v růžových šatech, je princeznou, co trpělivě a s pokorou čeká na toho pravého. Takto ji také, s chápavým úsměvem a ohleduplností na vše strany, zdařile vystihuje Kateřina Liďáková. Z Elisabeth v bělostných nadýchaných šatech a s neposednou černí rozpuštěných kadeří dýchá čistota a ryzí upřímnost, jež nesnese faleš a přetvářku, účastně prožívá citový zmatek Janin i svůj, v němž nezkušenost vyvažuje zdravou rozvahou a důvtipem. Ve Zlíně nemohli pro tuto roli vybrat lepší představitelku než Marii Vojtěchovou, která už vícekrát přesvědčila, jak umí svůj přirozený půvab lomit humorem a kořenit účinnou (sebe)ironií. Tyto vlastnosti (však právě pro ně je román J. Austenové živý i po dvou stech letech) uplatnila herečka v plné míře tak, že lze hovořit o jejím nejlepším výkonu v Městském divadle. A konečně Lydia: tu v modrých, tu v zelenkavých šatech s obří mašlí na hlavě, jako by byla bonbónem lákajícím k vycucání. Však také to nezralé a zdivočelé poupátko nevynechá jedinou příležitost k bezhlavé koketérii.

Temperamentu Lucie Rybnikářové taková role sedí, jen jí často ve vypjatých pasážích není dobře rozumět.

Matka Lydie (a ovšem i starších dcer) potvrzuje pravdivost přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Nejmladší ratolesti předala vrchovatě plytké přepjatosti a hloupé poživačnosti, navíc s ní zdatně drží

krok co do urputných rejů s mladými důstojníky. Tuto figuru vyjevuje Tamara Kotrbová s živým smyslem pro trapnost existence, jíž schází zábrany. Herečka bývá ve Zlíně často obsazována do rolí podobných žen, a tato patří k nejlepším. Asi není divu, že při soužití s takovou chotí se pan Bennet utekl do hájemství své knihovny a hořčičným odstínem županu raději splývá s oblíbeným sofa. V přesném podání Luďka Randára však není jen defenzivním manžílkem, nýbrž i trefným glosátorem rodinných nejapností a v nejlepších chvílích tím, kdo svede pronést rozhodné slovo.

Ani mladí muži nevycházejí nejlépe. Pochopitelně se to týká Collinse, který je i v románu odpudivý kašpar a udavač: Zdeněk Lambor jej vykreslil ostře karikaturními tahy jako povrchního anglikánského kněze s povahou podlézavého nadutce. Marek Příkazký vytvaroval Bingleyho za podpory kostýmu a paruky (blond mikádo) v mile rozpačitého hejska, z něhož Jane při prvním setkání nespustí oči.

Opětovaný cit přes různé zákruty míří k naplnění, ve vzduchu však visí otázka, jak si nerozhodný sympaťák povede coby manžel a hlava rodiny. Poručík Wickham je ve ztvárnění Štěpána Prince mladým kohoutkem, který sebevědomě nadvládným vystupováním rozkolísá i Elisabethinu pevnost, a je-li mu nakonec přece sražen hřebínek, chápe to zjevně jen jako příkoří. Nezdá se ani za mák, že by život s ním skýtal „nadějné vyhlídky“. Nejkomplikovanější a nejkrásnější milostná linka se týká Elisabeth a Darcyho, v jehož postavě se Radovan Král přesvědčivě vrátil do rolí romantických milovníků, jimiž ve Zlíně oslňoval před dvaceti a více lety. Je známkou jeho hereckého mistrovství, že i přes úsporné výrazové prostředky, jimiž vytváří profil neokázale zásadového muže, poutá na sebe v expresivněji laděném nivó inscenace pozornost. Jejich společné dialogy s Elisabeth jsou nespornými vrcholy inscenace.

Z dalších rolí dlužno upozornit na Carolinu, kterou Petra Králová vystihuje jako ledově zákeřnou intrikánku, bohatou lady Catherine, již Eva Daňková odstiňuje mezi pocitem namyšlené stavovské převahy a ženského údivu, a Charlottu, kterou jako slečnu, jež před city preferuje praktičnost, pěkně prezentuje Nikola Zavřelová.

Inscenace není zdaleka bez vady. Otevírá ji předehra, v níž se ve zparodovaném formátu televizní debaty renomovaní spisovatelé minulosti (Virginia Woolfová, Mark Twain, Emily Brontëová) přou o kvalitu literárního odkazu J. Austenové. Protože však entrée odšumí a více se nevrátí, zůstává jen sporným pokusem o neotřelý vstup do děje. Závažnější je, jak dojde s první půlí dech konzistentní obraznosti vyprávění: princip provázaně komponované celojevištní mizanscény se zmechanizuje a inscenace po přestávce sklouzne na hranu konverzačky. Suché okoličnaté byliny, jimiž je nyní scéna porostlá, by se daly lecjak významově vyložit, převažuje však (pomineme-li, že ta houšť místy technicky překáží) estetický vjem výtvarné instalace.

Přesto snad bylo sneseno dost argumentů pro závěr, že Pýcha a předsudek je divadlem poutavě ladným, vzrušivým a krásným, v poměrech regionálních zřetelně nadprůměrným.

MARCEL SLADKOWSKI

Městské divadlo Zlín – Jane Austenová, Anna Saavedra: Pýcha a předsudek.

Překlad Kateřina Hilská. Výprava David Janošek. Hudba Ivan Acher.

Choreografie Hana Achilles. Dramaturgie Katarína Kašpárková Koišová. Režie Janka Ryšánek Schmiedtová. Premiéra 3. září 2021.

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

28. 12. | 19 h. STARÁ LÁSKA NEREZAVÍ Advokát a zubařka, manželé, netrpělivě čekají na ukončení rozvodového řízení, aby mohli začít nový život konečně bez toho druhého, s novými, mladšími partnery. Bohužel, pořád obývají společný byt, ONA v něm má ordinaci, ON advokátní kancelář.

A tak se nechtěně stávají svědky nových vášní svých protějšků a začíná pracovat nečekaná žárlivost, a naschvály… Komedie slavného francouzského dramatika Marca Camolettiho.

Hrají: B. Mottlová, M. Šimůnek, M. Sochor, F. Slováček jr., L.Vojtová. Režie Hana Gregorová.

Tradiční silvestrovské představení.

31. 1. 2022 | 19 h. DVA NAHATÝ CHLAPI Seriózní advokát, věrný manžel a otec dvou dětí, se jednoho dne probudí nahý v posteli se svým kolegou z práce…Bláznivá komedie kontroverzního francouzského autora, která slaví velké úspěchy nejen v Paříži.

Hrají: Martin Zounar, Martin Kraus, Martina Randová, Daniela Šinkorová / Michaela Dittrichová.

Autor: Sébastien Thiéry, režie Antonín Procházka. předprodej tel.: 571 118 103 predprodej@otrokovickabeseda.cz náměstí 3. května 1302, Otrokovice

.

MUSICA ANGELICA 7. 12. v 18 h - koncert Nalaďte se na Vánoce s krásnou andělskou hudbou a zpěvem v podání Magdalény Malaníkové, kterou na harfu doprovodí Lucie Fajkusová. Na programu zazní řada nádherných skladeb, např. F. Schuberta, A. L. Webbera, K. Svobody a mnoha dalších. Těšit se můžete i na vlastní tvorbu a také na speciálního hosta, Věrku Strbačkovou, která vystupuje např. s Markem Ztraceným, Bárou Polákovou a dalšími v rámci nadace „Světlo pro Světlušku“.

Jaroslav Kovanda OBRAZY, SOCHY, KNÍŽKY výstava k významnému životnímu jubileu zlínského výtvarníka do 6. 1. 2022

Alternativa (Kolektivní dům), tel.: 604 220 473, 577 018 162 otvírací doba během výstav: Po – Pá: 8 – 12, 13 – 16, So: 10 – 16

Facebook: AlternativaZlín

Vstupenky možno zakoupit v Alternativě před akcí nebo v Městském informačním a turistickém středisku (přízemí radnice)

31

ROZHOVOR

„Nosili mi vinné střiky tak dlouho, dokud jsem ty Sliby nenapsal,“ usmívá se muzikant Janek Ledecký před vánočním koncertem ve Zlíně Řekněte sami, co by to bylo za adventní čas bez písniček Janka Ledeckého. Dobře, tak minimálně bez jedné… To, že „Sliby se maj plnit o Vánocích“ víme léta letoucí a víme to právě díky oblíbenému zpěvákovi, kytaristovi a skladateli, který se vydal už po pětadvacáté na své předvánoční turné.

Pestrý program, v rámci něhož navazují na dobře známé hity jako Proklínám, Na ptáky jsme krátký nebo Pěkná, pěkná, pěkná klasické vánoční písničky, přiveze Janek Ledecký také do Zlína, a to už ve středu 15. prosince. Chybět nebude ani M. Nostitz Quartet a doposud největší světelný park, s jakým kdy muzikant na koncerty vyrazil. Šňůra vánočních koncertů odstartovala na konci listopadu.

Nemáte určité obavy, zda se vám skutečně podaří navštívit všech dvacet vybraných měst? Přece jen, situace nevypadá moc příznivě.

Většina populace je rukojmím té části rizikové skupiny, která se nenechala očkovat. To je princip solidarity v nemocenském pojištění.

Během pandemie jste na sebe upoutal pozornost vyjádřením, ve kterém zaznělo, že „je třeba chránit ohrožené skupiny a neomezovat normální život.“ Jak se na tato slova díváte s odstupem času? A jak vlastně vnímáte celé to dění dnes?

Měl jsem pravdu a na tom si trvám. Nicméně to, že jsem ji veřejně zastával, nepřineslo naprosto žádný výsledek. Kromě toho, že jsem uškodil sám sobě. Máme vládu, která v té cílené ochraně rizikové skupiny zcela selhala. Ale to je princip demokracie, že musíte 32

strpět rozhodování politiků, jejichž jediná schopnost je přesvědčit většinu voličů o své jasnozřivosti a nepostradatelnosti.

Společnost je značně rozhádaná a taky výrazně rozdělená.

Pocítil jste po vašem veřejném komentáři k pandemii určitou nevraživost na vlastní kůži, třeba i z vlastních řad, tedy od fanoušků?

Já bych si samozřejmě přál, aby mí příznivci byli inteligentní a tolerantní lidé, což ve většině také jsou. Moje písničky mají patrně rádi i někteří z těch, co věří, že vakcína obsahuje čipy a covid se rozprašuje z letadel, anebo naopak fanatici, co žádají povinné očkování a absolutní doživotní lockdown. A samozřejmě že extremisté jsou vždycky nejvíc slyšet.

Do jaké míry vám ten uplynulý rok a tři čtvrtě překazil plány čistě z muzikantského hlediska?

Co všechno vám pandemie vzala?

Svobodu. Víte, v osmdesátém devátém jsem si myslel, že svoboda je to nejcennější, co nám bolševik vzal a Listopad vrátil, ale jak se postupem času ukázalo, většina společnosti o svobodu nestojí vůbec. Anebo ne natolik, aby pro její získání a udržení něco obětovala.

A najde se naopak něco, co díky celé té nešťastné situaci, která nastala, vzniklo a jste za to zpětně rád? Měla pro vás ta „nucená“ pauza i určitá tvůrčí pozitiva?

Na to se mě ptá spousta novinářů… Já bych slovní spojení „díky pandemii“ zakázal.

Trošku tou otázkou mířím taky k vaší nové knize s názvem Verše potrhlé. Ta spatřila světlo světa v říjnu. Jak se toto dílo, obsahující pětadvacet básniček ze světa zvířat, rodilo?

Psát jsem začal vloni v létě, protože se mi začínaly kupit nápady, které se mi nehodily do písniček. Ale nechtělo se mi jich zbavovat.

Když jsem měl první tři, nechal jsem to projít rodinnou radou a ta mě podpořila. Tak jsem se pustil do dalších. Někdy kolem pátého kousku jsem zjistil, že jsou všechny o zvířátkách, proto jsem si to vymezil jako formu.

O ilustrace v knize se postaral váš syn Jonáš. Podepsal se váš rodinný vztah nějakým způsobem na tvůrčím procesu, potažmo na následném výsledku?

My se jako rodina odjakživa navzájem ve svých projektech podporujeme. Jonáš je senzační komiksový výtvarník a navíc má báječný cit pro kreslený humor. Vůbec si nedovedu představit nikoho jiného, kdo by ty básničky takhle krásně výtvarně nejenom vystihnul, ale i posunul.

Komu je vlastně kniha určena? Na první pohled se může zdát, že dětem, ale pokud se nepletu, tak i dospěláci si v ní najdou své, je to tak?

Když byli Jonáš a Ester malé děti a já byl doma, nikdy jsem si nenechal ujít příležitost číst jim před spaním. A vždycky jsem si vybíral knížky, které bavily i mě. Takže asi takhle… A to poselství zní: „Čtěte dětem, děti vám to vrátí.“ Koneckonců, kniha může být pěkným dárkem pod stromečkem, když se nám blíží ty Vánoce, viďte?

No, jestli ji chcete pod stromeček, tak moc neotálejte. První náklad byl rozebrán tři neděle po uvedení do prodeje a přespříští týden by měli vyrobit už druhý dotisk. Že se to povedlo zařídit při současném nedostatku papíru je malý zázrak.

Ve spojitosti s Vánoci si mnoho z nás vybaví kromě jiného i vaši píseň Sliby se maj plnit… Vzpomenete si ještě, jak vznikala? Napadlo by vás tehdy, že se zařadí mezi symboly českých Vánoc?

Vydavatelství mě tehdy požádalo o vánoční písničku na nějaké vánoční kolektivní album. Znáte to, spousta vánočních zpěváků a zpěvaček. A já jim to slíbil, akorát s tím, že musí přijít po Vánocích, jako že potřebuji tu vůni purpury, stromeček a pak, že to půjde samo. No, samozřejmě, že jsem se na to vyflákl. Takže na mě zaklekli v srpnu na chatě, kdy bylo asi pětatřicet ve stínu.

Nosili mi vinné střiky tak dlouho, dokud jsem ty Sliby nenapsal…

Vůbec jsem netušil, co se tím odstartovalo.

Troufám si tvrdit, že tato píseň určitě na vašich vánočních koncertech chybět nebude. Pojďme teď ale, s dovolením, nahlédnout ještě víc za oponu – co dalšího mají možnost slyšet vaši příznivci na speciálních prosincových koncertech?

Na standartních koncertech hraju z každého alba tak jednu, dvě písničky. Na vánočních hraju album „Sliby“ celé, protože to lidi chtějí… V první polovině koncertu hraju průřez svými nejúspěšnějšími hity a ta druhá, kde se ke kapele přidá ještě M. Nostitz Quartet, už je stoprocentně vánoční.

Jednou ze zastávek bude taky Zlín. Co se vám vybaví, když se zmíní toto město? Máte k němu nějaký vztah?

Prvních dvacet osm let mého života se jmenoval Gottwaldov. Teď už se mi vybaví jenom Baťa, zlínská filharmonie, filmové ateliéry a prima publikum. Gottwald je definitivně fuč. A to je dobře.

Shledání s REC FESTem Mezinárodní festival krátkých filmů se vrací do Zlína Ve dnech 14.–16. 12. 2021 proběhne ve Zlínském klubu 204 sedmý ročník Mezinárodního festivalu krátkých filmů REC FEST. Třídenní akce pořádaná studujícími z Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně nabídne výběr krátkometrážních snímků ze zahraničních i českých filmových škol, pestrý doprovodný program a vzdělávací workshopy. To vše se vstupem zdarma.

“Podtitul letošního ročníku – SHLEDÁNÍ – je vyjádřením naděje a radosti z možnosti opětovného setkání s naším publikem, které bylo kvůli pandemii o minulý ročník REC FESTu ochuzeno.

Návštěvníkům a návštěvnicím tak nabídneme plnohodnotný festivalový program doplněný o doprovodné akce, workshopy, opening party v klubu Sklep 33 a finální afterparty v klubu Flip,” říká výkonný ředitel festivalu František eF. Horvát.

V rámci mezinárodní soutěže uvede REC FEST pásma krátkých filmů ze čtyř prestižních evropských filmových škol – VŠMU Bratislava, UNATC Bukurešť, Filmakademie Wien a Filmakademie Baden-Württemberg v Ludwigsburgu. O vítězi hlavní ceny bude rozhodovat tříčlenná porota, v níž usedne filmová kritička Kristina Roháčková, člen programového týmu DAFilms Martin Černý a slovenský estetik zabývající se popkulturou Martin Boszorád.

Svou cenu udělí i studentská porota složená ze studujících Fakulty multimediálních komunikací.

Přítomní diváci a divačky budou svými hlasy rozhodovat o vítězném titulu soutěže českých krátkých filmů. “Z celkového počtu 84 přihlášených bylo do soutěže vybráno 19 snímků. Výběrová porota zhlédla celkem 18 a půl hodin materiálu, z něhož sestavila čtyřhodinové maratonové pásmo, které doplní hodinový půlnoční speciál, kde budou mimo soutěž uvedeny další tři snímky,” říká umělecká ředitelka REC FESTu Jana Bébarová. “Celkově bude v programu zastoupena produkce z šesti českých škol – UTB, FAMU, FAMO, Západočeské univerzity v Plzni, Slezské univerzity v Opavě a Vyšší odborné školy publicistiky v Praze,” dodává.

Součástí programu bude rovněž výběrové pásmo z REC FESTu 2020, který se kvůli pandemii neuskutečnil, tradiční retrospektivní pásmo filmů vzniklých napříč historií ateliéru Audiovizuální tvorba FMK UTB a také snímky, které studující ateliéru Audiovizuální tvorba natočili během lockdownu na jaře 2020. Ty budou uvedeny na slavnostním zahájení ve Zlínském klubu 204 v úterý 14. 12. v pásmu příznačně nazvaném “Obrazy nouzového světa.”

Pro další informace o programu REC FESTu sledujte webové stránky festivalu www.recfest21.cz a sociální sítě (Facebook, Instagram).

Festival vzniká pod záštitou Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a za podpory Ministerstva kultury

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

33

ROZHOVOR

Zelenáčova Šopa je tady s námi už 30 let

„Nasadili jsme úspornější režim a vrátili se v čase,“ říká majitel vyhlášeného zlínského podniku Martin „Čurda“ Juřík Zelenáčova Šopa si letos připomíná hned dvě významná výročí. Jednak je tomu třicet let od vzniku samotné značky a zároveň uplynulo přesně pětadvacet let, co bylo v nejstarším stojícím domě ve zlínské ulici Dlouhá naraženo úplně první pivo. Oslavy byly ale vzhledem k současné situaci o poznání skromnější. „Občas jsem smutný, hlavně když sem přijdu a sedí tady jeden, dva lidi. Mám velký strach, že bude trvat velmi dlouho, než se všechno zase vrátí do normálu,“ zamýšlí se v rozhovoru majitel hospůdky pivních speciálů a hudebního klubu – Martin „Čurda“ Juřík – nad dopady koronavirové pandemie. I přesto ale doufá, že v úspornějším režimu zdárně přečká zimu a nebude muset zase zavírat.

Pravděpodobně sis ten významný rok představoval úplně jinak. Zvládli jste ta dvě významná výročí nějakým způsobem oslavit?

Na jaře, kdy jsme si připomínali vznik hospody a klubu, byl svět takzvaně přivřený, proto jsme mnoho možností k oslavám neměli.

Tak jsme slavili alespoň uvedením speciálního pivka na trh, k pětadvacátému výročí hospody jsme si nechali udělat takzvanou „25“, což je takový hezký doplněk do série k již mnoho let prodávané „111“. Obě piva nám vaří malenovický pivovar Zlínský švec a musím říct, že lidem zachutnala. Na podzim jsem pak svolal takové přátelské posezení, na kterém nám zahrálo Steve Clarke Trio.

Dá se říct, že to byl speciální koncert pro kamarády, během něhož jsem mohl poděkovat lidem, kteří Šopě pomohli nejen v těchto nelehkých časech, ale i v dobách minulých. Čili shrneme-li to, nějakým způsobem se nám ten náš podnik zapít podařilo… (úsměv) Příznivcům Šopy jsi taky v průběhu roku nabídl hned několik koncertů v podobě streamu. Z pohodlí domova si mohli v kulisách klubu vychutnat například AG Flek, Druhou trávu nebo Jaroslava Samsona Lenka. Jak se na tuto zkušenost díváš?

V době útlumu jsme hledali formu, jak s návštěvníky udržet po-

34

myslný kontakt, přece jen, za ty roky se v Šopě uskutečnilo více než tisíc koncertů, čili představa, že najednou nebude vůbec nic, mě děsila. Interpreti, které jsi vyjmenoval, jsou v podstatě tři stálice jezdící k nám pravidelně, avšak nesmíme zapomenout ani na další vystupující: V rámci streamů si v Šopě zahrála kapela Tokyo a v podstatě její frontman Martin Lysoněk byl určitým hybatelem celé této série, vystoupily dámy Magdaléna Malaníková a Lucie Fajkusová coby duo Musica Angelica a když už byla technika k dispozici, využil toho i náš Podjezd (pozn.: kapela, ve které Martin Juřík působí). Na tomto místě je třeba pochválit Studio4Event, které se o všechny přenosy postaralo a s každým dalším byl výsledek lepší a lepší. Moc pěkně bylo využito prostoru Šopy, líbí se mi, že každý z koncertů byl situován jinak. Vypadá to skvěle, a pokud by někdo měl zájem, všechny streamy jsou zpětně k vidění na YouTube.

Lidé tyto koncertní počiny značně ocenili, ba co víc, nenechali tě v tom a ve velkém si kupovali virtuální vstupenky, aby Šopu podpořili.

To je pravda, obrovsky mě potěšili a dodatečně jim za to děkuji.

Počítal jsem pochopitelně i s variantou, že se to třeba s diváckým úspěchem nepotká a bude třeba nezbytné náklady zasponzorovat z vlastních zdrojů. Nestalo se tak a těší mě to i z toho důvodu, že

veškerá energie všech, co se do série koncertů zapojili, nepřišla vniveč. Oproti mnohým jiným klubům jsme měli tu neskutečnou výhodu, že v Šopě jsme „doma“ a nemuseli jsme se bát, že nás někdo v době covidové vystěhuje z nájmu.

Doba covidová trvá už bezmála dva roky. Jak tyto nelehké časy Šopa zvládala a nadále zvládá? Řeknu-li to jednoduše, celou situaci hrnu před sebou. Ve všech ohledech jsme nasadili úspornější režim a tak trochu jsme se i vrátili o pár let v čase. Já jsem si zase stoupnul za bar, protože brigádníků aktuálně mnoho nemám a tak si holt musím spoustu věcí udělat jinak. Nedá se nic dělat. Ovšem zůstává tady otázka, jak dlouho to může takhle provizorně fungovat a kolik lidí dokáže jeden člověk dlouhodobě nahradit. Na druhou stranu, došlo k výraznému poklesu návštěvnosti, takže početný personál by byl momentálně stejně zbytečný. Šopa žije i díky crowdfundingové sbírce s názvem „Prkna, která znamenají Šopu“ na portálu HitHit, kterou jsme zkusili a vyšla na výbornou – lidé přispěli a ještě jsou tak ohleduplní, že si své zvolené odměny vybírají postupně.

Smazala se část finanční ztráty alespoň během podzimu, kdy se mohly hospody a kluby trošku nadechnout?

Kdepak. Naivně jsem si myslel, že ten nádech bude trošku znát, ale mýlil jsem se. Srovnám-li tržby naší hospody v měsíci říjnu za poslední tři roky, tak to bude vypadat následovně: V říjnu 2019 dejme tomu sto procent, v říjnu 2020 padesát procent a říjnu 2021 třicet procent. Pokles tržeb jde pochopitelně ruku v ruce s menším počtem pořádaných koncertů a taky se zcela nepochybně změnila společnost ve vztahu ke gastronomii. Lidé se v lockdownu naučili jíst z krabiček a řada z nich u toho už zůstala, protože je to rychlejší, v rámci covidu možná bezpečnější a v mnoha případech asi i pohodlnější. Přijdou, vezmou si, co chtějí a jdou zase zpátky domů či do práce. Zkrátka, nemusí vysedávat někde v restauraci. Nemluvě o tom, že i pivo si lidé často berou domů, ať už lahváče, nebo nějaké speciály, které nabízíme. Občas z toho jsem smutný, hlavně když sem přijdu a sedí tady jeden, dva lidi. Mám velký strach, že bude trvat velmi dlouho, než se všechno zase vrátí do normálu…

Od listopadu jste přešli do režimu ochutnávkové pivnice a čistě hudebního klubu. Tento krok se podepsal nejenom na otevírací době, ale hlavně na kuchyni, ve které jste ukončili provoz. Došlo by k tomu i za normálních okolností?

Myslím si, že za normálních okolností bychom nechali kuchyň IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

i nadále otevřenou, ale v momentě, kdy denně vydáš nějakých patnáct jídel a následně si to propočítáš, tak zjistíš, že to v podstatě nemá smysl. Než se zbytečně trápit, raději je lepší něco změnit.

A tak jsme se vrátili k modelu, který jsme razili někdy před dvaceti lety – ochutnávková pivnice bez kuchyně, zato s bohatou nabídkou nejrůznějších piv, a k tomu hudební klub. Uvidíme, na jak dlouho to takhle zůstane. Samozřejmě, že pokud by si u nás někdo chtěl uspořádat oslavu či večírek, dokážeme mu navařit, to problém není.

Po jak dlouhé době jsi takto výrazně změnil koncept podniku?

Jaké byly vlastně zásadní milníky Šopy?

Podíváme-li se na úplný začátek, tedy do roku 1991, kdy značka Zelenáčova Šopa vznikla, tak musím zmínit, že tehdy jsme se soustředili hlavně na malý obchůdek, ve kterém jsme prodávali převážně trampské vybavení a hudební nástroje. To byla naše hlavní náplň až do důležitého roku 1994, kdy jsme se z prvních prostor přestěhovali do nynějšího domu, kde, ačkoliv jsme v jeho přední části stále zmíněné věci prodávali, vznikla v zadní části zahradní restaurace. Už v té době si tady sem tam nějaká ta místní kapela zahrála, ovšem čistě akusticky, bez jakéhokoliv aparátu. Nejzásadnější zlom nastal v roce 2000, kdy jsme celé zahradní atrium pořádně zaizolovali a definitivně jsme rozjeli celoroční provoz hospody s kuchyní a pestrou nabídkou piva, kdy jsme se postupně dostali z pěti pivních kohoutů na dnešních dvanáct. Mimochodem, taky jsme se stali součástí Aliance P.I.V., která mi v počátcích velmi pomohla. A ačkoliv se i v průběhu dalších let Šopa vyvíjela, měnila a rozšiřovala, tak do konceptu jsem letos sáhl po dlouhých dvaceti letech.

Mimochodem, zmínil jsi, že v Šopě proběhlo víc jak tisíc koncertů, máš spočítané, kolik se tady za ta léta ochutnalo druhů piv?

Do nějakého roku 2014 nebo 2015 jsem si vedl přesnou statistiku a vím, že tehdy jsme byli na čísle osm set. Ovšem už to nestíhám evidovat. Kdybych si měl přece jen tipnout, tak si troufám tvrdit, že dneska bychom mohli být na čísle jednou tak vysokém. Vezmi si, kolik malých pivovarů po celé republice je a každý z nich má hned několik druhů piva. Třeba jenom Zlínský švec k nám za ta léta poslal nějakých dvacet druhů, což je celkem slušné číslo.

Co všechno dělá podle tebe Šopu výjimečnou?

Myslím, že celková atmosféra, která tady panuje. Nemluvě o klubových prostorech, kterých ve Zlíně výrazně ubylo a člověk 35

už v podstatě nemám moc možností, kam vyrazit za muzikou.

Navíc, když už k nám někdo za muzikou přijde, může si vybrat z obrovského množství piv, což v klubech, kde je většinou v nabídce pouze jedno „europivo“, není moc běžné. I tato skutečnost podle mě výrazně zvyšuje atraktivitu Šopy. Nejsem nikomu jakkoliv zavázán, proto si můžu svobodně vybírat nejenom, co budu hrát, ale taky, co budu čepovat, což je super.

Z obecného hlediska můžeme říct, že výrazně ubývá těch starých dobrých klasických hospůdek. Proč tomu tak je?

Všechno je o určité vytrvalosti. Ve Zlíně naštěstí pořád máme pár dobrých podniků, které ještě nejsou poznamenány všemožnými okolnostmi, jako třeba častou změnou majitele, nebo výraznou přeměnou nabídky, ať už pivní nebo gastronomické. Zmínil bych třeba od Šopy nedalekou Hospůdku U Kovárny, která si od začátku jede své, a lidé tam chodí rádi, protože ví, co je čeká. Navíc tam panuje příjemný duch, prostředí není sterilní a neosobní, ale velmi rodinné, což mnoho návštěvníků zkrátka ocení.

Kdy se Šopa zařadila na mapu uznávaných hudebních klubů a vedle regionálních interpretů se v ní začali objevovat i muzikanti z dalších koutů republiky, potažmo i světa?

Vybavíš si ten zlom?

Podle mě se to událo tak nějak postupně a přirozeně. Klasik by řekl, že šlo doslova o mravenčí práci… (úsměv) Samozřejmě, že nejprve jsme dělali převážně kapely, které nebyly úplně ekonomicky náročné, protože jsme netušili, kolik lidí přijde. Když jsme ale cítili, že hlad po muzice je, tak jsme si prostě a jednoduše troufli pozvat nějaké větší jméno a tajně doufali, že to zafunguje. Kupodivu zafungovalo a o Šopě se začalo mezi muzikanty povídat, díky čemuž se postupem let stala v podstatě známým a hlavně osvědčeným místem. Vzpomínám si, jak jsme kdysi udělali dva koncerty Druhé trávy po sobě. Týden před nimi nám z ničeho nic zavolal manažer kapely, že jim v rámci šňůry vypadlo hraní a než, aby byli celý den někde po hotelech, tak by raději vystoupili: „Nepřidáme třetí koncert?“ zněla otázka. Přidali jsme, a co se nestalo – tři dny po sobě bylo v Šopě vyprodáno.

Na které další koncerty s radostí vzpomínáš?

Byla jich celá řada… (zamyslí se) Nezapomenutelné jsou všechny koncerty Petera Lipy, Laca Décziho nebo Steva Clarka. Skvělé bylo, že se nám do Šopy podařilo dostat třeba amerického harcovníka Charlieho McCoe, který hrál v Česku jenom párkrát, avšak z toho dvakrát u nás. A absolutně mu nevadilo, že v té naší „chalupě“ kon36

certoval den po tom, co se fanouškům představil v nablýskaném brněnském Sonu… (smích) Zkrátka, ta atmosféra našeho prostoru na některé muzikanty opravdu působí. Potvrzuje to třeba i koncert Pavla Bobka, který když dohrál, tak ještě zůstal stát u mixpultu a nechával v sobě všechno doznít. Lidé si s ním mohli podat ruku a osobně se s ním rozloučil, což považuji za výjimečný moment.

Ostatně i spontánní jamování s Ivanem Mládkem do nočních hodin potvrzuje danou skutečnost. Toto jsou pro mě největší odměny… (úsměv) Pojďme nahlédnout na prosincový program. Pokud se nestane nic nečekaného v souvislosti s covidovou situací, dočkáme se tradičních předvánočních koncertů?

Doufám, že ano. Strašně rád bych hrál, dokud to jenom trošku situace dovolí. V programu máme například Roberta Křesťana a Druhou Trávu (6. a 7. 12.), Banjo Band Ivana Mládka (11. 12.), Žalmana (15. 12.) a samozřejmě nechybí ani tradiční vánoční koncerty AG Fleku (19. a 20. 12.) a domácího Podjezdu (16. 12.).

Uvidíme, co bude, pro jistotu doporučuji, aby lidé sledovali náš web nebo Facebook, protože všechno se může nečekaně měnit…

Kdo v posledních týdnech a měsících prošel kolem Šopy, tak si všiml, že dům prochází značnou rekonstrukcí.

Nová bude nejenom střecha, ale taky spousta věcí pod ní.

Můžeš prozradit, co se chystá?

Co se střechy týče, tak tu jsme začali rekonstruovat v létě, a to se značným zpožděním. Bohužel už se to nedalo nadále odkládat, protože její stav byl opravdu havarijní. Pustili jsme se do toho hlava nehlava a hlavně „covid necovid“. Dále pak budujeme nové pódium, bude vyšší a širší, momentálně ho už dotváříme a dáváme si záležet, aby bylo ideální akusticky. Zároveň jsme se pustili do budování druhého patra, kde bude časem další bar a taky galerie, ze které bude průhled na scénu. Nejde mi ani tak o navýšení kapacity klubu, ale o jakési provzdušnění prostoru, aby měli lidé větší komfort. Podíváme-li se ještě do vzdálenější budoucnosti, tak ve druhém patře by měly postupně vzniknout i tři pokoje, aby se dočkali komfortu také vystupující umělci. Všechno děláme postupně a za chodu, protože si nemůžu dovolit na měsíc zavřít, že jo. A víš, co? Celá tato eskapáda má jedno velké plus, protože ve všech těch každodenních starostech alespoň tady vidím, že se něco ubírá dobrým směrem. Když mám splín, vezmu do ruky raději metr a jdu „posouvat“ celý dům zase o kus dál… (úsměv) Pokud bys měl jmenovat jednoho člověka, který v historii Šopy zanechal nejvýznamnější stopu, kdo by to byl?

Těch lidí, kteří Šopou prošli, byla celá řada, ať už se jedná o personál, muzikanty nebo divadelníky. Všichni ji obohatili a určitým způsobem posunuli. Nicméně sluší se zmínit jednoho člověka, který stál u samotného zrodu a kolem podniku se stále aktivně pohybuje. Je to Petr Švehlák, přezdívaný Hroch, jemuž patří velké díky za nesmírnou vytrvalost, a to nejenom se Šopou, ale i se mnou.

Co bys Šopě, svému už dospělému dítěti, popřál do další třicítky?

Asi tu vytrvalost. Ta úplně stačí. Je důležité přečkat všechno to, co se nyní děje. Věřím, že Šopa zůstane taková, jaká je a nenechá si ničím a nikým sebrat tu jedinečnou atmosféru. A taky bych jí přál i nadále skvělého zvukaře Marcela „Esťu“ Recha, který tady léta letoucí doslova kouzlí a i díky němu se sem kapely rády vracejí. (úsměv) Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz) Foto: Pavel Stojar, Studio4Event a archiv Zelenáčovy Šopy

36

PRAGOKONCERT

TARJA

KOLLER

Letos budou konečně Vánoce takové, na jaké jsme zvyklí! Klasický předvánoční shon a stres dokáže přemoci jen sváteční koncert v kostele, nebo v krásném koncertním sále. Vánoční koncerty TARJI TURUNEN se po roční pauze do adventního času vrací, a tak se letos v prosinci můžete zajít odreagovat, odpočinout si a naladit se na Vánoce do kongresového centra ve ZLÍNĚ, kde vám TARJA vánočně zazpívá svůj úchvatný vánoční set „Christmas Together“.

Je to nádherný, originální, kouzelný vánoční koncert, který nás dokáže spojit, zahřát u srdce a rozezpívat naše duše. Jsou plné nové energie, naděje a klidu zároveň. Přijďte si užít tuto jedinečnou show! 14. 12. 2021, ZLÍN, Kongresové Centrum.

DAVID KOLLER, jeden z našich nejvýraznějších zpěváků a bubeníků chce opět zažít atmosféru klubů, a proto se do nich se svou kapelou po dlouhých letech vrátí. Naposledy hrál v klubech v roce 1996.

Od té doby se do klubů v rámci turné nevrátil. Příští rok na jaře se to změní. Po letech strávených v největších tuzemských halách, na festivalech nebo v divadlech, vyrazí frontman legendární kapely LUCIE na turné do klubových prostor a zastaví se také ve ZLÍNĚ, a to 5.3.2022 od 20:00 v klubu Masters of Rock Café. Kromě písniček z průřezu celé své bohaté kariéry představí i nové skladby.

Koncert byl už několikrát přeložen, ale všechny zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti. V březnu už to klapne, tak doražte!

GAME OVER EUROPE TOUR 2022

+ speciální hosté

Jindra Host:

38

KEJAK

FLERET

U.D.O.

Vizovická kapela FLERET, která se řadí svým stylem mezi folk-rockovou scénu, přijede opět do Zlína! Populární hudebníci vyráží na každoroční turné a rozparádí a roztančí sál již v pátek 21. ledna 2022 od 20:00 hod. ve známém klubu Masters of Rock Café ve Zlíně! Kapela sebou přiveze i legendární songy z mnoha alb, které se řadí mezi široké spektrum jejich umění. Zároveň se tímto koncertem otevře nová česká koncertní sezona klubu Masters of Rock Café. FLERET, to je zkrátka hudba, která bodne! Na koncertě nebude samozřejmě chybět ani host, kterým bude tentokrát písničkář Jindra Kejak (autor hitu Vizovice a novinky Po vojně), se kterým Flereti zahrají několik společných písní a jednu úplnou novinku, která zazní live zcela poprvé! Tak neváhejte a určitě přijďte dne 21. 1. 2022 do Masters of Rock Café ve Zlíně. Všichni rockeři, nerockeři či folkloristi si určitě přijdou na své! Jste srdečně vítáni!

Přijďte objevit krásy Valašska na vlastní uši!

UDO DIRKSCHNEIDER je jedním z mála nezničitelných originálů mezinárodní metalové scény. Na scéně se pohybuje již víc než 40 let a svým silným, jedinečným, nezaměnitelným hlasem vdechuje svým písním charakter, který trvá navěky. Se svou kapelou U.D.O. vydal nové album s názvem „Game Over“ a v rámci plánovaného „Game Over European Tour 2022“ navštíví také ZLÍN, Masters of Rock Café! Bude to 18.3.2022! UDO je absolutně nedostižný metalový srdcař, je neúnavný a stále pracuje na maximum, aby svým fanouškům dodal špičkovou metalovou muziku.

V současné sestavě kapely U.D.O., kterou s ním tvoří jeho syn a bubeník Sven Dirkschneider, basák Hudrap a kytaristé Andrey Smirnov a Dammers, se na začátku března vydají na trasu, čítající neuvěřitelných 44 koncertů po celé Evropě a vy se na něj ve ZLÍNĚ už můžete začít těšit, protože 18. březen je tady cobydup!

Vstupenky na tyto koncerty zakoupíte osobně v klubu Masters of Rock Café na Čepkově a online na webech www.pragokoncert.com či www.mastersofrock.cz.

hudební restaurace Hulínská 2322 767 01 Kroměříž

www.stara-masna.cz 4.12. Black Sabbath Dio tribute 11.12. Dark Gamballe & Check Point 17.12. TTQ & Iron Maiden tribute 18.12. DneskaNE kroměřížský punk rock 26.12. Jiří Schelinger štěpánské rockování 21.1. Best Of Rock 22.1. Fleret 28.1. Ples Basket NBA 29.1. Nightwish tribute 4.2. Hanibal Lecter & Nšoči 5.2. Metalica Damage inc.

Začátky všech představení ve 20:30 =,0$

./8%

8+(56.e +5$',ä7Ě

0Ì5

%(57 IULHQGV 62'20$ *2025$ 6 3 6 +<3126 VSRO &5$1,$/ 0$66$&5( 08&+$ 9,1</ %85=$ $6)$/7 1,*+7 12 12,6( 326/(&+29.$ 9(ÿŢ5(. (/ &+2552 %220 %É& YV %$667$ 68,&,'( 1,*+7 %$66 83 1,*+7 %220 %É& 12 12,6(

IN ZLIN 12/2021 - 1/2022

39