Brownfi eld s nejkrásnějším lustrem

Kdybych to slovo uměl jednoduše přeložit do češtiny, dal bych titulek český, ale opis „nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, je zanedbaná a případně i kontaminovaná; nelze ji vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces její regenerace; vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity“ je dlouhý jako soupis hodností Jeho Apoštolského Veličenstva Františka Josefa I., a doslovný překlad „hnědé pole“ nedává smysl, tím spíš, že o pole většinou vůbec nejde. Asi bych napsal Ošklivost, ale to je slovo zase tak obecné, že by si to někdo mohl vztáhnout na svůj majetek či dokonce na sebe. Takže brownfi eld. Brownfi eldy mají svůj katalog. Seznam. Dokonce Národní databázi. Do ní lze při splnění určitých podmínek brownfi eld zapsat, a takový zápis má – podobně jako jiné zápisy v seznamech – svou váhu, když něco chcete. Například dotaci, jak tomu bude v našem případě. Budovu Okresního domu ve Slaném byste zvenčí za brownfi eld rozhodně nepovažovali. Mistrovské dílo architekta Jana Vejrycha a dělníků a mistrů stavební fi rmy Václava Havránka, postavené v čele Wilsonovy ulice v letech 1900–1902, vyhlíží opravenou fasádou do křižovatky skoro jako za časů své největší slávy. A že to byla sláva! V přízemí byl sál s kapacitou 100 míst, velká místnost muzea a byt domovníka. V prvním patře byly prostorné kanceláře, kancelář starosty, „výborovna“ a zasedací síň okresního zastupitelstva. Všechny místnosti byly zdobeny imitací dřevěného obložení, stropy byly rovněž vykládány dřevem. Výzdoba pestrými rostlinnými motivy byla provedena olejovými barvami. Druhé patro sloužilo jako byt tajemníka úřadu. Budova byla první stavbou ve městě, která měla vlastní vodovod. Dům byl do roku 1918 sídlem Okresního hejtmanství Slaný, po vzniku samostatného Československa zde sídlil Okresní úřad politického okresu Slaný a později tentýž úřad stejnojmenného okresu správního. Druhou světovou válku dům přečkal bez pohromy, ale vláda lidu na něj dopadla mnohem hůř. Do reprezentačních prostor byl nastěhován internát zemědělského učiliště, na masivní dveře namlátili noví správci plastové cedulky „sklad šatstva“ nebo „sborovna“ a osazenstvo se rozhodně nechovalo jako důstojní pánové ve fracích. Po revoluci se nakrátko v přízemí usídlila Česká pošta a Česká spořitelna, ale to bylo jen provizorně, než si obě instituce opravily své vlastní budovy. A Okresní dům, zapsaný roku 1958 mezi nemovité kulturní památky, který se mezitím stal majetkem města, postupně chátral a marně se hledaly jak peníze na jeho obnovu, tak smysluplný nápad na jeho využití.

Lustr v zasedací síni Okresního domu (PV)

O té někdejší nádheře, ale hlavně o následné zkáze a prvních krocích k obnově se mohli přesvědčit ti, kteří se do Okresního domu vydali v den, kdy se otevírají ve všech zemích Evropské unie na krátký čas kulturní poklady. V Den evropského dědictví. Před půl desátou, kdy měl být podle programu v zasedací síni okresního hejtmanství slavnostně rozsvícen restaurovaný lustr, jich přišla snad stovka. Procházeli vymezenou trasou, nepochybně před akcí vyklizenou a aspoň trochu upravenou, po širokých schodech vystoupili do prvního patra, a tam, za několika místnostmi otlučených dveří, olámaných okenních parapetů, plastových doplňků přibitých ke starému nábytku, veteše a nepořádku, vstoupili do zasedací místnosti a v ní visel od stropu nádherný dvoupatrový lustr s dvanácti žárovkami, původně plynovými punčoškami, pod nímž a pod stropem vykládaným dřevem, na řezbářsky vyvede-

Nejkrásnější brownfi eld v Čechách (JJ)

ných židlích a křeslech zasedali kdysi členové okresního zastupitelstva. Renovovaných židlí bylo kolem stolu zatím jen pár, vitráže jsou obnoveny zatím pouze v jednom okně, obrovský plynový krb se zelenými kachlemi a také galerie pro veřejnost přímo nad krbem jsou dosud ve stavu, jak na nich pracovali chovanci internátu a zub času. Ale iluze obnovené slávy byla skoro dokonalá. Připadalo mi to, jako kdyby se uprostřed betonové džungle na kraji Zlonic najednou zjevil nový kostel. Anebo kdyby se v areálu zvoleněveského cukrovaru rozjela nová linka, z níž by z české řepy vycházely cukrové homole s vročením 1922, tedy datem, kdy byl cukrovar po požáru obnoven jako jeden z nejmodernějších v tehdejší Evropě. O historii Okresního domu vyprávěla vedoucí odboru kultury a památkové péče Mgr. Škrancová, pak slovo dostali oba mistři restaurátoři, kteří se podíleli na obnově lustru a historického nábytku, lidé v kruhu kolem nich naslouchali a někteří vycházeli na balkón, aby z pohledu, jaký se jim nenaskytl možná nikdy v životě, viděli Wilsonovu třídu, a mohli její součastnou podobu porovnat s vystavenými historickými snímky Františka Durase z přelomu 19. a 20. století. A ani nevadilo, že nasvícení lustru, jakkoli by bylo v ubrečeném zářijovém dopoledni efektní, se nekonalo, protože přívod proudu nebyl ještě dořešen, desítky mobilů i fotoaparátů blikaly, aby zachytily tu krásu, tu naději, že se skvost pomalu obnovuje, a pokud by městu vyšla již zmíněná dotace na „regeneraci brownfi eldů pro nepodnikatelské využití“, mohla by se pro potřeby knihovny, spolků a společenského života otevřít po renovaci velká část domu. Před odchodem z Okresního domu jsem se ještě jednou zastavil u vstupního schodiště do přízemí budovy a četl jména těch, kteří v době otevření domu v zastupitelském sboru slánského okresu zasedali, dlouhý seznam mužů v čele s někdejším slánským purkmistrem a poté dlouholetým okresním starostou Josefem Hlaváčkem. Jmenováni jsou zde zástupci starých šlechtických rodů Clam-Martiniců, Schwazrenbergů či Thurn-Taxisů i mnoho dalších známých postav slánské historie a nepochybně všichni zde jednali v dobré víře ku prospěchu královského města i monarchie. A při pohledu na seznam důstojných pánů, kteří v této budově působili před téměř sto dvaceti lety, jsem si začal představovat, jak v zasedací síni, řezbářem již vybavené 27 renovovanými židlemi a starými stoly, pod nasvíceným lustrem, zasedá – třeba při nějaké slavnostní příležitosti, například 120. výročí od položení základního kamene Okresního domu – současné zastupitelstvo Královského města Slaného. A kdyby tomu přála šťastná shoda náhod, mohli by slavnostně oblečení slánští zastupitelé právě v těchto historických prostorách přijmout dotaci na „regeneraci brownfi eldů pro nepodnikatelské využití“, která by do Okresního domu zase vrátila život.

Dvůr Martinice se pomalu obnovuje (PV)