Urbanistická Koncepce města Nepomuk

STARÝ - NOVÝ NEPOMUK

ATU, ATVZ ateliér Kohout-Tichý Fakulta architektury ČVUT letní semestr 2015

JAKUB HOFFMANN JOSEF VÁNĚ

Nepomuk Město Nepomuk chápeme jako dvě charakterově silně odlišné části - stará a nová. Města jsou odlišná (často v přímém kontrastu) v poměrech hustoty zástavby, hiearchií a celkovou plochou veřejného prostoru, počtem obyvatel ( cca 650 - 1900 obyv.) i celkovou strukturou a orientací uliční sítě.

Starý Nepomuk Starý Nepomuk (historický) je tvořen jako centrálně orientované město s převahou husté zástavby a zpevněných povrchů, s čitelnou hiearchií prostorů a dominant. Stěžejní jsou pro něj 3 charakterově odlišné osy: jižní - Plzeňská, výchdoní - Nádražní, západní - potok Milhovka; s výrazným potenciálem.

Ulice jsou tvořeny radiálně (z historického kontextu) a jsou doplněny originální avšak neúplnou sekundární prostupností ( z morfologického kontextu).

Nový Nepomuk Nový Nepomuk je koncipován podél zalomeného ramene ulice Nádražní, na kterou je navázána série rozdílných typů zástavby: od sídliště 50. let (Vinice I), přes rodinné domy (Vinice II), po sídliště 70. let (Vinice III). V oblasti se nachází množství dalších typů (soukromé areály, garážové kolonie, chatové osady). Společným znakem těchto typů zástavby je „solitér v zeleni“. Rozdílem je poměr veřejné a soukromé zeleně a pohyb chodce i vozu jak v rámci různých typů zástavby Nového Nepomuku, tak ve vztahu Nového a Starého Nepomuku.

Hranicí mezi městy Nepomuku je v rameni ulice Nádražní, kde i díky morfologickému zlomu dochází k čitelné změně výše popsaných faktorů.

?

Nový Nepomuk i se svými nespornými klady „pokulhává“ za celkovým stavem a kvalitou Starého Nepomuku. S ohledem na převažující počet obyvatel se tento projekt nadále zabývá převážně oblastí Nového Nepomuku; zlepšením jeho obytných kvalit, občanským vybavením, intravilánovou zelení, vazbami mezi oběma městy a vztahem Nepomuku ke specifické krajině.

Pro posílení kladů Starého Nepomuku a jeho vzájemných vazeb k Novému Nepomuku se projekt zabývá pouze ideově (formou doporučení).

Starý Nepomuk Jižní tečna

Nový Bod Pro posílení Nepomuku jako celku shledáváme, že důležitý bod Nového Nepomuku musí být součástí historické cesty na Zelenou Horu!

Koncept Nového Nepomuku

Návrh neshledal celkový klad ve výstavbě jižního obchvatu - ve vztahu k oslabení jižní tečny charakterizující Starý Nepomuk (finance, ochrana prostředí, ztráta kontaktu projíždějících potenciálních návštěvníků, vstup do města, navázané služby a další)

Koncept projektu Nového Nepomuku pracuje se třemi kapitoly a jejich příslušnými nástroji - poměru veřejné a soukromé zeleně, poměr míry soukromí, prostupnost územím. Tyto kapitoly poté sledují 5 cílů: obytná kvalita, občanské vybavení, intravilánová kvalita zeleně, vazba na Starý Nepomuk a vztah ke specifické krajině.

Pro ulehčení intravilánu Nepomuku od transitní dopravy doporučujeme výstavbu východního obchvatu podél železnice do Dvorce.

Použité nástroje pro dosažení vytyčených cílů pracují v principu s jemnými, méně náročnými ale účelnými zásahy.

Západní tečna - potok Milhovka Potok Milhovka s přilehlými plochami představuje velký potenciál pro vybudování městského parku Starého Nepomuku, připojení Daníček k organismu města, navázání na krajinu (Klášter a další...)

Východní tečna Východní tečnu tvoří ulice Nádražní s příslušnou vybaveností Historická cesta Pro posílení identity města a historické cesty z Přesanického náměstí na Zelenou Horu doporučujeme koncentrování úsilí do stěžejních bodů této cesty: Přesanické náměstí: dostavba výrazné budovy po zmizelém špitálu v případě výstavby jižního obchvatu Náměstí Augusta Němejce: navrácení původní uliční čáry v místě obchodního domu Úslava, nalezení živého programu pro bývalou školu (archiv vs. střední škola)

Cílovou skupinou jsou tedy převážně obyvatelé Nového Nepomuku a jejich vztahu k místu, identifikací se, orientací ve vztahu k racionálnímu uspořádání sítí, hiearchizací prostorů, jasnému vymezení soukromého a veřejného (s akcentem na sdílený) prostoru, využití vnitřních rezerv města a zapojení důležitých institucí: školy, sokolovny a polikliniky - jako kamenů s přidanou hodnotou pro život obyvatel.

Kombinací kapitol a cílů se dostáváme k níže vypsaným koncepčním bodům návrhu Racionalizace sítí a jejich vzájemné provázání skrz rozdílné typy zástavby (často ovlivňované terénní konfigurací) pomocí jasně definovaných urbánních bloků > v rámci těchto urbánní bloků nabídnout soukromé zahrady (poté i sdílené zahrady) a změny poměru správy městské zeleně a vnímání prostoru mírou soukromí > hiearchizace těchto prostorů nalezením lokálních a celoměstských center > vázající na sebe současnou i chybějící občanskou vybavenost > s vazbou na Starý Nepomuk a jeho tečny a historickou cestu > s přesahem do krajiny formou sekundární prostupnosti územím > vizuálním kontaktem s krajinou > změkčením hranice sídla Podružné prostory i prostory centrální musí splňovat silnou identitu a umožnit identifikaci se s místem.

zeleň

louka

sad

veřejná zeleň

soukromรก zeleล

les

míra soukromí

veřejné

poloveřejné

polosoukromĂŠ

soukromĂŠ

prostupnost územím

primární síť

sekundární síť

urbánní blok

Návrh Situace Budova školy a její problematické okolí je provázáno novou sítí ulic s přesahem až k jižní hraně Nepomuku. Dochází tak k provázání jihu se severem právě kolem budovy školy jako nejvíce podceněného potenciálu. Tento styčný bod (zahrnující i historickou cestu) je tvořen plnohodnotným městským parkem integrujícím pozbývající funkce a program Nového Nepomuku.

Sídlištním oblastem navracíme PRINCIP ULICE, tedy jasně definovaného rozhraní veřejného a soukromého. Tyto nově vytvořené ulice se spolu propojují a provazují tak jednotlivé lokality různého charakteru zástavby stejným principem.

Zásadní rezervy města jsou vyplněny novou zástavbou poptávaného individuálního typu. Tato nová lokalita je navržena s ohledem k terénní morfologii a plynule přechází do příslušných sídlišť v nižších partiích oblasti.

Jižní hrana Nádražní ulice je doplněna sadem se sekundární prostupností a vytváří tak druhý bok této důležité osy s patřičným rytmem příčných ulic. Tyto ulice navazují do sadových alejí a kontinuálně pokračují do krajinných stezek. Sad je měkkou hranicí městu a vytváří silnou identitu celému Novému Nepomuku.

Detaily návrhu Pro charakterizování návrhu vybíráme a představujeme 4 detailněji zpracované lokality: Městský park, Vinice I (sídliště 50. let), Poliklinika, Vinice II. (sídliště II.) Detaily zahrnují celkou škálu prostorů - od podružných po centrální a odpovídají na konkrétní identitu a tedy identifikaci se obyvatel s Novým Nepomukem.

Každý detail reaguje na své nejbližší okolí, na celkový kontext Nového Nepomuku (případně Starého Nepomuku) a vztahem ke krajině.

autobusová zastávka

svah pro zimní „radovánky“

šatna

hospoda

sportovní hřiště

sdílené prostory

cyklostezka

obchod

zahrada - soukromá

škola / školka

poliklinika

sociální bydlení

skatepark

lékárna

vyhlídka

in-line dráha

společenský sál

divadelní scéna

dětské hřiště

kavárna

sad

Městský park Přirozené těžiště Nového Nepomuku v současnosti zahrnuje nevyužívanou sérii špatně integrovaných nebo integrujících prvků: nepravidelně využívané sportoviště „za plotem“, orientaci školy neprostupnou v jejím okolí bez rozptylového prostoru a další. Funkce v tomto území jsou překážkou v rámci pohybu městem a jeho plného užívání.

Navržený park je přímou reakcí na „kamenné“ náměstí Starého Nepomuku a funkčně jej tak doplňuje. (Plnohodnotný, udržovaný park je zásadním nedostatkem Nepomuku).

Racionalizací přiléhajících oblastí formou ulic navazující na urbánně definovaný park je plně zapojena školní budova i sokolovna, která je spojovacím prvkem Nového i Starého města.

Vzniká prostor plně umožňující pohyb městem. Landscape parku je navržen pro dva režimy: běžný a zvláštní

Běžný Sportovně rekreační vyžití nabízí chybějící prvek města. Příslušné trasování a urbánním definováním dochází k integraci rozptylových ploch školy (a s tím spojených dějů - cesta dětí do/ze školy), využití sportovišť a volnočasové rekreace. Koncept je podpořen provázáním s příslušnými funkcemi (kavárna, park, hřiště, skate park apod.), in-line dráha s hledištěm, která navazuje na přilehající sad.

Zvláštní Kulturní vyžití umožňuje otevřený amfiteátr s kulisou vodní plochy či zahrnout akce v sokolovně.

Celkovou koncentrací dějů běžných i zvláštních prostor parku může ožít a tvořit tak příslušnou identitu celého Nového Nepomuku, která je součástí historické trasy Starého Nepomuku a Zelené Hory.

městský park

P

Na Vinici II (sídliště 50. let)

Na Vinici I Sídliště 50. let Struktura sídliště 50. let umožňuje vytvoření jednoduchého rastru urbánních bloků, které zahrnují soukromé zahrady přístupné z jednotlivých domů i formu sdílené - polosoukromé obytné zahrady.

Jednotlivé nově vytvořené bloky pojímají i parking a sekundární prostupnost prostorem. Tyto akcenty jsou specifikovány ploty, a brankami. Orientace a vnitřní řešení domů umožňuje snadný přístup do jednotlivých zahrad přímo z dispozic bytů, které jsou orientovány převážně na jižní stranu. Severní strana je příslušně přiřazena domovním vchodům a parkingu.

Navrácení principu ulic a jejich hiearchizací se sídliště může integrovat s přilehlými lokalitami. Průběžné ulice jsou posíleny formou řešení přilehlého sadu.

Sad Přilehající sad je vytvořen jako nová identita města. Jeho celková koncepce je založena na přirození návaznosti přilehajících lokalit, zvláště sídliště Vinice II, jehož uliční profily volně přecházejí přes ulici Nádražní v pravidelném rytmu do výrazných alejí. Sad je propleten sekundární sítí stezek, in-line dráhy a cyklostezky koncipovaných do různě velkých okruhů. Aleje sloužící jako orientační linie plynule pokračují do volné krajiny a navazují se na původní cesty (směr Třebčice a dalších).

Jednotlivá „pole“ mezi alejemi jsou kombinací sadu s udržovanou loukou.

poliklinika

P

Na Vinici III (sídliště 70. let)

Poliklinika Poliklinika svou lokací a programem představuje potenciál lokálního centra, které zahrne rozdílné přiléhající lokality (sídliště 50. let, 70. let, rodinné domy, bodové domy v zeleni, chatové kolonie a výrobní areál).

Prostor je definován třemi ulicemi: Nádražní, Na Vinici II, Na Vinici III, vycházející z historického a funkčního kontextu.

Návrh je svým řešením posiluje. Přilehlé objekty nízké kvality odstraňuje (hospoda, obchod, stará výjezdní stanice) a tyto funkce integruje a tím koncentruje a posiluje koncept lokálního centra pro přilehlé oblasti. Poliklinika je posunuta do druhého plánu a strana přilehlý ulic je doplněna hmotou zahrnující obchod (výhodnější lokace nabízí možnost nákupu i pro projíždějící obyvatele Dvorce), služby, bydlení, hospodu a příslušný sál. V kombinaci s poliklinikou tvoří polootevřený urbánní blok doplněný parkováním.

Centralizování současných sítí podtrhuje navržená síť sekundární, přicházející z přiléhajícího sadu a volně pokračujícího do svahu k vyhlídkové věži.

Základní vybavenost je podtržena výhodnějším umístěním autobusové zastávky pro lepší dosažitelnost samotné polikliniky i pro obsluhu sídliště Vinice III. Všechny docházkové vzdálenosti jsou návrhem zajištěny.

Na Vinici II Sídliště 70. let Vinice III zahrnují panelové domy bodového i deskového charakteru, jejichž mezilehlé prostory jsou neidentifikovatelné a nekategorizované. Samotná uliční síť není provázaná v rámci sídliště.

Terénní konfigurace umožňuje vytvoření urbánních bloků zahrnující soukromé terasy na krytém parkování. Samotné parkování je zajištěno principem „očí na ulici“ tedy přirozenou formou kontroly prostoru samotnými obyvateli lokality.

Vytvořené urbánní bloky zahrnují jak čistě soukromé zahrady, tak i sdílené pobytové zahrady se svojí sekundární prostupností. Jednotlivé prostory jsou kategorizovány na „vnitroblok“ - ulice; s návazností na ulice Na Vinici III , Družstevní a Na Vinici II, které dále se dále stupňují na ulice Nádražní či extravilán.

P