Experimentální prostor 100 m³ o rozměrech 4,7 x 5,7 x 3,9 metru, se nachází přibližně 35km SV od Prahy v městysu Všetaty u Mělníka. Vznikl postupně od roku 1998 vybouráním starých sklepů přímo v centru obce na uzavřeném-soukromém pozemku, obsahujícím také několik dalších staveb obytného charakteru. Spolu s místní vybaveností (sběrný dvůr, základní obchody..) je tedy možné využít celého areálu ke klidným tvůrčím pobytům. Intermedialita
- snaha o navázání reálných kontaktů mezi umělecko – průmyslovými obory/přístupy studentů především vysokých škol - možnost reálné spolupráce v post-studijním životě
Intimita
- nabídka k soustředěné práci v daném prostoru se zázemím, s možné izolovanosti od zaběhlých prostředí - libovolná možnost prezentace své práce od čistě komorní, po veřejnou akci/sešlost.
Schéma
- dokumentace vzniklé tvorby může být časo-sběrným půdorysným schématem - vyplněný prostor je vždy nahlížen ze střechy přilehlého objektu, může být tedy zcela vyplněn
Základním záměrem tohoto projektu je vytvoření ,,tvůrčí a lidské výpovědi“ vzešlé z jedné generace studentů vysokých škol. www.100m3.cz
Technická specifikace Jedná se o nekrytý prostor, s betonovou podlahou (26,5 m²) a hrubě omýtnutými zdmi s vápennou povrchovou úpravou. K dispozici je noční osvětlení halogenem (1000W) a elektrické přípojky 220/380 V.
www.100m3.cz
Organizace Pro letošní rok je vždy ,,vernisážovým“ dnem Pátek, mimořádně i Sobota. Kapacita na ubytování je max. 8lidí, kapacita přilehlé společenské místnosti je 20míst. Doprava z Prahy probíhá většinou vlakem ( trať 070, cca 40minut ), nebo automobilem. Výstavy/akce mohou být jak skupinové, tak samostatné… Vernisážové občerstvení je plně v režii vystavujícího. Každý vystavující si sebou může přivést svoji hudbu, která bude po vernisáži hráti…
Přibližná datace
Vystavující
Typ akce
31.7. 14.8. 4.9. 9.10. 23.10.
Aleš Čermák (AVU) Gabriela Jurkovičová (AVU) Kamil Štajgl (FA ČVUT) Viktor Takáč (AVU) Viktor Fuček (AVU)
Tři situace Kotul Veverkovitý S chutí spolu Intubace Kar
9.4.2010
Klára Jirková + Kateřina Vorlová
Nechoď ke mně tak blízko…
25.6.2010 30.7.2010
David Helán (AVU)
zkoušet Oslava + performance
13.8.2010
Anna a Martin Stárovi (FA ČVUT)
17.9.2010 8 / 15.10.2010
Filip Kosek (VŠUP)
Jan Rous / Jan Mucska / Erik Sikora (AVU)
Prostorová cesta časem
Karel Kunc (AVU)
www.100m3.cz
ALEŠ ČERMÁK _ 31.7.2009
www.100m3.cz
ALEŠ ČERMÁK _ 31.7.2009
www.100m3.cz
GABRIELA JURKOVIČOVÁ _ 14.8.2009
www.100m3.cz
GABRIELA JURKOVIČOVÁ _ 14.8.2009
www.100m3.cz
KAMIL Å TAJGL _ 4.9.2009
www.100m3.cz
KAMIL Å TAJGL _ 4.9.2009
www.100m3.cz
VIKTOR TAKÁČ _ 9.10.2009
www.100m3.cz
VIKTOR TAKÁČ _ 9.10.2009
www.100m3.cz
VIKTOR FUÄŒEK _ 30.10.2009
www.100m3.cz
KLÁRA JIRKOVÁ A KATEŘINA VORLOVÁ _ 9.4.2010
Nechoď ke mně tak blízko, potom už tě nevidím
www.100m3.cz
www.100m3.cz
DAVID HELÁN _ 3.7.2010
www.100m3.cz
Ohledně slovníku a skutečnostech s ním nevýslovně spojenými /* přednáška někde na hranici patafyziky a vědy konkrétního; při příležitosti výstavy Davida Helána ve Všetatech, 2010 */ Michal Cáb Je snadné zvyknout si na zdánlivou samozřejmost a jasnost skutečností, jež nás obklopují. Je to ostatně užitečné vědět, že to na čem sedím je stále židle - naplňuje mě to pocitem jistoty. Toto zde je toto a tamto je stále tamtím. Princip identity, který stojí v základech našeho myšlení - a který myšlení a poznání vůbec umožňuje - ubíjí svou absolutní platností sílu imaginace. Jinými slovy: astenický logik v ringu racionality poráží KO vavříny ozdobeného a atleticky se lesknoucího básníka. Existují ale i jiné platformy, než ring racionality - jakási platforma, na níž se spájí mozek se srdcem - tedy platforma umožňující též jiné způsoby "konfrontace". Boj se může proměnit v přátelské setkání, během něhož je básník logikem poučen o tom, že toto zde je opravdu "jen" tímto zde. Jako básník se s tímto faktem však nemůže spokojit (protože je mu vlastní poiesis), chápe se ho jako žebříku, po němž vystupuje k na(d)hlédnutí onoho základního kamene a zjišťuje, že toto zde je opravdu tímto zde, ale zároveň dodává, že toto zde je zároveň něčím jiným. Nebo jinak: že v tomto konkrétním je možné vše jiné. V letmo poletujícím snítku lze po zaostření spatřit model kosmu. V těchto čtyřech stěnách, které bezpochyby stále zůstávají stěnami, se nevýslovně sděluje mnohem více. Můžeme jim např. rozumět jako gestu člověka, který se pokouší pobývat ve světě tak, že jej obytovává - tedy staví a obklopuje se čímsi, co mu poskytuje pocit bezpečí. Po nějaké době je člověk dokonce svými zdmi obklopen tak dokonale, že si již permanentní ohrožení ve své syrové podobě vůbec neuvědomuje. Je v tom co vytvořil zabydlen a přesto cítí, že něco pozbyl, že mu něco chybí a sice právě ono původní ohrožení. A tak můžeme těmto čtyřem stěnám rozumět jako pokusu o návrat do onoho stavu původní a syrové ohroženosti, která člověku skýtá možnost bojovat o svou existenci. Je to stav nepříjemný a tíživý - např. do této galerie může pršet. Na druhou stranu teprve díky uvedení se do tohoto stavu nezastřešenosti naší existence můžeme pozorovat něco takového, jako je krása pohybu nebeských těles. A ve chvíli ticha nechť každý v možnosti promění tyto zdi v něco jiného.
Ještě jednou bych se rád vrátil k oné prosté pravdě principu identity a k tomu, jak je překonána otázkou. Logik tedy říká: toto zde je tímto zde. Stačí ale jen nepatrný pohyb mysli, který se zeptá: čím to je, že věci takto drží pohromadě, že jsou stále tím čím jsou? Co je to za neviditelnou sílu, díky které je toto zde stále totožné se sebou samým? Z logika se touto otázkou stává někdo jiný (teolog, básník, mystik). O tom, co vše tento nepatrný pohyb mysli znamená, jak by ho bylo možné pojmenovat a co vše se jím otevírá pro tuto chvíli pomlčím. Proč o všech těchto skutečnostech ale mluvím? Protože v řečeném je naznačen obecný model možnosti vztahování se ke skutečnosti vůbec. Je analogicky vzorem tohoto promlouvání, jež se má týkat slovníku, možnosti jeho čtení a též skutečností se slovníkem nevýslovně spojenými.
Co to tedy je slovník? Slovník - podobně jako slova deník, zpěvník, nebo kurník naznačují, že jde o něco, co v sobě podržuje něco jiného. V případě slovníku jde o soubory slov, která jsou narozdíl od kurníku uspořádána obvykle abecedně. Toto zdánlivě absurdní srovnání nevolím náhodou, ale proto, abych ukázal rozdíl ve způsobu uspořádání daných skutečností a současně tak vznesl otázku po možnostech a způsobech uspořádání slovníku vůbec. Kurník je uspořádán na základě, jež si v sobě nese život kurů. Takové uspořádání je dáno např. teritoriálním vymezováním se, silou toho kterého jedince, nebo poměrem samicí k samci. Ne tak je tomu v případě slovníku. Zde je ona přirozenost a nutnost, jež je vypozorovatelná v rámci dění v kurníku, nahrazena něčím artificiálním, něčím co jsme si vymysleli. Kdybychom přeci jen chtěli hledat analogie, tak bychom mohli zmínit slovníky frekvenční, v nichž je pořadí hesel dáno počtem výskytů (silou) v daném celku. Tyto darwinistické způsoby pořádáni slovní skutečnosti ale raději opustím, neboť omezenost mého vlastního způsobu nahlížení těchto skutečností mi neumožňuje odhalovat jiné a přiléhavější způsoby uspořádání slov, jež by si žádala slova sama. Jako možnost se zde ukazuje hypertext, v němž se tradiční pořádání slovníku překonává tím, že každé slovo může být odkazem na jiné slovo a skutečnost (wikipedia).
Tradičně jsou tedy soubory hesel řazeny ve slovnících abecedně, což je poměrně užitečné, pokud nám jde o rychlost vyhledávání. Abecední řazení můžeme chápat též jako oproštění/osvobození se slovní skutečnosti od struktury, kterou označuje (tedy od světa). Slova jsou řazena podle abecedy, čímž zcela opouští strukturu světa a paradoxně tak leží bez ladu a skladu. Řekněte mi např., kde ve světe můžu najít vedle sebe oscilátor a osla (viz pravidla českého pravopisu a jejích pravopisný slovník), ikebanu a ikonu, nebo multiprocesor a mumii? Možná tak na katedře aplikovaného dadaismu. Pokud by nám ve slovníku mělo jít o organický vztah ke skutečnosti, tak se zdá, že hypertextový slovník nad alfabetickým jednoznačně vítězí.
Alfabetický způsob pořádání hesel samozřejmě není jediný možný. Zmínili jsme již frekvenční slovníky, které nám mohou poskytnout řadu zajímavých informací (parazitní slova) a mohou nás dovést do míst, kam bychom se sami dostávali jen stěží. Tím mám na
www.100m3.cz
mysli prostor jakéhosi okraje řeči. Slova, která se vyskytují často a jsou silná vytlačují na okraj slova, jež musí bojovat o holou existenci. Ze zapomnění je může vyzvednout právě naše cesta frekvenčním slovníkem směrem od jeho začátku (tedy od silných slov) k jeho konci (k zřídkakdy se vyskytujícím a slabým slovům). Teprve tam se nám otevírá neznáma a tím pádem i vzrušující krajina. Uvedu jedno slovo z okraje za všechny a sice slovo "zázněje". Slovo v němž se spájí zaznívání a závěje. A přitom je to slovo, které popisuje prostý fyzikální jev z oblasti akustiky. O možnosti přenositelnosti a poetické aplikovatelnosti tohoto pojmu svědčí např. výstava Davida Landy a Kateřiny Zochové. Na okraji se dějí zajímavé věci. V případě slov ve frekvenčním slovníku a jeho konce jde tedy o slova, jež popisují skutečnosti málo se vyskytující, neznámé, těžko postřehnutelné, ale právě v tom je jejich skrytá síla, protože právě tato slova otevírají ve všedním a konvenčním náhledu nové kvality a nové vrstvy. Kromě standardních, spisovných a silných slovníků existují i slovníky okrajové - např. Kryptadia J. K. Obrátila (1939), nebo současnější Šmírbuch jazyka českého od Patrika Ouředníka (2005).
Ještě krátce ke dalším možnostem uspořádání slov, která nejsou tak pragmatická, jako je tomu u alfabetického či frekvenčního. Např. v arabských zemích bylo v dávné minulosti běžné pořádání slov podle posledních slabik a to tak, aby se slova rýmovala. Nebo ještě jinak: když jsem uvaožoval nad nějakou alternativou pořádání slov, vynořila se mi možnost aplikace vzorce, který rád nacházím napříč různými oblastmi. Tím vzorcem je přechod od tvrdosti k měkkosti. Tento vzorec je možné aplikovat na vnitřní duševní život, na hudební kompozici, způsob promlouvání, pohybu, nebo vedení linie v kresbě. A je ho možné aplikovat i na slovníky. Měřítkem sloužícím k vyhodnocení slova jako tvrdého může být např. počet souhlásek (slovo bez samohlásek je tvrdé - např. drn, smrt) a postupným rozřeďováním samohláskami (a,e,i,o,u) slova měknou (např. slovo pofoukat). S pomocí jednoduchého algoritmu by tedy bylo možné sestavit takovýto slovník, jenž by byl přechodem od tvrdosti k měkkosti, co se libozvučnosti týče. Vidíme, že slovník nemusí být jen tím, čím je, ale že na základě změny pořádání slovního materiálu se může stát něčím jiným - to jest určitým symbolickým vyjádřením nebo příběhem a příběh je možné číst.
Ještě jednou se zeptám, co je to slovník a odpovím - tentokrát běžněji - že je to kniha, po které sahám, když mám strach, že se ztrapním v psaném projevu (v případě pravopisného slovníku), nebo kterou otevírám, když se dožaduji určitého vysvětlení a porozumění. Můžu tak sáhnout po výkladovém, nebo etymologickém slovníku, když chci porozumět slovu slovník. Ačkoliv se pokouším na skutečnosti vidět vždy raději positivní aspekty, nemohu se v tomto případě ubránit negativní interpretaci slovníku jako knihy, jež nás usvědčuje z toho, že žijeme ve stavu odcizení od skutečnosti a že jí vlastně nerozumíme. Tedy to, že potřebujeme takovou knihu jakou je slovník znamená, že více nerozumíme, než rozumíme - že jsme více daleko, než blízko. Poukazem na to je ostatně i první dochovaný výkladový slovník od Filitáse (4. stol. př. Kr.), v němž se vysvětlují nejasné pojmy Homérovy poesie. A je otázkou (na kterou zde ale neodpovím), zda je slovník zrovna tím správným prostředkem k překonání onoho odcizení.
Vetšina z toho, co jsem řekl, bylo řečeno v instrumentálním duchu - slovník je něco, co je po ruce, po čem saháme jako po nástroji, který nějak používáme. Nabízí se k úvaze tuto perspektivu obrátit a představit si, že slovník není nic vnějšího, nýbrž že je uvnitř našich hlav a dále to, že to není nástroj, po kterém saháme, ale že my sami jsme jeho nástroji (stáváme se tím, jaká slova používáme) - to jak široký a komplexní máme slovník podmiňuje širokost a komplexnost našeho vztahu ke světu. K zajímavým, až tragicko-komickým situacím, dochází pokud se setkají dvě různé hlavy s různými slovníky. Neznám snad lepší způsob jak se zdiskreditovat, než ten, když v disusi např. na půdě Akademie výtvarných umění použijete slova jako "duchovní", nebo ještě hůře slovo "metafyzický". Po pravdě tomu nerozumím - existuje snad smutnější pohled, než pohled na člověka bez metafyziky? Patrně jde dnes o tabuizovanou oblast - pokud se někde vyskytuje člověk bez metafyziky, tak se o tom prostě nemluví. Kvůli těmto tabuizovaným slovům probíhají mezi slovníky neviditelné války, jejichž výsledkem je obvykle odstranění určitých nežádoucích slov (vzpomeňme např. na Orwellův Newspeak, nebo na nedávno minulou totalitu a na totalitu současnou).
Do třetice a k závěru svého uvažování se vrátím k oné pracovní definici slovníku: tj. k chápání slovníku jako souboru slov. Slovo soubor naznačuje, že jde o sběr jakýchsi základních stavebních kamenů z nichž se sestává jazykové universum (zde opomíjíme důležitou roli gramatiky, ale to by bylo na jiné povídání). Tyto základní stavební kameny je možné rozebrat na ještě menší jednotky a těmi jsou jednotlivé znaky (na alfabetu se v některých kulturách nahlíželo jako na posvátnou skutečnost stvořenou samotným Bohem - judaismus, kabala). Co je pozoruhodné je to, že pokud si slovník představíme jako konečný soubor slov, dokážeme s tímto omezeným základem vytvářet teoreticky neomezené a nekonečné věty (např. pomocí spojky "a"). A co je ještě pozoruhodnější je to, že onen předpoklad - tedy to, že slovník je konečný soubor - lze popřít. Možná, že vidět slovník jako cosi konečného a rigidního chce právě jakákoliv totalita, ale tomuto požadavku se vzpírá sama povaha řeči a zejména se tomu vzpírá povaha poietické duše. Ta totiž dokáže ve skutečnosti objevovat stále nové vrstvy (jež je možné nově pojmenovat) a co víc - dokáže vidět skutečnost zcela jinak, než jak je zachycena ohraničeným slovem. Poiétovi se občas stane, že zahlédne skutečnost, která praská ve švech. Poiéta dokáže nahlédnout skutečnost spojitě, způsobem, v němž není jasně rozlišeno, kde končí jedno a začíná druhé - způsobem, který je kromě poiétů vlastní dětem a duševně narušeným jedincům. Díky takové schopnosti nahlížet skutečnost pak vznikají nová slova jako "hamlatér" (pojem zaslechnutý na letošním divadelním vestivalu v Hradci Králové; odehrává se v něm pokus o popis současné české divadelní scény - tj. scény, na níž je řada amatérů pokoušejících se dosáhnout kvalit mistra dramatického umění. Výsledkem je ale ono pověstné "hatlala-matlala", někteří z hamlatérů jsou z HAMU).
Novými pojmy jsou bezesporu i pojmy kolegy Davida Helána - tj. pojmy "proto..." a "fatamontáž", jimiž popisuje svou originální tvorbu. Pokusím se o subjektivní interpretaci druhého pojmu: není nic, co by bylo možné vyjmout z kauzální řady dění a tak je možné i určité tendence v současném výtvarném dění vykládat jako reakci v níž se viděné (ať už ve fotografii, videu nebo ve filmu) ocitá poté, co se pomalu začíná rozpadat pod tíhou zásahů a manipulací, které na něm byly za celou dobu spáchány. Fatamontáži
www.100m3.cz
je možné snad rozumět jako fata morgáně montáže, tj. jako nepřítomnosti postprodukčního zásahu, při zachování zdání jeho použití. David Helán se (podobně jako např. Dominik Gajarský) pokouší nelehkou cestou dosáhnout kouzla, které postprodukce počínaje Mélièsovými stop-triky a konče dnešními digitálními studii - zdiskreditovala. Vrátit kouzlu - tomu neuvěřitelnému - opět váhu je možné právě pomocí fatamontáže. David je navíc umělcem, který nový tvar pojmenovává. Tato výsada pojmotvorby a rozšiřování slovníku o nové skutečnosti ostatně není nic exkluzivního, ale týká se kohokoliv z nás. Pro mě je posledním novotvarem, který protnul můj svět pojem "rakvětináč" (viz. instalace na dvorku v galerii Školská 28). Ten je možné v první polovině číst jako slovo, jež svým tíživým významem ale i zakončením (ra-kve) naznačuje a volá po svém překonání. Bezvýchodnost a konečnost je přetavena do možnosti vynoření se čehosi nového. Co říci závěrem? Snad jen to, že je dobře, že se slovník jeví jako otevřená struktura, což se mi doufám v tomto příspěvku podařilo letmo zachytit.
www.100m3.cz
2046 _ 3.7.2010
A GAME
www.100m3.cz
www.100m3.cz